NOVĚ NA REPERTOÁRU ENIGMATICKÉ VARIACE, FYZIKOVÉ, ŽIVOT JE SEN, FANTOM MORRISVILLU, TUREK V ITÁLII PREMIÉRY KNIŽE IGOR, NOC NA KARLŠTEJNĚ, RAYMONDA,

Divadlo J. K. Tyla 9. ročník 3/2011 www.djkt plzen.cz NOVĚ NA REPERTOÁRU ENIGMATICKÉ VARIACE, FYZIKOVÉ, ŽIVOT JE SEN, FANTOM MORRISVILLU, TUREK V ITÁLII PREMIÉRY KNIŽE IGOR, NOC NA KARLŠTEJNĚ, RAYMONDA, PORCIE COUGHLANOVÁ JUBILEA JOSEF NECHUTNÝ, OTA ŠEVČÍK, VÁCLAV NEUŽIL, JIŘÍ ŽALUD, ANTONÍN BARTÁK MOZAIKA MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLO 2011

Divadlo J. K. Tyla v Plzni premiéry sezony 2011 2012 dýcháme pro divadlo Činohra Opera Muzikál a opereta Balet Marina Carr Porcie Coughlanová Režie: Martin Vokoun Premiéra 15. října 2011 v Komorním divadle Alexandr P. Borodin Kníže Igor Dirigent: Petr Kofroň Režie: Michal Tarant Premiéra 29. října 2011 ve Velkém divadle Z. Podskalský, K. Svoboda Noc na Karlštejně Režie: Petr Palouš Dirigent: Jiří Petrdlík Premiéra 24. září 2011 v Komorním divadle Alexander K. Glazunov Raymonda Choreografie: Yelena Pankova Dirigent: Ivan Pařík Premiéra 19. listopadu 2011 ve Velkém divadle William Shakespeare Macbeth Režie: Jan Burian Premiéra 17. prosince 2011 ve Velkém divadle Antonín Procházka Kouzlo 4D Režie: Antonín Procházka Světová premiéra 11. února 2012 v Komorním divadle Molière Lakomec Režie: Jan Burian Premiéra 28. dubna 2012 ve Velkém divadle George Bernard Shaw Pygmalion Režie: Juraj Deák Premiéra 23. června 2012 v Komorním divadle Wolfgang Amadeus Mozart Don Giovanni Dirigent: Jiří Štrunc Režie: Zbyněk Brabec Premiéra 28. ledna 2012 ve Velkém divadle Gaetano Donizetti Nápoj lásky Dirigent: Ivan Pařík Režie: Blažena Hončariová Premiéra 24. března 2012 ve Velkém divadle Amilcare Ponchielli La Gioconda Dirigent: Tomáš Brauner Režie: Oldřich Kříž Premiéra 2. června 2012 ve Velkém divadle Andrew Lloyd Weber, Tim Rice Evita Režie: Roman Meluzín Dirigenti: P. Kantořík, M. Kumžák Premiéra 3. prosince 2011 v Komorním divadle Jeffry Lane, David Yazbek Prodavači snů Režie: Roman Meluzín Dirigenti: P. Kantořík, J. Petrdlík Česká premiéra 25. února 2012 ve Velkém divadle J. Brdečka, O. Lipský, R. Balaš Adéla ještě nevečeřela Režie: Radek Balaš Dirigent: Jiří Petrdlík, Jan Kučera Premiéra 12. května 2012 v Komorním divadle Felix Mendelssohn-Bartholdy Sen noci svatojánské Choreografie: Richard Ševčík Premiéra 10. března 2012 v Komorním divadle www.djkt-plzen.cz

Obsah nově na repertoáru ENIGMATICKÉ VARIACE 2 FYZIKOVÉ 4 ŽIVOT JE SEN 6 FANTOM MORRISVILLU 9 TUREK V ITÁLII 12 premiéry KNIŽE IGOR 15 NOC NA KARLŠTEJNĚ 16 RAYMONDA 18 PORCIE COUGHLANOVÁ 19 jubilea JOSEF NECHUTNÝ 20 OTA ŠEVČÍK 21 VÁCLAV NEUŽIL 21 JIŘÍ ŽALUD 22 VÝROČÍ V OPEŘE / V. KVAPILOVÁ, J. JŮZKOVÁ, J. KANTOR, J. BERDYCH, A. BARTÁK 23 MOZAIKA OPERA COMPETITION AND FESTIVAL 24 NOVÉ DIVADLO MEZI KLÍČOVÝMI PROJEKTY EHMK 2015 25 PROHLÍDKY VELKÉHO DIVADLA 25 HERECKÁ SETKÁNÍ V Západočeské Galerii 25 ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM V LOKALITĚ BUDOUCÍHO DIVADLA 26 odhalení pomníku Josefa kajetána TYLA 27 19. ročník Mezinárodního festivalu DIVADLO 28 PROGRAMY září listopad 2011 30 KOntakty Ředitelství Odd. prodeje a služeb Pokladna předprodeje Denní pokladny (hodinu před začátkem představení) Odd. propagace a marketingu Zahraniční a tuzemské zájezdy Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 048 Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 185, 378 038 186 Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 190 Velké divadlo Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 128 Komorní divadlo Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 059 Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 181 Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 183 Foto na titulní straně: Antonín Procházka (Beutler) FYZIKOVÉ Foto na zadní straně obálky: Jakub Zindulka (Richard Voss) FYZIKOVÉ Divadlo Josefa Kajetána Tyla vychází 4 ročně Vydává: Divadlo J. K. Tyla, příspěvková organizace, Prokopova 14, 301 00 Plzeň, IČO 078051 za podpory MK ČR a Plzeňského kraje Ředitel: doc. MgA. Jan Burian Zřizovatel DJKT: město Plzeň Odpovědná redaktorka: Mgr. Eva Ichová Fotografie: Marta Kolafová, Pavel Křivánek, archiv DJKT (není-li uvedeno jinak) Grafické zpracování: Jaroslav Mašek Tisk, sazba: Kalous & Skřivan s.r.o. MK ČR E 14075

ENIGMATICKÉ VARIACE NOVĚ NA REPERTOÁRU Eric Emmanuel Schmitt Jan Maléř (Erik Larsen), Martin ránský (Abel Znorko) Premiéra 10. června 2011 v Klubu Komorního divadla Překlad Michal Lázňovský Režie Jan Burian Dramaturgie Irena Hamzová Pulicarová Scéna a kostýmy Dana Svobodová ENIGMATICKÉ VARIACE, TO JE HERECKÝ KONCERT MALÉŘE A STRÁNSKÉHO N o v ě n a r e p e r t o á r u E N I G M A T I C K É V A R I A C E Martin ránský (Abel Znorko) Skvělý dramaturgický tah a inscenace mimořádná po všech stránkách tak lze zcela stručně charakterizovat Enigmatické variace Erica Emmanuela Schmitta. Martin ránský a Jan Maléř nenechají vydechnout sebe ani diváky. ( ) Jedinečná mimika, gesta, uměřenost projevu, to vše vypočítané pro intimní prostor scény Klubu DJKT. Martin ránský a Jan Maléř hrají sami dva téměř hodinu a půl. Bez pauzy. Bez sebemenšího zaváhání. Bez sebemenších známek únavy. nechají vydechnout sebe ani diváky. Dva skvělí proti i spoluhráči, jejichž role se nečekaně mění, přibližují, narážejí na sebe i splývají. Je škoda prozrazovat pointu a závěr dopředu. Ale možná ani není tak důležitý, je totiž mnoho myšlenek v břitkém dialogu, 2

