Geografie Evropy a SNS

MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE Geografie Evropy a SNS Rakousko cykloturistika MTB datum vypracování: 1.12.2002 zadal: RNDr. Jozef Mečiar vypracovala: Sylva Hřebíčková, Ze-TV

2 1 Úvod Všechny důležité závody se nejedou v Rakousku za pomoci stroje, ale v pedálech jízdních kol. Ten nejtěžší z nich je "Tour d Autriche",o délce 1,500 km, vede cyklisty srdcem rakouských hor. Tak se děje již od roku 1949. i-net Sport a geografie mají spolu velmi úzký vzah. Postupem času, kdy se rozdíly sportovních výkonů zmenšují, tréninkové postupy prakticky shodují, musí sportovci a funkcionáři hledat nové možnosti, jak výkony sportovců dostat čistou cestou na vyšší úroveň. Geografie jim v tomto velmi pomáhá: Klimatické podmínky,které mohou výkon sportovce ovlivnit a rozhodnout tak o vítězství či prohře,sportovci trénují v ideálních podmínkách a před důležitými závody se připravují v simultánních klimatických podmínkách daného sportovního centra tak dlouho, aby jejich výkon byl co nejlepší. Sportovci vytažení z džungle jako pravé přírodní talenty - Keňští běžci trénující celý život ve vysokých nadmořských výškách, brazilští fotbalisté nejchudších vrstev. Předpoklady historického vývoje národa, žijícího v určité geografické oblasti úspěšně provozovat druh sportu ( hokej severské státy)aj. Na horském kole se také nedá jezdit všude a nemůže na něm jezdit každý, pokud by měl dosáhnout vrcholových výsledků. Dalo by se říct, že právě simulace závodních podmínek a biologické předpoklady jedince jsou hlavními determinanty úspěchu. Nicméně sport není pouze vrcholovou záležitostí, sport je především aktivním odpočinkem téměř vyšších a středních společenských vrstev. Ti více bohatí si potom mohou dovolit rekreovat se v geograficky determinovaných a společensky uznávaných střediscích, a tak pozvednout místní ekonomickou situaci. Cyklistika je poměrně mladý sport. Její rozvoj začal až s rozvojem techniky, neboť kolo je základním prostředkem jejího provozování. Cyklistika se v podobě cykloturistiky stala koncem minulého století formou aktivního odpočinku a tento stav trvá dodnes. Její výhoda oproti pěší turistice je její menší časová náročnost ( za stejnou dobu lze vidět mnohem více věcí, absolvovat delší vzdálenost). Její obliba tak roste i proto, že není příliš materiálově nebo prostorově náročná. Jízdní kolo má téměř každý nebo si jej lze půjčit a pokud zrovna člověk nebydlí ve velkoměstě lze ji provozovat téměř všude. I přes tuto skutečnost jsou mezi cyklisty lidé, kterým nestačí provozování tohoto sportu kdekoli, ale vybírají si lokality všeobecně uznávané svou náročností, přírodním bohatstvím, kulturou, službami aj. Jednou z oblastí kam směřuje svou mysl celý cyklistický sport jsou Alpy. Rakouské části této lokality se věnuje i má seminární práce. 2 Cíle práce Cílem práce je vysvětlit příčiny a důsledky vzniku a rozvoje MTB-turistiky (MounTain Bike = horské kolo) v Rakousku a srovnání tohoto procesu s ČR a Evropou Základním úkolem je vytvoření hypotéz a jejich ověření za pomoci dosavadních poznatků a statistických výsledků sledovaných na internetu.

3 Seminární práce by měla objasnit tyto základní otázky: Proč je Rakousko významnou oblastí cyklistiky a cykloturistiky Evropy a světa? Jak souvisí rozvoj cykloturistiky v Rakousku s rozvojem MTB ve světě? Jak ovlivňují přírodní podmínky regionalizaci MTB turistiky ve světě, Evropě, ČR? Jaké vazby lze sledovat mezi MTB cyklistikou a přírodními poměry Rakouska? Jaké jsou oblasti MTB - turistiky v Rakousku? Proč se MTB- turistika vyskytuje právě v alpské oblasti? Má rozmístění alpských MTB středisek souvislost s rozmístěním středisek zimních sportů, a proč? Má na rozmístění cykloturistických středisek vliv vrcholová cyklistika, a proč? Jaké vztahy lze sledovat mezi hospodářstvím, ekonomikou Rakouska a cykloturistikou? Jaké vazby lze sledovat mezi MTB cyklistikou a životním prostředím? Jak lze aplikovat problém při výuce geografie ve škole? 3 Část A Rakousko 3.1 Základní informace oficiální název: Rakouská republika (Republik Österreich) zkrácený název: Rakousko (Österreich) státní zřízení: federativní republika oficiální jazyk: němčina členství v mezinárodních organizacích: OSN, GATT, IMF, OECD, UNESCO, UNHCR, WHO poloha:střední Evropa sousedí s osmi státy(2 562 km): Německem(784km), Českou republikou (362km), Slovenskem (91km), Maďarskem (366km), Slovinskem (330km), Itálií (430km), Švýcarskem (164km)a Lichtenštejnskem(35km). rozloha: 83 850 km 2 srovnání s ČR: 1,06 x větší nejvyšší bod: Grossglöckner 3797 metrů nejnižší bod: Neusiedler See 115 metrů nejdelší řeka:dunaj 2850 (v Rakousku 358km) počet obyvatel: 8 169 929 (červen 2002 ) hlavní město: Vídeň (Wien), 1 600 000 obyvatel administrativní dělení: 9 zemí (Bundesland) největší města: Vídeň, Graz, Linz, Salcburk, Innsbruck

4 struktura HDP:zemědělství a rybolov 2,7%,těžba a průmysl 28,6%,stavebnictví 7,2%,služby 61,5% (doprava a spoje 6.2%,obchod 16.5%,finančnictví 17%,veřejná správa a obrana 14,2%) hlavní průmyslová odvětví: strojírenský, ocelový, chemický průmysl, papírenství, dřevozpracující průmysl zemědělská produkce: cukrová řepa, brambory, obilí, ovoce měna: EUR poznávací značka: A telefonní směrové číslo: 0043 časové pásmo: Středoevropský čas (CET) (IV-X letní čas) státní svátek: 26. říjen, výročí přijetí neutrality, Nový rok, 6. leden (Tři králové), Velikonoční pondělí a další pohyblivé křesťanské svátky, 1.listopad, 8. prosinec a Vánoce 25. a 26. prosince. 3.3 Zeměpisná charakteristika Rakousko je vnitrozemský stát střední Evropy(47.20 N, 13.20 E), ležící na pomezí východu a západu kontinentu ve Východních Alpách, v povodí horního Dunaje. Svou rozlohou, 83 850 km 2, odpovídá přibližně 2/3 plochy bývalého Československa a je asi o 5000 km 2 větší než Česká republika. Rakousko je typickou hornatou zemí, 2/3 jeho plochy zaujímají Alpy. Nicméně kromě nich se tu vyskytuje i několik dalších zcela odlišných krajinných typů. 3.3 Fyzickogeografická část Rakousko lze členit na tři velké přírodní oblasti: alpskou soustavu (Alpské předpolí, Alpy) východní nížiny (Vídeňskou pánev, Panonská nížina) vysočiny podél hranice s Českou republikou.( Český masív) 3.3.1 Horopis a geologie Při severních hranicích Rakouska sem z našeho území zasahuje okraj Českého masívu vyvrásněný prvohorním hercýnským vrásněním. Jedná se převážně o žulovou hornatinu v nadmořských výškách okolo 400-1000 m protkanou hlubokými údolími řek ústících do Dunaje. Samotný Dunaj rozráží okraje Českého masívu v několika soutěskách. Další krajinná jednotka, Alpské předpolí, se nachází mezi Dunajem a severními svahy Alp (Alpenvorland). Jedná se o poměrně hustě osídlenou oblast s převážně zemědělským využitím. Na severovýchodě Rakouska nalezneme Vídeňskou pánev (Wiener Becken), celkem jednotvárnou rovinu v podobě tektonické sníženiny mezi Alpami a Karpatami. Vídeňská pánev se prolíná s vápencovými pahorky Vídeňského lesa. Její součástí je na našem území Dolnomoravký úval a na Slovensku Záhorská nížina. Oblast soutoku Dunaje a Moravy - centrální část Vídeňské pánve - je známa jako Moravské pole (Marchfeld). Na samém východě Rakouska zasahují na jeho území i výběžky Panonské nížiny (Panonische Tiefland). Nejrozsáhlejší z těchto výběžků je možno nalézt u hranic s Maďarskem v bažinaté oblasti Litavské vrchya blízkosti Neziderského jezera (Neusiedler See). Rakouská žulová plošina sahá k pohraniční

