12/08 zpravodaj ks hradec králové www.kshk.cz prosinec 2008 BETLÉMSKÉ NADECHNUTÍ 601 slovo na prosinec Zíííív. Pro pastýře to byla obyčejná, dalo by se říct až nudná noc. Rutinně se střídali na hlídce u stád. Tedy až do chvíle, kdy se nebe rozzářilo snad tisícovkou světel. Museli jste si zastínit oči, pokud jste v té záplavě Boží slávy chtěli spatřit Hospodinova anděla. Nemuseli jste ale dělat vůbec nic, abyste zaslechli jeho hlas. Byl všude kolem, naplnil celou betlémskou krajinu... Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí. A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil. Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. (Lukáš 2,10-19) Tolik hostů! Jak je uctít? Co jim jen nabídnout? Tak tyhle starosti fakt dneska Marii netrápí. Nesnaží se být vzornou hostitelkou. Je tak hrozně unavená... Zároveň ale.. šťastná! Novopečená máma pozoruje svoje miminko. Zachytává slova z vyprávění pastýřů. Ozvěna slov Gabrielových: Spasitel... Pán... Dědic krále Davida... Boží sláva a Boží láska... Pokoj pro všechny lidi... Marie hladí svého synka po tvářích. Malá očička mžouravě hledí na maminku. Co všechno tyhle oči asi jednou uvidí? Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. (Matouš 3,16) Přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy. (Matouš 9,2) Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. (Marek 10,14) Marie se dívá na zmuchlané prstíčky svého - jen několik hodin starého - syna. Až vyroste, co asi bude brát do svých rukou kromě tesařského dláta? Přisel k němu jeden malomocný, padl před ním na kolena a prosil ho: Kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit! Naplněn soucitem, Ježíš vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: Chci to. Bud čistý! (Marek 1,40-41) Když Petr viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: Pane, zachraň mne! Ježíš hned vztáhl ruku a uchopil ho... (Matouš 14:30-31) Ježíš nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali... (Jan 19,17-18) Dět'átko se zrovna odkopalo. Marie je přikrývá a dotýká se jeho maličkých nožiček. Po jakých cestách asi budou jednou chodit. Kam až tě donesou? Ježíš chodil po celé Galileji, učil v synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. (Matouš 4,23) Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel [vzkříšený] Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: Pokoj vám. (Jan 20,19) Můžeme se jen dohadovat, co všechno se Marii honilo hlavou, když pozorovala svého syna po jeho prvním nadechnutí. Nedávno jsem ve filmu Hitch slyšel: Život není o počtu nadechnutí; je o chvílích, co vám dech berou. Myslím, že Marie si byla jistá, že drží v rukou Spasitele, se kterým lidé prožijí dech beroucí chvíle, vlastně celý život. A Ježíš přesně takový byl. Ježíš je takový pořád. V Kristu váš Jakub Limr

DANKA TROJTLEROVÁ ZPOVÍDÁ ANTONA GOROLA Foto: M. Vlk Klasická otázka úvodem: Jak jsi vlastně uvěřil v Ježíše? Uvěřil jsem 15. října 1998 díky svému švagrovi, který mi dal otázku, jestli nechci přijmout Pána Ježíše. Nad tou otázkou jsem hodně přemýšlel. Máš nějaký zážitek s Bohem, o který by ses s námi podělil? Jaký? Když jsem byl doma, četl jsem slovo na každý den (Setba) a dotklo se mě místo z 1. Mojžíšovi 3,9: Hospodin Bůh zavolal na člověka: Kde jsi? V tu chvíli jsem se začal modlit a řekl jsem: Pane Ježíši, tady jsem. Začal jsem cítit, že Bůh je se mnou. Děkuji Bohu za velké požehnání. Existuje v současné době nějaký problém, který tě hodně trápí? Spíš děkuji Bohu za to, že se stará. Tonda s rodinou K čemu se cítíš Bohem povolaný? Rád se bavím s lidmi a říkám jim evangelium. Co se ti ve sboru líbí? Na Slovensku se mi líbí pastorovo srdce, upřímnost bratří a sester. Ohledně Hradce Králové děkuji Bohu, že nás tu přijali jako své bratry a sestry. Co děláš opravdu rád? Jsem rád ve společenství křesťanů a s rodinou. A také rád nakupuji. Co tě potěší ze všeho nejvíc? Největší radost mám ze svědectví a z chval. Prozradíš nám nějaké větší přání do budoucna? Aby vznikl v mojí vesnici rómský sbor. A nějaké splněné přání, největší dosavadní životní úspěch? Že je celá moje rodina věřící. Kolik členů má tvoje domácnost? Pět manželka, dvě dcery, zeť a já. Kde v současnosti pracuješ? Líbí se ti tam? Pracuji v pardubickém Foxconnu. Zatím se mi tam líbí. Řekl bys nám, kde se ti zatím nejvíc líbilo (dovolená, výlet, hrad, zámek)? Popravdě, nejradši jsem doma s rodinou. Také se každoročně těším na rodinný tábor. Máš nějaký oblíbený příběh z Bible, který tě zatím v životě hodně oslovoval? Jde o příběh ze Starého zákona o Josefovi a jeho bratrech. Oblíbené barvy? Různé. Oblíbené jídlo? Opravdu rád jím :) Oblíbená kniha? Křesťanská literatura. Oblíbený film? Staré filmy a české komedie. Oblíbená hudba? Treti deň. Oblíbená biblická postava? Ježíš, který se za nás obětoval. zpověď Oblíbený verš? Žalm 119,11: Vo svojom srdci som ukryl tvoju reč, aby som nezhřešil proti tebe. humor Omlouvám se, ale pro vás tu už fakt nemám místo. (Lukáš 2,17)

