l i s t o p a d 2 0 1 0 n o v i n y f a r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l o v ě, r o č n í k X I I S V A T Á A N E Ž K A P Ř E M Y S L O V N A Často se nám zdá, že být svatým, znamená popřít svou přirozenost, okleštit ji. Naše přirozenost je rozporuplná: jsou v ní sklony ke krutosti, moci, ubližování. Zároveň v nás všech je touha po dobrotě, lásce, obětování. Svatí rozvinuli svou lidskou přirozenost tím lepším směrem. Rodové zázemí Anežky nebylo zrovna vzorem těch nejlepších věcí: zapuzená manželka, tvrdé spory mezi otcem a synem, neúspěšná zasnoubení. Jistě i v Anežce bylo toto dědictví přemyslovské krve, i v ní se ozývaly sklony, které se ozývají v nás všech. Anežka dokázala boží silou překonat to nízké a rozvinout všechno ušlechtilé a dobré. Jako František a sestra Klára i ona vstoupila do školy Kristovy a stala se dobrou učednicí. Čím více měla na očích ubohost pozemských pánů, tím více si zamilovala Pána nebes. Jemu všechno dát, nic si neponechat, bylo pro ni velkou radostí. Oprostila se od všeho, co nám brání obírat se Kristem a odpovědět na jeho lásku. Jako František i ona vyhledává nemocné, zakládá špitál, sama pečuje o nemocné, a při tehdejším stavu hygieny nebyla to služba lehká. Jako starší sestra Klára i Anežka zakládá klášter Na Františku, kde se svými sestrami žije v duchu Františka v naprosté chudobě a oproštěnosti. V těchto bouřlivých dobách se stává toto místo oázou duchovního obrození naší země. I my prosíme: Svatá Anežko, nezapomeň na nás a přimluv se u svého Ženicha v náš prospěch. otec Řehoř Svatá Anežka Česká z Oseckého lekcionáře, 13. stol.
2. s t r a n a f a r n í n o v i n y l i s t o p a d 2 0 1 0 f a r n í n o v i n y l i s t o p a d 2 0 1 0 s t r a n a 3 Vážení přátelé, velice dobře vím, že v Praze člověk zakopne o nějaké prosebníky s kasičkou doslova na každém kroku. Proto se vám omlouvám, že se i já přidávám k žadatelům o pomoc. Největším problémem neziskového sektoru je finanční zajištění prvních tří měsíců každého kalendářního roku. Naše charita tyto problémy má od počátku své existence. Výjimkou byly roky 2004 2007, kdy jsme měli dotaci z Evropských fondů a velmi slušné příjmy z finančních darů. Poslední finanční rezervy jsme ale vyčerpali na začátku letošního roku, a tak po celý tento rok přežíváme z měsíce na měsíc. Prozatím je situace stabilizovaná, protože od března každý měsíc přijdou finanční prostředky z dotace nebo grantu, a tak se nám daří hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Měli bychom takto vyjít až do konce tohoto roku, ale nemáme žádnou finanční rezervu pro první tři měsíce roku 2011. Abych byla konkrétní. Naše charita zaměstnává v tomto okamžiku 23 zaměstnanců. Náklady na mzdy včetně odvodů se měsíčně pohybují okolo 350.000 Kč, provozní náklady jsou cca 50.000 Kč: 10.000 Kč stravenky, 10.000 Kč telefony, internet, poštovné, 8.000 Kč nájemné, 8.000 Kč leasing auta + 2.000 provoz auta, o zbylých 12.000 Kč se podělí nepravidelné výdaje jako jízdné zaměstnanců, zdravotnický materiál a pomůcky, pojistky, opravy a údržba, kancelářské potřeby, nutné vybavení. Přitom příjmy z prodeje služeb se pohybují okolo 200-250.000 Kč měsíčně. Nemůžeme zvýšit ceny za služby, protože ty jsou dány příslušnými vyhláškami MZČR a MPSV