*uohsx003fvoj* UOHSX003FVOJ PŘEDSEDA ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ROZHODNUTÍ Č. j.: ÚOHS R122/2010/HS 2896/2011/310/KPo V Brně dne: 22. 2. 2011 V řízení o odvolání, které proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS S1A/03 11014/2010/820/JNo ze dne 6. 8. 2010 ve věci zaplacení úroku z přeplatku na pokutě ve správním řízení sp.zn. S1/03, tj. z částku 81.700.000, Kč, dle 64 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů podala společnost Telefónica O2 Czech Republic, a.s., se sídlem Praha 4, Michle, Za Brumlovkou 266/2, IČ 60193336, zastoupená Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, advokátní kanceláře Pokorný Vágner a spol., se sídlem Karolíny Světlé 301/8, 110 00 Praha 1, na základě návrhu rozkladové komise rozhodl takto: Podané odvolání z a m í t á m a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS S1A/03 11014/2010/820/JNo ze dne 6. 8. 2010 p o t v r z u j i. I. Napadené rozhodnutí ODŮVODNĚNÍ 1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též Úřad ) vydal dne 6. 8. 2010 rozhodnutí č.j. ÚOHS S1A/03/11014/2010/820/JNo (dále též napadené rozhodnutí ), kterým rozhodl o žádosti společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s. (dále též účastník řízení ) o zaplacení
II. Rozklad úroku z přeplatku na pokutě uležené ve správním řízení sp. zn. S1/03, tj. z částky 81.700.000, Kč, podle ust. 64 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů tak, že žádost účastníka zamítl. 2. Účastník řízení podal proti shora uvedenému rozhodnutí Úřadu dne 24. 8. 2010 rozklad, které dne 22. 9. 2010 doplnil. V doplnění rozkladu uvádí účastník řízení jako odvolací důvody, že shledává rozhodnutí Úřadu nesprávným a nezákonným a v rozporu s jeho předchozím postupem, neboť dle jeho názoru, nesprávně aplikoval zákon č. 155/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k oprávnění a pravomoci Úřadu rozhodnout o úroku dle 64 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen ZSDP ). Dále účastník řízení namítá, že Úřad nesprávně vyložil ust. 64 odst. 6 ZSDP, když v této věci zaujal stanovisko, že není povinen uhradit příslušný úrok postupem podle 64 odst. 6 ZSDP, když konstatoval, že při uložení pokuty neměl postavení správce daně. Vrácením pokuty účastníku řízení postupem dle 64 odst. 6 ZSDP uznal dle mínění účastníka Úřad svou povinnost k vrácení pokuty a zároveň svou příslušnost k zaplacení úroku, která je dle 64 odst. 6 ZSDP s příslušností k vrácení daňového přeplatku (jistiny pokuty) neoddělitelně spjata a dále, že Úřad neměl vydat rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zaplacení úroku, pokud se nepovažoval za kompetentní orgán k rozhodnutí o žádosti, ale měl postoupit věc k tomu příslušnému orgánu v souladu s 22 odst. 1 ZSDP, respektive podat kompetenční žalobu dle 97 a násl. s.ř.s., ve znění pozdějších předpisů, což neučinil. III. Petit rozkladu 3. S ohledem na výše uvedené skutečnosti účastník řízení navrhuje, aby v případě, že Krajský soud v Brně v řízení o žalobě účastníka proti prvostupňovému rozhodnutí a rozhodnutí předsedy Úřadu znovu shledá nezákonnost těchto rozhodnutí a tím i nezákonnost uložení pokuty společnosti ve výši 81.700.000, Kč, předseda Úřadu změnil rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zaplacení úroku tak, že Úřad je povinen zaplatit společnosti úrok z pokuty postupem dle 64 odst. 6 ZSDP, za každý den prodlení s vrácením pokuty. IV. Řízení o rozkladu 4. Správní orgán I. stupně neshledal důvody pro postup podle ust. 49 odst. 1 ZSDP, tedy aby odvolání účastníka v plném rozsahu vyhověl, a proto postoupil odvolání podle 49 odst. 4 ZSDP k rozhodnutí předsedovi Úřadu. 