Analýza vybraných částí knihy Ivo T. Budila Za obzor Západu: Proměny antropologického myšlení od Isidora ze Sevilly po Franze Boase (dále jen ZoZ) s přihlédnutím k nejnovějšímu vydání jeho práce Mýtus, jazyk a kulturní antropologie (dále jen MJK) Zpracoval Jan Snopek Obecně ke knize ZoZ: Autor v knize řádným způsobem neodkazuje na zdroje uváděných informací. Nejsou zde žádné poznámky (pod čarou ani na konci knihy), jež by se vztahovaly ke konkrétním informacím uváděným v textu. Ve velice malém množství případů nalezneme odkaz na zdroj některé citace přímo v textu knihy (jako např. Émile Durkheim, 1970, str. 14, přeložil Miloslav Petrusek [Budil 2001: 595]). 1 V textu zde analyzovaných částí ZoZ není nicméně ani jeden takový odkaz. Budil sice na konec knihy zařadil Orientační bibliografii a poznámky (Budil 2001: 670 697), které jsou členěny podle jednotlivých kapitol knihy a obsahují řady jmen autorů (a roky vydání) publikací (např. White, L., 1963; Benedict, R., 1943; Bieder, R., 1986; Wax, M., 1956; Stocking, G. W, ed., 1986, 1995, ed., 1996 [Budil 2001: 688]), nikde však neuvádí, jak se tato literatura vztahuje k jeho práci. Má se jednat o knihy a články, jež využil při psaní přítomné publikace? Nebo jde o publikace, které doporučuje čtenářům, kteří by se o tématech některé z kapitol chtěli dozvědět více (tedy nikoli nutně ty, jež sám cituje či je jinak využil při formulaci svého textu)? Uvedené práce každopádně nejsou nijak propojeny s konkrétními informacemi uváděnými v kapitole, takže čtenáři nemají šanci zjistit, odkud Budil čerpal podklady pro svá jednotlivá tvrzení. V případech dvou z celkem šesti zde analyzovaných částí knihy (McLennan, Lubbock) Budil v Orientační bibliografii a poznámkách k příslušné kapitole neuvedl práci, ze které při psaní kapitoly systematicky vycházel. V obou případech zde neuvádí ani žádné jiné dílo, jež by se zabývalo předmětem daných kapitol tedy životem a dílem těchto osobností, ani žádnou práci, jejímiž autory jsou tyto osobnosti. Znamená to, že celé tyto části (nejen jejich obsah, ale také řazení jednotlivých informací) považuje za všeobecně známá fakta? Nebo je vydává za výsledek své vlastní (původní) odborné práce? Vysvětlivky k analýze: Analýza se zaměřuje na pasáže, jež Budil věnoval líčení životů a děl osobností považovaným za hlavní představitele klasického evolucionismu a neodifuzionismu. Jedná se celkem o 13 osobností (jejichž popis čítá celkem téměř 70 stran, tedy více než desetinu obsahu knihy 2 ). V případě osmi osobností Budilův text systematicky vychází z jednoho jediného zdroje, ze Stockingovy práce After Tylor (1995), v případě dalších tří z Kuperova Inventions of primitive society (1988), v případě dvou z další Stockingovy knihy, Victorian anthropology (1988). 1 Ve většině případů se jedná o citace z prací českých autorů nebo z prací, jež byly přeloženy do češtiny. Citace z prací vydaných v jiných jazycích jsou často bez jakéhokoli odkazu na zdroj (jakoby se autor domníval, že českým autorům či překladatelům by mohlo spíše vadit, nebude-li na jejich dílo uveden odkaz, respektive že si toho mohou snáze všimnout). 2 Bez rejstříku a bibliografie má kniha celkem 660 stran textu. 1
Následující tabulka ukazuje stránky jednotlivých pasáží v ZoZ a místa, na nichž lze nalézt odpovídající (zdrojový) text. Modrou barvou jsou vyznačeny pasáže, jejichž analýzu čtenář nalezne na následujících stránkách. Téma pasáže Stránky pasáže v ZoZ Odpovídající stránky v MJK Stránky v původním zdroji Maine 429 433 134 136, 138 Kuper 1988: 17 35 McLennan 433 435 136 137 Kuper 1988: 35 39 Tylor 492 497 138 140 Kuper 1988: 78 82, Stocking 1988: 156 164 Lubbock 497 499 141 142 Stocking 1988: 150 156 Morgan 499 510 142 148 Kuper 1988: 42 75 Lang 510 514 148 149 Stocking 1995: 50 63 Frazer 514 531 149 152 Stocking 1995: 126 151 Westermarck 532 535 152 154 Stocking 1995: 151 163 Marett 535 539 154 156 Stocking 1995: 163 172 Rivers 577 583 159 162 Stocking 1995: 184 208 Hocart 583 586 162 Stocking 1995: 220 228 Grafton Elliot Smith 587 590 162 163 Stocking 1995: 209 214 William James Perry 590 592 163 Stocking 1995: 214 220 Jednotlivé analýzy jsou tvořeny třemi sloupci textu: Prostřední sloupec obsahuje souvislý text kapitoly či její části z knihy ZoZ, jenž Budil věnoval životu a dílu určité významné osobnosti dějin oboru (jedná se tedy vždy o jasně vymezený celek, nikoli účelově vybrané pasáže). Text není nijak krácen ani upravován, řazení jeho částí zde zcela odpovídá řazení v Budilově knize. Levý sloupec obsahuje text odpovídajících pasáží původních anglicky psaných publikací, jež Budil podle mnoha indicií využil k napsání textu analyzovaných částí knihy. Vzhledem k tomu, že originální texty používané Budilem jsou většinou delší, než odpovídající kapitoly či části kapitol v Budilově knize, nejedná se v případě levého sloupce vždy o souvislý text, ale jen o jeho pro analýzu relevantní části. Podle čísel stránek uvedených v hranatých závorkách na začátku jednotlivých pasáží je nicméně možné sledovat, na kolik odpovídá řazení informací v Budilově práci jejich řazení v původním díle. Pravý sloupec obsahuje (většinou) souvislý text částí Budilovy další knihy, nejnovějšího vydání práce Mýtus, jazyk a kulturní antropologie (Budil 2003). Ten je často zcela identický s částmi textu v prostředním sloupci, aniž by zde byly uvedeny příslušné odkazy. Při přípravě tematicky odpovídajících částí knihy Budil totiž pouze vypustil některé odstavce textu ZoZ, někde pak provedl drobné úpravy v rozsahu záměny jednotlivých slov ekvivalenty. Naprostá většina zde analyzovaných částí knihy MJK se tak shoduje s textem ZoZ, oproti kterému neobsahují vůbec žádné nové údaje. Indicie opisování Vzhledem k množství titulů, jež obsahuje Orientační bibliografie a poznámky k jednotlivým kapitolám, by se čtenář mohl domnívat, že Budil při psaní těchto kapitol čerpal z mnoha různých, často primárních zdrojů. Přinejmenším v případě zde analyzovaných částí 2
