Historie a vývoj aikido v ČR

MASARYKOVA UNIVERSITA V BRNĚ Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů Historie a vývoj aikido v ČR Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Michal Vít Vypracoval: Adam Kovač

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně a uvedl v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použil. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla uložena v knihovně FSpS a využívána ke studijním účelům. V Brně dne 2. března 2008 Adam Kovač... 2

Poděkování: Děkuji vedoucímu bakalářské práce panu Mgr. Michalu Vítovi za cenné rady, připomínky i kritiky při tvorbě bakalářské práce. Zároveň chci poděkovat panu PhDr. Bc. Zdenku Regulimu, Ph.D. za pomoc i rady při sestavování bakalářské práce 3

Obsah Úvod.5 Cíle práce.....6 1. Historie aikido ve světě..7 1.1 Sokaku Takeda...7 1.2 Morihei Uešiba.7 1.3 Šíření aikido ve světě...9 2. Historie aikido v České republice 11 Ranný vývoj Aikdo v ČR...11 První Československá organizace aikido...12 2.3. Československá federace aikido - ČSFAI..13 2.4. Česká federace aikido - ČFAI 15 2.4.1. Vývoj od roku 1993 do roku 1998..15 2.4.2. Vývoj od roku 1998 do roku 2008...16 2.4.3. Současný stav...17 2.5. Česká asociace aikido - ČAA.18 2.5.1. Vývoj od roku 1993 do roku 1998...18 2.5.2. Vývoj od roku 1998 do roku 2008...20 2.5.3. Současný stav...21 2.6. Bohemia Aikikai BA...24 2.6.1. Vývoj od roku 1995 do roku 2008...24 2.6.2. Současný stav...25 2.7. Některé kluby se samostatným vývojem...28 3. Časová osa vývoje aikido na území České republiky...29 Závěr..33 Seznam použité literatury..34 Resume..35 4

Úvod Aikido je jedno z nejmladších bojových umění, které se v posledních několika desetiletích nevídanou měrou rozšířilo do celého světa. Velkou zásluhu na tom zajisté má charismatický zakladatel Morihei Ueshiba, jenž svým důrazem na nonagresivitu a harmonii mezi lidmi položil základ pro moderní bojová umění. Aikido nezná nepřítele, protivníky, oponenty. Cvičící jsou partnery, aite, kteří spolupracují na dosažení společných cílů. [1] Historie aikido na území České republiky nemá hluboké kořeny a lze s určitostí říci, že z pohledu historického je tato bojová disciplína na našem území velice krátce. I přes tyto skutečnosti si však aikido vybudovalo velice rozmanitou základnu v podobě několika dnes již kvalitně strukturalizovaných společností, např: Česká asociace aikido, Česká federace aikido, Bohemia Aikikai, jež pod sebou sdružují mnoho klubů s působností po celé republice. Mimo tyto společnosti stojí i další skupiny, které se rozhodly jít vlastní samostatnou cestou a které se nehlásí k žádné z výše jmenovaných organizací. Historie aikido u nás byla již částečně do roku 1997 zpracována panem Kodýmem nebo v časopise Aikido. Celková sumarizace historických faktů a událostí však provedena nebyla a je pouze v hlavách lidí, kteří u vývoje v naší zemi stáli, a nebo se na něm přímo či nepřímo podíleli. Cílem práce je na základě dostupných zdrojů zpracovat historii vývoje a současný stav aikido na území České republiky. Na základě těchto informací dále vytvořit časovou osu vzestupného vývoje s vyzdvižením významných událostí a faktů. Výsledná časová osa by měla sloužit jako ucelený a přehledný výčet dění na poli aikido na našem území, a to od jeho počátku až do současnosti. 5

Cíle práce: - Krátká sumarizace světové historie aikido. - Zpracování historie na našem území ČAA, ČFAI, BA, samostatné skupiny. - Zmapování současného stavu aikido na našem území. - Vytvoření časové osy a sumarizace dějin. 6

