zpracoval: PhDr. Zdeněk Henig

Souhrnné zpracování kulturních památek města Benešov nad Ploučnicí a metodika k přípravě, zpracování a realizaci městského programu regenerace historického jádra a památkové zóny. zpracoval: PhDr. Zdeněk Henig 2012

Text copyright PhDr. Zdeněk Henig Odborná spolupráce: Mgr. Alena Sellnerová, Národní památkový ústav, ú.o.p. v Ústí nad Labem Copyright Město Benešov nad Ploučnicí 2012 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována ani šířena v jakékoliv formě nebo jakýmikoliv prostředky, ať už elektronickými či mechanickými nebo ve formě fotokopií či nahrávek či prostřednictvím současného nebo budoucího informačního systému apod. bez předchozího písemného souhlasu vydavatele. Přepracované vydání z roku 2001 Náklad 5 výtisků.

OBSAH Úvod str. 1 Vyhláška ministerstva kultury České republiky ze dne 10. září 1992 o prohlášení území historických jader vybraných měst za památkové zóny 2 str. č.476/1992 Sb. Příloha k vyhlášce MK č.476/1992 Sb str. 3 Benešov nad Ploučnicí historický nástin a urbanistický vývoj. str. 4-10 Seznam nemovitých kulturních památek Města Benešov nad Ploučnicí. str. 11-12 Popis evidovaných památkových objektů str. 13-54 Seznam objektů v památkovém zájmu Města Benešov nad Ploučnicí a jejich stručná charakteristika. str. 55-60 Metodika postupu při zpracování dotací z Programu regenerace městských památkových rezervací a zón. str. 61-63 Příručka vlastníka kulturní památky - Kulturní památky a péče o ně str. 64-98 Dotační programy pro vlastníky kulturních památek v městské památkové zóně Benešov nad Ploučnicí pro rok 2013 str. 99-100 Nejčastější stavební úpravy v městské památkové zóně Benešov nad str. Ploučnicí 101-102 Reklama v městské památkové zóně Benešov nad Ploučnicí Mgr. Alena Sellnerová (NPÚ) str. 103 Žádost o závazné stanovisko pro kulturní památky str. 104 Žádost o závazné stanovisko pro stavební činnost v památkové zóně str. 105 Usnesení vlády České republiky ze dne 25. března 1992 č.209 k Programu regenerace městských památkových rezervací a městských str. 106-107 památkových zón. Příloha č.1 k usnesení vlády ČR ze dne 25.března 1992 č.209. str. 108-109 Příloha č. 2 k usnesení vlády ČR ze dne 25. března 1992 č. 209. str. 110-117 Zákon č.20/1987 Sb., České národní rady ze dne 30. března 1987, o státní památkové péči (ve znění zákona ČNR č.425/1990) ve znění str. 118-163 zákona č.242/1992 Sb. Použitá literatura str. 164

1 ÚVOD Regenerace památkově chráněných území našich měst podle Usnesení vlády ČR ze dne 25. března 1992 č. 209 má znamenat řešení sociálních a ekonomických aspektů rozvoje při zachování kvality životního prostředí, zejména zachováním a zhodnocením kulturních hodnot území a rozvojem kulturních činností a tradic. Jde tedy o komplexní rehabilitaci života a jeho podmínek v územích historických jader, která jsou ohnisky a reprezentanty rozvoje celého města, případně regionu. Jde o holistický přístup plánování a realizace koncepcí na základě potřeb a přání místních občanů, na principu, že celek je vždy více než pouhý souhrn částí. V dnešní České republice je prohlášeno celkem 40 městských památkových rezervací a 253 městských památkových zón jako předpoklad ochrany dochovaného kulturního dědictví v 215 historických městech. Do tohoto seznamu městských památkových zón patří právem i město Benešov nad Ploučnicí svým dlouhým historickým vývojem, jenž začíná okolo poloviny 13. století a pokračuje v současné době dále do budoucnosti. V úvahách o tom, kde jsou památkové hodnoty historického města; z čeho vyplývá jeho sotva zaměnitelný, zejména pro cizí návštěvníky přitažlivý způsob, lze se ubírat několika směry. Můžeme sledovat například vzájemnou souvislost mezi topografickými skutečnostmi a tím, jak město vypadá, jak jsou rozmístěny a uspořádány jeho ulice, náměstí a dominanty a jaká je jeho silueta. Přispět k vytvoření spolehlivého základu historického poznání ze stavebního vývoje a slohových proměn jednotlivých budov a k vybavení představy o sídlištních útvarech v minulých dobách je úkolem vědního oboru dějin architektury a urbanismu, historie, etnologie a archeologie a jejich podíl k řešení teorie regenerace dochovaných sídel. Filozof může vnímat historické město jako jedinečný způsob ztvárnění dějin lidského společenství, na jejichž pozadí město odvíjí své vlastní příběhy. Svým způsobem shrnující názor na podstatu a důvody ochrany historických měst přinesl rakouský historik umění Hans Sedlmayer, když pro případ Salcburku v roce 1965 uvedl, že starý Salcburk musí být zachován nejenom z úcty ke všemu, co se na jeho území historicky událo, ale zejména pro jeho krásu, přičemž tato stará krása je bezprostředně současná, jako je současný život, jenž se v ní usídlil. Tento názor je platný pro všechna historická města a Benešov nad Ploučnicí není výjimkou. Pokud postupně poznáváme naše města s památkovými rezervacemi a zónami, pak zjišťujeme, někdy na první pohled, ale jindy teprve v závěrečném stupni svého poznání, že každé z nich má svoji vlastní starobylou a zároveň živou přítomnou krásu, jež je jedním z hlavních důvodů ochrany historického města. Péči o tuto krásu nelze přitom zjednodušeně chápat pouze jako konzervaci hmotných svědků minulosti, ale právě jako snahu o uchování naší současnosti.

