1 Jakmile se špička ostří rapíru zabodla do protivníkovy hrudi, Alana sklonila zbraň. Byla by to smrticí rána, kdyby muž neměl vestu podšitou silnou vložkou. Tenhle výpad měl přijít o dobré tři minuty dřív. Poppie si sundal z obličeje ochrannou masku. V ostrém pohledu jeho modrých očí viděla nespokojený výraz. Něco tě dneska trápí, že se nedokážeš soustředit? Jakmile má člověk na výběr, je zle! Samozřejmě že se trápila, a nebylo divu. Jak se mohla soustředit na lekci, když toho měla plnou hlavu? Musela udělat životně důležité rozhodnutí. Existovaly tři cesty a každá měla svůj půvab, každá mohla vést třemi směry. Ale Alanu tlačil čas. Dnes jí bylo osmnáct. Už nešlo déle otálet. Její strýc pokaždé bral hodiny šermu nesmírně vážně. Teď nastala příhodná chvíle si s ním promluvit o všem, co ji soužilo. Byla by to udělala dřív, kdyby neměla dojem, že je v posledních týdnech jako vyměněný. Tvářil se, jako by něco řešil, něčím vážným se zaobíral. To jí k němu nesedělo. Když se ho zeptala, pouze se usmál a odbyl ji nějakým žertem. Rozhodně nebyl ve své kůži. Sama uměla skrývat svoje pocity. To ji naučil on, nedat najevo, co se v ní odehrává. Naučil ji spoustu dalších zvláštních věcí. Přátelé jejího strýce považovali za výstředníka. Považte! Učí mladou dívku šermovat! Ale ona ho vždycky hájila. Koneckonců nebyl Angličan. Tak proč na něj brát stejný metr jako na sebe? Poppie trval na jejím rozsáhlém vzdělání. Kvůli tomu o pár známých přišla, ale nedbala. Snobské děvče, 9

Johanna Lindseyová které se přistěhovalo do sousedství, bylo klasických příkladem omezeného myšlení. Alana se zmínila o svém učení, jak ji fascinuje matematika, ale dívka ohrnula nos. Jako bych slyšela svého bratra, opáčila zvysoka. K čemu my dvě potřebujeme vědět o světě? Stačí, když se naučíme vést domácnost. Umíš něco? O domácích pracích vím málo, zato dokážu špičkou meče rozetnout padající jablko. Nestaly se z nich kamarádky. Žádná škoda. Alana měla dost přátel. Ty uchvátil rozsah jejího vzdělání. Vzali na vědomí, že je cizinka jako Poppie, třebaže žila v Anglii celý svůj život a považovala se za Angličanku. Nebylo to strýcovo skutečné jméno.tak ho Alana pojmenovala v dětství. Raději o něm uvažovala jako o otci než o strýci. Na dívku byla poměrně vysoká a on nebyl o moc vyšší. Bylo mu kolem pětačtyřiceti, ale neměl vrásky a v jeho tmavě hnědé kštici by se nenašel jediný šedý vlas. Jmenoval se Matthew Farmer, takové typicky anglické jméno, což bylo legrační. Z jeho přízvuku každý poznal, že je cizinec. Patřil k mnoha evropským aristokratům, kteří za napoleonských válek prchli z Evropy a usadili se v Anglii, aby tu začali nový život. Měla jen jeho, on byl její rodina. Její rodiče zemřeli, když byla malá. Šlo o tragickou smrt, byli nevinnými oběťmi války. Rozjeli se do Pruska navštívit babičku z matčiny strany, o níž dostali zprávu, že umírá. Cestou přišli o život. Zasáhly je kulky horlivých francouzských sympatizantů, kteří v nich viděli Napoleonovy nepřátele. Poppie se domníval, že jejich smrt zapříčinil holý fakt, že byli aristokraté. Prostí venkované považovali všechny šlechtice za nepřátele Francie. Neznal podrobnosti, ale vyprávěl jí o rodičích tolik, že měla pocit, jako by to byly její osobní vzpomínky. Od raného dětství, kam až paměť sahala, jí byl otcův bratr poručníkem, učitelem, společníkem, zkrátka kamarádem se vším všudy. Snoubilo se v něm vše, co si jen mohla přát. 10