ze staršovstva SETKÁNÍ STARŠOVSTVA 12. LISTOPADU 2008 Opět jsme se vrátili k tématu prorokování na shromáždění, respektive prorocká slova ve sboru. Chceme, abychom jako celý sbor brali prorocká slova vážně; ne aby se na ně zapomínalo, aby lidé ve shromáždění během prorokování zapínali šetřič obrazovky nebo aby prorocká slova vyvolávala zmatek. Jako starší bychom chtěli daleko odvážněji přistupovat k rozsuzování prorockých slov. Nebát se rovnou říct, pokud se nám něco bude zdát např. nebiblické nebo mimo mísu. Víme, že se v tom máme co učit a chceme se to naučit. Velmi často to není složité: děje se to tak, že ten, kdo má na srdci nějaké prorocké slovo, se jde nejprve poradit s tím, kdo vede shromáždění. To je pak šance rozsoudit dané slovo předem. Občas se ale stane, že někdo přinese slovo např. během svědectví. Pak nechceme jen tak rozpačitě přešlapovat, ale za prorocké slovo se postavit, možná na něj rovnou prakticky zareagovat, anebo ho korigovat. Rádi bychom se vrátili ke službě jakéhosi strážce proroctví. Nejde o nic pompézního, i když to tak může znít. Jde o to mapovat prorocká slova, abychom se jako sbor mohli třeba po roce ohlédnout, vysledovat Boží stopy, vidět, do čeho jsme vstoupili a kde se nám to naopak nepovedlo. Některá slova jsou určená do aktuálního shromáždění, s jinými je ale potřeba pracovat dál, dotknout se jich v kázání atp. To ale nepůjde, pokud se nám vykouří po jedné neděli z paměti. Také po konzultaci s Markem Prosnerem si nemyslíme, že je správné, aby na shromáždění prorokovali lidé, kteří nemají žádný domovský sbor. Službu duchovními dary vnímáme hodně RAŠÍCÍ ŽIVOT I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. (Izajáš 11,1) v souvislosti s biblickým obrazem Těla (1 Korintským 12). Kdo chce sloužit Tělu, měl by být nějakým závazným způsobem součástí Těla a ne se stavět mimo. Nechceme podporovat model prorocké služby á la prorok stojí na skále nad táborem Božího lidu, prorokuje mu, ale sám nechce mít s tím táborem nic společného. Tímhle samozřejmě nemáme na mysli, že ten, kdo přináší prorocké slovo na bohoslužbě KSHK, musí být členem KSHK; musí mít ale nějaký sbor (křesťanskou církev), kde je doma. Velkou část setkání starších jsme věnovali ohlédnutím za návštěvou Marka Prosnera (více najdete v samostatném článku). Rozebírali jsme plusy a mínusy, které Marek viděl. Velmi cenné Markovy postřehy jsme využili jako odrazový můstek pro naše vlastní hodnocení sobotního setkání vedoucích (8. 11. 2008), ale i nedělních bohoslužeb. Prodej srdíčkového auta : před třemi lety KSHK zakoupilo dodávku Peugeot, která měla fungovat především pro službu Před třemi roky nám na zahradě napadl hrušku nějaký parazit. Nakonec nezbylo nic jiného, než ji pokácet. Ořezal jsem větve a začal jsem ji okopávat, abych mohl přesekat kořeny a vyvrátit pařez. Když jsem se dostal asi půl metru pod terén a kmen stromu stále směřoval kolmo dolů, ztratil jsem trpělivost, vyhloubil kolem kmene větší díru a půl metru pod terénem jsem hrušku uřízl. Vše jsem zaházel hlínou a zasel trávu. Dva roky se nic nedělo. Letos na jaře se v místě, kde hruška byla, objevily výhonky rostliny. Nejprve jsem jim nevěnoval pozornost, ale asi po měsíci jsem zjistil, že na místě bývalé hrušky roste hruškový keř. Ten kořen hrušky se zdál úplně mrtvý. Dva roky v Azylovém domě pro matky s dětmi (např. jsme děti a maminky vozili na shromáždění, dodávkou se jezdilo na výlety nebo se proměnila ve stěhovací vůz). Už je to víc jak rok, co jsme se službou na azyláku skončili a od té doby bylo auto využíváno jen příležitostně. (Jen pro připomenutí: služba na azylovém domě skončila především ze dvou důvodů: 1) skupina dětí, které byla služba hlavně určena se odstěhovala do nového domova; 2) nedostatek služebníků). Skvělé je, že si auto de facto na provoz a povinné ručení vydělalo samo, a to zejména díky péči Martina Raka (díky, Martine!). Teď už by nás ale stálo peníze a navíc pro něj nemáme žádné praktické využití. Srdíčkové auto se na konci listopadu podařilo prodat a do sborové pokladny přibylo deset tisíc korun (což je současná tržní hodnota tohoto auta). V uplynulých několika týdnech, respektive měsících jsme ve sboru (oficiálně) přivítali dvě nové tváře - Danku Trojtlerovou a Helču Seifertovou. K 1. 12. 2008 má KSHK 63 dospělé členy. Starší sboru pastýřský list trvalo, než výhonky prorazily půlmetrovou vrstvu hlíny a objevily se na světle. Život, který byl v kořeni skryt, se prosadil. Když jdeme v lese a vidíme pařez, nic moc od něj nečekáme. Stejně tak Izraelci před dvěma tisíci lety neočekávali nic moc od Davidova rodu. Bylo to již hodně dávno, kdy Jišajův syn byl králem Izraele a Izrael byl z hlediska politického na vrcholu své