5 Šumavě.Pohoří jsou členěna hlubokými údolími přítoků Dunaje,kterými jsou Inn, Salzach, Enns, Mura a Dráva (Drau). 3.3.2 Alpy Alpy jsou největším rakouským bohatstvím.do své podoby se vyvrásnily v průběhu třeti a čtvrtohorního Alpsko-Himalajského vrásnění, patří tedy k nejmladším pohořím světa. Východní Alpy, jenž se na rakouském území nacházejí, pozvolně klesají od západu k východu. Pásmovitá stavba Alp je zdůrazněna zřejmým uspořádáním podélných údolí a sníženin ve východozápadním směru. Tato skutečnost má silný vliv na celý dopravní sytém v Rakousku. Tak například hlavní železniční spojení Vídně se Štýrskem a Korutanskem je realizováno přes známý průsmyk Semering, údolími řek Mürz a Mur. Ještě větší nepříjemnosti způsobila příroda při dopravím spojování napříč Alpami od severu k jihu. I zde bylo překonáno mnoho průsmyků, z nichž nejznámější, Brennerský (1372 m), je již od starověku nesmírně významným při cestování ze střední Evropy do Itálie a Středomoří. V severní části rakouských Alp se nachází tzv. flyšové pásmo (tvořené pískovci a jílovci), které je možno vysledovat od Rýna až k Dunaji. Je tvořeno nepříliš vysokými (500-1500 m) zaoblenými hřbety. Nejznámějšími jsou Wiener Wald (Vídeňský les) nedaleko Vídně nebo u Bodamského jezera se rozprostírající Bregenzen Wald. Dále na jih se nalézá poměrně široké pásmo Severních vápencových Alp, k němuž náleží řada již poměrně vysokých (2000-3000 m) pohoří se skalnatými a příkrými vrcholy. Lze zde nalézt i četné náhorní plošiny s krasovými a ledovými jeskyněmi, propastmi a další útvary. Nejvyšší a nejmohutnější horské masívy se však samozřejmě nacházejí v pásmu Centrálních Alp, které je převážně tvořeno velmi odolnými krystalickými a přeměněnými horninami (zejména rula a žula). Zdejší pohoří se vyznačují nesmírně ostrými skalnatými hřebeny, nápadnými štíty a vysokými skalními stěnami, mnohými skalními kotli a hlubokými údolími zalitými jezery. Všechny tyto znaky jsou jednoznačným důkazem někdejší ledovcové přítomnosti. Zbytky celé ledovcové soustavy dnes pokrývají jen vrcholové partie jednotlivých horských masívů. Součástí Centrálních Alp je na rakousko-švýcarské hranici masiv Silvretta (3403 m), na italských hranicích Ötztaler Alpen s nejvyšším vrcholem Wildspitze, 3774 m, Stubaier Alpen (3507 m) a Zillertaler Alpen (3510 m). Následuje nejvyšší rakouské pohoří Vysoké Taury (Hohe Tauern) s nejvyšším vrcholem Rakouska Grossglocknerem (3797 m) a dalšími vrcholy jako Grossvenediger (3660 m), Sonblick (3105 m) a jinými. Na Grossglockneru se rozprostírá největší ledovec celých Východních Alp, Pasterze s rozlohou 30 km 2 a celkovou délkou 9,5 km. Dále na východ postupně pásmo Centrálních Alp ztrácí na mohutnosti a výšce. Patří k němu ještě Nízké Taury (Nieder Tauern) s nejvyšším vrcholem Hochgolling 2863 m), Steirische Alpen (2184 m) a jihovýchodně od Vídně svou výškou již zcela nevýrazné Leithagebirge. Jejich výběžky zasahují až k údolí Dunaje a navazují tak na Malé Karpaty na Slovensku. Typicky podélné údolí řeky Drávy (Drau) odděluje při italských s slovinských hranicích pásmo Jižních vápencových Alp. Ty jsou již složeny převážně z vápenců a dolomitů. Svým složením i vnějším charakterem se tak již podobají spíše italským Dolomitům. A skutečně, k celému pásmu patří i Lienzer Dolomiten (2963 m), Gailtaler Alpen (2772 m), Karnische Alpen (2780 m) a Karawanken (Karavanky 2338 m). 3.3.3 Nerostné suroviny

6 Těží se grafit, wolfram, kaolín, olovo, zinek, magnezit (největší produkce světa). 3.3.4 Klimatické poměry a podnebí Stejně jako naše republika, i území Rakouska leží v přechodné klimatické oblasti mezi oceánickou západní a kontinentální východní Evropou. Na rakouském počasí se tato skutečnost projevuje zvyšováním teplotních rozdílů mezi zimou a létem směrem k východu. Na východě jsou tedy zimy drsnější a léta teplejší. Spolu s tímto jevem se ve stejném směru projevuje i ubývání srážek. Na konkrétní ráz počasí má samozřejmě, především v horských oblastech, největší vliv nadmořská výška. S ní pochopitelně teploty klesají a množství srážek se zvyšuje. Typickým jevem horského klimatu jsou především četné mlhy, které, zejména v ranních hodinách, vznikají v údolích. Na horských vrcholcích zatím bývá nádherné jasné počasí, které umožňuje daleké výhledy do okolí. Typickým rysem alpského počasí jsou tolik zrádné změny počasí doprovázené i náhlou změnou směru a síly větru. Studený vítr, který směřuje z vyšších oblastí do údolí se zde rychle otepluje, což má za následek vznik padavých větrů typu fénu. Ty často způsobují rychlé tání sněhu a záplavy. Průměrné teploty se v lednu v severním předpolí Alp pohybují mezi 1 až 4 o C, v červenci mezi 15 a 19 o C. Srážky jsou v rozmezí 600-800 mm za rok, jsou nejčetnější na horských svazích obrácených k západu a severozápadu (tedy proti směru převládajících větrů), v některých lokalitách v Salzburských Alpách jich spadne ročně až 2400 mm. Pravým opakem ohledně srážek jsou některé horské doliny, údolí a výběžky Panonské nížiny. Zde roční srážky nedosahují ani 600 mm za rok. Během roku je rozložení srážek nerovnoměrné. V létě jich zpravidla spadne asi dvakrát více než v zimních měsících. Ve vyšších horských polohách se v zimě vytváří souvislá sněhová pokrývka. Ta zde zpravidla leží 100 až 200 dní v roce dle nadmořské výšky. lokalita nadmořská výška průměrné teploty (oc) leden červenec průměrné roční srážky Vídeň 203-0,8 19,6 676 Linz 302-1,1 18,9 871 Innsbruck 582-2,8 19,2 859 Zugspitze 2963-10,8 1,9 1354 Sonnblick 3106-13 1,2 2580 Bregenz 435-0,6 17,8 1440 tabulka klimatických charakteristik význačných míst v Rakousku. 3.3.5 Vodstvo Kromě nejzápadnější země Vorarlberska je celé Rakousko odvodňováno jedinou splavnou řekou, Dunajem. Zbytek území spadá do horního povodí Rýna, případně do Bodamského jezera (Bodensee). Dunaj protéká Rakouskem v délce 350 km. Je na něm vybudováno několik přehradních nádrží s velkým výkonem elektráren (například Jochenstein, Asbach, Ybbs-Persenburg). Z pravé strany do Dunaje ústí mnoho menších řek