a my jsme povinni dodržovat platnou legislativu. Každý měsíc nám tedy v rozpočtu chybí cca 150 200.000 Kč, které obvykle musím sehnat já. Do začátku roku 2011 nám v tomto okamžiku chybí cca 700.000 Kč, protože musím připočítat ještě náklady na nákup ročních kuponů MHD pro všechny zaměstnance. Poslední 2 roky nám poklesly příjmy z darů o víc než 50%. V letošním roce jsme zatím získali pouze jednoho nového dárce. Proto vás moc prosím, abyste na nás pamatovali. Jak nám můžete pomoci? Můžete věnovat finanční dar převodem na náš účet 7450400257/0100. Dar můžete i přímo přinést do kanceláře v KCMT. Není potřeba dávat obrovské sumy, pokud přispěje hodně lidí, stačí i relativně malé částky. Můžete ale pomoci i tím, že nás doporučíte lidem, kteří dar dát mohou, nebo dáte kontakt a zprostředkujete spojení. Můžete také dát dar věcný nebo přispět na konkrétní věc koupit zdravotnický materiál nebo pomůcky, zaplatit kupon MHD, věnovat kancelářské potřeby. Můžete nám také zprostředkovat služby například tisk propagačních materiálů a výroční zprávy apod. Co můžeme udělat my pro své dárce. Dar charitě je možné odečíst za základu daně, potvrzení vám ráda vystavím. Můžeme uvádět vaše jméno nebo logo firmy na všech propagačních materiálech. Zaměstnanci z legrace říkají, že jsou ochotni chodit po klientech v tričkách nebo čepičkách s nápisem, na moji mzdu přispívá firma ta a ta. Můžeme vystavit darovací smlouvu i smlouvu o reklamě. Jsme kreativní a připravení jednat i o různých alternativách nabídky pro dárce nebo sponzory. Nevýhoda naší práce je v tom, že je tichá a nenápadná. Není příliš vidět, a proto naše charita není pro donátory příliš lákavá. Přesto je naše práce velmi potřebná. Náš tým je dobrý a kvalitní. Myslete na nás, protože bez vaší pomoci bychom nemohli dál pracovat a sloužit potřebným. Přeji vám požehnaný listopad. Eva Černá Ř í j e n Je měsíc révy, vinobraní, je měsíc naší krásné Paní, tož révy rajské Marie, té něžné přímluvkyně z Kány, jež ráda džbánek vyčerpaný zas dobrým vínem nalije. Je měsíc révy, vinobraní. Já klečím, žalné srdce v dlani, ten džbánek prázdný přespříliš a čekám, až Tvá láska shlédne na všecky nás v té zemi bědné, až také k nám se nachýlíš, až zželí se ti smutných hostí, jichž zrak se stmívá od úzkosti a k Tobě vzhlíží potají Ó Matko, zem ta chmurná, tichá, má mnoho nás, již do kalicha radosti vína nemají. Ó Matko očí dobrotivých, té touhy sednout za stůl živých i srdce mé zná tíž Já počkám však. Víc unavena snad mnohá duše žalně sténá té napřed naplň číš! František Odvalil (1880 1938) katolický kněz a kazatel, básník, jaroměřický rodák. Po vysvěcení působil jako kaplan v Chebu, dále jako duchovní správce v několika trestnicích. Byl členem olomoucké katolické Družiny literární a umělecké; autor básnických sbírek Putování sv. Mikuláše a Černý koráb. Dále napsal historický román Svítání polemizující s Jiráskovým románem Temno.