slávy. Davidovi potomci byli většinou zapomenuti a mnohdy jen oni věděli, že mezi předky mají významné izraelské krále. Jako já jsem nečekal, že z hrušky ještě něco vyroste, nečekali to ani současníci Josefa a Marie u uschlého pařezu Jišajova rodu. Možná i kolem nás jsou lidé, od kterých už nic nečekáme. Možná už nic nečekáme ani od sebe. Prostě je někdo nebo něco, kde nevidíme žádný život a nebo života vidíme jen velmi málo. Prorok Izajáš šest set let před narozením Pána Ježíše ale prorocky viděl budoucnost. Už v jeho době nebyli Jišajovi potomci nijak slavní. Izajáš se ale nedíval přirozenýma očima. Díky obecenství s Bohem viděl dál. Viděl, jak z tohoto, zatím mrtvého, pařezu, vyraší život. Bůh nezapomněl na zaslíbení, která řekl Davidovi a dokonce ani na slovo, které vyslovil po pádu člověka v ráji. Pařez se zazelenal a z semene ženy se narodil ten, který porazil Satana a smrt. I o letošních Vánocích můžeme připomenout sobě i ostatním, že se nám narodil Spasitel. Izajáš popisoval Jeho příchod následujícími slovy: Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje. (Izajáš 9,5) Většina lidí si v současné době nepředstavuje Pána Ježíše tak, jak Ho viděl Izajáš. Představují si miminko, které nosí dárky, resp. nějaké dárky samo potřebuje. Vidění Syna, na kterém spočinula vláda, se do EXIT TOUR Na podzim 2008 proběhlo deset týdenních akcí Exit Tour v deseti českých a moravských městech. Tato evangelizační akce byla mostem mezi televizním vysíláním a místními církvemi a jejím hlavním cílem bylo zvěstovat Krista mezi mladými lidmi. Hradec Králové byl startovním městem celého Exit Tour. Přinášíme ohlednutí za evangelizací s číslicí 3:16 ve znaku - nejprve celorepublikově, hned na to, jak vypadala u nás v HK... Víte, co významného se stalo v roce 1879? V lednu toho roku dostal T. A. Edison nápad, že sestrojí žárovku. A na podzim téhož roku se mu povedlo vyrobit první prototyp, který svítil pouze jednu hodinu. To, co bylo ovšem mnohem významnější, bylo, že tímto svítícím prototypem otevřel nový prostor, který umožnil rozvoj až do té míry, že každý z nás má večer doma světlo. dnešní představy Vánoc příliš nehodí. Příliš se ale nehodilo ani v té noci, kdy pastýři uviděli čerstvě narozeného chlapce ležícího v jeslích. Trvalo třicet let, než začalo být zjevné, že se jedná o někoho mimořádného. Ti, kteří Bohu naslouchali, to ale věděli dřív. Ať už se jednalo o Annu, která Bohu sloužila postem a modlitbami, nebo o Simeona, který vyhlížel potěšení Izraele (o obou čteme u Lukáše ve druhé kapitole). Prostě lidé, kteří mají s Bohem osobní hluboký vztah, vidí dále než ostatní. Jsou schopni vidět život i tam, kde ostatní vidí jen mrtvý pařez. Stejně jako mne překvapil pařez hrušky, tak byli současníci Pána Ježíše překvapeni tím, kým se stal syn tesaře. A stejně tak budou překvapení mnozí, až se Pán Ježíš znovu vrátí. Bůh může jednat i skrze lidi a okolnosti, kde Po šesti měsících příprav a šesti týdnech práce ve městech nám začal svítit EXIT Tour! Jako tým EXIT Tour jsme prožili úžasné Boží požehnání v mnoha oblastech. První, kterou chceme zmínit, je služba hudebníků z kapely DIZMAS. Jejich výkon a nasazení bylo vysoce profesionální, jejich přístup ke službě hluboce duchovní a postoj ke studentům velmi laskavý. Kromě šesti koncertů, které navštívily více jak tři tisíce lidí, hráli třicetkrát na školách a měli dvacet seminářů o Image v Los Angeles. Dizmas připravili asi patnáct odpoledních workshopů v křesťanských klubech a byli skutečně velmi přitažlivým magnetem pro studenty. bychom s tím přirozeně nepočítali. Může dát nový život, který se projeví v lidech kolem nás a může se projevit nově i přímo v nás. Protože známe Boha, tak vidíme dále a jsme lidé naděje. O letošních Vánocích nemusíme připomínat jen bezmocné miminko v jeslích, ale můžeme s nadějí vyhlížet návrat Krále. O této naději můžeme svědčit tím, jak jednáme a jací jsme. Protože narozdíl od Izajáše se nedíváme na příchod Pána Ježíše do budoucnosti, ale víme, že již přišel. To, co Izajáš prorokoval, se stalo skutečností. Proto si dovoluji parafrázovat Izajáše jedenáctou kapitolu: Na něm spočinul duch Hospodinův, duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou byl prodchnut. Nesoudí podle toho, co vidí oči, nerozhoduje podle toho, co slyší uši, nýbrž soudí nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi rozhoduje podle práva. Žezlem svých úst bije zemi, dechem svých rtů usmrcuje svévolníka. Jeho bedra jsou opásána spravedlností a jeho boky přepásány věrností. To je Ježíš Kristus, náš Pán. Lubomír Ondráček Autor je pastorem KS Praha. Přetištěno s laskavým svolením. Ilustrační foto: Flávio Takemoto ze života sboru Velmi zajímavá byla také zkušenost se školami. Nikdy nikdo v České republice ve školách takový program v dané míře doposud nepřipravoval, a tak jsme byli zvědaví, jaké budou reakce ze strany vedení škol. Tady je jedna z nich: Dobrý den, velice ještě jednou děkujeme za realizaci programu EXIT Tour na naší škole. Skvělá akce se u nás uskutečnila 7. 11. 2008. Školou zní písničky skupiny DIZMAS, pořád se mluví o některých lektorech i tématech. Myslím, že se na tuto akci bude u nás ještě dlouho s díky vzpomínat. Rádi se opět zúčastníme něčeho tak zdařilého. Ještě jednou díky. Za všechny Mgr. Magda Gálíková, metodik prevence SZŠ a VOŠZ Zlín. Skutečně, reakce vedení škol byla nadšená a už teď máme nová pozvání pro EXIT Tour. V rámci programů na školách se o TV pořadu EXIT 316 Mise dozvědělo přibližně čtyři tisíce studentů a zároveň slyšelo přednášku na témata: Sex, AIDS, vztahy; Drogy život v závislosti; Trokosi -

