M Richard W. Coffen omentky Boha S Božím slovem na každý den v roce 2011
Slovo úvodem Jak se chystá kniha, která má každé ráno posloužit k budování osobní zbožnosti? Jaká témata se do této důležité knihy mají vybrat? Vždyť existuje nespočet témat, která jsou dostatečně dobrá pro inspirující poselství. A jak by měla být tato kniha uspořádána? V dětství jsem považoval Bibli za nejvýznamnější knihu na světě. Tak mě k tomu vedli moji rodiče, učitelé sobotní školy i učitelé základní, střední a vysoké školy. Proto jsem za organizující princip této jitřenky zvolil Písmo samo. Zdá se mi vhodné vybrat pro ranní meditaci přesvědčivé biblické pasáže od Genese po Zjevení. Matematicky vzato, abychom pokryli 365 dní v roce, bude potřeba pět šest veršů z každé knihy Bible. Některé knihy toho však nabídnou více, některé méně. Na co položím v této knize důraz? Má být jednotlivé čtení variací na jediné téma? Myslím, že takovýto koncept zamyšlení by vás mohl brzy nudit. Proto se zde setkáte s různými tématy. Bibli vnímám jako jakési album fotografií, kde naleznete rozmanité momentky Boha a různé snímky ze života lidí. Vybrané biblické pasáže jsou velmi rozdílné. Ačkoli jsem mezi ně zařadil i velmi známé a oblíbené texty, některé vás mohou překvapit a zaskočit; i mě překvapily. Všechny však hrály důležitou roli v mém přemýšlení o tom, jaký je Bůh, jaký je jeho vztah k nám a jaký je náš vztah k němu. Budu rád, když se i tyto biblické pasáže stanou přínosem pro váš duchovní růst. Nyní svěřuji toto fotoalbum se snímky Boha a jeho lidu do vašich rukou. Nejvíc si přeji, aby vám tato četba pomohla duchovně. Mým záměrem bylo i to, aby vás některé texty zaujaly intelektuálně. Jitřenka, která chce oslovit jak srdce, tak mysl, stojí za to, aby byla čtena. Kéž to Boží Duch způsobí. Richard W. Coffen
sobota 1. ledna To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků. 1.Kor 10,11 Pochopili jste? Představte si hodinu fyziky. Učitel vysvětluje novou látku a do toho Jindra zamumlá: Nechápu. Učitel se tedy pokusí vysvětlit danou látku znovu a Jindra se rozzáří: Jo, už tomu rozumím. Nebo jiná situace, kterou jistě znáte. Spolužák vypráví vtip, všichni se smějí, jen Silvie zaskuhrá: Já to nechápu. Pak jí někdo ten vtip převypráví a ona řekne. Aha, už to chápu. Někdy si při čtení filozofických knih pro sebe řeknu: Nechápu. Jindy se mně v hlavě rozsvítí a já si pomyslím: Je to jasné. S dobrými knihami je to podobné. Čtenáři po jejich přečtení přiznávají, že poznali něco nového. Spisovatelé chtějí přesvědčit. Když čteme jejich dílo, mělo by dojít k důvěrnému setkání s textem. Někdy právě prostřednictvím takovéto interakce s textem můžeme získat mnohem více, než jsme předpokládali. Proces psaní/čtení nebo také dávání/přijímání nazýváme komunikací. Vždy bychom měli číst se záměrem něco si odnést. Něco, co před nás postaví výzvu a ovlivní naše životy. A to by mělo platit zvláště při čtení Bible. My, kteří věříme, že Bible je Boží slovo, díky jejímu studiu nalézáme cenná naučení. Ideální je, když řekneme: Je to jasné, poznal jsem něco nového. Tehdy jsme pochopili autorovu myšlenku, i když si můžeme odnášet i jiná poučení. To je to, co činí z Písma živé slovo Boží. Pavel napsal, že Písmo nám bylo dáno pro výstrahu a poučení. Jeho četbu bychom měli vždy končit slovy: Rozumím. Na následujících stránkách se s vámi chci podělit o to, co jsem si odnesl z četby Písma. Nejsem odborník na Bibli toto označení totiž vyhrazuji těm mým přátelům, kteří zasvětili svůj život tomuto oboru. Protože jsem vzděláním kazatel a povoláním redaktor, i já mám nějakou průpravu pro vykládání Bible. Doufám, že to, co jsem si odnesl ze čtení Bible, vám pomůže k tomu, abyste zajásali: Pochopil jsem! 11