1. Historie aikido ve světě Aikido patří mezi jedno z nejmladších japonských bojových umění. Bylo vytvořeno a prakticky dovedeno k dokonalosti Ósenseiem (velkým mistrem) Moriheiem Uešibou. Vyvinulo se však z mnohem starších stylů, a to především z Daito-ryu aikijutsu. Dále pak bylo aikido ovlivněno i šermířskou školou katori existující již od 15 století. Daito-ryu aikijutsu je staré bojové umění, jehož kořeny sahají do 9 století nl. Bylo to umění boje prováděné a vyučované v úzkém kruhu samurajské rodiny Minamoto a některých mála vyvolených žáků. Zakladatelem Daito-ryu aikijutsu byl Šinra Saburo Jošimicuem. Z důvodu rodového utajení dnes nevíme o starých technikách aikijitsu prakticky nic. Umění aikijitsu bylo předáváno rodinnou tradicí až k Sokaku Takedovi (1859-1943), který na konci 19 století jako první začal techniky vyučovat veřejně. [2] 1. 1 Sokaku Takeda Narodil se v době, kdy již docházelo k přechodu od starého feudálního systému k principům nové doby. Šogunát zanikl a moc se opět dostala do rukou císaře. I Přes tyto skutečnosti byl Takeda vychováván ve starém duchu samurajských tradic. Již v době, kdy byl schopen stát na nohou, byl podrobován velice tvrdému tréninku a veden k přísné kázni. Dá se říct, že Sokaku Takeda byl posledním samurajem staré doby ctícím původní tradice a zvyky. V roce 1905 začal vyučovat Daito-ryu aikijutsu na ostrově Hokkaidó, kde se také setkal s Moriheiem Uešibou. [2] 1. 2 Morihei Uešiba zakladatel aikido Narodil se 14. prosince 1883 ve městě Tanabe. Jeho otec i matka pocházeli ze samurajských rodin. Matka, velice vzdělaná žena, byla vzdáleně spřízněna s rodem Takeda. Otec vynikal houževnatostí a velkou silou. V době, kdy se Morihei narodil, byl již čtvrtým dítětem, avšak prvním synem. Narodil se 7

předčasně, v mládí byl velice hubený a často trpěl nemocemi. Jakmile povyrostl, začal Morihei objevovat sílu vlastního těla. Začal se pravidelně otužovat a nejrůznějšími prostředky zvyšoval své silové schopnosti (zvedání těžkých břemen, práce na rybářských lodích atd.). Soutěžil v mnoha silových disciplínách a také v Sumó. Byl známý tím, že sám zastal práci několika dělníků a liboval si v nakládání velkých břemen. Prohlašoval, že chce být dost silný na to, aby porazil každého protivníka. Mimo tyto tělesné kultivace projevoval Morihei lačnost i po vzdělání, vystudoval tedy finanční akademii. Vystřídal řadu zaměstnání od úředničiny přes obchodní činnost až po kariéru tělesného strážce. Byl účastníkem rusko - japonské války, v níž opět i přes svůj malý vzrůst vynikal pílí a pracovitostí nad ostatními a byl obdivován. V průběhu vojenské služby začalo jeho první systematické učení bojových umění. Několik let po válce dal Morihei dohromady skupinu lidí a i s rodinou odjel kolonizovat ostrov Hokaido. Často pracovně nebo za zábavou cestoval a poznával nové kraje. V únoru roku 1915 se Uešiba během jedné cesty setkal s Mistrem Daito-ryu aikijutsu, Sokaku Takedou a nastoupil u něj do učení aikijitsu. Během krátké doby se stal jeho nejlepším žákem, později získal dokonce osvědčení k vyučování aikijitsu. Morihei byl již od dětství veden k náboženství. Uctíval božstva a prováděl meditace. Po Smrti jeho otce roku 1918 se náboženství začal věnovat intenzivně a spoustu času trávil v meditacích a modlitbách. V roce 1919 se setkal s Mistrem Onisaburem Deguchim, vůdcem sekty Omoto-kyo, ve kterém se vzhlédl a stali se přáteli. Roku 1920 otevírá Morihei v Ayabe školu jujutsu. Roku 1921 se mu narodil syn Kišomaru, který se jako jediný dožil dospělosti. Roku 1922 podniká spolu s Onisaburem výpravu do Mongolska, kde právě probíhala čínsko-japonská válka, aby tam založili Království míru. To se však nepovedlo, celá výprava byla uvězněna a odsouzena k smrti. Zásahem japonského konzula byli nakonec všichni propuštěni. Po návratu se intenzivně věnuje výuce budó a zápasení (nemá konkurenci). Po neshodách s Takedou se Morihei osamostatňuje a začíná pro své umění používat jiné názvy např: aikibudo, Uešiba-ryu apod. Morihei, který byl pod vlivem Omoto-kyo, začal proměňovat ničivé a vražedné techniky Aikijitsu v techniky, jejichž podstatou je dokonalá souhra těla i mysli a 8

