MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ PS160040150 S T A N O V I S K O Ministerstva zemědělství k pozměňovacím a jiným návrhům k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 616) Určeno pro Zemědělský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Předkladatel Pozměňovací návrh Stanovisko MZe A. Poslanec Ing. Petr Kudela A A. K novelizačnímu bodu 9 V 14 odst. 1 se číslo 3 nahrazuje číslem 4. B. K novelizačnímu bodu 10 1. V 14a odst. 1 písm. b) se za slovo Metodika vkládají slova uchovávání genetického zdroje zvířete (dále jen Metodika ) a na konci písmene se čárka nahrazuje slovem a. 2. V 14a odst. 1 se na konci písmene c) slovo a nahrazuje tečkou a písmeno d) se zrušuje. 3. V 14a odst. 2 se na konci písmene b) čárka nahrazuje slovem a. 4. V 14a odst. 2 se na konci písmene c) text, a nahrazuje tečkou a písmeno d) se zrušuje. 5. V 14a odst. 4 se slova, způsob a rozsah vedení dokumentace zrušují. 6. V 14a odst. 5 se slova uchovávání genetického zdroje zvířete (dále jen Metodika ) zrušují. 7. V 14e odst. 1 se na konci písmene a) čárka nahrazuje slovem a. 8. V 14e odst. 1 se na konci písmene b) text, a nahrazuje tečkou a písmeno c) se zrušuje. 9. V 14f odst. 4 písm. a) se slova a dodrţovat způsob a rozsah vedení dokumentace, který je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu podle 14a odst. 4, zrušují. SOUHLAS SOUHLAS
A. K novelizačnímu bodu 9 Jedná se o legislativně technickou změnu, neboť účastníci Národního programu jsou uvedeni v odstavci 4. B. K novelizačnímu bodu 10 K bodům 1 a 6 Jedná se o legislativně technickou změnu, která zavádí legislativní zkratku Metodika jiţ v 14a odst. 1 písm. b) a v souvislosti s pozměňovacím návrhem v bodě 2 se na konci písmene b) čárka nahrazuje slovem a. K bodům 2 až 5 a 7 až 9 Pozměňovací návrh vyplývá z duplicity poţadavku na uznaná chovatelská sdruţení nebo sdruţení chovatelů zvířat ( 214 a násl. občanského zákoníku) při poskytování informací o plemeni zařazovaném do Národního programu. Informace o způsobu a rozsahu vedení dokumentace o genetickém zdroji zvířete, zahrnující informace týkající se vedení dokumentace o původu, označování a postupu zaevidování zvířete jako genetického zdroje do Národního programu, jsou dostatečným způsobem uvedeny v kaţdé Metodice uchování genetického zdroje zvířete / 14a odst. 1 písm. b)/. Metodiky mají standardizovanou osnovu a obsahují poţadované informace v bodě 5 Hlavní zásady šlechtění plemene, a dále v bodě 6 Evidence genetických zdrojů. Závazná osnova Metodiky uchování genetického zdroje zvířete bude součástí prováděcího právního předpisu k tomuto zákonu. B. Poslanec Ing. Jan Volný B 1. Do 20 odst. (4) za větu K plemenitbě včel se pouţívá SOUHLAS přirozená plemenitba nebo inseminace včelích matek vloţit větu: K plemenitbě včel mohou být využívána pouze plemenná včelstva nebo sperma včely medonosné kraňské. Toto navrhované ustanovení je v souladu se zněním 1 odst. (3) i se zněním 2 odst. (1) písm. a) zákona 154/2000 Sb., a vhodně doplňuje projednávanou novelou 14 téhoţ zákona. Na území ČR je registrováno více neţ 53 tisíc chovatelů, kteří obhospodařují 603 tisíc včelstev a takřka ve 100 % chovají plemeno včela medonosná kraňská. Velmi typické je naprosto rovnoměrné plošné rozloţení stanovišť včelstev v hustotě asi 1 včelař a 12 včelstev na km2. Při tomto mnoţství včelstev a relativně málo členitém reliéfu krajiny se nedá izolovat ţádná oblast od okolí. Druhou rovinou charakterizující populační genetiku včely medonosné kraňské je samotný princip biologie reprodukce. Přestoţe včela medonosná kraňská volně v přírodě neţije, její rozmnoţování, přesněji řečeno páření se děje zcela nezávisle na chovateli naprosto přirozeným způsobem. Díky volnému polyandrickému páření včelích matek na trubčích shromaţdištích, kdy kaţdá matka se při snubním letu páří ve vzduchu postupně s aţ 10 trubci pocházejícími z okruhu několika kilometrů, dochází automaticky k vysokému stupni outbreedingu, tj. kříţení nepříbuzných jedinců jedné populace s jedinci populace jiné s odlišnou genetickou strukturou. Za této situace se kaţdou introdukcí včelstva odlišného genotypu do krajiny okamţitě a nezvratně zamíchají introdukované geny do celé populace včel a dál se šíří. 2
