Česky
Kontakt Obchodní útvar O d d. p r o d e j e a s l u ž e b Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 185, 378 038 186 fax: +420 377 220 919 P o k l a d n a p ř e d p r o d e j e Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 190 D e n n í p o k l a d n y Velké divadlo (hodinu před otevřením) tel. +420 378 038 128 Komorní divadlo (hodinu před otevření) tel. +420 378 038 059 O d d. p r o p a g a c e a m a r k e t i n g u Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 181 fax: +420 377 220 919 Z a h r a n i č n í a t u z e m s k é z á j e z dy Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: + 420 378 038 183 fax: + 420 377 220 919 Ředitelství Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 048 fax: +420 377 330 653
Obsah Úvodní slovo 4 Opera 6 Balet 32 Činohra 52 Muzikál a opereta 84 Nominace na ceny a ocenění 2005 06 108 3
Úvodní slovo Vážení a milí divadelní přátelé! Jistě není náhodou, že jedním z pouhých dvou zachovaných čtyřsouborových divadel v naší republice je právě plzeňské divadlo. Dnešní podoba Divadla J. K. Tyla je výslednicí dlouhého a souvislého vývoje, kdy se v souladu s kulturními potřebami vzkvétajícího města konstituovaly a profilovaly jednotlivé soubory od činohry a opery, založených v šedesátých letech předminulého století, přes balet cílevědomě budovaný ředitelem Budilem od počátku 20. století, který se plně emancipoval po r. 1945, až po operetní soubor, samostatně se rozvíjející od r. 1954, jenž v souladu se soudobými trendy hudebního divadla dělí své síly rovnoměrně mezi produkci operetní a muzikálovou. Díky tomu může Divadlo J. K. Tyla ve své přirozené pozici kulturního centra celého regionu plnit svůj prvořadý úkol, za nějž považujeme vytvoření široké repertoárové nabídky různých stylů a žánrů. Tituly vybrané z pokladnice světového divadla jsou vyvažovány novinkami světové dramatiky i autorskými inscenacemi, které byly vytvořeny přímo pro naše divadlo. Patří rovněž k tradici plzeňského divadla, že se mu daří ve všech souborech nacházet a vychovávat nové talenty, které jsou spolu se stálicemi naší scény zárukou vyrovnané profesionální úrovně jeho produkce. Jsme přesvědčeni, že každý milovník divadla najde v naší repertoárové nabídce inscenace, které mu přinesou hluboký a trvalý umělecký zážitek. doc. MgA. Jan Burian ředitel Divadla J. K. Tyla 4
5 Úvod
opera
Opera Vážení přátelé plzeňské opery, poslední premiérou uplynulé sezony Smetanovým Daliborem, skončilo dvouleté období, kdy v čele plzeňské opery stál významný dirigent Jan Zbavitel. Od nové sezony je vedení naší opery svěřeno novému šéfovi Jiřímu Pánkovi, dlouholetému koncertnímu mistrovi našeho operního orchestru, a dirigentu Ivanu Paříkovi, který je plzeňskému publiku dobře znám ze svých předchozích angažmá. Sezonu 2005 06 připravil ještě šéf Jan Zbavitel, nové vedení v již připravené sezoně provedlo některé retuše. Obě vedení ovšem měla na zřeteli jediné: sestavit zajímavý dramaturgický plán čtyř atraktivních operních titulů, jejichž realizace je svěřena významným českým dirigentům a režisérům. V obsazení všech nově studovaných oper by se měli plzeňskému publiku představit nejen kmenoví sólisté plzeňské opery, ale i přední pěvci našich operních scén a řada mladých nadějných absolventů našich pěveckých škol. Přejeme si, aby si každý z návštěvníků naší opery vybral ten svůj titul a aby všichni odcházeli z našich představení spokojeni. První premiérou nové sezony se do našeho repertoáru po letech znovu vrací Dvořákova oblíbená operní pohádka Rusalka, která by měla být jakýmsi rodinným představením pro všechny generace našich diváků. Rusalku chceme inscenovat jako pohádkovou operu s maximálním využitím nejmodernější jevištní techniky, aby pohádková iluze byla naprosto dokonalá. Ve všech operních divadlech na celém světě patří k nejoblíbenějšímu repertoáru italská opera. Z množství