Nádhernou ilustraci středověké knihy získala na aukci galerie v Kutné Hoře. Na jinou knižní vzácnost českého původu jsme peníze nenašli, takže ji koupili Rakušané a vystavují ve Vídni. Příkladem toho, že knižní skvosty českého původu, nabízené na zahraničních aukcích, ne vždy končívají doma, tam kde byly vytvořeny, je k vidění ve Vídni. V Národní knihovně rakouské metropole se až do konce ledna vystavuje ilustracemi bohatě zdobená legenda o životě a utrpení svatého Václava. Honosný renesanční rukopis z konce 16. století nabízel v roce 2007 k prodeji antikvariát Jörna Güntera v Hamburku. Dílo tehdy chtělo koupit do svých sbírek jak Národní muzeum, tak Národní knihovna. Ale peníze se nenašly. Žádná kulturní instituce tehdy nedokázala sehnat potřebných 360 tisíc euro," vzpomíná na tehdejší dobu kunsthistorička Milada Studničková z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. Marta Vaculínová z knihovny Národního muzea toho lituje dodnes. Zdeněk Uhlíř z Národní knihovny považuje za určitou satisfakci návrat kutnohorských havířů. Umělecky je to ještě zajímavější a cennější dílo," pochvaluje si Uhlíř nákup vyobrazení středověkého města stříbrných tradic. Z rukopisu o svatém Václavovi se nakonec radovala rakouská pojišťovna Uniqa. Pojišťovna nechala svatováclavský rukopis převést do digitální podoby a umístila ho na internet. Uniqa se specializuje na pojišťování uměleckých předmětů a také na jejich dopravu z muzeí na výstavy a zpět. Pojišťovna sama také umělecká díla nakupuje," uvedla tehdy Eva Svobodová z české filiálky pojišťovny Uniqa. Vzhledem ke společné minulosti Rakouska a českých zemí je 1 / 5
koupené dílo ze života svatého Václava pro Vídeň cenné. Jeden z opisů této svatováclavské kroniky už tamní Národní kniha má, je proto zajímavé mít i druhé takové dílo. Renesanční svatováclavský rukopis byl dlouhá léta považován za ztracený. Kdo a kdy vyvezl kroniku z Čech, se neví. Víme pouze to, že v průběhu první světové války nebo krátce po ní se dílo objevilo v USA, kde bylo zaregistrováno. Dlouhá léta byl pak rukopis ve vlastnictví amerického sběratele Lehmanna, který ho před několika léty nabídl k prodeji v Hamburku. Pojišťovna Uniqa ho koupila u příležitosti vstupu na český trh. Ponechala si ho však v centrále ve Vídni. Oba tematicky společné rukopisy teď vystavuje Národní knihovna ve Vídni pod názvem Kníže Václav - světec a panovník české země." Odborník vyvrací mýty O kterou svatováclavskou legendu jde? Existuje jich celá řada," vznáší otázku náš přední odborník na Přemyslovce Petr Sommer z Archeologického ústavu AV ČR a současně ředitel Centra medievistických studií. Sami Rakušané připomínají, že ze starých rukopisů se zachovalo devět latinských a tři staroslověnské legendy o životě a utrpení svatého Václava. Výpravný katalog vídeňské výstavy, vydaný v němčině, češtině a angličtině obsahuje i kompletní překlad legendy z latiny. Václav je tu vykreslen jako světec, který kácí šibenice, vztyčené jeho pohanskou matkou Drahomírou pro popravy křesťanů. Chudým vdovám tajně v noci roznáší dříví na otop. Aby měli vesničané dost jídla, pomáhal jim obdělávat půdu, sít obilí, sklízet zrno a mlít ho na nejjemnější mouku. A to vše ve stálém doprovodu věrného tajemníka Podivena, který se od něj nehnul na krok dokonce ani v noci. Že by snad panovník, který se podle legendy vůbec nezajímal o ženy, byl gay? 2 / 5