5. Dne 1. 1. 2011 nabyl účinnosti zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen daňový řád ). Tímto daňovým řádem byl zrušen zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle 264 odst. 1 přechodných ustanovení k daňovému řádu se podává, že řízení nebo postupy, které byly zahájeny podle dosavadních právních předpisů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí a práva a povinnosti z nich plynoucí se posoudí podle ustanovení 2
tohoto zákona, která upravují řízení, nebo postupy, které jsou jimi svou povahou a účelem nejbližší. 6. Podle 114 odst. 2, daňového řadu jsem přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí v rozsahu požadovaném v odvolání, vycházel jsem též z toho, že podle citovaného ustanovení nejsem vázán návrhy odvolatele ani v případě, že v odvolání neuplatněné skutečnosti ovlivní rozhodnutí v neprospěch odvolatele. Přitom jsem dospěl k závěrům uvedeným v dalších částech odůvodnění tohoto rozhodnutí. 7. Ve světle přechodných ustanovení k daňovému řádu, konkrétně 264 odst. 1 jsem posoudil otázku úroku z přeplatku, dle ustanovení daňového řádu, které je svou povahou a účelem nejbližší 64 odst. 6 ZSDP a to podle 154 daňového řádu. Podle 154 odst. 1 daňového řádu je přeplatek částka, o kterou úhrn plateb a vratek na kreditní straně osobního daňového účtu převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní straně osobního daňového účtu. Podle ust. 155 odst. 1 daňového řádu, je daňový subjekt oprávněn požádat správce daně, u něhož má vratitelný přeplatek o použití tohoto přeplatku na úhradu nedoplatku, který má u jiného správce daně, nebo na úhradu nedoplatku jiného daňového subjektu u téhož nebo jiného správce daně. Podle ust. 155 odst. 2 daňového řádu, správce daně vrátí daňovému subjektu vratitelný přeplatek na základě žádosti daňového subjektu o vrácení vratitelného přeplatku, nebo pokud tak stanoví zákon. Podle 155 odst. 3 daňového řádu, pokud v době podání žádosti o vrácení vratitelného přeplatku dosahuje vratitelný přeplatek nejméně částku 100, Kč, poukáže jej správce daně do 30 ti dnů ode dne podání žádosti podle odst. 2. Podle 155 odst. 5 daňového řádu, je li poukazován správcem daně vratitelný přeplatek na žádost po lhůtě stanovené v odst. 3, nebo po lhůtě stanovené zákonem pro vrácení vratitelného přeplatku, který se vrátí bez žádosti, náleží daňovému subjektu úrok z vratitelného přeplatku, který odpovídá roční výši repo sazby, stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 % bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Tento úrok daňovému subjektu náleží ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula stanovená lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku do dne jeho poukázání daňovému subjektu. Úrok se nepřizná, nepřesahuje li 100, Kč. O výši úroku rozhodne správce daně bezodkladně po vrácení tohoto přeplatku. V. Existence vratitelného přeplatku 8. S ohledem na výše citovaná ustanovení daňového řádu, považuji pro posouzení žádosti účastníka o zaplacení úroku z přeplatku za zásadní, zda existuje vratitelný přeplatek, který je, či byl Úřad povinen účastníků řízení vrátit a zda Úřad je, či byl v prodlení s vrácením tohoto přeplatku. 9. V řízení před Úřadem, bylo prvostupňovým rozhodnutím ze dne 30. 6. 2003, č.j. S 1/03 3250/03 ORP ve výroku 2. uloženo účastníku řízení za porušení ust. 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, dle ust. 22 odst. 2, tohoto zákona uložena pokuta ve výši 81.700.000, Kč, která byla splatná do 15 ti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 3