otroctví v 21. století nebo Image v Los Angeles. Na skvělých referencích ze škol se významně podíleli lektoři z ACET a Mezinárodních potřeb, které jsme pozvali jako přednášející a také tímto děkujeme, že jejich organizace umožnily jejich zapojení do EXIT Tour. V celém projektu byla klíčová spolupráce s místními sbory nebo křesťanskými službami. Moc si vážíme všech, kteří se na odpoledních aktivitách věnovali studentům, kteří přišli ze škol. Průměrně na odpolední aktivity přicházelo kolem čtyřiceti studentů každý den! Chvála Bohu za to! Co bude dál? EXIT Tour krátce zasvítil (šest týdnů), ale především se ukázalo, že se otevírá nový prostor pro šíření dobré zprávy o Ježíši Kristu. Máme dost podnětů pro to, abychom se pokusili EXIT Tour rozsvítit možná na dlouhé roky. Na jaře 2009 by EXIT Tour měl proběhnout v dalších městech České republiky. Čekají nás čtyři měsíce práce se školami, získání hudební skupiny, získání a přípravy místních sborů pro následnou práci, získávání modlitební podpory a financí, a to všechno s nadějí, že se možná dalších pět tisíc studentů dostane do kontaktu s věřícími lidmi, někteří z nich porozumí evangeliu a pro některé se stane Ježíš skutečným V.I.P. a jejich jména budou zapsána do knihy života. Prosíme buďte s námi na modlitbách i jinak Milan Michalko (Koordinátor EXIT Tour) EXIT TOUR OČIMA JAKUBA ŠPAČKA HK Ve středu 1. října 2008 se v Hradci Králové konala část Exit Tour zaštítěná naším KS. Akce proběhla v Médiu a program byl vskutku pestrý semináře, workshopy, airsoft, výstava fotografií a mnoho dalšího. V přízemí se navíc mohl hrát stolní fotbálek a točila se pravá česká Kofola:-) Exit Tour se odehrával v pohodovém duchu a po několika minutách bylo jasné, co je mezi návštěvníky nejpopulárnější ano, byl to airsoft. Všichni jsme si zastříleli a přišli dokonce i členové americké skupiny Dizmas, kteří se s chutí zapojili. Akce se náramně vydařila! Jen mě mrzí nevyužitých seminářů a workshopů, protože téměř všichni trávili většinu času v horním patře airsoftem. Také byla škoda, že přišlo málo lidí, protože si myslím, že měla potenciál pobrat mnohem větší počet účastníků. Stejný týden v pátek bylo na programu vyvrcholení celého Exit Tour v Hradci Králové, a to koncert kapely Dizmas (USA). Trochu mě zaskočilo, že se koncert konal v sálu kina, avšak brzy bylo jasné, že ten, kdo si chce zaskotačit, tak si místo najde. Po pár chvílí se plně zaplnil prostor pod podiem. Všichni si užívali každej song. Zpěvák kapely mezi rychlými písničkami, které chrlila kapela ve velkém stylu, mluvil jasně o Bohu a myslím si, že to mělo ohlas. Koncert se mi velmi líbil, ale přece jen byla škoda toho kina (koncertní sál je prostě koncertní sál) a horšího ozvučení v dolních částech (podle ohlasů byl na balkóně o poznání lepší zvuk). EXIT TOUR OČIMA JAKUBA LIMRA Jakub Špaček Je několik důvodů, díky nimž si myslím, že se naše exittourová povedla a bylo dobře, že jsme se přidali k Elementu a Církvi bratrské a Exit Tour udělali i v HK. Pak je několik věcí, u kterých bych si přál, abychom (především ale já) se z nich poučili při pořádání podobné akce v budoucnu. A těmi začnu. Na jednu stranu bylo moc fajn, že jsme se snažili udělat program co nejpestřejší, ale vidina airsoftu a fotbalu zdarma zlákala příchozí natolik, že o workshopy byl zájem téměř nulový (navíc drtivá většina návštěvníků byli kluci). V tomto směru jsme program zbytečně předimenzovali. Je velká škoda, že se vůbec nepodařilo pozvat přes dopolední program na školách (měli jsme jako sbor trochu nevýhodu, že jsme měli první den, tudíž proběhly jen dvě přednášky; přesto z ráno oslovených studentů nikdo nepřišel). Celkově mám pocit, že se mi moc nepodařila organizační složka. Svou roli v tom sehrálo, že jsme se dvě noci před akcí vrátil z Anglie a na finální přípravy mi zbývalo málo času. Ale především jsem se naprosto zbytečně snažil urvat spoustu věcí sám, místo, abych rozdělil úkoly. Uvědomil jsem si, jak je potřeba daleko lépe a s větším předstihem takové akce připravit a promodlit. Sebekriticky musím uznat, že takhle mou chybou ztratila naše středa mnoho kladných bodů. Ale také byly Vypíchl bych tři velká plus: 1) Zapojení lidí (nejen) z Patrikovy skupinky: pracovali jste s úžasným nasazením a ochotou. Za to vám chci všem moc poděkovat! Někteří byli v přímém kontaktu s návštěvníky, jiní stěhovali, lepili, stříhali, vedli workshopy. Bylo toho hodně. 2) Prolomení bariéry mezi KSHK a Domovem mládeže, který s Médiem sousedí. Studentů tam bydlí opravdu hodně, ale nikdy se nám tam s žádnou pozvánkou nepodařilo proniknout. Tentokrát byl náš Exit Tour doporučen přímo jedním z vychovatelů, takže všichni mladí návštěvníci přišli právě z Domova mládeže. Vnímám to jako pootevřené dveře do míst, kam jsme zatím měli vstup zakázán. 