Vá niv vz tah Její otec musel být navlas takový. Co se stalo jejím rodičům, bylo jistě příšerné, ale Alana byla vděčná, že má Poppieho, který ji vychoval. Protože byl bohatý, těšil se vážnosti. Alaně nic nescházelo, ale také se dalo říct, že její život je jedno velké překvapení. Měla dlouhou řádku učitelů, že je už ani nepočítala. Každý ji naučil něco jiného, každý se zdržel jen pár měsíců. Lady Annette byla jediná, kdo s ní zůstal déle. Zchudlá mladá vdova hledala uplatnění a Poppie ji najal, aby naučila Alanu vše, co má znát pravá dáma. Nakonec se Annette stala členkou rodiny. Zůstala a dělala Alaně guvernantku. Žila s nimi už devět let. Když bylo Alaně deset, začal ji Poppie zasvěcovat do tajů sebeobrany. Například ji naučil, jak používat různé smrtící zbraně. Nikdy nezapomněla na chvíli, kdy poprvé vešla do velké prázdné místnosti. Na stěnách visely rapíry, meče, dýky a pistole a on jí tehdy řekl něco, co se nedalo vymazat z paměti. Zabíjel jsem lidi. Už to nedělám. Asi se domníval, že je příliš malá, než aby si to zapamatovala. Věděla, že bojoval ve válkách, které Napoleon zažehl po celé Evropě; že kvůli válečné vřavě uprchl do Anglie. Ale byl to zvláštní způsob podání. V den, kdy jí poprvé vtiskl do ruky rapír, se ho zeptala: To je ta zbraň, kterou jsi zabíjel? Ne, ale naučil jsem se ovládat všechny sečné zbraně. Tahle vyžaduje pružnost celého těla, soustředění, velkou rychlost, taky mazanost. S rapírem si udržíš útočníka od těla. Muži mají tendenci ženy při souboji podceňovat, budou se ti chtít dostat na kůži, ale když zdárně zvládneš výcvik, se zlou se potážou, i kdyby útočili nevímčím. Ale komu bych se měla bránit? Co když na to nikdy nedojde? Rapír nosit nebudeš. Na ochranu ti poslouží pistole. Tomu rozuměla. Hodiny šermování představovaly dobré cvičení, které ji udržovalo ve formě. Dokonce zjistila, že 11

Johanna Lindseyová se na ranní lekce s Poppiem těší. On byl na rozdíl od některých učitelů pokaždé klidný a trpělivý. Jednou Annette zariskovala, že přijde o místo, když se pustila do Poppieho kvůli Alanině lekcím v šermu. Alana zrovna šla kolem strýcovy pracovny a zaslechla jen část konverzace. Zbraně? Proboha! Copak vám nestačí, že už tak je až příliš odvážná a samostatná? Ještě jí chcete vtisknout do ruky meč? Vychováváte ji jako chlapce! Jak chcete, abych z ní teď udělala dámu? Jak teď mám potlačit vaši výchovu? Nejste tu proto, abyste něco potlačovala, odpověděl Poppie chladně. Od vás čekám, že ji naučíte, jak se má chovat ve společnosti. Kritizujete, že je odvážná, že má chlapecké způsoby, ale to jí jen prospěje. Ale v nejmenším se to nesluší. Poppie se pousmál. Postačí, když bude umět to, co ovládá každá slušně vychovaná dáma. Mějte na mysli, že máte co do činění s aristokratkou, která svým původem patří k nejvyšší evropské šlechtě. Neupřu jí vzdělání jen proto, že je žena. Ale ona se moc vyptává, úplně na všechno, a mně z toho jde hlava kolem. To rád slyším. Učil jsem ji být zvídavou, uvažovat o každé situaci, do níž se dostane, hledat nejedno řešení. Pokud ji něco zaujme, co bude považovat za zvláštní, má o tom přemýšlet, ne to hodit za hlavu. Důvěřuju vám, že nepokazíte to, co jsem jí vštípil, co se už naučila. Zdánlivě nevinná poznámka vyzněla jako vážné varování. Tím diskuse skončila. Alana od Poppieho ustoupila, otočila se a rapír pověsila na místo. Už to nemohla odkládat. Bylo načase vyjít s barvou ven, svěřit se. Mám nečekané dilema, Poppie. Nemůžeme si o tom promluvit dneska u večeře, až se vrátím ze sirotčince? Věděla, že se na ni bude mračit. Sice jí to nezakazoval, ale její návštěvy v sirotčinci se mu nelíbily. I když ho sám 12