mnoho úvah i otázek bez jednoznačných odpovědí, které divákům skrze příběh Enigmatické variace přinášejí. Lze v nich vyčíst dva hlavní momenty otázku o hledání pravdy. A otázku o hledání lásky, o jejích podobách chceme-li variacích, o její úloze, síle i moci. Enigmatické variace je hluboce filosofická hra, přitom hra zábavná, hra, která má spád. Zasahuje svojí bezprostředností, záhadností a nečekanými zvraty. Svými ostrými sondami se často zařezává hluboko pod kůži, aby se vzápětí lehce vyhoupla k vrcholku trestuhodně bezstarostného smíchu. Je ostrým střídáním směšného a dramatického, sarkasmu a tvrdé ironie, syrové, odzbrojující až dojemné opravdovosti a nečekané pravdy. Klubovou inscenací se plzeňské činohře podařily dva zásahy do černého přinesla skvělý titul, v našich končinách málo známý. Přinesla vysoce nadprůměrné herecké výkony. Enigmatické variace by si diváci neměli nechat ujít. Gabriela Špalková, MF DNES 30. 6. 2011 Jan Maléř (Erik Larsen) ENIGMATA A DILEMATA LIDSKÉ DUŠE NA JEVIŠTI V období borcení tradic, průniků drastična na jeviště, vysilujícího zápasu s cynismem, zápasu o rychlost, akci a úspěch se objevil dramatik stavící na dialogu logickém, vtipném, jemně ironickém, intelektuálně jiskřícím a hlavně na dialogu mezi lidskými bytostmi. ( ) Složitý, vnitřně protikladný Znorko kolem sebe vytvořil neprostupnou atmosféru hrdosti, soběstačnosti, nezranitelnosti. Larsen je od počátku malým, bezvýznamným lokálkářem. Sbírá odvahu a proniká do Znorkova světa. Dialogu vévodí láska nazíraná v mnoha podobách touhy, rozkoše, pohrdání, cynismu, tragiky, bolesti, ale vždy spalující a inspirující. Ona zasahuje i Znorka a narušuje jeho neproniknutelný svět. ( ) Eric Emmanuel Schmitt, Martin ránský, Jan Maléř i Jan Burian se spojili v nepatetickém poselství určeném vykloubené hamletovské době, i když o ní tam nepadne ani slovo. Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK 24. 6. 2011 N o v ě n a r e p e r t o á r u E N I G M A T I C K É V A R I A C E 3

FYZIKOVÉ NOVĚ NA REPERTOÁRU Friedrich Dürrenmatt Jakub Zindulka (Voss), Antonín Kaška (Blocher), Miloslav Krejsa (Lékař) Premiéra 18. června 2011 v Komorním divadle Překlad Jiří ach Režie Ladislav Smoček Scéna Karel Glogr Kostýmy Šárka Polak Hejnová Dramaturgie Marie Caltová N o v ě n a r e p e r t o á r u F Y Z I K O V É Josef chutný (Ernesti), Pavel Pavlovský (Möbius), Antonín Procházka (Beutler), Monika Švábová (Matylda von Zahndová) 4

DÜRRENMATT A SMOČEK PODRUHÉ SPOLU V PLZNI. CO SI PŘÁT VÍC? Vraždou v soukromém psychiatrickém sanatoriu autorovo hledání lidských hlubin jen začíná Spíš než zákony fyziky zkoumá hra Fyzikové od Friedricha Dürrenmatta člověka. Švýcarský dramatik jen nechal tři pacienty v psychiatrickém sanatoriu diskutovat o jejich vědě, ale diváci prvního plzeňského nastudování tohoto slavného titulu mohli v sobotu bezpečně rozpoznat podstatu textu. Zpočátku detektivní příběh směřuje později k otázkám svobody, smyslu oběti, odpovědnosti, osudu světa a v prostředí psychiatrie samozřejmě balancuje na hranicích šílenství a takzvané normality. Je zásluhou všech tvůrců inscenace, režiséra Ladislava Smočka jistě především, že napínavé odhalování zápletky a hledání tajemství je čitelné a silné citově i rozumově. Fyzikové v Divadle J. K. Tyla v Plzni zkrátka balancují v hlubinách člověka úspěšně, ale samozřejmě nemohou být oddychovým předprázdninovým představením, protože takový tento titul není. Co by si však divák měl přát víc než hru dramatika velikosti Dürrenmatta v režii takové osobnosti, jakou je Ladislav Smoček? Navíc když na jevišti plzeňského Komorního divadla ve výpravě scénografa Karla Glogra a v kostýmech Šárky Polak Hejnové excelují také herci. Monika Švábová jako majitelka a lékařka sanatoria Matylda von Zahnd a trojice pacientů údajně slavných fyziků: Pavel Pavlovský v roli Möbia, Antonín Procházka jako Beutler zvaný wton a Josef chutný coby Ernesti nazývaný Einstein. Petr Dvořák, PLZEŇSKÝ DENÍK 20. 6. 2011 Andrea Černá (Monika rettlerová) Josef chutný (Ernesti), Pavel Pavlovský (Möbius) NEWTON, EINSTEIN, MÖBIUS A TI DRUZÍ Tomáš olařík (Oskar Rose), Zorka Kostková (Lina Rosová), Monika Švábová (Matylda von Zahndová) Režisér Ladislav Smoček tentokrát modeloval zcela jiný inscenační tvar. Na rozdíl od dosavadních klasických komediálních klasiků starých, možná dobrých časů dřívějších století se před ním najednou tyčí klasik evropské tragikomedie 20. století, z níž tragika přerůstá do světa a svět vrůstá do tragiky. Režijní myšlení se musilo vyrovnat s něčím, co přesahuje svět malých lidí a co tomuto světu hrozí od světa nečitelného, mocného a krutého. Ladislav Smoček tento přesah pojal nepateticky, nepoučoval, nevaroval, zůstal věren světu malých lidí. bylo třeba rozmáchlých gest, vzrušené intonace, postačil okamžik, kdy všichni si uvědomili svou bezmoc, a myšlenka vzdoru vzala za své. Režisér dürrenmattovsky ani nedal naději ve zlom. Přežívá slabá jistota snad někdy, někde, někdo (...) Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK 7. 7. 2011 Antonín Procházka (Beutler), Jakub Zindulka (Voss) N o v ě n a r e p e r t o á r u F Y Z I K O V É 5

