~ gustav oplustil ~ miloslav čížek ~ p o n ě k u d z a s n ě ž e n á r o m a n c e TĚŠÍNSKÉ DIVADLO ČESKÁ SCÉNA ČESKÝ TĚŠÍN
těšínské divadlo český těšín, příspěvková organizace ředitel karol suszka šéf české scény miloslav čížek dramaturg české scény ivan misař gustav oplustil ~ miloslav čížek poněkud zasněžená romance hudební spolupráce vlastimil ondruška j. h. scéna a kostýmy jan dušek j. h. choreografie jaroslav moravčík j. h. dramaturgie ivan misař režie miloslav čížek OSOBY A OBSAZENÍ harry scott, dirigent a skladatel ondřej frydrych jarry allan, jeho manažer petr sutorý vivian dawnová, swingová hvězda lucie bergerová ~ markéta glosová karin bensonová, dívka z evropy petra sklářová murry senior, americký milionář zdeněk hrabal murry junior, jeho syn tomáš hába rita, jeho sekretářka adéla krulikovská bradbury, policista michal przebinda pallpyová, policistka jolana ferencová hopkinsová, chůva lenka waclawiecová žena z armády spásy šárka hrabalová číšnice eliška adamovská j. h. poslíček dominik gracz j. h. horal vedoucí horské služby jaroslav palatý j. h. 1. člen hs jindřich tesarczyk 2. člen hs jiří ponča 3. člen hs rostislav mišura tanečnice* aneta berger, miluše blahutová, anna brijová, karolina králová, andrea kovářová, tereza kusnierzová tanečníci* dominik gracz, ondřej mikšík, jakub kaleta, jakub tomeček * externí spolupracovníci těšínského divadla ORCHESTR premiéra 25. dubna 2015 v 17.30 hod. těšínském divadle sezóna 2014/2015 inscenace vznikla za finanční podpory ministerstva kultury české republiky a města český těšín klavír vlastimil ondruška ~ zdeněk pěček kontrabas přemysl mixa ~ ladislav šmída bicí samuel bocek ~ jan zieleznik saxofon david ondečko ~ zdeněk pukovec trubka míša michna ~ václav grygor pozoun vladimír ševčík ~ ondřej kyjonka nápověda libuše berková inspice jaroslav palatý
s gustavem oplustilem jsme se dohodli, že tentokrát pomineme obligátní formu otázek a odpovědí a autor napíše stručnou osobní výpověď. Moje cesta k divadlu a potažmo k umění byla naplněna sérií náhod a také štěstím. Nikoho nenapadlo, že by se něčím takovým mohl v naší rodině někdo vážně zabývat, nebo dokonce i živit. Říct o někom, že má talent, hnala by naše zbožná stařenka matku k doktorovi, aby zjistil, zda to není nakažlivé. Děti se řádně vyučí a nebudou jezdit jako komedianti s cirkusem. Být malířem, muzikantem nebo hercem, to je pro lidi z města. Venkov na to kouká jinak. Já jsem se narodil v Hranicích na Moravě a tam lidé chodili spíše do kostela než do divadla. Od třicátých let začal občany přitahovat zvukový film a za války se zde
dokonce usídlilo profesionální Beskydské divadlo. Pohled na kulturu se začal rázně měnit. Můj strýc Ferdinand měl holičskou provozovnu a navíc byl vyučen vlásenkářem a maskérem.vyráběl paruky, vousy, příčesky a byl vyhlášený mistr maskér pro všechny soubory v kraji. Napadlo ho, když zájem narůstal, že bych jako nejstarší z dětí jeho sestry Štěpánky (bylo nás pět jako u Poláčka) mohl tuto činnost dělat také, a bral mne na všechna ochotnická představení. A tady zapracovala jedna z prvních náhod. Mně se to zalíbilo nikoli líčení, ale samotná herecká činnost. Já viděl všechny české filmy, na které jsem chodil s maminkou, a znal všechny herce z plátna. Nejvíce jsem byl nadšen komiky a humoristy. A když jsem viděl hrát ochotníky, napadlo mne, že takhle bych to zahrál taky a třeba i lépe. Jen dostat příležitost. Rodina ze strany matky pocházela ze Slovácka; strýc byl veselá kopa, doma se hodně zpívalo a já měl humor už tak nějak v sobě. Toho si všiml pan profesor Hamšík z místního gymnázia a svěřil mi první roli. To on ve mně objevil komika a já pak šel z role do role, nad čímž spráskla ruce hlavně stařenka: Bůh mě netrestej! Kam jsme se to dostali? Náš Gustík, ministrant, který by měl být knězem, tancuje, zpívá a dělá šaška na jevišti! Skončila válka a já už o ničem jiném neuvažoval, než že se stanu hercem. Navíc pan Hamšík se stal uměleckým šéfem Beskydského divadla a nabídl mi angažmá že bych mohl začít jako elév. Ani minutu jsem neváhal. Stařenka se toho už nedožila a matka jen pokrčila rameny: Jo, jak si usteleš, tak si taky lehneš! Živit se budeš sám a ze svýho! Za dva roky jsem udělal herecké zkoušky a v angažmá v Beskydském divadle jsem pobyl osm let. Vojna, kde jsem byl dva roky, obohatila
