Doubleday and the DD colophon are registered trademarks of Random House, Inc.

Původní anglické vydání: Love & War. Finding the marriage you ve dreamed of Copyright 2009 by John a Stasi Eldredge This translation published by arrangement with Doubleday Religion, an imprint of the Crown Publishing Group, a division of Random House, Inc., New York. Published in association with Yates &Yates, www.yates2.com. www.crownpublishing.com Doubleday and the DD colophon are registered trademarks of Random House, Inc. České vydání: Translation Silvia Doušová, 2011 Portál, s. r. o., Praha 2011 Veškeré biblické citáty, není-li uvedeno jinak, jsou použity z Českého ekumenického překladu na www.biblenet.cz. Dále byla použita citace z knihy Stříbrná židle, C. S. Lewis, překlad Renata Ferstová, Praha: Návrat domů 1999, ISBN 80-85495-94-5. ISBN 978-80-262-0671-2

Pro Sama, Blaina a Luka a vaše budoucí manželky! Protože vás milujeme víc, než dokážeme říci. A něco nám napovídá, že jednoho dne se všichni oženíte. Takže na vaše zdraví a na zdraví vašich žen, kterým zaslíbíte svůj život. Na věčnou lásku.

OBSAH PODĚKOVÁNÍ... 9 ÚVOD: Může se to podařit... 11 1. Zapamatovat si, co jsme chtěli... 19 2. Láska a boj... 33 3. Totální bouře... 51 4. Největší dar, který můžete dát.... 69 5. Více než jen spolubydlící... 85 6. Jak se dobře pohádat.... 101 7. Sdílené dobrodružství...121 8. Zády k sobě s taseným mečem...139 9. Malé lištičky...155 10. Když nastanou bouře...173 11. Kapitola o sexu...193 12. Naučit se milovat.................................... 211 EPILOG...231 Modlitby...233

PODĚKOVÁNÍ Naše díky patří mnoha, příliš mnoha lidem, než abychom je zde všechny uvedli. Tolik jsme se toho dozvěděli od svých přátel, rodiny, pastorů, od různých autorů a učitelů. Doprovázeli jsme mnoho manželství a vše si pečlivě zaznamenali. Mnozí z vás sehráli svou roli při záchraně našeho manželství. Vám všem, z minulosti i přítomnosti, kteří jste vstoupili do našich životů, děkujeme. Bylo by ale nedbalé, kdybychom zde neuvedli několik jmen: Craigu a Lori, vaše nasazení pro růst vzájemné lásky je inspirující. Děkujeme vám, že jste nás jako novomanžele pozvali do své skupiny pro manželské páry. Děkujeme vám za to, že tak dobře žijete a milujete se. Děkujeme našemu editorovi Kenu Petersenovi a našim přátelům z Random House. Curtisi a Sealy, dík i vám za úžasnou práci, věrné přátelství a neustálou podporu. A Králi králů, našemu Pánu Ježíši Kristu, který je naším životem, naším dechem, naší skutečnou láskou: Kéž jsi potěšen a požehnán a využiješ této skromné knihy ke své slávě.

ÚVOD MŮŽE SE TO PODAŘIT Moji drazí, dnes jsme se zde sešli před Bohem, abychom byli svědky spojení tohoto muže a této ženy v posvátný stav manželský. Pouto a smlouva manželství byly ustanoveny Bohem při stvoření a náš Pán Ježíš Kristus obohatil tento způsob života svou přítomností a svým prvním zázrakem na svatbě v Káně Galilejské Tak začíná svatební obřad. Je to rituál prastarý jako čas a mladý jako srdce muže a ženy, kteří stojí před námi. (Nevěsty a ženichové vypadají každým rokem mladší.) Obřad vede John. Nevěsta a ženich jsou naši blízcí přátelé. Milují se. My, jejich rodina a přátelé, jsme zde, abychom jim byli oporou a oslavovali je. Všichni jsme ve svátečních šatech. Kostel je ozářen světlem svíček, jsou zde nádherné květiny. Ženich vypadá vyděšeně, ale š astně. Nevěsta je nervózní a celá září. Náhle mě napadne: Sedím na správné straně? Sedí příbuzní nevěsty nalevo a ženicha napravo? Nebo je to naopak? Družičky jsou nádherné. Ale ty šaty už víckrát neobléknou. John pokračuje: Toto spojení muže a ženy srdcem, tělem i duší určil Bůh pro jejich vzájemnou radost

V tom obleku a kravatě to Johnovi sluší. Vzpomínám si, jak vypadal v náš svatební den, když měl na sobě ten černý frak. Doufám, že mě na svatební hostině požádá o tanec. Proto se nemá do manželství vstupovat ukvapeně nebo lehkovážně, ale s úctou, rozvahou a ve shodě s důvody, pro které bylo Bohem zřízeno. Liturgie nás začíná zklidňovat. Kostel utichá, pokašlávání ustává a lidé obracejí pozornost k obřadu. Kdo odevzdává tuto ženu, aby si vzala tohoto muže? Nezáleží na tom, kolika svateb se účastním, na všech je něco nevysvětlitelně vzrušujícího celý ten obřad, skládání slibů, množství přihlížejících. Na tomto pozoruhodném aktu je něco jak to jen popsat mytického. Danieli a Megan, chystáte se jeden druhému odevzdat, hodit opatrnost za hlavu, vzdát se nezávislosti, osamělosti a všeho ostatního. Slíbíte si navzájem věčnou lásku. Ale než to uděláte, musíme to nazvat tím, čím to je je to čiré bláznovství. Tato slova upoutala pozornost přítomných. Jako inspirace je to krásné, jako skutečnost vzácné. Všichni chtějí lásku, všichni ji hledají. Avšak jen nemnoho lidí budí dojem, že to, co hledali, našli; a udržet se to daří ještě méně lidem. Proč byste chodili do kostela, abyste se veřejně zasvětili něčemu tak riskantnímu, plnému nebezpečí a pošetilosti?,srdce má své důvody, řekl Pascal,,o nichž rozum nic neví. Hluboko v našich srdcích se nachází touha po intimitě, kráse a dobrodružství. Pátráme po nich celý život bez ohledu na to, co tomu řeknou ostatní. Přátelé, vím, co si myslíte. Jak to tady dnes pozorujete, něco vám v srdci říká:,no, možná. Možná tentokrát. Možná tento pár. Ale co když Daniel a Megan v celém svém křehkém lidství naplňují te a tady před námi představu, symbol něčeho mnohem opravdovějšího a skutečnějšího? Rád bych připomněl, že toto není běžná pašijová hra.

