Podrobný návod, jak dojet do Chorvatska nejrychleji nebo nejlevněji (ZDROJ IdNES -29. května 2013) Jako každý rok jsme i letos vyrazili z Prahy do Splitu a do Dubrovníku, abychom ještě před začátkem turistické sezony prozkoumali oblíbené trasy českých výletníků. Objížďka slovinské dálnice je lépe značená a uzavírky skončí do konce června. K moři by se mělo dát dojet za 9 hodin. Každý rok přinášíme na začátku léta návod, jak dojet do Chorvatska pokud možno co nejlevněji a nejrychleji. Letos jsme naši zkušební trasu poprvé protáhli až do Černé Hory, jejíž letoviska si s chorvatskými nezadají a od Dubrovníku je dělí jen něco přes sto kilometrů. Cestu tam jsme vedli klasicky přes Vídeň, Graz, Maribor, Záhřeb a po chorvatské dálnici až dolů na její konec do Vrgoracu. Zpátky jsme vyzkoušeli variaci na "maďarský způsob" - zkusili jsme zjednodušit přejezd z Chorvatska do Maďarska. Během pěti dnů jsme najeli 3 300 kilometrů a zjistili, že až na výjimky letos cestu nebude komplikovat žádná významná uzavírka: naprostá většina rekonstrukcí skončí do začátku turistické sezony. Známku nekupujte na hranici, benzin taky ne Vyrážíme z Prahy po dálnici D1 směr Brno a tušíme, že tahle česká tepna bude kvůli velkým opravám největší komplikací celé dovolené. Naštěstí se to netýká moravských čtenářů, kteří projedou hladce až do Mikulova. Ceny dálničních známek Slovensko: 10denní 10 eur (260 Kč), měsíční 14 eur (364 Kč) Rakousko: 10denní 8,3 eura (216 Kč), dvouměsíční 24 eur (624 Kč) Maďarsko: 10denní 2 975 ft (266 Kč), měsíční 4 780 ft (427 Kč) Slovinsko: týdenní 15 eur (390 Kč), měsíční 30 eur (780 Kč) ceny přepočítány kurzem eura 26,10 Kč První zastávku jsme udělali na čerpací stanici Agip, poslední v Česku - ale jen proto, abychom si koupili noviny. Benzin ani rakouskou dálniční nálepku se tu pořídit nevyplatí - chtějí za ni 280 korun, o dva kilometry dále na první rakouské benzince BP ji koupíte za 8,30 eura, což je asi 216 korun. Obsluha tady dokonce mluví česky, takže problém nebudou mít ani ti, pro něž je němčina opravdu němým jazykem. O malinko levnější než na poslední české benzince je tady i palivo; v tuzemském vnitrozemí ovšem nakoupíte levněji. A pak se vyplatí tankovat až v Chorvatsku, případně v Bosně či Černé Hoře.
Rakousko: opravy na hlavním tahu Do Vídně, respektive kus pod ni, probíhá naše cesta úplně hladce. Až na 36. km dálnice A2 je kilometrové omezení, jede se ve třech zúžených pruzích, takže dopravu moc nekomplikuje. Také o kus dál, na 68. km, vidíme čtyřkilometrové omezení rychlosti. Protihluková stěna se tu bude stavět až do konce listopadu. NEJ trasy do Chorvatska Vyzkoušeli jsme dvě různé trasy, každá má ještě jednu dobrou variantu. Podívejte se na mapu. Těsně u zásadní křižovatky za Grazem, na níž se odbočuje na Slovinsko (je to značeno na vozovce), probíhají další dvě velké rekonstrukce, také zde jsou zúžené pruhy a omezení na 80 km/h, práce však budou trvat do 17. června. Největší problém bude ve špičkách v sezoně představovat generální rekonstrukce