10. O rozkladu účastníka bylo rozhodnuto rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 19. 1. 2004, č.j. R 20/2003, kterým byl výrok 2. (o uložení pokuty) potvrzen. Na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí předsedy Úřadu uhradil účastník řízení uloženou pokutu. 11. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, č.j. 62 Ca 61/2008 299, ze dne 15. 12. 2009, soud zrušil rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 19. 1. 2004, č.j. R 20/2003 a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30.6.2003, č.j. S 1/03 3250/03 ORP a věc vrátil žalovanému, tedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k dalšímu řízení. 12. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS ) č.j. 8 Afs 29/2010 353 ze dne 30. 7. 2010 byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně, č.j. 62 Ca 61/2008 299 ze dne 15. 12. 2009. 13. Účastník tedy nemá ani neměl daňový přeplatek, resp. přeplatek na pokutě je proto pojmově vyloučeno, aby měl účastník nárok na úrok z přeplatku, i kdyby vznik takového nároku nebyl vyloučen i z jiných důvodů. 14. Tato okolnost sama o sobě zakládá důvod pro zamítnutí odvolání účastníka řízení a potvrzení rozhodnutí prvostupňového orgánu. Ačkoliv pro rozhodnutí o odvolání další odvolací námitky již nejsou právně významné, považuji přesto za nutné se k nim dále vyjádřit. VI. K otázce pravomoci Úřadu k vrácení přeplatku na pokutě 15. Působnost Úřadu k ukládání, ale také k následnému výběru vymáhání, či vracení pokut za porušení pravidel hospodářské soutěže, bylo upraveno 22 ZOHS a to ve znění účinném k 31. 8. 2009, kdy Úřad podle 22 odst. 6 ZOHS, při vybírání a vymáhání pokut postupoval podle zvláštního právního předpisu, tedy dle ZSDP. Novelou zákona o ochraně hospodářské soutěže provedenou zákonem č. 155/2009 Sb., byl s účinností od 1. 9. 2009 založen institut tzv. dělené správy podle kterého Úřad ukládá pokutu, avšak její výběr, resp. vymáhání provádí příslušný Celní úřad. K uložení pokuty dochází v řízení podle správního řádu, kdežto k výběru a vymáhání peněžitého plnění se do 31. 12. 2010 použil předpis upravující správu daní, tedy konkrétně ZSDP, od 1. 1. 2011 pak daňový řád. Jelikož se vybraná pokuta stala po právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. 62 Ca 61/2008 299 ze dne 15. 12. 2009 přeplatkem, Úřad dne 18. 12. 2009 sdělil tuto skutečnost Celnímu úřadu Brno. Tento úřad však konstatoval svoji nepřístupnost, a opřel se přitom o stanovisko Ministerstva financí, č.j. 25/99991/2009 252 ze dne 8. 1. 2009, Úřad pak pokutu účastníku řízení 5. 2. 2010 vrátil. Z důvodu přetrvávajících pochybností Úřadu o jeho kompetenci ve věci aplikace 64 odst. 6 ZSDP, pak dospěl k závěru, že bude vhodné rozhodnout o úroku z přeplatku samostatným rozhodnutím. VII. K nesprávnému výkladu 64 odst. 6 ZSDP ohledně postavení Úřadu jako správce daně 16. Účastník řízení s uvedeným postupem Úřadu nesouhlasil, nejprve se obrátil s podnětem na nečinnost Úřadu na předsedu Úřadu ve smyslu ust. 34 c) ZSDP, následně podal žalobu na 4