3) Seznámení s novými lidmi. Jednak pro mě osobně to byla zajímavá zkušenost bavit se s některými z příchozích. A pak jsem také rád, že nám jedenáct návštěvníků na sebe nechalo kontakt. Jakub Limr poslední shromáždění. Nemohl usnout, prožíval velký duchovní zápas. Nakonec se setkal s Billym Grahamem a uzavřel s Bohem věčnou smlouvu. Za několik málo hodin potom oznamoval posluchačům rozhlasu, že Ježíš Kristus vstoupil do jeho života a všechno změnil. Toto sdělení proběhlo Spojenými státy a velké deníky psaly, že v Los Angeles se stalo něco, co se nedá přehlížet. Tisk přinášel na prvních stranách evangelium Ježíše Krista. Vtipkoze života církve VŠECHNO NEJLEPŠÍ, BILLY! (2/2) [Pokračování článku z Mozaiky 11/2008] Je září roku 1949 a Billy Graham cestuje se svým týmem na velké evangelizační tažení do Los Angeles; nazvali jej křížová výprava. Mělo trvat tři týdny. Právě zde se stalo něco, co všechno změnilo. Způsobil to Hearet (čti híret), majitel velkých deníků, král amerického tisku, který dal z neznámých důvodů pokyn novinářům, aby se o tuto evangelizaci zajímali. Na shromáždění začalo chodit stále víc lidí a v té době došlo také ke třem významným obrácením. Obrátil se populární zpěvák Stuart Hamblen, známý svými kovbojskými písněmi. Jeho manželka se za něho už dlouhou dobu modlila; na evangelizačním shromáždění seděl v první řadě, ale vytrvale se Božímu volání bránil. Dokonce odjel z města a vrátil se, až už měla evangelizace skončit. Byl šokovaný, když zjistil, že setkání pokračuje ten večer bylo připraveno

vání vystřídala úcta a obdiv. Jim Vans, který byl nazýván šéfem gangsterů, se tohoto evangelizačního shromáždění také účastnil; přišel však proto, aby uviděl muže, o kterém se tolik mluvilo. Na závěr setkání přistoupil k Jimovi starý muž. Jim ho chtěl nejprve srazit k zemi, ale když se tento člověk začal modlit, nedokázal to. Po výzvě k obrácení se ke Kristu se v něm něco zlomilo a on přijal Pána Ježíše. Musel prodat majetek, ohrožovala ho mafie, zodpovídal se u soudu za svůj bývalý život, ale svou vírou byl obrovským svědectvím celé veřejnosti. Jako třetí se obrátil Ludvík Zampari, vítěz olympijských her v roce 1936, slavný hrdina druhé světové války. Když se po válce vrátil do vlasti, žil světácky a lehkomyslně. V době evangelizace byl bez zaměstnání, bez jakéhokoliv životního cíle a v rozvodovém řízení. Jeho obrácení velice zapůsobilo na přítomné novináře, kteří tuto událost oznámili celé Americe. Je pochopitelné, že takové události měly dalekosáhlou odezvu. Křížová výprava, která měla trvat jen tři týdny, byla prodloužena na osm. Stan původně pro 6000 posluchačů bylo nutné rozšířit pro potřeby devět tisíc návštěvníků. Co bylo příčinou tohoto velikého úspěchu? Billy Graham říká: Byly to především modlitby věřících lidí, působení Ducha svatého a moc Božího slova. V modlitbě je skrytá veliká moc. Dlouho jsem tomu nerozuměl, až nyní, v životě služby. Přijal jsem osobně veliké požehnání. Člověk prožívá něco nevyslovitelného již na počátku dlouhých přípravných modlitebních shromáždění, trvajících až devět měsíců. Cítíte se přímo neseni, když se skupiny modlitebníků spojují nepřetržitě den co den na společných modlitbách. Co chcete říci, když se modlitební shromáždění prodlouží na celou noc, a to jen několik metrů od místa, kde zvěstuji Slovo Boží? Co říci na dopisy, telegramy prakticky z celého světa, které oznamují, že se lidé za vás modlí? Vždyť když se lidé modlí, vše se stává možným. Pro Grahama to byl počátek nového období. Moje teologická vyspělost byla malá a nikdy jsem neočekával, že budu požádán, abych vedl podobnou masovou evangelizaci. Ale Boží volání, které zaznívalo ve všech nepochopitelných událostech, bylo jasné. Samozřejmě, má kázání a projevy byly hodnoceny a také kritizovány mnoha teology i laiky na celém světě. Církevní časopisy vyjadřovaly nadšení i kritiku. Byl jsem proto někdy na rozpacích, zmaten i polekán. Častokrát jsem na kolenou prosil Pána Boha o ducha moudrosti, aby mne řídil a vedl. Především jsem však prosil, aby má služba přispěla k oslavě Božího království a Jeho církve. Billy Graham s úzkostí pozoroval, že je na Při jedné z návštěv Bílého domu jej jako svého duchovního mentora přijal prezidentský pár Ronald a Nancy Reaganovi. světě mnoho lidí, kterým je evangelium Ježíše Krista cizí a lhostejné. S pomocí zapálených lidí a finančních příspěvků mnoha dárců se povedlo, že v roce 1950 odvysílal rozhlasovou relaci s názvem Hodina rozhodnutí, ve které mluvil o svých zkušenostech víry. Rozhlas vysílal Grahamovo kázání třikrát, a to prostřednictvím sedm set stanic v USA, devadesát v Kanadě a padesát v cizině. Slyšelo ho asi dvacet miliónů posluchačů. Přibylo tolik práce, že pro tento účel musela být v roce 1950 vytvořena společnost s názvem Evangelizační asociace Billyho Grahama. Jejím cílem je zvěstování evangelia skrze moderní komunikační prostředky rozhlas, televizi, hrané filmy i satelitní techniku. Billy Graham napsal sedmnáct knih s duchovní tematikou. U nás jsou známé například knihy Pokoj s Bohem, Tajemství štěstí, Sedm smrtelných hříchů, Andělé, tajemní Boží služebníci, Naděje pro utrápené srdce ad. V roce 1945 se Graham proslavil ve své zemi. Po roce 1954 ho znala už i Evropa a celý svět. První evropskou destinací bylo hlavní město Velké Británie. Londýnská evangelizace byla tiskem přijata hodně nepřátelsky. Na každém shromáždění však bylo kolem dvanáct tisíc posluchačů a Graham si u nich postupně získal respekt a důvěru. Několikrát kázal i venku, pro ty, kdo se nemohli dostat dovnitř. Pomocí rozhlasu po drátě bylo shromáždění vysíláno v dalších čtyřech stech třiceti městech v Anglii. Evangelium slyšely asi dva milo milióny lidí. Následovalo Skotsko v roce 1955, kde opět přicházely k Bohu tisíce lidí. Mezi nimi i novináři, kteří po výzvě opouštěli svoje novinářské stolky a připojili se do dlouhé řady těch, kteří se rozhodli pro Ježíše. Jeden kazatel se ho ptal, co s těmi, kteří se