dálnice A9, začínající asi 20 km před hranicí se Slovinskem ve Spielfeldu. Provoz je sveden do protisměru, ale zachovány jsou dva pruhy. Omezení je dlouhé zhruba deset kilometrů, na nichž se pravý pruh dálnice buduje úplně znovu. Rychlost je omezena místy na 60, pak na 80 km/h. Zajímavé je, že odpočívadlo Gralla, na němž si tradičně dáváme vynikající gulášovou polévku, zůstalo otevřené, udělali pro něj speciální výjezd. Návštěvníků je tu však znatelně méně. Rekonstrukce bohužel potrvá i chvíli po začátku prázdnin - skončí až 8. července. Pokud byste opravdu nechtěli riskovat, můžete na několika výjezdech opustit dálnici
už pod Grazem, napojit se na silnici číslo 67 a pak 69 a dojet do Murecku a odtud do Slovinska, pokud objíždíte placenou slovinskou dálnici. Slovinsko: objíždíme dálnici My sjíždíme z opravované dálnice na exitu číslo 226 na Gersdorf, pak na silnici B69 a míříme na Mureck. Na jeho konci odbočujeme doprava podle šipky Slowenien přes pohraniční most přes řeku Muru do slovinského Trate. Sjezd z dálnice A9 v Rakousku na objezd slovinské dálnice Stoupáme do kopců, jenže hned deset kilometrů za hranicí nás zastavuje semafor. Probíhá tu velká oprava propadlé krajnice, provoz je veden jen polovinou silnice - podle informací slovinských dopraváků však má být rekonstrukce hotova posledního května. Když nás semafor pustí, pokračujeme směrem na Lenart po silnici, která je rok od roku technicky horší, asi je hodně využívaná a hůře udržovaná. Dojíždíme do Ptuje, na rozdíl od minula odbočujeme hned na první odbočce ve městě, je tam nově šipka s nápisem HR - není tedy třeba už zajíždět dále do města. Následuje nová silnice k obchodní zóně s několika kruhovými objezdy, stačí se držet směrovky na Zagreb a pokaždé odbočit vpravo. Pozor, policisté tady na dlouhém rovném úseku rádi měří dodržování 50 km/h. Přes už čtvrtý kruhový objezd jedeme rovně, vede nás cedule Zagreb. Přejíždíme po mostě Ptujské jezero, rovně přes další "kruháč", na ceduli vidíme Zagreb se symbolem přeškrtnuté dálnice. Za pár vteřin už najíždíme na jejích posledních sto metrů. Stojí tady policisté, netušíme, co kontrolují, v každém případě po nás koukají dalekohledem - možná jen hlídají celodenní svícení, protože po předloňské aféře, kdy na tomto úseku neoprávněně pokutovali řidiče, si snad už budou dávat pozor.
Rakousko-slovinský hraniční přechod Trate s mostem přes řeku Mura Ověřit to nemůžeme, protože dálniční známku máme už z Rakouska (stojí tam stejně jako ve Slovinsku), chceme totiž průzkumně projet i celý úsek dálnice. Za 40 minut máme za sebou cestu tam i zpátky až k hranici, autostráda je rychlá, povrch jako nový, asi kvůli drahým dálničním známkám není příliš vytížená. Jen pro úplnost, naše trasa přes Trate, Lenart a Ptuj není jedinou objízdnou - jenže ty ostatní mají dvě podstatné nevýhody: v sezoně bývají ucpané a vedou přes město Maribor, což je zbytečná komplikace. Na svém konci dálnice přechází v silnici I/9 a mění se i její kvalita. Rázem jste ve středních Čechách - na spoustě