ochranu proti nečinnosti u Krajského soudu v Brně podle 79 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s. ). Krajský soud v Brně této žalobě účastníka vyhověl a rozsudkem č.j. 62 Af 34/2010 54 ze dne 1. 7. 2010 uložil Úřadu povinnost rozhodnout o žádosti účastníka týkající se zaplacení úroku z přeplatku na pokutě do 30 ti dnů od právní moci rozsudku, tj. do 6. 8. 2010. Úřad podal proti tomuto rozsudku sice kasační stížnost, spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku. Jelikož však NSS návrhu na přiznání odkladného účinku nebylo vyhověno, nezbylo Úřadu než postupovat v souladu s pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně a napadené rozhodnutí dne 6. 8. 2010 vydat. 17. O kasační stížnosti rozhodl NSS rozsudkem č.j. 5 Ans 11/2010 104 ze dne 2. 12. 2010. V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že kasační stížnost Úřadu není důvodná. Pokud Úřad v kasační stížnosti polemizoval s nedostatkem své pravomoci rozhodnout o žádosti účastníka a tím obhajoval svoji nečinnost, pak Krajský soud nestanovil Úřadu povinnost vrátit požadovaný úrok ze zaviněného přeplatku v intencích 64 odst. 6 ZSDP, nýbrž konstatoval povinnost rozhodnout o podání účastníka, kterým požaduje zaplacení úroku z přeplatku. Soud při rozhodování o žalobách na ochranu proti nečinnosti v žádném případě nepředjímá, ani jakkoliv nepresumuje meritorní rozhodnutí správního orgánu. Ochrana se zaměřuje toliko na vydání samotného rozhodnutí a rozhodující soud nemůže v jejím rámci stanovit správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí konkrétního obsahu. 18. V závěru NSS konstatoval, že v projednávané věci je zásadní, že Úřad rozhodl v režimu ust. 64 ZSDP, o vrácení pokuty a tuto také dne 5. 2. 2010 účastníku vrátil. Musí se tedy rovněž vypořádat s otázkou nároku, či nenároku na úhradu úroku ze zaviněného přeplatku, dle odst. 6 citovaného ustanovení. V daném případě, byla pokuta uložena za účinnosti zákona č. 143/2001 Sb. ve znění do 31. 8. 2009, kdy v ust. 22 odst. 6, bylo stanoveno: při vybírání a vymáhání pokut postupuje Úřad, podle zvláštního právního předpisu s odkazem na zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. V intencích přechodných ustanovení k citovanému zákonu nelze dovodit jiný výklad, než že ten kdo pokutu vybral, ten ji také vrátí. Takto Úřad dle názoru Nejvyššího správního soudu také postupoval. Nejvyšší správní soud souhlasí s Úřadem, že po účinnosti novely provedené zákonem č. 155/2009 Sb., již Úřad není v postavení správce daně a v nyní projednávané věci mu však takové postavení dle přechodných ustanovení svědčilo, ostatně sám tak postupoval, když pokutu vrátil. Proto byl Úřad povinen bez zbytečných průtahů rozhodnout v řízení, které bylo zahájeno úkonem účastníka žádostí o vrácení úroku. 19. Obecně přitom NSS poukázal na skutečnost, že ten kdo se s návrhem obrátí na správní orgán, má nárok na určitý procesní postup, který mu umožňuje bránit jeho právní pozici. Proto se také procesní předpisy tvoří, aby byla dána pravidla postupu žadatele i správního orgánu. Za dané situace tedy konstatuje Nejvyšší správní soud, že Úřad byl povinen vydat správní rozhodnutí a to bez ohledu na jeho možný obsah. 20. Ani z rozsudku Krajského soudu v Brně, ani citovaného rozsudku NSS ze dne 2. 12. 2010 tedy nevyplývá, že by účastníku řízení vznikl nárok na úrok z přeplatku na pokutě ve smyslu 64 ZSDP. Úřad proto setrvává na stanovisku, které je v souladu se stanoviskem Ministerstva 5