7 přitékajících z oblasti Alp. Jejich charakter je dán územím, jímž převážně protékají. Jsou to tedy řeky s velkou vodností, spádem a rychlým tokem. Jelikož z důvodu tání sněhu a ledovců v horských oblastech je na těchto řekách nejvyšší stav vody v létě, i celý Dunaj má alpský vodní režim. Nejdůležitější alpské řeky, které protékají územím Rakouska, je třeba uvést především Inn, Salzach, Traun, Enns, Litavu, Drávu, Muru, Ybbs, Traisen. Levé přítoky Dunaje potom nejsou zdaleka tak významné jako zmiňované pravé, alpské řeky. Od ČR a SR odděluje Rakousko pohraniční Morava a Dyje. Hornatá povaha velké části rakouského území a především vysoké nadmořské výšky dávají vzniknout mnoha rozsáhlým ledovcovým systémům. Těmi je celkem pokryto asi 600 km 2 plochy. Nejrozsáhlejší Pasterze a Hintereisferner jsou ve Vysokých Taurách. Významným rysem Rakouska jsou také jezera, převážně ledovcového původu. Na celém území se jich nachází okolo 580. Především se jedná o malá krasová jezírka položená vysoko v horských oblastech, především v Centrálních Alpách. Větší jezera jsou potom soustředěna spíše na okrajích Alpského pásma. Známá je především oblast Solné komory (Salzkammergut), kde se nacházejí jezera Attersee s rozlohou 46,7 km 2, Traunsee, Mondsee a mnohá další. K území Rakouska patří i větší část hraničního mělkého Neziderského jezera (hranice s Maďarskem). 3.3.6 Půdy V severních vápencových alpách se vyskytují rendziny, ve velehorských polohách přecházejí v litosoli nevyvinuté kamenité vněkarpatské sníženiny podzoly a glejové luvisoly. V severní části a ve Vídeňské pánvi jsou typické čenozemě. Krystalické pásmo centrálních Alp je pokryto kyselými substráty, litosoly a rankery, na nižších svazích pravými podzoly a nenasycenými kambisoly ( hnědé lesní půdy). Půdní pokryv alpského podhůří je tvořen pravými luvisoly ilimerizovanými půdami, hojně nasycenými kambisolemi a místy gleji a histosoli (rašeliništní půdy). Panonskou pánev tvoří černozemě na spraších. 3.3.7 Rostlinstvo a živočišstvo Téměř na celém území Rakouska lze nalézt klasickou středoevropskou flóru shodnou s ostatními okolními státy. Pouze na východě se částečně nacházejí panonské stepní druhy. Černozemní půdy v nížinných a pahorkatých oblastech především na východě území jsou nejúrodnějšími a tedy zemědělsky nejintenzivněji obdělávanými částmi celého Rakouska. Původní rostlinstvo se v těchto částech země téměř nezachovalo. Typická je v Rakousku výšková stupňovitost vegetace. Plochy na úpatích horských svahů do nadmořské výšky 600-700 metrů jsou zpravidla přeměněny v pole a zemědělsky využívány. V některých částech země se na svazích hor nacházejí četné vinice. Horské svahy nad touto hranicí pak většinou pokrývá zachovalý souvislý lesní porost. Ten v Rakousku pokrývá celkem 38 % plochy(4. místo v Evropě). Horní hranice lesa je v Centrálních Alpách až okolo 2000 metrů nadmořské výšky. V Severních vápencových Alpách je to o něco níže, ve výšce kolem 1700 až 1800 metrů. Nad touto horní hranicí lesa lze nejčastěji nalézt typické kleče. Ve vyšších polohách, až po hranici věčného sněhu (2300-2700 m) se vyskytují křovinaté porosty jalovce, vrby, rododendrony a překrásně barevné alpské byliny. Původní fauna bohužel na většině území musela ustoupit postupujícímu osídlení. Jen ve vyšších odlehlejších polohách stále ještě žijí jeleni a srnčí zvěř, zřídka se vyskytují i medvědi. Ve velehorském pásmu patří k typickým zástupcům rakouského zvířectva kamzík, kozoroh a svišť.

8 3.3.8 Ochrana přírody Stejně jako v okolích státech se i v Rakousku v důsledku stále sílícího osidlování a s tím spojené průmyslové výroby, rozvoje zemědělství a plošného kácení lesů projevují snahy o ochranu přírody. Ta je organizována samostatně v rámci jednotlivých spolkových zemí. Především od roku 1960 se stále intenzivněji projevují snahy o zmírnění nepříznivých dopadů civilizace na rakouské přírodní krásy. Chráněny jsou například: Rakouská část Šumavy (Böhmerwald), poblíž českých hranic bylo přírodním parkem vyhlášeno území u Českých Velenic a Gmündu, kde se nacházejí unikátní útvary vzniklé zvětráváním žulových skal. Nejmladším rakouským národním parkem, vyhlášeným v roce 1996, je Thayatal v Podyjí. V Severních vápencových Alpách je chráněnou oblastí pohoří Dachstein o rozloze kolem 20.000 ha. Zde se nacházejí známé jeskyně Mammuthhöhle a Rieseneihöhle. Na území nejvyššího rakouského pohoří, Vysokých Taur, se rozprostírá národní park Hohe Tauern, který zasahuje do tří spolkových zemí Salcburska, Korutanska a Tyrolska. Jeho celková rozloha je okolo 2440 km 2.Ochrana je v Rakousku také vyhlášena nad všemi jezery a jejich pobřežími. 3.4 Socioekonomická část 3.4.1 Obyvatelstvo počet obyvatel: 8 169 929 (červen 2002) hustota osídlení: 96 obyvatel na 1 km2, 56% lidé žije ve městech. očekávaná průměrná délka života: 78 let, ž: 81.31 (2002 est.), m:74.85 věková struktura: 0-14 let: 16.4% (m 686,205; f 652,840), 15-64 let: 68.2% (m 2,814,866;f 2,756,777) 65 let a víc: 15.4% (m 484,313; f 774,928) (2002) dětská úmrtnost 0,7%. průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 0.23% (2002.) ; 0,5% (1985-1996). porodnost: 9.58 nar./1 000 obyv. (2002) úmrtnost: 9.73 zem./1000 obyv. (2002) fertilita: 1.4 nar.dětí/žena (2002) zaměstnanost žen: 40% z celku pracujících. návštěvnost základní školy: 91%. vzdělanost: 98% nad 15 let umí číst a psát Etnické, národnostní složení: Rakušané 88%, ostatní 9.3% (Croatians, Slovenes, Hungarians, Czechs, Slovaks, Roma), naturalizovaní: 2% (žijí v Rakousku 3 generace) úřední jazyk: němčina náboženství:katolíci 78%, protestanti 5%, muslimové 2%, starokatolíci 0,2%, židé 0,1%. 3.4.2 Státní zřízení Parlamentní demokratická republika Závazným právním základem je v Rakousku Ústavní zákon z r.1920, Státní smlouva a Zákon o neutralitě od r.1955. Spolkový prezident,thomas KLESTIL (od 8 July 1992), který stojí v čele státu, je v přímých volbách volen na dobu šesti let (nejvíce na dvě funkční období). Odvolatelný