obrátili. Zorganizujte biblické hodiny, uspořádejte modlitební shromáždění a pravidelně je navštěvujte! zněla odpověď. Billy Graham věděl, že probuzení musí začít nejprve uvnitř církve. Je obtížné sledovat Billyho Grahama na všech jeho misijních cestách. Ve druhém polovině padesátých let 20. století cestoval po Dálném východě: do Indie, na Filipíny, do Hongkongu, Tchaj-wanu, Japonska a Koreje. V Indii byl Billy Graham uchvácen duchovní touhou mas. Někteří lidé jeli na shromáždění čtyři dny vlakem. Hned první shromáždění v Madrasu ho velice překvapilo: Byl jsem hluboce dojat klidem tohoto davu. V průběhu shromáždění neexistovalo, aby posluchači přecházeli nebo odcházeli. Všichni byli na místě už dvě hodiny před začátkem a trpělivě seděli na palčivém slunci. Když jsme přišli, byly jich už tisíce a po celou dobu čekání zpívali. Nepřehledný zástup jako moře. Nemluvil jsem ani pět minut a už jsem pochopil, že tito lidé nepřišli jen proto, aby slyšeli zvěst evangelia, ale také proto, aby evangelium přijali jako radostné poselství. A tak jsem tváří v tvář těmto lidem začal kázat na docela jiný text, než jsem si připravil, a to na Jana 3,16: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Když jsem skončil a vyjádřil výzvu, šlo dopředu čtyři až pět tisíc lidí,většinou dospělí a vážení lidé. Zdálo se mi, že jsou vážnější a tišší než kdekoliv jinde. Bylo slyšet jen klepání sandálů. Na přelomu padesátých a šedesátých let následují tažení v Austrálii a v Africe. Únava však ohrožuje evangelistovo zdraví natolik, že přechází na nový způsob práce. Grahamovi spolupracovníci, kteří před tím jen vypomáhali, řídili všechna hlavní shro-

máždění. On sám osobně každé shromáždění jen zakončoval. V roce 1959 navštívil i Moskvu, v roce 1966 Polsko, o rok později Jugoslávii a po dalších deseti letech Maďarsko a Polsko. Po Moskvě a východním Německu následovalo v roce 1982 i Československo. Billy Graham navštívil naši zemi ve dnech 29. října až 4. listopadu 1982. Kázal v několika shromážděních. A co jsme viděli a slyšeli? V podstatě tichého a pokorného Božího svědka, který podle obdarování slouží lidem ke známosti evangelia a ke spasení, vzpomíná na vzácného hosta Stanislav Švec. Pak následovaly evangelizace v Sovětském svazu (1984), Rumunsku, Maďarsku, Číně a v roce 1992 a 1994 v Severní Koreji. Billy Graham za svůj život absolvoval jeden a čtyřicet evangelizačních cest. Nesmíme ale zapomenout na Grahamovu rodinu, která na něho vždy čekala a za kterou po skončení evangelizačního tažení znovu spěchal: Po dvou letech manželství jsme si s Ruth koupili dům v Severní Karolíně. Tam se postupně narodily naše děti; dcery Gigi, Anne, Bunny a kluci Franklin a Ned. Po boku Billyho Grahama stála celé roky jeho oddaná manželka Ruth. Ta kdysi řekla: Kdybych si měla vybrat ze všech mužů na světě, stejně bych si vybrala jen Billa. Obdivuji ho, že je tak přímý a neoblomný ve VÁLEČNÉ JIZVY Asi si říkáš, co mají společného válečné jizvy s něžným pohlavím. Existují sice ženy vojáci, které se zbraní v ruce zdatně sekundují svým mužským kolegům, ale o bitevním poli a zbraních tento článek není. Teď možná zamířím trochu na tenký led, ale řekla bych, že muži (jakéhokoli věku) se rádi chlubí svými úspěchy a vybojovanými bitvami. V dávných dobách byly jizvy dokonce jakýmsi vyznamenáním a důvodem k projevování úcty. Někdy se bojovníci předháněli, když si vzájemně ukazovali stopy po starých ranách. Dnes vedeme většinou boje úplně jiného druhu a vzpomínky na ně uchováváme spíš na fotoalbech nebo na stěnách v rámečku. S manželkou Ruth svém předsevzetí hlásat evangelium Ježíše Krista ztracenému světu. Obdivuji ho pro jeho hlubokou věrnost přátelům. Obdivuji ho pro jeho statečnost a čestnost. Obdivuji ho pro jeho lhostejnost vůči vlastnímu vzhledu, když je doma, ale za kazatelnou anebo před kamerami musí vždy vypadat bezchybně. Obdivuji ho, protože je jednoduše sám sebou. Lidé se mne někdy ptají, jestli netrpím strašnou samotou, když je Billy pryč tak často. Jenomže s pěti malými Grahamy kolem sebe jsem neměla mnoho A co my ženy? Ani nám soupeření není cizí a bitev za svůj život také absolvujeme mnoho. To na čem si ale opravdu zakládáme nejsou frčky a purpurová srdce za statečnost. Náš úspěch se většinou měří hlasitostí vrnění členů našich rodin. Dokážemeli klidně a moudře vytvářet pokojnou atmosféru pro své blízké, stojíme-li pevně a bez pohnutí po boku svých mužů a je-li naše náruč vždy připravena obejmout ty zkroušené, pak jsme opravdovými veteránkami bojů s chaosem, nepořádkem, únavou a sebelítostí. Ale přeci jen - i na našich tělech jsou válečné jizvy. Když bylo naší Elišce jen pár měsíců a já jsem s uspokojením zjistila, že se moje tělo pomalu vrací do formy a kilogramy nabrané v těhotenství se úspěšně ztrácí, uvědomila jsem si, že je jedna část těla, která už nikdy nebude vypadat, jako před dřív. Celé břicho mám pokryté jizvami, jak se tělo namáhalo, když se miminko dovnitř už sotva vešlo. Nejdřív mi to bylo trochu líto. Vždyť ty holky v reklamách mají kůži jako z alabastru. příležitostí cítit se opuštěná. A s těmito pěti malými tu byl vždy celý regiment čtyřnohých a dvounohých kamarádů. Vážím si těch let. Děti mě naučily hodně o dětech, o světě kolem nich, o mně a nejvíc o Bohu. Prožívali jsme smích, palčivé bolesti, ale i šťastné dny plné radosti a jindy zase čas občanské války. Později přišla poupata romantických zážitků, až se konečně objevili jedineční mladí muži a ženy a našli si svého partnera. V roce 2005 na cestě po Severní Americe zveřejnil Billy Graham rozhodnutí odejít do důchodu. Svůj odchod z aktivní služby odůvodnil zhoršujícím se zdravotním stavem. Již patnáct let trpí Parkinsonovou nemocí a má další závažné zdravotní problémy. 