4. s t r a n a f a r n í n o v i n y l i s t o p a d 2 0 1 0 f a r n í n o v i n y l i s t o p a d 2 0 1 0 s t r a n a 5 Sestru Vojtěchu jistě nemusíme dlouze představovat. Do našeho povědomí se zapsala na konci 80. let svým vstupem do Kongregace Sester Neposkvrněného Početí Panny Marie III. řádu sv. Františka z Assisi a poté svými dopisy z Tartu, kde řadu let působila a vedla katolickou školu. Kdy padlo tvé rozhodnutí vstoupit do Kongregace a co mu předcházelo? Rozhodné slovo z mé strany padlo 26. srpna 1989 v devět hodin večer, kdy jsem se přihlásila k sestrám františkánkám Neposkvrněného Početí Panny Marie. Předcházelo tomu mnoho drobných událostí již od mého dětství a nakonec roční vnitřní boj, kdy mne Pán vábil svou láskou a já se cítila jak žvýkačka natahovaná mezi velkým nadšením pro zasvěcený život na jedné straně a velkým odporem a zmatkem na straně druhé, kdy jsem se snažila sebe samu přemluvit, že toto rozhodně nechci. Nicméně tehdy ve dvaceti jsem se cítila už právě tak dost stará na to, abych učinila důležité rozhodnutí buď se vdám (a měla jsem za koho) nebo odpovím na pozvání Ježíše, aby se On stal partnerem mého života. Kdo byl silnější není těžké uhodnout a já mu teď za Jeho vítězství v mém srdci děkuji. Jak reagovala tvá rodina, přátelé, okolí? Prolomit vážnost situace doma mi pomohla moje sestra, když okamžitě optimisticky zareagovala: No, to je skvělé!. Moji rodiče mé rozhodnutí od začátku chápou a v mém povolání mne podporují. To však nevylučuje, že to pro ně není oběť. Požehnání odevzdání svého dítěte, matky, otce pro království Boží není hned cítit; napřed jsme museli udělat krok do neznáma a opřít se o svou víru. Budu mít vždy ve svém srdci slavnostní večeři, kterou maminka připravila pro poslední večer doma. Po ní jsme všichni společně hráli stolní hru o hledání pokladů na ostrově, jak jsme mívali zvykem během rodinných dovolených nebo krásných chvil spolu. Také si vážím jejich přání k začátku noviciátu, kam mi napsali, že se kdykoliv mohu vrátit domů. Natrvalo do kláštera jsem odcházela dost narychlo, takže o reakci mých kamarádů a okolí ví více moji nejbližší. Určitě si to pamatují i někteří z farnosti, vždyť 20 let není tak dlouhá doba. Mohla bys vaši kongregaci představit? Patříme do velké františkánské rodiny a co nás odlišuje od ostatních bratří a sester sv. Františka z Assisi je mariánské zabarvení. Maria svojí krásou lidskou bytostí bez sebemenšího stínu hříchu je nám velkou nadějí a povzbuzením na cestě ke stejnému ideálu. Maria nás učí, jak vkládat svůj život jako kapku F A R N Í C I vody do kalicha Kristovy krve, aby skrze Něho a v Něm bylo smířeno všechno, co je. Jsme řeholní rodina apoštolská, tedy s činností vně kláštera a to hlavně ve výchově. Kde všude působíte? Máme tři komunity v České republice v Olomouci, Brně a Uherském Brodě, jednu na Slovensku v Lubici, jednu v Německu v Leitershofen a jednu v Estonsku v Tartu. V Estonsku jsi strávila několik let na misii. Byla jsem tam poslána ještě s jednou sestrou v roce 1997, hned po skončení studií na universitě a po věčných slibech. Naše sestry tam působily od roku 1936 až do Gorbačovovy perestrojky v roce K O L E M ROZHOVOR SE SESTROU VOJTĚCHOU N Á S 1987. My jsme byly poslány na opakované prosby tartovských katolíků obnovit v Estonsku naši činnost. Byly jsme mladé a nadšené pro dílo Boží, tedy nás jen tak něco nezastrašilo ani exotický estonský jazyk ani to, že nemáme pořádně kde bydlet. Velkou výzvou se pro nás stalo vedení katolické základní školy, o které jsem byla na podzim roku 1998 požádána. Tak jsem zůstala ve vedení školy, později i mateřské školky a zájmové