neděle 2. ledna Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Gen 1,1 Naší první pravdou je BŮh Ze všech biblických textů je jasně patrné, že jejich pisatelé předpokládají Boží existenci. Nikde nenalezneme filozofické diskuze o jeho existenci nebo neexistenci. Tyto úvahy byly doménou řeckých filozofů a jejich nástupců. Setkáme se tam však s hlubokými postřehy o charakteru hebrejského Boha známého jako Hospodin (hebrejsky JHVH). Bibli můžeme považovat za album momentek Boha pořízených rozmanitými pisateli. Některé snímky mohou být podařenější než jiné, ale všechny poskytují bližší pochopení toho, jaký je Bůh. Pisatelé Bible považují Boží existenci za nespornou. Vše, co řekli a učinili, bylo založeno na myšlence, že Bůh je. (A podobný postoj měli a mají všichni věřící, samozřejmě i ti, kteří teď čtou tyto řádky.) Bůh byl pro staré Hebreje, a také pro nás, tím, co filozofové nazývají první pravdou. A pokud na tomto stavíme náš každodenní život, žijeme v jeho přítomnosti. Vedle jistoty Boží existence úvodní verš Písma svatého zdůrazňuje, že Bůh je stvořitelem. Víme, že vědci, a dokonce teologové věnovali spoustu času a energie tomu, aby obhájili svá tvrzení o tom, kdy a jak planeta Země vznikla. Ani ti bibličtí učenci, které bychom nazvali evolucionisté, nepopírají, že Bůh je stvořitel. Uznání Boha jako stvořitele znamená, že si uvědomujeme závislost na onom Druhém. Svůj život jsme nezapříčinili. Ani my, ani žádná jiná forma života nedokáže vytvořit životní prostředí, svět, vesmír. (Nicméně můžeme svět ovlivnit k dobrému nebo ke zlému a proměnit jej v něco lepšího a bezpečnějšího nebo v něco horšího a život ohrožujícího.) Pravda, že Bůh je stvořitel, nám pomáhá vnímat sebe samé ve správném světle. Na jedné straně můžeme oprávněně usoudit, že máme hodnotu, protože nás učinil sám Bůh. Na druhé straně bychom měli uznat, že jsme na něm zcela závislí. Nedali jsme si život ani jej neumíme udržet. Jak to vyjádřil apoštol Pavel Athéňanům: Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme (Skut 17,28). Bůh, ne vy a já, je stvořitel. Radujme se! 12
pondělí 3. ledna Bůh řekl: Ať je světlo! a bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré Byl večer a bylo ráno, den první. Gen 1,3 5 BŮh tvoří 1 Tyto úvodní verše Bible jistě dobře znáte. Průběh stvoření se zde opakuje podle určitého daného vzorce. Možná to na nás působí fádně. Ale jen si zprávu o stvoření znovu přečtěte. Neslyšíte také tikat v pozadí textu jakýsi metronom? Všechno se zde odehrává s nesmlouvavou pravidelností tikajícího stroje. Bůh něco řekne, objevuje se světlo, je to dobré a to je den první. Opět Bůh něco řekne, objevuje se obloha, je to dobré a to je den druhý. Následně Bůh něco řekne, na vzniklé souši se objevuje zeleň, je to dobré a to je den třetí. Bůh opět promluví, objevují se nebeské svítilny, je to dobré a to je den čtvrtý. Bůh promluví, různé formy života naplňují vody, je to dobré