14. června 2007 zemřela jeho žena Ruth Bell Grahamová. Billy Graham oslavil letos 7. listopadu své devadesáté narozeniny. Tak ještě jednou: všechno nejlepší, Billy! Ester Kvasňovská Převzato s laskavým svolením Trans World Radia/Radia 7 (www.twr.cz). Vybráno z pořadu Řeka života, který přináší portréty osobností, jež svou vírou a vztahem k Bohu ovlivnily svou dobu a své okolí. zadáno pro dámy Ale pak mi hlavou prošla myšlenka, která mi úplně rozehřála srdce. Na mém břiše jsou válečné jizvy. Je to připomínka jednoho boje. Je to jako by z těch čar byl sestavený nápis MÁMA. Karolina Lirmová Ilustrační foto: E_B_A

ze života sboru MAREK PROSNER V HRADCI KRÁLOVÉ Druhý listopadový víkend navštívil naše společenství Marek Prosner, radní KS, který je od letošního podzimu uvolněn na plný úvazek pro nadsborovou službu KS. Pro nás to znamená, že se podařilo prakticky dotáhnout více jak rok staré úvahy, že by Marek tímto způsobem sloužil i nám. Prvním bodem Markovy hradecké návštěvy bylo sobotní setkání vedoucích. Odpoledne strávené u Růžičkových v Nepasicích vytvořilo příležitost jak se vzájemně lépe poznat. Marek měl navíc možnost nahlédnout pod pokličku takovýchto sborových setkání. Nepozvali jsme ho však pouze jako pozorovatele. Marek si pro náš připravil krátké slovo, které se překvapivě trefilo do toho, o čem s námi Bůh jako se sborem už nějakou dobu mluví. Odrazovým můstkem byla druhá kapitola listu Filipským, kde se mluví o sobectví, individualismu, ctižádosti a ješitnosti, ale také o povzbuzení, lásce či slitování. V druhé části Marek navázal kázáním o poddanosti, poslušnosti a následování Krista. Bylo to hodně jednoduché, přesto mocné povzbuzení, tak jak to Marek umí. V závěru sobotního setkání Marek sledoval naši diskusi, která měla jasné téma: vedoucí jako tým. Byl to jakýsi první krok, jak uchopit onu týmovou vizi, kterou jsme od Boha jako vedoucí dostali. Po nedělním obědě, který Marek strávil spolu s Patrikem a Kamčou Soukupovými, jste se mohli s tímhle klatovským pastorem potkat i vy. A to na mozaikové bohoslužbě, kde Marek kázal. Bylo vidět, jaké téma mu v poslední době Bůh položil na srdce, protože kázání bylo hodně o následování a poslušnosti Božímu povolání. Protože Marek během své návštěvy spal u nás v domě, bylo v pondělí ráno snadné najít si společný čas. Sedli jsme si nad tím, jaké za ty dva dny nastřádal dojmy z KSHK. Marek zdůrazňoval, že jde o jeho první návštěvu; na druhou stranu se nebál konkrétně pojmenovat plusy a mínusy, které viděl. Z pozitivních věcí, kterých si Marek všiml v neděli, bych zmínil například jasný směr bohoslužby, vřelost a pohostinnost po shromáždění, kterou mezi námi Marek pozoroval; také hodně kladně hodnotil duchovní záběr Citadely. Co se mínusů týče, tak tady mě Marek hodně vedl k zamyšlení nad věcmi, které se týkají mě osobně, třeba přílišná opatrnost, abych se někoho nedotknul. Klady ale převažovaly nad zápory :)) Podobně tomu bylo i u Markova hodnocení sobotního setkání vedoucích. Tady snad jen zmíním, že se Markovi líbilo, že spolu umíme mít legraci, ale vyváženě k tomu dáváme prostor i vážným věcem. A z čeho jsem měl asi největší radost, když Marek řekl, že děláme církev, že máme v sobě obraz mozaiky, kdy hledáme svoje místo a přitom nám jde o jedno společné oslavit Ježíše. Pro mě bylo moc dobré, že jsme nemluvili jen o věcech služebních, ale že jsme měli příležitost mluvit i na osobní rovině. I když Marek párkrát tnul do živého, nebylo to napomenutí, které by mi bralo naději. Naopak, spíš to ve mně provokovalo touhu dát větší prostor Bohu ke změně; nerezignovat, ale něco s tím dělat. Myslím, že celkově takhle Markova premiéra u nás splnila a potvrzuje směr služby, o který od něj stojíme: pomoc vedoucím, aby rostli či pohled zvenčí, který přináší praktické rady, co a jak změnit. Další cestu do Hradce by Marek rád podnikl v březnu 2009. PODPORA MARKOVY SLUŽBY Marek Prosner byl vyslán do nadsborové služby vedením KS, tj. Radou, ale také tak Kdyby se tě někdo zeptal, jaký jsi, co bys odpověděl? Myslím, že hodnocení, které se bude nejvíce blížit objektivnímu pohledu, může přinést ten, kdo se mnou je nejvíce - moje manželka Zdenča. Zdenča: Marek? Jaký je? Já ho vidím asi takhle. Marek je klidný, když jde do tuhého. Soustředěný, když je v tlaku. Dříč, který neví, že existuje čas, když vidí práci.je neúnavný řečník, když zaznamená hlad po Božím slově. A je dost nervózní a nevrlý, když nemá co dělat. zvaným kolegiem pastorů (jde o jakousi valnou hromadu složenou z pastorů KS). Markův plat se odvíjí od sbírek, respektive příspěvků ze sborů KS; není placen z nějakého mzdového konta KS v ČR, ale pouze z darů těch sborů, které jeho službu chtějí podporovat. KSHK, už