Populace včely medonosné kraňské je ohroţena zejména nedovolenými převozy včelích matek, případně včelstev, na území chovu kraňské včely z oblasti se zcela odlišným genotypem včel a následným kříţením s místní včelou a šířením této populace cestou přirozeného páření. Jedná se zejména o snahu některých chovatelů o rozšíření včely tmavé v ČR. Přes cílenou osvětu nelze zcela zabránit individuálním pokusům o importy. Transport včelích matek přes hranice je navíc technicky snadno proveditelný a na hranicích prakticky nekontrolovatelný. Snaha o amatérské vyzkoušení odlišných včelích plemen je posilována komerční reklamou a neseriózními články v populárním včelařském tisku a na internetu. V případě, ţe by došlo k bastardizaci populace včel, poklesla by úroveň uţitkovosti a hrozí i výrazné zvýšení výskytu agresivních včelstev. V hustě zavčeleném terénu ČR by to mohlo způsobit váţné problémy. Zavlečením a přikříţením cizích plemen se prudce zvyšuje nebezpečí rozšíření nových kmenů patogenních mikroorganismů a parazitů. V jiných podmínkách a zejména pak v kombinaci se stávajícími kmeny patogenů prudce vzrůstá virulence a nebezpečí propuknutí klinických příznaků i těch onemocnění včel, která jsou zatím latentní. Podstatou plemenářského programu v chovu včel v ČR je zachování čistoty populace kraňské včely na našem území a udrţení a postupné zlepšování její chovatelské úrovně. Spočívá v zakládání, udrţování, dalším šlechtění a kříţení linií kraňské včely doplněné morfologickou kontrolou rasové příslušnosti matek ve šlechtitelských chovech. Jiţ zákonem č. 240/1991 o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat, respektive vyhláškou k tomuto zákonu byla včela medonosná kraňská zařazena do projektu ochrany vyjmenovaných genetických zdrojů, aby pak byla v roce 2003 zařazena do Národního programu ochrany, uţití a konzervace genetických zdrojů. Základem ochrany všech druhů hospodářských zvířat vyjmenovaných jako genetický zdroj je jejich udrţování formou čistokrevné plemenitby. Na základě výše uvedených snah o rozšíření chovu dalších plemen včel v ČR je reálné nebezpečí, ţe mnohaleté úsilí chovatelů o udrţení genetických zdrojů včely medonosné kraňské je ohroţeno. Vzhledem k tomu, ţe ochrana genetických zdrojů včely medonosné kraňské je mnoho let podporována ministerstvem zemědělství finančními prostředky ze státního rozpočtu, znamenalo by výše uvedené ohroţení i znehodnocení těchto prostředků. C. Poslanec Mgr. Herbert Pavera C 1. V 12 odst. 3 písmeno b) zní: b) hříbat narozených po inseminaci nebo po přenosu embryí a hříbat plemen, pro které je v ČR vedena plemenná kniha,. Písmeno c) se vypouští. Následující písmena se přeznačí. Podle výše uvedeného navrhovaného znění by byla paternita prováděna u všech narozených hříbat (narozených po inseminaci, ET i přirozené plemenitbě) evidovaných v plemenných knihách uznaných MZe ČR a v ČR vedených. To se týká i A 1/1 a klusáka. Paternita prováděná u všech hříbat by přispěla k omezení černé plemenitby, která je zejména v chovu koní příliš rozvinuta. Tímto problémem se zabývá i Koncepce chovu koní (odst. 5, odd. 5.1.1. zvýšení úrovně šlechtitelské a plemenářské práce v chovu koní a 6.1.2. koordinace ve šlechtění a plemenitbě s vyuţitím kontrolních orgánů, kontrola plemenitby koní). Pro správný výsledek šlechtění je