italských operních titulů jsme pro příští sezonu vybrali dva: nejprve v Plzni dlouho nehranou Pucciniho operu Manon Lescaut, která velice emotivním způsobem zpracovává příběh marnivé Manon a rytíře des Grieuxe, známý z mnoha jevištních podob činoherních, operních i baletních. Druhou italskou operou je Verdiho Nabucco, z níž populární sbor Židů patří k nejkrásnějším sborům v celé světové operní literatuře. Ten právě zajistil Nabuccu pevné místo v operním repertoáru všech operních scén. Dramaturgii ještě doplní nesmrtelná Mozartova Figarova svatba, jejíž inscenací bychom chtěli zdůraznit, že Mozartovy opery patří ke kmenovému repertoáru plzeňské opery a chceme je uvádět i mimo rok slavného Mozartova výročí. Figarova svatba patří k nejhranějším dílům salcburského mistra a věříme, že její nová inscenace potěší všechny milovníky opery. Zejména v této inscenaci 8
se představí naši mladí operní pěvci, protože vyhledávání nových pěveckých talentů je jedním z hlavních úkolů plzeňské opery. Vážení a milí operní diváci, plzeňská opera hraje pro Vás. Proto přijďte na naše představení, těšíme se na Vás! Zbyněk Brabec dramaturg opery Jiří Pánek šéf opery 9 Opera
Modest Petrovič Musorgskij D i r i g e n t Jan Zbavitel R e ž i e Zdeněk Kaloč S c é n a Albert Pražák K o s t ý m y Libuše Pražáková Boris Godunov I I. d i r i g e n t Jiří Štrunc S b o r m i s t r Zdeněk Vimr Modest Petrovič Musorgskij označil svou operu Boris Godunov jako národní hudební drama. Je to historická freska, líčící historické události v Rusku na přelomu 16. a 17. století, kdy se po smrti cara Ivana Hrozného a jeho slabomyslného syna Fjodora stal v roce 1598 carem Boris Godunov, později nařčený z vraždy Fjodorova mladšího bratra careviče Dimitrije následníka trůnu. Opera líčí Borisův vstup na carský trůn a celé období jeho vlády, v jejímž závěru se v roce 1604 objevil v Polsku zběhlý moskevský mnich Grigorij Otrepěv, který se za podpory polské šlechty a katolické církve prohlásil za nejmladšího syna cara Ivana Hrozného Dimitrije a činil si nárok na carský trůn. Musorgského opera kreslí především postavu cara Borise Godunova vládce Rusi i milujícího otce svých dětí. Zároveň přináší celou řadu dalších historických i smyšlených postav. Významné místo v opeře mají velké sborové scény. D r a m a t u r g i e Zbyněk Brabec Choreo grafie Jiří Pokorný (Premiéra 6. května 2006 ve Velkém divadle) 10
Volba padla na Borise Godunova mimo jiné proto, že v Plzni se tato opera nehrála již téměř půl století, že je to jedna z nejkrásnějších oper celé světové literatury a že pro titulní roli máme výborného basistu Jevhena Šokala. P. Dvořák, Plzeňský deník, 5. května 2006 Boris Godunov je námětem natolik silným, že i dnes dokáže k publiku hovořit bez jakýchkoli extravagancí. Má stále co říci. Výčitky svědomí vrcholného politika, to je úkaz, který v běžném životě nenajdeme. A druhým silným motivem je, že obyčejní lidé jsou stále manipulováni těmi několika nahoře, uvažuje Zdeněk Kaloč. M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 6. května 2006 Příběh Borise Godunova jsem znal trochu z dějepisu. Věděl jsem, že to bylo pro Rusko těžké období, hlad, mor. A Boris byl dobrý car, dělal pro národ hodně. Ta postava je napsaná zajímavě, není ani dobrý, ani zlý, má v sobě svár, takže na konci je většině lidí Borise líto, říká Jevhen Šokalo, který se představí v titulní roli. M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 6. května 2006 11 Boris Godunov