Petr Sommer se takovým úvahám směje. To všechno je mýtus, vytvořený v pozdějších stoletích. Kdyby se panovník v desátém století neoháněl mečem, nemohl by vydržet na knížecím stolci deset let, jak se to podařilo Václavovi. Víme, že Václav měl souložnici a dokonce s ní zplodil děti. Zmíněnou legendu můžeme považovat za pramen, jak se svatováclavský kult chápal katolickou církví v 16. století," vysvětluje Petr Sommer. Legenda nám představuje dokonalého benediktýna, jakým kníže Václav za svého života rozhodně nemohl být. Za nepravděpodobné považuje Sommer legendy o tom, že Václav uměl číst a psát. Hledal se světec První legendy o ušlechtilém Václavovi začaly vznikat už krátce po jeho smrti. Z pragmatických důvodů. Přemyslovci chtěli mít v Praze biskupství, poněvadž do té doby patřili pod diecézi v německém Řezně. Nutně proto potřebovali světce. Václav zemřel v roce 935 nebo v roce 930, obě možnosti jsou stejně pravděpodobné. Biskupství v Praze bylo zřízeno v roce 972. Nebylo to zadarmo. Praha se musela vyvázat z Řezna za cenu velkých poplatků. Legendy o Václavovi se rozvíjely ve dvou liniích. Latinské, vycházející z nejstarší Kristiánovy legendy a v linii staroslověnské. Původní originály se nezachovaly, díla jsou známá pouze z opisů. Dvě nejstarší Kristiánovy legendy jsou uloženy v Klementinu pod šiframi U1 a W2. Nejstarší staroslověnský opis je v rajhradské knihovně," vysvětluje Petr Sommer skutečnost, že nejvzácnější díla máme u nás doma, aniž by o nich širší veřejnost věděla. Opisy staroslověnských legend se k nám paradoxně dostaly z Ruska, kde se opisovaly za časů Staré Rusi. V Sázavském klášteře, což bylo centrum staroslověnského písemnictví, se původní pergameny nedochovaly. Za vším bylo tehdejší nařízení Řehoře VII. o unifikaci liturgie, aby se mše sloužily stejně v celé Evropě. Jak vidno, harmonizace směrnic není nic nového pod sluncem. Pochvala před prezidentem 3 / 5
Centrum medievistických studií pod Sommerovým vedením loni vydalo rozsáhlé dílo s názvem Přemyslovci - budování českého státu", shrnující výsledky mnohaletého výzkumu přemyslovské epochy českých dějin od počátku 9. století do počátku 14. století. Je to dosud nejucelenější pohled na tuto problematiku v naší a evropské literatuře. Dílo, na kterém se podílelo celkem 35 autorů, považuje předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš za mimořádný počin v oblasti humanitních a společenských věd, což zdůraznil na prosincovém sněmu Akademie před prezidentem Václavem Klausem. Který Přemyslovec si zaslouží největší obdiv dnešních Čechů? Petr Sommer má jasno: Můj obdiv má kníže Břetislav (+1055) za vybudování státu. Tak ho posuzoval už kronikář Kosmas. Naopak nejzápornější postavou je Vladivoj, opilec, který se na knížecím stolci upil k smrti během tři čtvrtě roku." Takže tím nejobdivovanějším nemusí být vždycky Václav a tím nejzatracovanějším Boleslav. Přenesme se znovu do Vídně na výstavu dvou výpravných svatováclavských kodexů. Zatímco ten, který koupila pojišťovna Uniqa, se dlouhá léta považoval za ztracený, druhý rukopis měl osud podstatně méně dobrodružný. Vytvořil ho pražský dvorní malíř Matěj Hutský z Křivoklátu pro arcivévodu Ferdinanda II. Tyrolského, což byl v té době, tedy v druhé polovině 16. století místodržící Prahy. Měl to být dar, jímž si Hutský chtěl u Ferdinanda udělat dobré oko, aby na něj místodržící pamatoval s tučnými zakázkami u císařského dvora. Ilustrace v kodexu vycházejí z deskových obrazů v kapli sv. Kříže na Karlštejně a ve svatováclavské kapli Svatovítské katedrály. Věnované dílo si Ferdinand odvezl s sebou do Rakouska a později se dostalo do sbírek Národní knihovny ve Vídni. Nápadná podoba obou rukopisů přímo bije do očí. Pocházejí přibližně ze stejné doby, mimochodem v tomto období už byl v Čechách zcela běžný knihtisk, avšak na rozdíl od rukopisu, vytvořeného Hutským, není autor sesterského díla znám. Mohl to být Hutský a nemusel. Románský kníže, renesanční oblek 4 / 5
Když si Petr Sommer v katalogu výstavy prohlíží ilustrace, pokyvuje hlavou nad dobře známým faktem, že autoři při vykreslení minulosti vždy vycházejí z toho, co znají ze své doby. Kníže z románské doby těžko mohl mít na sobě renesanční oděv. Kdyby Václava namaloval jeho současník, měl by kníže drátěnou košili po kolena a lýtka ovázaná řemínky. Jak vypadala obuv v té době, ani nevíme." Kdo se nedostane za rukopisy do Vídně, nemusí litovat. Od března bude výstava instalována v Praze na Hradě. 5 / 5