umělecké školy, až do roku 2007, kdy jsem byla povolána k nové službě zpět do Čech. Měla jsi nějaké zkušenosti s prací s dětmi, místním jazykem? Překvapilo či zaskočilo tě něco? Od gymnázia jsem byla zapojena do tajného vyučování náboženství dětí. Účastnila jsem se českých katechetických kursů v německém Erfurtu, protože u našich východních sousedů byla organizace kurzů bezpečnější. O letních prázdninách jsem pořádala chaloupky pro malé děti. Potom jsem již jako sestra absolvovala pedagogické minimum při studiu teologie, což v sobě obsahovalo i praxi ve školách. O vedení školy či o zákonech zřizování a vedení neziskových organizací jsem ale nevěděla opravdu nic. Tedy těch devět let v katolické škole bylo i pro mne velkou školou. O to jsme se ale přece také snažili učí se celá rodina. Šlo nám nejen o formaci žáků, ale i rodičů a učitelů. Možná se i to, že jsem zdaleka nevěděla všechno a nepřišla jen poučovat ostatní, jak a co správně dělat, stalo otevřenými vrátky ke kladnému přijetí mé osoby v již fungující škole. Jak tě místní lidé a kultura ovlivnili? Naše sestry prožily v Estonsku těžkých 50 let, nejdříve válku a pak dobu komunismu. My jsme již budovaly na jejich obětech. Přesto, že žije v Estonsku opravdu diaspora katolíků, mluvilo se o nás v našem stotisícovém městě Tartu jako o našich sestrách (byly jsme tam jediné dvě, později tři řeholnice na okruh 150 km). Proto nebylo tak těžké najít tam svůj domov. Postupně jsme si zvykaly na mlčenlivý a rozvážný temperament Estonců. Když jsme byly až po pár letech pozvány k někomu domů na návštěvu, dobře jsme věděly, jak velké vyznamenání to je. Poznaly jsme tam zdravou hrdost na svůj národ a krásnou spolupráci mezi církvemi. Ověřily si nejdůležitější podmínku pro působení v misiích: zamilovat si místní národ a kulturu. Nestýská se ti? Stýská. Stejně jako se mi v Estonsku stýskalo po Čechách. Ale to je dobře, protože kdyby ne, mohla bych si myslet, že jsem tam nebyla ráda. Není to ale tak hrozné, protože na stýskání není čas. A potom, stále dohlížím i na život naší misijní komunitky, což se sebou přináší i možnost ji občas navštívit. Jak jsi přijala zprávu o svém zvolení představenou vaší kongregace? Jak se dá taková zpráva přijmout pobrečela jsem si a nechala se ujistit sestrami, že mne v tom samotnou nenechají, že je to Naše kongregace a že mi v této službě budou pomáhat. Zatím slovo drží, tak to není tak strašné. Jaké povinnosti jsou s tím spojeny? Odpovědnost před Bohem i lidmi za naši řeholní rodinu, za rozvoj duchovní i materiální. Bez zkušenosti mnoha zázraků při mém působení v Estonsku bych neměla potřebnou důvěru, že i když jsem důležitá, není to moje, ale Boží věc já
6. s t r a n a f a r n í n o v i n y l i s t o p a d 2 0 1 0 f a r n í n o v i n y l i s t o p a d 2 0 1 0 s t r a n a 7 jsem jen nástrojem. Takže mým hlavním úkolem je Pánu v Jeho dílu nepřekážet. Jak vypadá tvůj pracovní den? Záleží podle místa a života komunity, kde zrovna jsem. Tady doma v Olomouci začínáme ráno mší sv. u bratří dominikánů v šest hodin, pak máme hodinu rozjímání a modlitbu breviáře v naší kapličce. Po snídani se každá věnujeme svým povinnostem já vyřizováním a zařizováním. V poledne se sejdeme opět v kapli na Anděl Páně a část breviáře během dne. Potom