Věci nejsou nikdy takové, jaké se zdají. Pokud chcete vidět věci jasně, musíte se dívat očima srdce. To je tajemství všech pohádek, protože to je tajemstvím evangelia, tajemstvím života. Písmo nám říká, že kdykoli můžeme pohostit anděla tím, že přivítáme cizího člověka. Had v zahradě je skutečně princ temnoty. A tesař z Nazaretu s tím je to také složitější, než se zdá. Věci ne - jsou takové, jaké se zdají, takže pokud chceme porozumět svému životu a obzvláště svému manželství, musíme opět naslouchat evangeliu a pohádkovým příběhům, které z něj vycházejí. Kolem nás se odvíjejí významné události, události s ohromnými důsledky. Lampa je rozsvícena a láska je ztracena. Skříňka je otevřena a zlo se valí do světa. Jablko je utrženo a lidstvo je uvrženo do temnoty. Všude kolem nás se odehrávají nesmírně důležité události a mezi nimi obzvláště tento. Drazí přítomní, stojí zde před vámi muž a žena. Je za tím ale víc, než se zdá. Bůh nám dal tuto pašijovou hru, abychom přímo tady a te tento dávný příběh znova zahráli. Je to příběh lidstva, příběh, který si vyprávíme stále dokola, v každém mýtu a legendě, v básni a písni. Je to milostný příběh odehrávající se během zoufalých časů, uprostřed války. Je to příběh společného hledání. Je to příběh milostného vztahu. Daniel a Megan před vámi završují nejzávažnější a nejbájnější skutek tohoto světa. Toto je příběh milostného vztahu Boha a lidstva. Chtěla bych vědět, co si myslí přítomní. Když John mluví o lásce a manželství jako o něčem hlubším než pohádkový příběh, jak na to odpoví naše srdce? Vím, že mladé ženy, které to poslouchají, si te říkají: Doufám, že je to pravda! Přeji si, aby to byla pravda! Mladí muži přemýšlejí: Jestli je to pravda, co se po mně bude žádat? Starší ženy, které mají s manželstvím léta zkušeností, si myslí: Hmm. (To je směsice Ano, kdysi jsem si to přála a Možná, že jí se to splní. Zajímalo by mě, jestli by se to ještě mohlo stát i mně.) A starší muži, kteří zde sedí, si říkají pouze: Zajímalo by mě, jestli budou na hostině nápoje zdarma.

Vy mi nevěříte, říká John. To proto, že nechápeme pohádky a nechápeme evangelium, které se nám pohádky snaží připomenout. Jsou to příběhy o nebezpečí, kde je zlo velmi reálné. Příběhy, které si žádají obrovské odvahy a oběti. Chlapec a dívka jsou společně vysláni na beznadějnou cestu. Kdybychom tomu uvěřili, kdybychom pochopili, co se přímo tady a te odehrává, pokřižovali bychom se. Zoufale a vážně bychom se pomodlili. Vzdali bychom jim poctu a se zatajeným dechem bychom čekali, co se bude dít dál. Danieli a Megan, nastal čas, abyste složili své sliby. Potom už není cesty zpět. Přistihla jsem se, jak se sama sebe ptám: Co prastaré národy věděly, že zařadily manželský slib do středu svatebního obřadu? Domnívaly se, že drtivé břemeno veškeré naší touhy by mohlo manželství rozbít, že potřebujeme něco mnohem přesvědčivějšího, abychom tento křehký svazek upevnili? To mi připomíná speciální jednotky, jejichž členové zaslibují život jeden druhému na začátku nebezpečné mise ve vzdálených zemích, jejíž výsledek je velmi nejistý. Sliby. od tohoto dne, v dobrém i ve zlém, v bohatství i v chudobě, v nemoci i ve zdraví, budu při tobě stát, milovat tě a ctít, dokud nás smrt nerozdělí. Podle Božího nařízení a vzdávaje se všech ostatních budu jen tvůj, dokud nás smrt nerozdělí. V kostele je nyní naprosté ticho. Pouze starší páry mají představu, co tito dva zamilovaní právě slíbili. Požehnej jejich duším. Oni skutečně věří, že jejich manželství nějakým způsobem odvrátí temnější stránku této přísahy. Nepochybně právě te myslí na všechna přání a sny toho v dobrém, v bohatství, ve zdraví. My všichni jsme tomu věřili. Ale Cortéz spálil svoje lodě, a ty dobré také. Te přijdou na řadu prstýnky a Johnova povinnost vůči tomuto páru. Tuhle část miluji. Co řeknete mladému muži, který právě vstupuje do manželství? A co řeknete takové mladé ženě? Danieli, právě se chystáš odevzdat svůj život. Děláš zásadní krok. Dobrovolně vykonáváš ten nejtěžší úkol, jaký muž má: nabídnout své

srdce a svou sílu Megan, zas a znova, do konce svého života. Uvědomuješ si jeho závažnost. Proto máš na tváři ten nervózní úsměv. To, že se rozhodli poslat na pobřeží Normandie mladé muže, mělo svůj důvod. Ti totiž většinou nevěděli, co přijde. Starší muže by rekrutovali hůř. Nebudu ti lhát není nic těžšího. A není nic zajímavějšího. Řeknu ti toto: Může se to podařit. A stojí to za to. Stojí za to objevit, že díky tvé síle a oběti se Megan může stát ženou, jakou byla určena se stát, že tvoje vášnivá láska může osvobodit její srdce a uvolnit její krásu. Má to smysl, a tě to stojí cokoli. Z Boží vůle to dokážeš. Ty na to máš. Megan, o tomhle dni jsi dlouho snila. A te se i ty chystáš odevzdat svůj život. Zpočátku se to možná zdá snadné, nabídnout Danielovi své ženské srdce a svou zranitelnou krásu. Ale nenech se mýlit. Nic nevyžaduje od ženy větší odvahu než se upřímně zas a znova obětovat svému muži. Rozhlédni se kolem. Vidíš hodně starších žen, které by toto riziko podstupovaly? Ale i tobě říkám: Může se to podařit. A stojí to za to. Stojí za to objevit, že díky tvé kráse a tvé oběti se Daniel může stát mužem, jakým byl určen se stát, že tvoje vášnivá láska může osvobodit jeho srdce a probudit jeho sílu. Má to smysl, a tě to stojí cokoli. Z Boží vůle to dokážeš. Ty jsi tou krásnou ženou. Danieli a Megan, tím, že jste si vybrali manželství, zvolili jste si v této velké bitvě o lidské srdce pozici v přední linii. Budete čelit utrpení, budete čelit bolesti, budete čelit odporu a budete čelit lži. Uvěřit, že ona sama stojí za snahu, otevřít této snaze své srdce, nadále ho otevírat, nabízet svou vnitřní krásu a po celou dobu se bát, že to nebude stačit, to je to nejvyšší, co může žena nabídnout. Nabídnout svou sílu, aniž by věděl, jak se věci vyvinou, podstoupit to riziko a hrát si na muže předtím, než je rozhodnut výsledek, nabídnout svou sílu, i když se obává, že to nebude stačit, to je to nejvyšší, pro co se může rozhodnout muž. Velmi brzy k vám oběma přijde lež, nepatrnými i méně nepatrnými krůčky. Nemůže se to povést. Je to příliš těžké. Měli jsme nereálná

