Vznik a zánik Divadla Krajiny

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie Divadelní manažerství Vznik a zánik Divadla Krajiny Bakalářská diplomová práce Autor práce: Michaela Tučková Vedoucí práce: doc. Mgr. Jan Kolegar Oponent práce: doc. MgA. Blanka Chládková Brno 2015

Bibliografický záznam TUČKOVÁ, Michaela. Vznik a zánik Divadla Krajiny [The establishment and the termination of Divadlo Krajiny]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie, 2015, 56 s. Vedoucí diplomové práce doc. Mgr. Jan Kolegar.

Anotace Bakalářská diplomová práce Vznik a zánik Divadla Krajiny zkoumá prostředí a podmínky činnosti (a hledá rovněž pojmenování a přehled možností práce) nezávislých divadelních spolků zakládaných absolventy nejrůznějších oborů Divadelní fakulty JAMU. Tento proces je demonstrován na případu založení Divadla Krajiny, na provozování jeho činnosti, podmínkách práce divadla po dobu jednoho roku. Práce posléze sleduje ukončení uměleckých snah tohoto neziskového divadla. Zkoumání je podrobeno i prostředí a historie místa, kde Divadlo Krajiny působilo Staré Brno a připomíná dlouhou linii kulturních vystoupení v této městské části, počínaje 19. stoletím, a jejich problémy, které se těm současným nemálo podobají. Bakalářská práce se rovněž dotkne problematiky změny právnické formy občanského sdružení ve spolek či ústav s vysvětlením rozdílu podmínek fungování takového spolku či ústavu oproti občanskému sdružení. V práci nebude chybět ani hrubý popis představy, jak by bylo možné divadla tohoto typu v Brně podpořit, včetně možností, které vyvstávají s otevřením Kreativního centra města Brna. Klíčová slova Nezisková divadla, granty, rozvoj kultury, propagace, financování, Kreativní Brno, Brno kulturní.

Annotation The bachelor thesis analyses surroundings and conditions of operational process and management of the independent theatre group established by graduates of the Theatre Faculty of Janáček Academy of Music and Performing Arts. The process was analysed on a case study of Divadlo Krajiny. The case study provided a summary of operations and management to the theatre with in one seasonal on with the determination of artistic development. It analyses the surroundings and the history of the place where the theatre was based in the Old Brno. The thesis also brings up the issue of changes in the Civil Code of Law regarding transformation of non-profit organizations into associations and institutes with explanation of the differences and conditions between the two legal entities. After the analysis of independent theatre it provides a description of funding such theatres, and new possibilities of fading with the opening of Creative Centre in Brno. Keywords Non-profit theatre, culture development, grants, promotion, funding, Creative centre in Brno, Culture Brno

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 29. srpna 2015 Podpis:

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Mgr. Janu Kolegarovi za pomoc, vedení a cenné rady při vypracování této práce. Dále chci poděkovat své rodině a přátelům, kteří mě podporovali.

Obsah ÚVOD... 3 1. VZNIK DIVADLA KRAJINY A MÍSTO JEHO PŮSOBENÍ... 6 1.1 PRÁVNÍ FORMA DIVADLA KRAJINY... 8 1.2 HISTORIE MÍSTA PŮSOBENÍ DIVADLA KRAJINY STARÉHO BRNA... 10 1.3 PRVNÍ SEZÓNA DIVADLA KRAJINY 2013/2014... 14 1.4 ČTENÉ VERNISÁŽE... 17 1.5 HOSTÉ V DIVADLE KRAJINY... 18 1.6 FESTIVALY, KDE SE PREZENTOVALO DIVADLO KRAJINY... 19 1.7 FINANČNÍ MOŽNOSTI A PROPAGACE DIVADLA KRAJINY... 20 1.8 PROBLÉMY NEZISKOVÉHO DIVADLA KRAJINY... 22 1.9 ZÁNIK DIVADLA KRAJINY... 23 2. ZAKLÁDÁNÍ DIVADEL A JEJICH FINANCOVÁNÍ... 25 2.1 PRAHA A JEJÍ NEZISKOVÁ SFÉRA... 30 2.2 PROGRAM ROZVOJE KULTURY VE MĚSTĚ PLZNI... 32 3. KREATIVNÍ CENTRUM V BRNĚ... 35 3.1 POTŘEBY NEZÁVISLÉHO DIVADELNÍHO SEKTORU V BRNĚ I JINDE... 38 3.2 ZPŮSOBY VÝBĚRU PROJEKTŮ... 41 ZÁVĚR... 43 POUŽITÉ ZDROJE... 45 SEZNAM ZKRATEK... 49 SEZNAM PŘÍLOH... 50

Odvážné živí naděje! (Krajináři)

Úvod Zakládání nových divadelních scén absolventy nejrůznějších oborů Divadelní fakulty (dále jen DIFA) je již dlouhá léta novou a chvályhodnou tendencí. Celý proces jejich uvádění v život je však velmi složitý, protože tato nová divadla nejsou schopna svůj provoz finančně zajistit. Jsou zakládána jako neziskové organizace a po schválení nového Občanského zákoníku mohou pracovat jako spolky, které však také nemohou používat finanční prostředky na placení pracovníků divadla. Stejně jako dříve občanská sdružení, mohou vydělat peníze na provozní výdaje, ale sehnání potřebných finančních prostředků na honoráře pracovníků typu manažera, dramaturga či technika je velmi obtížné až nereálné. Pokud získají grant, většinou nemohou peníze z grantu na jejich zaplacení použít a mohou platit pouze externí pracovníky. Když spolek nemá sponzora, nebo samotní členové neplatí členské poplatky, není vlastně z čeho honoráře pracovníkům neziskového divadla zaplatit (jak technikům, tak tvůrčím pracovníkům). A bez těchto profesí se divadlo dělat nedá, při nejmenším ne dlouhodobě. O placení herců nemluvě. Stává se tak, že noví absolventi, kteří by mohli přinést do města či kraje moderní a vyspělou současnou kulturu, reálně nemohou, a tak tvorba tzv. kulturní tváře města zůstává v rukou stálých, zaběhnutých profesionálních scén. Vznik mladých divadel tvořených mladými umělci je čím dál komplikovanější. V České republice není příliš zvykem podpora kultury soukromými sponzory či firmami a stát prostřednictvím měst a krajů taková divadla rovněž nepodporuje, až na čestné výjimky jako je město Praha. Od roku 2002 jsou takové neziskové divadelní organizace postaveny v Praze na stejnou úroveň jako divadla státní či městská. Rozpor ve financování je samozřejmě stále velký, ale přece jen se již podíl těchto neziskových divadelních organizací na rozdělování grantů v Praze změnil. Ne tak v Brně. V programu rozvoje kultury města Brna zatím není ani zmínky o tom, že by se měla divadla tohoto druhu podporovat. Získání grantů je pak vázáno na dlouhou dobu činnosti takového divadelního spolku, která by měla garantovat úspěšnost divadla, které o grant žádá. Neexistuje žádný grant, který 3

by pomáhal při založení a počátečním rozvoji podobných scén. V Brně živoří několik studentských divadel, která se snaží najít nějakou finanční základnu, jež by je udržela při životě. Ne příliš úspěšně. Dalším problémem těchto souborů neziskové divadelní scény v Brně je také nemožnost nalézt prostory, kde by mohly pracovat. Na tento fakt upozorňuje také Klára Mišunová ve své magisterské diplomové práci (Mišunová 2012: 81). Zdá se však, že se v současné době začíná prosazovat snaha politiků a aktivistů změnit v Brně výše popsané nevyhovující poměry. Hlavním tahounem v tomto snažení je iniciativa Brno kulturní, která se chce podílet na vytváření nového Programu rozvoje kultury města Brna. Snaží se také o změny v dotacích do kultury, které by měly dostávat i nezávislé neziskové soubory, které jsou zakládány jednak studenty, dále pak absolventy uměleckých škol. Představa iniciativy je taková, že by granty byly tříleté a byla by možnost proplácet honoráře a mohla by tak být ohodnocena profesionalita odvedené práce. Na přípravě změny se podílí nejen Brno kulturní (Brno kulturní 2015), dle svých materiálů zveřejněných na jejich webových stránkách, ale i řada dalších osobností z kulturních oblastí města Brna (např. Kabinet divadelních studií při semináři estetiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně). Podle odhadů uvedených v předešlém Programu rozvoje kultury města Brna (Brno 2015: 5) vznikne ročně na brněnské scéně okolo 40 nových inscenací a měsíčně se odehraje 80 100 představení pro cca 5500 8600 diváků. Snad nastává doba, kdy potenciál brněnské divadelní scény bude mít možnost rozvoje a může se tak stát plnohodnotnou součástí kulturní nabídky města. Bylo by povzbudivé, kdyby příběhů, jako je příběh Divadla Krajiny, bylo co nejméně. Kolik nadšení, práce a úsilí bylo při jeho vzniku vynaloženo a výsledkem byla po době jednoho roku jeho likvidace. Problémy jmenovaného divadla a jejich příčiny jsou námětem a podstatou této bakalářské práce. Koncept Divadla Krajiny byl vypracován se záměrem, že se bude věnovat mytologii a původní české i zahraniční dramatice. Také byla vytvořena koncepce 4

divadla a současně založeno Občanské sdružení Argo Navis a v roce 2013 začaly práce i na tvůrčím uměleckém poli. První část práce se soustřeďuje na analýzu práce Divadla Krajiny, včetně propagace, repertoáru a kvality činnosti Divadla Krajiny. Byly také zkoumány možnosti sponzoringu Divadla Krajiny v praxi a jeho výsledky a problémy plynoucí z faktu, že patřilo pod výše uvedenou neziskovou organizaci občanské sdružení Argo Navis. V druhé části se práce věnuje formulaci způsobů a podmínek pro práci divadel podobného typu a zvažuje možnosti pro vstřícnější přístup k umělecké a kulturní práci neziskových divadel, složených zejména z mladých absolventů uměleckých škol, a také si všímá jejich snahy o začlenění do struktury kulturních organizací města či kraje. V této části práce je také uváděn nejnovější záměr Magistrátu města Brna zřízení Kreativního centra na Cejlu, za velké podpory iniciativy Brno kulturní a jsou zvažovány všechny přínosné i problematičtější stránky tohoto záměru, v souvislosti s prací neziskových organizací jak divadelního, tak výtvarného, literárního či tanečního zaměření. 5

1. Vznik Divadla Krajiny a místo jeho působení Prvotní impuls k založení nového divadla pro mladé tvůrce vzešel od pedagoga Pavla Trtílka, někdy v roce 2012. Oslovil ke spolupráci tehdejší studenty režie Juraje Augustína a Lukáše Kopeckého a také studenta dramaturgie Jana Krupu. Nebylo zapomenuto i na nutnost organizace a produkce, a proto vzali mezi sebe i studentku manažerství Michaelu Šebestovou. Ta měla na starosti produkčně manažerské záležitosti. V této sestavě založili posléze občanské sdružení Argo Navis a vytvořili stanovy a koncepci Divadla Krajiny. Původním záměrem bylo, že se Divadlo Krajiny bude zaměřovat na mytologii a zejména na původní českou a zahraniční dramatiku. Postupně se koncepce Divadla Krajiny proměňovala a také se změnilo obsazení dalších profesí. Jeden z počátečních tvůrců, Lukáš Kopecký, se rozhodl v projektu nepokračovat a s ním odešla i manažerka Michaela Šebestová. Projekt Divadla Krajiny však zaujal dalšího studenta režie Michala Skočovského, který se stal spolu a Jurajem Augustínem kmenovým režisérem Divadla Krajiny. Práce produkčně manažerské převzala autorka této bakalářské diplomové práce. V přílohách jsou Ustavující listina divadelního uskupení Krajiny (Příloha A) a Koncepce Divadla Krajiny (Příloha B). V druhé polovině roku 2012 přišla Divadlu Krajiny nabídka působit na Starém Brně, a to v prostorách místní hospody Palác Prigl. Pronájemce těchto prostor se rozhodnul zrušit smlouvu s provozovateli výherních automatů, které byly v zadním traktu; hernu zcela zrušil a rozhodnul se sál užívat jako prostor pro provozování kulturních aktivit. Rekonstrukce trvala skoro rok a bylo v ní pokračováno ještě po zahájení účinkování Divadla Krajiny, aby mohl být celý záměr přestavění prostor pro divadelní tvorbu dokončen. Palác Prigl je na ulici Křížové na Starém Brně. Jeho původní název bylo Peklo. Jednalo se o prostor, kde se soustřeďovali hráči na automatech a jiná podobná klientela. Po změně provozovatele se koncepce tohoto místa radikálně změnila, díky velké snaze o vytvoření kulturního prostoru a sálu, kde by se mohla 6

uskutečňovat zcela jiná činnost. Vnitřní prostor byl přestavěn a vzniknul sál, ve kterém se mohlo hrát divadlo. Všechny tyto snahy byly vedeny myšlenkou přilákat nové zákazníky, zejména studenty středních a vysokých škol, ale také obyvatele Starého Brna či náhodně příchozí, a nabídnout jim možnost sdružovat se v místě s kulturním děním, což v této lokalitě naprosto chybí. V tomto směru viděli tvůrci nového divadla velký potenciál pro svou práci. Velmi pozitivním momentem bylo to, že provozovatel Paláce Prigl souhlasil s tím, že Divadlo Krajiny bude pro začátek zproštěno povinnosti platit pronájem za divadelní prostor. Přispěl k tomu také fakt, že se všichni divadelníci podíleli na rekonstrukci bývalé herny na divadelní sál. A tak se stalo, že v druhé polovině roku 2012 mělo Divadlo Krajiny svůj prostor, ve kterém se usilovně pracovalo s cílem, aby se v něm mohlo hrát. Mezitím se chystal dramaturgický koncept sezona 2013/2014. V podstatě v tutéž dobu byla tvůrcům Divadla Krajiny nabídnuta možnost působení (zejména v letním období) v prostorách hotelu Mario v Lednici, v areálu zámeckého parku. V hotelu byla zbudována místnost, která měla původně sloužit pro různá školení a Divadlo Krajiny ji mohlo využívat jako zkušebnu a také jako zázemí pro různá soustředění. Hotel Mario je nedaleko lednického zámku a parku. Spoluvlastník hotelu chtěl vytvořit v podkroví hotelu multifunkční místnost, kterou by mohl pronajímat na školící akce, workshopy, eventuálně pro setkání vedení či skupin nejrůznějších firem a organizací. Divadlu Krajiny byla nabídnuta uvedená místnost jako zkušebna za malý poplatek za pronájem. Vzhledem k tomu, že Divadlo Krajiny nemělo kde zkoušet, rozhodli se režiséři této nabídky využít pro nazkoušení první inscenace, pro zahájení divadelního provozu v Paláci Prigl. Nazkoušeli zde inscenaci Sestřičky, jejíž premiéru se rozhodli předvést publiku v plenéru lednického parku ještě před jejím uvedením v novém sále v Brně. Hra Sestřičky je odvetou jedné sestry vůči druhé za celoživotní příkoří. Eliška přiváží na vozíku svou starší sestru Andělu, aby s ní oslavila její osmdesátiny. Talentovanou Andělu vnímalo její okolí vždycky jako 7

nadějnou klavírní virtuosku, zatímco Eliška žila v jejím stínu a vnímala své postavení jako obrovské ponížení. Teď Eliška rozehrává sérii ponížení, výsměchů a krutostí, které stylizuje do podob dětských her, čímž nastává převrácení jejich vzájemného postavení. Přichází Mistr, ke kterému Anděla vzhlížela, jako ke svému vzoru. Eliška dostane Andělu do stavu, kdy vypadá před Mistrem jako naprostá fyzická i duševní troska. Když Mistr odejde, tak Anděla bere dosavadní Eliščinu hru pomsty do vlastních rukou a dochází k tragedii. 1.1. Právní forma Divadla Krajiny Aby mohlo Divadlo Krajiny vykonávat svou činnost a také např. žádat o granty, musela být nalezena právní forma, která by umožňovala jeho práci. Byly zvažovány různé právní formy, jako založení obecně prospěšné společnosti nebo společnosti s ručením omezeným a také občanské sdružení. Nakonec jako nejvhodnější forma bylo pro začínající soubor vybráno občanské sdružení. Pokyny (Zákon o sdružování občanů, 1990) pro založení občanského sdružení uvádějí, že občanské sdružení zakládají minimálně tři lidé. Ti tvoří tzv. přípravný výbor, volí mezi sebou zmocněnce, kterému jsou doručovány písemnosti a zastupuje občanské sdružení. Přípravný výbor sepíše návrh na registraci. Neexistuje jednotný formulář, ale podle zákona musí návrh obsahovat: Podpisy členů přípravného výboru, jména, příjmení, data narození a bydliště těchto osob, označení toho člena výboru, který je určen jako zmocněnec pro jednání jménem výboru. Výbor dále vytvoří stanovy, které musí obsahovat: Název sdružení (název sdružení musí od července 2006 obsahovat označení občanské sdružení nebo zkratku o. s., sídlo sdružení, cíl jeho činnosti, práva a povinnosti členů sdružení, 8

orgány sdružení, způsob jejich ustavování, určení orgánů a funkcionářů, oprávněných jednat jménem sdružení, ustanovení o organizačních jednotkách, pokud budou zřízeny a pokud budou jednat svým jménem, zásady hospodaření. Za podání se neplatí žádný poplatek. Návrh a stanovy se ve dvojím vyhotovení posílají na Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ministerstvo). Neshledá-li ministerstvo ve stanovách rozpor se zákonem, zaregistruje sdružení. Na adresu zmocněnce přípravného výboru zašle kopii stanov s vyznačeným dnem registrace a s otiskem razítka (ověřená kopie stanov). Právní subjektivita sdružení vzniká dnem registrace. Registraci je možné odmítnout mimo jiné i proto, že stanovy obsahují diskriminující ustanovení ve vztahu ke členům, nebo jsou naopak namířeny proti nečlenům sdružení, nebo proto, že se jedná o tzv. nedovolené sdružení. Nedovolenými jsou podle 4 sdružení zaměřená na omezování lidských práv, sdružení, která sledují dosahování svých cílů protizákonnými a protiústavními prostředky, sdružení ozbrojená nebo sdružení, která zřizují ozbrojené složky. O odmítnutí rozhodne ministerstvo do deseti dnů, přičemž proti tomuto rozhodnutí mohou členové přípravného výboru podat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu, a to v případě, že je to nedovolené sdružení. V případě, že návrh nemá nějaké náležitosti, musí na ně ministerstvo upozornit do pěti dnů. Nebyla-li zmocněnci přípravného výboru do čtyřiceti dnů od dne, kdy ministerstvu došel návrh, doručena kopie stanov nebo rozhodnutí o odmítnutí registrace, sdružení stejně vznikne, a to dnem následujícím od uplynutí této lhůty. Potom zmocněnec podá žádost na Český statistický úřad a přiloží ověřenou kopii stanov. Český statistický úřad přidělí sdružení IČO (identifikační číslo) a sdružení je založeno. Registrace občanského sdružení Argo Navis, pod které Divadlo Krajiny spadalo, byla provedena a schválena dne 30. 6. 2011 (Stanovy občanského sdružení Argo Navis Příloha C). 9

V roce 2012 došlo k nabytí účinnosti nového Občanského zákoníku zákon 89/2012 Sb. Došlo ke zrušení zákonů č. 83/1999 Sb. o sdružování občanů a č. 248/1999 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Povinnosti občanského sdružení vyplývající z nového Občanského zákoníku (zákona 89/2012 Sb.) jsou: Sdružení se mění na spolky a je třeba tuto změnu provést v názvu, kde musí být uveden buď spolek namísto občanského sdružení, nebo použít zkratky. Do konce roku 2013 byla možnost využít transformace občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost. Začátkem roku 2014 se změnila právní forma o.p.s. na ústav. Pokud k transformaci nedošlo, vyčkalo se nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, kdy po 1. lednu 2014 byla občanská sdružení považována za spolek. Bylo třeba porovnat dosavadní i zamýšlenou činnost, vnitřní uspořádání a vnitřní dokumenty (stanovy) s novým Občanským zákoníkem a dle něj stanovy přizpůsobit nebo upravit dle potřeb spolku a to ve lhůtě tří let ode dne nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Ve lhůtě dvou let bylo třeba přizpůsobit název. (Zákony v kapse 2013) Pokud bychom se zaměřili na změnu zákona pro spolky, zákon se v podstatě zkonkretizoval a pro občanská sdružení nastalo několik málo změn, popsaných výše, ale žádná závažná změna pro podporu těchto nyní spolků neproběhla. Situace zůstala stejná hlavně v oblasti získávání finančních zdrojů. 1.2. Historie místa působení Divadla Krajiny Starého Brna Je známo, že na Výstavišti bylo Divadlo Julia Fučíka divadlo pro mládež; ještě daleko před ním tam však hrávali i Jiří Voskovec s Janem Werichem a Jaroslav Ježek tam dokonce složil slavnou píseň Tmavomodrý svět. Po krátkou dobu zde pracoval i Emil František Burian ve Studiu Národního divadla. Dále v historii se objevuje zmínka, že na Starém Brně se hrálo divadlo již v 19. století. Tehdy na Křížové, dnešním Mendlově náměstí, postavil na svém pozemku divadlo vlastenec Jan Křtitel Rudiš. (Amatérské divadlo 2015) Bylo to v roce 1869, kdy české divadlo v Brně získalo díky J. K. Rudišovi první krásné 10

jeviště, na kterém byl zahájen v listopadu téhož roku cyklus deseti her. V tomto původně domácím divadle se brzy setkávaly všechny vrstvy českého obyvatelstva, účinkovaly tam dcery předních brněnských rodin a pomáhali jim i čeští herci a režiséři z tehdejšího brněnského městského divadla. Z počátku pracovali herci divadla velmi intenzivně a s velkým nadšením a všichni zúčastnění se věnovali přípravám inscenací nesmírně obětavě, bez ohledu na čas. Během doby však kromě finančních problémů nastávaly i problémy další. Chtěli hodně hrát, aby získali peníze, ale to vedlo zase k tomu, že novým hrám nemohla být věnována taková péče, jak bylo třeba, a kvalita inscenací se snižovala, čímž se snižovala i návštěvnost. Dosti podrobná je i informace o zařízení divadla. Pozornost ve své době vzbuzovala hlavně opona, kterou namaloval známý brněnský malíř Josef Zelený, inspirován motivy Královédvorského rukopisu. Ostatní malířskou výzdobu scény pořídil malíř městského divadla Hoffbauer. Ve své době bylo vybavení divadla hodnoceno jako pěkné a dost nákladné. Zajímavou epizodou v působnosti divadla bylo pohostinské vystoupení profesionála Františka Kolára, což svědčí o dobré umělecké úrovni divadla. Činnost divadla však pomalu slábla a ustala úplně začátkem roku 1871. (Nekovářová 2009: 11) Není jistě ku podivu, že skončil ze stejných důvodů jako Divadlo Krajiny - pro nedostatek financí a hromadící se provozní těžkosti, přesahující i síly tak obětavého nadšence, jakým Jan Křtitel Rudiš byl. Ale i tak zůstalo divadlo zajímavou ukázkou nezištného úsilí o rozvoj české kultury v Brně. Tou dobou hrávali ochotníci na Starém Brně hlavně v hostinci U Mondscheinů na Malé Pekařské (nyní Kopečné) ulici. Ve skromňoučkých místnostech mívali brněnští Češi již třicet let předtím své zábavy. Ve středu 31. října 1863 tam zpíval poprvé nadšenému obecenstvu profesionální herec Jan František Píšek naši současnou národní hymnu Kde domov můj, píseň Josefa Kajetána Tyla a František Škroupa z tehdy uváděné hry Fidlovačka. Rovněž 3. května 1840 zde uvedl v nadšení své posluchače oblíbený basista Dvořák, který zpíval píseň City Moravana, kterou sám složil na slova Františka Matouše Klácela. (Flordová 2007: 217) Prosperovala i hospoda U bílého kříže, na Pekařské ulici číslo 80, což bylo od roku 1868 místo zkoušek a vystoupení řemeslnické besedy Svatopluk 11

a sboru, jehož sbormistrem byl do roku 1876 Leoš Janáček, který se sborem pak přemístil do Besedního domu. (Flodrová 2007: 215) Je zajímavé, že hospodu U bílého kříže založil již v roce 1251 Přemysl Otakar II.; po jejím zániku zde byl vybudován pivovar Brauer, který měl výčepní hostinec. Ten byl pojmenovaný po původní hospodě U bílého kříže a stal se společenským střediskem Starého Brna. Velký sál hostil i herecká představení, hostovala zde např. Společnost Václava Svobody (1868). V roce 1871 se hlásí o možnost provozovat hry U bílého kříže Eliška Zöllnerová a téhož roku opět Václav Svoboda. V osmdesátých letech 20. století bylo v kavárně Savarin na Pekařské ulici založeno ojedinělé Divadlo v kavárně. (Štěpaník 2015) Mohlo být provozováno díky osvícenému vedoucímu kavárny Petrovi Nejedlému. Producentem divadla byl Dušan Přidal, který také vedl Komorní scénu a jejím prostřednictvím smluvně zajišťoval jednotlivé umělce, členy stálých divadel. Uměleckým šéfem byl Jiří Pavloušek, který je známý z konce šedesátých let jako vedoucí a režisér avantgardního divadla Quidam. Soubor Quidam přišel s ojedinělým, tehdy u nás avantgardním pojetím, které přinášelo strhující až šokující představení na hranici divadla a performance. Protagonistou Quidamu a ústřední postavou v klíčových hrách byl Petr Oslzlý, který pak přešel do Husy na provázku. V rámci Brněnského kulturního léta hostovalo Divadlo v kavárně na Nové radnici, v tzv. Divadle pod klenbou, kde uváděli Zprávu od nebožtíka Joanny Chmielewské v úpravě Elišky Novákové. Hrála Libuše Přidalová. Divadlo v kavárně bylo vlastně divadlem stagionového typu, kdy v něm hrály nejrůznější skupiny, např. představení skupiny Krajské kulturní středisko v režii Jiřího Císlera tragikomedii Brejle. Také v Divadle v kavárně Savarinu uvedl student režie Vladimír Morávek recitál s názvem Samota je černý kabát se Simonou Pekovou. Napsali tehdy o ní, že se zrodila šansoniérka, která měla velký úspěch. Představení bývala vždy v úterý. Byla tam také galerie, kde vystavovali mladí výtvarníci. Divadlo bylo pozváno do Bratislavy, tam se jejich tvorbou inspirovali a založili divadlo obdobného typu. 12