výmolů a výtluků si děti alespoň užijí houpání a skákání, jako by už byly u moře. Jenže opravit tuhle tepnu by byl problém, žádná alternativa vlastně neexistuje, objezdy jsou komplikované a po ještě horších cestách. Chorvatsko: levný nocleh Jsme na hranici a míříme do Chorvatska. Dálnice A2 mezi hranicí a Záhřebem ani A1 od hlavního města dolů do Splitu nám žádné zásadní překvapení nepřipravují. Přemoženi únavou, vydáváme se hledat nocleh mimo dálnici: předloni jsme pořídili dvoulůžkový pokoj v motorestu Macola asi o 30 kilometrů níže za 76 eur, loni v Karlovacu za 70; letos chceme něco ušetřit. Slovinsko-chorvatská hranice
Na blind sjíždíme do Gospiče, vzdáleného od dálnice 10 kilometrů, a tamější hotel Ante se ukazuje jako dobrá volba. Stojí kousek od hlavní silnice, ale na tichém místě, navíc máme pokoje do vnitrobloku - a za velmi solidní dvoulůžák si tady účtují 49 eur. Hotel nás překvapuje solidně fungujícím bezplatným wi-fi připojením, postele mají nové matrace, jen teplá voda se večer brzy vyčerpala, ale v noci už zase tekla. Další možností je sjet z dálnice na výjezdu Otočac a najít levné privátní ubytování v oblasti kolem Plitvických jezer, majitelé většinou chtějí kolem 100 kun (340 Kč) za osobu. Chce to však přijet dříve, nám se občas nepodařilo žádného majitele v noci sehnat. Ráno míříme na pobřeží k Šibeniku prozkoumat "jadranské Saint Tropez" - městečko Vodice - a nedaleký malebný Tribunj. Po cestě na dálnici naši pozornost přiláká cedule s nápisem "římská cisterna", ukazující z hlavní silnice někam do divočiny. Protože máme terénní Hondu CR-V, vyrážíme mezi kamenné zídky, ale zjišťujeme, že by tudy projela i fabia. Po dvou kilometrech musíme kus pěšky, ale stojí to za to: stará římská stavba ve výborném stavu je volně přístupná, můžete ji i s dětmi zkoumat dosyta, jen pozor, tůňka je dost hluboká. Za neplánovanou zastávku to určitě stálo. Dálnice je konečně delší Míříme ke Splitu, kde na mýtnici Dugopolje kupujeme elektronickou krabičku na mýtné, otáčíme se a po autostrádě svištíme na Dubrovník. Ze Splitu je to 227 km, rovné tři hodiny cesty, pokud využijete nedostavěnou dálnici; po silnici číslo 8, Jadranské magistrále, je to sice kratší (213 km), ale rozhodně to trvá déle, minimálně o půl hodiny. Pokud budete cestovat z Prahy, asi na dálnici zůstanete rovnou. Konec dálnice A1 u Vrgorace na jihu Chorvatska Dobrá zpráva je, že od naší předloňské cesty byla prodloužena o deset kilometrů - to jsme sjížděli u Ravči, dnes končí u Vrgoracu, což zároveň zrychlilo cestu až do Dubrovníku, do nějž zbývá 125 km. Dříve totiž značení vedlo řidiče po silnici 62 na Velki a Mali Prolog podél bosenské hranice, teď je svádí na silnici přes obec Vina a Staševica do 25 km vzdáleného Ploče. Po sjezdu z autostrády vás čekají nádherné serpentiny, jimiž klesáte do delty Neretvy. Pozor, přes vesničky jezdí spousta traktůrků, které zpomalují dopravu. U Ploče vidíme stále ještě zavřené nájezdy na budoucí dálnici i s nápisy Zagreb 526 a Split 126 km. Už aby byla hotová!