pak záruka správného původu velmi důleţitá. Vzhledem k počtu kaţdoročně narozených hříbat není z hlediska kapacitního i provozního zajištění ověření paternity všech hříbat neproveditelné. NESOUHLAS Změna má přispět k omezení tzv. černé plemenitby a zvýšit úroveň šlechtitelské a plemenářské práce. Plošné povinné ověřování původů testem DNA u hříbat plemen koní, pro které je vedena v ČR plemenná kniha, však nijak černé plemenitbě nezabrání, neboť jsou k ní zpravidla pouţíváni hřebci nezapsaní do plemenných knih a hříbata v důsledku toho také zůstávají mimo plemenné 3
knihy. Zvýšené náklady na registraci hříbat by pak naopak mohly řadu chovatelů od plemenitby v rámci plemenných knih odradit a chov čistokrevných koní by v důsledku tohoto opatření mohl být významně omezen. Některé plemenné knihy podmínku ověření původu pro registraci hříbat jiţ mají uvedenu ve svých řádech plemenných knih. Doporučujeme ponechat moţnost určení podmínky ověření původu hříbat na příslušných uznaných chovatelských sdruţeních, které tak mohou zváţit přínosy pro vlastní činnost ve srovnání s náklady. V nejbliţší době bude také v této oblasti nutno přizpůsobit plemenářský zákon nařízení EU o zootechnických a genealogických podmínkách, které do této oblasti přináší řadu změn. 2. V 14g odstavec 4 zní: (4) Materiál uložený v genobance je určen pro dlouhodobé uchování a pro použití v případě výzkumu, testace nebo obnovy genetické rozmanitosti, hodnocení nebo regenerace druhu nebo plemene genetického zdroje zvířete, se souhlasem vlastníka.. Vlastnická práva vlastníka dostatečně pokrývá znění odst. 2, a to smlouvou uzavřenou mezi vlastníkem genetického materiálu a určenou osobou, ve které si vlastník svá práva můţe ochránit. NESOUHLAS Vlastnická práva materiálu uloţeného v genobance dostatečně pokrývá ustanovení 14g odst. 2, jak je uvedeno v odůvodnění, který stanoví, ţe genobanka ukládá materiál na základě smlouvy mezi vlastníkem genetického zdroje zvířete a určenou osobou. Vlastník genetického zdroje si můţe vlastnická práva ve smlouvě dostatečně 4
D. Poslanec Ing. Petr Bendl D V par.5 odstavec 1, vypustit text nebo, jde-li o starokladrubského koně, ministerstvo uzná Národní hřebčín Kladruby nad Labem, státní příspěvkovou organizaci (dále jen národní hřebčín ) na základě jeho ţádosti, a dále vypustit text Podmínky pro uznání uvedené v písmenech h) a i) neplatí pro národní hřebčín. Národní hřebčín, jehoţ postavení znevýhodňující soukromé chovatele je garantované platným zněním zákona, byl aţ do 90-tých let minulého století majoritním vlastníkem starokladrubského plemene v ČR a v době vzniku tohoto zákona bylo toto ustanovení v souladu s podmínkami potřebnými pro zachování tohoto výjimečného plemene koní. V r.2000 se počty koní chovaných privátními chovateli vyrovnaly počtům koní chovaných v NH a v současnosti je v drţení privátních majitelů více neţ 60% všech starokladrubských koní. V ČR bylo k 31.12.2014 chováno 1746 starokldrubských koní, z toho 1307 v soukromém drţení, v NH tedy jen 439) Coţ, vzhledem ke snaze státu rozvíjet toto výjimečné plemeno, je určitě dobrá zpráva. Současné znění zákona uţ neodpovídá situaci a je vůči chovatelům starokladrubských koní diskriminační, proto navrhuji tuto úpravu zákona. ochránit a není proto nutné ještě doplňovat znění odstavce 4 o slova se souhlasem vlastníka. NESOUHLAS Je skutečností, ţe Národní hřebčín Kladruby nad Labem drţí jednu třetinu z celkové populace starokladrubského koně, nicméně absolutně tu nejcennější. V případě chovu starokladrubského koně se z celosvětového hlediska jedná o něco tak výjimečného, ţe je naprosto logické, ţe funkci uznaného chovatelského sdruţení zastává organizace, která je v drţení státu. A to i z toho důvodu, ţe obě základní kmenová stáda (bílé a vrané) v Národním hřebčíně Kladruby n. L. chovaná, jsou prohlášena kulturní památkou a bílé stádo dokonce národní kulturní památkou. Ve vztahu k činnosti uznaného chovatelského sdruţení však nejsou směrodatné celkové počty starokladrubských koní, jejichţ většinu skutečně drţí privátní majitelé, ale především počet a velikost aktivních chovatelů podle počtu reprodukčně vyuţívaných klisen včetně počtu narozených a odchovaných hříbat. V tomto směru je zcela jasně dominantním chovatelem Národní hřebčín Kladruby n. L. v roce 2015 se v privátním chovu narodilo celkem 39 5