financí, které je obsaženo jak ve Sjednocujícím stanovisku, č.j. MF 05/17303/2010 253, ale i ve stanovisku č.j. MF 25/99991/2009 252 a v přípisech Náměstka ministra financí, č.j. 05/32968/2010 252 ze dne 19. 4. 2010 a č.j. 05/63663/2010 32 ze dne 7. 7. 2010, ze kterých vyplývá jednoznačně, že pokud při uložení pokuty došlo k pochybení a rozhodnutí o uložení pokuty bylo následně zrušeno, jde toto pochybení na vrub Úřadu a nelze hovořit o povinnosti celního úřadu, který s uložením pokuty nemá nic společného a to jak na základě současné právní úpravy, podle níž zajišťuje správu jejího placení, tak podle předchozí právní úpravy, kdy správu placení zajišťoval sám Úřad. Není li zákonem explicitně upraven postup při vracení platby Úřadem, jako je tomu v daném případě, pak s ohledem na aplikaci části šesté ZSDP za výběr a vymáhání peněžitých plnění, je třeba platbu vybranou, respektive vymoženou, na základě později zrušeného rozhodnutí považovat za daňový přeplatek ve smyslu 64 ZSDP. V souladu s dikcí 64 ZSDP je kompetentní k vracení takového daňového přeplatku ten správce daně, u něhož přeplatek vznikl. Současně, ale Ministerstvo financí uvádí, že pokuta uložená Úřadem, byla uložena nikoliv dle daňových zákonů, ale v režimu správního řádu. Úřad tak při jejím uložení neměl a nemá ani podle současné právní úpravy postavení správce daně. Správcem daně se podle Ministerstva financí Úřad stal až při vybírání, či vymáhání pokuty. Protože však podle 64 ZSDP nárok na úrok z přeplatku na pokutě vzniká pouze při zrušení zaplacené pokuty z důvodu zavinění správce daně, tak Ministerstvo financí uzavírá, že ustanovení o úrocích ve smyslu 64 ZSDP, nelze předmětné věci vůbec aplikovat. Účastník řízení tak při zrušení rozhodnutí Úřadu o uložení pokuty má nárok na vrácení pokuty, nikoliv však na zaplacení úroku z přeplatku na pokutě. 21. V této souvislosti považuji za nutné citovat rozpornou judikaturu NSS k otázce aplikace ust. 64 ZSDP. Podle rozsudku NSS, č.j. 7 Afs 113/2004 46 ze dne 20. 1. 2006 nelze považovat pokutu za daň ve smyslu 1 odst. 1 ZSDP. NSS konstatoval, že pojem daň je podle 1 odst. 1 ZSDP legislativní zkratkou zahrnující daně, poplatky, odvody, zálohy na tyto příjmy a odvody za porušení rozpočtové kázně, které jsou příjmem státního rozpočtu, územního rozpočtu, nebo státních fondů a národního fondu. Protože pokuta uložená v blokovém řízení Policí ČR i když je její vymáhání svěřeno v 6 odst. 2 písm. c) zák. č. 531/1990 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2002 územním finančním orgánům není podřaditelná pod pojem daň, nemůže jejím uložením, a to ani nezákonným, vzniknout daňový přeplatek ve smyslu 64 ZSDP. 22. Odlišný právní názor zaujal NSS ve věci 1 Afs 52/2010 180 ze dne 12. 8. 2010 (Tato věc však nebyla, v rozporu s ust. 17 odst. 1 s.ř.s. předložena rozšířenému senátu). Konstatoval, že s odkazem na ust. 1 odst. 4 ZSDP, sice pokuta ve smyslu legislativní zkratky pojmu daň upravené v 1 odst. 1 ZSDP není daní, ale je jinou platební povinností, při jejímž vybírání či vymáhání se uplatňují ty části zákona o správě daní a poplatků, které na správu této platební povinnosti dopadají. Podle ust. 1 odst. 4 ZSDP správní orgán, soud nebo jiný státní orgán věcně příslušný ke správě placení platební povinnosti, je považován za správce daně. Pokud se správní orgán ocitá v postavení správce daně z toho pohledu, že je pro vybírání a vymáhání platební povinnosti (pokuty) povinen postupovat podle ZSDP, je pak jeho povinností aplikovat shodným způsobem užitá zákonná ustanovení jako každý jiný správní orgán, který příslušná ustanovení aplikuje v postavení správce daně. 6
