Těšínské divadlo Český Těšín, příspěvková organizace Ředitel TD Karol Suszka Šéf české scény Miloslav Čížek Dramaturg ČS Ivan Misař Osoby a obsazení: Daisy Werthanová miluše hradská Boolie Werthan vítězslav kryške Hoke Coleburn bohuslav čvančara j. h. Zpěvačka lucie bergerová Inspice a nápověda adéla krulikovská Alfréd Uhry Řidič slečny Daisy Překlad Alexander Jerie Režie Miloslav Čížek Scéna a kostýmy Marta Roszkopfová j. h. Hudební spolupráce Vlastimil Ondruška j. h. Premiéra 5. ledna 2007 v 19.00 hod. v Těšínském divadle Sezóna 2006/2007 Inscenace vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury ČR
O autorovi Alfréd Uhry se narodil v Atlantě (stát Georgia) kde navštěvoval Brownovu univerzitu a kde také začala jeho dlouholetá spolupráce se skladatelem Robertem Waldemarem. Uhry je totiž dobře znám nejenom jako prozaik, adaptátor (např. Johna Steinbecka), ale především jako muzikálový libretista. Řidič slečny Daisy (Driving Miss Daisy) je vlastně Uhryho první nemuzikálovou hrou a hned získala jedno z nejvyšších možných ocenění Pulitzerovu cenu. Hra se záhy dočkala televizní podoby a zahájila úspěšnou cestu po mnoha divadlech světa. Úspěšným završením této pouti je pak stejnojmenný americký film režiséra Bruce Beresforda s Jessikou Tandyovou, Organem Freemanem a Danem Aykroydem, který získal v roce 1990 hned čtyři Oskary, prestižní ceny americké filmové akademie za film roku, ženský herecký výkon, za literární zpracování a za masky.
Alfréd Uhry o hře říká: Existovala skutečná slečna Daisy. Byla přítelkyní mé babičky v Atlantě, kdysi ve čtyřicátých letech, když jsem byl ještě dítě. Byla to panenská dáma, jak jsme jí říkali a vévodila celé rodině. Žila co jenom pamatuji ve strašidelném, starém viktoriánském domě. Existoval Také Hoke, nějakou dobu dělal barmana v našem německo-židovském venkovském klubu a věřím, že si doplňoval svůj příjem barmanstvím na soukromých večírcích v okolí města. A Boolie dobrá, toho jsem doopravdy neznal, ale byl to bratr přítelkyně mé drahé tety Marjorie. Byli to skuteční lidé, to ano, ale při vytváření tří postav v Driving Miss Daisy jsem použil jen jejich jména. Volil jsem jména, která se přesně hodí k Atlantě, kde jsem vyrostl. Postavy hry jsou ale stvořeny z kousků a útržků mého dětství. Když jsem psal tuto hru, nikdy jsem si nemyslel, že to dotáhne tak daleko. Zdá se mi to neuvěřitelné. Když se ptám, jak se to všechno stalo, docházím k jediné odpovědi. Napsal jsem něco o čem jsem věděl, že je to pravda a lidé ji v tom poznali. Jsem svrchovaně šťastný. Ale byla to ďábelská jízda.
Začněme od počátku platilo i u Vás ono okřídlené už od útlého dětství jsem chtěla být herečkou? Ani ne, údajně jsem hned první den po návratu z první třídy školy obecné pravila, že tam chodit nebudu, protože s námi zacházejí jako s malými dětmi a že to stejně nepotřebuju, protože budu maminkou. A než se tento životní plán dal uskutečňovat, hráli jsme loutkové divadlo, občas recitovali na schůzích, s herci Slováckého divadla secvičovali pohádky, ale nic z toho nebylo míněno jako první stupínek k této profesi. Všechno to byla jen hra a legrace. Několik otázek pro paní Miluši Hradskou Až jednou jsem v hodině dějepisu napsala paní Hermíně Týrlové (dnes už legendární režisérce loutkových filmů), že se také věnuji loutkám a že bych ráda u ní pracovala. Přinesla jsem jí ukázat své výtvory a tato úžasná dáma pak tři roky snášela mé občasné pubertální launy a pomáhala mi dospět. Ale pořád žádný zájem o divadlo až na AMU jsem začala, k nelibosti svých profesorů, pošilhávat po jiné katedře a tak to vlastně všechno začalo. Odběhla jsem od loutek, vrátila se do Zlína, ale už do divadla. Vzpomenete si na svůj první den v divadle? Na první den ne, spíše na první roli, byla to Zuzka ve hře Františka Hrubína Srpnová neděle. Pamatuju si na všechny kolegy, ale nejvíce na pana Karla Högra, který několikrát v divadle hostoval. Byl velice laskavý, takže jsem vedle něj ztratila trému i stud a cítila se naprosto svobodná. Litovala jste někdy svého rozhodnutí? Jistě hlavně tehdy, když nebyla pořádná práce, dobří partneři ani režiséři. Ale nikdy to netrvalo dlouho, takže jsem nestihla žádné radikální řešení. Často se přidaly i pochyby, jestli ta výměna loutkařiny za herectví, nebyl omyl. Herecký život má své vrcholy, ale také propadáky. Postihlo to i Vás? Těch nepodařených období pár bylo. Stačí nový šéf, špatná (nebo spíš nevhodná role), těžké soukromé problémy a je zle! To se potom musí hledat náhradní program. V mém případě to byly kostýmní návrhy do různých pohádek, loutky do pořadů pro děti, nebo hračky jen tak pro potěšení. Jaké místo zaujímá v životě herečky štěstí? No přece muška jenom zlatá. Kdepak, bez štěstí se i slušnému herci může stát, že se jaksi ztratí. Měla jste(máte) nějakou vysněnou roli? Nejsem si jistá, že vysněná role je jedině ta pravá. Mám ráda bitvy o postavy, které bych si sama nikdy nepřisoudila. Stejně je nejdůležitější s kým se do toho boje pouštíte. Těšínské divadlo a já Těšínské divadlo mi ukázalo slasti i strasti zájezdového divadla. Je ke mně vlídné, prodloužilo můj divadelní život a za to děkuju. Edith Piaf zpívá ve známém šansonu ničeho nelituji. Je to i Vaše krédo? Snažím se nelitovat, abych posléze nezůstala zapšklá, nespokojená a s prázdnýma rukama. P. S. Maminkou skutečně jsem, teď dokonce i babičkou. Že by štěstí? Děkuji za rozhovor.
Slova, jejichž význam bychom neměli nikdy zapomenout Tolerance snášenlivost, trpělivost, schopnost připouštět i názory druhých. * * * Rasismus politická teorie a ideologie, která vznikla v souvislosti s rozvojem biologie a Darwinovy teorie boje o přežití. Vychází ale z xenofobiích názorů, které se ukázaly jako vědecky neopodstatněné. V dějinách způsobily tyto předsudky několik válek a smrt desítek až stovek miliónů lidí. * * * Xenofobie v doslovném překladu znamená strach z cizinců. Užívá se většinou pro označení nesnášenlivosti k lidem z jiných zemí a rovněž nedostatku úcty k jejich tradici a kultuře. * * * Holocaust pronásledování a genocida Židů, Romů a dalších skupin, které nacisté považovali za méněcenné. Patří k nejhrůznějším zkušenostem celých lidských dějin. * * * Apartheid výraz, označující zejména rasistickou politiku takzvaného odděleného soužití obyvatel různých ras. Paní, nebo slečna? Pozornému divákovi jistě neunikne protimluv mezi názvem hry a jejím obsahem Daisy Werthanová je přece vdova, tak jakápak slečna, vždyť žena, která ovdověla, nebo se rozvedla je přece paní?! Ano, je, ale u nás, v angličtině může znovu použít slovo miss, tedy slečna. Může tak svému okolí, hlavně mužskému, signalizovat, že je opět volná. Takže Řidič slečny Daisy neboli Driving Miss Daisy.
Partner těšínského divadla TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s., Průmyslová 1000, 739 70, Třinec tel.: 558 531 111, fax: 558 331 831, www.trz.cz
Redakce programu Ivan Misař Obálka Marta Roszkopfová Foto Kateřina Czerná Design Marian Siedlaczek Tisk PROprint, s.r.o. Český Těšín Program vydalo Těšínské divadlo, příspěvková organizace 737 35 Český Těšín, Ostravská 67, tel. 558 746 022-23 info@tdivadlo.cz www.tdivadlo.cz Práva k provozování tohoto díla zastupuje Divadelní a literární agentura DILIA Praha Vedoucí obchodního oddělení Dagmar Pavlíková Vedoucí dekorační dílny Soňa Navrátilová Vedoucí krejčovny Marie Urbaniecová Vedoucí vlásenkárny Eva Radová Jevištní mistr Antonín Benek Vedoucí osvětlení a zvuku Vladimír Rybář Vedoucí rekvizit Josef Kurek Garderoba Vladislava Randová, Šárka Szeligová Světla Czesław Czakoj, Martin Valenta Zvuk Josef Mikulášek, Jaroslav Odrobina Jevištní technika Jiří Ponča, Fjodor Vicenec, Alfréd Benek, David Cienciala