ŽIVOT JE SEN NOVĚ NA REPERTOÁRU Pedro Calderón de la Barca Nově na repertoáru ŽIVOT JE SEN Premiéra 30. dubna 2011 ve Velkém divadle Překlad Vladimír Mikeš Režie Juraj Deák Scéna Ivo Žídek Kostýmy Jana Hauskrechtová Hudba Daniel Fikejz Dramaturgie Marie Caltová Pohybová spolupráce Karel Basák Viktor Vrabec (Basilio) ŽIVOT I SEN V OZVĚNÁCH TISKU Režisér Juraj Deák, jehož Zkrocení zlé ženy před třemi roky oslnilo zábleskem drahého kamení, porozuměl baroku. Dobral se vznešenosti jeho hlubin i kreaturálnosti jeho všedních dnů a nicoty. afektovaný calderónovský verš zněl z jeviště tónem samozřejmé dokonalosti i bezprostřední naléhavosti. Odhaloval mohutné i pikareskní. Hledišti bral dech, ale dopřával mu také nadechnutí. Z Calderónovy barokní tváře jako by zíraly Shakespearovy oči hrůznost i lidskost světů renesance a baroka se přece neliší od světa našeho. (...) Jednu ze svých životních rolí vytvořil Viktor Vrabec (král Basilio). Již vstupní monolog, sestupující do hlubokých poloh vědomí a svědomí, je širokodechým vyznáním suveréna, jehož moc tvaruje síla učenosti, iracionálna i odpovědnosti. Svět se mu vymyká z představ, vláda z dobrých předsevzetí. Tragické pointě brání jen jeho lidské prozření. Princ Segismundo (Jan Maléř) bije o mříže, na zoufalé, proč ho omezují, nenalézá ani nedostává odpověď. První pohnutkou je proto vzpoura, zadostiučinění, pomsta. Teprve katarze vrácených mříží a vhled do vlastního nitra pomáhají nalézt pokoru, poznání, vyrovnání. Litevský vévoda Astolfo (Martin ránský) je hrdý aristokrat, kavalír meče i svůdnosti. Z břitkého tónu hlasu, úsporných gest probleskují prolínající vůle a zvůle. Vtělená věrnost a ctnost naopak neodlučně provázejí Clotalda (Zdeněk Mucha), Segismundova žalářníka a učitele. Ale i on ve své minulosti přešlápl ke své nemanželské dceři Rosauře (Andrea Černá) se přihlásí teprve, když dostupuje vrcholu její zoufalství ona nezná svůj původ a také s poněkud vypjatou vášní hledá, jak nalézt ztracenou dívčí čest. Klára Kovaříková jako infantka Estrella poutá dvorskou škrobeností své city a s vrcholným přemáháním sleduje dění okolo sebe. Snad funkci shakespearovského šaška určil Calderón sluhovi Clarínovi (Tomáš olařík). Prochází dějem a glosuje s ironií, humorem, ale především se zřetelem na vlastní ego. Dokonalý duch širokých mas, které jednou volají sláva a podruhé s gustem ukřižují. Působivost inscenace doplňuje jednoduchá scéna Iva Žídka, jejíž vězeňská věž i interiér paláce drtí v mohutnosti i střídmosti. Kostýmy Jany Hauskrechtové sice ignorují baroko, zato však korespondují s nadčasovostí Calderónova tématu. Silná hra, nádherná inscenace, výborný soubor. Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK 10. 5. 2011 6

Viktor Vrabec (Basilio), Andrea Černá (Rosaura), Jan Maléř (Segismundo) Jan Maléř (Segismundo), Martin ránský (Astolfo) Andrea Černá (Rosaura), Jan Maléř (Segismundo) Martin ránský (Astolfo), Zdeněk Mucha (Clotaldo), Andrea Černá (Rosaura) Michal Štěrba (Vůdce povstalců), Jan Maléř (Segismundo) Nově na repertoáru ŽIVOT JE SEN 7

Jan Maléř hraje Segismonda opravdu dobře. Šťastně zvolil velmi emocionální polohu, takže vzbuzuje divákův soucit. Je spíš raněným zvířetem v kleci, které ani nemůže svět, v němž se ocitne, chápat. Jeho činy zaslouží odsouzení, ale otec se na něm provinil tak krutě, že Segismondovi hořkost a nenávist ke všemu kolem málem promíjíme. Jana Paterová, DIVADELNÍ NOVINY 31. 5. 2011 Jan Maléř (Segismundo), Zdeněk Mucha (Clotaldo) Rukopis režiséra Juraje Deáka je nezaměnitelný. Výsledkem jsou přesvědčivé a mnohdy překvapivé výkony, hluboké a vrstevnaté, barevné, intimní, apelativní a uvěřitelné. To je v inscenaci Život je sen případ především Viktora Vrabce v roli krále Basilia nebo Jana Maléře coby jeho syna Segismunda. Oběma postavám předepsal autor velká muka: Basilio žije léta v hrůze, že jeho syn bude krvelačný tyran, despota a zvíře a nakonec ho zabije, a proto ho vězní hluboko v lesích, svázaného a v okovech; Segismund nechápe, proč je přivázán na řetězu, a ačkoli se mu dostává výchovy a vzdělání, nesmí se vzdálit ze svého vězení. Když se však ocitne v paláci a dozví se pravdu o svém původu, logicky zatouží po pomstě a začíná téct krev. Oběma postavám napsal autor silné monology i dialogy plné emocí, ovšem emocí, které opravdu dobrý herec nekřičí a netrhá při nich kulisy, ale naopak je říká tiše a pomalu. Právě tak to Vrabec i Maléř zvládají a publikum napjatě, v hrůze a děsu mlčí a po zádech mu běhá mráz. (...) Novinka na repertoáru plzeňské činohry je však vynikající nejen díky hereckým výkonům. Skvělá je i scéna Ivo Žídka a kostýmy Jany Hauskrechtové. Jednoduché a nadčasové. Snad se příběh odehrává dnes, snad před tisíci lety. Možná v době rokoka, jak naznačují některé paruky. Snad v době francouzské revoluce, jak se může zdát ve scéně u občanské války, kdy se na scéně pohybuje revoltující lůza s červeným praporem. Život je sen nepatří k jednoduchým kusům, u nichž si člověk odpočine po těžkém dni. Je to divadelní bonbonek pro labužníky, kteří v divadle hledají víc než jen nenáročnou zábavu a vyčištění hlavy. Markéta Čekanová, MF SEDMIČKA 5. 5. 2011 Jan Maléř (Segismundo), Tomáš olařík (Clarín) Život je sen je především filozofickou úvahou vtělenou do divadelní hry. Přináší pohled na život očima těžce zkoušeného člověka, který si musí najít sám hranici mezi skutečností a fikcí, zbavit se reálného i obrazného stínu kamenné kobky. Mezi řádky lze číst úvahy o našich vlastních snech mísících se s realitou o tom nakolik si utváříme svůj osud sami a nakolik jsme hříčkou v rukou jiných. Zda se můžeme osudu vzepřít, prolomit jeho sevření a smést ze stolu předem rozdané karty. Gabriela Špalková, MF DNES 5. 5. 2011 Nově na repertoáru ŽIVOT JE SEN Klára Kovaříková (Estrella), Martin ránský (Astolfo) Jan Maléř (Segismundo), Zdeněk Mucha (Clotaldo) 8

FANTOM MORRISVILLU NOVĚ NA REPERTOÁRU Fr. Vlček, B. Zeman, J. Kalaš, V. Šrámek, I. Fischer, P. Vašíček Premiéra 14. května 2011 v Komorním divadle Hororová parodie se zpěvy podle stejnojmenného filmu Scénář František Vlček, Bořivoj Zeman Hudba Julius Kalaš, Vratislav Šrámek Texty písní Ivo Fischer, Pavel Vašíček Scénář pro DJKT Pavel Vašíček Hudební úprava Vratislav Šrámek Režie Tomáš Dvořák Dirigent Pavel Kantořík / Jiří Petrdlík Scéna Jaroslav Milfajt Kostýmy Tomáš Kypta Loutky Ivan sveda Dramaturgie Jiří Untermüler Sbormistr Kateřina udentová FANTOM MORRISVILLU MĚL APLAUS ZA HUMOR I SPOLUPRÁCI S ALFOU Bronislav Kotiš (Manuel Diaz) Fantom Morrisvillu ve své sobotní premiéře na scéně plzeňského Komorního divadla dokázal, jak může pobavit zdařilá a příjemná úprava úspěšného filmu pro jeviště. V tomto případě režisér Tomáš Dvořák, šéf uměleckého souboru Divadla Alfa v Plzni, vyčaroval podle filmové předlohy atmosféru staré Anglie, ve které se odehrává hororová parodie na romantické kriminální příběhy. Humor dodávají i tygři, exotický had a urozený pes. Scénář inspirovaný filmem Bořivoje Zemana a Františka Vlčka z roku 1966 napsal pro plzeňské Divadlo J. K. Tyla Pavel Vašíček, dramaturg Alfy. Fantom Morrisvillu tak po Limonádovém Joeovi opět potvrdil, jak přínosná může být v jednom městě spolupráce dvou odlišných profesionálních scén, které si nekonkurují a nemají nejmenší umělecké důvody k řevnivosti. (...) ubor muzikálu a operety Divadla J. K. Tyla završil Fantomem Morrisvillu sezonu, kterou připravil zvlášť po dramaturgické stránce vzácně vyváženě. Po novém komorním muzikálu, velkém klasickém muzikálu a velké klasické operetě volil šťastně českou hudební komedii. Petr Dvořák, PLZEŇSKÝ DENÍK 16. 5. 2011 N o v ě n a r e p e r t o á r u F A N T O M M O R R I S V I L L U 9