máme oběd a zase své povinnosti. Společný večer začíná v 17.30 duchovním čtením, nešporami a pak půlhodinovou adorací za misie. Máme tu totiž nově otevřenou klášterní misijní kavárnu. Misijní je proto, že má časem podpořit naše misie v Estonsku, ale i kvůli těmto adoracím, kterými se zapojujeme do Papežského misijního díla. Hlavně má ale být misijní pro každého návštěvníka, tedy mu skrze dobrou kávu a úsměv obsluhy ukázat na dobrotu našeho Nebeského Otce. Vracíš se na Spořilov ke svaté Anežce? Každý se vrací na místo činu. Já jsem u svaté Anežky doma. Mám sice těch domovů více, to ale nebere prvnímu svou důležitost. Vracím se tam vždy, když mám tu možnost, a ráda. Připravila M. Tučková Chcete-li se více dozvědět o činnosti sester kongregace, viz http://www.sestry-nppm.cz P O Z V Á N K A D O S P O L E Č E N S T V Í M L A D Ý C H Každou neděli po ranní mši svaté tj. asi v 8.30 se scházíme dole pod kostelem ve zpěvárně. Společně snídáme, modlíme se a povídáme si. Někdy jen tak volně a někdy zase podle programu. Starší členové se pomalu žení,vdávají, stěhují nebo mají kvůli práci málo času. Tak jsme moc rádi, že jsme mohli letos mezi námi přivítat mladší generaci (13-15 let) a budeme rádi, když se přidají ještě další. Terezie Kudrnová M i s i j n í n e d ě l e Jestliže se modlíte, pak ze dvou zrnek, která zasejete, vyrostou čtyři klasy. Sv. Jan Bosko Nepřestávejme se tedy modlit za potřebné po celém světě. Ať peníze, které jsme vybrali o letošní misijní neděli, pomohou co nejvíce k růstu Božího království na zemi, k rozšíření Boží lásky mezi těmi, kteří ji ještě nepoznali. Ať Pán pošle moudré a schopné prostředníky, kteří zajistí, aby peníze co nejvíce posloužily tam, kde jich je nejvíce potřeba. Na ranní mši svaté se vybralo 8 822 Kč, na dětské 6 838 Kč. Celkem to je 15 660 Kč. Peníze posíláme na konto Podpora projektů pro děti v bídě Papežského Misijního Díla, ze kterého bude letos financována pomoc dětem v těchto zemích: Papua-Nová Guinea, Surinam, Guyana, Jamajka, Uganda, Zambie, Malwi, Bangladéš Indie a Srí Lanka. Projekty zahrnují školy a mimoškolní asistenci nejchudším rodinám, katechetickou a komunitní pomoc v odlehlých oblastech, základní zdravotnickou pomoc a další. Dětem, které se na organizaci sbírky podílely i všem štědrým dárcům ze srdce děkujeme. Klára Kudrnová V ý p r a v a Š n e č k ů d o Ř e v n i c Z Á T O PA A N E B C O J S M E M Y, B Y L I J S T E I V Y je třetí představení Podšafranického nezávislého divadla. Tentokrát vypráví příběhy odehrávající se v průběhu dvacátého století (první republika, válka, násilná kolektivizace) v malé vysočinské obci, která musela v 70. letech ustoupit přehradní vodě. Příběh o zániku obce je tak obrazem podemletí a destrukce duchovních kořenů evropské kultury. Pestré děje (davové scény i intimní dialogy), pitoreskní (mluvící pes), temné i charakterní postavy a různá prostředí (náves, holičství, hřbitov, hospoda) tvoří základní půdorys celé hry, ve které vystupuje pětadvacet herců a živá kapela Pláče kočka. Jana Franková V sobotu 9. října se Šnečci vydali na průzkum Robinsonova ostrova. Počasí jim přálo, byl podzim jako vymalovaný. Jako správní průzkumníci šli cestou necestou a drápali se do kopce. Cestou se jim podařilo nalovit dostatek zvěře a nasbírat