ovšem vše nasvědčuje tomu, že k napsání každé z částí využil vždy jen jednoho zdroje (a sice toho, jehož text je uveden v levém sloupci). Na základě čeho tak lze usuzovat? Budilova práce je z velké části čistě popisného charakteru. Až na výjimky neobsahuje prostřední sloupec žádný faktografický údaj (rok, jméno, název instituce či knihy, informaci o obsahu článku či knihy atp.), který by nebyl v levém sloupci. 3 Není vůbec pravděpodobné (a to ani v případě, že by využil stejné primární zdroje), že by dva autoři vybrali z mnoha možných informací ty stejné. Budil informace většinou řadí úplně stejným způsobem, jak byly řazeny v originálním díle. Toto řazení přitom není vždy přísně chronologické, jak by se dalo namítnout v případě líčení sledu životně důležitých momentů představovaných osobností. Oproti možné námitce, že se jedná o historická, neoddiskutovatelná fakta, o kterých prostě není možné psát jiným způsobem, lze namítnout, že jiní autoři píšící o stejných osobnostech považují za relevantní jiné informace a taktéž způsob, jakým tyto informace řadí, je jiný. 4 3 Od původního díla se text analyzovaných částí liší pouze doplněním slovníkových definicí probíraného konceptu (jako v případě 11. řádku analýzy části věnované Lubbockovi, kde Budil definuje exogamii a endogamii) nebo doplněním informace o badatelích, kteří se později věnovali stejnému tématu jako probíraná osobnost (jako v případě 5. řádku analýzy části věnované Westermarckovi či 15. řádku analýzy části zabývající se Riversem). 4 Jako příklad lze uvést část o Riversovi. Budil při jejím psaní využil pouze Stockinga (1995), ačkoli Kuperova práce (1988), kterou využil k představení jiných osobností, obsahuje také kapitolu o Riversovi. Již jen výběr základních biografických údajů je v Kuperově případě jiný než u Budila a Stockinga. 3
Analýza části kapitoly Matriarchální utopie z knihy Ivo T. Budila Za obzor Západu: Proměny antropologického myšlení od Isidora ze Sevilly po Franze Boase, str. 433 448 Analyzované pasáže z knihy Za obzor Západu jsou zcela totožné s rukopisem stejnojmenné Budilovy habilitační práce (str. 291 293). Na úvodních stránkách této kapitoly, které popisují život a dílo Johna Fergusona McLennana, autor systematicky vychází z práce Adama Kupera The Invention of Primitive Society: Transformations of an Illusion. Na tuto Kuperovu práci však není v dané kapitole ani v Orientační bibliografii a poznámkách k této kapitole (str. 683) uveden jediný odkaz. Nejbližší odkaz na práci Adama Kupera najdeme v předchozí kapitole ve zcela jiné souvislosti na str. 430: Své naděje vkládal Jeremy Bentham zejména v Jamese Milla, vlivného člena Indické rady, o kterém prohlásil: James Mill bude žijící exekutivou a já mrtvou legislativou britské Indie (cit. Adam Kuper, 1988, str. 19). Jak ukazuje následující analýza, některé pasáže se pak vesměs bez jakékoli změny oproti práci Za obzor Západu objevují také ve čtvrtém vydání Budilovy knihy Mýtus, jazyk a kulturní antropologie z roku 2003. Kuper, A. (1988): The invention of primitive society: Transformations of an illusion. London: Routledge, str. 35 39 Budil, I. T. (2001): Za obzor Západu: Proměny antropologického myšlení od Isidora ze Sevilly po Franze Boase. Praha: Triton, str. 433 435 (souvislý text) Budil, I. T. (2003): Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Čtvrté vydání. Praha: Triton, str. 136 137 Vysvětlivka: čísla v hranatých závorkách v prvním sloupci značí stranu, na které jsou uvedené pasáže k nalezení. 1 [viz řádky 6 a 15 této analýzy] V roce 1865 uveřejnil skotský badatel John Ferguson McLennan (1827 1881) knihu Primitivní manželství (Primitive Marriage: an Inquiry into the Origin of the Form of Capture in Marriage Ceremonies), ve které obrátil logiku Mainova výkladu: namísto patriarchální despocie stála podle McLennana na počátku lidských dějin matrilineární společnost 2 [37] Maine is McLennan's chief John Ferguson McLennan získal antagonist [ ]. pověst hlavního Mainova oponenta, který se podstatnou měrou zasloužil o vytlačení teze o patriarchální despocii z hlavního proudu antropologického myšlení ve druhé polovině devatenáctého století. 3 Zdá se, že střet obou osobností byl kromě názorových rozdílů podmíněn rovněž zásadní odlišností jejich [37] [ ] Rivière has commented, životního příběhu: Peter Rivière V roce 1865 vydal McLennan knihu Primitive Marriage: an Inquiry into the Origin of the Form of Capture in Marriage Ceremonies (Primitivní manželství), v níž obrátil logiku Mainova výkladu: namísto patriarchální despocie stála podle McLennana na počátku lidských dějin matrilineární společnost. 4
adding that besides his theories Maine was also an ideal representation of everything to which McLennan was either antagonistic or to which he had aspired and had failed to achieve, for poznamenal, že Henry Maine byl jako úspěšný právník, přední žurnalista a nekompromisní konzervativec ideálním ztělesněním všeho, oč John Ferguson McLennan neúšpěšně usiloval. Maine was a successful jurist, a prominent journalist, and an uncompromising reactionary. 4 [35] John Ferguson McLennan was born in Inverness in 1827, the son of an insurance agent. He was educated at King's College, Aberdeen, and at Trinity College, Cambridge. [ ] he spent two years [ ] writing for The Leader and other periodicals. In 1857 he was called to the bar in Edinburgh. [ ] He was for a while secretary of the Scottish Society for Promoting the Amendment of the Law. John Ferguson McLennan se narodil v Inverness jako syn pojišťovacího agenta. Studoval na King's College v Aberdeenu a na Trinity College v Cambridge. Poté působil jako novinář v listu The Leader a v dalších periodikách a roku 1857 se usadil jako právník v Edinburghu a byl činný jako sekretář Scottish Society for promoting the Amendment of Law. 5 [35] [ ] he contributed the entry on Pro Encyclopaedia Britannica napsal Law to the Encyclopaedia Britannica, John Ferguson McLennan heslo in which he sketched the conventional věnované právu, ve kterém nastínil theory of political developmnet, from evoluční vývoj lidské společnosti od the patriarchal family to the tribe to the patriarchální rodiny přes kmen ke state. státu. 6 [35] [ ] (as Tylor remarked [ ]) in Vydání Primitivního manželství se 1865 he published a law-book which stalo významnou událostí a jeho přínos had the natural and immediate effect of ocenil i tehdejší vůdčí představitel losing him half his briefs. This was britské antropologie Edward Burnett Primitive Marriage, the work by which Tylor. he made his mark in the scientific study of man. 7 [36] A much more significant influence John Ferguson McLennan byl kromě on Primitive Marriage is Malthus. In evolucionistů skotského osvícenství Chapter 3 of his Essay on the Principle ovlivněn především dílem Thomase of Population Malthus had speculated Roberta Malthuse, britského ekonoma on the ways in which primitive a duchovního, jenž v Eseji o principu communities had restricted their populace (Essay on the Principle of populations to a number which could Population) tvrdil, že počet lidstva na be supported by their sources. He zemi vzrůstá geometrickou řadou, pointed to the great vices of famine, zatímco množství potravi a zdrojů epidemic and war, and also to abortion pouze řadou aritmetickou; jako and infanticide, writing of a prodigious důsledek disproporce mezi oběma waste of human life occasioned by this veličinami vznikají hladomory, války a perpetual struggle for room and food. epidemie, které Thomas Robert Malthus chápal jako nutnou regulaci lidských populací v rámci obecného zákona boje o přežití. 8 John Ferguson McLennan se domníval, že primitivní lidská [ ] John Ferguson McLennan [ ] se narodil v Inverness jako syn pojišťovacího agenta. Studoval na King's College v Aberdeenu a na Trinity College v Cambridge. Poté působil jako novinář v listu The Leader a v dalších periodikách; roku 1857 se usadil jako právník v Edinburghu a byl činný jako sekretář Scottish Society for Promoting the Amendment of Law. Pro Encyclopaedia Britannica napsal John Ferguson McLennan heslo věnované právu, ve kterém nastínil evoluční vývoj lidské společnosti od patriarchální rodiny přes kmen ke státu. John Ferguson McLennan se domníval, že primitivní lidská 5
společenství byla nucena se v zájmu svého přežití uchylovat k infanticidě: usmrcování novorozenců ženského pohlaví, kteří znamenali pro skupinu větší zátěž než chlapci. společenství byla nucena se v zájmu svého přežití uchylovat k infanticidě: usmrcování novorozenců ženského pohlaví, kteří znamenali pro skupinu větší zátěž než chlapci. 9 [36] Female infanticide was actually discovered by British administrators among some high-caste groups in North India. In 1857 Cave-Browne published a detailed account, Indian Infanticide: Its Origin, Progress and Suppression, and his book aroused considerable controversy. Případy zabíjení malých děvčátek zaznamenali Britové především mezi vyššími domorodými kastami v severní Indii. Studie Indian Infanticide: Its Origin, Progress and Suppresion, kterou v roce 1857 vydal John Cave- Browne (1818 1898), vyvolala rozsáhlou debatu uvnitř britského akademického společenství. 10 [37] The practice of large-scale female infanticide must have obliged them to look for wives elsewhere, leading to a measure of outmarriage (for which McLennan coined the term Usmrcování ženských novorozenců u archaických společností však vedlo k nedostatku žen, které musely být vyhledávány u jiných skupin. John Ferguson McLennan razil pro tuto Tato praxe způsobovala nedostatek žen, jež musely být vyhledávány u jiných skupin. John Ferguson McLennan razil pro zmíněnou aktivitu označení exogamie. exogamy ). aktivitu označení exogamie. 11 Systém exogamie ukládá příslušníku společenské skupiny (rodu, kmene frátrie) povinnost uzavírat sňatek pouze se členem jiné skupiny, zatímco pravidlo endogamie nařizuje uzavírání sňatků výlučně v rámci daného společenství (rodu, kmene, frátrie). Vzhledem ke skutečnosti, že v archaických dobách byly ženy vzácnou komoditou, exogamie mohla být prosazována pouze násilnými únosy, přičemž symbolické unášení nevěsty v rámci dnešních svatebních obřadů představuje vzdálený ohlas této prehistorické činnosti. Systém exogamie ukládá příslušníku společenské skupiny (rodu, kmene frátrie) povinnost uzavírat sňatek pouze se členem jiné skupiny, zatímco pravidlo endogamie nařizuje uzavírání sňatků výlučně v rámci daného společenství (rodu, kmene, frátrie). Vzhledem ke skutečnosti, že v archaických dobách byly ženy vzácnou komoditou, exogamie mohla být prosazována pouze násilnými únosy, přičemž symbolické unášení nevěsty v rámci dnešních svatebních obřadů představuje vzdálený ohlas této prehistorické činnosti. 12 [37] Wives would nevertheless have remained in short supply, and so men shared the wives captured by their group. (McLennan called this arrangement rude polyandry. [ ]) In such conditions it would have been difficult to establish who a person's Přesto však prvotní společnost trpěla chronickým nedostatkem žen, a bylo proto nutné, aby jedna žena sdílela více partnerů. Tím vznikla hrubá polyandrie (rude polyandry), v jejímž rámci však nebylo nikdy zřejmé skutečné otcovství (primitivní kmeny si Přesto prvotní společnost nadále trpěla chronickým nedostatkem žen, a bylo proto nutné, aby jedna žena sdílela více partnerů. Tím vznikla hrubá polyandrie (rude polyandry), která neposkytovala vodítko ke stanovení skutečného otcovství. father was. navíc podle některých badatelů nebyly vědomy závislosti mezi pohlavním aktem a početím). 13 [37] Consequently the first kinship systems would have been based on blood relationships traced through women only. Nejstarší příbuzenský systém (kinship) byl proto založen na mateřské linii, matrilinearitě, jako jediné jistotě pokrevního příbuzenství. Nejstarší příbuzenský systém (kinship) byl proto založen na mateřské linii, matrilinearitě, představujícící jedinou jistotu pokrevního příbuzenství. 14 [37] In time, the ruder forms of wife- Z hrubé polyandrie se podle Z hrubé polyandrie se podle 6
sharing would have given way to a more refined arrangement, in which uterine brothers [ ] held a wife in common. This was the type of Tibetan polyandry [ ]. Tibetan polyandry implied that a woman's children also shared common descent from a set of brothers. This was a step in the direction of the recognition of fatherhood. Polyandry might then yield to a more advanced system, the levirate. The idea of fatherhood would become firmly established. Its development would be stimulated by a parallel growth in economic well-being, which would create a need for rules to govern the transmission of poverty between generations. 15 [38] In essence, McLennan inverted Maine's patriarchal theory. The classical assumption had been that the family was the original social group, that it had gradually yielded the gens, which developed into tribe, and that eventually tribes had coalesced to form the state. [ ] Maine had introduced the idea of a radical break in human history, a revolution, as the principle of blood gave way to the principle of territory. In McLennan's version, the first kin-based systems were matrilineal. [ ] the family was placed at the end instead of the beginning of the story. The order of social development is then, that the triabe stands first; the gens or house next; and last of all the family. 16 [38] McLennan's sources were very various. He [ ] did not limit himself to Indo-European comparisons. 17 [38] Evans-Pritchard (1981) even asserted that McLennan was the first to make a comprehensive analysis of everything known about primitive people (A History of Anthropological Thought, p. 66). However, Waitz's encyclopaedic compilation of comparative ethnography had begun to appear in 1859 [ ]. McLennana vyvinul tibetský typ polyandrie, sdílení jedné ženy pokrevními bratry, což byl evolučně důležitý krok k určení otcovství. Děti, které vzešly z tohoto svazku, tak odvozovaly svůj původ od skupiny mužských sourozenců. Polyandrie se postupně transformovala do systému levirátu a zrodil se koncept otcovské linie: patrilinearita, přičemž klíčovou úlohu zde sehrál vznik soukromého vlastnictví. John Ferguson McLennan Mainovu evoluční posloupnost obrátil. Zatímco Henry Maine předpokládal vývoj od patriarchální rodiny přes rod ke kmeni a státu na základě vzrůstající komplexnosti sociálních vztahů a za revoluční změnu označil přechod od pokrevních vazeb k teritorialitě, jeho skotský oponent umístil rodinu na samotný závěr evolučního procesu; sociální vývoj podle McLennana postupoval od prvotního matrilineárního kmene k rodu a vyvrcholil vznikem rodiny. John Ferguson McLennan nečerpal etnografická data na podporu svých tezí výlučně z indoevropské rodiny, ale i z řady dalších světových populací. Edward Evans-Pritchard dokonce označil ve svých Dějinách antropologického myšlení (A History of Anthropological Thought, 1981) McLennanovo dílo za první pokus o analýzu veškerých znalostí o primitivním světě. Rozsáhlou encyklopedickou syntézu etnografických poznatků však uveřejnil McLennana vyvinul tibetský typ polyandrie spočívající ve sdílení jedné ženy pokrevními bratry, což byl evolučně důležitý krok k určení otcovství. Děti, které vzešly z tohoto svazku, tak odvozovaly svůj původ od skupiny mužských sourozenců. Polyandrie se postupně transformovala do systému levirátu a zrodil se koncept otcovské linie: patrilinearita, přičemž klíčovou úlohu zde sehrál vznik soukromého vlastnictví. 7
18 [39] [ ] Indian villages were firmly based on patria potestas. [39] There was little evidence that India, as least, had passed through a matriarchal phase. 19 [39] [ ] in 1871 a more elaborate version of McLennan's thesis was published by an American lawyer, Lewis Henry Morgan. 20 [40] [ ] it was only in 1833, two years after both Morgan and McLennan had died, that Maine published an all-out attack on their work, in a section of his Dissertations on Early Law and Custom [ ]. [ ] Maine's central arguments were drawn [ ] from Darwin. již roku 1859 německý badatel Theodor Waitz. Henry Maine odpověděl na McLennanovu kritiku v knize Vesnická společenství východu a Západu z roku 1871. Znovu zdůraznil, že indické venkovské společenství je založeno na patriarchální autoritě (patria potestas) a že neexistuje žádný důkaz o matriarchální etapě v historii indického příbuzenského systému. Téhož roku ale McLennanovo schéma začlenil do svého výkladu sociální evoluce i americký antropolog Lewis Henry Morgan. Henry Maine sice po McLennanově a Morganově smrti vydal studii Dissertations on Early Law and Custom (1883) obsahující ostrou kritiku teorie matriarchátu, v níž se odvolával na darwinismus a vyjádřil pochybnosti o myšlence univerzálního průběhu evoluce lidské společnosti, kterou hlásal Lewis Henry Morgan, ale pro několik příštích desetiletí byla causa patriarchální despocie ztracena. Henry Maine odpověděl na McLennanovu kritiku v knize Vesnická společenství východu a Západu z roku 1871. Znovu zdůraznil, že indické venkovské společenství je založeno na patriarchální autoritě (patria potestas) a že neexistuje žádný důkaz o matriarchální etapě v historii indického příbuzenského systému. Téhož roku ale McLennanovo schéma začlenil do svého výkladu sociální evoluce i americký antropolog Lewis Henry Morgan. Henry Maine sice po McLennanově a Morganově smrti vydal studii Dissertations on Early Law and Custom (1883) obsahující ostrou kritiku teorie matriarchátu, v níž se odvolával na darwinismus a vyjádřil pochybnosti o myšlence univerzálního průběhu evoluce lidské společnosti, kterou hlásal Lewis Henry Morgan, ale pro několik příštích desetiletí byla causa patriarchální despocie ztracena. 8
Analýza části kapitoly John Lubbock: Tvůrce darwinistické antropologie a archeologie z knihy Ivo T. Budila Za obzor Západu: Proměny antropologického myšlení od Isidora ze Sevilly po Franze Boase, str. 497 499 Analyzované pasáže z knihy Za obzor Západu jsou zcela totožné s rukopisem stejnojmenné Budilovy habilitační práce (str. 337 338). Na stránkách této kapitoly, která popisují život a dílo Johna Lubbocka, autor systematicky vychází z práce Georga W. Stockinga Victorian Anthropology. Na tuto Stockingovu práci však není v dané kapitole ani v Orientační bibliografii a poznámkách k této kapitole (str. 686) uveden jediný odkaz. Nejbližší odkazy na práci Georga W. Stockinga najdeme v předchozí kapitole ve zcela jiných souvislostech na str. 495 a 496 (oba se však týkají jiné publikace): George W. Stocking však v knize Race, Culture and Evolution (1968) ukázal, že v jistém ohledu byl Matthew Arnold bližší onomu pojetí kultury, jak mu rozumí většina dnešních sociálních a kulturních antropologů, to znamená jako symbolickému prostoru lidské existence, ve kterém naše sociální aktivita nabývá svůj význam. George W. Stocking použil pro Tylorův přístup termín kulturní darwinismus. Jak ukazuje následující analýza, některé pasáže se pak vesměs bez jakékoli změny oproti práci Za obzor Západu objevují také ve čtvrtém vydání Budilovy knihy Mýtus, jazyk a kulturní antropologie z roku 2003. Stocking, G. W., Jr. (1987): Victorian Anthropology. New York: The Free Press, str. 150 156 Budil, I. T. (2001): Za obzor Západu: Proměny antropologického myšlení od Isidora ze Sevilly po Franze Boase. Praha: Triton, str. 497 499 (souvislý text) Budil, I. T. (2003): Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Čtvrté vydání. Praha: Triton, str. 141 142 Vysvětlivka: čísla v hranatých závorkách v prvním sloupci značí stranu, na které jsou uvedené pasáže k nalezení. 1 [150] Eldest son of a prominent London banker who was distinguished also as a mathematician and astronomer, young Lubbock was close to Darwin from the time he was still a young boy, when his family moved to an estate in Kent scarcely a mile from Darwin's Down House. [151] He was one of the very small group who knew of Darwin's theory before 1858 [ ]. 2 [151] In 1855 [ ] at young Lubbock's request, Lyell proposed him for John Lubbock (1834 1913) se narodil jako prvorozený syn londýnského bankéře, který vynikl též v astronomii a matematice. Rodina žila v hrabství Kent poblíž Darwinova sídla Down House a malý John, jenž se od raného věku kromě povinného finančnictví věnoval též přírodním vědám a geologii, patřil přes své mládí k úzkému kroužku Darwinových důvěrníků, kteří byli zasvěceni do jeho evoluční teorie již před rokem 1858. V roce 1855 uvedl věhlasný geolog a Darwinův přítel Charles Lyell Johna John Lubbock (1834 1913) patřil již jako mladý student k úzkému kroužku Darwinových mladých přátel. V roce 1855 uvedl věhlasný geolog a Darwinův přítel Charles Lyell Johna 9
3 4 5 membership in the Geological Society. Two years later, barely twenty-three, Lubbock was elected to the Royal Society. [156] [ ] between 1865 and 1870 Lubbock shifted his orientation considerably in the context of the developing Darwinian debate. [ ] Direct ties to Darwinism are not so immediately evident in the case of Edward Burnett Tylor. [151] [ ] he was Vice-Chancellor of the University of London, first president of the Institute of Bankers, and second chairman of the London County Council. [ ] he entered the world of Liberal politics [ ]. Forbidden by his father to stand for Parliament in 1863, defeated in 1865 in part because of his scientific vies, and again in 1868 [ ], Lubbock was finally elected in 1870. In 1899, his career in public life was rewarded with a peerage; he chose his title, Lord Avebury, from a prehistoric site whose megaliths he had studied [ ]. [151] [ ] much of Lubbock's writing was of a distinctly popular character: works on the geology and scenery of England and Switzerland; books on economic and political questins [ ] [153] His pioneering study of the behavior of Ants, Bees, and Wasp [ ]. [72] [ ] the three age system Lubbocka jako čerstvého absolventa Etonu do britské Geologické společnosti (Geological Society) a o dva roky později byl třiadvacetiletý John Lubbock zvolen do prestižní Královské společnosti (Royal Society). Lubbockův evolucionismus byl na rozdíl od Mainova, Tylorova nebo Morganova pojetí inspirován přímo dílem Charlese Darwina. John Lubbock byl úspěšný nejen ve vědě, ale též ve své podnikatelské a politické činnosti: působil jako vicekancléř Londýnské univerzity, prezident Institute of Bankers a byl zvolen členem londýnské městské rady. Po několika předchozích pokusech vstoupil John Lubbock v roce 1870 jako reprezentant liberální strany na půdu britského parlamentu. Roku 1899 byl John Lubbock povýšen do šlechtického stavu a stal se lordem z Avebury (podle prehistorického megalitického naleziště, které zkoumal). Lubbockovy všestranné zájmy zahrnovaly kromě antropologie, etnografie, ekonomie a politologie též archeolologii, geologii a zoologii. John Lubbock byl plodným autorem řady populárních knih pojednávajících o geologii Anglie a Švýcarska a různých ekonomických a politologických studií. Kniha Mravenci, včely a vosy (Ants, Bees, and Wasps, 1882) představovala Lubbockův originální příspěvek do etologie. John Lubbock zprostředkoval ve Velké Británii nové pojetí archeologie, které se zrodilo ve Skandinávii, a umístil je do evolucionistického rámce. Dánský archeolog Christian Jürgens Lubbocka jako čerstvého absolventa Etonu do britské Geologické společnosti (Geological Society) a o dva roky později byl třiadvacetiletý John Lubbock zvolen do prestižní Královské společnosti (Royal Society). John Lubbock působil jako vicekancléř Londýnské univerzity, prezident Institute of Bankers a byl zvolen členem londýnské městské rady. V roce 1870 byl zvolen za liberální stranu do britského parlamentu. Roku 1899 byl John Lubbock povýšen do šlechtického stavu a stal se lordem z Avebury (podle prehistorického megalitického naleziště, jež zkoumal). Lubbockovy všestranné zájmy zahrnovaly kromě antropologie, etnografie, ekonomie a politologie též archeolologii, geologii a zoologii. John Lubbock byl plodným autorem řady populárních knih pojednávajících o geologii Anglie a Švýcarska a různých ekonomických a politologických studií. Kniha Mravenci, včely a vosy (Ants, Bees, and Wasps, 1882) představovala Lubbockův originální příspěvek do etologie. John Lubbock zprostředkoval ve Velké Británii nové pojetí archeologie, které se zrodilo ve Skandinávii, a umístil je do evolucionistického rámce. Dánský archeolog Christian Jürgens Thomsen 10
Christian Thomsen developed to organize the collections of the Danish national museum. Thomsen (1821 1885), od roku 1849 ředitelem muzea v Kodani, roztřídil již v roce 1819 sbírky kodaňského muzea podle typu materiálu používaného při výrobě nástrojů na dobu kamennou, bronzovou a železnou. Vznikla tak dodnes používaná klasifikace evropského pravěku. 6 [72] [ ] the Primeval Antiquities of Thomsenův nástupce Jens Jakob Denmarck, by Thomsen's pupil J. J. Asmussen Worsaae (1821 1885) Worsaae. tento tzv. severský třídobý systém dále rozpracoval a [152] [ ] in 1865 were brought John Lubbock rozdělil roku 1865 dobu together with other material in a kamennou na starší a mladší údobí: synthesis [ ]. Coiner of the distinction paleolit a neolit. Nové typologické between neolithic and paleolithic metody umožňovaly stále detailnější [ ]. členění prehistorických dob: výraznou úlohu při tomto úsilí sehrál především švédský badatel Oscar Montelius (1843 1921). Jiný švédský archeolog, Hermann Hildebrand (1843 1890), rozdělil v roce 1974 na základě výzkumů rakouského pohřebiště v Hallstattu a švýcarské lokality La Tène dobu železnou na období halštatské a laténské. 7 John Lubbock ztotožnil klasická stadia vývoje subsistence (lovectví a sběračství, pastevectví a rolnictví), která stanovili skotští osvícenci, s jednotlivými archeologickými horizonty skandinávské školy. Svoji vizi univerzálního evolučního vývoje lidstva tak založil na progresivním zdokonalování technologie, která odráží neustálý růst mentálních schopností člověka a projevuje se v odpovídajících institucionálních změnách. 8 [152] The full title of his book in fact V knize Prehistorická doba, jak ji embodies the basic principle of the zobrazují prehistorické pozůstatky a comparative method of sociocultural zvyky a obyčeje současných divochů evolutionism: Prehistoric Times, as (Prehistoric Time, as Illustrated by Illustrated by Ancient Remains, and Ancient Remains and the Manners and the Manners and Custums of Modern Customs of Modern Savages), Savages. For the most part, however, uveřejněné roku 1865, John Lubbock its general tenor is closer to the stále ještě v mnohém těžil z tradice diffusionist ethnological tradition that Prichardovy etnologie a některé interpreted cultural change in terms of kulturní změny vysvětloval the migration and contact of races. prostřednictvím rozsáhlých migrací a (1821 1885), od roku 1849 ředitelem muzea v Kodani, roztřídil již v roce 1819 sbírky kodaňského muzea podle typu materiálu používaného při výrobě nástrojů na dobu kamennou, bronzovou a železnou. Vznikla tak dodnes používaná klasifikace evropského pravěku. Thomsenův nástupce Jens Jakob Asmussen Worsaae (1821 1885) tento tzv. severský třídobý systém dále rozpracoval a John Lubbock rozdělil roku 1865 dobu kamennou na starší a mladší údobí: paleolit a neolit. Nové typologické metody umožňovaly stále detailnější členění prehistorických dob: výraznou úlohu při tomto úsilí sehrál především švédský badatel Oscar Montelius (1843 1921). Jiný švédský archeolog, Hermann Hildebrand (1843 1890), rozdělil v roce 1974 na základě výzkumů rakouského pohřebiště v Hallstattu a švýcarské lokality La Tène dobu železnou na období halštatské a laténské. John Lubbock ztotožnil klasická stadia vývoje subsistence (lovectví a sběračství, pastevectví a rolnictví), která stanovili skotští osvícenci, s jednotlivými archeologickými horizonty skandinávské školy. Své pojetí tak založil na progresivním zdokonalování technologie odrážející neustálý růst mentálních schopností člověka a projevující se v odpovídajících institucionálních změnách. V knize Prehistoric Time, as Illustrated by Ancient Remains and the Manners and Customs of Modern Savages (Prehistorická doba, jak ji zobrazují prehistorické pozůstatky a zvyky a obyčeje současných divochů, 1865) John Lubbock těžil z tradice Prichardovy etnologie a některé kulturní změny vysvětloval prostřednictvím rozsáhlých migrací a difuzí. John Lubbock nepokládal 11
Thus Lubbock specifically rejected the notion that the European Bronze Age was an indigenous development, endorsing instead the Aryanist view that it was introduced by new and more civilized people of Indo- European race, coming from the East. 9 [156] [ ] the Origin of Civilisation, in contrast to Prehistoric Times, placed greater emphasis on processes we associate with sociocultural evolutionism: independent invention, the psychic unity of mankind, and the parallelism of development [ ]. 10 [154] Lubbock attempted to answer the degenerationists in papers given to the British Association in 1867 and 1868. [ ] the degenerationist assumption of biblical anthropology posed a serious methodological threat to those committed to an evolutionist view of human origin. By insisting that savages were the degenerate descendants of far superior ancestors, rather than contemporary remnants or equivalents of the primitive ancestors of civilized man [ ]. [153] [ ] the true savage is neither free nor noble; he is a slave to his own wants, his own passions; imperfectly protected from the weather, he suffers from the cold by night and the heat of sun by day; ignorant of agriculture, living by the chase, and improvident in success, hunger always stares him in the face, and often drives him to the dreadful alternative of cannibalism or death. difuzí. John Lubbock nepokládal Evropany doby bronzové za autochtonní obyvatelstvo starého kontinentu, ale za příslušníky árijské rasy, kteří přišli z východu. Studie Původ civilizace a primitivní podmínky člověka (The Origin of Civilization and the Primitive Conditions of Man) z roku 1870 byla již psána zcela v duchu nového evolucionistického paradigmatu. John Lubbock zde uplatnil komparativní metodu, která byla podložena stadiální teorií, a hájil koncepty nezávislého vzniku sociokulturních fenoménů, psychické jednoty lidstva a evolučního paralelismu. V přednáškách, které pronesl v letech 1867 a 1868 na půdě British Association, John Lubbock polemizoval s tvrzením degeneracionistů, vycházejících z biblické antropologie, že dnešní divoch představuje upadlého následníka civilizovanějších předchůdců. Lubbockovo líčení domorodého či archaického světa bylo ponuře hobbesovské, bylo prosto sebemenšího odstínu rousseaovské idealizace a jeho viktoriánsky přezíravý tón hraničil s dobovým rasismem: Divoch není ani svobodný ani vznešený, je otrokem svých nízkých žádostí a pudů, vystaven rozmarům živlů a neznalost zemědělství jej vydává napospas hladu a strádání, které jej přivádějí k ohavnému kanibalismu. Evropany doby bronzové za autochtonní obyvatelstvo starého kontinentu, ale za příslušníky árijské rasy, kteří přišli z východu. Studie The Origin of Civilization and the Primitive Conditions of Man (Původ civilizace a primitivní podmínky člověka, 1870), v níž John Lubbock uplatnil komparativní metodu, která byla podložena stadiální teorií, a hájil koncepty nezávislého vzniku sociokulturních fenoménů, psychycké jednoty lidstva a evolučního paralelismu, byla již psána zcela v duchu nového evolucionistického paradigmatu. 12