9 je jedině na základě lidového hlasování. Nejvyšším výkonným orgánem ve státě je spolková vláda, Kancléř Wolfgang SCHUESSEL (od 4 February 2000), zákonodárným potom dvoukomorový parlament, složený z Národní a Spolkové rady. Národní rada se 183 členy, volenými na 4 roky, Spolková rada se 64 zástupci zemských sněmů. Ve státním znaku má Rakousko černou orlici s hlavou otočenou doprava. Na ní nese tzv. zděnou zlatou korunu. Ve zlatých nohách, na nichž jsou patrné zbytky roztrženého řetězu, drží srp (symbol zemědělství) a kladivo (symbol průmyslu). Na prsou má orlice štít rozdělený na dvě červená a jedno bílé pole. Každá ze spolkových zemí má vlastní znak. Státní vlajka je složena ze tří podélných pruhů (červený, bílý, červený), slova ke státní hymně složil Paul von Preradovič, hudbu W.A. Mozart. 3.4.3 Členství v mezinárodních organizacích ESA, EU, OPCW, OSCE, UNESCO, WHO 3.4.4 Hospodářství 3.4.4.1 Průmysl hutnictví železa (Linz) a ocelářství.v Ranshofenu u Branau se nachází jedna z největších hliníkáren na světě. strojírenské obory: výroba stavebních strojůa speciálních vozidel. elektrotechnika, výroba polovodičů, optiky, měřicí, sdělovací a regulační techniky i spotřební elektroniky. petrochemie a průmysl chemický s výrobou hnojiv, plastů a umělých vláken (Linz a Lenzing).Velká rafinérie je u Vídně. zpracování dřeva (včetně výroby hudebních nástrojů) papírenský a potravinářský průmysl. 3.4.4.2 Energetika Téměř 3/4 elektřiny vyrobí vodní elektrárny(68.64%) Ve Vídeňské pánvi se těží ropa a zemní plyn,ale rozhodující část spotřeby kryje dovoz těchto surovin(elektrárny na fosilní paliva: 28,46%).Těžba i výroba elektrické energie jsou pod státní kontrolou.referendem bylo rozhodnuto, že postavená jaderná elektrárna nebude zprovozněna(nukleární en:0%), ostatní elektrárny: 2,9%. 3.4.4.3 Zemědělství Země je ve výrobě potravin ze 3/4 soběstačná.vybaveností zemědělskou technikou se řadí na 16. místo na světě.v nížinách, kde je dostatek orné půdy, se pěstuje hlavně cukrovka, kukuřice, ečmen, pšenice a zelenina. Rozšířené je rovněž pěstování vinné révy.v živočišné výrobě, která převažuje svým významem výrobu rostlinnou, se věnují hlavně chovu skotu pro výrobu masa a mléka, dále pak chovu vepřů.významná je těžba a zpracování dřeva. 3.4.4.4 Ekonomika

10 Poloha země zajišťuje její významné postavení v mezinárodním obchodě. Rakousko se změnilo z agrární země na stát s vyspělým průmyslem a rozvinutými službami. Tyto aspekty řadily v r.1996 Rakousko do první světové desítky v důvěryhodnosti vložených investic (9. místo) s 85,9 %. HNP - $220 billion (2001). Reálný roční přírůstek: 1,2% (2001). Nezaměstnanost 6,2% (1996).Skladba hospodářství: zemědělství 2%, průmysl 29%, služby 69% (2001). 3.4.4.5 Finance Měna: EUR Průměrná roční inflace: 3,2% (1985-1994), v roce 1996 1,9%. Peněžnictví je zčásti kontrolováno státem (Hlavní Rakouská banka). Ostatní banky a finanční instituce jsou soukromé. 3.4.4.6 Mezinárodní obchod Expor t - Roční objem činí 512 500 mil. šilinků (1994) a činí důležitou složku hospodářství země (38%). Nejvýznamnější položkou jsou produkty spotřebního zboží. Skladba exportu: 50% spotřební zboží, 26% investice, 15% poloprodukty, 6% nerostné suroviny, 4% potravinářské výrobky.nevýznamnější partneři: EU 63% (Germany 35%, Italy 9%, France 5%), Switzerland 5%, US 5%, Hungary 4% (2000) Import - Objem dovozu činí 628 900 mil. šilinků (1994) a zaujímá 18. místo na světě. Skladba dovozu: 50% spotřební zboží, 23% investiční programy, 14% poloprodukty, 8% nerostné suroviny, 5% potraviny. Největšími obchodní partneři: EU 68% (Germany 42%, Italy 7%, France 5%), US 6%, Switzerland 3%, Hungary 2% (2000) 3.4.4.7 Doprava Velikost dopravního ruchu v Rakousku negativně ovlivňuje úloha jeho území v rámci celého evropského dopravního systému. Díky své poloze je Rakousku přisouzena role tranzitní země. To způsobuje v poslední době sílící nepříliš populární opatření ze strany rakouských státních orgánů. Letecká doprava - majoritní podíl má státní letecká společnost Austrian Airlines. Ta zajišťuje spojení mezi všemi důležitými leteckými uzly na světě. Kromě ní existují dvě soukromé letecké společnosti, Lauda Air a Tyrolean Air. Největším rakouským letištěm je vídeňský Schwechat (19 km od Vídně), nicméně moderně vybavená letiště jsou ve všech větších městech. Domácí letecká doprava obstarává spojení mezi městy Vídeň, Linec, Salzburg, Innsbruck, Štýrský Hradec a Klagenfurt. Železniční doprava - Celková délka železničních tratí v Rakousku je 3700 km. Z těch je asi 60 % elektrifikováno, zbylých asi 1500 km neelektrických tratí slouží spíše k oživení turistického ruchu v horských oblastech a Podunají. Veškeré železnice jsou státní Österreichische Bundesbahn (ÖBB). Jejich součástí jsou zubačky v horách a řada lanovek o celkové délce 4000 km, některé z nich jsou i soukromé.

11 Silniční doprava - Silniční doprava v Rakousku zažívá v současné době velký rozkvět především díky horentním investicím do modernizace silnic a výstavby řady obslužných zařízení. V posledních několika letech byly vybudovány stovky kilometrů nových dálnic (celk.:133 361km) a především mnoho nových tunelů skrz horské masivy. Vysoké částky doslova ládované do zvelebení silniční dopravy způsobují prudký nárůst mýtného a dálničních poplatků. Úhrnná délka silniční sítě je 36.000 km, z toho dálnice měří celkem 2100 km. Nejzatíženější jsou severojižní tahy, po nichž, především v letních měsících, míří desetitisíce evropských turistů na dovolenou k moři. Nejdůležitější dálnice vede z Německa přes Brennerský průsmyk do Itálie, další překonává Taury dlouhým tunelem. Na silnicích je vhodné pečlivě dodržovat veškerá pravidla pro osobní a především autobusovou dopravu, rakouští policisté patří k těm nejméně tolerantním v celé Evropě. To však má za následek ve srovnání s našimi silnicemi neskutečný pořádek, ohleduplnost a slušnost většiny řidičů. Vodní doprava - (po Dunaji,358 km (1999)) slouží ke spojení s Německem a Černým mořem. Největší přístavy jsou ve Vídni a Linci. 3.4.5 Turistický ruch V návštěvnosti se Rakousko stále pohybuje v první desítce zemí na světě (8. místo v r.1993), celkové příjmy z turistiky jsou ve světovém měřítku ještě výše (6. místo).v r.1994 zemi navštívilo 17,8 milionu cizinců, příjem činil 150,3 mld. šilinků. 3.4.5.1 Turistické oblasti 3.4.5.2 Neziderské jezero (Neusiedler See) Samotné základní parametry jezera jsou velmi netypické. Jezero, jehož celková plocha dosahuje 180 km 2 (s plochou porostlou rákosem dokonce kolem 320 km 2 ), dosahuje průměrné hloubky necelý jeden metr. Přes svou značnou rozlohu jezero nemá žádný výraznější přítok, ani přirozený odtok. Za rok se ale přesto z plochy 1 m 2 jezera vypaří přes 1500 mm vody, zatímco veškeré srážky doplňují vodní stav jen necelými 600 mm ročně. Zbylých 900 mm se do jezera dostává prostřednictvím četných podzemních přítoků z Malé maďarské nížiny. Dalším živlem, který výrazně utváří charakter Neziderského jezera, je vítr. Ten se často stává neodolatelnou výzvou pro všechny jachtaře a surfaře. Rákosí se rozprostírá na ploše větší než je plocha volného prostranství. Pokrývá plochu větší než je celá zastavěná oblast Vídně. Pro existenci jezera je rákosí nutnou součástí. Svou obrovskou spotřebou živin totiž chrání jezero před přehnojením. Roční sklizeň rákosí z Neziderského jezera činí kolem 10.000 tun. Jezero tvoří hranici mezi dvěma evropskými krajinnými oblastmi. Pohoří Leitha na západním břehu je východním výběžkem Alp a jsou zde patrné téměř všechny prvky alpské flóry. Východní břeh již pokrývají západní výběžky Panonské nížiny, flóra proto zde má spíše stepní charakter. Směrem na jih se na východní straně jezera nachází řada dalších, menších stepních jezer. Některá z nich obsahují takové množství soli, že se z nich v letních měsících stávají doslova slané škraloupy. Jejich břehy a