2 Výňatek Vyhláška ministerstva kultury České republiky ze dne 10. září 1992 o prohlášení území historických jader vybraných měst za památkové zóny č.476/1992 Sb Ministerstvo kultury České republiky stanoví podle 6 zákona České národní rady č.20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona České národní rady č.425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících: 1 Území historických jader měst Benešov nad Ploučnicí., se prohlašují za památkové zóny (dále jen zóny ). 2 Hranice území zón jsou vymezeny v příloze této vyhlášky a jsou vyznačeny v plánech, které jsou uloženy u ministerstva kultury České republiky, u Státního ústavu památkové péče v Praze, u Památkového ústavu.. Ústí nad Labem, u okresních a městských úřadů příslušných podle územního vymezení zón. 3 Pro zabezpečení ochrany a péče o památkovou hodnotu zóny, kterou tvoří zejména význam daného území pro historickou, kulturní a jinou osobitost místa, historické vazby nemovitostí a prostorů a vnější i vnitřní obraz sídla, se stanoví tyto podmínky: a) programy rozvoje měst se zpracovávají na základě stavebně historických průzkumů území i jednotlivých objektů, b) při přípravě programů rozvoje měst a při pořizování územně plánovací dokumentace je třeba respektovat památkovou hodnotu zóny, c) využití jednotlivých objektů a prostorů musí odpovídat jejich kapacitě a technických možnostem a musí být v souladu s památkovou hodnotou zóny, d) obnova a restaurování nemovitostí v zóně se musí provádět na základě stavebně historického a restaurátorského průzkumu, e) pro ochranu technického stavu nemovitostí, které jsou na území zóny, je nutné neodkladně provádět udržovací práce do doby, než bude provedena celková obnova. 4 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ministr: PhDr.Kabát v.r.

3 Příloha k vyhlášce MK ČR č.476/1992 Sb. Benešov nad Ploučnicí Hranice památkové zóny začíná na Táborském vrchu p. č. 1341/1, pokračuje na vnější hranici p.č.1345/1, 1348/36, 1345/35, pokračuje podél cesty p.č.1358/11 směrem k jihu, dále pak na vnější hranici p.č.1348/29, 1356, 1184/2, 1180, 1184/8, protíná komunikaci p.č.1296, pokračuje po ní a dále protíná cestu p.č.1296/2 a dále pokračuje po vnější hranici p.č.1170, 1158, 1157, 1202, protíná ul. p.č.1289/1, pokračuje na vnější hranici pozemku hřbitova p.č.1155 a vrací se na komunikaci p.č.1289/1, ze které pokračuje po ulici p.č.1231/1 až k dráze ČSD, podél níž pokračuje po vnější hranici pozemku k potoku Bystrá p.č.1309/1, 903/1, 901/2, 900/2, 900/3, 900/4, 900/5, z cesty p.č.901/7, 870/1, 870/3, 870/4, 870/5, 870/6, 870/7, 870/8, 870/9, 870/10, 871/3, cesta p.č.1276/1, dále pokračuje po hranici pozemku p.č.279, 835/2, 835/1, 267, 1273/2, 834, přítok potoka Bystrá p.č.1309/1, pozemek p.č.830/2. Dále hranice pokračuje podél hranice řeky Ploučnice, kříží komunikaci p.č.1235 a pokračuje po vnější hranici p.č.72/2, 85/3, cestě p.č.1237, 85/2, 409, 703, 85/5, 85/1, kříží náhon p.č.107/2, pokračuje po hranici p.č.107/1 a opět kříží náhon p.č.107/2 a pokračuje po vnější hranici p.č.89/2, dále kříží komunikaci p.č.1239/1 a pokračuje komunikací p.č.103/2 a po vnější hranici pozemku p.č.95/2, který kříží a napojuje se na cestu p.č.1421, ze které pokračuje po vnější hranici pozemku p.č.56, kříží cestu p.č.1243, pokračuje po p.č.713 a dále pokračuje podél komunikace p.č.1373 směrem na sever, kde se hranice uzavírá.

4 Benešov nad Ploučnicí- historický nástin a urbanistický vývoj. i Ve druhé polovině 13. století vzniká v blízkosti hradu Ostrého (Scharfenstein) ii, který byl založen kolem poloviny 13. století, městečko Benešov. Vzniklo ve výhodné poloze při brodu přes řeku Ploučnici, kudy procházela důležitá obchodní stezka směřující přes Děčín k východu na Českou Lípu, v místě, kde se do Ploučnice vlévá Habartický potok a kde se také tato cesta dělila a odtud pokračovala podél řeky směrem k Markvarticím a České Kamenici. Město vzniklo na svahu nad ústím potoka Bystré do řeky Ploučnice, v komunikačně i strategicky neobyčejně exponovaném místě, kde z hlubokého údolí Ploučnice nad Děčínem vybíhá první širší boční údolí, směřující k České Kamenici. Nejvyšší místo města zaujal kostel (doložený od poloviny 14. století), jehož areál tvoří vlivem utváření terénu nápadný výběžek jinak oválného obvodu města. Vlastní město bylo vyměřeno na poměrně malé ploše a ve vcelku atypické půdorysné kompozici, která vychází z ortogonálního principu a bylo pravděpodobně od svého počátku hrazeno zprvu jen pevnými palisádami. Celé zdejší území patřilo členům rodu Markvarticů, ze kterého se později vyčlenila rodová větev pánů z Michalovic. V 70. letech 13. století za panování krále Přemysla Otakara II. byl Benešov pravděpodobně zabrán králem. O několik let později dne 28.srpna 1283 bylo Benešovsko vráceno Janu I. z Michalovic králem Václavem II. V tomto roce 1283 je v pramenech zmínka o existenci nejmenovaného města v blízkosti i PhDr..Zdeněk Henig: Z historie města Benešova - připravovaná knižní publikace k tisku. ii První zmínka je k roku 1268.