Po dalších třiceti kilometrech hezké cesty úrodným údolím přijíždíme na hraniční přechod - čeká nás devítikilometrový úsek Bosny a Hercegoviny. Zdrží nás sice dvakrát pětiminutové čekání na hranicích, ale rozhodně se vyplatí ve srovnání s trajektem na poloostrov Pelješac, který navrhovala navigace, jež neměla mapy Bosny. Donedávna tutéž chybu dělal plánovač Google, ale chyba je už odstraněna. Znovu na chorvatském území přichází pro řidiče nejméně příjemná část cesty - stoupání a klesání ve spoustě zatáček, s minimálními možnostmi pro předjíždění, což trvá až do Dubrovníku. Těsně před ním je to ještě o něco horší: v obci Lozica se staví nová cesta, rychlost je tady omezena na 30 km/h. Po návratu domů zjišťujeme, že ani správce silnice, společnost Hrvatske ceste, nezná přesný termín ukončení opravy - dušuje se však, že to určitě bude do začátku června, kdy vypukne turistická sezona. Černá Hora: klikaté cesty, žádné dálnice Za Dubrovníkem zase začíná série serpentin s omezením na 60 km/h. Chorvati tady jezdí jako blázni, zuřivě předjíždějí na každém kousku rovinky. Teprve na posledních 16 kilometrech před hranicí s Černou Horou je rovná silnice s novým povrchem a provoz je tady večer minimální. Od hranice do Kotoru nám zbývá 48 km. Hned na začátku města Herceg Novi, těsně za hranicí, stojí moderní market Igalo, otevřený ještě teď, o půl desáté večer. Pozor ale, policie tady měří rychlost! O kousek dále máme první "zásek" po dlouhé době - za plného provozu se tu staví nový kruhový objezd, provoz, svedený do jednoho pruhu, řídí semafor. Cesta vede kolem slavné Kotorské zátoky, je klikatá, dlouhé úseky mají omezení na 50 km/h, předjíždět lze jen místy, takže těch padesát kilometrů jedeme skutečně hodinu. I ve večerních hodinách je tady silný provoz. V hustém dešti dorážíme do Kotoru a máme problém najít ubytování - je půl jedenáct a takhle pozdě už jsou všechny penziony zavřené nebo mají plno. Nakonec i tady se jeden apartmán našel, dokonce za solidní cenu 60 eur. Druhý den vyrážíme směr Budva a Sveti Štefan. Hned za Budvou je silnice v rekonstrukci, což je nepříjemné, protože je to jediná dopravní tepna. Práce by však podle stránek černohorského autoklubu měly být dokončeny do konce května. Jinak nás Černá Hora mile překvapuje: všude vidíme boom turistického ruchu, stavějí se nové hotely, silnice, jezdí tady novější auta než v Chorvatsku. Motoristu určitě zaujme, že ceny pohonných hmot jsou v celé zemi téměř jednotné: benzin stojí buď 1,32 eura (34,30 Kč) nebo 1,35 (35,10), nafta všude 1,22 (31,70 Kč). Téměř jednotné ceny jsou na jednu stranu pohodlné, stejně jako placení eurem - Černá Hora totiž žádnou místní měnu nemá. Cesta zpět
Trajekt na ostov Brač Jsme opět v Dubrovníku, vyrážíme směrem na Ploče. Tam se naše zpáteční cesta začíná lišit: pokračujeme rovně po silnici číslo 8 do Makarské, oblíbené destinace Čechů. Hned u Gradacu jedeme po hromadách štěrku, staví se tu zbrusu nová silnice, deset minut stojíme na semaforech. Chorvatský autoklub tvrdí, že do léta bude vše hotovo. V Makarské hledáme trajekt na ostrov Brač, protože naším cílem je najít údajně nejkrásnější chorvatskou pláž Zlatni rog u města Bol. Samotný ostrov je teď v květnu oázou klidu, silnice jsou pusté, pláže zrovna tak, je totiž 18 stupňů a prší. Přesto si nenecháme ujít nádherně starobylou vesničku Škrip - na návsi u kostela objevujeme dva římské sarkofágy, krásná je i místní tvrz, muzeum, hřbitov... Pak už nás čeká převoz do Splitu a cesta po dálnici domů. Zastávka u dálnice: čarokrásný