očekávání. Nestojí to za to. Lež o tobě, Megan, bude:,nejsi nic víc než zklamání. A lež o tobě, Danieli, bude:,nejsi muž, který na to má. A tak vám dnes chci říct slova, která byste měli chovat blízko svých srdcí, zatímco půjdete dál: Ty jsi, Megan, oslnivá, třpytíš se, záříš, jsi poklad, klenot. Ty jsi, Danieli, muž silný a statečný. Máš na to. Uchovávejte to v blízkosti svých srdcí. Může se to podařit. A stojí to za to. John se odmlčí, aby jeho slova mohla vyvolat patřičný účinek. Vím, co dělá mluví k nám, k mužům a ženám, kteří přihlížejí. Tedy nejen k drahému Danielovi a drahé Megan, kteří jsou příliš vzrušeni a vyčerpáni, plni adrenalinu a hormonů a poněkud poblouzněni tímto okamžikem, takže si na tato slova vzpomenou, až se později podívají na nahrávku. Stejně jako předmanželské poradenství, ani spousta moudrosti tohoto okamžiku nemůže být oceněna, dokud nemáme za sebou pár let společného života. Tehdy nasloucháme. A tak se John odmlčí, abychom tomu všemu porozuměli. Skrze svatostánek vane větřík. Svíčky tak zahoří vyšším plamenem. Doufám, že se to samé přihodí i ve všech srdcích. Kéž oheň uvnitř našich srdcí zažehne naději tohoto poselství. A pak se John pomodlí. Musíme se te pomodlit, téměř jsme zadržovali dech. Musíme uvolnit to napětí a někde hluboko ve svých duších víme, že je zapotřebí pomoci z vyšších sfér. Otče, věříme v tebe. Věříme, že jsi Bůh, stvořitel života a lásky a ten jediný, který to všechno umožňuje. Přicházíme za tebou, zoufalejší, než si uvědomujeme, abychom požádali o tvou přítomnost zde, o tvou náklonnost k Danielovi a Megan, abychom tě požádali o tvé požehnání jejich manželství. Dodej jim odvahu. Dopřej jim čisté srdce a čistou mysl a odhodlání k tomu, k čemu se právě te zavázali. A nám, jejich svědkům, daruj oči, abychom viděli, a uši, abychom slyšeli, co nám říkáš prostřednictvím této pašije. Nech se probudí naděje. Nech zvítězí láska. Ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

Pak přijde polibek. (Tuhle část mám asi nejraději, je to tak romantické.) A představení nového páru. Radost. Hudba. Představuji si, že někde tam v nebi znějí fanfáry a jsou vypuštěny bílé holubice. Jak jen Bůh musí tyto okamžiky milovat! Zatímco se připojujeme k závěrečné písni a vycházíme ven z kostela do teplého letního večera, všichni jsme na okamžik přistiženi v radostné vážnosti. Tento věčný rituál, odvaha a láska tohoto mladého páru a ten hluboký, bájný příběh nás ovlivnily. Také by měly mít. Probouzí se v nás žádostivost. Touha nás volá. Pro tohle jsme my všichni byli stvořeni. Teplý vánek rozechvívá vzduch a my mu instinktivně nastavujeme tváře. Ve vzduchu je cítit exotická vůně magnolie a jasmínu; mísí se s hudbou, která se line ze svatební hostiny. Ta slova v nás zůstávají. Dokonce i starší páry vnímají to vábení. John a já se držíme za ruce. Všimnu si, že několik dalších párů také. Může se to podařit. A stojí to za to. Ze všech věcí, které muž nebo žena potřebují o manželství slyšet, je tato možná nejdůležitější: Může se to podařit. A stojí to za to.

JEDNA ZAPAMATOVAT SI, CO JSME CHTĚLI Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam. Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu... Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a poj! PÍSEŇ PÍSNÍ 2,11 13 Kdy začíná příběh manželství? Prvním polibkem? (Bylo to opojné.) Pozdními nočními telefonáty? (Trvaly celé hodiny.) Nočním piknikem na pláži? (Bylo to romantické.) Když jste přistiženi při milování spolubydlícím z koleje? (Bylo to trapné.) Kdy nastane ta chvíle, kdy se rozhodnete: S tímhle člověkem chci být po zbytek svého života? Tento příběh začíná asi dva roky poté, co jsme si řekli ano, když jsme mluvili o rozvodu. Byla neděle. John a já jsme seděli u našeho opotřebovaného karetního stolku a snídali v maličkém domku, který jsme si pronajali. Bylo krásné jarní ráno v jižní Kalifornii. Hortenzie na naší verandě kvetly růžově a modře. Pamatuji si, jak slunce pronikalo skrze okna. Na stůl mezi námi dopadal paprsek světla, ale bylo to, jako by mezi námi byla

skleněná ze. Já byla na své straně, John byl o kus dál. Bylo to asi jen třicet centimetrů, ale mně připadal na hony vzdálený. Opět. Den teprve začal, ale já už byla unavená. Unavená ze snažení. Unavená z pocitu naprostého zklamání ze svého manžela, který mi před několika měsíci dal na celý život své srdce. Přede všemi, dodávám. Myslel to vůbec vážně? Nefungovalo to. Naše manželství nebylo zdaleka takové, jaké jsem si představovala. Přerušila jsem důvěrně známé ticho. Asi bychom se měli rozvést. Byli jsme svoji ani ne tři roky. Naše manželství bývalo plné naděje, víry a možností. Znala jsem ho pět let předtím, ještě než jsme spolu začali chodit, a chodili jsme spolu tři roky, než jsme se vzali. Byli jsme zářivé vycházející hvězdy. John pracoval v kostele. Já jsem pracovala s problematickými mladistvými pro jedno křes anské společenství. Všichni si mysleli, že jsme ideální pár. Jak jsme se dostali až sem? V čem byla chyba? Řekla bych, že tenkrát jsem byla naprosto osamělá, a být osamělá v manželství je ten nejosamělejší pocit na světě. John měl spoustu práce se svým životem a každým dnem toho měl víc. Byl to dobrý život. Byl zainteresovaný v dobrých věcech. Problém byl, že jsem necítila, že jsem toho součástí. Měla jsem pocit, že jsem pro něj zbytečná. Já jsem také pracovala na plný úvazek a ještě jsem mu pomáhala se studiem vysoké školy. Vracela jsem se domů k muži, který byl příliš unavený na to, aby poslouchal vyprávění o mém dni, o mém světě, o všech těch dramatech v práci. A já byla příliš unavená, abych se zajímala o ta jeho. Jistě, přepisovala jsem mu jeho eseje, ale co se stalo s naší společnou představou? S touhou žít život spolu? S představou, že být ve dvou je lepší než být sám? Věděla jsem, že už do mě není John zamilovaný. Ráda bych věděla, jestli mě vůbec vnímal. Téměř vzápětí, co jsme si dali svatební slib, jsem se začala přejídat. Během pár měsíců po svatbě jsem přibrala jedenáct kilo. Něco se stalo, něco se zlomilo. Potřebovala jsem útěchu