dokonalé zvládnutí vnitřní energie. Odsuzoval válku a násilí a proto se snažil vytvořit umění na základě celostní harmonie, kdy je možné dokonale kontrolovat protivníka, aniž by se mu ublížilo. Roku 1927 se stěhuje do Tokia a zde zakládá nové dojo, které se později stane významným centrem aikido. Morihei začíná intenzivně vyučovat a zároveň neustále techniky zdokonaluje. V roce 1942 zaregistrovalo japonské ministerstvo školství název aikido. Mezi léty 1942 a 1945 zakládá mistr Uešiba svatyni Aiki a také nové cvičební centrum v Iwamě. Od padesátých let se začíná aikido šířit po světě. Morihei Uešiba cestuje po celém Japonsku a v roce 1961 navštěvuje i Havajské ostrovy. V šedesátých letech se aikido stává jedním z nejpopulárnějších bojových umění v Japonsku a zároveň se zvyšuje zájem světa o tuto novou disciplínu. V roce 1960 byla Uešibovi udělena medaile japonské vlády za úsilí při zrodu a zavedení aikido. Morihei Uešiba, zakladatel aikido, zemřel 26. dubna 1969 ve věku 86 let.[3] 1. 3 Šíření aikido ve světě Prvním, kdo rozšířil aikido do světa, se stal v roce 1953 jeden z nejnadanějších žáků zakladatele, Koiči Tohei. Při své návštěvě USA vzbudil značný zájem zvláště proto, že se utkal s pěti nejlepšími judisty Spojených států, kteří na něj současně útočili a které přesto dokázal hladce porazit. Do Evropy přinesli aikido japonští učitelé Močizuki a Abe působící převážně ve Francii. Necvičili však pouze aikido, ale kombinovali ho s technikami jujutsu. Postupně začali přijíždět do Evropy i další japonští mistři, kteří zde aikido propagovali a vyučovali. Byli to především mistři z řad nejbližších žáků Moriheie Uešiby. Po smrti Moriheie byl jeho syn Kišomaru Uešiba jmenován titulem dóšu (hlava cesty). Šíření učení pokračuje v sedmdesátých a osmdesátých letech a vzniká řada dalších organizací aikido v různých částech světa. S pronikáním aikido dochází také k částečnému odchylování od původního směru a vznikají různé cesty a formy. 9

4. ledna 1999 Kišomaru umírá a novým dóšu se stává jeho syn Moriteru Uešiba. S počátkem nového tisíciletí se začíná k aikido přistupovat volnějším způsobem. Největším krokem kupředu je především nový přístup v oficiálním postoji Aikikai Hombu Dojo k národním organizacím mimo Japonsko. Aikikai Hombu Dojo oficiálně uznává více než jednu národní organizaci v jedné zemi a tím i možnost působení jednoho či více šihanů v zemi. Tento krok naznačuje značnou modernizaci Aikikai Hombu Dojo. Hlavní řízení aikido zůstává stále v rukou rodiny Uešiba a názor jejích členů má i v dnešní době hlavní slovo. Morihei Uešiba je na celém světě nazýván Ó-Sensei (velkým učitelem), aniž by se uvádělo jeho jméno. Jeho syn Kišomaru byl za života svého otce nazýván wakasensei (mladým učitelem). Dle statistik se v dnešní době aikido cvičí ve více jak 70 zemích celého světa, s celkovým počtem okolo 2 milionů cvičenců. [2] 10

2. Historie aikido v České republice Počátky aikido v československých a později v českých zemích se dají rozdělit na 2 období. Prvním je doba, kdy aikido bylo více méně neznámé a kdy zde byla velká lačnost po veškerých informacích. Bylo to období, kdy se braly v potaz všechny názory takřka bez připomínek a myšlení bylo otevřené všemu. Druhým je doba, kdy přichází představa jasné cesty. Vznikají oddíly aikido a s tím i první názorové rozepře. Vzniká nutnost strukturování systému a sjednocení pravidel. Některé nesouhlasy vedou k separaci příznivců aikido, hledání vlastní cesty a vzniku samostatných skupin. [4] 2. 1 Raný vývoj Aikido v ČR Na základě dostupných informací lze první náznaky aikido u nás datovat do 70. let minulého století. S technikami a principy vycházejícími z aikido se však bylo možné setkat už dříve. Byly to především útržkovité části technik či techniky z aikido vycházející a používané v rámci jiných, v té době ucelených systémů bojových umění. Jak uvádějí zdroje, prvky aikido se začaly objevovat od roku1978 díky PhDr. Ivanu Fojtíkovy ve výuce úpolů na Fakultě tělesné výchovy a sportu (FTVS) v Praze. Od roku 1980 byly oficiálně zařazeny do výukového plánu FTVS. Koncem 70. let se začaly prvky aikido z části vyučovat i v TJ Spojích Praha, kde v rámci výuky džuda vyučoval pan Vladimír Kazik Lorenz (po setkání s aikido při cestách po Japonsku) i techniky aikido. V Praze na FTVS UK dne 28. března 1986 proběhla první veřejná ukázka disciplíny aikido. Jednalo se o seminář vedený předsedou Mezinárodní federace aikido (IAF) a v té samé osobě i předsedou rozvojové komise Evropské federace aikido (EAF), panem Giorgio Venerim z Itálie. 11