PO ČERTECH DOBRÁ PARODIE N o v ě n a r e p e r t o á r u F A N T O M M O R R I S V I L L U Jan Kaštovský (Inspektor Brumpby), Jiří Untermüller (Sir Hanibal) B. Kotiš, J. Kaštovský, R. Štědronský Shejbal, K. Šildová, P. Vondráček, S. Borková, P. Jeništa Jan Kaleja (Abú Kandahár), Petr Vondráček (Allan Pinkerton) (...) Jakkoli se zdá převod filmového příběhu z morrisvillského panství na divadelní jeviště obtížnější než v případě přece jen populárnějšího Limonádníka, inscenátoři se s ním vyrovnali obdivuhodně. Režisér Dvořák ve spolupráci se scenáristou Pavlem Vašíčkem přistoupili k razantním změnám. Tou na první pohled největší je proměna anonymního hudebníka v rekvizitářku Karličku. Touto poměrně jednoduchou, avšak geniální úpravou získal režisér hned řadu výhod. Veškeré dění mohl přesunout na jeviště (aniž by tam musel stěhovat orchestr), v představitelce Karličky anislavě Topinkové Fořtové našel brilantní průvodkyni dějem a bonusem je pak její proměna v tajemnou Dámu v šedém, které patří překvapivé finále celé hry. Humor a větší dynamiku dávají představení i předtočené výstupy režiséra Carmen, které namluvil neopakovatelně Arnošt Goldflam a vtipně tak orámoval obě jednání. Protože se jedná o inscenaci muzikálového souboru, dostal tentokrát daleko větší prostor i další spolutvůrce, hudebník Vratislav Šrámek ve filmové předloze totiž většina písní patřila padouchovi Manuelovi Diazovi (hrál jej Waldemar Matuška), zatímco zde bylo třeba rozezpívat i ostatní postavy a k původní pětici melodií Julia Kalaše jich připsat dalších pět, z nichž se mimořádně povedly zejména kuplet seržanta Scotland Yardu, romantické vyznání Clarence či tercet Morrisvillem plíží se ponurý strach. V inscenaci bychom těžko hledali slabší složku orchestr řízený Jiřím Petrdlíkem nebo Pavlem Kantoříkem šlape, dobové kostýmy Tomáše Kypty účinkujícím sluší a propracovaná scéna Jaroslava Milfajta, založená na posuvných deskách, poskytuje nevšední vizuální podívanou. Ocenit je potřeba také pohybovou spolupráci Jiřího Untermüllera a Antonína Procházky ml. i animaci loutek Martiny Hartmannové. Nový titul je typický kolektivním herectvím, bez zbytečného zvýrazňování mediálních hvězd, ke kterým patří Petr Vondráček, jenž coby reportér Allan Pinkerton skvěle hraje, zpívá i improvizuje na piano, a Petr Jeništa (známý z Nudy v Brně, Kuliček, Proměn) v úloze neodolatelného sluhy Johna. K neméně zábavným postavám patří Manuel Diaz v podání Bronislava Kotiše, decentní Hanibal Morris Jiřího Untermüllera, půvabná Clarence ni Borkové či Mabel Kateřiny Šildové, jež stíhá muže svého srdce s urputností pověstného Scotland Yardu. Celou plejádu výborně stylizovaných postav i postaviček doplňují dva tygři, kteří se stali miláčky premiérového publika. Fantom Morrisvillu samozřejmě hudební náročností nemůže konkurovat velkým muzikálům, jako je Carousel, Chicago, Řek Zorba, Spamalot nebo připravovaná Evita. Představuje však jeden z žánrů, které na jeviště dobrého hudebního divadla patří, zejména, je li proveden tak vkusně, vtipně a profesionálně jako v Plzni. Vítězslav Sladký, PLZEŇSKÝ DENÍK 20. 5. 2011 10

anislava Topinková Fořtová (Dáma v šedém) Petr Vondráček (Allan Pinkerton), Jan Kaštovský (Inspektor Brumpby) FANTOM JE HRAVÉ A NENÁROČNÉ PŘEDSTAVENÍ PRO MALÉ I VELKÉ DIVÁKY Muzikálový soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni uvedl v premiéře inscenaci Fantom Morrisvillu. Námětem je slavný stejnojmenný film Bořivoje Zemana a Františka Vlčka z roku 1966 parodující romantické kriminální příběhy. Šéf souboru Roman Meluzín přizval po úspěchu Limonádového Joea znovu ke spolupráci Divadlo Alfa a udělal dobře. Režisér Tomáš Dvořák si s tímto typem inscenací rozumí, dokáže výtečně adaptovat pro jeviště notoricky známé filmové předlohy, okořenit je svěžími nápady a gagy, které nezapřou jeho kmenovou scénu. Ať to je loutka psa varujícího před otráveným nápojem, skvělá dvojice tygrů, již publikum počastovalo nadšeným potleskem, nebo vtipně vyřešená likvidace padoucha Diaze. Na závěr pak veliký houpací kůň pro tajemnou krasojezdkyni. V mnoha směrech lze dokonce říci, že divadelní adaptace předčí svoji filmovou předlohu. (...) Na jevišti bezesporu excelují tři muži. Bronislav Kotiš jako padouch Manuel Diaz, Petr Vondráček coby pátrající novinář Allan Pinkerton a Petr Jeništa v roli Morrisova sluhy Johna. Bronislav Kotiš pasovaný obvykle do rolí elegánů, je neodolatelným padouchem výborně hrajícím (skvělá fackovací kreace si zaslouží samostatný potlesk) a navíc dobře zvládajícím pěvecký part. Petr Vondráček dostál na výbornou svému typu postavy, nepřehrával, parodii vystihl zcela přirozeně a jeho muzikálnost je samozřejmě další devizou jeho neodolatelného kriminálního reportéra. Bez zpěvu, zato s úžasnou stylizací své postavy si získal publikum Petr Jeništa. Jeho John decentní anglický sluha okořeněný českým Saturninem dává divadelnímu Fantomovi neodolatelné kouzlo staré starosvětské Anglie se špetkou suchého anglického humoru. (...) Podobně jako v Limonádovém Joeovi vzniklo i ve Fantomovi představení tematicky nenáročné, ryze oddychové. odolatelně živé, hravé, vtipné, představení, které má spád a šmrnc. (...) Fantom je díky vtipu a bezprostřednosti kvalitním rodinným představením, které nezklame rodiče ani jejich ratolesti. Gabriela Špalková, MF DNES 26. 5. 2011 Petr Jeništa (John), Jan Kaštovský (Brumpby), Radek Štědronský Shejbal (MUDr. Flytox), Petr Vondráček (Allan) N o v ě n a r e p e r t o á r u F A N T O M M O R R I S V I L L U 11