12 specifické podmínky jsou ideálním domovem pro svět ptáků. Ze 300 ptačích druhů, které se v celé jezerní oblasti pravidelně objevují, jich tady přes 140 hnízdí. U mnohých z nich, např. u volavky stříbřité, se jedná o jediné hnízdiště v Evropě. V oblasti nemohou chybět čápi, typičtí pro spolkovou zemi Burgenlandsko. Je možné zde spatřit i vzácného čápa černého. Na východní straně jezera se nacházejí rozlehlé vinice. V letních měsících je možno podnikat ornitologické vycházky s pronajatým průvodcem. 3.4.5.3 Grossglockner-Hochalpenstrasse krajině kolem nejvyšší rakouské hory (3798 m) se hovoří jako o velmi nehostinné. Průměrná sněhová pokrývka v zimních měsících zde činí přes 5 metrů. Srážky, nejčastěji sněhové, zde lze potkat 250 dní v roce. Roční průměrná teplota na nejvyšším místě silnice svými 3 0 C odpovídá spíše Sibiři, než lokalitě uprostřed Evropy. Avšak i krásné slunečné dny, nejsou raritou. Navíc nižší teploty jsou vykoupeny překrásným výhledem na vrcholu Edelweisspitze. V okolí je možné zahlédnout na čtyři desítky třítisícových vrcholů. Vyhlídka Franz-Josephs-Höhe se nachází na konci slepé silnice (ve výšce 2369 m.) Gletscherstrasse (bezpochyby nejhezčí slepé silnici v celém Rakousku) 3.4.5.4 Solná komora (Salzkammergut) Celá oblast po staletí díky doslova magické síle soli vzkvétala, navíc se stala i vyhledávaným lázeňským a vůbec turistickým rájem. V lázních v Bad Ischlu se poddával odpočinku i nejdéle žijící císař, František Josef. V jeho Císařské vile se po dlouhá desetiletí scházela evropská politická, ale i kulturní elita. Celá solná komora je dnes velmi příjemným prostředím pro strávení dovolené. Díky mírnému, velmi příjemnému klimatu, skýtá v létě ideální podmínky k vycházkám po překrásném okolí. Nedaleké ledovce kolem masivu Hoher Dachstein a hlavně četná jezera s vesničkami a menšími městy po obvodu dávají oblasti vynikající atmosféru (Wolfgangsee, Fuschlsee, Mondsee a Attersee.) Na severním okraji Solné komory se rozprostírá jezero Traunsee. Nejvýznamnější město této oblasti je Gmunden. Solné doly je možné navštívit v Hallstattu a Altausee. Ledové jeskyně ve Werfenu, jedná se o největší ledovou jeskyni na světě(30 000 m 2 ). Celý jeskynní systém protkává prostor pod pohořím Tennengebirge. Vědci jeskyni nazývají dynamickou. V pohybu je zde pouze vzduch. Ten proudí celou jeskyní a postupuje k asi třiceti kolmým komínům, které vyúsťují z jeskyně o 500 metrů výše na krasovém povrchu. Směr proudění vzduchu ovlivňuje teplota uvnitř a vně jeskyně (resp. jejich rozdíl). Cirkulace vzduchu spolu se silným větrem, který jeho proudění často vyvolává, způsobuje to, že teploty v podzemních chodbách nikdy nevystupují nad 0 0 C. Právě to je důvodem vzniku ledu voda, která se dostane do jeskynních prostorů, je natolik ochlazena proudícím chladným vzduchem, že zmrzne. Speleologům se zatím podařilo objevit asi 40 km chodeb, ale předpokládají, že jeskyně a chodby jsou mnohem rozlehlejší. Krimmlské vodopády, 400 metrů vysoké vodopády nedaleko obce Krimml v horní části údolí Salzachtal jsou nejvyššími jak v Rakousku, tak i v celé střední Evropě. Potok Krimmle Ache, na jehož toku se vodopády nacházejí, odvádí vodu z ledovci pokrytých masivů Dreiherrenspitze (3499 m.) 3.4.6 Sportovní možnosti 3.4.6.1 Vysokohorská turistika

13 Rakousko svým hornatým charakterem přímo vybízí k mnoha výletům, túrám, ale i náročným výstupům v nejvyšších polohách. Rakousko je jedním z nejnavštěvovanějších evropských států právě horolezci a turisty zaměřenými na pohyb ve vysokohorském prostředí. 3.4.6.2 Lyžařské oblasti Lyžování je v Rakousku národním sportem. Díky poloze a klimatickým podmínkám má lyžování v rakouských Alpách dlouhou tradici. Mathias Zdarsky (1856 1940) napsal první manuál pro učitele alpslého ( sjezdového) lyžování v roce 1897 a v roce 1905 zorganizoval první slalomářské závody Semmering - v bezprostředním okolí Vídně asi 40 km jižně, v Dolních Rakousích, ostatní se nacházejí na jih od Lince či Salzburgu. Salzburger Sportwelt Amadé - je jednou z nejnavštěvovanějších a současně největších v Rakousku. Leží nedaleko města Radstadt asi 80 km jižně od Salcburku. Celý komplex se rozkládá ve výškách 750-2150 metrů a disponuje celkem 350 kilometry udržovaných sjezdových tratí Schladming, Ramsau/Dachstein nachází se asi 90 km jihovýchodně od Salcburku. (Brno-Schladming cca 510 km). Kitzbühel - nejproslulejší tyrolské lyžařské středisko, asi 90 km východně od Innsbrucku. Každoročně se zde jezdí závod Světového poháru slavný Hahnenkamm. Zillertal - leží asi 70 km východně od Innsbrucku a je jedním z největších tyrolských lyžařských středisek. V oblasti je celkem 11 lyžařských areálů, které se rozkládají ve výšce 600 3200 metrů. Na ledovci Hintertux ve výšce 2600-3200 se dá lyžovat celý rok. Hintertux - Jedná se o nejlépe vybavené středisko Raouska, umožňuje špičkové lyžování po celý rok. Lanovka vede až na vrchol (3250 m). Hintertux je tréninkovým střediskem evropské i světové lyžařské špičky. (Brno - Hintertux cca 620 km). Kaprun - Zell am See, horské město s bohatou minulostí a jedno z nejznámějších evropských středisek zimních sportů. Je obklopeno na jedné straně jezerem Zeller See, na druhé svahy Smittenhöhe (2000 m n.m.). Nad 8 km vzdáleným střediskem Kaprun se zvedají třítisícové štíty Vysokých Taur v čele s vrcholem Kitzsteinhorn (3203 m n.m.). Pitztaler Gletscher - díky ideálním sněhovým podmínkám je Pitztalský ledovec vyhledáván pro celoroční lyžování turisty z celé Evropy. Údolí Pitztal, dlouhé 45 km, se nachází 60 km západně od Innsbrucku. Nad údolím se tyčí nejvyšší hora Tyrolska, Wildspitze (3770 m). V blízkosti hory se rozprostírá Pitztalský ledovec s lyžařským střediskem Pitztaler Gletscher, kde se lyžuje celoročně až do výšky 3440 m. Bad Gastein (Schlossalm - Angertal Stubnerkoge, Graukogel, Sportgastein) Tyrolsko Hochkar - Dolní Rakousy Lackenhof - Dolní Rakousy Stubai Tyrolsko 3.4.6.3 Další sportovní možnosti Hustá síť potoků, říček a řek je ideální pro sjíždění sportovními loděmi.