23. Nemohu předjímat další vývoj judikatury a použitelnost judikatury k ZSDP též pro daňový řád. Podle ust. 2 odst. 3 daňového řádu se daní pro účely tohoto zákona (míněno daňového řádu) rozumí: a) peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek, b) peněžité plnění pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona (míněno daňového řádu), c) peněžité plnění v rámci dělené správy. 24. Podle ust. 154 odst. 1 daňového řádu je přeplatek, částka o kterou úhrn plateb a vratek na kreditní straně osobního a daňového účtu převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní straně osobního daňového účtu. 25. Podle ust. 155 odst. 5 je li poukazován správcem daně vratitelný přeplatek na žádost po lhůtě stanovené v odst. 3 nebo po lhůtě stanovené zákonem pro vrácení vratitelného přeplatku, který se vrací bez žádosti, náleží daňovému subjektu úrok z vratitelného přeplatku, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 % bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Tento úrok daňovému subjektu náleží ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula stanovená lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku do dne jeho poukázání daňovému subjektu. O úroku rozhodne správce daně bezodkladně po vrácení tohoto přeplatku. 26. Setrvávám tedy na názoru, že ani podle nové právní úpravy správy daní není Úřad správcem daně ve smyslu ust. 5 daňového řádu a není proto povinen aplikovat ust. 155 odst. 5 daňového řádu, který upravuje úrok z přeplatku. VIII. K otázce, zda měl Úřad postoupit věc dle ust. 22 odst. 1 ZSDP, resp. podat kompetenční žalobu podle 97 a násl. s.ř.s. 27. Závěr účastníka řízení, že měl Úřad postupovat dle ust. 22 odst. 1 ZSDP, resp. podat kompetenční žalobu dle ust. 97 a násl. s.ř.s. není správný. Odkazuji na rozsudek NSS č.j. 5 Ans 11/2010 104 ze dne 2. 12. 2010, ze kterého jsem již citoval v čl. III rozhodnutí. NSS v rozsudku konstatoval, že v tomto konkrétním případě, když Úřad pokutu vrátil, měl také rozhodnout o žádosti o zaplacení úroku z přeplatku. IX. Závěr 28. Závěrem konstatuji, že rozhodnutí o uložení pokuty účastníku řízení, č.j. S 1/03 3250/03 ORP, ve znění rozhodnutí předsedy Úřadu R 20/2003 ze dne 19. 1. 2004, kterým byla uložena účastníku řízení pokuta ve výši 81.800.000, Kč je z toho důvodu, že byl rozsudek Krajského soudu v Brně, č.j. 62 Ca 61/2008 299 ze dne 15. 12. 2009, (kterým byla obě rozhodnutí Úřadu zrušena), zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu, č.j. 8 Afs 29/2010 353 ze dne 30. 7. 2010, pravomocné a vykonatelné. Účastníku řízení nejen, že nevznikl vratitelný přeplatek na pokutě, ale naopak má v současné době nedoplatek na pokutě ve výši 81.800.000, Kč 7
29. Z těchto důvodů nemůže mít účastník řízení nárok na zaplacení úroku z přeplatku, i kdyby s ohledem na shora uvedený rozbor nebyl též z jiných důvodů nárok na úrok z přeplatku na pokutě vyloučen. Proto jsem přesvědčen, že napadené rozhodnutí je správné, bylo vydáno v souladu s právními předpisy, a proto jsem rozhodl na základě návrhu rozkladové komise tak, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno, totiž že jsem odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. POUČENÍ Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ust. 116 odst. 4 zák.č. 280/2009 Sb., daňový řád, dále odvolat. Otisk úředního razítka Ing. Petr Rafaj předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Obdrží: Mgr. Radek Pokorný, advokát, Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & spol, Karolíny Světlé 301/8, 110 00 Praha 1 Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy 8