Giorgio Veneri byl pověřený rozvojem aikido v našich zemích a zemích východního bloku. Tento seminář v podstatě změnil dosavadní chápání aikido a dá se považovat za velice důležitý krok k rozvoji aikido v Československu. Pod vedením p.veneriho a dalších učitelů italské Aikikai (M. Traina a F. Verona) se šířilo aikido a systém Aikikai na víkendových stážích, které se konaly dvakrát do roka v Praze (jednou proběhl seminář i v Brně). S probíhajícími semináři zároveň začaly vznikat i první oddíly aikido. Byly to např. Karel Slapnička Kralupy, V Ilgner Přerov a další. V centru veškerého dění a následného vývoje aikido stál oddíl TJ. Spoje Praha, později přejmenovaný na Aikido Kenkyukai Praha. Období normalizace z důvodu státem kontrolovaného a jednotného tělovýchovného systému nepřálo rozvíjení nejenom aikido, ale i dalších orientálních bojových sportů jako: kendo, isidó, taj-ji atd. Toto období akceptovalo pouze cesty známých a zaběhlých bojových stylů, a to džuda a karate. Brzdícím faktorem rozvoje aikido byla také praktická nemožnost zahraničního kontaktu, navazování známostí a z toho plynoucí výměna informací a zkušeností. Pozdější dění ve světě aikido je do značné míry spojeno se vznikem Československé federace aikido (ČSFAI), kterému předcházel vznik Československé organizace aikido.[5] 2. 2 První Československá organizace Aikido Po rozvolnění režimu se v Československu opět začíná aikido rozvíjet a s ním i snaha o vznik ucelených pravidel a zřízení celostátní organizace. Tento stav vyústil dne 7. 1. 1990 na TJ Spoje Praha, kde byl navržen statut organizace Československá Aikikai. Tato nově vzniklá první organizace aikido však postrádala pevnou a ucelenou strukturu. Jejím cílem bylo především rozvíjení a snaha o organizování aikido na území Československa a zároveň začlenění 12

Československa do evropských struktur, přičemž vše mělo jít ve stopách italských organizací a učitelů Aikikai a splňovat mezinárodní normy (Aikikai, IAF, EAF). Předsedou československé organizace aikido byl zvolen pan V. Lorenz a místopředsedou pan PhDr.I. Fojtík. Organizace registrovala zprvu 9 oddílů, ale během roku se rozrostla o dalších 7 oddílů.[4] 2. 3 Československá federace aikido - ČSFAI Přirozeným vývojem aikido v českých zemích a také díky narůstajícímu množství nových zájemců, nových možností a stálou snahou o lepší strukturalizaci Aikido dochází 25.července 1991 k registraci a oficiálnímu vzniku Československé federace aikido (ČSFAI). Ve svých začátcích registrovala organizace 9 klubů z Čech a další 2 oddíly ze Slovenska. Výkonným ředitelem se stává Petr Krumphanzl (1.kju G.Veneri) V těchto letech se stále více začíná projevovat touha českých aikidstů po setkáních s dalšími zahraničními učiteli a snahou o jejich pozvání do Československa. Karlu Pátkovi (člen AKP, 4kju G Veneri) se během ročního pobytu ve Francii naskytla příležitost spolupráce s francouzským učitelem Danielem Vaillantem. Pan Vaillant se na Pátkovo pozvání stěhuje do Prahy, kde se prezentuje jako nosilel 5. danu Honbu Dódžo s pověřením šířit aikido a pravomocí udělování technických stupňů Aikikai. Pan Vaillant mapuje české prostředí a situaci Československé federace aikido. Hned po příjezdu začíná učit a už na podzim roku 1991 organizuje první zkoušky na technické stupně. [5] Jeho příjezdem a působením v republice se aikido dostává výrazně do popředí. Pan Vaillant je v té době velikým přínosem z hlediska pomoci při strukturalizaci a ujednocování systému aikido v České republice. Za jeho působení vznikají po republice řady nových dojo. Věnuje se rozvíjení aikido u nás na plný úvazek. 13