Vá niv vz tah založil. Když se loni o zařízení dozvěděla s tím, že se přičinil o jeho otevření, poté co se usadili v Londýně, byla z toho v šoku. Nechápala, proč jí o tom nikdy neřekl. Protože chce mít ze mě dámu? Protože dámy se nedruží s chudáky z bídné čtvrti, kteří nemají kde hlavu složit? Příliš jednoduché vysvětlení. Dostal jsem tady druhou šanci. Mohl jsem začít nový život. Měl jsem pocit, že bych měl společnosti něco vrátit, vysvětlil jí tenkrát. Trvalo mi pár roků, než jsem si spočítal, že nejpotřebnější a nejzoufalejší jsou ti, kdo žijí na ulicích, malí uličníci bez naděje, bez domova. To bylo něco! Ihned začala uvažovat, jak by mohla přispět, zapojit se. Rozhodla se, že tam začne vyučovat. Její vzdělání zahrnovalo tolik znalostí a schopností, že byla kvalifikovanější než učitelé, kteří tam působili. Strašně ji to bavilo, ale otázkou bylo, zda má v té bohulibé činnosti pokračovat. To bylo jedno z rozhodnutí, které musela učinit. Výuka v sirotčinci se totiž neslučovala s dvěma cestami, z nichž si měla vybrat. Taky mám něco na srdci, uslyšela ho za sebou. Nečekal jsem, že to bude tak závažné, ale už to nemůžu odkládat. Pojď se mnou do pracovny. Páni! Snad mě nečeká další rozhodování? zděsila se Alana. Svižně se otočila a spatřila, jak je rozpačitý. Masku si ještě nesundala. Nemohl vidět výraz úleku v jejích šedomodrých očích. Závažné? To se zdálo důležitější než její problém. Vykročil ke dveřím v očekávání, že ho bude následovat. Počkej, Poppie. Děti pro mě připravují oslavu narozenin. Byly by zklamané, kdybych tam dneska nepřišla. Neodpověděl hned. Proč si to musí rozmýšlet? Blaho těch dětí mu leží na srdci jako mně. Konečně promluvil: Dobrá, ale nebuď tam dlouho. Odešel dřív, než si stačil všimnout jejího váhavého kývnutí. Strhla ze sebe masku a podšitý kabátec, rozvázala 13

Johanna Lindseyová stužku poutající dlouhé černé vlasy. Najednou pocítila strach a napětí, až se jí sevřel žaludek. 2 Oslava ji nezbavila úzkosti. Pořád musela myslet na to, co ji čeká. Byla tak rozčilená, že jí vadilo dětské povykování, dokonce se utrhla na Henryho Matthewse: Necháš toho? Že tě vytahám za uši, jestli nepřestaneš! Henry patřil k jejím oblíbencům. Děti ze sirotčince, především ty, které neznaly své pravé jméno, přijaly Poppieho příjmení s jeho souhlasem. Henry to ovšem viděl jinak. Zvolil si příjmení podle Poppieho jména. A vůbec, Henry byl jiný v mnoha směrech. Nejenže byl bystrý a inteligentní a rychle se učil, navíc v sobě objevil a rozvíjel talent, který mu měl sloužit k dobru, až jednou opustí sirotčinec. Uměl ze dřeva vyřezávat všechno možné, různé ornamenty, lidi, zvířata. Alana od něj dostala dárek. Jednou vyřezal její podobiznu. Přišel, výtvor jí hodil do klína a stydlivě utekl. Odměnila se mu společnou procházkou v Hyde Parku a povzbudila ho, aby některé práce vzal s sebou. Jeden obchodník mu za ně zaplatil pár liber. Bylo to víc peněz, než si uměl představit. To ho přesvědčilo, že je skutečně zručný, že stojí za to talent rozvíjet. Teď ho přistihla, jak se s jedním mladším chlapcem přetahuje o jedno ze svých dílek. Z jejího pokárání si nedělal hlavu a lišácky se na ni ušklíbl. Ty mě nevytaháš za uši. Na to jsi moc milá. Měl pravdu. Ale Alana věděla, jak na něj. Zklamaně se na hocha podívala. Myslela jsem, že už ses naučil, jak se dělit s druhými, kteří nejsou tak šikovní jako ty. 14