Georges Bizet D i r i g e n t Jiří Štrunc R e ž i e Jan Burian S c é n a Karel Glogr Carmen K o s t ý m y Dana Svobodová S b o r m i s t r Zdeněk Vimr Bizetova Carmen patří k největším repertoárovým stálicím operních divadel. Libreto napsala zkušená dvojice H. Meilhac a L. Halévy podle Prospera Mériméa, který prý zpracoval pro svou novelu skutečný příběh. Bizet zemřel tři měsíce po neúspěšné premiéře Carmen a nedožil se jejích pozdějších úspěchů. Na své současníky působila zcela nově, neboť opera realisticky zpracovává příběh nešťastné lásky dona Josého k cikánce Carmen, která vyprovokuje svým vzplanutím k toreadoru Escamillovi v Josém žárlivost, vedoucí k vraždě. Režisérem plzeňské Carmen je současný ředitel DJKT Jan Burian. D r a m a t u r g i e Zbyněk Brabec Choreo grafie Zdeněk Prokeš P o h y b o v á s p o l u p r á c e Karel Basák Po své předcházející nonkonformní inscenaci Dvořákovy Rusalky tentokrát zvolil bezprostřední, realističtější výraz. Divák má možnost nechat se unést atmosférou rozpálené letní Sevilly, tvořící pozadí příběhu plného vášní. (Premiéra 17. června 2000 ve Velkém divadle) 12
Hudbu plnou vášně, bolesti i něhy hrál orchestr pod inspirující taktovkou dirigenta Jiřího Štrunce se žádoucím jižním koloritem. J. Fiala, Plzeňský deník, 26. června 2000 Pokusil jsem se o návrat k základu dnešního moderního divadla, jímž je realistický přístup skrze osobnostní jedinečnost herce zpěváka, charakterizoval svůj záměr tvůrce režie Jan Burian. P. Dvořák, Plzeňský deník, 19. června 2000 Dosud nikdy se v plzeňském Velkém divadle nehrála opera ve francouzském originále, poprvé je využito i nově instalované titulkovací zařízení. P. Dvořák, Plzeňský deník, 19. června 2000 13 Carmen
Bedřich Smetana D i r i g e n t Pavel Šnajdr R e ž i e Karla Štaubertová S c é n a Ján Zavarský K o s t ý m y Zuzana Rusínová Dalibor S b o r m i s t r Zdeněk Vimr D r a m a t u r g i e Zbyněk Brabec Oblíbená Smetanova opera Dalibor vznikla po Braniborech v Čechách a Prodané nevěstě. Autoři v idealizované podobě líčí příběh z historických kronik o rytíři Daliboru z Kozojed, který byl nespravedlivě odsouzen a uvězněn ve věži Pražského hradu, později po něm nazývané Daliborka. Za Daliborem se do vězení dostane v chlapeckém převlečení jeho žalobkyně Milada z Ploškovic, která pohnuta Daliborovou mužnou obhajobou před králem Vladislavem se rozhodla odsouzeného rytíře zachránit. Daliborův chystaný útěk je ovšem prozrazen a rytíř umírá pod mečem velitele královské hradní stráže Budivoje, když krátce před tím zemřela v boji za jeho osvobození milovaná Milada. Smetanův Dalibor patří do zlatého fondu české opery a pravidelně se vrací do repertoáru každé české operní scény. (Premiéra 24. června 2006 ve Velkém divadle) 14
Myslím si, že inscenovat dnes Dalibora jako středověkou rytírnu je sice možné, ale daleko zajímavější než historická fakta, která jsou právě zde velmi sporná, je hledat v něm nadčasový rozměr ve smyslu obecné morálky, lidských vztahů a psychologie lásky a nenávisti, sdělil dirigent Pavel Šnajdr. Rád bych, aby se přišlo podívat co nejvíce diváků, aby zanechali doma všechny předsudky, aby na sebe nechali působit krásnou Smetanovu hudbu a zkusili se aktivně zamyslet nad obsahem a poselstvím této opery, která zdaleka není jen citací pověsti o poctivém rytíři. Myslím, že zde ve velké míře jde o čest, o spravedlnost, která je velmi relativní, a o zodpovědnost člověka za jeho konání, řekl dirigent Pavel Šnajdr. P. Dvořák, Plzeňský deník, 27. června 2006 15 Dalibor
Wolfgang Amadeus Mozart D i r i g e n t Ivan Pařík R e ž i e Magdalena Švecová S céna a kostýmy v jednání Figarova svatba Po úspěšné inscenaci Mozartovy opery Così fan tutte přichází soubor opery DJKT s dalším Mozartovým operním dílem Figarovou svatbou. Při práci na této opeře se Mozart poprvé setkal s vynikajícím libretistou Lorenzem da Pontem, který v operní libreto pro Mozarta zpracoval tehdy známou a skandální hru francouzského dramatika Pierra Carona de Beaumarchaise Bláznivý den aneb Figarova svatba z roku 1778. Hra, poznamenaná ovzduším blížící se francouzské revoluce, byla zakázána, protože v ní autor nechá zvítězit komorníka nad šlechticem, což se pochopitelně tehdejší vládnoucí šlechtě nelíbilo. Lorenzo da Ponte svou obratnou politikou získal u císaře povolení k uvedení této hry v operní podobě. Mozartova Figarova svatba se stala jedním z nejúspěšnějších operních děl světového repertoáru. Uvádíme v italském originále Premiéra poslední inscenace v Plzni 25. června 1988 Premiéra 5. května 2007 ve Velkém divadle 16
Každé číslo v Mozartově Figarovi je pro mne zázrak; je pro mě absolutně nepochopitelné, jak mohl někdo stvořit něco tak dokonalého; už nikdy to nikdo znovu neudělal, ani Beethoven ne. Johannes Brahms 17 Figarova svatba
Bohuslav Martinů D i r i g e n t Jan Zbavitel Hry o Marii R e ž i e Jiří Nagy S c é n a Martin Víšek Hry o Marii psal Bohuslav Martinů v Paříži mezi květnem r. 1933 a červencem r. 1934. Hledal způsob, jak se vyhnout tradičnímu opernímu tvaru, a vrátil se ke starým lidovým hrám, které za pomoci vypravěčů a statických scén předváděly příběhy ze života svatých. Cyklus čtyř Her o Marii, které svými náměty spolu jen volně souvisejí, obsahuje: 1. Prolog. Panny moudré a panny pošetilé (text: Vítězslav Nezval podle starofrancouzské liturgické hry) 2. Mariken z Niméque (text: Hénri Ghéon podle vlámské balady, český překlad Vilém Závada) 3. Narození Páně (tradiční pastorále podle moravské lidové poezie) K o s t ý m y Iva Malíková I I. d i r i g e n t Pavel Šnajdr S b o r m i s t r Zdeněk Vimr D r a m a t u r g i e Zbyněk Brabec Choreo grafie Jiří Kyselák 4. Sestra Paskalina (text: Julius Zeyer podle španělského námětu a podle lidové poezie) Režií byl pověřen mladý a velmi nadaný režisér Jiří Nagy, který absolvoval brněnskou JAMU pod vedením jedné z nejvýznamnějších osobností české operní režie Václava Věžníka, a hudebním nastudováním dirigent a šéf opery DJKT Jan Zbavitel. (Premiéra 22. října 2005 ve Velkém divadle) 18
Je to krásná inscenace, opravdu krásná. Máte výborný dámský sbor, výkony sólistů se mi také líbily a hlavně pan dirigent Zbavitel je skvělý! Hry o Marii jsem ještě nikdy neviděla, jsem velmi ráda, že jsem přijela, svěřila se se svými prvními dojmy světově proslulá česká pěvkyně Soňa Červená. P. Dvořák, Plzeňský deník, 3. února 2006 Nechtěl bych užívat toho termínu,opera, jenž příliš zkresluje můj cyklus definovaný již názvem, jsou to hry. Přišel jsem v nich ke skutečnému středověkému divadlu, primitivnímu, bez romantických okras. Jsou to hry komorní, na rozhraní mezi operou a oratoriem. Jako forma divadelní je to skutečně nové. Z té operní rutiny tam zbylo málo, řekl o svém díle sám Bohuslav Martinů. S. Hernandezová, Právo, 21. října 2005 Dílo jako celek působí i po více než sedmdesáti letech od svého vzniku vskutku jako moderní divadlo, ale s neobyčejnými realizačními nároky. M. Mrázek, Kultura/divadlo, srpen 2005 19 Hry o Marii
Giacomo Puccini D i r i g e n t Jiří Štrunc R e ž i e Jan Kačer S céna a kostýmy v jednání Manon Lescaut Svou třetí operu napsal Giacomo Puccini podle románu Abbé Prévosta Histoire de Manon Lescaut et du Chevalier Des Grieux z roku 1731. Puccini nic nedbal skutečnosti, že dle tohoto románu vzniklo již několik oper, z nichž opera Julese Masseneta z roku 1884 se těšila obrovské popularitě na operních jevištích celého světa. Puccinimu to nevadilo, protože měl svou vlastní originální představu o zhudebnění tohoto příběhu. Řekl, že Massenet to cítí jako Francouz s pudrem a menuetem. Já jako Ital v tom cítím prudkou vášeň. Premiéra opery 1. února 1893 v Turíně byla patrně jeho největším operním úspěchem v životě a rázem jej zařadila mezi nejžádanější italské operní komponisty. Připomeňme, že naši divadelní návštěvníci také dobře znají tento příběh v půvabném zpracování Vítězslava Nezvala. Uvádíme v italském originále Premiéra poslední inscenace v Plzni 14. června 1969 Premiéra 27. ledna 2007 ve Velkém divadle 20
21 Manon Lescaut