Zásadním způsobem ovlivňuje pan Vaillant ze své funkce národního technického komisaře (NTK) dění v Československu v ČSFAI. Jeho vystupování vede k postupnému odříznutí ČSFAI od okolního světa a k přerušení spolupráce s italskými učiteli. Hlavním důvodem, který vedl k názorovým rozepřím s ostatními aikidisty, byl především ojedinělý francouzský systém udělování státních diplomů a stupňů dan, který pan Vaillant prosazoval. Právě s tímto systémem řada aikidistů nesouhlasila, setkává se s kritikou a dochází k zárodkům dalšího štěpení. V Praze probíhá v létě 1991 bez většího povšimnutí českých aikidistů návštěva Daniela Vettera (3 dan Aikikai), který se chystá zmapovat situaci, připravit podmínky pro stáž a možnost působení japonského šihana Masatomi Ikedy.[4] V této době, na konci roku 1991, se poprvé objevují nejasnosti a pochybnosti v jednání D. Vaillanta a pravdivosti jeho osoby jakožto nosilele 5 danu Honbu Dódžo. Zároveň dochází k odtržení brněnského klubu a jeho vystoupení z ČSFAI. (21.12.1991). V Praze ve dnech 15. a 16. 2. 1992 proběhne první stáž šihana Ikedy mapující situaci v Československu. D.Vaillant zakládá 13. 4. 1992 firmu Vaillant Aikido school (VAS), která dále určuje politiku ČSFAI. Prezident ČSFAI, pan Krumphanzl, odjíždí začátkem roku 1992 na dlouhodobou stáž do Japonska. V květnu je svoláno valné shromáždění a volí novou radu a prezidenta ČSFAI, kterým se stává K. Pátek. V dunu téhož roku se koná mezinárodní kongres Evropské federace aikido (EAF), kam je vyslán z pověření ČSFAI její sekretář M. Kodým. Kodým se z kongresu vrací se znepokojivými informacemi nepotvrzujícími slova p. Vaillanta a hodnosti jeho stupně dan. Vychází najevo, že D. Vaillant je ve skutečnosti držitelem 3. danu a není oprávněn vystupovat ani udělovat mezinárodně platné technické stupně jménem Bohemia Aikikai. Kodým se vzdává své funkce sekretáře ČSFAI a nastupuje na post ředitele Aikdo Kenkyukaj Praha (AKP). Zde organizuje stáže zahraničních učitelů z okruhu šihana M. Ikedy. Nejprve tato organizace vystupuje v rámci 14

ČSFAI, ale později už samostatně jako AKP. Jejich systém postupem času volně přejde pod Českou asociaci aikido (ČAA). [5] Cestě ČSFAI se postupně vzdalují starší generace aikidistů. Začínají spolupracovat s brněnskou skupinou aikido, a nebo se k situaci uvnitř ČSFAI raději nevyjadřují. Dopisem z 30. 10. 1992 doporučuje výkonný ředitel Aikikai Honbu dódžó pan Moriteru Uešiba (Waka sensei) pana M. Ikedu jako šihana a zároveň výkonného technického ředitele pro Československo s výhradním právem pro udělování mezinárodně platných stupňů dan.[4] 2. 4 Česká federace aikido 2. 4. 1 Vývoj od roku 1993 do roku 1998 Po rozpadu Československa dne 1. 1. 1993 i přes velké výhrady některých členů ČSFAI je zaregistrována Česká federace aikido (ČFAI), a to jako nástupnická organizace. Na Valné hromadě jsou dne 20. 2. 1993 schváleny stanovy definující národní technickou komisi s odpovědností za kompletní technickou úroveň aikido ČFAI. To vše po vedením D Vaillanta. Ve dnech 3. 4. dubna organizuje ČFAI v pořadí již druhou stáž šihana Ikedy. Vedou se neúspěšná jednání ztroskotávající na podmínkách p.vaillanta. Jednou z hlavních podmínek bylo udělování tzv. národních technických stupňů D Vaillantem z jeho funkce národního technického komisaře ČFAI. Tato podmínka však byla pro mezinárodní organizaci Aikikai a šihanský systém nepřijatelná. P.Ikeda na své pražské stáži odmítá zkoušet. [5] V Praze proběhne 11. 12. dubna 1993 bez většího povšimnutí poslední stáž p. Veneriho. V roce 1993 je v rámci ČFAI registrováno 23 oddílů na 800 aikidistů. Dne 29. 5. schůze vedoucích klubů nepřijímá nový statut a je konstatován hrozící rozpad ČFAI. 15