zásobu potravin. Největším úkolem bylo postavit pro Robinsona obydlí, ve kterém by mohl přebývat. Přístřešky všech čtyř družinek byly krásné a do některých z nich ani nefoukalo, jak byly poctivě udělané. Po namáhavé práci průzkumníci objevili zvláštní strom, na kterém rostl kokos. Společnými silami se ho nakonec podařilo rozbít a všichni si pochutnali. Po úspěšné výpravě se jelo zpátky domů, samozřejmě vlakem. Vzpomínky dětí na výpravu: Matouš: Lezli jsme stráněma. Filípek: Lovili jsme zvířata a hledali bukvice a žaludy. Honzík: Stavěli jsme příbytky pro Robinsona a našli jsme suchary. Tomášek: Jeli jsme autobusem, kde jsme se skoro všichni už potkali, metrem a vlakem. Už se těšíme na další výpravu! Marie Höschlová
8. s t r a n a f a r n í n o v i n y l i s t o p a d 2 0 1 0 12.11. při příležitosti 75. výročí vysvěcení našeho kostela a současně na oslavu svátku naší patronky svaté Anežky České se sejdeme po mši svaté v prostorách pod kostelem k tradičnímu veselému a přátelskému posezení. S T A N E S E Anežky. Program: františkánské aktuality u nás i ve světě, slovo duchovního asistenta P. Řehoře Marečka OFM, formace, mše svatá, nešpory. Všichni jsme zváni. 5.12. mikulášská sbírka na bohoslovce 12. 11. v 19.30 koncert barokniho souboru Ensemble Inégal k 350. výročí narození A. Scarlattiho Rytířský sál Velkopřevorského paláce, Velkopřevorské nám. 4, Praha 1. Osobní záštitu udělila Jeho Jasnost, Frà Karel Eduard Paar, kníže velkopřevor Suverénního řádu Maltézských rytířů. 17.11. státní svátek, mše svatá v 18 hodin 19.11. v 19.00 koncert seskupení Duo semplice: Vít Homér flétna, Lukáš Dobrodinský harfa. Na programu Händel, Čajkovský, Bizet. Večer doprovodí poezie W. Shakespeara, J. Jevtušenka v přednesu Blanky Suriakové. 24. a 25. 11. v 19. 30 hodin představení Zátopa. Hraje Nezávislé podšafranické divadlo, živá hudba kapely Pláče kočka. 28. 11. 1. adventní neděle, v týdnu v 18.00 a v neděli v 7. 30 hodin zpíváme staročeské roráty. Poslední na Štědrý den ráno. 3. 12. se scházejí františkánští terciáři v 16. 30 hodin ve třídě pod kostelem sv. 5. 12. v neděli od 14.30 hodin MIKULÁŠ- SKÁ BESÍDKA v sále pod kostelem, všichni jste srdečně zváni. Šnečci vystoupí s nacvičeným programem a každý bude jistě odměněn od Andělů nebo Mikuláše. Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct dní v pátek v 8 hodin, tentokrát 19. 11. a 3.12. Přijďte nám pomoci. Družina Šnečků se schází každé úterý od 16.30 do 17.45 hodin. Zveme všechny děti ve věku 3 7 let, které si budou hrát, zpívat, vyrábět a malovat. Na všechny se těší Marie Kudrnová, tel. 776 222 524. Výuka náboženství probíhá ve středu 15.15. 16.00 příprava na 1. svaté přijímání 16.00 16.45 ostatní děti Spojení na paní katechetku Kláru Kudrnovou: 777 699 486, 222 362 146 Setkávání maminek každé úterý od 10 hodin, kontakt: Iva Ryzová 777 026 223 Společenství mládeže se schází každou neděli po ranní mši svaté v učebně náboženství. č e r v e n e c a ž z á ř í Křty: Laura Železná, Johana Šimová, Františka Čížková, Vilma Pecková, Vojtěch Živný Úmrtí: Jana Šedová, Vlasta Kudrnová Den otevřených dveří pro budoucí studenty 25.11. v 17 hodin Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 7.11. 2010 Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz.