!,t rl&t'.-:::14 L; ~,t -32 Krajský soud v Praze rozhodl v senátì složeném z pøedsedkynì JUDr. Evy Havlové a soudkyò JUDr. Vìry Šimùnkové a Olgy Stránské v právní vìci žalobce: Ekologický právní servis, obèanské sdružení se sídlem Pøevrátilská 330, 390 01 Tábor, IÈ: 65341490, zast. Mgr. Luïkem Šikolou, advokátem se sídlem Dvoøákova 13, 602 00 Brno, proti žalované: Radì mìsta Kolína, se sídlem Karlovo námìstí 78, 280 12 Kolín I., o odepøení informací, o žalobì proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2005, è. j. 440/05rrAJ, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 19. 9. 2005, è. j. 440/05rrAJ a rozhodnutí Mìstského úøadu Kolín ze dne 22. 8. 2005, è. j. 400/05/taj se z r u š u j í a vìc se vrací žalované k dalšímu øízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladù øízení èástku 5.575,- Kè k rukám jeho zástupce, a to do 15 dnù od právní moci tohoto rozsudku. Odùvodnìní Žalovaná rozhodnutím ze dne 19. 9. 2005, è. j. 440/05fTAJ zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Mìstského úøadu Kolín ze dne 22. 8. 2005, è. j. 400/05/taj, kterým nebylo vyhovìno žádosti žalobce ze dne 30. 6. 2005 o poskytnutí informací podle zákona è. 106/1999 Sb. V odùvodnìní rozhodnutí uvedla, že pøi pøezkoumávání rozhodnutí
2 prvostupòového orgánu vzala, v souladu s ustanovením 12 zákona è. 106/1999 Sb., o svobodném pøístupu k informacím (dále jen "zákon o informacích") v úvahu, že Mìstský úøad Kolín podnikl opakovanì kroky k provìøení, zda ochrana obchodního tajemství v daném pøípadì trvá a zda smluvní stany umožní pøístup k požadovaným informacím. Oslovení èlenové Sdružení prùmyslová zóna Kolín Skanska CZ, a. s., Skanska DS, a. s. a Stavby silnic a železnic, a. s. dopisy ze dne 7. 9. 2005, resp. 11. 8. 2005 a 15. 8. 2005 sdìlily, že nesouhlasí s poskytnutím informací, které v souladu s 17 obchodního zákoníku považují za obchodní tajemství, a proto bylo poskytnutí informací v souladu se zákonem odepøeno. Žalovaná dále uvádí, že sdílí názor odvolatele, že ustanovení 9 odst. 2 zákona o informacích pøedstavuje nepøímou novelu 17 obchodního zákoníku. Jedná se však o pøesnì stanovenou výjimku, která za porušení obchodního tajemství nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a pøíjemci prostøedkù z rozpoètu státu, územního celku nebo fondu zøízeného zákonem a nebo nakládání s majetkem tìchto subjektù. Ohlednì námitky odvolatele, že ustanovení o smluvních pokutách nemùže být pøedmìtem obchodního tajemství již se zøetelem na skuteènost, že se na nìj odvolává Smlouva o spolupráci dospìla žalovaná k závìru, že se jedná o jeho subjektivní názor, nebo co je nebo není pøedmìtem obchodního tajemství, musí být posuzováno v každém individuálním pøípadì samostatnì a nelze se dovolávat vazby na poskytování prostøedkù z veøejného rozpoètu na základì Smlouvy o spolupráci. ZdÙfazòuje, že již prvostupòový orgán odvolateli opakovanì sdìlil, že smluvní pokuta nebyla uplatnìna, tudíž nemohla být ani zaplacena a proto nemohlo nastoupit smluvní ustanovení ze Smlouvy o spolupráci o smluvní pokutì. Odvolatel byl rovnìž informován o tom, že plnìní ze Smlouvy o dílo bylo ukonèeno, práce byly provedeny ve smluvních lhùtách a uplatnìní smluvní sankce, která byla vázána na dokonèení prací, tudíž nepøichází v úvahu. Z uvedených dùvooù se žalovaná, jako odvolací orgán, ztotožnila s rozhodnutím prvostupòového orgánu. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu podle èásti tøetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona è. 150/2002 Sb., soudního øádu správního (dále jen "s. ø. s."), jíž se domáhá zrušení rozhodnutí žalované, jakož i prvostupòového rozhodnutí Mìstského úøadu Kolín. V žalobì namítá, že považuje za nesprávné odmítnutí, poskytnutí Smlouvy o dílo na provedení terénních úprav nazvaná "Pøíprava území výrobního závodu" uzavøené mezi mìstem Kolín a dodavateli: Skanska DS, a. s., Stavby silnic a železnic, a. s., a GEOSAN GROUP, a. s. (dále jen "Smlouva o d110") jako celku že smlouva je chránìna obchodním tajemstvím a smluvní strany nesouhlasí s jejím poskytnutím. V této souvislosti poukazuje na ustanovení 12 zákona o informacích, podle kterého všechna omezení práva na informace proveden povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace vèetnì doprovodných informací po vylouèení tìch informací, u nichž to zákon stanoví, což odpovídá všeobecnému požadavku, aby oprávnìné omezení pøístupu k informacím bylo vždy uplatnìno v nejmenším nutném rozsahu. Jde o projev tzv.imperativu publicity veøejné zprávy vyplývajícího z èlánku 17 Listiny základních práv a svobod a projev minimalizace zásahù do ústavnì zaruèeného práva vyplývajícího z èl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. K otázce vymezení obchodního tajemství žalobce uvádí, že toto mùže pojmovì existovat jen pøi souèasném splnìní všech 5ti podmínek uvedených v ustanovení 17 obchodního zákoníku. Není-li splnìno souèasnì všech 5 podmínek podle citovaného ustanovení, o obchodní tajemství se nejedná. Žalobce se domnívá, že výše smluvní pokuty nenaplòuje znaky obchodního tajemství. Žalovaný a správní orgán prvního stupnì podle žalobce nemìly pøijmout argumentaci smluvních stran, ale mìly samy pøezkoumat, zda jsou splnìny další
3 objektivní a subjektivní pøedpoklady k tomu, aby informace mohla být považována za obchodní tajemství a svùj závìr náležitì odùvodnit.s odkazem na rozsudek Mìstského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2003, è. j. 7 Ca 30/2003-39 uvádí, že základním prvkem definice obchodního tajemství je pojem "skuteènost", který lze vykládat jako jednotlivý urèitý fakt, který existuje v daném okamžiku a je objektivnì popsatelný, nikdy to však není smlouva jako celek, protože pojednává o mnoha skuteènostech a jen nìkteré z nich mohou splòovat znaky obchodního tajemství. Má-li být tedy pøedmìtem poskytnutí informací text urèitého dokumentu, nelze mít za to, že obchodním tajemstvím je daný dokument jako celek, ale povinný subjekt musí urèit, zda takový dokument obsahuje nìkteré skuteènosti, jež by naplòovaly definici obchodního tajemství a pokud ano, potom tyto skuteènosti neposkytne a vhodným zpùsobem je z dokumentu odstraní. Charakteristickým rysem tìchto skuteèností je jejich souvislost s podnikem, kterým nemùže být Èeská republika nebo ministerstvo, které nejsou zpùsobilé být nositelem obchodního tajemství, ale druhá