hříbat a v Národním hřebčíně Kladruby n. L. 78 hříbat! To znamená 2x tolik neţ u privátních chovatelů. V roce 2014 bylo u privátních chovatelů narozeno celkem 50 hříbat a v Národním hřebčíně Kladruby n. L. 64 hříbat. Jak vyplývá z Řádu plemenné knihy starokladrubského koně šlechtění a plemenitbu, včetně vedení plemenné knihy neřídí Národní hřebčín Kladruby n. L., ale Rada plemenné knihy. Rada plemenné knihy je 9 ti členná, kde jsou zastoupeni 4 zástupci privátních chovatelů, 3 zaměstnanci Národního hřebčína Kladruby n.l., jeden bývalý zaměstnanec Národního hřebčína Kladruby n.l. (bývalý šlechtitel) a jeden zástupce ministerstva zemědělství. Rada PK stanovuje metodické a organizační postupy šlechtění populace, včetně zásad vedení a řízení PK, kontroluje jejich plnění. Zároveň i v komisích při výkonnostních zkouškách starokladrubských koní jsou zastoupeni privátní chovatelé. Zastoupení privátních chovatelů v radě a komisích je dostatečnou zárukou a důkazem, ţe k diskriminaci privátních chovatelů při šlechtění starokladrubských koní nedochází. Národní hřebčín Kladruby n. L. je oproti sdruţení chovatelů jako státní 6
příspěvková organizace stabilním garantem naplňování chovného cíle a šlechtitelského programu, odbornosti a činnosti uznaného chovatelského sdruţení, coţ je v případě tak výjimečného a málopočetného plemene naprosto nezbytné. E. Poslanec Ladislav Velebný E Ke čl. I: 1. V bodu 10 v 14e se odstavce 4 aţ 6 zrušují. 2. V bodu 14 v 26 se odstavec 5 zrušuje. Dosavadní odstavce 6 aţ 12 se označují jako 5 aţ 11. 3. V bodu 14 v 27 se odstavec 5 zrušuje. Dosavadní odstavce 6 aţ 24 se označují jako 5 aţ 23. 4. V bodu 14 v 27 odstavec 10 zní: (10) Sdruţení, které je účastníkem národního programu, se dopustí správního deliktu tím, ţe nezaeviduje do Národního programu zvíře podle 14e odst. 2.. 5. V bodu 20 se slova 14e odst. 6, zrušují. Navrhované ustanovení 14e má novým způsobem upravovat zaevidování zvířete do Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, pro který je v návrhu novely zákona zavedena legislativní zkratka Národní program. Standardní postup zaevidování zvířete do Národního programu má být nově takovýto: Podle 14e odstavce 1 zaeviduje sdružení, které je účastníkem Národního programu, zvíře jako genetický zdroj do Národního programu: a) se souhlasem vlastníka zvířete, b) způsobem stanoveným v Metodice, která je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu podle 14a odst. 4, a c) v souladu se způsobem a rozsahem vedení dokumentace, který je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu podle 14a odst. 4. Všechny 3 tyto podmínky musí být splněny. Dále je potřeba, aby zaevidovávané zvíře splňovalo tyto podmínky ( 14e odstavec 2): a) je součástí populace druhu nebo plemene zvířete zařazeného do Národního programu, b) je trvale označeno předepsaným způsobem tak, aby byla vyloučena jeho záměna s jinými jedinci, s výjimkou některých druhů zvířat, u kterých trvalé označení není možné, a c) je vyhovující z hlediska Metodiky, která je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu podle 14a odst. 4. Rovněž všechny tyto podmínky musí být splněny. NESOUHLAS Ministerstvo zemědělství dlouhodobě poskytuje uznaných