Giuseppe Verdi D i r i g e n t Pavel Šnajdr R e ž i e Darius Etemadieh S céna a kostýmy Sylva Marková Nabucco Verdi začal komponovat operu Nabucco v době těžké osobní krize, kdy pochoval nejen obě své děti, ale i choť Margheritu. Fiasko, které potkalo o premiéře jeho operu Jeden den králem, jej přimělo k rozhodnutí, již více opery nekomponovat. Impresário milánské La Scaly Merelli, který byl o jeho talentu skálopevně přesvědčen, mu doslova vnutil libreto k opeře Nabuchodonosor. Text Verdiho nesmírně zaujal a rozhodl se ještě jednou zkusit štěstí jako operní skladatel. Úspěšná premiéra Nabucca ve Scale 9. března 1842 rozhodla o dalším Verdiho osudu a operní milovníci tak získali jednoho z nejúspěšnějších operních tvůrců. Premiérová sláva Nabucca do dnešních dnů nepohasla. Biblický příběh o králi Nabuchodonosorovi a utiskovaném židovském národu se dodnes těší pozornosti operního publika. Sbor Židů Va, pensiero, sull ali dorate patří k nejkrásnějším sborům celé operní literatury. Uvádíme v italském originále Premiéra poslední inscenace v Plzni 24. září 1983 Premiéra 23. června 2007 ve Velkém divadle 22
Nabucco je dílo mládí, je to však dílo kupodivu zralé a sebejisté. Je v něm spousta konvence, je však na něm patrná ruka skutečného dramatika a jsou v něm i zřetelné známky příštího osobitého slohu Verdiho. Úryvek z monografie Josefa Bachtíka: Giuseppe Verdi 23 Nabucco
Bedřich Smetana D i r i g e n t Jiří Štrunc R e ž i e Daniel Balatka S céna a kostýmy Tom Ciller I I. d i r i g e n t Pavel Šnajdr S b o r m i s t r Zdeněk Vimr D r a m a t u r g i e Zbyněk Brabec Prodaná nevěsta Choreo grafie Daniela Stavělová N á c v i k k o u z e l n i c k é h o v ý s t u p u Josef Kaiser Smetanova Prodaná nevěsta patří v českých divadlech k jakémusi kultovnímu dílu, které se inscenuje v muzeálním, vesnickém hávu. I nová plzeňská inscenace vychází z plzeňských krojů (v našem divadle tradičně užívaných). Scénograficky se vrací k počátku našeho století k Alšovským malovaným prospektům. Inscenace se pokouší nalézt klíč ke spojení velice lidové, humorné a cituplné hudby s libretem, které představuje českou vesnici vlastně jako spolek vypočítavých vesničanů. (Premiéra 12. října 2002 ve Velkém divadle) 24
Nynější plzeňská Prodaná nevěsta získala na festivalu Opera 2003 v Praze cenu za nejlepší inscenaci. Zbyněk Brabec tehdy jako představitel Vaška byl v rámci této celostátní konfrontace operních domů nominován na cenu za mimořádný jevištní výkon. P. Dvořák, Plzeňský deník, 29. prosince 2005 Kritik Josef Herman (Divadelní noviny) s nejvyšším uznáním kvitoval výkon Kecala v podání Jevhena Šokala v plzeňské inscenaci Prodané nevěsty: V Plzni se patrně konečně našel pokračovatel Eduarda Hakena, a co na tom, že není z Čech, ale z Ukrajiny! E. Ichová, Právo, 9. března 2006 25 Prodaná nevěsta
Antonín Dvořák D i r i g e n t Ivan Pařík R e ž i e Jiří Nagy S c é n a Sylva Marková K o s t ý m y Iva Malíková Rusalka Choreo grafie Jiří Kyselák V i d e o p r o j e k c e Tomáš Hrůza Z bohatého operního odkazu Antonína Dvořáka se na našich jevištích udržela do současnosti především tři díla Jakobín a dvě pohádkové opery veselá Čert a Káča a lyrická Rusalka. Ta představuje vrchol operní tvorby Antonína Dvořáka. Libretista Jaroslav Kvapil zpracoval známý příběh o vodní víle, která se zamiluje do člověka, mnohokrát v činoherní, baletní i operní podobě před i po Dvořákovi ztvárněný. V českých operních divadlech Dvořákova opera nikdy nemůže delší dobu chybět na repertoáru. Je dostatečně známá, a proto ji není zapotřebí příliš představovat. V kontextu repertoáru plzeňské opery chce být Rusalka typicky rodinným představením pro všechny generace našich diváků. Premiéra poslední inscenace v Plzni 10. října 1998 Premiéra 4. listopadu 2006 ve Velkém divadle 26
27 Rusalka