strana smlouvy. Žalobce žalovanému vytýká, že v odùvodnìní svého rozhodnutí k obchodnímu tajemství pouze konstatoval, že pojmové znaky obchodního tajemství byly a jsou naplnìny a vùbec nezkoumal, zda jsou splnìny všechny objektivní a subjektivní nároky na posouzení požadovaných informací jako obchodního tajemství. Podle žalobce musí povinný subjekt postupovat podle zásad stanovených v 3 správního øádu a v pochybnostech musí aktivnì provìøit splnìní podmínek obchodního tajemství a nespoléhat se pouze na tvrzení smluvních stran o tom, že nìjaká skuteènost pod tuto ochranu spadá. V pøípadì pochybností, zda urèitá informace tvoøí pøedmìt obchodního tajemství, mìl by povinný subjekt podnikatele vyzvat, aby zpùsob utajování doložil. Pokud jej nedoloží, není možnost utajení z dùvodu obchodního tajemství dána. I když na výzvu Mìstského úøadu Kolín smluvní strany opìtovnì potvrdily svùj názor, že v pøípadì Smlouvy o dílo se jedná o obchodní tajemství, nevypl)'vá z toho, že by všechny pojmové znaky obchodního tajemství byly naplnìny. Vzhledem k výše uvedenému žalobce konstatuje, že pøedmìtem obchodního tajemství nelze oznaèit Smlouvu o dílo jako celek a ujednání mezi smluvními stranami v této smlouvì nemohou znemožnit plnìní informaèní povinnosti plynoucí pro povinné subjekty ze zákona o informacích. V pøípadì, že Smlouva o dílo skuteènì obsahuje údaje, které lze považovat za obchodní tajemství, mìly být povinným subjektem pøesnì identifikovány a vhodným zpùsobem z materiálu odstranìny a zbytek materiálu mìl být žalobci poskytnut. Žalobce nesouhlasí dále se stanovisky smluvních stran citovaných v napadeném rozhodnutí, že informace nesouvisejí s èerpáním veøejných prostøedkù, když celá smlouva byla uzavøena mezi Mìstem Kolín a soukromými podnikatelskými subjekty a týkala se èerpání veøejných prostøedkù, nebo finanèní èástky byly poskytovány z veøejných rozpoètù na pøípravu území pro prùmyslovou zónu èi závod Toyota Peugeot Citroen Automobile Czech, s. r. s. Žalobce konstatuje, že na otázku ohlednì výše smluvní pokuty mu odpovìd' byla dána. Žalovaná a Mìstský úøad Kolín mu však v rozporu se zákonem o informacích odmítly poskytnout informace požadované v bodì è. 1 žádosti, a to Smlouvu o dílo, èírnž bylo zkráceno jeho právo na svobodný pøístup k informacím, které je chránìno èl. 17 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná v písemném vyjádøení k žalobì uvádí, že v daném pøípadì jsou splnìny všechny podmínky pro vymezení obchodního tajemství ve smyslu 17 obchodního zákoníku. K ovìøení trvajících podmínek pro odepøení informací vyzval Mìstský úøad smluvní strany, aby se k dané vìci z uvedených hledisek vyjádøily. Stavby silnic a železnic, a. s., dopisem ze dne 15. 8. 2005 sdìlily, že na svém stanovisku vyjádøeném v dopise ze dne 25. 2. 2005, že