hradu Ostrého castrum Scharfstein et civitatis, přičemž není vyloučeno, že tímto městem je míněn Benešov, neboť i situace hradu existenci města přímo pod hradem zřejmě vylučuje. Lze předpokládat, že se jedná pravděpodobně o první zmínku o zdejším městě. To by odpovídalo i sídelnímu vývoji nejbližšího okolí; na město téměř bezprostředně navazuje dlouhá kolonizační ves Habartice (Nieder-Ebersdorf), táhnoucí se údolím Bělé k České Kamenici a doložená od roku 1281. Jan I. z Michalovic byl čilým kolonizátorem a tak v letech 1283-1304 vrácené území zasídloval novými osadníky, kteří přicházeli v menší míře i ze sousedního Saska. Po Janovi následoval v držení Benešovska v letech 1304 1322 jeho syn Beneš z Michalovic. Po smrti Beneše patřilo zdejší území jeho synu Janovi II. z Michalovic v letech 1327 1354. Počátkem 14. století Benešov městem již nepochybně byl, neboť v letech 1330 1350 byl měšťan Konrád z Benešova (Benesow) kmetem v Ústí nad Labem. To je již konkrétní zmínka o městě. V letech 1354 1368 držel benešovské panství Petr z Michalovic. Historicky je existence městečka doložena k roku 1352, kdy odtud jsou odváděny na tehdejší poměry dosti vysoké papežské desátky a je zde doložen farní kostel. Farnost patřila ve druhé polovině 14. století k děkanátu Českolipskému a arcijáhenství Litoměřickému. V letech 1380 1406 je vlastníkem zdejšího panství Jan III. z Michalovic. V roce 1392 Jan III. z Michalovic propůjčuje Benešovu mladoboleslavské (saské) právo, což bývá mylně interpretováno jako datum vzniku či povýšení na město. Je pravděpodobné, že město od doby svého založení užívalo pečeť se znamením odvozeným z erbu pánů z Michalovic. Existence opevněného panského sídla, nebo budovy není ve městě ještě v této době nijak doložena. V této době byli měšťané z převážné části Němci, ale je více než patrné, že tu ještě koncem 14. století přetrvávala česká menšina, neboť čeští kněží sem byli dosazováni mnohem častěji než do okolních měst. Od roku 1406 držel benešovské panství Hynek Berka Honštejnský z Dubé. V průběhu ledna roku 1422 byla do Benešova, nikoli na hrad Ostrý svolána schůzka severočeské protihusitské šlechty, což může nasvědčovat tomu, že zde již nějaké panské sídlo existovalo. Tato schůzka nám také dokazuje, že Benešov byl významným strategickým městem a zájem husitů o jeho dobytí se projevil v několika následujících letech, kdy pak v době husitských válek město utrpělo mnoho škod, a to i proto, že Hynek Berka z Dubé byl odpůrcem husitství, což mělo dopad i na zdejší okolí. Město bylo několikrát dobyto sirotčími vojsky Jana Roháče z Dubé a to v letech 1422, 1425 a 1426, kdy bylo i z větší části vypáleno a obyvatelstvo vyvražděno. Roku 1424 potvrdil Hynek Berka z Dubé benešovským měšťanům městské právo. Pokud ve městě v této době existovalo nějaké opevněné panské sídlo tak s největší pravděpodobností zaniklo právě při posledním dobytí v roce 1426 a jak již bylo zmíněno, došlo z větší části ke zničení města. Tomu nasvědčuje i místní tradice, neboť ještě v 18. století chodilo procesí ke kříži na Táborském vrchu za zavražděné benešovské obyvatelstvo a zničené město. Také Schlegelova městská kronika z poloviny 16. století se zmiňuje o této tragické události a líčí ji jako hroznou katastrofu pro město a jeho obyvatele. Do roku 1428 držel benešovsko Jindřich Berka z Dubé a od tohoto roku Zikmund z Vartenberka na Děčíně. V roce 1445 byl dobyt vojskem Šestiměstí hrad Ostrý. Je zajímavé, jak vyplývá z pramenů, že bývalo při tomto tažení zvykem, dobýt hrad a zároveň při něm i město. To se však u města Benešova nestalo, zde byl dobyt jen hrad Ostrý a o městě zde není žádná zmínka. Vše potvrzuje domněnku, že město bylo ještě tak zničené od roku 1426, že se nemělo čas ani vzpamatovat z této pohromy a tak vlastně nebylo co dobývat. 5