Dne 18. září 1993 se koná shromáždění prezidentů ČFAI a dochází bez účasti některých členů ke zrušení starých stanov a přijetí nových, čímž de facto dochází k zániku staré ČFAI. Prezidentem zůstává K.Pátek a zástupcem technické komise se stává O. Malina. Následně dochází k výstupu některých klíčových klubů, které vstupují do nově vzniklé České asociace aikido (ČAA). [4] Roku 1994 dochází k přesunutí sídla VAS do TJ.sokol Michele a společně ČFAI začínají rozvíjet komerční systém aikido(prodej pomůcek pro aikido). Probíhá několik stáží za přispění zahraničních učitelů (S Stenudd ) a hlavní slovo si stále drží p. Vaillant. Koncem roku 1994 odstupuje z funkce ředitel ČFAI Karel Pátek a nahrazují ho Petrdlík, Mareš a nakonec O.Malina. V únoru roku 1995 probíhá za podpory ČFAI a VAS první stáž francouzského učitele Franka Noela(6.dan Aikikai). Vzhledem k jeho pravomoci udělování stupňů dan Aikikai se jeví vzájemná spolupráce s ČFAI výhodná. Bývalý prezident ČFAI K.Pátek rozesílá v polovině roku 1995 členům ČFAI dopis, v němž kritizuje především dosavadní vývoj ČFAI a VAS a i osobu D. Vaillanta. Dále se jeho kritika dotýká nedodržování pravidel při udělování vyšších stupňů a jejich mezinárodní neplatnosti, závislosti ČFAI na VAS, komerčního systému, nedodržování stanov a nevýhodnosti finančního hospodaření. V průběhu roku 1996 se konají další 2 stáže pana Noela (v květnu a v září). Na zářijové stáži dochází ke zkoušení a udělování technických stupňů Aikikai. V průběhu tohoto roku se dále konají jednání o vzájemné spolupráci mezi organizacemi ČFAI a ČAA, tedy mezi F.Noelem a M. Ikedou. Jednání jsou vedena úspěšně a v listopadu roku 1996 dochází ke vzájemné dohodě o spolupráci a F. Noel se stává technickým ředitelem ČFAI. [5] 2. 4. 2 Vývoj od roku 1998 do roku 2008 ČFAI je již od roku 1998 plně strukturalizována a průběhu dalšího desetiletého vývoje nedochází k výrazným událostem, které by zásadním způsobem ovlivňovaly či narušovaly chod organizace. 16

2. 4. 3 Současný stav ČFAI je nepolitická, dobrovolná, kulturně sportovní nevýdělečná organizace s právní subjektivitou a se sídlem působnosti v České republice. Na území ČR je nástupnickou organizací Československé Federace Aikido. [6] V dnešní době tvoří členská základna ČFAI 32 dojo s počtem okolo 962 členů Hlavními zahraničními učiteli, jejichž cestu federace následuje, jsou především Franck Noel,7.dan Francie, Joel Roche 6.dan Francie a sensei Endo 8.dan Japonsko. ČFAI spolupracuje v současné době především s těmito zahraničními zeměmi: Slovensko, Německo, Francie, Japonsko. Během minulých let se podle slov technického prezidenta ČFAI pana René Novotného hlavně cvičilo a cvičilo a podařilo se vypracovat systém školení trenérů od 3. do 1.třídy podle francouzského systému, kdy v současné době org. sama provádí školení pro 3.třídy a ve spolupráci s VŠ, nejvíce s MU Brno školíme 2. a 1.třídy. Několik našich trenérů má osvědčení 1.trenérské třídy. [7] Vedení ČFAI Prezident ČFAI: Pavel Munzar Pokladník: Honza Švejkovský Technický prezident: René Novotný Sekretář a webmastr: Martin Škorpil Zkouškový systém Obecné informace o Zkouškovém systému a podmínky získání technických stupňů lze získat na webové adrese: http://www.cfai.cz/cfai/dokumenty/20072008/zkousky/tech.st.dan%20a%20kyu. doc. [6] 17

