Středověká evropská literatura Pojem středověku Nový zákon (evangelia aj.) Hrdinský epos Dvorská literatura Ţákovská poezie Cestopisy Mimoevropské literatury
POJEM STŘEDOVĚKU Zrod pojmu Orientační vymezení Periodizace Parametry: sociologie ZROD POJMU 2. pol. 15. stol. italští humanisté, fascinovaní odkazem starověké antiky, razí pro po-antické časy označení středo-věk (Il Medioevo; ve významu: temný mezi-čas = distance) konkrétně: Flavio Biondo: Historiarum ab inclinatione romanorum imperii decades (1483) ORIENTAČNÍ (symbolické) VYMEZENÍ (geografie různorodost!) 476 po Kr. rozpad Západořímské říše (germánský vojevůdce Odoaker, přeskupení moci nad územími) * 1492 po Kr. (Kryštof Kolumbus objevení Ameriky) / 1517 (Martin Luther zveřejnil 95 tezí) PERIODIZACE středověku raný (5. 11. stol.) románská éra, pol. 9. stol. vznik prvních států, feudální systém vrcholný (11. 14. stol.) gotická éra pozdní (14. 15. stol.) zárodky renesanční éry PARAMETRY idea trojího lidu: duchovenstvo válečníci / šlechta rolníci svár pohanství a křesťanství postupný rozvoj křesťanské, církevní správy nad věděním, vzdělaností - i nad územím (fenomén kříţových taţení) centra vzdělanosti: kláštery dvory univerzity fenomén morových ran (dobová apokalyptika)
Teologie, scholastika Tomáš Akvínský (1225 1274) roku 1323 prohlášen za svatého, filozof, teolog spolu s Albertem Velikým (Albertus Magnus) autor spisu Summa theologiae
Filozofie, věda Roger Bacon (1220 1292) anglický filozof, františkán, průkopník empirického přístupu k poznávání světa (pozorování, experiment)
Rembrandt van Rijn: Mojţíš (1659) STARÝ ZÁKON - starý pojem křesťanský - - nejednota v kanonizaci v počtu i rozmístění částí / textů, zahrnutých do základní knihy - - protestanti přejali ţidovský kánon (Tanach), ustavený kolem r. 100 po Kr., katolíci a např. Etiopská ortodoxní církev zahrnují další - - předpokládatelné hebrejské rukopisy / zápisy se aţ na zlomky nedochovaly, k dispozici jsou aramejské zápisy, a řecké překlady - - text S Z vznikal po tisíc let, nejstarší zápisy lze spojovat patrně jiţ s obdobím kolem r. 2000 př. Kr. - - skladba: - 1) Tóra = 5 knih Mojţíšových (Pentateuch), počínaje Genesis k Mojţíšovu výhledu k zemi zaslíbené a jeho smrti - 2) Proroci - 3) Spisy (např. kniha Žalmy, Jób, Píseň písní, Kazatel)
STARÝ ZÁKON proslulé motivy / příběhy / postavy inspirující daleko do budoucnosti stvoření světa Adam a Eva, jablko ze stromu poznání vyhnání z rajské zahrady Kain a Abel stavba babylonské věţe: rozrůznění jazyka potopa, Noe (archa) Abrahám Josef a jeho bratří (Egypt) útěk z Egypta (exodus), Mojţíš, Desatero, hora Sínaj cesta do země zaslíbené (Kanaán) Šalomoun, stavba chrámu v Jeruzalémě, král David
Pieter Bruegel st.: Stavba babylonské věže (1563)
EVANGELIA Vznik Nového zákona Části Papyrový zlomek Nového zákona (2Kor 11,33 12,9, kolem roku 200) Vznik Nového zákona jednotlivé texty vznikaly zhruba 50 150 po Kr. psány řecky, pozdější opisy postupně latinsky a v národních jazycích v průběhu 2. 4. stol: shromáţděny v tzv. KÁNON; v té době uţ ovšem v opisech a po částech kolovaly římskou říší nový tedy oproti zákonu starému, hebrejskému, ţidovskému; slovo zákon se někdy ovšem nahrazuje pojmy odkaz či smlouva Části Kánonu 4 evangelia texty připisované bezprostředním učedníkům Jeţíše z Nazaretu (Matouš, Marek, Lukáš, Jan): různé okolnosti a fáze ţivota, působení J. z N. (Krista) Skutky apoštolů (o vzniku křesťanské Církve v Jeruzalémě, zejména o skutcích apoštola Pavla) Epištoly, dopisy, kázání Zjevení Janovo / Apokalypsa Pojem APOKRYFU (nekanonická verze, jiná perspektiva, jiný výsek děje; srov. např. Evangelium Máří Magdaleny, nalezené r. 1896 v Egyptě; kniha Dana Browna Da Vinci kód)