chovatelských sdruţením a chovatelům zvířat zařazených do programu GZ z národních zdrojů dotace. Zároveň je odpovědno za plnění cílů programu, zejména za zachování genetické variability populace GZ a jejích původních vlastností. Šlechtění a plemenitba v širším smyslu jsou v rukou UCHS, které ale nemají dle tohoto zákona ţádnou odpovědnost vůči státu za výsledky programu GZ, na který stát vyplácí dotace. Ministerstvo zemědělství pověřilo Výzkumný ústav ţivočišné výroby koordinací programu GZ zvířat, zejména proto, ţe se jedná o pracoviště s moţnostmi genových analýz a sledování širokých kontextů, které z podstaty věci mohou UCHS unikat. Populace GZ je v rámci druhu nebo plemene vţdy výběrová na základě genových vlastností a kvality daného 7
Takto do Národního programu zaevidované zvíře zůstává genetickým zdrojem bez ohledu na změnu vlastníka zvířete, což je úpravou obsaženou v 14e odstavci 3. Až potud je vládní návrh přijatelný. Avšak nově navrhovaný odstavec 4 v 14e je oproti popsanému standardnímu postupu zaevidování zvířete do Národního programu v příkrém nesouladu. Ustanovení nově navrhovaného 14e odstavce 4 totiž nově upravuje možnost, aby Ministerstvo zemědělství na návrh určené osoby a se souhlasem vlastníka zvířete vydalo rozhodnutí k zaevidování zvířete do Národního programu, a to prý ve zvláště odůvodněných případech na základě kritérií stanovených prováděcím právním předpisem (vyhláškou, která teprve vznikne), a prý je-li to nezbytné z hlediska obnovy genetické rozmanitosti, regenerace nebo revitalizace daného druhu nebo plemene zvířete. Jedná se o vágní formulaci ustanovení, avšak oproti uvedenému standardnímu postupu umožňující, aby i zvíře, které by jinak nesplnilo všechny podmínky zaevidování do Národního programu, bylo na základě rozhodnutí Ministerstva, ale přesto povinně zaevidováno do Národního programu a také zapsáno do plemenné knihy nebo plemenářské evidence zvířat jako genetický zdroj. I přesto, že se navrhuje, aby zvíře zaevidované do Národního programu tímto popsaným způsobem podle 14e odstavce 4 mohlo být použito k plemenitbě výhradně v rámci populace genetického zdroje zvířete stejného plemene a v souladu s Metodikou, která je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu, jedná se o velmi kontroverzní návrh, jehož největším negativem je skutečnost, že do Národního programu bude zaevidováno zvíře, které nebude plnit náročné podmínky pro jeho zaevidování standardním způsobem, a současně není nijak zajištěno, aby takové zvíře bylo použito k plemenitbě výhradně v rámci populace genetického zdroje zvířete stejného plemene a v souladu s Metodikou, která je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu. V konečném důsledku tak může velmi pravděpodobně dojít ke snížení celkové kvality genetických zdrojů plemenných zvířat. Proto je potřeba v 14e odstavce 4 až 6 bez náhrady vypustit. Ostatní novelizační body jsou pouze legislativně technická úprava související. jedince. Pokud národní koordinátor na základě svého odborného posudku a názoru v ojedinělých případech shledá, ţe se populace GZ určitého druhu nebo plemene vyvíjí nepříznivým směrem, je nutné, aby existoval garanční mechanizmus dořazení jiných potřebných jedinců. Problematika uchovávání GZ in situ můţe být často v kontradikci s obecným šlechtěním a plemenitbou. Proto ministerstvo zemědělství zařadilo tento novelizační bod, a to po konzultaci s VUŢV, ale i s UCHS jednotlivých druhů zvířat zařazených v GZ. Při těchto konzultacích byla tato moţnost zástupci UCHS vítána (jako garance státu vůči kvalitě GZ a účelnosti vyplácených dotací) s výjimkou dvou UCHS koní. Kontrolu dodrţování Rozhodnutí můţe bez obtíţí vykonávat ČPI. Bude-li tento návrh přijat, je třeba upravit i číslování odstavců v 26 odst. 12 a 27 odst. 24. 8