mou literárně-tvůrčí činnost. Sloužil jsem v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, jezdil po republice a psal scénky a texty k písním. Napsal jsem dvě hry pro děti a po návratu z vojny také jednu pro dospělé, a to za vydatné pomoci uměleckého šéfa Karla Nováka. Náhoda, že jsem se dostal na vojnu do Prahy, nahrála tomu, že jsem dostal nabídku do Armádního divadla v Praze. Měl jsem napsat hru z vojenského prostředí. Tu jsem sice nenapsal, ale stal jsem se nečekaně scenáristou a režisérem zábavných pořadů pro vojáky, což ředitel divadla, národní umělec Jan Škoda, odmítl dělat. Na doporučení kolegy Jardy Moučky jsem se toho ujal já a vykonával tuto činnost pět let. Když v roce 1958 skončilo armádní divadlo, stal jsem se dramaturgem v Městském domě osvěty v Praze, což byla další náhoda v mém životě. Už jsem nehrál v divadle, ale účinkoval na estrádních pódiích po celé vlasti. A také jsem psal a režíroval. Začal jsem se plně věnovat zábavě. V roce 1960 si mne opět vyžádalo vedení AUSu a já připravil velké reprezentativní pořady pro zájezdy do tehdejší NDR, Rumunska a na Kubu. Když jsem ale začal obsah programu modernizovat, protože repertoár stárnul a mladá generace vojáků měla dojem, že hrají a zpívají důchodci dětem, dostal jsem se do střetu s tehdejší ideologií. Byli jsme najednou blíže americké revue než sovětským Alexandrovcům, což měl být náš vzor. Ta úchylka se nelíbila generalitě a rozkaz zněl: Zpět k masové písni a pryč od moderních rytmů! Tak jsme se rozešli nechtělo se mi totiž v době atomové energie svítit petrolejkou. A takřka obratem tu byla další náhoda, jako by spadla z nebe. Dostal jsem nabídku od režiséra Slávka Zachaty, zda bych neměl zájem o práci v redakci zábavy Československé
televize. Za tři dny jsem tam nastoupil jako dramaturg. Začal jsem spolupracovat s takovými mistry, jako byl Zdeněk Podskalský, Jiří Krejčík, Petr Schulhoff, Jiří Menzel a mnoho dalších. V mých pořadech hráli umělci, na které jsem se chodil jako kluk dívat do kina Gustav Nezval, Otomar Korbelář, Hana Vítová, Oldřich Nový, Ljuba Hermannová, a pro další herce jsem psal celé cykly pořadů Láďa Menšík, Stela Zázvorková, Miloš Kopecký, Jiřina Bohdalová či Jaromír Hanzlík. To byla škola! Napsal jsem stovky scénářů za ta dlouhá léta a myslím, že mnohé se i povedly, protože filmy či pořady se vysílají dodnes. Ať už jsou to příhody s Alfonsem Karáskem v podání Miloše Kopeckého, či filmy Dva muži hlásí příchod, Kam slunce nechodí, Velká sázka o malé pivo, Námluvy komtesy Gladioly, Revue za šest korun či různé kabarety a diskotéky, též cykly o staré Praze a životopisný seriál o životě a díle Karla Hašlera Pražský písničkář, jenž ožil v podání Viktora Preisse. Přes potíže s cenzurou jsme natočili pořady, které díky archivu jsou dnes nabízeny nejen pamětníkům. Z tohoto důvodu je třeba přiznat, že minulá doba nebyla zcela macešská k humoru a dopřávala nám i chvilky radosti a dobré pohody. Vedle různých kabaretů, soutěží a estrád jsem pro film a také divadlo napsal slušnou sérii scénářů a jsem rád, že jedna z divadelních her našla cestu zpět na jeviště i po letech. Doufám, že se dnes s chutí zaposloucháte do swingových melodií, které nám před sedmdesáti lety hrály orchestry Glenna Millera a také Karla Vlacha. Věřím, že nic z toho nezestárlo a Těšínské divadlo Vám přinese chvíle radosti a dobré nálady. To vše upřímně a ze srdce Vám přeje autor a humorista Gustav Oplustil.