Teprve po zničení hradu Ostrého, který byl původním správní centrum zdejšího území, bylo potřeba vybudovat nové správní centrum panství. A to, jak nám ukazují i následující desetiletí, bylo přeneseno do města Benešova, které začíná opět ožívat a dá se říci, nově vzniká i jeho zástavba. V této době byly také patrně stavěny hradby. Opevnění tvořila hradební zeď s mohutnými příkopy a dvěma valy a tři brány s věžemi Děčínská, Kamenická a Českolipská. Do tohoto období spadá také další větší příliv německého obyvatelstva a to nejen do nově budovaného města, ale i do okolních vylidněných a vypálených vesnic. Tento německý ráz zdejšího okolí se pak udržel po mnoho následujících staletí. Ve druhé polovině 15. století od roku 1450 je město a zdejší panství v držení rodu Vartenberků a patřilo k panství Děčín. Roku 1451 Jan z Vartenberka potvrdil obyvatelům Benešova městské právo. O opětovném vzrůstajícím významu Benešova svědčí i to, že se k roku 1479 uvádí v areálu města i zámek Zikmunda z Vartenberka, který stával na místě pozdějšího Horního zámku, který jej pak zčásti využil např. válcová věž, branka s mostem přes příkop aj. Ve Schlegelově benešovské kronice z poloviny 16. století se uvádí, že v roce 1502 dal Zikmund z Vartenberka benešovskému měšťanu Matěji Tietzovi v dědičné užívání vedlejší dvořiště nazývané hrad. Od roku 1511 má město nového majitele Mikuláše Trčku z Lípy. V roce 1511 Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichtenburku daroval benešovským měšťanům šosovní mlýn a háj na opravu městských hradeb, ty byly také doplněny dalším příkopem a valem. Mikuláš Trčka městu potvrdil 4 privilegia a předchozí výsady právo Mladoboleslavské, zákaz řemesel a pivního šenku v okruhu jedné míle, svobodu vystěhování, odúmrť a přidal právo volného odkazu. Město dostává také všechny pivní pánve. Mikuláš Trčka z Lípy však po několika letech v roce 1515 prodává celé zdejší panství včetně děčínského aj. pánům ze Salhausenu, kteří se přistěhovali do Čech ze sousední Míšně. Za jejich vlády začíná ve městě období největšího rozkvětu. Salhausenské panství bylo roku 1522 rozděleno, a tak vzniklo samostatné panství Benešov. Od roku 1522 1562 byl jeho držitelem Fridrich ze Salhausenu. Salhausenové zde chtěli po odchodu ze svých rodových držav v okolí Míšně založit nové rodové sídlo. Přestavbou starého panského sídla a stavbou nových zámeckých budov ve slohu saské renesance v letech 1522 1578 vznikl unikátní komplex zámeckých budov, který je do dnešní doby skutečnou reprezentací města. Prostor Horního zámku v severní linii města, jehož dnešní pozdně gotický areál měl pravděpodobně, jak již bylo uvedeno, nejpozději od poloviny 15. století určitého předchůdce, nabyl nového významu po osamostatnění benešovského panství roku 1522. Nejvýraznější změnou ve struktuře vnitřního města byla v letech 1540-1544 stavba Dolního zámku na místě čtyř měšťanských domů při západní hradební linii; zámecké budovy později ovládly celou severozápadní stranu města. Není vyloučeno, že atypický tvar benešovského náměstí s užší severní částí je důsledkem těchto pozdně gotických změn; šlo by tedy o dodatečné rozšíření dříve čtvercového náměstí na úkor částí jeho severní strany, přičemž důvodem by bylo získání jakéhosi čestného předdvoří pro oba městské zámky ; mimo jiné i z důvodů bezpečnostních a protipožárních. Vlastní uliční síť odpovídala vedení cest ve směru na Děčín, Českou Kamenici a Českou Lípu, přičemž zvolená ortogonální kompozice umožňovala i výhodný přístup ke kostelu. Terénní situaci podmíněná malou rozloha města vedla k rozvoji předměstí podél všech tří tranzitních cest. Po smrti Fridricha ze Salhausenu v roce 1562 dochází ke stavbě Salhausenské pohřební kaple. Náhrobní epitafy, jež zde nalézáme, lze zařadit mezi nejcennější památky kraje. 6