Analýza části kapitoly Andrew Lang a pokus o rehabilitaci pramonoteismu z knihy Ivo T. Budila Za obzor Západu: Proměny antropologického myšlení od Isidora ze Sevilly po Franze Boase, str. 510 514 Na stránkách této kapitoly, které popisují život a dílo Andrew Langa, autor systematicky vychází z práce Georga W. Stockinga, Jr. After Tylor: British Social Anthropology 1888-1951. Na tuto Stockingovu práci však není v dané kapitole uveden jediný odkaz. Kniha je zmíněna pouze v Orientační bibliografii a poznámkách k této kapitole (str. 686). Nejbližší zmínku o práci George W. Stockinga najdeme bez odkazu v následující kapitole ve zcela jiné souvislosti na str. 516: Talent, zosobněný Aristotelem a Gladstonem, postavil James George Frazer do protikladu vůči Géniu, personifikovanému v Platónovi a Disraelim. George W. Stocking napsal, že Jamesi George Frazerovi chybělo ve filosofii a psychologii obojí; charakter jeho vzdělání, způsob myšlení a literárání nadání však odpovídaly téměř dokonale potřebám tehdejšího antropologického paradigmatu. Jak ukazuje následující analýza, některé pasáže se pak vesměs bez jakékoli změny oproti práci Za obzor Západu objevují také ve čtvrtém vydání Budilovy knihy Mýtus, jazyk a kulturní antropologie z roku 2003. Stocking, G. W. (1995): After Tylor. British Social Anthropology 1888 1951. Madison: The University of Wisconsin Press, 50 63. Budil, I. T. (2001): Za obzor Západu: Proměny antropologického myšlení od Isidora ze Sevilly po Franze Boase. Praha: Triton, str. 510 514 (souvislý text) Budil, I. T. (2003): Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Čtvrté vydání. Praha: Triton, str. 148 149 Vysvětlivka: čísla v hranatých závorkách v prvním sloupci značí stranu, na které jsou uvedené pasáže k nalezení. 1 [50] He was born in 1844 in the ancient town of Selkirk [ ] where his ancestors lived at least seven generations [ ]. [51] In 1861, he matriculated at St. Andrews University, where he began more seriously to write poetry, to read in contemporary scholarship on mythology and folklore, and to learn about (and attempt to practice) necromancy and alchemy. After spending a year at Glasgow University [ ] in the fall of 1864 he went to Oxford [ ]. [ ] Lang studied with the Greek scholar Benjamin Jowett, T. H. Green, a missionary of Hegelian idealism among the British empiricist. Jeden z nejpozoruhodnějších představitelů antropologického myšlení devatenáctého století, Andrew Lang, se narodil roku 1844 ve městě Selkirk jako příslušník starobylého skotského rodu. V roce 1861 se zapsal na univerzitu v St. Andrews, kde se věnoval mimo jiné studiu folkloristiky a mytologie, psal básně a zabýval se i okultními vědami. Po roce stráveném na univerzitě v Glasgow odešel roku 1864 do Oxfordu. Zde Andrew Lang studoval u proslulého helénisty Benjamina Jowetta (1817 1893) klasické obory a byl značně ovlivněn Thomasem Hillem Greenem (18369 1882), jenž Andrew Lang (1844 1912), příslušník starobylého skotského rodu a jeden z nejpozoruhodnějších představitelů antropologického myšlení přelomu devatenáctého a dvacátého století studoval na univerzitách v St. Andrews, Glasgowě a Oxfordu. 13
[51] Lang, who at this time knew Darwin only in a vague, popular way and Hegel through Green's lectures on Aristotle concluded that Hegel had invented evolution before Darwin [ ]. 2 [51] After taking first-class honors in Greats, Lang won a fellowship at Merton College, where for the next few years his aesthetic interests flowered. He devoted himself to poetry in a Pre- Raphaelite mode, to Renaissance and medieval French literature, to classical studies and to mythology [ ]. [50] Although Robert Louis Stevenson later described him as a La-dy, Da-dy Oxford kind of Scot, [ ]. 3 [51] [ ] by 1875, when he settled in London after his marriage forced him to vacate his fellowship, he was already launched on a career as literary journalist. [ ] From the time he published Ballads and Lyrics of Old France in 1872, until his death in 1912 stopped his pen [ ] Lang kept producing books [ ]: biography, children's books, criticism, essays, fairy tales, fiction, folklore, histories, parodies, poetry, renditions of and commentaries on Greek classics [ ]. [52] [ ] it is said that he ridiculed or disparaged practically every important novel that come his way, including those of Conrad, Dostoevski, Hardy, James, Tolstoy, and Zola. [51] [ ] his death in 1912 stopped his pen in the midst of Highways and Byways on the Border [ ]. 4 [51-52] Lang was, literally, a cultural phenomenon: the apotheosis of the man of letters [ ] in the period when propagoval v britském akademickém společenství filosofii Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Evolucionismus vyplývající z Hegelova učení byl mladému Skotovi mnohem bližší než darwinismus, který v té době slavil na britské půdě první úspěchy. Univerzitu v Oxfordu Andrew Lang absolvoval v roce 1868 s vynikajícími výsledky a ihned získal členství (fellowship) na Merton College. Andrew Lang v této době náležel k estétům počínajícího novoromantismu, které znovu oslovila renesanční a středověká francouzská poezie, klasická literatura a mytologická látka. Langův blízký přítel, slavný spisovatel Robert Louis Stevenson, jej sice ironicky, ale se sympatiemi nazval La- Dy, Da-dy Oxford kind of Scot. V roce 1875 se Andrew Lang oženil, opustil především z existenčních důvodů Oxford a usadil se v Londýně, kde se poměrně úspěšně živil jako žurnalista a literát. Andrew Lang je autorem několika desítek knih: kromě Balad a lyriky staré Francie (Ballads and Lyrics of Old France) z roku 1872 jeho dílo zahrnuje biografie, literární kritiku, sbírky poezie a esejů, historické romány, komentáře k řeckým autorům, pohádky a knihy pro děti. Andrew Lang měl značné zásluhy na tom, že romanopisci jako Joseph Conrad, Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 1881), Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 1810), Henry James (1843 1916), Thomas Hardy (1840 1928) nebo Émile Zola (1840 1902) vešli na britských ostrovech do obecného povědomí. Ještě krátce před svou smrtí roku 1912 Andrew Lang pracoval na hraničářské sbírce povídek z rodného Skotska nazvané Highways and Byways on the Border. Andrew Lang, který byl jedním z posledních všestranných vzdělanců v době, kdy se tato vrstva postupně Thomas Hill Green (1836 1882) jej seznámil s filozofií Georga Wilhelma Friedricha Hegela a evolucionismus obsažený v Hegelově učení byl Langovi mnohem bližší než darwinismus. Po roce 1868 Andrew Lang působil na Merton College v Oxfordu, po sedmi letech však odešel do Londýna, kde se živil jako žurnalista a literát. Andrew Lang je autorem několika desítek knih: kromě Balad a lyriky staré Francie (Ballads and Lyrics of Old France) z roku 1872 jeho dílo zahrnuje biografie, literární kritiku, sbírky poezie a esejů, historické romány, komentáře k řeckým autorům, pohádky a knihy pro děti. Andrew Lang měl značné zásluhy na tom, že romanopisci jako Joseph Conrad (1857 1924), Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 1881), Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 1910), Henry James (1843 1916), Thomas Hardy (1840 1928) nebo Émile Zola (1840 1902) vešli na britských ostrovech do obecného povědomí. Ještě krátce před svou smrtí Andrew Lang pracoval na hraničářské sbírce povídek z rodného Skotska nazvané Highways and Byways on the Border. 14