glenn miller se narodil 1. března 1904 v Clarindě ve státě Iowa. Hudba jej provázela již od chlapeckých let. Hrál na několik nástrojů a během studia na střední škole ho okouzlil jazz a swing. A tam se zrodila naléhavá myšlenka věnovat se hudbě profesionálně. V roce 1923 začal sice studovat na univerzitě v Coloradu, ale hudba ho ovládla natolik, že zanedbával studium, nesložil několik zkoušek a ze školy odešel, aby se mohl naplno věnovat hudební kariéře. Počátky nebyly snadné. Uplatnil se sice jako pozounista v různých orchestrech, ale jeho touha směřovala výš. Její naplnění přinesl až rok 1938, kdy se vrátil do New Yorku a založil Orchestr Glenna Millera. Jeho kapela měla úplně nový zvuk hlavní slovo měly saxofony podbarvené melodickým klarinetem. Sám Miller to charakterizoval následovně: Plechy mají být ostré jako žiletky. K tomu medové plástve saxofonů. A rytmika musí šlapat jako hodinky. Dostavil se nečekaný úspěch a nahrávky Millerova orchestru zněly z gramofonových desek, rozhlasových přijímačů a jukeboxů. Staly se doslova součástí mnoha amerických domácností. Když vstoupily Spojené státy americké do světové války, tehdy už slavný muzikant se rozhodl podpořit svou vlast a dobrovolně se přihlásil do americké armády. Vzhledem k věku nebyl přijat do aktivní služby, přesto však krátce působil u námořnictva a později byl převelen k letectvu, ovšem jako hudebník. V roce 1943 se mu přes všechny překážky konečně podařilo získat povolení a Glenn Miller založil Orchestr armádního letectva. Jeho melodie posilovaly nejen jednotky v bojových liniích, ale také raněné v lazaretech. V prosinci 1944 nasedl Glenn Miller ještě se třemi muži do jednomotorového letadla a vydal se za svým big bandem, který na něj čekal v Paříži, kde se měl uskutečnit slavnostní koncert. Bohužel nedoletěl. Vrak letadla ani jeho tělesné ostatky nebyly nikdy nalezeny, což dodnes vyvolává různé dohady a hypotézy. Faktem je, že jméno Glenna Millera figuruje dodnes na Wall of Missing (zeď pohřešovaných). redakce programu ivan misař foto karin dziadková design marian siedlaczek tisk proprint, s.r.o. český těšín program vydalo těšínské divadlo český těšín, příspěvková organizace zřizovatel moravskoslezský kraj ostravská 67 737 35 český těšín tel. 558 746 022-23 info@tdivadlo.cz www.tdivadlo.cz práva k provozování tohoto díla zastupuje divadelní a literární agentura dilia praha vedoucí obchodního oddělení dagmar pavlíková vedoucí dekorační dílny kristina libosková vedoucí krejčovny helena prokopová vedoucí vlásenkárny jaroslava držíková jevištní mistr roman sekula vedoucí zvuku a osvětlení vladimír rybář vedoucí úseku rekvizit josef kurek rekvizity milada zbončáková garderoba jana černá, pavla brijová světla czesław czakoj, martin valenta zvuk richard damek, michal maliniak jevištní technika jiří ponča, alfréd benek, jindřich tesarczyk, rostislav mišura, jiří gebhart