4 požadované informace mají charakter obchodního tajemství ve smyslu 17 obchodního zákoníku trvají a nadále nesouhlasí s poskytnutím požadovaných informací tøetím osobám. Skanska DS, a. s., dopisem ze dne 11. 8. 2005 (i za dalšího úèastníka sdružení Dopravní stavby Holding, a. s.) sdìlila, že rovnìž trvá na svém stanovisku a nesouhlasí s poskytnutím jiných než obecných údajù (smluvní strany, cena díla, pøedmìt díla) kterékoli tøetí osobì, a to v souladu s 9 zákona o informacích. Po zvážení všech okolností dospìla žalovaná k závìru, že dùvody pøi ochranì obchodního tajemství trvají. Žalovaná vzala pøi svém rozhodování v úvahu rovnìž všechny okolnosti vyplývající z výkladu Listiny základních práv a svobod, pøíslušných právních pøedpisù a judikatury, na kterou žalobce odkazoval, a dospìl k závìru, že v daném pøípadì pøevažuje zájem na ochranì obchodního tajemství pøed publicitou požadovaných informací. Z uvedených dùvodù navrhla, aby žaloba byla zarnítnuta. K vyjádøení žalované podal žalobce repliku, ve které uvádí, že plnì setrvává na argumentaci uvedené v žalobì, nebo vyjádøení žalované neobsahuje žádné informace, dùkazy èi skuteènosti, které by žalovaná èi správní orgán prvního stupnì neuvedly již v rozhodnutích. Konstatuje, že mu žalovaná a Mìstský úøad Kolín odmítly poskytnout Smlouvu o dílo jako celek s odùvodnìním, že ta je chránìna obchodním tajemstvím a že smluvní strany nesouhlasí s jejich poskytnutím, což žalobce považuje za nesprávné a ve svém dùsledku za zasahující do jeho práva na svobodný pøístup k informacím. Podle žalobce odùvodnìní k obchodnímu tajemství v napadeném rozhodnutí, jakož i ve vyjádøení k žalobì, je pouze konstatováním naplnìní pojmových znakù obchodního tajemství, které však není dále nijak odùvodnìno. Závìrem žalobce shmuje, že za pøedmìt obchodního tajemství nelze oznaèit materiál - Smlouvu o dílo jako celek. Pokud tato smlouva obsahuje údaje, které lze považovat za obchodní tajemství, mìly být pøesnì identifikovány a vhodným zpùsobem z materiálu odstranìny a zbytek informace o Smlouvì o dílo (smluvní strany, cenu díla, pøedmìt díla), nelze podle žalobce dovodit, že by tyto informace byly rovny poskytnutí kopie o dílo, jak je žalobce požadoval v bodì 1 své žádosti, a tedy že všechny ostatní ustanovení smlouvy podléhají ochranì obchodního tajemství. je dùvodllá. Krajský SQud v Praze pøezkoumal rozhodllutí žalovaného a dospìl k závìru, že žaloba Pøedmìtem napadeného rozhodnutí žalovaného je problematika omezení pøístupu k informacím založeného ustanovením èl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, které garantuje zákon o informacích tak, že vymezuje kriteria k urèení informací, které povinný subjekt nesmí, popø.nemusí poskytnout. Podle 9 odst. 1 zákona o informacích povinný subjekt neposkytne informaci, která je oznaèena za obchodní tajemství, s výjimkou informace, která se týká používání prostøedkù státního rozpoètu, rozpoètu úzernního celku nebo fondu zøízeného zákonem anebo nakládání s majetkem tìchto subjektù ( odst. 2 téhož ustanovení). Pojem "obchodní tajemství" vymezuje ustanovení 17 obchodního zákoníku tak, že tvoøí veškeré skuteènosti obchodní, výrobní èi technické povahy související s podnikem, které mají skuteènou anebo alespoò potenciální materiální èi nemateriální hodnotu, nejsou v pøíslušných obchodních kruzích bìžnì dostupné, mají být podle vùle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím zpùsobem jejich utajení zajiš uje. Má-li se skuteènì jednat o obchodní tajemství, musí být naplnìny souèasnì všechny výše uvedené znaky.