Skradin Nejedeme však rovnou. Na 311. km dálnice A1 odbočujeme výjezdem číslo 21 na Skradin, městečko jsme viděli před chvílí z dálničního mostu a chceme si tady udělat přestávku. Vyplatí se to přesto, že musíte zaplatit sedm kun za hodinu parkování - jiný parking tady nemají. Město je malé, takže vás moc nezdrží, ale je malebné, můžete si jen dát zmrzlinu v přístavu s výhledem na nádherné Prokljanské jezero, nad nímž se klene impozantní dálniční most, nebo pizzu za 50 kun na náměstí před kostelíkem, případně vyšplhat na ruinu pevnosti nad město (zabere to asi deset minut), odkud je fantastický výhled. Skradin, byť není u moře, se nám nesmírně líbil. Cesta po dálnici plyne v poklidu, v Záhřebu najíždíme na obchvat směrem na Varaždin. Po téměř prázdné autostrádě svištíme po hrbolech směrem k hranicím v Goričanu. Maďarsko: hledáme jednodušší cestu domů Chceme letos zkusit najít ještě jednodušší cestu, než je naše obvyklá trasa přes slovinskou Lendavu. Po studiu mapy se zdá, že musí být možné sjet na maďarské straně hned za přechodem Goričan z placené dálnice a pokračovat okreskou do Letenye. Ukazuje se, že to opravdu jde: hned za celnicí vidíme značku ukazující, že rovně po dálnici M7 smíme jet jen s "vignetou" neboli virtuální dálniční známkou, doprava můžeme sjet bez vignety na Letenye. Trochu se lekáme, protože jsme navedeni na dálnici M70. Značka nás ovšem hned uklidňuje, že po ní můžeme jet bez známky, a po 1,5 kilometru odbočujeme znovu vpravo na Letenye na silnici číslo
7. Přijíždíme ke kruhovému objezdu, na třetím výjezdu míříme na Letenye. Záměr, že najdeme hotel, v němž budeme moci přespat, však padá: nic takového nevidíme. Po dálnici levněji Letos jsme poprvé vyzkoušeli, jak platit mýtné elektronickou krabičkou. Donedávna byl trochu problém zařízení zvané ENC koupit, letos krabičky prodávají na všech mýtných branách, a to nonstop. Nejen že je mýto placené přes ENC o 22 procent levnější, ale na mýtnicích projíždíte bez zastavení zvláštní branou. V prodeji jsou tři předplacené balíčky, doporučujeme ten prostřední za 544 kun, je to skoro 1 900 korun. To vystačí na do Splitu a zpět.. Pokračujeme dále, můžeme si vybrat: buď doleva na Lenti, což by nás zavedlo na silnici 86, jíž bychom přijeli ze Slovinska, nebo doprava na Becsehély a potom nahoru po silnici 74 na Zalaegerszeg. Konzultujeme situaci s mapou, vybíráme si směr vpravo. V obci Becsehély se konečně dočkáme křižovatky s cedulí Zalaegerszeg. Jedeme přes malé vesnice s dlouhými maďarskými názvy, u Baku se napojujeme na hlavní silnici č. 74, po ní objíždíme Zalaegerszeg. Ani tady však nenalézáme náš vysněný penzion nebo motel. Pokračujeme tedy stále rovně na Vasvár, kousek za ním uhýbáme doleva na silnici číslo 8 směrem na Körmend, míříme totiž do většího města Szombathély. Máme pocit, že jsme tam loni zahlédli u silnice motel. Objíždíme proto celý nekonečný obchvat města, přestože by se jím o dost rychleji dalo projet rovně směrem na Köszeg a rakouskou hranici. Motel Sunset objevujeme až za posledním kruháčem u nákupního centra Makro. Oficiálně mají otevřeno jen do 23 hodin, ale přestože je skoro půlnoc, recepční ještě nezavřel, a tak konečně můžeme zalehnout. Za pokoj se čtyřmi lůžky platíme 67 eur včetně snídaně - což je pro cestující rodinu dobrý tip. Pomocí mapy na tabletu (je tady wi-fi) počítáme, jestli se naše trasa vyplatila. Zjišťujeme, že od Záhřebu jsme urazili o pouhých deset kilometrů víc (210 vs. 200) než naší klasickou cestou přes chorvatský Čakovec, přechod Mursko Središče, slovinskou Lendavu a maďarský Rédics. V noci jsme jeli rychle, ale i přes den bude trasa možná rychlejší než hlavní tah, k němuž je navíc složitější cesta přes Slovinsko - my jeli rovnou po dálnici až do Maďarska. Kudy z Maďarska domů? Ráno se rozhodujeme nejet vyzkoušenou trasou přes Köszeg, Oberpullendorf a Eisenstadt, ale zůstat ještě chvíli v Maďarsku a do Rakouska najet až kousek za Šoproní. Nelitujeme: po cestě objevujeme v obci Szopronhorpács nádherný kostelík