that social category was beginning to be eclipsed by an emergent category of intelectuals. [ ] there were moments when Lang felt that he had missed his calling [ ] he remarked nostalgically if I had stayed on here when I was a young Fellow, and stuck to one thing I should have been really big swell at anthropology. [ ] Lang came at anthropology from the study of folklore and mythology [ ]. 5 [52] [ ] he himself may have felt the direct influence of Müller at Oxford [ ]. [52] In Tylorian terms [ ] the errorts of primitive men to explain the natural world around them [ ]. [52] [ ] the doctrine of survivals was the basis for a kind of evolutionary sequence of genres [ ] from mythology [ ] to the folklore of the modern European peasantry [ ]. 6 [53] [ ] Tylor's theories in Primitive Culture, which he read in 1872, shortly after Tylor had been introduced to him [ ]. Over the next fivteen years, Lang authored what has been called his exegesis of the new gospel of Tylor, bringing an end to Müller's domination of British folklore studies. The assault began [ ] in an essay on Mythology and Fairy Tales. [ ] Lang soon found himself in proměňovala (ke své škodě) do kategorie intelektuálů, vždy litoval odchodu z antropologie, která mu splývala především se studiem mytologie a folklóru. V šedesátých a sedmdesátých letech devatenáctého století, kdy Andrew Lang intelektuálně dozrával, bylo britské antropologické společenství rozštěpeno mezi stoupence naturmytologických a degenerativních výkladů Maxe Mülera a evolucionistickou školu Edwarda Burnetta Tylora. Max Müler ovlivnil Andrewa Langa během jeho studií v Oxfordu. Edward Burnett Tylor, zakladatel evolucionistického paradigmatu v antropologii, který byl dominantní postavou britského antropologického myšlení až do počátku dvacátého století, pojímal svět mýtů a legend jako vzpomínku na dětský věk lidstva a výraz praktické snahy archaického člověka porozumět realitě: toto úsilí však selhávalo na dětinskosti divošské mysli a neschopnosti uvažovat skutečně racionálně. Privilegovanou antropologickou metodou byla podle Edwarda Tylora identifikace a srovnávání přežitků, které se z archaických časů dochovaly v modetních kulturách. Andrew Lang četl Tylorovu Primitivní kulturu v roce 1872 a téhož roku byl i jejímu autorovi osobně představen. Vstoupil do služeb tylorovského paradigmatu a o rok později kritizoval dílo Maxe Mülera ve studii Mytologie a pohádky (Mythology and Fairy Tales). V roce 1878 založil Andrew Lang Andrew Lang byl zpočátku stoupencem Edwarda Burnetta Tylora a kritizoval dílo jeho oponenta Friedricha Maxe Müllera ve studii Mytologie a pohádky (1873, Mythology and Fairy Tales). 15
correspondence with several other Tylorian folklorists: Edward Clodd [ ]; Edward Sydney Hartland, [ ] who was still writing books on Primitive Culture and Primitive Law in th 1920s; and George Lawrence Gomme [ ]. In 1878, the four men joined with others in founding the Folk-Lore Society [ ]. 7 [53] It was Lang's critique of Müller, however, that led the way; and the essays he collected in 1884 as Custom and Myth (and dedicated to Tylor) lay bare in a very clear form the basic assumptions of the anthropological as opposed to the philological approach to the study of mythology and folklore. 8 [53] For Lang [ ] the method of folklore was structured by a series of analogies: between relics of the material and the immaterial world [ ]. It proceeded by comparison: when an apparently irrational and anomalous custom is found in any country, it looked for a country where a similar practice is found, and where the practice is no longer irrational and anomalous. [55] [ ] series of confrontations with Max Müller, designed to show that [ ] myth was a disease of thought, far more than a disease of language [ ]. [ ] Fetichism and the Infinite, which was a rebuttal of Max Müller's Hibbert Lectures [ ]. Lang's insistence that religion was not an extension of the idea of Vastness grounded in the emotion of awe, but rather a development of ideas of Force [ ], has a certain resonance of Codrington's idea of mana [ ]. 9 [55] The argument was essentially Tylorian: [ ] savage religion, like savage science [was] merely a fanciful explanation of what lies beyond the horizon of experience. společně s Tylorovými žáky Edwardem Cloddem, Edwinem Sidneyem Hartlandem, který hájil klasický evolucionismus ještě hluboko ve dvacátých letech dvacátého století, a Georgem Lawrencem Gommem proslulou tylorovskou Folk-Lore Society. Langova práce Zvyk a mýtus (Custom and Myth) z roku 1884, kterou věnoval Edwardu Tylorovi, polemizovala s filologickým přístupem (jenž přičítal Maxu Mülerovi), který postavil do protikladu vůči metodě antropologické. Andrew Lang tak vystupoval jako obhájce rozluky mezi filologií a etnologií a s tím související autonomie antropologického myšlení. Folkloristika, představující jedno z odvětví antropologie, byla podle Andrewa Langa vybudována na systému analogií mezi materiální a duchovní kulturou a mezi oblastmi, ve kterých určité zvyky působí anachronicky a iracionálně, a regiony, v nichž jsou tytéž zvyky součástí normálního smysluplného života. Mýty celého světa jsou podobné, protože jsou zaměřeny na to, aby uspokojovaly (i když nesprávným způsobem) obdobné utilitární potřeby přírodních národů. Mýtus není nemocí jazyka (jak soudil Max Müler), ale spíše projevem nemoci myšlení. Ve studii Ferišismus a nekonečno (Fetichism and the Infinite) Andrew Lang pokračoval v kritice Maxe Mülera a pravděpodobně inspirován pojetím many od Roberta Henryho Codringtona (1830-1922) napsal, že náboženství nepovstalo z pocitu bázně, ale spíše představuje rozvinutí původní ideje Síly. Náboženství charakterizoval v duchu učení Edwarda Tylora jako archaický předstupeň vědy, jehož prostřednictvím se člověk snažil cestou fantastických spekulací odhalit to, co 16