Roèník II. èisto 5 záøí 2000

Roèník II èisto 5 záøí 2000

Pfsmo svaté nám ølká: "Kdo nechce pracovat a nejl." Vaši rodièe pracuji, aby Vám mohli dávat co podva bratøi Leander a Izidor. Starši Leander se uèil velmi dobøe a pomáhal v uèeni mladšímll Izidorovi, ale tomu uèení nešlo. Proto, že se mu to zdálo pøiliš tìžké, ale hlavnì proto, že se mu do uèeni moc nechtìlo. Jednou mu Leander vytýkal jeho nedbalost. Izidor si sedl zamraèen u studny. Najednou si všiml, že v kamenné desce pod výtokem vody je dùlek, který tam èasem vyhloubily kapky vody. Tu ho napadlo: v ve.když kapky dokázaly èastým padáním opracovat i tvrdý kámen, i já bych mìl dokázat nìco se nauèit, když se èasto budu o to snažit." Zaèal bojovat se svou leností a vítìzil. Uèil se stále lépe. Ukázalo se, že je to nadaný chlapec, mohl studovat a stal se jedním z nejvzdìlanìjších lidí své doby. Ale nejenom to. Jeho obdivuhodná moudrost vyrùstala z jeho lásky k Bohu i k lidem. Je to svatý Izidor, biskup a uèitel Církve. I vy se pøipravujete na to, abyste nìco krásného a velikého v životì vykonali. Zaèíná zase nový školnf rok, dalšf kus cesty Vaší pøfpravy. Jste už o tøfdu výš. Možná, že jste nìkdy slyšeli nebo èetli heslo: "Modli se a pracuj." Ta slova ukazuji, jak se dobøe pøipravovat. A také jak š astnì žit a jednou dojlt do vìèné radosti. tøebujete. I Vy pracujete tím, že chodíte do školy, uèíte se a pomáháte. Ale samotná práce nestaèí. Vypráví se o pøevozníkovi, který na loïce s dvìma vesly pøevážel pocestné pøes øeku. Na jednom vesle mìl nápis MODLI SE, a na druhém PRACUJ. Jednou pøevážel èlovìka, který se pohrdavì ušklíbl a øekl: "Naè ten nápis modli se, staèí pracovat." Pøevozník vytáhl veslo s nápisem modlit se do loïky a vesloval jen tím druhým. Loïka se zaèala toèit dokola a byla unášena proudem. Pocestný vykøikl:.co to dìláte? Takhle se nedostaneme na druhý bøeh nikdy!" Pøevozník øekl: "Tak je to i v životì, když èlovìk jenom pracuje a nemodlí se. Motá se sem a tam, ale to nejkrásnìjší, to hlavní chybí, je to jen bloudìní." V prvních týdnech školního roku slavíme -kromì jiných -svátky Narození Panny Marie, Panny Marie bolestné, svaté Ludmily, svatého Václava, svatých archandìlù Michaela, Gabriela a Rafaela, svatých andìlù strážných. Mùžete si najít v kalendáøi, na které dny tyto svátky pøipadají. Vy vìtší urèitì o každém z nich nìco víte. Jestli snad o nìkterém ne, zeptejte se pøi náboženství. Panna Maria a všichni andìlé a svatí nás mají velice rádi a chtìjí nám pomáhat. Nezapomínejme na nì. Pán Bùh a Vám v celém školním roce žehná. Pøevzato z èasopisu IMMACULATA

V závìru mìsíce srpna se odstìhoval z budovy v areálu Španìlské kaple bohoslovec František Urban, aby se vrátil ke svým studiím v semináøi. Budova však nezùstane opuštìná. Pøišel sem otec Michal Petr. Nìkolikrát již v naší farnosti zastupoval. Pøesto vìtšinì farníkù dosud zùstal neznámým. Proto jsme mu položili nìkolik otázek. Otèe, jaký je váš úkol? Je pravdou, že nebudete pùsobit jen v naší farnosti? Mým úkolem je vypomáhat v místní duchovní správì v daných možnostech pøibývajících let a zhoršujícího se zdravotního stavu. Dle možností budu také vypomáhat v naléhavých pøípadech knìžím v dìkanstvi Napøíklad bìhem jejich dovolené, nemoci èi jiné zaneprázdnìnosti. Nynf už chápeme, že ve "Španìlce" nebudou každý den mše svaté jak tomu bývalo døíve, když zde pùsobil otec František Krutflek. Kdy zde budou vùbec mše svaté? Kdy budou ve Španìlské kapli mše svaté, to už je známo z poøadu bohoslužeb ve farnosti, to je v nedìli veèer o pùl sedmé veèer a v 18 hodin v pondìlí a ve støedu. Otèe, my farníci jsme lidé zvìdaví. Odkud pocházfte? Øíkáte, že jste lidé zvìdaví.. Narodil jsem se na východním Slovensku, i když moji rodièové se narodili v Tiché u Frenštátu pod Radhoštìm. Dìjiny svìtové nás však vtahují do svých dramatù. Pøed vypuknutím druhé svìtové války se Slovensko stalo samostatným státem se všemi dùsledky. Východní èást Slovenska pøipadla Maïarsku. My jako Moravané jsme se pøestìhovali do rodištì mých rodièù. Zde jsem vychodil základní školu, odtud jsem pøešel do Frenštátu a tam jsem v roce 1954 také maturoval. A co následovalo pak? Tìžko dnes rysvìtlovat peripetie spojené se studiem na bohoslovecké fakultì v Litomìøicích. Do toho vpadly události maïarské. Studium, jsem ukonèil v roce 1958 a odešel jako rysvìcený jáhen rykonat dvouletou vojenskou službu. Po návratu jsem pracoval jeden rok ve.frenštátské továrnì Thonet. Na knìze jsem byl rysvìcen v èervnu 1961. Mùžete nám prozradit, proè jste se stal knìzem? Kdesi v dalekém dìtství, snad už ve druhé tøídì obecné, jako by se ozvalo ono "Za hlasem Tvým jsem šel, Pane, dej sílu duši mé!"

~ Okénko novojièínské farností 512000 Vzpomenete si ještì na své první pùsobištì jako knìz? První mé kaplanské místo bylo ve Fulneku a potom už cesta duchovní správou až po odchod do dùchodu, onemocnìní a v souèasných dnech toliko "Ýpomoc v duchovní správì. Ve své bohaté knìžské èinnosti jste jistì pùsobil na mnoha místech. Prozraïte nám, kde jste pùsobil nejradìji. Ta farnost není odtud zase tak vzdálená. Ale její místo úmyslnì neprozradím.. Snad to bylo zpùsobeno mým knìžským mládím, snad stejnou krevní skupinou toložnou s vesnièkou mého dìtství... Snad to bylo zpùsobeno dozníváním Pražského jara? A pøece právì vzpomínka na tuto farnost mì èasto provázela i do konèin našeho moravského pohranièí v bruntálském okrese se vším dopadem tohoto slova... Naposledy jste pùsobil v Kelèi Snad by se tam vytvoøil delším pobytem vztah vzájemného porozumìní. Tolik je jisté. že farníci kelèské farnosti strana 2 jakoby pøilnuli ke svým knìžím. Nìkdy jsem mìl dojem. jako by nás pøíliš rozmazlovali. Cítil jsem to snad díky mému pobytu v drsnìjších farnostech. Znal jste se osobnì s nìkterým knìzem, který v našem mìstì pùsobil? Pokud ano zkuste si na to zavzpominat. Ano, znal. Tak tøeba s P. Weirichem, pozdìjším správcem na sv. Hostýnì. Ale to jméno už zde bude sotva nìkomu známé. Nebo tøeba s konseminaristou P.Janem Vdoleèkem. Konec koncù s panem dìkanem Janem. Vždy jsem byl v jeho sféøe vlivu takøka jedenáct let. Znal jsem se i s P. Velebou a P.Krutílkem. Kterou myšlenku Pisma sv. by jste nejvice pøipomnìl svým "oveèkám"? Myšlenku svatého apoštola Jana: "Mìjte se navzájem rádi!" Chcete "novojièiòákùm" touto cestou ještì nìco vzkázat? Snad myšlenku P.Josefa Spály: "Mìjte, farníci, i s námi knìžími svatou trpìlivost.. " ek I Kaplièky v Petfkovicích a na Svinci byly postaveny obèanem Štibrem z Nového Jièína. V Petøkovicích v roce 1888 a ve Svinci v roce 1899. Další kaplièka ve Svinci pøibyla v roce 1948, kterou svým nákladem stavil Antonín Jakùbek z Louèky za spolupráce Františka Janíka, toho èasu faráøe na Starém Jièínì. Na tìchto stavebních pracích se podíleli obèané z okolních obcí zdarma. Nejvìtší zásluhu mají Antonín Jakùbek, faráø František Janík, zedník Antonín Trefil z Jièiny, Karel Váòa a Jan Orlita z Louèky a Jaroslav ; Korèák zakoupena z Jièiny. socha Panny Do kaplièky Marie Hostýnské, u oèní která studánky byola byla pøi svìcení nesena na nosítkách družièkami za velké úèasti lidí a umístìna nad oltáøem v kaplièce. V roce 1984 byla na oèní kaplièce provádìna oprava. Nové terasové schody daroval

Okénko novojièínské farností 5/2000 strana 3 Jaroslav Korèák, byla provedena oprava støechy, oltáøe, dlažby a pøítok vody. Tyto práce provádìla Lidová strana z Jièiny. V roce 1998 bylo 50. výroèí postavení oèní studáòky ve Svinci na Starém Jièinì. V roce 1984 byly také opraveny schody a provedeny betonáøské práce u druhé kaplièky ve Svinci jako dar od obèanù z okolních obci. Svìcení a projev v roce 1948 provedl konzistomí rada a faráø František Janik ze Starého Jièína. Pobožnost u obou kaplièek se koná každý rok první nedìli v srpnu. Bìhem léta jsou kaplièky hodnì navštìvovány z okolních obci a mìst. Voda je omaèována za léèivou na oèi, a proto získala název kaplièka u oèní studánky. Kaple na Jièinì byla postavena v roce 1852. Z dùvodu rozšíøení cesty byla v roce 1956 zbourána dopravními stavbami a v tomto roce postavena nová kaple. Obraz sv. Martina do nové kaple byl zakoupen od akademického malíøe z Ostravy Pištìka za 2.360 Kè. Nová kaple byla svìcena 14..9.11958 kanovníkem Janem Vylichem z Mošnova. Historické zápisy byly movu uložené do vìže nové kaple. 1ypisy z kroniky Jaroslava Korèáka z Jièiny V N.Jièínì 28.1.2000 v jubilejním roce 2000 Na prahu nového tislciletl je ruènl opisováni Bible symbolem vltìzstvl Bollho slova. Proto Èeská biblická spoleènost pò$la s tlmto projektem. Na mnoha mlstech na$! republiky se opisovaly biblické texty v èeském ekumenickém pøekladu na samostatné archy, napodobeniny støedovìkého ruènlho paplru, na 160 mlstech v èeské zemi. V na$! farnosti byla tato akce zahájena 2.kvìtna a ukonèena 25. kvìtna. Slavnostnl akt zahájil otec Alois Peroutka úvodnlm slovem a modlitbou. Pøltomen byl i starosta na$eho mìsta Pavel Wessely. Prvnlmi opisovaèi ver$ù 5. Mojll$ovy byli právì otec Alois a pan starosta. Opisování zaèalo! Dùstojnì upravená místnost, na stolech Bible, archy, rozsvícené svíce "Svìtlo Kristovo", ve vázách kvìtiny. Každý pisatel dostal pokyny, jak bude opisovat a které verše. V této pohodì ticha a klidu se mohl každý soustøedit na biblický text. Tuto zvláštní atmosféru umocnila 83 letá babièka. Její pøístup k pisování nám nemohl uniknout. S vážností usedla ke stolu, vyslechla, které verše bude opisovat a pak si tyto verše polohlasem pøeèetla a velmi pìkným úhledným rukopisem zaèala psát. Po opsání si opìt verše pøeèetla a vyslovila vdìènost Pánu Bohu, že se mohla také zapojit. Do opisování se zapojilo 200 pisatelù a to nejenom z Nového Jièína, ale i z okolí. Informace získali z èasopisu Region. Pøišli z Libhoštì, Studénky, Kunína, Bernartic, Vlènova, Životic. Starého Jièína. Starojické Lhoty. Bludovic. V Žilinì opisování vedla paní Marie Bayerová. Èeská Bible bude svázaná do šesti svazkù podle èlenìní Kralické šestidílky a bude

Okénko novojièínské farnosti 5/2000 strana 4 rystavena v Domu Bible v Praze-Smíchovì. S výstavbou této stavby bude zapoèato ještì v tomto roce. Na podporu stavby pøispìli naši opisovatelé èástkou Kè 3. 056.- Díky tìm, kteøí obìtovali svùj èas, dopoledne i odpoledne, po celý mìsíc kvìten, aby trpìlivì rysvìtlovali a povzbuzovalipøi opisování Bible. Zdenka Kopaczková Láska nade všechnu lásku To je program komunity v Taizé. "Chceš pro Kristovu lásku zasvìtit se mu celou bytostí?" "Chci!" Tak slibuje nový brab" této komunity. Je mnoho zla po celém svìtì, ale jsou i dobré vìci a sem právì patøi spoleèenství v Taizé. Z nìho musí mít køes an jenom radost. A mìl by o nìm hodnì vìdìt -vždy v roce 199'0 bylo shromáždìní poøádané touto komunitou v Praze a úèastnilo se ho 80,000 mladých lidí. Ve famí knihovnì je o této komunitì více knih.

~ Pøíklady obìtavosti Tolik je v dnešním svìtì zla -jak mùže køes an pomoci? Mùže se modlit, ale také pøinášet obìti. Až jednou na onom svìtì se dozvíme, kolik dobra pøinesla obì života sv. Maximiliána Kolbeho. Nebo pi'fklad sv. Kateøiny Sienské: na konci svého života se z posledních sil (nejedla) ploužila do chrámu a nabízela své modlitby, bolesti a celý život za církev. Když si nìkdo mysli, že obì znamená jen bolest a smutek, tak tøetí pøíklad: anglický novináø žil nìkolik dní mezi sestrami Matky Terezy. "Nepoznal jsem š astnìjších žen" prohlásil. Jan Knyll Vzpomínáte na loòské èíslo farního èasopisu Okénko? Zde byl uveden èlánek o prùbìhu farního tábora. I letos byl pro nás pøipraven. Na stejném mfstì, se stejnými vedoucfmi (jen s malými zmìnami), ale v jiný

èas. Urèitì se již tì~iii ti, kdo byli na loòském. I letos byl velký zájem. A ~ak se zaplnily oba turnusy velmi rychle a mohlo se jet. ~(tr~.í Odjezd byl plánovaný opìt v sobotu. Všichni jsme mìli radost, jen ten déš nám dìlal starosti. Dali jsme to všechno Pánovi s prosbou o sluníèko a jelo se. Dojeli jsme na známou zastávku Kunovice-Louèka. Pìšky se šlo do kostela, kde mìla být mše svatá. Mìli jsme však dostatek èasu, a tak jsme se seznámili na místní faøe, ve které jsme se schovali pøed deštìm. Koneènì pøijel otec Alois a byla mše sv. Pøi ní nám otec vyprávìlo sv. Martì, nebo mìla ten den svátek. Vyprávìl také o její sestøe Marii a o bratru Lazarovi. Jakmile skonèila mše sv., šli jsme do tábora. Po cestì však zaèalo pršet, a tak nás dopravili autem na místo tábora. Zde však vyvolal velký údiv ne elektrika ani televize, ale bláto. Hodnì veliké bláto. Ihned pøišel první rozkaz -obout gumáky! Potom zaèalo vybalování a seznamování. Druhý den -v nedìli -jsme šli na mši sv. Sloužil ji novoknìz, a tak každý dostal na celý týden, a nejen na nìj, novo~ìžské požehnání. Po návratu jsme se dobøe najedli a šli si hrát hry. Celý týden probíhal tak krásnì, že každý se zajímal jen o program a samozøejmì o jídelníèek. Program byl pestrý! Bylo v nìm zahrnuto vše -mše sv., hry, jídlo, nástupy, den pøíjezdu rodièù a také pou na svatý Hostýn, kde mìl každý možnost získat plnomocné odpustky. Byla zde mše sv. a také køížová cesta. Každý mìl možnost si také nìco zakoupit pro sebe, kamarády i rodièe. A jak bývá o' poutích, šli mnozí tam i zpìt pìšky. A tak týden ubìhl jako voda. V pøedposlední den probìhla známá Olympiáda, kde byly i nìkteré kurioznl disciplíny, jako napøíklad hod gumákem, páka èi potápìní v hroznì studené vodì na èas. V olympiádì letos excelovaly pøedevším holky., Konec tábora se neodvratnì blížil. Veèer se rozdaly poslední diplomy, povídalo se a smálo, až jídelna praskala ve šech. Jelikož bylo už dost pozdì, šlo se spát. V sobotu to pøišlo. Jak balení, tak i déš, a nezbytné probl~my. Vše se zvládlo a s pomoci Božl jsme došli na mši sv., kterou jsme mìli dohromady I. I II. tumus. Tentokrát bylo kázání o svatém Janu Køtiteli a po skonèení mše sv. HuRA domù. Na závìr bych chtìl podìkovat za nás za všechny Bohu, který nám umožnil prožít krásný týden uprostøed dìti i vedoucích a který nás po celý týden žehnal. Dlky patøi také vedoucím za lásku, trpìlivost a obìtavost, kuchaøkám za vynikající jldlo, knìžfm, jáhnovi za podporu duchovní a rodièùm za proviant. Všem VELKÝ PAN BUH ZAPLA! No a nakonec pøeci známé heslo: "Kdo zde byl, bude pùl roku vzpomínat a pùl roku se tìšit na další tábor!! Takže za rok AHOJ! Jakub

~a rni.t áb Q.r4ru h ý. tq.rnq$;;" Farní tábor ve vesnièce Podolí u Rajnochovic, nebo-li u Louèky, se asi každému líbil. Pøijeli jsme vlakem a potom jsme šli 5 km pìšky do Podolí. Všichni, i ti nejmenší to stateènì zvládali. V táboøe bylo 10 chatek a jedna velká jídelna s kuchyní. V chatkách jsme byli ubytováni po pìti a více. Po celý týden tábora se konaly rùzné akce. Napøíklad výlet na sv. Hostýn, hledání pokladu, olympiáda, tajemná stezka odvahy a taky mnoho legraèních soutìží. Soutìžilo se vìtšinou po skupinkách. Jmenovaly se Sluníèka, Rychlá rota, Škorpióni, Bubáèci a Gumídci. Ve støedu nás pøijelí navštívit rodièe, pro které si každá skupina pøipravila program. Pøestože se nám na táboøe líbilo, tak jsme se už skoro všichni tìšili na sobotní ráno, kdy pojedeme domù. Na táboøe se nám velice líbil výlet na svatý Hostýn. Jeli jsme vlakem a nahoru jsme šli pìšky. Když jsme tam došli, dostali jsme malý rozchod pøed mší svatou. Mohli jsme si koupit nìco na památku pro sebe, své rodièe, pro jiné èleny rodiny nebo kamarády. Potom jsme šli na mši sv. do krásného kostela. Po mši sv. následoval další rozchod, který byl tentokráte vìtší. Prošli jsme zbylé stánky a sešli jsme se v parku. Dostali jsme svaèinu a kdo chtìl, mohl jít na rozhlednu. Pøi cestì nazpátek jsme si napustili hostýnskou vodu, která nás pøíjemnì osvìžila, protože byla ledová. Vlakem jsme jeli zpátky do tábora. Kromì Hostýna se nám skoro všem líbila stezka odvahy, kde na nás èekalo pár strašidelných pøekvapení. Byla rozdìlena na dvì skupiny. Starší mìli tu delší a ti mladší kratší. Jinak bylo na táboøe hodnì dalších pøíjemných okamžikù. Na táboøe jsme si kromì jiného užili mnoho legrace. Napøíklad, když jsme se pøetahovali lanem. Hrály holky proti klukùm. Vtom jsme najednou pøistály na zemi. Jenže na zemi pøistáli i kluci, ale jak je to možné? Vysvìtlení jsme získali teprve když jsme vstali a otøepali ze sebe nejenom ty, kteøí pøistáli na nás, ale pøedevším trávu. Vtom jsme to uvidìli, ano bohužel je to tak, ale lano prasklo. Jinak byla také legrace ty první dny. Zpùsobilo to bláto. Byl to velice legraèní, ale lítostivý pohled, když jste vidìli, jak pøed vámi nìkdo bìží a najednou "bum" a už se válel v tom hroznì špinavém blátì, které vypadalo a hlavnì bylo jako pomazánka. Ten, komu se to podaøilo, musel dát okamžitì obleèení ze sebe pryè a potom ho dal vyprat holkám, které si to vzaly na starost. MysUm, že už jen pro tu legraci, ale i pro jiné vìci sem pojede plno dalších dìtí. Veronika a Vladka Janko\}' Se sestrami køes anské lásky od sv. Vincence z Pauly, kleré byly v dobì totality v Srnì, jsem se seznámila pøes svou kolegyní. Jednou jsem s ní k nim zašla a pak už jsem je sama èas od èasu navštìvovala. Sestry peèovaly o staré lidi a bydlely u Milosrdných bratøí (název nemocnice). Vìtšinou jsem si chvíli

Okénko novojiéinské farnosti 512000 strana 8 - povídala se sestrou vrátnou. Byla ze Slovenska, již starší, moc milá sestøièka. Slovenských sester tam bylo více než èeských. Nìkdy pøišlo do hovorny i více sester, nejvíce jich pøišlo pøed mým odjezdem do Øíma na svatoøeèení Anežky Èeské. Sestra vrátná mi c.! pøi odchodu dávala Zázraèné medajlonky Panny Marie. Vìtšinou dva balíèky v uzavøených prùhledných sáècích po 20 ks byly, posvìcené. ~ Já jsem je pak pøi rùzných pøíležitostech rozdávala. Nejvíce však jsem je vozila na Starý Jièín Marušce Janíkové a ta je rozdávala dále. Tento øád pochází z Francie. Jak je vám jistì známo, zjevila se tam v ulici du Bac I.~::a:~),. 1 v klášterní kapli v roce 1830 sestøe Kateøinì Labonhe Panna Maria. Bylo to prvé z tìch ryznamných zjevení. Pak v roce 1858 Lurdy, La Salette a v r.1917 Fatima. Panna Maria si pøála zhotovení medaile. Všechny znaky na ní pocházejí z nebe. Dala nám je sama Matka Boží. Tìm, kdož je budou nosit, pøislíbila mimoøádné milosti. Jen co zaèali medaili razit a rozšiøovat, zpùsobila tolik rùzných zázrakù, uzdravení, obrácení, mimoøádné ochrany, že ji lid sám nazval "Zázraènou medailí". Z rukou Svaté Panny pøi zjevení vycházely paprsky. Podle jejího vysvìtlení paprsky znamenají milosti, které rozdává všem, co o nì prosí. Nìkteré drahokamy však nezáøily a to vysvìtlila, že to jsou milosti, o nìž lidé neprosí. Ó, bez høíchu poèatá Panní Maria, oroduj za nás, kteøí se k Tobì utíkáme! Povzdech na medaili, nauèila nás ho Panna Maria. Pøeložený je už skoro do všech øeèí. Opakují si ho ve všech konèinách zemì. Z tìch pøípadù pomoci Panny Marie -Zázraèné medajlonky, o nichž vím od sester, Vám o dvou napíši. Za komunismu bylo dovoleno j~dné sestøe z Brna navštívit mateøinec v Paøíži v ulici du Bac. Zpìt vezla èerné sukno na kleriku pro tajnì vysvìceného knìze. Sukno vložila na dno zavazadla, na nì položila medailonku a poprosila Pannu Marii o pomoc. Na celnici pøi kontrole jí žena vyhazovala jednu vìc za druhou. Došlo na sukno. Zahledìla na medajlonku a øekla, aby si to sebrala, zavazadlo odstrèila. Druhý pøípad je z Francie. Na venkovì se ztratilo malé dìvèátko. Celou noc ji hledali a až ráno ji našli v nìjaké jámì. Za ptali se jí, zda se v noci nebála. Dìvèátko odpovìdìlo, že se nebála, protože ji chovala ta Paní, co má na krèku. Marie Ridlová Ahoj kluci a dìvèata, Rád ètu vaše pøíbìhy z novojièinského okénka a proto bych se i já chtìl s vámi podìlit o jeden zážitek. Nejdøíve bych se vás chtìl zeptat, jestli vìøíte v zázraky a jestli jste už ve svém životì nìjaký zažili. Ti, kteøí ano, tak mne lépe pochopí, a ti kteøí ne, tak když budete pozorní a bdìlí, urèitì ve svém životì zázrak

Okénko novojièínské farností 5/2000 strana 9 zažijete. Také bych se vás ještì chtìl zeptat, jestli jste nìkdo z vás byli v Medžugorii. Kteøi ano, tak budete vìdìt (pøesnìji), o èem mluvím a když ne, tak se zeptáte rodièu, jak to v Medžugorii vypadá. Ten zážitek, o kterém vám chci napsat, se stal právì zde. Na tom nejvìtším kopci. Byl to kopec ze samého tvrdého kameni, které rùznì vyènívalo. Øeknu vám, je to dost nároèná cesta a pro nìkteré, kteøí si nedávají pozor Gako já), i nebezpeèná. I když zas nìkteøí tam chodi i bosky, ale to jsou už opravdu obìtavci. Urèitì to ti lidé za nìco obìtuji, tøeba za nás dìti. Tak i já s maminkou a tatínkem, babièkou a dìdeèkem jsme byli v Medžugorii. Právì na tom velikém kopci když jsme se vraceli zpátky dolù, já ani nevím jak se to všechno stalo, ale vím to, že jsem bìžel z toho kopce dolù, najednou jsem zakopl a letìl po tìch strašných kamenech asi 3 m dolu. Všichni, kteøí to vidìli, si mysleli, že už snad ani nejsem živý. A já jsem po zastaveni vstal, trochu zmatený a pomaèkaný, ale živý a zdravý. Nikdo tomu nechtìl vìøit. Když jsem si to uvìdomil a domyslel, co se vlastnì stalo, sám jsem tomu nechtìl vìøit, že jsem živý a bez vážného úrazu. Tak dìkuji Pannì Marii za její ochranu, která je všude, nejen na kopci, ale všude vás chrání a chce nám pomáhat a vést nás, když jdeme po nebezpeèné cestì nejen tìlesné, ale i duchovní. Tato veliká událost se mi stala pøed pìti lety, když mi bylo 8 rokù teï mi je 13 rokù, ale tento zázrak se mi už asi nikdy nevymaže z hlavy. Cítím jej stále ve svém nitru, jako by tam byl tím ostrým kamenem vyrytý. A proto bych Vám pøál, budete-li otevøeni a vnímaví na všechno a všechny kolem sebe, urèitì uvidíte zázrak, i když možná ne tak zvláštní, ale to není tak dùležité. Hlavni je, že poznáte, že Bùh je s námi a má nás rád. Vlastnì už jen samotný život je zázrak, že se každé ráno vzbudíme a mùžeme vstát, chodit a celý den nìco dìlat. Hrát si, pomáhat rodièùm, jít do školy i když se nám nìkterým do školy nechce. Tak se s vámi louèím a tìším zase na vaše zážitky ze života a zážitky s Bohem, kterému na nás velmi záleží. Mirek Osobní údaje, které ti pomužou ulehèit hledání Ježl$ Z Nazareta, 33 let, tmavé pleti, èerné vlasy a brada, rány na rukou a nohou. Následuje ho dvanáct nekompromisnlch spoleènlkù. Èasto je vidìn v pøltomnosti nemocných, malomocných, trplclch, chudobných i dìti. Poho~uje lidi revoluènlmi hesly jako "Milujte se navzájem!", "Odpou$tìjte svým nepøátelùm!", "Modlete se za ty, kteò vás pronásleduji!", "Nechte malièkých pnjlt ke mnì (pomozte jim)!" Jestli ho najde$, jdi po jeho stopách! Tvá odmìna? Život vìèný! Jarmila z Kunína

Tak si mnì postìžovali jedni rodièe tøí synù. kteøí ztratili víru v Boha. Vídával jsem je vždycky sedávat v kostele v první lavici a jejich synové jako ministranti pøisluhovali u oltáøe. Viditelnì zbožná katolická rodina. Jak je tedy možné. že všichni tøi jejich synové jsou již nejménì potøetí ženatí a jejich víra v Boha (jestli ještì u nich nìjaká existuje) není v souladu s uèením Božím? V jiné zbožné rodinì mìli dva syny, z nichž jednoho nutili na studium na knìze. Dopadlo to nakonec tak, že ten jejich syn místo jako knìz skonèil na psychiatrické léèebnì v Opavì. Jak však vychovali rodièe své tøi syny, z nichž všichni tøi byli vysvìceni na knìze? Poznat jejich rychovu rychovy by bylo jistì velmi zajímavé pro všechny vìøící køest'any, kteøí by je chtìli v dobrém úmyslu následovat. Jakou správnou metodu by mìli køes anští rodièe volit pøi rychovì svých ratolest~ aby nedocházelo k odcizení se jejich dìtí od víry v Boha? Nalézt zde správnou odpovìï pro tu kterou rodinu bude zvláš nesnadný úkol, ale bylo by jistì zajímavé vìdìt, jak ti kteøí rodièe mají vlastní zkušenosti pøi rychovì svých dìtí. Neškodilo by ani, kdyby se v KT vedla pøípadná diskuse o tom jak nejlépe vychovat své dìti. Poutník Jubilejního roku (pokraèování putování farnosti Jindøichùv Hradec po místech Jubilejního roku) Chaldejský Ur Ur byl jednou z prvních vesnických osad založených kolem roku 4000 pøed K. tzv. ubaidiánskými obyvateli Sumeru. Bylo to starovìké velkomìsto v Mezopotámii a jeho pozùstatky leží pøibližnì uprostøed mezi moderním mìstem Bagdádem v Iráku, perským zálivem a jižní èástí øeky Eufr~t na okraji pouštì AI ajarah. Ve starovìku øeka Eufrat protékala poblíž zdí mìsta. Bylo to místo výhodné svou

polohou a bylo støediskem rozvoje obchodu a politi-cké moci. Ur byl hlavní støedisko uctívání sumer-ského boha mìsíce -Nanna a jeho baby/ónského protìjšku Sina. Masivní "zigguratu ve výšce 21 m nad pouští. Biblické jméno Ur Chaldeeský se vztahuje k národu Chaldeanskému, který osídlil toto místo kolem roku 900 pøed K. (kniha Genesis 11, 27-32). Poté co byla v Babyl6nii založena chaldeanská dynastie, král Nebuchadnezzar II. zapoèal nové období výstavby v Uru. Poslední babylonský král Nabonidus (vládl 556-539 pøed K.J, který jmenoval svou nejstarší dceru vysokou knìžkou v Uru, vyzdobil chrámy a zcela pøestavìl ziggurat Nannovi, aby soupeøil dokonce s chrámem Marduk v Babylonu Potom co Babyl6nie pøešla pod vládu Persie, zaèal Ur upadat Do 4.století pøed K. bylo mìsto prakticky zapomenuto, pravdìpodobnì pro pøemístìní øeèištì Øeky Eufratu. Ruiny mìsta byly nalezeny a poprvé odkryty v roce 1854-1855 britským konsulem J. E. Taylorem, který èásteènì odkryl ziggurat Nanna. Britské Museum zde zapoèalo v roce 1918 vykopávky. Kromì úplného odkrytí zigguratu výprava odkryla celou è~st ch~mu v Ur a èásti mìsta pùvodnì urèené k bydlení a obchodování. Nejsensaènìjší objev byl Královský høbitov z období kolem roku 2600 pøed K., obsahující umìlecké poklady ze zlata, støíbra, bronzu a drahých kamenù. Na území mìsta samého byly nalezeny tisíce tabulek obsahující administrativní a literární dokumenty, z období od 2700 do 4. století pøed K. Nejhlubší vrstvy mìsta obsahují stopy záplav, jež jsou popisovány v množstvích sumerských, babylonských a hebrejských legend. Všechny vìdecké dùkazy však vypovídají, že šlo pouze o místní povodeò. Katecheze Jana Pavla II. pøi duchovní zastávce u Chaldejského Uru 23. února 2000 - Oøive než Mojžiš uslyšel na hoøe Sinaj známá slova Jahve: Já jsem Hospod;n, tvùj Bùh, já jsem tì vyvedl z egyptské zemì, z podmínek otroctví (E.1: 20.2), patriarcha Abrahám-již slyšel jiná slova: ))Já jsem Hospod;n, já jsem tì vyvedl z Chaldejského Uru.«Musime se tedy odebrat v myšlenkách k tomuto dùležitému mistu dìjin Bož!ho lidu, abychom zde hledali poèátky smlouvy Boha s èlovìkem. To je dùvod, proè v tomto roce Velkého jubilea tim, že se ubirárne v srdci k poèátkùm smlouvy Boha s lidstvem, náš pohled se obraci k Abrahárnovi, k mistu, kde on uslyšel Boži voláni a odpovìdìl na

nì poslušnosti víry. Spolu s námi také židé a muslimové vzhlížejí k postavì Abraháma jako ke vzoru bezpodmíneèné podøízenosti Boží vùli. Autor listu Židùm píše: Protože Abrahám vìøil, uposlechl Boží výzvu, aby se vystìhoval do zemì, kterou mìl dostat v dìdièné držení, vystìhoval se, aèkoliv nevìdìl. kam jde (Žid //,8). Hle, Abrahám, kterého apoštol nazývii naším otcem ve víøe (srov. ØÍlI/ 4, //-/6), uvìøil Bohu, svìøil se tomu, který jej povolal. Uvìøil zaslíbení.,\\ I, 1 t;. Mluvime teï snad o trase jedné z nesèetných migraci typických "'" D (!- pro epochu, ve které bylo pastevectvi základní ekonomickou životní formou? Snad. Nicménì jistì nešlo pouze o toto. V Abrahámovì pl'ihìhu, kterým zaèínají dìjiny spásy, mùžeme již postl'ehnout jiný '.Ii l I) \' ~ význam povoláni a zaslibeni. Zemì, do které se odebírá èlovìk vedený Božim hlasem, nepatl'i výluènì zemìpisu tohoto svìta. Abrahám. vìl'ici, který pi'ijimá Boži pozváni, je tim, kdo smìl'uje do zaslfbené zemì, která není z tohoto svìta. V listì Židùm èteme: Protože mìl Abrahám víru, pøinesl lzáka v obìt; když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna obìtoval, tøebaže mu bylo slíbeno:»od lztíka budeš mít potomstvo, které ponese tvé jméno«(žid 1/,/7-/8). To je vrchol Abrahámovy viry. Abraháma vystavil zkoušce Bùh, v nìhož naprosto dùvìøoval, ten Bùh, od nìhož pl'ijal zaslfbeni, které se týká vzdálené budoucnosti:»od ]záka budeš mít potomstvo, které ponese tvéjméno«(žid//,/8). Zde neplatí lidské výpoèty; je tøeba používat Boží mìøítka. Jen tak mùžeme správnì pochopit význam poslušnosti toho, který doufal a vìøil, aèkoliv už nebyla nadìje (Øím./,18). Doufal, že se stane otcem èetných národù, a dnes se jistì raduje s námi, protože Boží zaslfbeni se naplòuje v prùbìhu vìkù od pokolení do pokolení..,.~.~ '.c»váš otec Abrahám zajasalv nadi!)l,ze uvldlmujden; uvldel ho a zaradoval se z nìho«. (JIJn 8,56) My dnes spojme svùj hlas s Pannou, dcerou sionskou, hlásejme, že Bùh se rozpomnìl na své milosrdenstv~ jak slíbil našim pøedkùm, Abrahámovi a jeho potomstvu navìky (Lk 1,55). Jan Pavel II.

Odpovídáme na Vaše dotazy -Jáký je smysl znamení kòze? u.,uw...'.--""li"" "c.".".,-=.=-",.~-==.. ~~--~~~ V mìsíci záøí máme svátek Povýšení sv. køíže. Køíž stojí jako znamení v centru života køes ana. Vlastnì pùvodnì byl køíž nástroj, kterým odcházeli z tohoto svìta nejvìtší zloèinci a lidé na okraji spoleènosti. Vlastnì i Kristus odchází s podobným odsouzením z tohoto svìta na køíži. Jeho smrtí se symbol køíže mìní. Stává se znamením a zároveò nástrojem spásy a vykoupení. Je cestou ke vzkøíšení a životu. Sám Ježíš kjeho nesení zve své následovníky. Mnohem pozdìji, v dobì svobody køes anù ve 4. století se teprve zaèíná užívat znamení køíže v køes anství. Jeho smysl mùže být. rùzný -prostøedek spásy, znamení lásky, nástroj vykoupeni. Má vlastnì dvì bøevna, která znázoròují dvì roviny našeho života. Vertikální nás spojuje s Bohem a horizontální s lidmi navzájem. Kde se bøevna protínají je køíž -nástroj, na kterém zemøel Ježíš. Svìt Boží a lidí se tak spojuje skrze køíž v Ježíši. Proto bychom mìli toto znamení konat dùstojnì v úctì a lásce. Uème tomuto znamení køíže dìti a sami zaèínejme vše ve svém životì tímto znamením. Spojuje nás s Bohem i lidmi. P.A/ois Peroutko.3. 7. mìl první mši svatou v Novém Jièínì novoknìz Piotr Rak, který dosud pùsobil v Novém Jièínì jako jáhen. Po mši svaté probìhlo s ním setkání farníkù na farské zahradì. Nyní jako knìz pùsobí v Tøinci..7.7. sloužil mši svatou ve farním chrámu novoknìz Miroslav Horák..21.7. se uskuteènila v rámci jubilejního roku pou na sv. Hotýn..5.8. se konala pou novojièínského dìkanátu k Pannì Marii Frýdecké.20.8. se konala hlavní pou v naší farnosti.16.9. na Radhošti byla pout' mužù.17.9. probìhl jubilejní den školní mládeže a uèitelù (k jeho prùbìhu se vrátíme v pøíštím èísle).v øíjnu se uskuteèní jubilejní den farnosti

Putování kunínských a šenovských. Na zaèatku prazdnin 6.èervence se uskuteènila pou kunínských a šenovských farníkù na Velehrad. Pokud vas zarazilo datum, jeli jsme opravdu 6. 7. a schvalnì. Atmosféra hlavni poutì ještì nestaèila "vyèichnout", ale zaroveò jsme si užili klidu a soukromí. Po mši svaté, kterou jsme slavili spoleènì s poutníky z Kojetína, jsme odjeli do Blatnice ke sv. Antoníèkovi. O tom, jak malo z nas zna toto poutní místo, svìdèí fakt, že jsme sluncem zalitou kaplièku malem minuli. Pomodlili jsme se zde litanie ke sv. Antonínovi, pøeèetli životopis svìtce. Pan kostelník nas kratce seznamil s historií a mìli jsme možnost prohlídky nebo nakupu naboženské literatury a upomínek. Dalším cílem putování byla Nívnice. Zde bylo domluveno setkání s otcem Josefem Nuzíkem. Ten nás provedl kostelem a pak nás pozval na faru. Po krátkém posezení, kdy jsme byli pohoštìni výbornými koláèky (a nejen jimi)jsme se vydali na cestu domù. Na cestì zpìt bylo ještì zastavení v Luhaèovicích v novém kostele svaté Rodiny. Domù jsme dorazili kolem /9 hodiny štastni, spokojeni a posilnìni. Snad nás jen mrzelo to, že autobus nebyl plnì obsazen. Za zlíéastnìné poutníky J. Nevìøi/ová PO ÚT ST (;T 6.45 farní kostel 18.00 Španìlská kaple 6.45 farní kostel 18.00 farní kostel 6.45 farní kostel 18.00 Španìlská kaple 6.45 farní kostel 18.00 farní kostel pa 80 NE 6.45 farní kostel 17.00 mše svatá pro rodièe s dìtmi a mládež ve farním kostele farní kostel 16.00 nemocnice (s nedìlní platností) 7.15 farní kostel 18.30 Španìlská kaple Možnost sv. zpovìdi vždy pùl hodiny pøed ka2doumši svatou,v pátek i bìhemveèernf mše svaté, v nedìli i bìhem mše sv pokud otec Michal Petr nebude zastupovat v jiné farnosti Vydává Øímskohalolichá farnost Nový Jitín, Zerotínova 24, Nový Jitín, 741 Of, tel: 707698 Dotazy, pfipomínhy, podnéty a pfispévhy možno podat formou schránhy S iogem tasopisu ve farním chrámu nebo na fafe, ti u Ant Urbana mlad~ího (703 197) Vydáno pro vnitfní pottebu farnosti

Zdravím Vás po prázdninách, které' nevím jak Vám, ale mì utekly velmi. rychle. Nechápu, proè jsem tolik rodièù okolo sebe slyšel øíkat -,jenom a už ty prázdniny skonèí!" No, možná vím, proè to øíkali. Trochu (nìkdy i trochu více) jsme si dìlali co jsme chtìli a nedìlali do èeho se nám nechtìlo, takže jsme za ty dva mìsíce zvlèili, zdivoèili a já nevím jak ještì jinak nás naši rozumní dospìlí oznaèili. Pøesto všechno si mys/fm, že nám zùstalo dobré srdce, milující nejen své rodièe, ale i brachu nebo ségru, --I kteøí nám obèas dovedou pìknì lézt na nervy. ~ r--' ~~'-"u.. A aby naše srdce skuteènì bylo dobré a dokonce bylo poøád lepší, je tøeba do nìj pozvat Pána Ježiše. Ráno, když se vzbudím, ještì v posteli Mu øeknu "Pane Ježíši, pro tebe tento den." Chci Mu ho dát jako dárek, se vším co mì za ten den potká (dobrého i zlého). Mnohem lépe se mi pak vstává z vyhøáté postýlky. A vìøte, že celý ten den je pak jiný (lepší). Tak to dìlám já, -'- ale je spousta možností a každodenních pøíležitostí, jak nabídnout své srdce bohu. Petra se sehnula a sebrala ze zemì èervené strouhátko." To je moje," nastavil ruku Radek. "Ne, je moje. Podí~ej se mám ho podepsané. " "Tak kde je to moje?" zlobil se Radek. "Nevím, nemám ho, " odpovìdìla Petra a otevøela svoje pouzdro.,,0 èem se tam dohadujete "? Pøerušila je paní uèitelka. " Vzala mi moje strouhátko' " øekl Radek. "To není pravda, je moje. Podívejte se, je podepsané." "Tak toho nechte a poslouchejte," vyzvala je paní uèitelka a otoèila se k tabuli. Když Petra ukládala svoje strouhátko do pouzdra, objevila tam ještì další. Bylo zrovna tak èervené jako to její. Uvìdomila si, že to druhé není její a že by ho mìla vrátit Radkovi, ale bála se, že by jí pøede všemi oznaèil jako zlodìjku. Proto radìji zavøela pouzdro a snažila se dávat pozor.

Vyuèování už bylo témìø u konce, a stále nevìdìla, jak strouhátko vrátit. Teprve když zazvonilo a skonèila poslední hodina, rozhodla se, že odejde ze tøídy poslední a položí ho Radkovi na lavici. On ho tam zítra najde a bude vše v poøádku.. " Tak pojï Petro. Musím zamknout dveøe. Mám poradu a pospíchám, " oslovila jí uèitelka, když vidìla, jak pomalu ukládá své vìci do tašky. Petra nevìdìla, co má dìlat. Rychle naházela knihy do aktovky a ryšla ze tøídy. Ten den musela na strouhátko myslet až do veèera. A když pak maminka za ní pøišla, aby se s ní pøed spaním pomodlila, dala se Petra do pláèe a svìøila se ji se svým problémem. "Samozøejmì, že bych ti mohla øíct, co máš dìlat, ale myslím, že to víš i bez mé rady," odpovìdìla ji na to maminka. Druhý den pøišla Petra do školy mezi prvními. Sotva vešla do tøídy zamíøila si to rovnou k uèitelce a vyndala z tašky èervené strouhátko. "Musím Vám nìco øíci," povìdìla chvìjícím hlasem a rysvìtlila ji, jak ho našla. Paní uèitelka se na ni vážnì podívala a potom ø~kla: "A co myslíš, ted?" "Asi bych ho že bys mìla udìlat mìla vrátit,,. odpovìdìla Petra, otoèila se a šla pomalu k lavici, kde sedìl Radek. "Radku, našla jsem tvoje strouhátko," zašeptala. "Jo, no to je fajn. Kde bylo?" Zeptal se jí. " V mojem pouzdøe. To které spadlo, bylo skuteènì moje. Ale nevím, kdy jsem to pøehlédlt;1 a dala tam také to tvoje. Promiò, že jsem ti ho nevrátila hned vèera." Radek se zamraèil a bylo vidìt, že chce øíci nìco ošklivého. Ale pak se zarazil a pochvili s úsmìvem odpovìdìl. "To jsem r4d, že se našlo. Dík, všechno je v poøádku.,. Petra byla š astná, že dovedla svou chybu pøiznat a napravit. A víte, kdo byl také rád? Váš l'arníèek