14 Horská cyklistika a cykloturistika. doznala posledních letech obrovského rozmachu, v Rakousku stále vzniká řada nových cyklostezek a výborných horských tras. Při vyjížďkách na horském kole je nutné obzvláště ve vyšších polohách dbát případných omezení přístupu do některých lokalit. V choulostivých oblastech je trendem omezování přístupu cykloturistů. Eventuální nerespektování daných omezení se může dost prodražit. Rakouští ochránci přírody jsou při výkonu své práce dost precizní a neoblomní. 3.4.7 Zdravotnictví a sociální péče Stát zajišťuje celý systém sociální péče, včetně dávek v mateřství, podpory v nezaměstnanosti a starobních důchodů. Z národního zdravotního pojištění se platí veškeré lékařské a nemocniční ošetření. 4 Administrativní členění Rakousko je demokratickou spolkovou republikou složenou z devíti historických zemí (s 99 okresy) Vorarlberska (Vorarlberg) - 2601 km 2, Tyrolska (Tirol) 12648 km 2, Salcburska (Salzburg) 7154 km 2, Korutanska (Kärnten) 9 533 km 2, Štýrska (Steiermark) 16 386 km 2, Horních Rakous (Oberösterreich) 11978 km 2, Dolních Rakous (Niderösterreich) 19170 km 2, Burgenlandska (Burgenland) 3965 km 2 a hlavního města Vídně 415 km 2. Každá ze zemí má svou vládu. V jejím čele stojí hejtman, kterého volí zemský sněm a schvaluje prezident celé spolkové republiky. Zákonodárná moc v jednotlivých zemích náleží sněmu, který přijímá zákony. Ty jsou v různých zemích různé, nesmí však být v rozporu se Spolkovým zákonem nebo Ústavou. 4.1 Dolní Rakousy (Niederösterreich) Svou rozlohou 19.172 km 2 je největší spolkovou zemí s 1.450.000 obyvateli. Počínaje rokem 1986 je hlavním městem Sank t Pölten. Celé území lze v zásadě rozčlenit na Lesní část či Polesí (Waldviertel) a Vinnou část (Weinviertel). Ze všech spolkových zemí má nejvíce obdělávané půdy. Na té se pěstuje především cukrovka a pšenice, jsou zde četné vinice a ovocné sady. Přestože Dolní Rakousy nejsou nikterak hornatou zemí, turisticky jsou poměrně atraktivní. Především jsou navštěvovány přírodní parky Schwarzau (na východ od Wiener Schneebergu), Hohe Wand, Geras, Ötscher Tormäuer či Leister Berge. Známé jsou také dolnorakouské jeskyně. Přístupné jsou například Hochkarschachthöhle nedaleko Ybbsu. Několikahodinovou pěší túru je nutné podstoupit k návštěvě dalších, z nichž nejkrásnější jsou Nixhöhle u Frankenfelsu a Hermannshöhle u Kirchergu am Wechsel. Do zdejších lázní dojíždí každoročně tisíce návštěvníků z celé Evropy. Nejznámější jsou Baden bei Wien a nedaleké Bad Vöslau, Bad Schönau, Salzerbad. Vyhledávané jsou i slatinné lázně Harbach. 4.2 Horní Rakousy (Oberösterreich) Na obou březích Dunaje se rozprostírá spolková země o celkové rozloze 11.979 km 2 čítající 1.300.000 obyvatel. Zemědělství je zde zaměřené především na pěstování zeleniny a ovoce, ve vyšších oblastech je hojně chován skot. Celé území Horních Rakous lze podle velmi specifických podmínek členit do několika zcela odlišných přírodních lokalit. Sever země (tzv. Mühlviertel) připomíná svými nízkými lesy porostlými horami Šumavu. Toto pásmo od zbytku území jasně odděluje Dunaj, kolem něhož se rozprostírá široká rovina. V pahorkaté

15 části jihozápadně od Dunaje leží hlavní město spolkové země, Linec. Jinak však toto území není ničím příliš výrazné a turisty není moc navštěvované. Jižně od Dunaje je typická horská část hojně protkaná krásnými jezery zde se nachází hornorakouská část Solné komory (Salzkammergut). Okolí jezer Mondsee, Attersee a mnoha dalších jsou vyhledávána především kvůli možnosti provozování mnoha nejen vodních sportů. Častým předmětem zájmu jsou i zde jeskyně. V oblasti masivu Dachsteinu se nacházejí dvě největší a nejznámější z nich, Mammuthöhle a Reiseneishöhle. I v Horních Rakousích narazíme na mnoho velmi kvalitních lázeňských komplexů. Asi nejnavštěvovanější jsou v Bad Ischlu. Zde vyvěrají na povrch četné minerální prameny. Další lázně najdeme v Bad Goisernu, Bad Hallu a jiných městech. 4.3 Burgenlandsko (Burgenland) Rozprostírá se v jihovýchodní části Rakouska. Jeho rozloha činí 3966 km 2 a žije zde kolem 265.000 obyvatel. Správním městem je Eisenstadt. Prakticky celá spolková země je zaměřena na zemědělskou výrobu. Pěstuje se zde především pšenice, kukuřice a cukrovka. Jako jinde v Rakousku, i zde se nachází mnoho vinic a ovocných sadů. Celé Burgenlandsko lze rozčlenit na dvě výrazně odlišná území. Severní rovinatá část je z velké části zaplněna Neziderským jezerem. Kolem něho je patrný vliv maďarské kultury. Druhou částí celé spolkové země je potom hornatý střed a jih. Zde je mnoho hradů, zámků a klášterů (Bernstein, Forchenstein či Schlaining). 4.4 Štýrsko (Steiermark) Celkem 1.200.000 obyvatel žije na území o rozloze 16.386 km 2. Severní části se pro značné zásoby železné rudy přezdívá Železné markrabství, jižní Zelené markrabství dostalo pseudonym díky své lesnaté povaze. Zemědělská výroba ve Štýrsku se soustřeďuje na pěstování veškerých obilovin, brambor, vína a ovoce. Průmysl se zde poslední dobou rozvíjí hlavně těžební. Štýrsko patří mezi rakouské nejnavštěvovanější spolkové země ( jezera a horská údolí). Prostor mezi nimi je vyplněn skalními masivy, které jsou často přístupné prostřednictvím lanovek. Nejvyšším horským pásmem je západní masiv Dachsteinu a Totes Gebirge. Do Štýrska zasahuje i část Solné komory. K turistickým oblastem zde patří jezera Altauseer See, Grundlsee či Toplitzsee, oblast kolem řeky Enns a jezerní seskupení kolem Bad Ausee, pásmo Nízkých Taur, naučné stezky (Frebenzen či Pöllauer Tal), nejstarší zpřístupněná jeskyně na světě, Kraushöhle u Gamsu (od roku 1882). Centrem je Graz, na území se nachází řada hradů (Landsberg či Riegersburg), zámků (Eggenberg nebo Festenburg) a klášterů (Admont, Seckau či Vorau). Z lázní jsou nejvěhlasnější Bad Aussee, Bad Gams a Bad Radkersburg. 4.5 Korutany (Kärnten) Korutany s rozlohou 9533 km 2, 550.000 obyvateli a hlavním městem Klagenfurtem jsou nejjižnější ze všech rakouských spolkových zemí. Pro turistiku skýtají Korutany poměrně dost příležitostí. Navštěvovaná je horská skupina Saualpe (2079 m.), Kreuzeck Gruppe či Gurktaler. Zajímavou povahu mají Karnišské Alpy a Gailtaler Alpen. Zde se nacházejí jezera s velmi teplou vodou, a tudíž zde existuje mnoho rekreačních a lázeňských zařízení. Nejznámější jsou