TUREK V ITÁLII NOVĚ NA REPERTOÁRU Gioacchino Rossini Premiéra 4. června 2011 ve Velkém divadle Opera buffa o dvou dějstvích Libreto Felice Romani Překlad Marie Kronbergerová a Hanuš Bor Dirigent Jiří Štrunc Režie Jana Kališová Scéna a kostýmy Jana Zbořilová Dramaturgie Zbyněk Brabec Sbormistr Zdeněk Vimr II. dirigent Tomáš Brauner Pohybová spolupráce Jaroslava Leufenová TUREK V ITÁLII POBAVIL I POTĚŠIL KRÁSNOU ROSSINIHO HUDBOU Plzeňští milovníci opery mají v současné době poprvé možnost poznat z odkazu slavného Gioacchina Rossiniho rozpustilou operu Turek v Itálii, vytvořenou v roce 1814. Operní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni se touto inscenací připojuje k světovému trendu nově připomínat díla dočasně pozapomenutá, aby dala zpěvákům i posluchačům možnost poznat kouzlo jiskřivé Rossiniho hudby nejen v oblíbeném Lazebníku sevillském. ( ) Režisérka Jana Kališová ve spolupráci s autorkou scény a kostýmů Janou Zbořilovou akceptovala ducha libreta, dokonce jej umocnila. S velkými nároky na pohybovou a mimickou aktivitu hlavních představitelů provázel verbální proud opery bouřlivý pohyb celého jeviště, sólistů, sboru, němých postav a dokonce i inventáře v organickém spojení s hudbou. To vše na sice úsporné, ale účelné i pohledné scéně pláže s humorně oděnými představiteli, která se jako kouzelným proutkem může proměnit v měšťanský pokoj nebo v cikánský tábor. Rossiniho Turek v Itálii je v plzeňské inscenaci představením, které by bylo škoda zameškat. Kouzlo hudby a vtipné jevištní ztvárnění určitě zaujme každého diváka. Vlasta Bokůvková, PLZEŇSKÝ KULTURNÍ PŘEHLED červenec 2011 TUREK V ITÁLII POPRVÉ NA PLZEŇSKÉ SCÉNĚ Nově na repertoáru TUREK V ITÁLII Matěj Chadima (Selim), Jana Sibera (Fiorilla) Komická opera mladého skladatele začíná poměrně dlouhou ouverturou, kde může pozorný návštěvník postřehnout stejně jako v průběhu celého díla mnohé úseky, které jsou již typické pro Rossiniho celou operní tvorbu. Pěkně zahraná rytmicky svěží předehra se líbila. Hudba v podání operního orchestru pod taktovkou dirigenta Jiřího Štrunce plynula lehce a jakoby bezstarostně, ale zároveň v perfektní interpretaci. Rossiniho bohaté melodické myšlení se promítlo do řady pěkných árií a harmonicky bohatých ansámblových souzpěvů. Petra Perla v roli Fiorilly, stejně jako Michaela Kapustová v postavě Zaidy, bývalé milenky prince Salima, podaly krásné výkony. Obě zpívaly s pevnou intonací a virtuózně provedenými koloraturami v dokonalé spolupráci s orchestrem. V mužských rolích se při premiéře představili Matěj Chadima 1 2

jako Selim, Jevhen Šokalo jako manžel Fiorilly (Don Geronio), Tomáš Kořínek jako její ctitel (Don Narciso) a Jiří Hájek jako básník Marcello, který hledá námět pro své nové dílo. Všechny role vyzněly ve zcela srovnatelných výkonech a sólisté zároveň dobře podali i stránku hereckou. Na vrcholné úrovni byly i náročné souzpěvy od duet až po kvarteta a po zásluze byly odměněny stejně jako mnohé árie potleskem na otevřené scéně. Dokonalý byl také pěvecký sbor připravený Zdeňkem Vimrem. Režie v pojetí hostující Jany Kališové vytěžila z málo nosného námětu maximum a udělala z opery bez laciných efektů divácky zajímavou událost. V celém díle je podtržen jeho humor, který přijímá publikum s hlasitým smíchem. Opera je bez hluchých míst a zejména druhé jednání má pro komiku nezbytný spád a švih. Turek v Itálii přináší na jeviště i do hlediště Divadla J. K. Tyla příjemnou zábavu a osvěžení. Zaplněné hlediště přijalo o premiéře téměř neznámé dílo až nečekaně bouřlivým potleskem. Do aplausu se ještě ozývaly výkřiky obdivu, a to zejména sólistkám. Opera se zřejmě bude líbit i dalším návštěvníkům. Jiří Hájek (Marcello), Petra Perla (Fiorilla) Jaroslav Fiala, PLZEŇSKÝ DENÍK 15. 6. 2011 KAM K MOŘI? S TURKEM DO ITÁLIE! Titul doslova na dovolenou předložilo svému publiku Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Pokud se hodláte vydat letos k moři a zvažujete, zda volit Chorvatsko nebo Řecko, už se netrapte. Plzeňský operní soubor nabídl v sobotu jiné tipy: Itálii či Turecko. V premiéře uvedl totiž inscenaci opery Turek v Itálii od Gioacchina Rossiniho. A diváci ji odměnili potleskem i vděčným smíchem. Ač měla opera, jejíž příběh se otevírá na mořském břehu u apole, premiéru už v roce 1814, dodnes je zábavná. Přestože libreto je plné záměn a převleků, režisérka Jana Kališová se ve spletitém ději zorientovala obdivuhodně a na jevišti vytvořila gejzír situační komiky. Právě humor včetně vtipné hudby opravňuje toto Rossiniho dílo ke vstupu na plzeňskou scénu především, i když jsou nesporně lepší opery, které Divadlo J. K. Tyla neuvedlo již několik generací. Komických oper však na výběr zase tolik není a Turek v Itálii se objevil v Plzni vůbec poprvé, třebaže už více než půlstoletí prožívá jistou celosvětovou renesanci. V Divadle J. K. Tyla jeho zařazení bezprostředně po dvou jiných operách italské provenience po Pucciniho Giannim Schicchim a Verdiho Rigolettovi vyvažuje šťastná volba českého překladu. Byla by škoda přijít v Rossiniho opeře o slovní humor, který výrazně napomáhá pochopení všech bláznivých situací. Turek v Itálii, ač možná divákům jeho název mnoho neříkal, umožňuje opravdu se v opeře zasmát! Petr Dvořák, PLZEŇSKÝ DENÍK 6. 6. 2011 Tomáš Kořínek (Narciso), Radim Jíra (Majitel pláže) Dalibor Tolaš (Marcello), Dali Mor (Selim) Nově na repertoáru TUREK V ITÁLII 13

Jevhen Šokalo (Geronio), Michaela Kapustová (Zaida), sbor opery Nově na repertoáru TUREK V ITÁLII Záběr z opery 14