a to je den pátý. Bůh něco řekne, objevují se živočichové ve vzduchu a na zemi, včetně lidí, je to dobré a to je den šestý. Takováto zpráva popisuje Boží stvořitelskou práci jako něco nadmíru snadného. Jako by prohodil pár slov, a objevilo se vše důležité pro život na této planetě. Bůh je skutečně mocný stvořitel. Své stvořitelské dílo koná bez námahy. Jak málo energie vyžaduje vyslovení několika slov, která pak způsobí zázraky? Jak dalece nás převyšuje svojí dokonalostí! Uvědomme si, že se Bůh nedopustil žádného omylu a nepotřeboval si to vše předem odzkoušet. A přitom se jedná o velmi komplikovaný ekologický systém s rozmanitými formami života, které do něho vstoupily na Boží slovo. Nebylo zde žádné: Ouha! Ten slon potřebuje pouze jeden chobot! Zkusme to znovu. Na konci každého stvořitelského kroku byl Bůh velmi potěšen výsledky svého příkazu. Proto každou činnost ohodnotil: Je to dobré. Také bych chtěl být takto úspěšný. Když něco vyrábím, jde mi to ztěžka. Kolikrát jsem musel začít znovu, i když jsem se domníval, že jsem si všechno napřed dostatečně promyslel. V dílně mám dost zmetků a výsledky mého úsilí mají daleko k dokonalosti. První kapitola Genese však takového Boha nelíčí. Je dokonalým odborníkem a perfekcionistou, nepředstavitelným géniem. Jeho tvůrčí moc učinila složitou, fungující biosféru. A pracoval bez námahy. Takového Boha uctíváme. 13
úterý 4. ledna Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo, aby viděl, jak je pojmenuje. Gen 2,7.19 BŮh tvoří 2 Další události už probíhají uvolněněji. Prozrazují to barvy z další kapitoly. V Genesi 1 jsme se setkali s ostrými liniemi, kdy stvoření probíhalo v pravidelném sledu událostí. Bůh se nám přitom jeví jako vzdálený. Když svým hlasem povolává vše k existenci, nachází se někde v odlehlém vesmíru. V Genesi 2 však pokleká do prachu a osobně se ponořuje do tvůrčího procesu. V první kapitole Boží kreativnost charakterizují slovesa: stvořil, řekl, viděl, oddělil, nazval, učinil, umístil a požehnal. V druhé kapitole nacházíme expresivnější slovesa: zformoval, vdechl, vysázel, postavil, nechal vyrůst, vzal, usadil, přikázal, opatřím, přivedl, přivedl spánek, zaplnil, vzal, vytvořil a přivedl. V první kapitole hodně hovoří. Ve druhé, kdy je mnohem aktivnější, mluví málo jen dvakrát: jednou k sobě samému a jednou, když přikazuje prvnímu člověku. V první kapitole je patrná Boží spokojenost, když říká, že vše bylo dobré. V druhé kapitole, když Bůh posuzuje situaci a vidí, že člověk je sám, slyšíme, že to není dobré (Gen 2,18). Proto se Bůh rozhodl, že to napraví. Jak? To všichni vědí: Vytvořil ženu z žebra, které vzal z prvního člověka. Mnoho z nás však zapomíná, že to byla poslední Boží snaha změnit něco, co nebylo dobré, na dobré. Ještě před tímto posledním, úspěšným pokusem Bůh stejným procesem, jakým učinil prvního člověka, vytvořil ze země zvěř a ptactvo. Každý z těchto příběhů poodkrývá důležitý rys Boha. Genesis 1 jej představuje jako moudrého, klidného a schopného technika. V Genesi 2 nacházíme Boha, který se osobně a důvěrně věnuje svému stvořitelskému konání a při tvoření prvního člověka, zvěře a ptactva se nezdráhá zašpinit si ruce od hlíny. Dokonce si potřísní ruce krví, když Adamovi otvírá bok, aby z jeho žebra vytvořil Evu. I dnes se s podobným zaujetím sklání ke každému z nás. 14