Vá niv vz tah Když von a ty jsi souhlasil, jak je to ušlechtilé, připomněla mu. Henry sklopil hlavu. Nabídl figurku vojáka chlapci, ten ji popadl a hned utekl. Jestli to zničí, rozbiju mu palici, zamumlal Henry. Alana ho okřikla: Co kdybychom si popovídali o přístupu k druhým? Velkorysost hřeje člověka u srdce, zvlášť když si můžeš vyřezat jinou figurku. Podíval se na ni a zkrabatil obličej. Trvalo mi čtyři hodiny, než jsem se s tím popral. Ponocoval jsem, abych to dodělal, a druhej den jsem usnul při vyučování a dostal trest. Sebral mi to z šuplete. Co kdybys mu vynadala, že krást se nemá. Ať vrátí, co mu nepatří Alana vzdychla. Snažila se Henryho zadržet, ale v mžiku byl pryč. Byla na něj příliš příkrá. Neomlouvalo ji, že sama má problémů nad hlavu. Promluvím s ním zítra, řekla si. Teď musela domů. Ale Henry ji zastihl u dveří, když si zavazovala šňůru pláště pod krkem. Pevně ji objal v pase. Já to tak nemyslel, fakt, promluvil upřímně. Pohladila ho po hlavě. Vím, to já bych se měla omluvit. Dar není dar, dokud ho nevěnuješ z vlastní vůle. Zítra zařídím, abys figurku dostal zpátky. Už se stalo. Henry ji pustil a natáhl k ní ruku. Jen si ze mě dělal legraci, aby mě naštval. Šel rovnou do ložnice a hodil mi ji na postel. Byla pro tebe, slečno učitelko, k tvým narozeninám. Víš co? Vyřežu ještě jednu a budeš mít dvě. Figurku si vzala. Vojáček byl vypracovaný do nejmenšího detailu. Uculila se na chlapce. Představuješ si mě v páru s vojákem? Mají odvahu. A ty jí máš na rozdávání, ty bys přeprala každýho chlapa Se smíchem ho přerušila: Spíš mám strach, že se mě muži budou bát. 15

Johanna Lindseyová Nejde o svaly, ale jde hlavně o to, co máš tady. Henry si poťukal na hlavu. U ženských se nečeká, že budou tak chytré jako ty. S tím by můj strýc nesouhlasil. Chce, abych byla vzdělaná, zajistil mi nejlepší učitele. Žijeme v osvícené době, Henry. Muži už nejsou takoví barbaři jako dřív. Konečně se jim otevřely oči. Henry si to musel srovnat v hlavě. Jestli si to Matthew Farmer myslí, pak to tak musí být. Tázavě pozvedla obočí. Žádné další úvahy? Nechceš ještě něco vysvětlit? Ne. Jeho rychlá odpověď ji rozesmála. Děti si jejího strýce idealizovaly. Ve snu by je nenapadlo nesouhlasit s něčím, co řekl nebo udělal. Rozcuchala mu čupřinu. Postavím vojáčka k té figurce, kterou jsi mi dal nedávno. Bude ji střežit jako oko v hlavě. Chlapec se na ni zářivě usmál a odběhl. Aniž to tušil, jedno dilema rozhodl za ni. Jak bych se mohla vzdát učení? Vyšla na ulici a prudký poryv studeného větru jí téměř srazil klobouček. Pospíšila si ke kočáru. Uvnitř na ni čekala Mary a Alana zadoufala, že má připravený železný košík se žhavým uhlím pro zahřátí. Mary byla Alaninou chůvou, později komornou a nyní občas vystupovala jako její guvernantka. Začínala však stárnout. Mohla na ni počkat v sirotčinci, ale dávala přednost klidu kočáru, kde nerušeně pletla. Alana považovala za hloupé, aby tu na ni kočár s koňmi čekal celou dobu. Nejraději by vozku poslala zpátky a poručila mu, v kolik ji má vyzvednout. Ale Poppie trval na svém. Nepřál si, aby zůstala bez ochrany nebo odcházela z domu bez doprovodu. K tomu sloužili dva podkoní a jedna ze žen, které s nimi žily v domácnosti. Když Alana začala pracovat v sirotčinci, zpočátku ji doprovázela lady Annette coby guvernantka. Vdova také 16