KNÍŽE IGOR Alexandr Porfirjevič Borodin Premiéra 29. října 2011 ve Velkém divadle Opera o prologu a čtyřech dějstvích Libreto skladatel Nastudováno v ruském originále Dirigent Petr Kofroň Režie Michael Tarant Scéna Adam Pitra Kostýmy Klára Vágnerová Dramaturgie Zbyněk Brabec Sbormistr Zdeněk Vimr II. dirigent Jiří Štrunc Choreografie Jiří Pokorný Režisér Michael Tarant, Klára Vágnerová Kníže Igor Nikolaj Někrasov / Vladislav Zápražný Jaroslavna Ivana Šaková / Ivana Veberová Vladimír Igorjevič Rafael Alvarez / Valentin Prolat Kníže Galickij Pavel Horáček / Jiří Přibyl / Dalibor Tolaš Končak David Szendiuch / Jevhen Šokalo Končakovna Kateřina Jalovcová / Michaela Kapustová Ovlur Jan Adamec / Juraj Nociar Skula anislav Krejčiřík / Pavel Vančura Jeroška Jan Ježek / Tomáš Kořínek Polovecké děvče Eliška Gattringerová / Radka Sehnoutková Chůva kněžny Valentina Čavdarová / Ivana Klimentová Sbor a orchestr opery DJKT Balet DJKT OPERNÍ NÁVRAT PO PADESÁTI LETECH si uvědomuje jeho čestnost a statečnost, nabízí mu spojenectví a Igorovu synovi Vladimírovi svou dceru Končakovnu za ženu. Igor hrdě Končakovu nabídku odmítá a dokonce se mu podaří z poloveckého zajetí uprchnout a vrátit se ke své truchlící choti Jaroslavně a ke svému lidu. Alexandr Porfirjevič Borodin patřil do okruhu skladatelů tzv. Mocné hrstky (vedle Rimského-Korsakova, Musorgského, Kjuje a dalších). Hudbě se věnoval vedle svého občanského povolání chemika. Na své jediné opeře Kníže Igor pracoval téměř dvacet let a když v roce 1887 zemřel, dílo zůstalo nedokončené. Borodinových fragmentů se ujali jeho přátelé a kolegové Nikolaj Rimskij-Korsakov a Alexander Glazunov a operu dokončili a připravili k provedení. Premiéra Knížete Igora se konala 4. listopadu 1890 v Mariinském divadle v Petrohradě. Partitura Borodinovy jediné opery je neobyčejně bohatá. Světové proslulosti dosáhly slavné Polovecké tance, které se staly samostatným repertoárovým číslem všech symfonických orchestrů. Často také tvoří část baletních večerů. Jejich klasickou choreografii vytvořil Michail Fokin a ta byla poprvé uvedena Ďagilevovým Ruským baletem v pařížském Théâtre du Châtelet 19. května 1909. Tímto večerem začala slavná éra tohoto souboru moderního baletu, která pokračovala premiérami Šeherezády Rimského Korsakova (1910), ravinského Ptáka Ohniváka (1910), Faunova odpoledne Clauda Debussyho (1912), Svěcení jara Igora ravinského (1913) a mnoha dalšími balety. Každá z hlavních postav Knížete Igora je charakterizována velkou árií. Jsou velice melodické a zároveň interpretačně náročné. Borodinovi se výtečně podařilo hudebně odlišit svět ruský od světa orientálního. Významné místo v opeře zaujímají též sbory a velké ansámblové scény. Borodinova Knížete Igora u nás naposledy uvedla ostravská opera v roce 2002, nicméně v sedmdesátých a počátkem osmdesátých let opera prošla scénami v Ústí nad Labem, Brně, Liberci, Olomouci, Českých Premiéra Budějovicích a Opavě. Národní divadlo v Praze hrálo tuto operu naposledy téměř před šedesáti lety v roce 1953. V Plzni se hrál Kníže Igor poprvé 13. února 1932, kdy byl nastudován dirigentem Antonínem Bartákem a režisérem Otou Zítkem. Druhá inscenace měla v Plzni premiéru 4. března 1961 v nastudování dr. Karla Vašaty a v režii hostujícího Karla Jerneka. Tehdy titulní roli vytvořil Josef Hořický, jeho choť Jaroslavnu Věra Vlčková, Vladimíra Igoreviče Jaroslav Hlubek, Končaka Jiří Berdych a jeho dceru Libuše ubarthová. Kníže Igor se tak vrací do Plzně po půl století. Nová inscenace je po hudební stránce svěřena bývalému šéfovi plzeňské opery Petru Kofroňovi, který se do Plzně vrací jako manažer orchestru. Jako režisér se v Plzni představí Michael Tarant, v současné době umělecký šéf olomoucké činohry, který se již léta úspěšně věnuje inscenování oper, pro které má neobyčejný cit. Jeho operní inscenace vždy vynikají účinnou divadelností a propracovanými vztahy mezi jednotlivými postavami. Všechny role této opery kladou neobyčejné nároky na své představitele. Titulní postavu knížete Igora vytvoří v Plzni oblíbený sólista olomoucké opery Vladislav Zápražný v alternaci se sólistou ústecké opery Nikolajem Někrasovem, který má k této postavě velice blízko a který dokáže vždy vytvořit velice pravdivé operní postavy. K jeho největším úspěchům patří Oněgin, Jago, Rigoletto, Luna a Kašpar. Z dalších hostů je třeba upozornit na v Plzni známé tenoristy Rafaela Alvareze a Valentina Prolata v roli Igorova syna Vladimíra. Poloveckého chána Končaka ztvární vedle domácího Jevhena Šokala sólista olomoucké opery David Szendiuch, v roli jeho dcery Končakovny se po delší přestávce do Plzně vrací Kateřina Jalovcová z pražského Národního divadla, která bude alternovat s Michaelou Kapustovou. Zbývá dodat, že v hlavní ženské postavě Jaroslavně vystoupí sólistky plzeňské opery Ivana Šaková a Ivana Veberová, v dalších rolích pak členové naší opery i hosté. Zbyněk Brabec Vedle Musorgského historických oper Boris Godunov a Chovanština a Rimského- Korsakova Carské nevěsty patří Borodinův Kníže Igor k nejvýznamnějším ruským operám na historický námět. Přestože tyto opery patří v Rusku ke kmenovému repertoáru, v západní Evropě jsou uváděny již méně, což je škoda, protože to jsou strhující hudební dramata s působivou a posluchačsky vděčnou hudbou. Borodinův Kníže Igor vychází z jedné z nejstarších ruských literárních památek, Slova o pluku Igorově z konce 12. století, jehož hlavním námětem je výprava knížete Igora proti kočovným Polovcům, kteří v roce 1185 ohrožovali mír na Rusi. Na válečném tažení proti Polovcům je Igor poražen a zajat. Polovecký chán Končak Adam Pitra, Michael Tarant, Klára Vágnerová, Petr Kofroň, Jan Burian premiéry KNÍŽE IGOR 15