Roku 1562 bylo benešovské panství rozděleno na dva díly: Horní zámek s částí panství a polovicí Beneševa obdržel Fridrichův syn Fridrich mladší a držel je v letech 1562-1575. Dolní zámek s druhou částí panství a též polovicí Benešova získal jako dědictví Fridrichův syn Jan (Hanuš), jenž žil v letech 1562-1576. Roku 1569 byla založena papírna, která v 17. - 18. století nabyla velké proslulosti. V roce 1571 postihl severní a východní část města požár, který zničil celkem 46 domů, faru, pivovar, panskou správní budovu a radnici. Fridrich mladší zemřel v roce 1575 a zanechal dvě nezletilé dcery, starší Magdalénu a mladší Marii. Poručnické vlády nad tímto majetkem se ujal jejich strýc Jáchym ze Salhausenu. O několik let později spravovaly Magdaléna a Marie svůj dědický podíl společně. Později došlo k dělení majetku a Magdaléna si ponechala Horní zámek a část panství a Marie získala druhou část panství patřící k Hornímu zámku, ale bez nároku na zámecké budovy. Od roku 1576 drželi společně po smrti svého otce Fridricha mladšího Dolní zámek s polovicí Benešova a polovicí panství jeho synové Wolf a Antonín ze Salhausenu. V letech1584 1589 držel část patřící k Hornímu zámku Magdalénin manžel Adolf z Hagenu. V letech 1589 1590 byl majetek připsán jeho nezletilému synovi Kryštofu z Hagenu, který však brzy zemřel. Mladší dcera Fridricha ze Salhausenu, Marie Starschedelová, roz. ze Salhausenu držela v letech 1584 1594 svůj díl panství příslušející k Hornímu zámku bez podílu na jeho zámeckých budovách. V roce 1589 zemřel Wolf a uvolněný díl s novým palácem přistavěným k Dolnímu zámku převzal jako dědictví jeho bratr Antonín ze Salhausenu a tak do té doby rozdělené budovy Dolního zámku a též i panství byly opět spojeny. V roce 1594 zemřela Marie a její majetek získal jako dědictví její manžel Haubolt ze Starschedelu. Antonín ze Salhausenu podržel svůj majetek příslušející k Dolnímu zámku až do roku 1612, kdy je začal postupně pro dluhy rozprodávat. V roce 1613 Haubold ze Starschedelu prodal svůj díl příslušející k Hornímu zámku děčínskému velkoobchodníkovi, bankéři a rejdaři Jonáši Paustovi z Liebstadtu. V průběhu roku 1614 získal zbývající část panství s Dolním zámkem Jan z Vartenberka, ale ještě téhož roku je držitelem Dolního zámku a panství k němu náležejícímu Radslav ze Vchynic a Tetova. V krátké době však Radslav umírá a Dolní zámek s jeho panstvím odkázal ještě před smrtí svému synovci Vilémovi ze Vchynic. K roku 1614 se připomíná poprvé dvůr Reifen ( dvůr od kamene vystavěný Reyffen slove ). Již před třicetiletou válkou mělo vnitřní město i předměstí stejný počet domů 69/69, pozdější přírůstky domů se pak přirozeně soustřeďovaly rovněž do předměstské zóny. Potomci po Jonášovi Paustovi z Liebštatu v roce 1628 prodali svoji část benešovského majetku náležejícímu k Hornímu zámku Zikmundovi z Wolkensteinu a ten ji prodal i s Horním zámkem v roce 1631 Janu Šimonu z Thun-Hohensteinu; tento díl byl od té doby zván Thunovským. Vilém Kinský z Vchynic byl v následujících letech po katastrofě na Bílé hoře důvěrným přítelem vévody Albrechta z Valdštejna a také s ním byl roku 1634 zavražděn na chebském hradě. Následné konfiskace postihly i město Benešov. Polovinu města s Dolním zámkem - majetek Vchynského - dostává účastník chebské tragédie polní maršálek Jan z Aldringenu. Ten však brzy umírá na bitevním poli a majetek získává jeho dcera Anna, provdaná za Jeronýma Claryho. Od té doby byla tato část majetku příslušejícího k Dolnímu zámku v držení rodu Clary-Aldringen po několik staletí. Hlavní sídlo tohoto rodu bylo však v Teplicích. V roce 1640 založen ve městě chudobinec. 7

8 Město značně utrpělo třicetiletou válkou a časté střídání majitelů rovněž nemohlo prospět zdárnému vývoji města. Po třicetileté válce, roku 1654 žilo v městě 64 měšťanských rodin, na předměstí pak 14 chalupnických a 48 zahradnických rodin. Bylo tehdy ve městě celkem 5 opuštěných usedlostí a na předměstí celkem 8. Město také poškodila značná snaha vrchnosti oklešťovat co nejvíce městská práva a výsady. Od roku 1684 spadal Horní zámek s příslušným panstvím pod rodový fideikomis Thunů v Klášterci nad Ohří. Z písemných pramenů víme, že ve městě je farní kostel Narození Panny Marie, škola, vrchnostenský špitál, měšťanský špitál ve výstavbě a stará hřbitovní kaple na spadnutí. K roku 1720 se poprvé uvádí nová osada pod jménem Eyland, později Neuland. Do roku 1765 byl ve městě i hrdelní soud III. třídy. V roce 1777 čítalo město spolu s předměstím celkem 183 domů. V roce 1791 postihl město další požár. Během několika hodin bylo ohněm zničeno 62 domů, převážně dřevěných, škola, sladovna, sklad, masný krám na náměstí, drábovna, panská vozovna, domek důchodu, Ballamský dům a radnice. Výstavba města byla organizována již osm dní po požáru a trvala do pozdního podzimu. Nové domy však již byly daleko prostší než původní. Ve městě zbylo po požáru 49 domů a na předměstí 126 domů. Na konci 18. století byl zrušen dvůr Reifen a jeho pozemky rozparcelovány. Domy vzniklé na jeho místě vytvořily obdélnou skupinu, vymezující jeho někdejší rozsah. Svědectvím rozvoje a tím i finančního zázemí města bylo, že v roce 1817 koupilo město Benešov od dědiců zemřelého hraběte Josefa z Thunu pozůstalé statky Ostrý a Freudenberg za 180 000 zlatých. Tak se poddanské město stalo na druhé straně vrchností pro poddané z Fojtovic, Velké a Malé Veleně, Dolních Habartic, Jedlky, Soutěsek, Noviny, Františkova, Josefswillu a Freudenbergu s celkem 2 159 obyvateli. V roce 1830 město mělo 78 domů a 346 obyvatel, předměstí 147 domů a 720 obyvatel. Ve městě pracoval tehdy měšťanský pivovar, dva mlýny, z nichž jeden měl též pilu a papírnu. Hlavním zaměstnáním obyvatelstva bylo řemeslo a zemědělství.