a pomoc, a tak jsem se obrátila k jídlu. Přibírání na váze vyslalo Johno vi jasný a důrazný vzkaz: Opouštím tě. Nestojíš za to, abych byla kvůli tobě krásná. A moje váha dále narůstala. Začaly diety. Zhubla jsem. Přibrala jsem víc. Zhubla jsem. Přibrala jsem víc. Mnoho z vás tento strašný koloběh zná. Nakonec jsem byla o třicet dva kilo těžší a téměř po třech letech manželství jsem byla zoufalá. Jedna moje dobrá přítelkyně úspěšně zhubla díky léčebnému půstu, a tak jsem ho vyzkoušela. Dodržovala jsem ho vytrvale a odhodlaně a doufala jsem, že jakmile zhubnu, dá se naše manželství do pořádku a bude takové, po jakém jsem toužila. Na konci programu jsem vážila o devět kilo méně, než když jsme se brali. Hurá! Nepomohlo to. Rozvod jsem navrhla několik měsíců poté, co jsem dokončila půst. Co už te víme Když se dívám zpátky, vidím, že jsem byla zničená mladá žena, malá holka, která touží být milována, ale téměř určitě nikdy nebude. Ne zasloužila jsem si být milována. Když jsem byla mladá, chtěla jsem, aby mě někdo měl rád, ale nikdy se to nestalo. Nevnímali mě a nechtěli mě. Toto zraněné srdce jsem si přinesla do svého manželství. Hurá, Johne, ty jsi tím, kdo má ze mě radost a miluje mě a naplňuje moje zlomené srdce. Ale i když mě John miloval, nevěřila jsem mu. Vždycky jedna část mého já čekala, že přijde definitivní konec. Všechna moje přátelství byla výčtem zrad a odchodů, včetně všech mých známostí před Johnem. Jen jsem čekala a byla přesvědčena, že jsem jedno velké zklamání. A když se pohybujete mezi lidmi s tímto pocitem, bojíte se neustále.

Te vidím, jak jsem spoléhala na Johna, že mě naplní. Když se to nestalo, vinila jsem sama sebe. Pustila jsem se do jídla, protože jsem nevěděla, jak se vypořádat s hladem a zklamáním ve svém srdci. Dovolte mi, abych vám vyprávěl, co se dělo ve mně v tu neděli ráno, když začala Stasi mluvit o rozvodu. Rozvod. Byl jsem jako jelen ozářený reflektorem. To slovo mě naprosto překvapilo. Cože?! Odkud se to vzalo? Řekla rozvod? Něco ve mně zpanikařilo. Spustilo se poplašné zařízení. A kdybyste se mě zeptali na můj postoj k návrhu Asi bychom se měli rozvést, myslím, že bych tenkrát řekl: O čem to mluví? Já jsem skvělý člověk. Máme skvělé manželství. To se musí týkat jí. Žádá příliš mnoho. Očekává ode mě, že budu vším. Je mi trapné přiznat, že kdybyste na mě tenkrát naléhali, myslím, že bych nedokázal uvést jedinou věc ze své strany, která přispěla ke Stasiině smutku. Byl jsem zmatený (to je něco, v čem jsou muži, zdá se, mimořádně zdatní). Říkal jsem si: Jak jsme se sem dostali? Kdy se to stalo? Ale když se te dívám zpátky, chápu, co se dělo. (Jak se říká, po bitvě je každý generál.) Vstoupil jsem do manželství jako vystrašený kluk v těle mladého muže. Zmatená směsice sobeckosti (Stasi, máš štěstí, že si bereš mě!) a obrovské nedůvěry (Nevím, jestli to zvládnu.). Byl jsem tak poznamenán ranami, které jsem obdržel během svého mládí a v předchozích vztazích, že jsem začal věřit, že láska nikdy doopravdy nevydrží. A tak jsem před lety složil slib, zapomenutý, ale stále rezolutní, že nikdy nebudu nikoho potřebovat. Tento slib se stal v našem manželství zdrojem trvalého utrpení. Muž získá pocit jistoty, když ví, že je mužem, a to mu umožňuje vstoupit do světa s odvahou a laskavostí. Tato zkušenost pro mne nemohla být větší neznámá. Měl jsem strach, a tak jsem to předstíral. Hrál jsem roli skvělého muže. Chvástal jsem se jako kluk, co má na sobě pyžamo se Supermanem. Převážil jsem své obavy a upadl jsem do perfekcionismu. Stal se ze mě cílevědomý, náročný, úspěšný člověk

s pořádnou dávkou narcismu. Perfekcionismus je něco, co chcete po svém daňovém poradci nebo onkologovi, ale je strašné mít perfekcionismus za muže. Abych byl spravedlivý, muž potřebuje mít pocit, že je úspěšný. Chce mít pocit, že na to má. Chce, aby s ním ostatní souhlasili, zvláště jeho žena. Ocitl jsem se v manželství, o němž jsem vůbec nic nevěděl, s energickou, milující a zničenou ženou a nevěděl jsem si s tím rady. Nevěděl jsem nic o tom, jak milovat ženu. Nevěděl jsem, jak se vypořádat s jejím nebo se svým trápením. Bylo mi dvacet tři let. Na manželství jsem byl připraven asi jako na úřad prezidenta. A tak jsem udělal to, co dělá většina mužů utekl jsem. K práci. Vedl jsem tehdy malou divadelní společnost a, upřímně řečeno, byl jsem báječný. Přirozený talent. Uměl jsem psát, hrát i režírovat. Vyznal jsem se ve scénografii. Exceloval jsem. Byl jsem na vrcholu štěstí. Divadlo byla moje vášeň, můj dar, moje poslání. Celý příběh ale komplikuje to, že se stalo mojí milenkou. Začal jsem trávit stále víc a víc času v práci, dával jsem jí ze sebe to nejlepší a po celou tu dobu jsem se vzdaloval od své ženy. Byl to skutečný milostný poměr, ale horší bylo, že to nešlo tak snadno rozpoznat. Přátelé si mysleli, že jsem úžasný. A já jim věřil. Katastrofa byla na spadnutí. Naše oznámení v nedělních novinách v rubrice Svatby mělo být následující: Minulý týden byla Bude mě někdy někdo milovat? spojena ve svazek manželský s Nikdy nebudu nikoho potřebovat. Ženich pan Nejistý perfekcionista se oženil s nevěstou slečnou Já vím, že jsem zklamáním. Tato velkolepá havárie se uskutečnila v Monrovii. Veřejná oslava a soukromá katastrofa budou brzy následovat. Co bylo v našem příběhu matoucí a oddálilo zlepšení naší situace, byla skutečnost, že jsme byli oba angažovaní v církvi. Prošli jsme předman-