z logiky toho, že nám Marek slouží, se k finanční podpoře připojilo. Zavázali jsme se přispívat každý měsíc částkou 1.000,- Kč na Markův plat. Když Marek přijede do HK a v našem regionu nebude mít jinou službu, budeme mu proplácet cesťák z Klatov, který činí cca 2.600,- Kč. Dále mu uhradíme náklady spojené s pobytem v HK, které budou minimální, protože vždycky bude bydlet u někoho ze sboru. Na Markův plat budeme dělat každý měsíc sbírku. Předpoklad je, že se vybere víc jak tisícovka. Částku nad uložíme a využijeme pro zaplacení výloh spojených s jeho návštěvou, příp. její díl přidáme Markovi jako bonus na konto jeho platu. Jakub Limr Foto: M. Vlk Jak by ses popsal? To souvisí s předchozí otázkou. Popis? Výška: 1,85m. Váha: více než 90kg. Věk: 43 roky a 3 dny. Pas: 114 cm. Hrudník: 116cm. Biceps: 45cm. Stehno: 62cm. Unese mnohem víc, než by do něj kdokoliv řekl. Zdenča navrhuje za rok měření opakovat. Tento rok je pro tebe rokem změn. Jak to prožívá a co si o tom myslí tvoje žena Zdenka? Zdenča: Marek prožívá všechno s nadšením a nasazením jen jemu vlastním. Ani tento rok není výjimkou. A já? Zdenča? Doufám v Hospodina, konám dobro, držím se svého a zachovávám věrnost (Markovi i jeho službě). Hledám blaho v Hospodinu a věřím, že mi dá vše oč požádám ze srdce (Žalm 37). Držím se tohohle žalmu. Zuby nehty. Na více nemám a méně nechci. Ptali se Kamila & Patrik Soukupovi

DOBRÁ PRÁCE Nedávno jsem v práci stál u přístroje na páskování zboží. Lepil jsem bezpečnostní kódy proti zlodějům a přemýšlel, jestli to, co dělám, má pro Hospodina nějaký význam. Můj kamarád a spoluhráč v pingpongovém týmu je specializovaný doktor. Denně zachraňuje životy těm nejmenším lidským bytostem. A kdo někdy viděl toho drobného tvorečka v inkubátoru, který se narodí předčasně nebo má kupříkladu problémy s dýcháním, jistě dokáže ocenit, jak je práce mého kamaráda náročná. Operovat tak malého človíčka totiž vyžaduje velkou dávku šikovnosti a pevné nervy. Jak jsem tak lepil kódy a páskoval, smutně jsem si povzdechl, že má práce je oproti té jeho naprosto bezvýznamná. Jenže Bůh mě vedl v myšlenkách jiným směrem. Dal mi najevo, že si stejně tak cenní té prachobyčejné a mnohdy nedůležité práce, kterou dělám já, jako té, co dělá můj kamarád. Ale má to jeden háček. Nebo podmínku, chcete-li. A ta zní: Musím tu práci dělat tak, jako kdybych ji dělal pro Ježíše. Jako kdyby můj zaměstnavatel nebyl ten, kdo jím je, ale sám Všemohoucí. Firma "Otec a Syn". Potom jakákoliv práce dělaná pro tohoto zaměstnavatele není bez významu. Je důležitá, potřebná a vůbec nezáleží na tom, jak ji nějaký "šéf" na zemi ohodnotí. A tak jsem zjistil, že mohu zametat ulice, kopat základy, umývat okna, vysypávat popelnice, razítkovat dopisy, vést pohovory, programovat stránky, natírat stropy, vyměňovat kola, zachraňovat životy, rozhodovat a soudcovat, otevírat dveře a nosit kabáty, řídit tým lidí, řídit kamión nebo lokomotivu, učit, léčit, vozit, létat, hrabat listí, malovat obrazy... Zkrátka cokoliv, co budu dělat pro Ježíše. Možná je to pro vás jasná a samozřejmá věc. Mě ji ale Bůh vložil do srdce právě v té chvíli. Můj den se prozářil a já měl najednou tolik energie a elánu a takovou chuť do práce..., přál bych vám to zažít. Bůh je dobrý zaměstnavatel. V jedné knize, kterou jsem nedávno četl, se autor mimo jiné zamýšlí nad tím, co vlastně Bůh celé dny dělá. Ptá se čtenáře, zda-li by dokázal odpovědět pouze jedním slovem. A víte jaká je ta odpověď? Pracuje. Ano, Bůh celé dny pracuje. Nelenoší, nedívá se na nás z nebeského blankytu s nohama v papučích a v županu. Myslím, že má oblečeny pěkně ušpiněné montérky a každý den poctivě dělá svou práci. Tu, co nikdo jiný neudělá a ostatně ani udělat neumí... Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou. Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň. Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech. Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil. A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp. Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany. Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit. Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří; lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy. Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku... (Žalm 104,10-22) střípky Zbyněk Závodní Převzato s laskavým svolením z http:// zbynek.bloguje.cz. Foto: Spencer Britton mozaikový prosinec & leden Středa 24. prosince 2008 - PŮLNOČNÍ BOHOSLUŽBA Přijměte pozvání (a přepošlete je i svým přátelům a známým) na štědrovečerní bohoslužbu, z níž si mj. budete moci odnést světlo dovezené z Betléma. 4. adventní neděle - 21. prosince 2008 VÁNOCE, ČAS KDY SE RODÍ POKOJ Čtvrtá adventní bohoslužba tentokrát více v rodinném stylu Neděle 28. prosince 2008 NOVOROČNÍ BOHOSLUŽBA Poslední shromáždění v tomto roce, které se dá považovat za téměř novoroční Neděle 4. ledna 2009 V BOŽÍM DOMĚ Zpátky do Božího domu, zpátky k modlitbě Páně, která se opět promění v mapu... Neděle 11. ledna 2009 SHROMÁŽDĚNÍ KSHK NENÍ! V HK se na bohoslužbě neuvidíme, protože odjíždíme busem na celorepublikové shromáždění KS v ČR do Prahy. Stále je ještě možnost přihlásit se (cena 150,- Kč).