9 Mezi Benešovem a Dolními Habarticemi existoval od neznámé doby dvůr Kronaghof, teprve za Jana Nepomuka Clary-Aldringen (1788 1826) vznikla ves Kronagsdorf, která je doložena roku 1833. Mimoto vznikala další zástavba i na jiných místech. Na plánu z roku 1843 je Reifen osadou na katastru Benešova. Uvolněním starých feudálních svazků mezi městem a majiteli panství, osvobozením poddaných od tíživých robotních povinností v revolučním roce 1848 přeměňuje se Benešov z poddanského města v centrum soudního a berního okresu s novou státní správou a prosperujícím textilním průmyslem. Tyto progresivní změny ovšem nezasáhly do podoby města, a Benešov si se svými hrázděnými domy, polorozpadlým městským opevněním a úzkými uličkami zachovává středověký ráz. V letech 1849 1850 byla také postavena nová městská radnice. Od 19. století se předměstí neustále rozšiřovalo při řece Ploučnice, kde vznikaly i tovární objekty. Stísněné podmínky obou údolí kolem města totiž neumožňovaly některý ze tří možných směrů územního rozvoje města upřednostnit. V letech 1854 1900 byla osada Neuland samostatnou obcí (Neuland). V roce 1856 kupuje od Clary- Aldrinegů Dolní zámek Dr. Karel Lumbe z Malonic. Po 72 letech opět postihl Benešov v roce 1863 velký požár, který zničil skoro celé město, jak uvádí benešovský kronikář Willomitzer: náměstí a ulice byly plné trámoví, krovů, popela a sutě, a dodává černý otevřený hrob uprostřed zeleně májové přírody, jest moje rodné město. Škody na domech byly vyčísleny sumou 281 433 zlatých. K tomu vybavení, stroje aj. Celkově dosáhla částka sumy 413 152 zlatých 32 krejcarů. Jedna ze zpráv uvádí 171 zničených staveb, z toho 116 domů. Před požárem bylo ve městě jen málo kamenných domů. V podstatě jen zámky, kostel, fara, thunský špitál, radnice na náměstí, domy č.p.10, 15 a 17, dále č.p.71 v Kostelní ulici a č.p.97 v Poštovní ulici. Nepoškozeny zůstaly jen ulice Děčínská, Mlýnská, Pivovarská, dvůr Reifen a dva špitály. Díky tomuto největšímu známému požáru v celé historii Benešova získalo město zcela jiné vzezření. Shořelý pivovar byl za tři roky znovu postaven, ještě větší než byl, stará drábovna udělala místo lékárně, ulice se rozšířily a 249 domů bylo přečíslováno.

I přes řadu plošných požárů si historické jádro podnes udrželo středověký uliční a zástavní systém. Roku 1863 byla papírna přestavěna na tkalcovnu. Roku 1869 byl zahájen provoz na železnici Děčín Benešov nad Ploučnicí Česká Kamenice Varnsdorf. Roku 1872 rozšířena železniční trať na Benešov nad Ploučnicí Česká Lípa. Díky napojení města na železnici se stává z Benešova důležitá obchodní křižovatka a ve městě se rozšiřuje průmysl. Mezi nádražím a řekou byla postavena největší textilka. Rozšíření průmyslu mělo i dopad na rozšiřování města na předměstí o další domky, které postupem doby vznikaly v rozšířené části údolí západně od původních hranic města. Dr. Karel Lumbe z Malonic prodává roku 1877 Dolní zámek hraběnce Aloisii Černínové, rozené Morzinové. V následujících letech nechala Aloisie Černínová vystavět vedle Dolního zámku pseudorenesanční budovu, která kopírovala saskou renesanci zámeckého areálu. Roku 1885 byla postavena přádelna. V roce 1888 získává Dolní zámek rodina benešovských továrníků Grohmannů. Ještě roku 1895 byl Reifen osadou s 20 domy, později byl sloučen s městem. Ve 20. letech ve městě: pivovar, velká přádelna bavlny (továrna Mattausch a syn), parní pila, výroba punčoch, mechanická přádelna, barvírna, bělidla, chemická továrna, továrna poživatin, laků, krycí lepenky, minerální pramen, spořitelna, požární pojišťovna, chudobinec (založen 1640), živnostenská pokračovací škola. V roce 1910 ves Kronagsdorf splynula s Dolními Habarticemi a roku 1925 byla samostatná osada Neuland (Novina) vyčleněna z katastru Oldřichova a sloučena s městem, čímž administrativně zanikla. V roce 1927 Thunovský díl Horního zámku koupilo město Benešov nad Ploučnicí. Po roce 1945 získává Dolní zámek československý stát. Zanedbaná údržba v poválečném období vedla ke značnému chátrání starých objektů, zejména v centrální části památkové zóny. V posledních letech však došlo již k podstatnému zlepšení a převážná část budov v historickém jádru byla opravena a je pravidelně udržována. Benešov nad Ploučnicí si přes výrazný průmyslový rozvoj zachoval památkový charakter zástavby i pozdně gotické dominanty a zůstává jednou z nejhodnotnějších městských památkových zón (od roku 1992) v severních Čechách. 10