želskou poradnou. Přečetli jsme několik knih o manželství (upřímně, asi jen jednu). První rok nám kdosi mile věnoval jeden z těch víkendových seminářů o manželství (něčeho si všimli?). Jeli jsme tam, užili jsme si ho a skvěle jsme zvládli všechna cvičení. Navštěvovali jsme skupinu manželských párů, která se scházela každý týden! Všechny rady a postupy jsme znali. Ale tyto prostředky očividně míjely srdeční záležitosti. Jako by se jen jinak uspořádala lehátka na Titaniku. Romantika se střetává s realitou Možná bychom měli začít svou knihu takto: Manželství je neuvěřitelně těžké. Každý, kdo byl spojený ve svazku manželském, to ví. I když žijeme v manželství léta, stále nás to překvapuje. A když čerstvě sezdané manželské páry objeví, jak je to těžké, zdá se, že jsou upřímně překvapeny. Jsou touto skutečností šokovány a deprimovány. Děláme něco špatně? Vzal(a) jsem si toho pravého člověka? Sirény, jež nás vábí do manželství romantika, láska, vášeň, sex, touha, přátelství, se zdají tak vzdálené od skutečné reality manželského soužití, že máme strach, že jsme udělali obrovskou chybu, nastoupili do špatného autobusu, zmeškali let. A tak nám takováto nesnáz přijde jako něco trapného. (Není vám trapné přiznat, jak je manželství těžké?) Možná se to týká pouze nás. Ne. Týká se to všech. I my bychom mohli vystoupit a potvrdit to. Čím dříve se zbavíme pocitu hanby a zmatení, tím dříve nalezneme svou cestu ven. Samozřejmě že je manželství těžké. Dejte dohromady muže a ženu dvě bytosti, které myslí, jednají a cítí tak rozdílně, že byste si mysleli, že pocházejí z různých slunečních soustav a požá-

dejte je, aby spolu po zbytek svého života stárli pod jednou střechou. Jako byste vzali Popelku a Hucka Finna, hodili je do ponorky a zavřeli poklop. Co myslíte, že by se stalo? Zatímco o tom přemýšlíte, přidejte k této zkušenosti, která se ne ustále zračí ve vaší tváři, všechny obavy, zraněná srdce, sobeckost, nedůvěru v sebe sama a rezolutní oddanost vlastní sebeochraně. Dobrý bože. Každý, kdo hledá nepopiratelný důkaz Boží existence, nepotřebuje hledat dál. Skutečnost, že to vůbec nějaké manželství zvládne, je zázrak první kategorie. Důkaz, že ve vesmíru jsou síly, které lidstvu pomáhají. Vezměte si všechny ty pohádky o chlapci a dívce, kteří jsou společně vrženi do dobrodružství v nebezpečné zemi, a jak musejí spolu začít spolupracovat, pokud mají mít nějakou naději, že to zvládnou. Oba však mají osudovou charakterovou vadu, Achillovu patu, která toho druhého neustále píchá, takže to zvládají stěží. Tyto pohádky jsou v podstatě pravdivé. Pokud se podíváte zpět na první manželství, na ten téměř pohádkový příběh v knize Genesis, zjistíte, že Adam a Eva to zvládali docela těžko. A to neměli ani rodiče, kteří by je v dětství zkazili, nebo přátele, kteří by jim dávali absurdní rady. Pane na nebi! První hřích se přihodí během líbánek nebo krátce po nich. (A kolikpak historek z líbánek toto malé drama připomíná?) Narazí na divokou vodu, jen co se vydají na plavbu, chudáčci. Pokud je toto příběh prvního manželství, je poněkud drsný. Ale také nás povzbuzuje. Je normální, že je manželství těžké. Taková jsou i ta nejlepší manželství. Přál bych si, aby si mě pár týdnů před naší svatbou vzal stranou nějaký starší muž a řekl mi: Poslyš, synku. Jsi skvělý mladý muž a Stasi je úžasná dívka. Myslím, že vy dva jste pro sebe stvořeni. Mám z vašeho manželství velkou radost. Ale

te mě poslouchej, hochu... dáváš pozor? Také jste oba dva velice citliví lidé. A veškeré trápení začne vycházet na povrch, jakmile řekneš: Ano. Nedovol, aby tě to vyvedlo z míry. Stává se to každému. Neznamená to, že jsi udělal něco špatně. Ale špatně by bylo, kdybys ignoroval, co se tím ukáže. Bůh využije vašeho manželství, aby se dostal ve vašem životě k věcem, kterými vás chce oslovit. Ty znáš způsob, jak na to, aby život fungoval, a zjistíš, že Stasi má také svůj přístup. To všechno začne být dříve nebo později v rozporu. Rok či dva byste to mohli zvládnout díky mladické lásce, a díky Bohu za ni. Ale neignoruj to, až se vaše pohádka ocitne v nesnázích. Sežeň pomoc. Málokdo z nás dostává či poslouchá tento typ rady, i když už jsme léta svoji. Věci se začínají komplikovat. Nejprve jsme překvapeni, potom vyděšeni. Nakonec, pokud se situace nezlepší, upadáme do rezignace. Vzdáme to, ztratíme se emocionálně, duševně, někdy i tělesně. Celý víkend se (on) dívá na televizi; (ona) jí nebo chodí na kupovat. Tuhle jsem se snažil vymyslet dobrou, fungující definici manželství a přišel jsem na toto: Dva zdrženliví lidé, kteří se vyrovnávají se svým zklamáním, vyjednávají lepší podmínky prostřednictvím demilitarizované zóny, kterou nazývají manželstvím. Děkuji ti, Adame. Děkuji ti, Evo. Tak tedy, optimistické na jejich příběhu Adama a Evy, tedy i na našem příběhu, na příběhu nás všech je, že je Bůh začal hledat. Tihle dva to pořádně zpackali; a pak si jednou rukou přidržovali fíkový list a tou druhou na sebe ukazovali prstem. A Bůh si klekl na všechny čtyři a začal hledat své děti, aby je zachránil. Adame, kde jsi? (Genesis 3,9) No ovšem, tyto fáze byste mohli vysledovat ve všech manželstvích, která kdy potom následovala: Jakýsi druh milostného vztahu podobný ráji nebo alespoň s takovým potenciálem během mladické lásky. A potom nelítostný pád, následovaný schováváním, obviňováním a výčitkami. A Boží slitování nabízející druhou šanci.