Giuseppe Verdi D i r i g e n t Jiří Štrunc R e ž i e Jan Burian S c é n a Karel Glogr k o s t ý m y Dana Svobodová Trubadúr I I. d i r i g e n t Pavel Šnajdr S b o r m i s t r Zdeněk Vimr Slavný vídeňský tenorista počátku minulého století Leo Slezak byl vynikajícím představitelem trubadúra Manrica. Proslulý je jeho výrok: Zpíval jsem Trubadúra nejméně stokrát, ale přesto nemám nejmenší tušení, o co v této opeře jde! Je to jistě mírně nadsazené, protože při dobré vůli se divák v ději může orientovat. Trubadúr je typicky romantické dílo 19. století, dějově notně zamotané a dnešnímu diváku vzdálené. Nicméně nad všemi romantickými rekvizitami a nepravděpodobnými dějovými fabulacemi ční nesmrtelná Verdiho hudba, která toto dílo povýšila do pomyslného operního Olympu. Divák, který Verdiho miluje, jistě přijme konvenční libreto a nechá se unést silou jeho hudby. Trubadúr, spolu s La Traviatou a Rigolettem, byl prvním vrcholem ve skladatelově tvorbě a dodnes tato trojice oper láme rekordy v počtu představení a návštěvnosti v operních divadlech na celém světě. Věříme, že inscenací Trubadúra potěšíme věrné plzeňské operní diváky. D r a m a t u r g i e Zbyněk Brabec P o h y b o v á s p o l u p r á c e Karel Basák (Premiéra 5. března 2005 ve Velkém divadle) 28
Chřipková epidemie a mrazivé počasí, které provázejí plzeňskou premiéru, jsou zanedbatelné ve srovnání s nepřízní živlů, ohrožující římskou premiéru Trubadúra před 152 lety. V den premiéry zaplavila Tibera ulice v blízkosti divadla. Diváci se ale odradit nedali, už od rána se brodili vodou a obléhali divadelní pokladnu. Plzeňský deník, 4. března 2005 Světoznámá sopranistka Eva Urbanová byla v sobotu 5. března 2005 přítomna na premiéře opery G. Verdiho Trubadúr v plzeňském Velkém divadle. Plzeňský deník, 8. března 2005 Hrabě Luna patří k nejobávanějším rolím barytonového repertoáru. Dlouho jsem se mu vyhýbal jako čert kříži a teď s ním statečně bojuji, říká na adresu svého padoucha Dalibor Tolaš a hlavně doufá, že ho na poslední chvíli neskolí chřipka. M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 5. března 2005 Verdiho Trubadúr je romantický horor, říká režisér Jan Burian. I. Blažek, Právo, 4. března 2005 29 Trubadúr
Johann Strauss D i r i g e n t Pavel Šnajdr R e ž i e a choreo grafie Gustav Skála S c é n a Vladimír Šrámek K o s t ý m y Josef Jelínek Vídeňská krev I I. d i r i g e n t Pavel Kantořík Přestože operety Johanna Strausse jsou v Plzni velice oblíbené, je s podivem, že Vídeňská krev zde dosud nikdy nebyla inscenována. Přitom se nejedná o žádné okrajové dílo ve Straussově tvorbě, je to naopak opereta, vzniklá na samém konci skladatelovy tvůrčí činnosti. Osud mu již nedopřál ji dokončit, a tak se tohoto čestného úkolu ujal kapelník Adolf Müller. Děj operety nás zavede do Vídně na počátku 19. století, kde se koná kongres národů. Hlavním hrdinou je vyslanec tehdy skutečně existujícího malého knížectví Reuss-Schleiz- -Greiz, který se oženil s Vídeňačkou, s níž momentálně pro neshody nežije, pořídil si milenku tanečnici Franciscu Cagliari a uvažuje o další modelce Pepi. Vtipně napsaný děj zkušených libretistů Victora Léona a Leo Steina se na konci očekávaně rozuzlí tak, jak na to byli diváci v operetách před příchodem Franze Lehára zvyklí. Opereta je bohatá na typicky vídeňské straussovské melodie a jistě potěší všechny příznivce tohoto stále oblíbeného divadelního žánru. S b o r m i s t r Zdeněk Vimr D r a m a t u r g i e Zbyněk Brabec (Premiéra 22. ledna 2005 ve Velkém divadle) 30
Základní hodnotou Vídeňské krve je ovšem hudba, plná melodického kouzla a rytmického bohatství. V. Bokůvková, Kultura/divadlo, srpen 2005 Dělám jen krvavé operety, první byla Polská krev, směje se sympatický režisér Gustav Skála. M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 24. ledna 2005 31 Vídeňská krev
Balet