Komorní představení v netradičním prostředí kavárny Savarin byla zajímavým obohacením brněnského divadelního života. (Brněnský Večerník 1988: 2) V roce 1989 Petr Nejedlý odešel a nastoupil nový vedoucí Savarinu, který dělal divadlu problémy a ty nakonec vyústily v odchod divadla do nového působiště, do kavárny Tivoli na Úvoze. Z počátku se v Tivoli úspěšně uvedli a hrávali každou středu a čtvrtek. Bohužel se také přidaly ekonomické problémy a problémy s vytížeností jednotlivých aktérů. (Brněnský Večerník 1989: 1) Nejvíce však do další práce Divadla v kavárně zasáhla sametová revoluce a dočasný nezájem o kulturu a divadlo vedl logicky k zániku tohoto divadélka. Jako již mnohokrát v minulosti i v současnosti, negativně zapůsobil i nedostatek finančních prostředků. V roce 2011 byl založen na Starém Brně v Kopečné ulici Kabaret Špaček (Kabaret Špaček 2015), ve kterém jsou třikrát až čtyřikrát do měsíce uváděna představení nejrůznějších žánrů. Kromě toho se v Kabaretu vaří a je zde normální restaurační provoz. Několik vystoupení uměleckých hostů kabaretu Špaček: Divadlo v karanténě HERO HERO kavárenské mimické představení. Janet Tišina Prokešová, Pavol Seriš a hudba Tomáš Koza, kytara, Vladan Záruba, kytara, Jakub Hetmer, basová kytara, Hanka Plochová, bicí a zpěv Olie Kovacsová. Tomáš Hrubiš piano a Jiří Jelínek saxofon a čtení. Koncert expresivněromantizujícího piana a saxofonu s autorským čtením povídek z Tenké knihy Jiřího Jelínka. Komediograf Luboš Balák: SKETSCHMAN skutečný příběh muže, kterému řekli, že už není vtipnej. V hlavní roli Radim Novák. Nat Osborn Band Rock, Funk, Jazz, Dance, Soul, Indie, Pop a news EP on Ropeadope Records. Divadlo Československo Marie Ludvíková, Jakub Žáček, Štěpán Rusín, Marek Daniel a hosté, pitoreskní divadlo. 13

Travestie show Dana Divad a Lolly de Champagne mediální hvězdy a travestie intelektuálky. Kominické lodě? Ó, kdežpak! aneb kabaret Wernisch s hudbou Miloše Orsona Štědroně, režie: Arnošt Goldflam. Originální mikroromány, miniopery a písně snového básníka Ivana Wernische. Kabaret funguje již čtyři roky a je to ojedinělé místo na Starém Brně, kde se prezentují mladí básníci, hudebníci a další umělci. Zřejmě díky restauračnímu provozu přežívá. Při akcích se vybírá vstupné. 1.3. První sezóna Divadla Krajiny 2013/2014 Představení inscenace Sestřičky (autor Pavel Trtílek, režie Juraj Augustín) bylo naplánováno na září 2013 jako otevření první sezony Divadla Krajiny (2013/2014). (Pozvánka na zahájení sezony 2013/2014 Divadla Krajiny Příloha D) Z důvodu rekonstrukce sálu, která stále probíhala, se zahájení sezony přesunulo na říjen 2013. Možnost využít prostory v hotelu Mario, který se nachází v areálu zámeckého parku v Lednici, byla pro tvůrce inscenace velkou pomocí při přípravě inscenace k zahájení sezony a práce Divadla Krajiny vůbec. Tvůrci se rozhodli uvést inscenaci ještě před oficiálním zahájením a první nápad byl takový, že se inscenace ve zkušebně hotelu Mario nazkouší a uvede se na nádvoří hotelu. Po nějaké době, kdy se zkoušelo i na loukách okolo zámeckého parku, bylo režisérem inscenace rozhodnuto uvést ji na louce. Režisér navázal komunikaci skastelánkou zámku paní Ivanou Holáskovou, která s nápadem souhlasila, a tvůrcům bylo povoleno využívat louku ležící za zámeckým skleníkem. Byla to současně také vítaná příležitost pro upoutání pozornosti na nově vznikající divadelní soubor v Brně. Zámek Lednice, který je zapsán v seznamu dědictví UNESCO, navštíví ročně statisíce lidí např. v roce 2014 dle serveru inovinky.cz (ČTK 2014) to bylo 373.000 (zpráva ze dne 30. 11. 2014). Pro soubor byla tato akce po stránce propagace velmi lákavá a také to byla možnost vyzkoušet si fungování týmu i inscenace před jejím uvedením v sále Paláce Prigl. 14