Vá niv vz tah podporovala různé dobročinné organizace, ale s Alaniným každodenním docházením a vyučováním nesouhlasila. Podle jejího názoru to příliš připomínalo práci. Ale děti měla ráda jako Alana, dokonce tam sama pár hodin v týdnu vyučovala. Dokud jednou nepotkaly před sirotčincem Adama Chapmana. Ten je oslovil a rázem nastaly problémy. Alano? Podkoní, který jí přidržel dveře kočáru, je zase zavřel. Alana se otočila po hlase a v duchu si pobaveně řekla: My o vlku a vlk za dveřmi Adam se jí ukláněl s kloboukem v ruce a ona se na něj vřele usmívala. V jeho přítomnosti se vždycky cítila uvolněně, což přičítala jeho milým způsobům a báječnému smyslu po humor. Nezapomněl jsem, co je dneska za den, pokračoval Chapman a podal jí kytici žlutých květin. Významné výročí pro většinu mladých dam. Byla by mu vděčná, kdyby raději mluvil o něčem jiném. Připomnělo jí to, co ji dnes večer čeká doma. Děkuju, opáčila, ale kde jste, u všech svatých, sehnal tak krásné květiny? V tomto ročním období? Mám své zdroje. Tajuplně se zašklebil, pak se zasmál a přiznal se: Mamá se stará o vyhřívanou zimní zahradu, tedy její zahradníci, abych to upřesnil. Ona by se nedotkla špinavé hlíny za nic na světě. Jeho rodiče žili v Mayfairu, ale Adam se jí svěřil, že má vlastní byt v této ulici, kousek od sirotčince, a tak se tu jednou dvakrát týdně potkali. Vždy se zastavil, aby s ní promluvil, se zájmem si vyslechl její veselé historky o dětech a sem tam utrousil pár vtipů o sobě. K seznámení došlo prostřednictvím Annetty. Vdova ho znala, než se provdala za lorda Hensena. Jednou odpoledne odcházely ze sirotčince a náhodou ho potkaly na ulici. Vřele se pozdravil s Annettou, zjevně měl zájem obnovit starou známost, ale Annette o to nestála. Sice se chovala zdvořile, ale z nějakého důvodu vůči němu ochladla. Nepro- 17

Johanna Lindseyová zradila proč, i když na ni Alana naléhala, a nakonec přestala Alanu doprovázet. Jenže Adama to neodradilo. Začal jevit zájem o Alanu a té to lichotilo. Jak by mohla odolat, když byl tak pohledný a okouzlující? Byli přibližně stejně staří, ale vypadal mladší. Opět ji napadlo, že by ho mohla pozvat domů na večeři, aby se seznámil s Poppiem. Ale ne dnes. Zvala ho už párkrát, ale jemu se to nikdy nehodilo, prý už má závazky jinde. Ale říkala si, že jednou na to dojde. Na tlachání venku bylo příliš chladno. Mary si nejspíš myslela totéž. Otevřela dveře kočáru a připomněla jí, že je načase jet. Pravda, souhlasil Adam. Uchopil Alanu za ruku a pomohl jí nastoupit. Však my se zase jednou potkáme, utrousil s úsměvem od ucha k uchu. Zabouchl dveře a Alana se musela v skrytu duše usmát. Jejich setkání pokaždé vypadalo jako náhodné, ale nebylo. Věděl přesně, v kolik odchází ze sirotčince, a tou dobou jakoby náhodou šel kolem a zastavil se na kus řeči. Byl z bohaté rodiny, hraběcí syn. Takovým nápadníkem by Poppie pro ni jistě nepohrdl. Dokonce dnes dostala květiny! To bylo určitě znamení, že to Chapman s jejich vztahem myslí vážně, chce ho posunout dál. Co když čekal, at jí bude osmnáct, aby se jí mohl začít dvořit? Bylo to možné. Minulý měsíc se mezi řečí zmínil o manželství, prý čas běží a je záhodno začít myslet na budoucnost. Nepamatovala si, v jaké souvislosti to řekl. Nicméně Chapmana přidala na pomyslný seznam rozhodnutí, jež musela učinit. Co když se Adam rozhodne začít se jí oficiálně dvořit? 18