Balet Jsem upřímně rád, vážení návštěvníci, že Vás mohu na těchto stránkách opět přivítat do nové sezony baletního souboru Divadla J. K. Tyla. A mohu-li se Vám svěřit, to jméno našeho velkého divadelníka zde vyslovuji s velikou úctou, zvláště letos, kdy uplynulo 150 let od jeho odchodu z prken tohoto světa. Není důležité, že Tylův talent nespojujeme s tanečním uměním, ale připadá mi více než příkladná jeho oddanost divadlu. Ano, slovo oddanost je pro tanečníka zcela na místě, chce-li dostát nárokům, které na něho klade současný vývoj tanečního umění, aby Vás, naše publikum, repertoár baletu zaujal. A tak se s tímto vědomím oddanosti, ale i odpovědnosti dáváme na cestu nadcházející sezonou, abyste v ní nalezli vše, co by baletní představení velkých divadel měla nabídnout od romantiky bílých baletů až po expresivní přetlumočení lidských emocí a vášní. V té prvé řadě klasických baletů Vás budeme provázet pohádkovými příběhy Labutího jezera a Louskáčka, snad nejznámějšími díly P. I. Čajkovského, jejichž hudba a choreografie se již staly téměř posvátným, více než stoletým dědictvím. Na druhém pólu tanečního rejstříku, v onom přetlumočení lidských emocí a vášní, nabízíme Shakespearova Macbetha s Verdiho hudbou, dílo svým způsobem originální choreograficky i režijně, které mimo jiná uznání dalo příležitost sólistce našeho souboru Ivoně Jeličové získat řadu ocenění i nominaci na Cenu Thálie. Zajímavým opusem, v němž se snoubí filozofický podtext s atraktivním mytologickým příběhem, je Prométheus, který diváka od prvních tónů Igora Stravinského vtáhne do strhujícího děje, aby mu v závěru položil zcela aktuální otázku. Choreografie a režie Igora Holováče se tu mohla spolehnout na vysokou úroveň sólistů i sboru. Neméně náročnými tanečními party vyniká i poslední premiérový titul minulé sezony Radúz a Mahulena, jehož pohádkový příběh s kouzelnou Sukovou hudbou je naplněn všemi atributy odvěkého zápasu dobra a zla, kruté nenávisti a bolesti, ale také hluboké lásky překonávající nástrahy lidské zloby. Na repertoáru zůstává mimořádně úspěšná Edith Piaf, originálně pojaté dílo Libora Vaculíka a skladatele Petra Maláska, které na českou scénu přineslo formu tanečního muzikálu, navíc atraktivního důmyslným prolnutím choreografické a pěvecké složky. Více než 100 repríz a často žádaná hostující představení, dokonce i v cizině, dosvědčuje, že jímavý životní příběh známé zpěvačky zdaleka není naplněn jen sentimentem, ale též prostým, možná až příliš obyčejným lidským citem. 34
Jako každoročně i do nadcházející sezony přináší balet DJKT dvě premiéry. Tou první bude Zahrada na motivy plzeňského rodáka Jiřího Trnky s choreografií Aleny Peškové a v režii Jiřího Středy, půvabné dílko určené zejména rodinám s dětmi a mající svůj předobraz v animovaném filmu. Spolu s Čajkovského Louskáčkem, který má ovšem své repertoárové nasazení v čase vánočním, má tento titul zaujmout i malé diváky pro ně srozumitelným dějem a možná je i inspirovat ke kultivovanému tanečnímu projevu. Je totiž úsměvné i krásné pozorovat nejmladší publikum o přestávce nebo po představení, jak je právě zhlédnutý příběh dokáže roztančit. A přiznejme si, že jim někdy takovou spontánnost dlužíme. Druhým premiérovým titulem bude příběh Čachtické paní, jehož převyprávění nikoliv z pohledu podbízející se senzačnosti, ale s promítnutím historických událostí do psychologického dramatu, se ujali Libor Vaculík a Petr Malásek. Choreografie čerpá z baletní klasiky a obohacuje taneční party o náročné výrazové prvky moderního tance, což sólistům i celému souboru dává příležitost dále rozvíjet nabyté zkušenosti i osobité přístupy k tanečnímu vymodelování psychologicky složitých postav. Přeji Vám, vážení návštěvníci, abyste v baletech našeho souboru nalezli ten pravý umělecký zážitek a mohu-li si přát něco navíc, pak i povědomí, že iniciály JKT v názvu našeho divadla jsou pro nás v té oddanosti divadlu opravdu zavazující. Jiří Pokorný šéf baletu 35 Balet