Naděje Rychle vpřed ze scény u kuchyňského stolu před dvaceti dvěma lety do osmého října, našeho dvacátého pátého výročí svatby. Přátelé a rodina se sešli, aby s námi oslavovali. Cítili jsme, že nějaká oslava by byla na místě. Lidé pronášeli jeden po druhém ty nejkrásnější přípitky děkovali nám za naše manželství, vyprávěli nám příběh po příběhu, jak jim naše láska změnila život. Naši synové také mluvili a řekli nám toto: Tati, mami, sešli jsme se tady, abychom oslavili vaše dvacáté páté výročí svatby, ne protože musíme nebo protože bychom měli, ale protože vaše manželství za oslavu stojí. Teprve když jsme vyrostli, projevil se v plném rozsahu vliv, který na nás vaše manželství mělo. Jak tady tak stojíme, chceme vám oběma poděkovat, že jste takoví, jací jste, a za to, že se navzájem milujete ve světě, ve kterém se většina rodičů nemiluje. Dali jste nám příležitost vyrůstat v láskyplném domově s milujícími rodiči. To je úžasné. Svatý Augustin řekl: Láska je krásou duše. Jste dva překrásní zamilovaní lidé a vyrůstat s vědomím, že je to možné, je a byl dar. Takže vám nejenom gratulujeme, ale i děkujeme. Stasi a já jsme byli oněmělí údivem. A trochu rozpačití. Neměli jsme tušení, že si našeho manželství povšimli, natož že mělo tak významný vliv na životy lidí, které milujeme. Protože po té cestě postupujeme krok za krokem, neuvědomili jsme si, jak daleko jsme dorazili. Přistihl jsem se, jak se sám sebe ptám: Jak se nám to povedlo? Kdy se to stalo? Nabízí se samozřejmě příběh, divoký a mučednický, jehož ústředním bodem je evangelium o Ježíši Kristu. Protože evangelium, které přináší křes anství, je nabídkou na obnovu. Bůh ví, že lidské pokolení je na tom špatně. On ví, že naše životy nejsou zdaleka takové, o jakých jsme snili. Ví, jaké to je žít tak jako my, daleko od ráje. Láme mu to

srdce. A tak přichází na zemi, do údolí slz. Přichází, aby pro nás udělal to, co by nikdo z nás sám nedokázal. Přichází jako Immanuel, Bůh s námi, a podívejte, co se začne dít. Slepí získají zrak, vyhnanec se vrátí domů, rodiny se smíří, chromí chodí a mrtví vstávají. To nejsou pouze příběhy z Bible, jsou to názorné příklady. Bůh demonstruje svoji moc a své úmysly. Přichází, aby uzdravoval. Přichází, aby zachraňoval. Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené. 1 (LUKÁŠ 19,10) Takto Ježíš popisuje svoje poslání, takto to vidí on. Povšimněte si výběru slov říká, že přišel, aby hledal a zachránil, co bylo ztracené. Všechno to bylo ztracené (ach, kolik toho bylo ztraceno). Včetně veškeré krásy a síly manželství. Koneckonců manželství byl jeho nápad. Bůh stvořil manželství a do našich srdcí vložil touhu. Jak jinak si myslíte, že jste se dali dohromady? Jaké další síly zafungovaly? Nadějnou pravdou je, že manželství je něco, o co se Bůh velice zajímá, vaše manželství nevyjímaje. Když prostřednictvím proroka Malachiáše Pán Bůh Izraele říká: Nesnáším rozvod, vyslechneme to se zachvěním. Ale mělo by to být s přívalem naděje. Vzrušení vyjádřené těmito slovy odhaluje, jak hluboce miluje manželství, jak silné jsou jeho zájmy na jeho úspěchu. Na obnovu toho, co se ztratilo v našich srdcích, životech a manželstvích, proto máme veškeré zdroje Božího srdce a veškeré zdroje jeho království. Nevíme, jak to dvojice zvládají bez pomoci Boží. Takovou knihu bychom napsat nemohli. Chtít, aby manželství vzkvétalo bez Boha, je jako chtít, aby strom kvetl bez slunečního světla a bez vody. Některý druh stromu by snad vyrostl, ale nelíbil by se vám. Naděje, kterou nabízíme, je, že evangelium přináší obnovu a život. 1 Převzato z Bible, překlad 21. století. 1. vyd. Praha, Biblion 2009.

Většina z vás slyšela o proslulém kříži, záruce odpuštění (a Bůh ví, že ho budeme časem hodně potřebovat). Na kříži prožívá Bůh naprostou opuštěnost, abychom my nikdy opuštění nebyli. Rozumí smutku, bolesti, odmítnutí, nepochopení i opuštěnosti. Ale co následuje, je z nějakého důvodu méně známé nebo přinejmenším méně pochopené zmrtvýchvstání, triumf Božího života. Pro křes anství je stejně důležité jako kříž, možná i víc. Protože to je ten život, který nám Bůh nabízí. George MacDonald vysvětluje, že celá historie je Božím zápasem o to dát stvořením božský život. Výsledkem tohoto zápasu... bude blažený život, jehož nepopsatelnou radostí je květina. Tento život je pro manželství jako sluneční světlo a voda pro vyschlý strom. Je to jako otevřít všechny dveře a okna v domě, který byl dlouho zabedněný. Mírný a svěží vánek proudící dovnitř. Nebo je to jako deš ová přeháňka ve vyprahlé poušti. Všechno rozkvete, květina radosti nepopsatelné. Boží život přináší vzkříšení návrat skutečné lásky, opravdového přátelství, romantiky, radosti, dlouhého utrpení a společného poslání. Tím Písmo vyjadřuje, že budeme zachráněni skrze jeho život, Boží život k nám přichází skrze Ježíše Krista (Římanům 5,10). Stasi a já jsme se stali nejlepšími přáteli. Tak jsme začínali, už je to dávno, ještě předtím, než jsme se vzali. Ale někde po cestě jsme to ztratili. Nejen jednou. Bůh nám to pomohl opět nalézt. Nyní máme společný život; máme stejné názory, žijeme pro stejné věci. Našli jsme cestu k něčemu krásnému. Zjistili jsme, že slib evangelia je pravdivý. A se vrátí touha Jaké by to bylo, kdybyste našli svoji cestu k něčemu krásnému? Nezačínejte slovy Jak by se to mohlo stát? Na jak ještě dojde; s jak vám můžeme pomoci. Musíte začít u touhy. Začněte tím, co je napsáno ve