16 Keutschacher See, Millstätter See či Wörther See. Na území Korutan se nacházejí i dva známé přírodní parky, u Lendorfu a.d. Drau, a u Hermagoru. 4.6. Salzbursko (Salzburger Land) Převážně hornatá spolková země o rozloze 7154 km 2, 460.000 obyvateli a správním střediskem Salzburgem. Na území zasahuje západní část Solné komory, východní cíp Kitzbühelských Alp, severní část Vysokých Taur a především Vápencové Alpy. Zemědělství je zde zaměřeno na pěstování brambor a obilovin, ve vyšších oblastech je rozvinuté pastevectví. Charakter průmyslu je dán velkým nerostným bohatstvím, které se zde pod povrchem země nachází. Převažuje tudíž těžební a zpracovatelský průmysl. Na mnoha říčních tocích vyrostly za posledních několik málo desetiletí četné vodní elektrárny. Známá je především kontroverzní Kaprunská soustava. Z přírodních krás jsou na prvním místě horské masivy. Jde o skupiny Tennegebirge, Lofer Steinberge, Radstädter Tauern a Hagengebirge. Kromě samotných horských štítů jsou součástí těchto celků údolí, horské soutěsky, vodopády, jezera (Zellersee a Grundlsee) a jezkyně (Lamprechtsofenloch u Loferu a především Eisriesenwelt u Werfenu - největší ledová jeskyní na světě). V Salzbursku se nachází Krimmlský vodopád, největší v Alpách a pátý největší na světě. 4.11 Tyrolsko (Tirol) Spolková země o rozloze 12.648 km 2 a 600.000 obyvateli se skládá ze dvou zcela odlišných celků, Severních a Východních Tyrol. Hlavním městem je Innsbruck, ve Východních Tyrolách Lienz. Je asi vůbec nejnavštěvovanější oblastí celého Rakouska, díky četným přírodním krásám, a folklóru. Podobně jako v Salzbursku, i Tyroly jsou zemědělsky využívány především k pěstování brambor a obilovin, výše položené louky jsou ideálními místy pro chov skotu. Bohatý říční systém nechal vzniknout mnoha hydroelektrárnám, které zásobují energií nejen Tyrolsko, ale i sousední země. Turistické aktivity jsou zaměřeny na horskou oblast, kde byla díky ideálním podmínkám vybudována mnohá kvalitní lyžařská střediska. V samotném Innsbrucku se konaly již dvakrát zimní olympijské hry. Z nejznámější zimní střediska: Kitzbühel, St. Johann im Tirol. V letních měsících jsou Tyroly vyhledávány díky ideálním podmínkám pro vysokohorskou turistiku. Nejkrásnější značené cesty vedou napříč Stubaiskými, Őtzalskými, Kitzbühelskými a Zillertalskými Alpami. Ve východním Tyrolsku jsou nejnavštěvovanější Lienzer Dolomiten. Samozřejmostí jsou i zde mnohé horské soutěsky, krásná údolí, horské vesničky, prudké horské potoky a říčky s mnohými vodopády a spousta jeskyní. 4.11 Vorarlbersko (Vorarlberg) Nejzápadnější spolková země je se svými 2601 km 2 a 310.000 obyvateli druhou nejmenší. Správním střediskem je Bregenz. Opět se jedná především o hornaté území. Z člověkem téměř nedotčených masivů jsou nejkrásnější Bregenzer Wald. Navštěvovaná jsou i údolní jezera a nádrže. Voda je nedílnou součástí celé země. Na

17 západní straně Bodamské jezero, kde je možné se oddat mnoha vodním sportům. V horských oblastech má voda zcela jiný charakter. Prudce zde ve zpěněných peřejích spadá směrem do údolí. Podél téměř celého toku Rýna leží množství hradů, zámků, pevností a klášterů. 4.11 Vídeň Jako největší a hlavní město Rakouska je Vídeň jeho kulturním, politickým a také ekonomickým centrem. Vídeň je samostatnou spolkovou zemí, která se dále člení na 23 okresů. Na rozloze kolem 415 km 2 dnes žije asi 1.600.000 obyvatel. Turisticky je Vídeň velmi vděčná, o čemž svědčí její čtvrté místo v žebříčku nejnavštěvovanějších evropských měst. Vídeň leží při Dunaji mezi Alpami (jejím výběžkem je Vídeňský les Wienerwald) a Moravským polem. Za doby Římanů býval na tomto území vojenský tábor Vindobona. Městská práva nabyla dnešní Vídeň roku 1221 za vlády Babenberků a od roku 1270 se již stala sídlem Habsburků. Z historicky významných okamžiků z dějin města připomeňme obležení Turky z roku 1683 a Vídeňský kongres probíhající zde v letech 1814-1815, který ustanovil uspořádání Evropy po skončení napoleonských válek. Vídeň, hlavní město na Dunaji, je největší dopravní křižovatkou v zemi s rozvinutou železniční a silniční sítí, letištěm a dunajskou lodní plavbou.průmysl je tu hlavně elektrotechnický, ocelářský, chemický a energetický, dále pak i spotřební, oděvní a potravinářský 4.11 Další významná města Salzburg je se 145.000 obyvateli čtvrtým největším rakouským městem a současně hlavním městem Salcburska. Díky množství zachovalých historických památek je někdy nazýván Římem severu. Rozkládá se po obou březích řeky Salzach. Je to dopravní křižovatka a centrum zemědělské oblasti.průmysl potravinářský a dřevařský, chemický a výroba keramiky, elektrotechnika a automobilová výroba, oděvnictví. Insbruck - Správní centrum Tyrolska je se svými 125.000 obyvateli sídlem zemské vlády a univerzity. Rozkládá se na obou březích řeky Inn a díky své poloze je významnou dopravní křižovatkou v zemi. Navíc je situován bezprostředně pod více jak 2000 metrů vysokými vrcholky alpských štítů, které dodávají atmosféře města zajímavý nádech. Graz - 248 500, na řece Mura se soustřeďuje na těžký průmysl (ocelárny), průmysl chemický a výrobu stavebních hmot, produkci automobilů. Velký rozmach textilního, sklářského, kožedělného, dřevozpracujícího a potravinářského průmyslu. Klagenfurt - 82 500, v jižním Rakousku, je velkým turistickým centrem.průmysl strojírenský a elektrotechnický, textilní, kožedělný a chemický s výrobou barev a laků, cementárenská výroba a potravinářský průmysl se zaměřením na vinařství. 5 Historie Rakouska 5.1 Historie v datech

18 1. stol.př.n.l. - 5. stol.n.l. římská vláda v Podunají, provincie Raetia, Noricum a Pannonia 8. stol. připojení většiny území dnešního Rakouska k Francké říši Karlem Velikým 10. stol. vznik Východní marky (Ostmark) v čele s Babenberky 1156 vznik rakouského vévodství 1251-1276 rakouské země získává český král Přemysl Otakar II. 14. stol. postupné připojení Korutan, Kraňska, Tyrolska, Tridentska a Vorarlberska k habsburským územím 1529 obležení Vídně Turky 1618-1648 třicetiletá válka, nástup protireformace 1683 Turci poraženi u Vídně 1713 Karel VI. vydává tzv. pragmatickou sankci zajišťuje nástupnictví Habsburků i po přeslici 1780-1790 vláda Josefa II., zrušení nevolnictví, toleranční patent 1804 vyhlášeno rakouské císařství (František I.) 1814-1815 Vídeňský kongres nové uspořádání Evropy po napoleonských válkách 1848-1849 buržoazní revoluce ve Vídni, pád kancléře Metternicha, zřízena konstituční monarchie, zrušena robota 1848-1916 František Josef I. císařem 1851-1860 rakousko-uherské vyrovnání, dualistický stát 1867-1878 okupace Bosny a Hercegoviny 1914 sarajevský atentát na následníky trůnu Ferdinanda d Este počátek 1. světové války 1916-1918 vláda císaře Karla I. 1918 vyhlášení republiky 1919 mírová smlouva v Saint Germain 1938 násilné připojení Rakouska k hitlerovskému Německu (anšlus) 1945 vyhnání nacistické armády, znovu vyhlášena republika, rozdělení Rakouska na 4 okupační zóny 1955 podpis státní smlouvy s Rakouskem, vyhlášení neutrality 5.2 Stručné dějiny Z nejstarších dob osídlení území dnešního Rakouska se dodnes zachovaly četné archeologické nálezy. Nejvýznamnější a nejznámější z nich je Willendorfská Venuše, jejíž stáří je odhadováno na 20.000 let. Nejstaršími známými obyvateli území dnešního Rakouska byli příslušníci kmene Ilyrů, kteří v letech 1000-400 př.n.l. dosáhly celkem vysoké kulturní úrovně. Především z let 800-380 př.n.l. je dobře známá halštatská kultura, která je považována za hlavní období rozkvětu posledních stovek let. Kromě četných kovových nástrojů si tehdejší lidé začali osvojovat i umění obchodovat.