11 SEZNAM NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK MĚSTA BENEŠOV NAD PLOUČNICÍ 1) Soupis archeologických lokalit na území města Benešov nad Ploučnicí byl pořízen dle Soupisu archeologických lokalit v Děčínském okrese. Na katastru města Benešov nad Ploučnicí se nalézají archeologické lokality: lužické kultury, středověk. 2) Seznam nemovitých kulturních památek v katastru města Benešov nad Ploučnicí byl sestaven na podkladě Výpisu z Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek pro oblast spravovanou stavebním úřadem Benešov nad Ploučnicí. * Seznam nemovitých památek na katastru města Benešov nad Ploučnicí vlastník město Benešov nad Ploučnicí vlastník Památkový ústav Ústí nad Labem vlastnictví soukromé vlastnictví církevní Poř.č Název Umístění Vlastník Rejstř.č.. 1. Areál Horního a Dolního zámku Pam.ústav Ústí n/l 3571 2. Horní zámek čp.47 Pam.ústav Ústí n/l 3571/1 3. Torzo domku Pam.ústav Ústí n/l 3571/2 4. Hospodářský objekt čp.54 Pam.ústav Ústí n/l 3571/3 5. Hradební zeď s chodbou do kostela Pam.ústav Ústí n/l 3571/4 6. Brána Horního zámku Pam.ústav Ústí n/l 3571/5 7. Nádvoří Horního zámku s ohradní zdí Pam.ústav Ústí n/l 3571/6 8. Valy Pam.ústav Ústí n/l 3571/7 9. Mostek za Horním zámkem Pam.ústav Ústí n/l 3571/8 10. Zahrada s ohradními zdmi Pam.ústav Ústí n/l 3571/9 11. Dolní zámek-palác Jana ze Salhausenu čp.45 Pam.ústav Ústí n/l 3571/10 12. Dolní zámek-palác Wolfa ze čp.45 Salhausenu Pam.ústav Ústí n/l 3571/11 13. Dolní zámek-ohradní zeď se spojovací čp.45 chodbou Pam.ústav Ústí n/l 3571/12 14. Nádvoří Dolního zámku s ohradní zdí Pam.ústav Ústí n/l 3571/13

12 15. Zámecký park s ohradní zdí Pam.ústav Ústí n/l 3571/14 16. Ohradní zeď s torzem skleníku Pam.ústav Ústí n/l 3571/15 17. Altán Pam.ústav Ústí n/l 3571/16 18. Brána do parku Pam.ústav Ústí n/l 3571/17 19. Dolní zámek- dům Černínů-Morzinů čp.44 Pam.ústav Ústí n/l 3571/18 20. Starschedelovský dům čp.51 Pam.ústav Ústí n/l 3571/19 21. Brána Pam.ústav Ústí n/l 3571/20 22. Vodní nádrž Město Benešov n/pl. 3571/21 23. Kočárovna u čp.52 Pam.ústav Ústí n/l 3571/22 24. Konojedský dům čp.52 Pam.ústav Ústí n/l 3571/23 25. Pekárna Pam.ústav Ústí n/l 3571/24 26. Spojovací lávka Pam.ústav Ústí n/l 3571/25 27. Areál kostela Narození P.Marie Církevní majetek 3581 28. Kostel Narození P.Marie Církevní majetek 3581/1 29. Kaple P.Marie Bolestné Církevní majetek 3581/2 30. Mariánský sloup Město Benešov n/pl. 3583 31. Socha sv.jana Nepomuckého 3 Město Benešov n/pl. 3584 32. Socha sv.vojtěcha Město Benešov n/pl. 3585 33. Šlechtický dům čp.71 Soukromý majetek 3586 34. Lidové stavení čp.129 Soukromý majetek 3587 35. Lidové stavení čp.381 Soukromý majetek 3588 36. Lidové stavení čp.398 Soukromý majetek 3589 37. Fara čp.70 Církevní majetek 3590 38. Kaple Nejsvětější Trojice U Benaru Soukromý majetek 3591 39. Rychta čp.17 Město Benešov n/pl. 3592 40. Pomník Jana Švermy 4 Město Benešov n/pl. 4965 41. Hrobka Mattauschů Hřbitov Město Benešov n/pl. 102539 42. Sousoší Kalvárie s dřevěným křížem, (plošinou a opěrnými zídkami) Město Benešov n/pl. 5940 3 Zápis zrušen rozhodnutím ONV v roce 1987 4 Zápis zrušen MK ČR v roce 1998