s románským portálem, stihneme i zrychlenou exkurzi po historickém centru Šoproně. Kousek za ní vidíme u cesty restauraci Arcus. Je čas oběda, takže do ní zamíříme, jsme ale na rozpacích. Připomíná jídelnu a velkovývařovnu, jezdí sem na levné jídlo spousta Rakušanů. Ceny nejsou úplně nejnižší: velká polévka za 144 Kč, perkelt s knedlíčky za 200 a masový špíz za 230 korun, jídlo je ovšem výborné. A hlavně: porce jsou tak obrovské, že se skoro nedají sníst, s dětmi se tedy můžeme podělit. Překračujeme hranici a svištíme nejprve po silnici I/16 a pak po dálnici A3 na Vídeň a starou známou cestou domů. Na největší kolony celé 3 300 kilometrů dlouhé trasy narážíme až na české dálnici D1. Alternativní trasy Celkem jsme touto trasou najeli, měřeno ze Záhřebu 474 km, o šestatřicet víc než jindy jezdíváme přes Lendavu a Köszeg; zabralo nám to zhruba dvacet minut navíc. Ztráta je tedy minimální, alternativní trasu k hlavním tahům tak můžeme vcelku doporučit. Pokud byste nechtěli vůbec pořizovat rakouskou dálniční známku, dá se pokračovat nahoru na Csornou a dále přes Rajku do Bratislavy a po dálnici do Česka. To byste však zase potřebovali známku slovenskou, takže tahle trasa, byť je jen o deset kilometrů delší, se spíše vyplatí cestovatelům ze severní Moravy. Celkem je cesta přes Bratislavu příjemná a ani pro cestovatele ze středních Čech není o tolik delší. Jak jet z Prahy do Splitu nejkratší trasa mimo dálnice: 998 km, 16 hodin (Praha - Zwettel - Gleisdorf - Ptuj - Plitvice - Knin - Split) nejkratší trasa s využitím dálnic: 1 040 km, 10:40 hod. (Praha - Linz - Graz - Maribor - Zagreb - Split) klasická trasa vč. slovinské dálnice 1 085 km, 10 hodin (Praha - Mikulov - Wien - Graz - Maribor - Zagreb - Split) klasická trasa s objížďkou slovinské dálnice 1 110 km, 11 hodin (Praha - Mikulov - Wien - Graz -Mureck - Lenart - Ptuj - Zagreb -Split) trasa přes Maďarsko a Rakousko 1 083 km, 11:46 hod. (Praha - Mikulov - Wien - Köszeg - Szombathély - Lendava - Zagreb -Split) trasa přes Maďarsko a Slovensko 1 122 km, 12:05 hod. (Praha - Bratislava - Rajka - Szombathély - Zagreb - Split) námi vyzkoušená trasa přes Maďarsko 1 121 km, 12:11 hod. (Praha - Mikulov - Wien - Sopron -Szombathély - Zalaegerszeg -Becsehely - Zagreb - Split)
Ceny benzinu a nafty Česko: Unicorn, Brno benzin 34,90 Kč nafta 34,20 Kč PAP Oil Pasohlávky benzin 34,90 nafta 34,50 Agip Mikulov (poslední v ČR) benzin 37,90 nafta 37,30 Rakousko: BP Drasenhofen benzin 1,439 eura (37,40 Kč) diesel 1,409 (36,60 Kč) Shell, Poysdorf benzin 1,379 (35,90 Kč) diesel 1,339 (34,80 Kč) Temmel, Oberschwarza benzin 1,385 (36 Kč) diesel 1,315 (34,20 Kč) ADEG Mureck benzin 1,378 (35,80 Kč) diesel 1,315 (34,20 Kč) Slovinsko: síť Petrol benzin 1,463 (38 Kč) nafta 1,341 (34,90 Kč) Chorvatsko: síť INA benzin 9,99 (34,30 Kč) nafta 9,28 (31,90 Kč) Bosna a Hercegovina: Auro, Neum benzin 2,40 (31,30 Kč) diesel 2,40 (31,30 Kč) Černá Hora: Petrol, Herceg Novi benzin 1,35 (35,10 Kč) nafta 1,22 (31,70 Kč) Maďarsko: MOL Becsehély benzin 405,9 (36,30 Kč) nafta 413,9 (37 Kč)