vašem srdci. O čem jste snili jako mladí? Co jste chtěli, když jste se poprvé zamilovali? Já jako žena vím, co chci. Chci být chápána a oceňována pro to, kdo jsem. Chci, aby mě můj manžel skutečně znal. Proto se mi líbil film Titanik. Rosin snoubenec Rose nerozuměl. Poznal, že je neš astná, ale nepředstíral, že ví proč. Ani se jí nezeptal. Na druhé straně Jack Rosinu srdci porozuměl viděl jak její vnější krásu, tak krásu vnitřní a kvůli tomu si jí vážil, ctil ji a bojoval za ni. Viděl Rose takovou, jaká doopravdy byla, a zbožňoval ji. Dodával jí odvahu, aby se vzdala budoucnosti, která se zdála jistá pouze tomu, kdo jí byl naprosto cizí. Aby mě John dobře znal a stále mě miloval a zbožňoval mě to je hluboká touha mého srdce. Také chci žít svůj život se svým manželem, sdílet s ním životní dobrodružství. Nechci být ve svém životě sama. Chci sdílet vnitřní činnost svého srdce a vnější detaily svého života radosti a strasti, ty malé stejně jako ty velké. Život může být těžký, někdy krutý a často nebezpečný. Sdílet ho se svým manželem mi pomáhá získat jak odvahu, tak touhu úspěšně zvládnout obtíže. V Červeném bedrníku se spojí srdce a životy Sira Percyho Blakeneyho a jeho ženy Marguerite, když se ona dozví pravdu o jeho identitě a přidá se k vyššímu poslání jeho života. Jakmile v tom příběhu začne hrát svoji nenahraditelnou úlohu a začnou spolu sdílet dobrodružství, je jeho život zachráněn a dobro vítězí nad zlem. Totéž chci udělat pro Johna. Chci to dělat s Johnem. A nakonec, chci se opírat o Johnovu sílu. Silná povaha si poradí i v obtížné situaci a já chci vědět, že John nikam neodejde, že tady bude pro mě, abych se o něj opřela, když budu potřebovat. A to jsem potřebovala mnohokrát. Stejně jako sestry Dashwoodovy v knize Rozum a cit objevují obrovský dar, když se mohou opřít o sílu plukovníka Brandona, chci i já spočinout v síle svého muže. Myslím, že toto chce každá žena.

Přečetl jsem si, co Stasi právě napsala, a říkám Panečku, to je dobré vědět. Moje touhy jsou totiž trochu odlišné. Zaprvé: chci, aby mi věřila. Ve filmu Těžká váha je scéna, která mě málem dohnala k slzám. Je to neuvěřitelný příběh o boxerovi, o kterém si nikdo nemyslel, že by se mohl vrátit do ringu. James Braddock se má postavit před svého nejsurovějšího protivníka, Goliáše, který v ringu zabil několik mužů. Je to zápas jeho života. Jeho žena Mae jede přes celý New York do Madison Square Garden. Jde za Jimmym do šatny, jen aby mu řekla: Pamatuj, kdo jsi... Vždycky při tobě budu stát. Tuhle scénu miluji. Také chci, aby se mnou Stasi zažila nějaké velké dobrodružství. Možná si vzpomínáte na film Muž od Sněžné řeky. Je tam scéna, kterou si stále vybavuji, i když je to víc než dvacet let, co jsem ho viděl poprvé. Ztratí se mladá kráska Jessica a je v nebezpečí. Její kůň ji shodil vysoko v horách. Silný mladý kovboj Jim ji najde a zachrání. Náhle tam jsou jen oni dva, kilometry daleko uprostřed divoké krásy hor. Miluji tu scénu divoká, nedotčená krása a společné dobrodružství. A nakonec: chci krásu. Chci lásku popsanou v Písni písní, kde žena říká svému milenci: Uprchni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách (Píseň písní 8,14). Myslí si o něm, že je úžasný; nabízí mu svou krásu; láká ho, aby s ní byl mužem. Myslím, že muži budou vědět, o čem mluvím. Ve filmu Hook je scéna, která mě překvapila. Peter Pan se po mnoha letech vrací do bájné země. Je z něj dospělý muž. Zvoněnka ztvárněná Julií Robertsovou je dojata, že je zpátky. Použije kouzla, aby se proměnila v ženu skutečné velikosti a nápadně oblečenou. Peter se ptá: Zvoněnko, copak je tu k oslavování? Ty, řekne ona. Myslím, že uvedená tři přání jsou společná všem mužům, kteří tyto věty čtou. A co vy, milí čtenáři, jaké scény chytily během těch let za srdce vás? Jaké písničky, jaké příběhy, jaké okamžiky podnítily hluboké touhy vašeho srdce?

Někde během cesty ztrácíme v manželství srdce. My všichni. Stává se to i těm nejlepším z nás. Jak zpívá Dan Fogelberg: Radost na začátku, strach na cestě, radost při příchodu domů. Část srdce se ztratí během učení někde po cestě. (DAN FOGELBERG, ALONG THE ROAD) Mohli bychom najít způsob, jak se vypořádat se svým zklamáním, a mohli bychom se snažit zažehnat rezignaci, ale stejně se to stane. Upustíme od toho, co jsme chtěli, o čem jsme snili a pro co jsme byli stvořeni. Začneme se usazovat. Jelikož manželství je těžké, někdy bolestivě těžké, vaší první velkou bitvou je neztratit srdce. Začíná to uzdravením vaší touhy touhy po lásce, která je zapsána ve vašem srdci. Nechte touhu přijít zpět. Dovolte jí, aby vám připomněla, co jste chtěli, všechno, pro co jste byli stvořeni. A pak zvažte toto co kdyby vám mohl touhu vašeho srdce přinést Bůh? Ještě není pozdě. Není to obtížné. Ještě nejste příliš daleko a ani vy ani váš partner nelpíte příliš na svých zvycích. Bůh je Bohem veškeré naděje, je koneckonců Bohem vzkříšení. Nic pro něj není nemožné. A tak dejte touze svého srdce prostor k nadechnutí. Co kdybyste vy dva mohli najít cestu k něčemu krásnému? Za to by stálo bojovat.