NOC NA KARLŠTEJNĚ Premiéra Zdeněk Podskalský, Karel Svoboda Premiéra 24. září 2011 v Komorním divadle Muzikál na námět stejnojmenné divadelní hry Jaroslava Vrchlického Libreto Zdeněk Podskalský Hudba Karel Svoboda Texty písní Jiří Štaidl, Eduard Krečmar Divadelní úprava podle filmového scénáře Zdeněk Podskalský ml. Režie Petr Palouš Dirigent Jiří Petrdlík Scéna a kostýmy Jitka Moravcová Choreografie Pavel Veselý Dramaturgie Jiří Untermüller námět v Riegrově slovníku naučném (první česká obecná encyklopedie, vycházející 1860 1874), zpracoval Vrchlický v l. 1882 3. Tiskem vyšla Noc na Karlštejně na pokračování v Lumíru v r. 1884 a hned vzápětí byla poprvé nastudována a provedena v Královském zemském českém divadle národním v Praze 23. května 1884. O pouhých pět měsíců později se 29. listopadu 1884 dočkala v režii ředitele Pavla Švandy ze Semčic i své plzeňské premiéry a otevřela cestu na zdejší jeviště i dalším Vrchlického dílům. Noc na Karlštejně se v Plzni vrátila znovu v řadě dalších inscenací (1903,1932, 1943, 1947 a 1967). Vtipná zápletka komedie, jejíž děj se odehrává na Karlštejně v červnu r. 1363, je postavena na dvojím porušení údajného nařízení Karla IV., že v posvátných prostorách hradu, kde jsou uloženy zemské klenoty a kam se císař uchyluje ke zbožnému rozjímání, nesmí přenocovat žádná žena. Výjimka neplatí ani pro mladičkou novomanželku, čerstvě korunovanou českou královnu a v pořadí čtvrtou Karlovu ženu Elišku (Alžbětu) Pomořanskou. premiéry NOC NA KARLŠTEJNĚ Karel I. Radek Štědronský Shejbal Eliška Jitka Cafourková Arnošt z Pardubic Jiří Untermüller Petr, král cyperský a jeruzalémský Jozef Hruškoci / Jan Kaštovský Štěpán, vévoda bavorský Bronislav Kotiš Ježek z Wartenberka Roman Krebs Alena, jeho neteř Eva Marešová / Petra Vraspírová Pešek Hlavně Martin Hubeňák / Aleš Kohout Ofka Venuše Dvořáková / Hana Spinethová Jitka Lucie Zvoníková / Mariana Zemanová Blanka Kristýna Bečvářová / Simona Lebedová Velitel stráže Milan vrtník Správce hradu Karlík Martin Šefl Sbor a orchestr souboru muzikálu a operety, Balet DJKT Z DIVADELNÍCH PRKEN NA FILMOVÉ PLÁTNO A ZASE ZPÁTKY Inscenací, která otevře sezonu 2011/2012 v Divadle J. K. Tyla, bude divadelní verze oblíbeného filmu z r. 1973, který původní lyrickou komedii Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně odvážně oděl hávem muzikálu. Jaroslav Vrchlický, neuvěřitelně plodný a všestranný básník, se dramatickou tvorbou začal zaobírat na prahu třicítky. Že také tato oblast jeho díla je poměrně bohatá, o tom nacházíme doklady i v historii plzeňského divadla, které uvedlo dobré dvě desítky jeho her komedií a dramat zhusta s historickým námětem. Většina jich byla nastudována za autorova života, některé z nich opakovaně. Ve 30. letech Vrchlického hry z repertoáru postupně vymizely až na dvě (resp. čtyři) výjimky, které nás provázejí i v 21. století. úprosnou prověrkou času vítězně prošla trilogie melodramů s hudbou Zd. Fibicha Hippodamie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie) spolu s ranou a nejúspěšnější komedií Noc na Karlštejně. Epizodu ze života Otce vlasti, k níž nalezl První stejnojmenný film podle divadelní hry vznikl již v r. 1919. V němé verzi ho natočil režisér Olaf Larus podle původního scénáře Emila Vachka (první a poslední spisovatelova spolupráce s českým filmem). Tato verze však vycházela jen ze základních dějových motivů Vrchlického veselohry. Kostru příběhu tvořilo snové setkání dvou novodobých milenců, uvězněných přes noc v hradní síni Karlštejna, s postavami dávné minulosti. První muzikálová verze Noci na Karlštejně se zrodila v r. 1965 jako televizní film režiséra Františka Filipa s herci Vladimírem Rážem, Jiřinou Bohdalovou, Jaroslavem Marvanem a Rudolfem Deylem ml. Zábavní potenciál půvabné dobové hříčky plně zužitkovali další filmoví tvůrci v r. 1973, kdy Noc na Karlštejně podle svého vlastního scénáře natočil režisér Zdeněk Podskalský. Zárukou úspěchu se staly písně Karla Svobody na slova Jiřího Štaidla. Jejich film není jistě třeba blíže představovat, připomeňme si jen jeho hvězdné obsazení: Vlastimil Brodský (Karel IV.), Jana Brejchová (Eliška Pomořanská), Karel Höger (Arnošt z Pardubic), Jaroslav Marvan (purkrabí) Miloš Kopecký (vévoda Štěpán), Waldemar Matuška (král Petr), Slávka Budínová (hofmistryně Ofka), Daniela Kolářová (Alena) a Jaromír Hanzlík (Pešek). Z populárních zpěváků se tu setkáváme s Karlem Hálou a Karlem Štědrým, Petrem Spáleným, Pavlínou Filipovskou, Viktorem domou a Jiřím Laufrem. Filmový scénář pro divadlo zpracoval Zdeněk Podskalský ml. a premiéru si tato divadelní verze, obohacená o nové tři písně s texty Eduarda Krečmara, odbyla v r. 2004 na jevišti Hudebního divadla v Karlíně. Jaroslav Vrchlický (1853 1912) Karel IV. v kapli na Karlově Týně Dobová pohlednice dle originálu J. ryt. Skramlíka REŽISÉR PETR PALOUŠ PODRUHÉ V PLZNI Noc na Karlštejně studuje s plzeňským souborem režisér a překladatel Petr Palouš, absolvent oboru divadelní režie na pražské DAMU. V r. 1977 byl jedním ze zakladatelů Dílny 24, díky mobilní scéně známé jako Divadlo ve stanu. Průbojný pokus o vytvoření generačně a názorově spřízněného divadla byl však po dvou letech administrativně zlikvidován. Po osmiletém angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (do r. 1990) se Petr Palouš stal nejprve režisérem a v l. 1991 93 také uměleckým šéfem Divadla K při Městských divadlech pražských, od r. 1994 působí ve svobodném povolání. V jeho 16