Petr Malásek Libor Vaculík R e ž i e a choreo grafie Libor Vaculík S c é n a v jednání K o s t ý m y Roman Šolc Čachtická paní Baletní soubor přichází opět s taneční lahůdkou tentokrát se jedná o taneční muzikál, jehož autorem hudby je Petr Malásek Čachtická paní. V hlavní roli se představí Radka Fišarová známá jako Edith Piaf. Režisér, choreograf a libretista Libor Vaculík se nechal inspirovat románem Joža Nižnánského Čachtická paní. Děj románu se odehrává na rozhraní 16. a 17. století a čerpá látku ze skutečných událostí. V té době vládne Čachticím hraběnka Alžběta Báthoryová. O hraběnce kolují zvěsti, že vraždí mnoho nevinných dívek a vyžívá se v jejich mučení jen proto, aby se mohla koupat v jejich krvi, a tím si zachovala mládí a krásu. Příběh jako stvořený pro tanečně muzikálové zpracování, který zcela jistě zaujme náročného diváka a doufejme, že se tak jako Edith vrabčák z předměstí stane nejen pro plzeňského diváka divadelním bestsellerem. Pro úplnost dodejme, že texty písní jsou z pera Václava Kopty. Premiéra 17. března 2007 v Komorním divadle 36
Otázka pro Olenu Papku: Stojí baletní dřina za všechno to odpírání? Moci stát na jevišti za to určitě stojí. To si ani neuvědomíte, že Vás někde bolí. Samozřejmě mrzí, když se něco nepovede. Když je však divák spokojený, tleská, usmívá se, to se člověk cítí jako v nebi 37 Čachtická paní
Petr Malásek Libor Vaculík C h o r e o g r a f i e a r e ž i e Libor Vaculík S céna a kostýmy Jan Dušek A s i s t e n t choreo grafie Miroslava Pešíková-Fialová Hlasový porad ce Eduard Klezla Edith vrabčák z předměstí Tvůrci tohoto baletu se snaží divákovi nabídnout maximum pravdy o životních úskalích a peripetiích krásné a závratné Edithiny nedlouhé cesty životem, od prvních písniček na pařížských ulicích přes slavné kabarety až po triumfální vystoupení v Olympii. Od tuláckého dětství, přes bouřlivé mládí, po zralý věk ve světě show-businessu, kdy Edith poznala, jak chutná sláva zaplacená nadlidskou dřinou, a při tom všem pořád bojovala s alkoholem, drogami a zákeřnou chorobou, které nakonec předčasně podlehla. Je to příběh Edith Piaf vrabčáka, pro kterého zpívat znamenalo žít žít naplno až do konce. (Premiéra 27. května 2000 v Komorním divadle) 38
Edith se hraje již pět let. Toto dílo převzala i další tři divadla, v nichž se hraje s velkým úspěchem. Plzeňský deník, 21. března 2005 Zpěvačka je na jevišti slavné šansoniérce hodně podobná. Narodila jsem se i ve stejný den jako ona, také 19. prosince. Snažila jsem se proto najít v našich osudech nějaké podobnosti, ale naštěstí její tragický osud nesdílím, usmívá se Radka Fišarová. M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 23. března 2005 Je to vůbec poprvé v historii tohoto divadla, kdy takovou úspěšnost prokázal taneční titul - 100. repríza a naprostá většina repríz byla beznadějně vyprodána, podotkl šéf baletního souboru Jiří Pokorný. V. Sladký, Plzeňský deník, 21. března 2005 39 Edith vrabčák z předměstí
Petr Iljič Čajkovskij C h o r e o g r a f i e a r e ž i e Jiří Němeček, ml. D i r i g e n t Pavel Šnajdr S céna a kostýmy Josef Jelínek A s i s t e n t choreo grafie Jan Kadlec Labutí jezero Labutí jezero patří mezi stěžejní díla velikána novoromantického údobí ruské hudby P. I. Čajkovského, žáka petrohradské konzervatoře a učitele hudební teorie na moskevské konzervatoři, autora řady symfonií, suit, několika orchestrálních fantazií, deseti oper a tří baletů. Premiéru mělo v Moskvě 20. dubna 1877 v choreografii pozdějšího baletního mistra Národního divadla v Praze Václava Reisingera na libreto V. P. Begičeva a F. V. Gelcera. V Plzni bylo Labutí jezero poprvé uvedeno v roce 1940 Josefem Juglem, podruhé 25. června 1955 v choreografii a režii šéfa baletu Jiřího Němečka, který v plzeňském divadle úspěšně působil šest sezon. Není tedy náhodou, že jeho syn J. Němeček, ml. přijal s radostí naši nabídku k novému nastudování tohoto čarovného pohádkového příběhu, který je dnes nejhranějším klasickým baletem, uváděným na všech baletních scénách světa. (Premiéra 16. listopadu 2002 ve Velkém divadle) 40