13 1. Areál Horního a Dolního zámku Objekt : Horní zámek, Dolní zámek Umístění : Nám. Míru 45, 47, 54 Vlastník : Památkový ústav Ústí nad Labem Rejstř. číslo : 3571 Zámecký areál je rozložen na části východní a po celé severní straně náměstí. Skládá se z několika zámeckých budov, z nichž nejvýznačnější a nejstarší je budova Horního zámku. Ve stavební posloupnosti pak následují Dolní zámek, který se skládá z Janova paláce, k němu je o několik let později přistavěn Wolfův palác. O něco později je vystavěn Starschedelovský a Konojedský palác a při Horním zámku vzniká Hospodářská budova. Výstavba zámeckého areálu začala příchodem míšeňské rodiny Salhausenů v roce 1515, která si zde chtěla vystavět své trvalé rodové sídlo a byla ukončena rokem 1578. V následujících staletích zde již nedochází k podstatným stavebním úpravám, i když časem vzniká několik přístaveb, které však postupem doby zanikají. Poslední zámeckou stavbou byla budova na východní straně náměstí pod Dolním zámkem, která byla vystavěna koncem 19. století Aloisií Černínovou- Morzinovou. Tím byla definitivně ukončena výstavba zámeckého areálu. Celkově zámecký areál harmonicky navazuje na jádro historické části města a tak je zároveň městotvorným prvkem. Svým položením v centru je velmi pohledově exponovaný. Zámecký areál je na našem území unikátním architektonickým dílem saské renesance, a je též i prvořadou památkou celostátního i mezinárodního významu, právě díky své architektuře. Po ukončení celkové rekonstrukce, která je prováděna velice citlivě a nenásilnou formou s cílem dokomponování a ucelení zámeckého areálu do autentické podoby 2. poloviny 16. století, vznikne zde turisticky atraktivní centrum na okrese Děčín.

14 2. Horní zámek Objekt : Horní zámek Umístění : nám. Míru 47 Vlastník : Památkový ústav Ústí nad Labem Rejstř. číslo : 3571/1 Historie a charakteristika objektu: Při severní straně náměstí stojí charakteristická stavba saské pozdní gotiky, postavená těsně při městských hradbách v letech 1522-24 Bedřichem ze Salhausenu s použitím zdiva staršího sídla, do kterého byla pojata i starší věž v linii hradeb. V letech 1540 44 byla tato budova Bedřichem ze Salhausenu nově přestavěna a rozšířena, a tak nahradila starší budovu; za Zikmunda z Vartenberka prvně připomínaný panský dům. Nový palác byl postaven při severozápadní části městské hradby, téměř při jejím nároží, a to tak, že jeho severní obvodní zeď nahradila v těchto místech staré opevnění. Nově vybudovaný palác byla dvoupatrová podélná budova s hladkým průčelím, na severozápadním nároží, směrem do příkopu, chráněná štíhlou původní gotickou válcovou věží - tato věž byla roku 1838 snesena a v roce 1993 opět dostavěna do původní podoby. Její protiváhu v siluetě stavby tvořila polygonální schodišťová věž, umístěná při jihovýchodním nároží paláce. Detaily zachované na stavbě kromě obou štítů patří ještě pozdní gotice. Po požáru roku 1571 dostal zámek vysoké renesanční štíty. Tento letopočet 1571 nese i vstupní portál dvora Horního zámku, na němž jsou umístěny znaky Bedřicha ze Salhausenu a jeho manželky Magdaleny z Bünau. Zámek byl spojen s farním kostelem krytou chodbou podél hradeb. Tato chodba ústila na panskou oratoř. Severská renesance ovládla především architekturu v severní pohraniční oblasti Čech. Dá se říci, že jejím nejvýznamnějším střediskem se stalo městečko Benešov nad Ploučnicí.

15 3. Torzo domku Objekt : Torzo domku Umístění : Nádvoří Horního zámku Vlastník : Památkový ústav Ústí nad Labem Rejstř.číslo : 3571/2 Historie a charakteristika objektu: Budova vzniklo vlevo od brány kolem druhé třetiny 16. století. Původně měla sloužit jako obydlí strážného. Jednalo se jednopatrovou budovu, 7 sáhů dlouhou, 5 sáhů širokou, v přízemí byla zděná z kamene na vápno, nahoře mělo vazbu vyplněnou cihlami. Přízemí obsahovalo předsíň, obytnou jizbu a komoru s prkenným stropem a prkennou podlahou. V1. patře byly dvě komory a kuchyň. Krov byl stojatý a krytý taškami (dle popisu z roku 1810). Budova zanikla ve druhé polovině 19. století.

16 4. Hospodářská budova Objekt : Hospodářský objekt Umístění : ul. Zámecká 54 Vlastník : Památkový ústav Ústí nad Labem Rejstř.číslo : 3571/3 Historie a charakteristika objektu: Na východní straně nádvoří stojí úřednická budova z 1. pol. 16. století. Budova patří do stavební činnosti Bedřicha ze Salhausenu v letech 1522 až 1562. V nadpraží vstupu přízemního portálu do budovy je letopočet 1543 a jméno Valter Hirsch v. Sanneberg. Tento letopočet značí, kdy byla budova stavěna a kdo ji stavěl. Po požárech v letech 1571 a 1791 byla upravována. Jiná úřednická budova, která stála na západní straně nádvoří, se po požáru roku 1791 změnila ve zříceninu. Poslední větší stavební úpravy byly po požáru v roce 1863. Současný stav po opravě v letech 200 2002.

17 5. Hradební zeď s chodbou do kostela Objekt : Hradební zeď s chodbou do kostela Umístění : Severní strana nádvoří Horního zámku Vlastník : Památkový ústav Ústí nad Labem Rejstř.číslo : 3571/4 Historie a charakteristika objektu: K paláci Horního zámku patřila původně i krytá chodba, která umožňovala přímé spojení s kostelem. Tato chodba vedla po hradební zdi s přístupem z prvního patra zámku na východní straně. Na tuto chodbu byl také napojen Ballamský dům (čp. 51) a Konojedský palác (čp. 52). Původně tato chodba vycházela s Dolního zámku a vedla po městské hradbě se vstupem na západní straně v úrovni prvního patra do Horního zámku. Na této straně je ještě v dnešní době vidět slabě znatelný vstup.