bohatém režijním rejstříku v oblasti činoherního divadla asi nechybí žádná výrazná struna, žádná podstatná nuance. vyhýbá se však ani hudebnímu divadlu: v Liberci inscenoval Rossiniho Lazebníka sevillského, v Plzni se v r. 2004 představil režií operety Mam zelle Nitouche. Po Noci na Karlštejně bude v muzikálové linii pokračovat v Jihlavě, kde ho čeká Zpívání v dešti. Bohatá je i překladatelská činnost Petra Palouše, proslul zejména jako dvorní překladatel anglické skupiny Monty Python. Jeho brilantní převod Monty Pythonova létajícího cirkusu ocenila Obec překladatelů v r. 1999 tvůrčí odměnou v rámci Cen Josefa Jungmanna. Mj. je také autorem českých titulků k řadě filmů. Shodou okolností končil Filmový klub Plzeň uplynulou sezonu nezávislým snímkem P. S. Hoffmana Jack se chystá vyplout právě v Paloušově překladu. Námět Vrchlického hry, ono laskavé sesazení Otce vlasti z piedestalu, na který jsme si ho instalovali, je vám předpokládám velmi blízké. Vzhledem k vaší duchovní spřízněnosti s Monty Pythony se spíš ptám, jestli to pro vás není příliš krotké? No jistě. Kdyby se tady nedával Spamalot, určitě bych měl nutkání udělat z Karlštejna Kamelot à la Monty Python. Ale i takhle už z předlohy vyplývá, že nic se tu nebere vážně, atmosféra na Karlštejně je velmi rozverná a má to samozřejmě i přesahy dobové. V žádném případě se nesnažím o jakoukoliv historickou věrnost, koneckonců celý Vrchlického nápad se segregací žen na Karlštejně je čirý výmysl. Ono to bylo trošku jinak. Takže nás nic nesvazuje a mně se jedná především o to, aby výsledkem naší práce bylo skutečně zábavné a současné divadlo. Aby se lidé potěšili a neodcházeli odsud v chmurách. Máte pochopení pro opatření typu ženským vstup zakázán? Rozhodně ne, v žádném případě. Žiju sám, proto naopak každou společnost vítám. Část plzeňského souboru už znáte z práce na Mam zelle Nitouche, ke staré gardě ale právě přibyla parta čerstvých absolventů muzikálového oboru JAMU. Projevuje se příliv mladé krve už teď při zkouškách? Aby ne! Shledáváte u nich podobný náboj, s jakým jste kdysi spolu s generačními druhy vstupoval na divadelní scénu vy sám? Určitě. Elán a nadšení jim mohu jen závidět. Pro mne je veliká radost i úleva pracovat s mladými herci, kteří nejsou dosud zatíženi žádným zklamáním z divadla, z divadelního provozu atd. Jenom chtějí hrát divadlo a těší je stát na jevišti, nic víc zatím před sebou nevidí. Proč to nepřiznat, z jejich mladistvého nadšení těžím i já. A oni na oplátku čerpají z vašich zkušeností... S mladými lidmi jsem vždycky dělal strašně rád a myslím, že si snad i rozumíme. cítím žádnou bariéru ani distanci. Muzikálová Noc na Karlštejně si zachovává diváckou oblibu už skoro čtyřicet let, a to i navzdory současnému muzikálovému boomu. Proč se z ní stal takový evergreen? měli bychom zapomenout, že Noc na Karlštejně byla jedním z nejhranějších titulů v činoherním divadle vůbec. Každé divadlo ji mělo na repertoáru a k letní sezoně patřila neodmyslitelně. Já sám jsem ji viděl už jako dítě přímo na nádvoří Karlštejna, kde ji mnoho let provozovalo kladenské divadlo. Vrchlického námět je velice vděčný a dává možnost úsměvného pohledu na historii. A co se muzikálové podoby týče, její hodnota je především v tom, že spousta písniček nechci říct zlidověla ale dostala se do širšího povědomí a trvale v něm zakotvila. Ať už je náš osobní vkus jakýkoli, nelze popřít, že to jsou hezké písničky a lidé je mají rádi. Potvrzuje se tím ještě jeden specifický fenomén, že diváci u nás jsou zvláštním způsobem úzce vázaní na domácí provenienci. To vůbec nepominulo, české původní tvorbě zůstávají věrní a já si myslím, proč ne. Eva Ichová PŘEDSTAVÍ SE ŠESTICE NOVÝCH ČLENŮ SOUBORU Mladou temperamentní krev do žil muzikálového a operetního souboru DJKT nalilo šest čerstvých absolventů oboru muzikálového herectví Janáčkovy akademie múzických umění. V této posile z Brna jsou rovnoměrně zastoupena obě pohlaví, takže trojici sympatických mladých mužů (Martin Hubeňák, Jozef Hruškoci, Aleš Režisér Petr Palouš Kohout) tvoří protějšek tři půvabné dívky, Petra Vraspírová, Eva Marešová a Jitka Cafourková. Noc na Karlštejně pro nikoho z nich není prvním setkáním s muzikálem s historickým námětem. V loňském roce ve udiu Marta prověřili všichni své síly v Trůnu pro královny, muzikálu o střetu Alžběty Anglické a Marie uartovny. Jozef Hruškoci, Martin Hubeňák, Petra Vraspírová, Eva Marešová, Aleš Kohout, Jitka Cafourková premiéry NOC NA KARLŠTEJNĚ 17

RAYMONDA Premiéra Alexandr Konstantinovič Glazunov Premiéra 19. listopadu 2011 ve Velkém divadle Choreografie Yelena Pankova Scéna a kostýmy Josef Jelínek Raymonda de Doris Martina Diblíková / Jarmila Dycková / Monika Mašterová / Kristýna Piechaczková Jean de Brienne Miroslav Hradil / Martin Šinták Abdérachman Petr Hos / Petr Klabusay / Richard Ševčík RAYMONDA yelena PANKOVA premiéry RAYMONDA Glazunovovu Raymondu záměrně zařazuje baletní soubor DJKT do svého repertoáru z důvodu uchovávání a obnovování klasického baletního odkazu. Raymonda je typickým baletním představením postromantické éry na pozadí romantického příběhu ze středověké Francie, kde hraje hlavní roli čest, čistota a láska. Divákovi je nabízen klasický tanec ve své vrcholné technické formě v podobě pas de deux, variací nebo efektních sborových charakterních scén v bohaté scénické a kostýmní výpravě. Původní premiéra baletu se konala v roce 1898 v Mariinském divadle v Petrohradě, kde Alexander Glazunov pracoval na partituře podle požadavků choreografa, tehdy již osmdesátiletého cara ruského baletu Mariuse Petipy. Základní linkou baletu je středověká legenda, v níž ožívají rytířské časy, kdy krásná hraběnka Raymonda de Doris, zasnoubená s rytířem Jeanem de Brienne, je po jeho odchodu do války vystavena vášnivému dvoření mužného a charismatického saracénského velmože Abdérachmana. Boj o půvabnou Raymondu se neodehrává jen mezi soupeřícími muži, ale také v srdci hlavní hrdinky. Kvalitní hudební partitura Alexandra Glazunova skýtá inscenátorům bohaté možnosti uplatnění vlastní invence při větší dramatizaci libreta, oživení příběhu a postav, to vše při zachování stylové interpretace klasického baletního odkazu. Balet DJKT nabízí divákům větší paletu oblíbených klasických titulů než pouze ty notoricky známé a může se tudíž svým repertoárem hrdě stavět vedle ostatních velkých operních domů. V divadelní historii Plzně bude tento titul, který je trvalou součástí repertoáru světoznámých baletních scén, nastudován poprvé. V České republice jej měli diváci možnost zhlédnout jen v Praze (naposledy v roce 2001) a v Brně (2008). Snahou o široké spektrum mezinárodní spolupráce na poli choreografickém a režijním je pozvání známé primabaleriny Yeleny Pankové, působící v Mariinském divadle v Petrohradě, Anglickém národním baletu v Londýně a v Bavorském státním baletu v Mnichově, která se při svých hostováních po celém světě zaměřuje převážně na inscenování klasických titulů. Jiří Pokorný Narodila se na Kamčatce, po studiích na proslulé Baletní akademii A. J. Vaganové v Sankt-Petěrburgu se v r. 1981 stala členkou Kirovova (Mariinského) baletu, kde debutovala rolí Kitri v Donu Quijotovi. Tančila všechny stěžejní role ve velkých klasických baletech jako Giselle, Spící krasavice, La Sylphide, Korzár atd., nastudovala také hlavní roli v prvním ruském provedení Balanchinovy Skotské symfonie. Brzy se zařadila mezi přední primabaleriny své generace a s Kirovovým baletem hostovala v nejvýznamnějších operních domech na světě. V sezoně 1991/92 byla jako primabalerina Anglického národního baletu v Londýně označena za tanečnici roku, v sezoně následující byla primabalerinou v Cincinnati. Poté celé desetiletí (1993 2003) působila v Bavorském státním baletu v Mnichově. S tímto souborem tančila v prvním německém uvedení Bajadéry (Nikija) a vedle četných velkých klasických partů vytvořila také mnoho hlavních rolí v neoklasických kusech jako Crankův Romeo a Julie či Oněgin, umeierova Dáma s kaméliemi, Brief Fling (Krátký flirt) Twyly Tharpové, Zakouski Petera Martinse ad. Yelena Pankova V l. 2003 2006 byla pozvána, aby ztvárnila Giselle a Carmen Rolanda Petita v mateřském Mariinském baletu; krom toho hostovala na četných významných evropských scénách: Teatro alla Scala v Miláně, Národní balet v Amsterdamu, Opera de Bordeaux, Teatro Massimo v Palermu, veronská Arena či janovské Teatro Carlo Felice a Maďarský státní balet v Budapešti. Zuzana Pokorná (Raymonda), Filip Veverka ND Praha 2001 foto M. Fara 18