DVA LÁSKA A BOJ Představa je vždy důvěryhodná a spolehlivá; představa je vždy fakt. To skutečnost je často podvod. G. K. CHESTERTON Stasi a já jsme spolu nějakou dobu nespali. Nejsem si jistý všemi důvody, které za tím byly. Možná hektické tempo vánočního období a možná tlak našich vlastních světů. Ale když o tom te tak přemýšlím, byla to zástěrka, odvedení pozornosti, které poskytlo omluvu, zatímco společné napsání knihy o manželství podnítily skutečné problémy. (Dovedete si představit, jak se do něčeho takového pouštíte se svým manželem či svou manželkou? Myslím tím, kdybyste otevřeli dveře od skříně, kdo ví, co by se vysypalo na podlahu?) Nutili jsme se do otázek o touze, lásce a zklamání, což nás oba dostalo ze srdečního napětí, které většina manželských párů nazývá manželstvím. Tak to trvalo nějaký čas. Sex může být neúprosným barometrem manželství. Jestliže věci nejdou dobře v jiných oblastech, netrvá dlouho a projeví se to v posteli. Posledních pár týdnů nejevila zájem. Cítil

jsem, jak se vzdaluji. Horizont vypadal opuštěně. A tak jsem se modlil. Včera jsem se modlil, aby Bůh vstoupil do našeho sexuálního života. Modlil jsem se, aby jeho sláva naplnila naše manželské lože. S nadšením pro úkol jsem se modlil, aby nás učinil tak vášnivými, jakými jsme byli zamlada, kdy na zažehnutí plamene stačil jeden dlouhý polibek. Přivolání Boha bylo asi jedinou věcí, kterou jsem uměl udělat. Květiny a bonbony vypadaly směšně. A tak jsem požádal vyšší síly. Včera v noci jsme se pomilovali. A bylo to dobré. Opravdu, vážně dobré. Pro nás pro oba. Sladká smyslnost mezi přikrývkami, silná přitažlivost dvou propletených těl. Jemná krása ženské postavy probouzející mužskou sílu. Našli jsme svou cestu zpět do zahrady, by jen na okamžik. Všechno to napětí, které nás rozdělilo, bylo prostě pryč. Opět jsme byli zamilovaní, doslova vrženi do lásky, a dovolili jsme si pít hlubokými doušky elixír lásky. Sex je tak mytický, že se nedá popsat. Naprosto jedinečný. Nespoutaná touha probuzená, nabídnutá a uspokojená. Když je dobrý, je to okno do ráje. Jak jsme tam tak potom leželi, Stasiina hlava na mém rameni, zdálo se, že čas uběhl a vzal s sebou vše, co mezi námi stálo. Jako když stoupnou vlny, vzedmou se a burácí na pobřeží, pak ho očistí a ustupují zpátky do moře. Jak jsme tam tak leželi, věděl jsem, že toto je pravda pravda o lásce, pravda o nás, pravda o našem manželství. Jak to, že jsem to zapomněl? Proč je tak jednoduché pustit ze zřetele nejhlubší pravdu? Přistihl jsem se, jak si opět uvědomuji, že toto je žena, kterou miluji, že toto chci a že toto je pravda o našem manželství. A jak to vnímám v našich každodenních životech? Mnoho věcí se staví manželství do cesty; zahalují naše vnímání jako písečná bouře. Takže nás nechte vrátit se do ráje, abychom viděli, zdali si dokážeme společně vzpomenout, co je napsáno hluboko v našich srdcích, vzpomenout si na příběh, pro který jsme stvořeni.

Naše manželství jsou součástí většího příběhu Bible začíná manželstvím a manželstvím i končí. Toho jsme si nikdy předtím nevšimli. Zde je příběh, který vypráví Bůh. Příběh, který vyloží naše životy. Příběh, ve kterém všechny ostatní příběhy nacházejí svůj význam. Otevřete si Bibli na první straně první kapitoly a ejhle je tam manželství. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! A muženou se nazývá, vždy z muže vzata jest. Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se. (GENESIS 2,21 25) Všechno to začíná u páru, ne u nějakého hrdiny, který stojí sám proti přílivu světa. U manželství. Muž a žena, dáni jeden druhému na samém počátku času. Lidské pokolení se chystá vstoupit do svého velkého dobrodružství a svého velkého zápasu. Na začátku tohoto vášnivého, úžasného a krásného příběhu nám Bůh představí hlavního hrdinu a hlavní hrdinku. A jsou... spojeni ve svazku manželském. No tohle! To je nečekané. Manželství musí hrát v tomto odvíjejícím se příběhu neodmyslitelnou úlohu. Nyní přeskočme na konec příběhu. Toto epické vyprávění, tak jak ho známe, dosahuje svého vyvrcholení s koncem světa. Když se objeví bílý kůň a jezdec po legendární bitvě Armageddon, když celý vesmír dospěje k rozuzlení, najednou se setkáme s manželstvím.

A viděl jsem nové nebe a novou zemi... a viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.... Poj, ukážu ti nevěstu, cho Beránkovu. (ZJEVENÍ JANOVO 21,1 2.9) Na závěrečných stránkách knihy Zjevení, když se tato sága blíží k závratnému konci, znějí trumpety a pořádá se hostina svatební hostina. Svatba byla předzvěstí éry člověka a nyní svatba předznamenává Boží království. V určitém smyslu svatba je království Boží, důvod, pro který Bůh bojoval mnoho věků tedy manželství Krista a jeho věřících. Všechna další manželství zde končí, nebo Bůh bude spojen se svým lidem. A tak vidíme od začátku do konce, že část tohoto velkolepého příběhu, ve kterém máme svou roli, začíná a končí manželstvím. Svatá dobroto! Co nám tady chybí? Proč Bůh dává v příběhu o vykoupení tak důležitou úlohu manželství? Co ví, co my dosud nevidíme? Toto je milostný příběh Nuže, začněme zde toto je příběh lásky, milí přátelé. Bůh je láska, říká nám apoštol Jan a pak to ještě zopakuje, abychom to nezapomněli. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm (1. Janův 4,16). Láska je jediná přesně popsaná povaha jeho charakteru a života. Bůh je vášnivý a žárlivý milenec. (Existuje snad nějaký jiný typ?) Ze své lásky stvořil nás, abychom milovali. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás (1. Janův 4,19). Písmo nám říká, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu. Všimněte si, že my, lidské bytosti, jsme ze všeho nejvíc hluboce a silně vztahoví. Protože je takový on. Bůh je Nejsvětější Trojice, společenství