Jihoafričané se na mistrovství těšili již dlouho dopředu. Více jak rok před mistrovstvím se každý večer při sportovních zprávách odpočítávaly dny do zahájení. Pokud jste mluvili s někým na ulici, hned po té otázce odkud jste, následovala otázka budeš tu na mistrovství? Každý pátek se v celém JARu měli nosit trika, či bundy na podporu Bafana Bafana (Jihoafrický tým). Mnoho lidí s Bafana Bafana bylo UNITED, někteří až natolik, že viděli Bafana Bafana jako mistry světa a pak byli velice zklamaní a rozhořčení. Spolu s nadšením z blížícího se mistrovství přišla ale také negativa v podobě zvyšujícího se obchodu s lidmi. U nás ve Fine Town se ztratilo několik dětí, z naší školy se naštěstí nikdo neztratil, i když bylo na mále. Lidé využívali mistrovství často také k vydírání a stávkovali a stávkovali v naději, že vláda se bude obávat o ztrátu turistů a splní požadavky stávkujících. Naše kuchařka dokonce říkala, že lidé budou stávkovat i teď, protože si myslí, že do země přišla spousta peněz a chtějí z toho také něco mít. Nevím co je na tom pravdy, ale ve čtvrtek se plánuje začátek stávky obecních úřadů (Home Affair). Učitelé a sestry se ve škole snažili probouzet fotbalového ducha, a tak se malovali vlajky, vyráběl se známý soccer city stadion, tančil se diski dance a troubilo se na vuvuzely. Jen kluci týden před mistrovstvím zničili již několikátý míč, trest byl krutý, zatím co celý svět se těšil na fotbal, my jsme neměli míč. V poslední den školy jsme pořádali školní mistrovství světa. Zapojily se i děti ze školky, a tak jsme skutečně měli o zábavu postaráno. Kromě dětí ze školky dorazil také známý fotbalista Giovani Elber, se spoustou kameramanů. Zatím co si učitelky užívali Giovaniho, děti se vystavovaly lesku kamer a fotoaparátů.
Celkově o nás byl během mistrovství docela veliký zájem. Lidé přicházející za fotbalem chtěli vidět i tu méně atraktivní stránku Jihoafrické Republiky, a tak se jezdili dívat na nás. Tak například k nám zavítali italští policisté, kteří střežili italské fotbalisty. Bohužel to byla návštěva trochu smutná, měli přijet víckrát a mít program pro děti na celý den, ale protože italští fotbalisté nečekaně prohráli se Slováky, také italští policisté museli sbalit kufry a odjet domů. Šest našich dětí se připojilo ke skupince španělských studentů, kteří přijeli v rámci jednoho projektu na 10 dní do JARu. Dvě z našich dětí byly doprovázet slovenské fotbalisty na hráči plochu před začátkem zápasu s Itálií. Myslím, že jeden z nich dostal nejpříjemnějšího slovenského hráče. Děti měly zakázáno k fotbalistům mluvit, ale k našemu Thabisovi slovenský hráč začal mluvit jako první, bylo to vidět i na obrazovce. Děti dostaly oblečení a měly zařízený celodenní program od MacDonaldu. Takže celkově naše děti měly dostatek mistrovských privilegií. Krásné bylo sledovat africkou solidaritu. Ghanu, která zůstala jako poslední africký tým ve hře, podporovali všichni Jihoafričané. V rádiu se o zápasech Ghany neustále mluvilo, a když skutečně nešťastným způsobem z mistrovství vypadli, všude jste mohli vidět nápisy Ghano, udělali jste nás hrdými. Kromě toho bylo pro ghanské fotbalisty uspořádáno ve známé ulici v Sowetu rozloučení s fanoušky a poděkování za dobrou hru. Africké sebevědomí během mistrovství přeci jen trochu povyrostlo. Zaměření se celého světa na Afriku a konečně kvůli něčemu jinému než hladu a HIV. Čím více svět kritizoval vuvuzely, tím více jsme se tomu smáli a tím více jsme na vuvuzely troubili a byli na ně hrdí. Přeci jak řekla naše učitelka, fotbal se hraje nohama a ne ušima. Popravdě, já jsem si myslela, že vuvuzela je na fotbale běžný nástroj všude ve světě. Kromě toho i organizace byla velmi dobrá, jak jsem na vlastní kůži mohla při jednom zápase prožít. Takže Afrika má skutečně být na co hrdá! Jen pivo na stadionu bylo za 30ZR(80Kc) přeci jen trochu předražené. Lidé se velice pěkně chovali k turistům, neslyšela jsem o moc případech okradení a o žádném přepadení. Naopak také mně lidé