Představení Sestřiček v Lednici bylo stanoveno na víkend 13. a 14. 7. 2013. Vzhledem k malým zkušenostem s propagací bylo zvoleno vše, co pro danou dobu bylo možné. Byla snaha informovat budoucí návštěvníky vylepováním plakátků v areálu zámku, rozdáváním letáčků a také oznámením na sociálních sítích. První uvedení inscenace v sobotu bylo pojato jako veřejná generálka a druhý den byla premiéra. Diváků nebylo mnoho, ale i přesto si tvůrci vyzkoušeli uvedení inscenace před publikem. Tvůrci si také uvědomili, že propagace na představení v plenéru by měla probíhat již půl roku předem, aby návštěvníci věděli, co mají očekávat. Jdou totiž za jiným cílem na prohlídku zámku, parku a všech dalších zajímavých věcí, ne cíleně na divadlo. Proto by informovanost návštěvníků měla být v předstihu, aby si mohli vybrat i možnost návštěvy představení. Nicméně uvedení inscenace Sestřičky v plenéru zaujalo mnoho divadelníků, studentů, převážně Janáčkovy akademie múzických umění (dále jen JAMU), a proto se tvůrci inscenace rozhodli uvést Sestřičky ještě v měsíci srpnu v Brně, na louce v parku Lužánky dne 9. 8. 2013. Propagace byla stejná jako v Lednici, ale v brněnském prostředí byla daleko účinnější. Uvedení inscenace Sestřičky v Brně bylo velmi úspěšné jak z hlediska návštěvnosti, tak i z hlediska pozitivních ohlasů. Díky tomuto úspěchu bylo Divadlo Krajiny pozváno na festival UM UM ve Staré Ľubovňi na Slovensku. Dalším úspěchem bylo pozvání namezinárodní festival Les Eurotopiques ve francouzském Lille, kde inscenace Sestřiček získala cenu diváků. Byly tam uděleny dvě ceny a zmíněná cena byla jednou z nich. Na tuto inscenaci tvůrci získali grant od Nadace život umělce a Divadlo Krajiny se podílelo na finančním zajištění pouze z 50 %. Inscenace Sestřičky se hrála celkem 7x, návštěvnost byla 62%. (Program k inscenaci Sestřičky Příloha E) Další inscenace, kterou Divadlo Krajiny uvedlo, byla hra Vulkán (autor Philippe Minyana, režie Michal Skočovský), jejíž nastudování provázela řada potíží, z nichž největší byla časová zaneprázdněnost herců. Nakonec se povedlo uvést v lednu 2014 premiéru a reprízovat tuto hru pouze dvakrát. 15

V mytickém příběhu dle antického dramatika Euripida se královna Faidra zamiluje do svého nevlastního syna Hippolyta. Ve svém zpracování Minyan personifikuje její nezkrotnou vášeň v podobě Vulkánu, který v sobě potlačuje sopečnou erupci, podobně jako Faidra svou lásku. Hippolytos se ve hře neobjeví, po Faidřině vyznání lásky prchá přes oceán, v jehož vlnách se utopí. Začíná občanská válka, hejna kobylek ničí úrodu a před zlobou vzbouřenců prchá i Faidřin manžel, král Theseus. Zůstává jen Faidra se svou vášní a očekáváním, zda Vulkán vyplní své hrozby a zničí lidstvo. Tuto inscenaci rovněž podpořil grantový program Nadace život umělce a divadlo se opět podílelo jen 50% nákladů, návštěvnost byla 64%. (Program k inscenaci Vulkán Příloha F) Hru Ježipetr měla režírovat Alexandra Bauerová režisérka, jejíž vytíženost byla překážkou největší. Nebylo možné domluvit zkušební dny, přes chuť herců se na tomto představení podílet. Nakonec, když bylo jasné, že by jako odměna za odvedenou práci byla jen nějaká symbolická částka, dali herci přednost lépe honorovaným nabídkám, což oficiálně formulovali tak, že se nemohou této práce zúčastnit z časových důvodů v souvislosti s vytížeností na jiných projektech. A tak po krátké době byla práce na této inscenaci zastavena. Vojtěcha Barchovského bol, zmar a skon (autor Pavel Trtílek, režie Zuzana Patráková) byla vlastně poslední uvedenou inscenací Divadla Krajiny. Tentokrát se podařilo dodržet plánovaný termín premiéry v měsíci květnu 2014. Ovšem vzhledem k uvedenému termínu byla reprizována pouze dvakrát. Tato inscenace vychází ze stejnojmenné sbírky básní Pavla Trtílka. Autor sleduje životní výstřelky, avantýry i pijácké poklesky zneuznaného básníka brněnských zákoutí, Vojtěcha Barchovského, vhlíží do střípků jeho dekadentní tvorby, objevuje krajinu jeho rozjitřené duše, i bardovu smrt s odchodem na onen svět. Textová předloha evokuje strukturu operního libreta a mluvený text spolu s hudební složkou vytváří výslednou podobu inscenace. 16