5 Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že ustanovení 9 odst. 1 zákona o informacích vyžaduje, aby urèitá informace byla jako obchodní tajemství oznaèena, tj. výslovný projev vùle podnikatele, že urèitá informace je obchodním tajemstvím, pøièemž tento projev vùle musí být uèinìn pøed doruèením žádosti o poskytnutí informace (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2004, è. j. 7 A 118/2002-37). Žalovaný správní orgán k výzvì podle 74 odst. 1 s. ø. s. pøedložil soudu, a to až po urgenci, správní spis, jež obsahoval toliko návrh na vydání rozhodnutí ze dne 19. 9. 2005, rozhodnutí Mìstského úøadu Kolín ze dne 22. 8. 2005 a napadené rozhodnutí žalovaného, vèetnì dokladù o jejich doruèení žalobci. Z obsahu správního spisu tak nevyplývá, zda podnikatelé, úèastníci srnlouvy o dílo, ještì pøed doruèením žádosti o poskytnutí informace Mìstskému úøadu Kolín, uèinili projev vùle o tom, co považují ve vztahu k sobì za pøedmìt obchodního tajemství a co má být utajeno, na jejichž podkladì by bylo možno dovodit, že žalobcem požadovaná informace je podle 9 odst. 1 zákona o informacích oznaèena za obchodní tajemství ve smyslu 17 obchodního zákoníku. Za daného stavu tak nelze posoudit, zda informace požadovaná žalobcem byla podnikateli oznaèena za obchodní tajemství, jak vyžaduje ustanovení 9 odst. 1 zákona o informacích, a soud proto dospìl k závìru, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ rozhodnutí, nemá oporu ve spisu. Soud musí pøisvìdèit námitce žalobce, že žalovaný v odùvodnìní napadeného rozhodnutí pouze konstatoval naplnìní zákonných znakù obchodního tajemství, ale již vùbec nezjiš oval, zda byly splnìny všechny podmínky pro posouzení požadovaných informací jako obchodního tajemství a za tím úèelem nevyzval podnikatele, aby doložili zpùsob utajování požadovaných informací. Pokud žalobce namítá, že pøedmìtem obchodního tajemství nelze oznaèit Smlouvu o d110 jako celek, musí soud odkázat na názor Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 9. 12. 2004, è. j. 7 A 118/2003-37, podle kterého se zákon è. 106/1999 Sb. vztahuje poskytování infomlací; není tedy možné domáhat se vydání smlouvy jako takové (listiny, která daný právní úkon zachycuje ), nýbrž jen infomlace o obsahu takové smlouvy. Za dùvodnou považuje soud námitku žalobce, že není možné odepøít poskytnutí inforrnací o celém obsahu pøedmìtné sm1ouvy s odkazem na ochranu obchodního tajemství podle 9 odst. 1 zákona o inforrnacích. Soud v této souvislosti poukazuje zejména a ustanovení odstavce 2 citovaného ustanovení, podle nìhož není možné z dùvodu ochrany obchodního tajemství odepøít poskytnutí inforrnací, které se týkají rozsahu používání prostøedkù z veøejných rozpoètù, jímž se rozumí nejen pøímé výdaje veøejných rozpoètù, ale i pøípadné pøíjmy do veøejných rozpoètù. Z výše uvedených dùvodù Krajský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu I. stupnì, bez naøízení jednání pro vady øízení podle 76 odst. 1 psím. b ) s. ø.s. zrušil a vìc vrátil žalovanému k dalšímu øízení, nebo skutkový stav, který vzaly správní orgány za základ rozhodnutí nemá oporu ve spisu a dále proto, že skutkový stav vyžaduje ohlednì naplnìní zákonných znakù obchodního tajemství, u informací obsažených
6 ve Srnlouvì o dílo zásadní doplnìní. V dalším øízení je správní orgán vázán právním názorem vysloveném v tomto rozsudku ( 78 odst. 5 s. ø. s.). Na nákladech øízení pøiznal soud úspìšnému žalobci vùèi žalované podle 60 odst. 1 s. ø. s. èástku 5.575,- Kè (uhrazený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kè, odmìnu zástupce žalobce ve výši 3.500,- Kè podle 11 vyhlášky è. 484/2000 Sb. a hotové výdaje ve výši 75,- Kè podle 13 odst. 3 vyhlášky è. 177/1996 Sb.) a uložil žalované povinnost zaplatit tuto èástku k rukám zástupce žalobce ve lhùtì do 15 dnù od právní moci tohoto rozsudku. P o u È e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasaèní stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Bmì ( 102 a násl. s. ø. s.). Kasaèní stížnost se podává u Krajského soudu v Praze ve lhùtì do dvou týdnù po doruèení tohoto rozsudku. Stìžovatel musí být zastoupen advokátem. Jiné opravné prostøedky nejsou pøípustné. V Praze dne 14. bøezna 2006 ~ ~ ~ ~y ~ ~.~r; m ~~ ".:1:..,, '"." &* ',." -,',v.. JUDr.Eva H a v 1 o v á, v.r pøedsedkynì senátu Za správnost Hom~á