2. 5 Česká asociace aikido (ČAA) 2. 5. 1 Vývoj od roku 1993 do roku 1998 Jak už bylo výše popsáno a naznačeno, je vznik ČAA částečným vyvrcholením vnitřní situace v ČSFAI, později ČFAI a také splněným přáním některých českých aikidistů po vzniku organizace strukturované na základě mezinárodních norem, v rámci níž je možnost složení mezinárodně uznávaných technických stupňů Aikikai. Dne 23. října 1993 se konal ku příležitosti stáže M. Ikedy a D.Vetera sjezd vedoucích českých klubů aikido. Zde bylo jednoznačně odhlasováno založení nové společnosti České asociace aikido. Pan M. Ikeda byl doporučen na post výkonného ředitele a pomoc při budování a strukturalizaci nově vzniklé společnosti přislíbila i švýcarská Aikikai (ACSA)- domovské působiště M. Ikedy. Dne 11. 12. 1993 byly na valném shromáždění schváleny stanovy a dne 16. 12. 93 je společnost registrována ministerstvem vnitra, čímž byl vznik ČAA dovršen. První stáž organizovaná ČAA proběhla ve dnech 5. až 8. 1. 1994 pod vedením D. Vettera. Dochází k projevování zájmu o novou organizaci ČAA a následnému výstupu některých klubů aikido z ČFAI (Chomutov, Ostrava ad.) a jejich žádost o členství v ČAA. 4. až 6. 2. 1994 se koná v Curychu mezinárodní stáž, kam je vyslána i česká delegace a jedná zde o budoucnosti organizace a rozvoji systému Aikikai v Čechách. Ve dnech 11. 13.2.94 proběhne v Praze již třetí stáž M. Ikedy, na závěr které dochází ke zkoušení na stupně dan s mezinárodní platností. Generace cvičící aikido déle jak 7 let na 2. dan a generace cvičící déle jak 5 let na dan první. Byl tak položen základ rozvoje didaktického systému ČAA se skupinou nositelů stupňů dan. Dne 13. 2. 1994 je dále na schůzce učitelů ustanoveno složení technické komise ČAA. Prezidentem se stává M. Ikeda a jeho asistentem byl jmenován D. Vetter. 18

ČAA využívá za podpory a souhlasu šihana Ikedy ochoty švýcarských učitelů, kteří na mnoha zahraničních stážích pomáhají šířit své znalosti aikido. ČAA, dá se říct, dle švýcarského vzoru letních škol organizují ve dnech 18.až 23. 7. 1994 první letní školu, a to v Hranicích na Moravě. Škola probíhá pod vedením D.Vettera a dochází zde ke sjednocení podmínek pro získání technických stupňů. Podmínky pro získání byly následovné: na 6. kjú 3 měsíce, na 5. kjú 6 měsíců, na 4. kjú 12 měsíců, na 3. kjú 18 měsíců, na 2. kjú 27 měsíců a na 1. kjú 39 měsíců cvičení a došlo k odstupňování účasti na stážích ČAA. Jak napsal Kodým, zdá se, že: Historie aikido v Čechách, u části českých aikidistů, od začátků směřující k tradičnímu systému Aikikai, se tak hned v počátcích mladé organizace začíná naplňovat. Struktura ČAA nabízí rozvoj jednoho ze základních principů systému aikido - výuku a technický vývoj - a přináší další žádaný princip, a to jasný zkouškový systém s mezinárodní platností. Dne 26.7.1994 jsou do ČAA přijata 3 nová dódžó a zvolena nová rada. Další dódžó je přijato při příležitosti stáže D.Vettera ve dnech 25. a 26.11. 94. Koncem roku 1994 odmítá ČAA v referendu vstup do české unie bojových umění. [4] Rok 1994 byl rokem velice hektickým, kdy se pozvolna formovala nová společnost ČAA, její vnitřní struktura, předpisy, nařízení a také dochází k ucelování zkouškového systému. Byl to rok, ve kterém vznikla společnost řekl bych hrubě otesaná. Je potřeba vyvinout v následujících letech značné úsilí pro vytvoření společnosti strukturalizované a fungující. Na začátku roku 1995 vydává asociace průkazy, je vytvořen znak a konečné logo, zároveň se zřizuje bankovní účet a dotváří se administrativní systém. Z vlastní iniciativy začíná AKP vydávat časopis Aikido, který vychází jako dvouměsíčník a který se v lehce změněné podobě vydává dodnes. 12. 2. 1995 je na valném shromáždění po ročním cyklu volena nová výkonná rada organizace. V ČAA je k tomuto datu registrováno na 20 klubů z celé republiky. V roce 1995 se také dále rozvíjí vazby na zahraniční učitele (z velké části to byli učitele ze Švýcarska) a pořádají se na našem území řady seminářů. 19