19 Kolem roku 600 př.n.l. začali na území pronikat první výbojné keltské kmeny, které si postupně původní obyvatele zcela podmanily. Centrem tehdejšího dění byla západní část dnešního Rakouska. Do této doby je datována také první zmínka o existenci suverénního státního útvaru, království Noricum. Zcela novou etapou rakouských dějin bylo období římské nadvlády. Kolem roku 129 př.n.l. se totiž království Norricum stalo spojencem Říma. Ten je měl především chránit před stále sílícími útoky barbarských kmenů. Největšího tehdejšího rozkvětu dosáhlo dnešní Rakousko ve 2 stol., kdy byly položeny základy mnohých dnešních velkých měst. Kolem roku 300, kdy už počal úpadek římské říše, sem začalo pronikat křesťanství. Po roce 406 římské jednotky opouštějí pohraniční pevnosti, což uvolnilo cestu mnoha kmenům obsazujícím rozsáhlá území. Především to byli kmeny Vandalů, Kvádů a Hunů. V první polovině 6. století se podařilo část dnešního Rakouska ovládnout Langobardům, do západních oblastí stále silněji pronikali Bavoři. Významným státním celkem, který na území vznikl v 6. století, bylo slovanské knížectví Karantánie. Ta se rozprostírala na území dnešních Korutan, Slovinska, Štýrska a východní části Tyrolska. V roce 788 se naplno projevila síla Bavorů, když se jim podařilo podmanit právě území Karantánie a připojit je k francké říši Karla Velikého. Ten vedl v letech 761-796 tažení proti Avarům a dokázal obsadit část východních Alp. Ve stejné době mezi řekami Enží, Rábou a Drávou vznikla tzv. Východní marka (Ostmark). Z jejího pojmenování časem vznikl název Ostarichi, který dal později jméno celému státnímu útvaru. Četné sváry s Maďary se definitivně podařilo ukončit až v roce 995 Otovi I. Velikému po bitvě na Lešském poli. Od té doby byl systematicky budován první feudální stát na území dnešního Rakouska. V roce 976 navíc francký král udělil rodu Babenberků, kteří území spravovali, Východní marku lénem a současně prohlásil území markrabstvím. Rakousko v té době tvořili dnešní Dolní Rakousy a Štýrsko. V první polovině 11. století bylo ke zmíněnému státnímu celku navíc připojeno Moravské pole. V roce 1156 byla Východní marka, do té doby zcela závislá na Bavorsku, povýšena císařem Fridrichem I. Barbarossou na dědičné vévodství. To bylo později potvrzeno tzv. Privilegiem minus, kterým byla Východní marce zajištěna samostatnost v rámci Svaté říše národa německého. V celé zemi tou dobou vzkvétala řemesla a obchod, rozvíjela se těžba nerostných surovin (především zlata, stříbra a soli). Na začátku 13. století vládl ve Východní marce, již nesmírně mocném státním celku, Fridrich II. Bojovný. Tomu byla zřejmá silná pozice rodu Přemyslovců v celé Evropě, a proto s nimi sjednal nástupnickou dohodu. Fridrichovi snahy o další povznesení státu ukončila v roce 1246 další válka s Maďary, v níž padl. Podle nástupnické dohody připadlo území Rakouska Přemyslovcům. Zásadní obrat ve vývoji Rakouska nastal roku 1273, kdy byl německým králem zvolen Rudolf I. Habsburský. Ten vzápětí vyzval Přemysla Otakara II. k navrácení Rakouska, Štýrska, Korutan a Kraňska. Byl však odmítnut, což roku 1278 vyústilo v bitvu u Suchých Krut na Moravském poli, v níž český král padl. Rakousko tak připadlo Habsburkům. V roce 1298 udělil Albrecht I. rakouské země všem svým synům a stanovil celé léno jednou pro vždy nedělitelným. Vládnout zde měl nejstarší mužský příslušník rodu. Významnou se pro další vývoj Rakouska stala vláda Rudolfa IV. Ten mimo jiné r. 1365 založil ve Vídni univerzitu. V roce 1379 znovu došlo k rozdělení Rakouska. Horní a Dolní Rakousy získala albrechtská větev, zbytek území leopoldská. V r. 1453 je rakouské vévodství povýšeno na arcivévodství. K opětovnému spojení rakouských zemí došlo roku 1457, kdy leopoldská větev zdědila Horní a Dolní Rakousy. Dramatickým bylo

20 období, kdy císař Fridrich III. vedl válku s uherským vládcem Matyášem Korvínem (1479-90). Tomu se dokonce podařilo Rakousko dobýt a na čas se usadil ve Vídni. Na další rozvoj Rakouska měla značný vliv vláda císaře Maxmiliána I. (1493-1519). Došlo tehdy ke značné centralizaci správy země a byly uzavřeny důležité dohody s Jagellonci, kteří tou dobou vládli v Českém a Uherském království. (např. dohody o nástupnictví a spřízněnosti). Za vlády Karla V. byly sepsány dohody ve Wormsu a Bruselu. Jimi Karel přenechal Rakousko svému mladšímu bratru Ferdinandovi. Tím došlo k rozdělení habsburského rodu na větev španělskou a rakouskou. Roku 1521 se Ferdinand I. oženil s Annou Jagellonskou. Proto o pět let později, kdy byl v bitvě u Moháče zabit Annin bratr Ludvík, české království spadlo pod vládu Habsburků. Druhá polovina 16. století se v celé Evropě nesla v duchu neustálých válek s Turky. Na pořadu byla dále třicetiletá válka. Ta začala odporem proti Ferdinandovi II. v Čechách. Zde byl sice odpor stavů definitivně potlačen roku 1620 bitvou na Bílé hoře, nicméně spor přerostl přes hranice a zachvátil velkou část Evropy. Po třiceti letech urputných bojů byl roku 1648 uzavřen Vestfálský mír. Ten znamenal pro Habsburky ohromné upevnění moci, čehož samozřejmě využili k zahájení mohutných protireformačních akcí. Druhá polovina 17. století byla opět poznamenána mnoha urputnými bitvami s Turky. Ti znovu vpadli do Evropy roku 1664. Byli sice odraženi, ale rychle se vzpamatovali a již roku 1682 se jim podařilo dobýt celé Uhry a rychle postupovali na Vídeň. Zde mnoho měsíců dvacet tisíc obránců vcelku úspěšně vzdorovalo značné přesile až přišla pomoc polského krále Jana III. Sobieského. Turecké nebezpečí bylo na čas zažehnáno, ale vyhrotila se vnitrostátní situace. Vymřela totiž španělská větev Habsburků a začala válka o tzv. Španělské dědictví. Za vlády Marie Terezie začalo období mnoha reforem, došlo k vytvoření jednotného správního řízení státu. Její syn, Josef II. za pouhých deset let své vlády stihl provést četné další reformy. Konec 18. století ale znamenal opět další posilování absolutistické moci. Během vlády Františka II. (1792-1806) byl například pro potírání revolučních a pokrokových myšlenek zřízen dvorský policejní soud. Roku 1797 poprvé překročil hranice Rakouska Napoleon I. Bonaparte. Následné napoleonské války znamenaly pro Rakousko ztrátu Tyrolska a Vorarlberska ve prospěch Bavorska, Benátska ve prospěch Italského království. Spory s Napoleonem se pokusil vyřešit František II. šalamounsky provdal za něho svou dceru, Marii Luisu (1810). Války na nějakou dobu ustaly, ale Rakousko stálo před hospodářskou krizí. K bankrotu došlo roku 1811. Situaci měla řešit tzv. svatá aliance, politické uskupení Rakouska, Pruska a Ruska. První polovina 19. století, provázená průmyslovou revolucí, vyvrcholila revolučními bouřemi r. 1848, kdy se lid vzepřel nesnesitelné absolutistické vládě kancléře Metternicha. Ten byl odvolán, na trůně se usadil František Josef I. Ani jemu se nepodařilo řešit neklidnou situaci. V březnu r. 1849 byla vyhlášena druhá, tzv. oktrojovaná ústava a o pár dní později dokonce rozehnán říšský sněm. Posléze nastala doba Bachova absolutismu, ve srovnání s nímž bylo období Metternichovy vlády milou záležitostí. Veškeré pokrokové myšlenky, všechny vymoženosti minulých let, vzaly za své. Roku 1867 došlo v důsledku tzv. rakouskouherského vyrovnání ke vzniku dualistického státu. Poslední válečné události však vyústily do situace, s níž se habsburský dvůr nehodlal smířit. Vznikl tzv. spolek tří císařů Rakouska, Německa a Ruska. Rusko se však brzy začalo projevovat jako nespolehlivý partner a