hodně pomáhali. Už takových 6 měsíců před mistrovstvím mi lidé říkali, musíme se o té dobře postarat, my víme, že přijede mnoho turistů a že se o ně musíme dobře starat a ochránit je. Tak teď jen doufám, že se o mě budou starat i po mistrovství. Někteří lidé sledovali fotbal na stadionu, někteří v parcích pro fanoušky, někteří v hospodách, někteří doma a někteří nikde, protože neměli elektřinu. I ti co elektřinu mají, tak ji občas neměli, protože jí tu máme nedostatek. A tak jsem si občas říkala, že vy v Evropě si mistrovství užíváte možná více než někteří lidé tady. Každopádně již během mistrovství země avizovala, že po mistrovství bude problém s elektřinou, takže se bude šetřit, a také že jo. Po mistrovství není v některých čtvrtích pravidelně elektřina. Nutno říci, že např. v Ennerdale s tím problémy nemáme, ale jiné i bohatší čtvrtě ano. Nejvíce na to však opět doplácí ti chudší, protože ti nemají jak si zatopit, a tak mrznou, nebo si topí vším možným a riskují tak své zdraví. WORLD CUP samozřejmě přinesl spoustu dobrého. Jednak přinesl do Johannesburgu autobusy. Sice je to stále na malém území, ale přeci jen je to pokrok. Vláda se také snažila zlepšit bydlení lidí, i když se zdá, že to se děje i mimo WORLD CUP. Opravily se staré stadiony a postavily nové. Soccer city stadion v Sowetu je jeden z největších na světě a má užasnou atmosféru. Také to snad přineslo maličké přiblížení se černých a bílých Afričanů. V JAR se bílí zajímají spíše o rugby a ne tak moc o fotbal, černí zase chodí na fotbal, ale ne zas tak moc na rugby. Mistrovství světa ale samozřejmě zlákalo i bílé, a protože stadiony se připravovali na mistrovství, finále rugby se hrálo v Sowetu (největší černošská čtvrť hodně spojovaná s bojem proti apartheidu) v Orlando stadionu, kam dříve bílí lidé nepřišli ani omylem. Ale zase to neberte tak, že se teď v Jihoafrické Republice všichni milují, na to ještě budeme potřebovat pár stovek let. Nyní máme po WORLD CUPu. Je to takové zvláštní, tolik času těšení se a najednou je to pryč. Prezident vyzval, aby lidé nechali ještě na jeden měsíc fotbalovou výzdobu, takže stále můžete vidět spoustu vlajek, míčů, obchodů se suvenýry. A jak pomalu výzdoba mizí tak se pomalu s WORLD CUPem loučíme. Ale to co po mistrovství zůstane, jsou krásné vzpomínky a hrdost na to, jak dobře se Jihoafrická republika zhostila úlohy hostit mistrovství světa ve fotbale a jak přátelsky místní lidé
přivítali celý svět! A ještě na závěr bych ráda podotkla, že jsem celé mistrovství sledovala vlastníma očima, a tak jistě ne objektivníma, takže prosím, abyste mé postřehy brali s rezervou. S pozdravem Katka
Johannesburg
Pretoria
Fine Town
Sport-day Ennerdale
Slovensko - Itálie
Slovensko Itálie. Mezi dětmi jsou děti s naší školy.
Rána s vuvuzelou
Mládež se rozhodla informovat lidi o obchodu s lidmi.
Děti se učili statni hymnu.
Naše školní mistrovství.
Diski dance.
Fotbalista Giovani Elber na našem školním mistrovství.