Valné shromáždění, konané dne 16. 12. 2005 za účasti již 27 dojo s 597 členy, volí na další rok novou radu a schvaluje hospodářské předpisy. Začátkem roku 1996 vydává ČAA sborník základních dokumentů ČAA, který obsahuje veškeré technické, administrativní a strukturální materiály organizace. K 8. 2. 1996 odesílá žádost o uznání ČAA mezinárodní federací aikido (IAF). Žádost je též doplněna o propagační materiály a současnou statistiku organizace, která činila k tomuto datu 28 dódžó o celkovém počtu 693 členů. Na, v pořadí již 7 kongresu mezinárodní federace aikido, konaném, ve dnech 2. až 6. 2. 1996, za účasti prezidenta IAF (Kišomaru Uešiby),výkonného ředitele Honbu dódžó (Moriteru Uešiby) a dalších zástupců Aikikai z celého světa je oficiálně uznána ČAA jako člen IAF za Českou republiku. Získání členství v IAF byl jeden z největších, ne-li největší z úspěchu ČAA, která se tak roku 1996 stává jedinou mezinárodně platnou organizací v České republice. Koncem roku 1996 se koná valné shromáždění s účastí zástupců 31 klubů, které čítají na 886členů. VS potvrzuje radu a do doby dalšího VS na jaře 1997 byla stanovena komise mající za úkol kompletaci dokumentů ČAA dle vývoje od roku 1993. Činnost této komise se však setkala s odporem a na přání M. Ikedy byla začátkem roku 1997 rozpuštěna. Na VS 28. 3. 1997 bylo odhlasováno vyloučení 3 klubů z řad ČAA a množství dódžo stanulo na 29. Následně pak byla zvolen nová rada. [4] 2. 5. 2 Vývoj od roku 1998 do roku 2008 V roce 1998 organizovala ČAA v Praze dva kongresy EAF spojené se stážemi vedenými japonskými učiteli šihan M. Ikeda (Švýcarsko), šihan Y. Kitaura (Španělsko), šihan M. Kanetsuka (Anglie). Nejvýznamnější akce ve struktuře ČAA, Letní týdenní škola v Českých Budějovicích (LŠ) a Zimní víkendová škola v Praze (ZŠ), probíhaly pod vedením šihana Masatomi Ikedy dvakrát ročně až do konce roku 2001. 20

V průběhu roku 2002 však pan Ikeda vážně onemocněl a vzdal se všech svých funkcí a povinností, které vykonával z pověření Hombu Dojo pro národní organizace aikido v České republice (ČAA) i v dalších evropských zemích. Tradice zimních a letních škol pak nadále pokračuje s účastí okolo 150 lidí pod vedením Ikedova dlouholetého žáka Daniela Vettera (5. dan Aikikai v r. 2003). Při ZŠ ČAA s ním od roku 2003 na výuce spolupracuje sensei Michele Quaranta (6. dan Aikikai v roce 2007) a při LŠ ČAA od roku 2005 sensei M. Kodym (5. dan Aikikai v roce 2007). Česká asociace aikido také pravidelně pořádá množství regionálních a národních stáží. Podrobné informace lze nalézt na stránkách http://www.aikikai.cz/. Dalšími akcemi jsou soukromé stáže zahraničních učitelů (Quaranta Michele a Daniela Vettera) pořádné některými kluby. V roce 2003 ku příležitosti oslav 10-ti lého výročí proběhly 2 významné stáže vedené japonskými sensei, kteří působí v Evropě šihan H. Hosokawa (Itálie), šihan K. Asai (Německo), a koncem roku 2005 další víkendová stáž šihan Y. Fujimoto (Itálie). Statistické údaje říkají, že v polovině roku 2006 organizace ČAA úspěšně rozvíjí svou činnost a šíří aikido v 38 oddílech po celé republice. Členská základna ČAA se již několik let pohybuje okolo 700 800 členů, včetně skupiny okolo 80 členů ze tří polských klubů z Gdaňska. [8] 2. 5. 3 Současný stav České asociace aikido Součastná pozice ČAA v roce 2007 a počátkem roku 2008 je dle oficiálních stránek klubu následující: ČAA vystupuje jako kulturní nepolitická organizace sdružující zájemce o cvičení aikido. Každý zájemce o členství se může stát jejím členem, pokud již není členem některé další organizace aikido v České republice. Její členové se za účelem cvičení aikido sdružují v klubech ČAA. 21