NOVÝ ZÁKON Vidění sv. Jana / Apokalypsa Kapitola 4 =Vidění Boţí moci 4,1-11= Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: Pojď sem, a ukáţu ti, co se má stát potom. Ihned jsem se ocitl ve vytrţení ducha: A hle, trůn v nebi, a na tom trůnu někdo, kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trůnu duha jako smaragdová. Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů, a na nich sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách koruny ze zlata. Od trůnu šlehaly blesky a dunělo hromobití; před trůnem hořelo sedm světel - to je sedmero duchů Boţích; a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři ţivé bytosti plné očí zpředu i zezadu: První podobná lvu, druhá býku, třetí měla tvář člověka, čtvrtá byla podobná letícímu orlu. Všechny čtyři bytosti jedna jako druhá měly po šesti křídlech a plno očí hledících ven i dovnitř. A bez ustání dnem i nocí volají: Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází. A kdykoli ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je ţiv na věky věků, padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí na trůnu, a klanějí se tomu, který je ţiv na věky věků; pak poloţí své koruny před trůnem se slovy: Jsi hoden, Pane a Boţe náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest. Kolem roku 1430
NOVÝ ZÁKON Evangelium sv. Matouše, Kapitola 3 Jan Křtitel 3,1-12 Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: Čiňte pokání, neboť se přiblíţilo království nebeské. To je ten, o němţ je řečeno ústy proroka Izaiáše:,Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, koţený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. Ale kdyţ spatřil, ţe mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, ţe můţete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, ţe činíte pokání. Nemyslete si, ţe můţete říkat:,náš otec je Abraham! Pravím vám, ţe Bůh můţe Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera je uţ na kořeni stromů; a kaţdý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější neţ já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáţdí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm. (=Jeţíšův křest 3,13-17=) Tu přišel Jeţíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně? Jeţíš mu odpověděl: Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh ţádá. Tu mu jiţ Jan nebránil. Kdyţ byl Jeţíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Boţího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: Toto je můj milovaný Syn, jehoţ jsem si vyvolil.
HRDINSKÉ EPOSY Béowulf Pojem EPOSU rozsáhlá veršovaná epická skladba (srov. Epos o Gilgamešovi, Homérovy eposy Illias a Odyssea, Vergiliův epos Aeneias BÉOWULF staroanglický epos, něco přes 3000 veršů dochoval se v jediném rukopise (British Library), který byl poté opisován; rukopis vznikl nejspíš kolem roku 1000, ale báseň sama je starší, snad z 8. stol. jazyk rukopisu: pozdní západní saština se zbytky řady starých nářečí aliterační verš (ne rým, určitý počet slabik přízvučných) název dle jména hlavního hrdiny, připojen v 19. stol. dějiště: dnešní Dánsko, Švédsko v 5. 6. stol. Béowulfův boj s lidoţravými netvory, obry (v severské tradici: trol); boj krále Béowulfa s drakem, který pustoší jeho zemi, králova smrt film Béowulf (Robert Zemeckis, 2007)
HRDINSKÉ EPOSY Píseň o Nibelunzích PÍSEŇ O NIBELUNZÍCH vznik nejstaršího dostupného rukopisu: 13. stol. jazyk: středohorní němčina stavba: zpěvné sloky po 4 řádcích / verších, melodie obtíţně rekonstruovatelná dějiště: okolí Burgundské říše na Rýně, jiţním Německu a kolem Dunaje v dnešním Rakousku a Maďarsku) příběhy: směs germánských, severských a hunských látek; víly, neviditelný plášť, prsten moci, bájný meč, poklad aj., vášně, vraţdy, intriky, pomsta, krveprolití hlavní postavy: Siegfried, jeho ţena Kriemhilda Ten meč měl jméno Balmung a nedostižný břit, v nejednom hrdinovi dokázal probudit úděs a stejně děsný byl jeho držitel: hrady i země získal, neboť se před ním každý chvěl. (Píseň o Nibelunzích)
HRDINSKÝ EPOS Píseň o Nibelunzích Richard Wagner: čtyřdílný operní cyklus Prsten Nibelungů (1848 1874): pasáţ o ukutí prstenu moci tento motiv však vychází z některé ze severských variant ságy Srov. Tolkien: PÁN PRSTENU (1937 1949) Prsten.avi
Recyklace, aktualizace středověkých příběhů, zápletek I Počítačové hry
Recyklace, aktualizace středověkých příběhů, zápletek II ţánr FANTASY motiv draka
HRDINSKÉ EPOSY Píseň o Rolandovi Píseň o Rolandovi verše o hrdinství rytíře Rolanda, o jeho smrti, způsobené zradou, nakonec o vítězství křesťanského vojska v čele s Karlem Velikým vznik: kolem roku 1100 po Kr. = jedna z nejstarších fr. literárních památek, prototyp tzv. chanson de geste (písně o činech) dějiště: Pyreneje, v časech Karla Velikého (747 814), taţení proti Arabům, boj o Zaragozu
HRDINSKÉ EPOSY Píseň o Cidovi Píseň o Cidovi verše o hrdinství Rodriga Díaze de Vivar, zvaného Cid, kastilského rytíře, v bojích proti Arabům (dobyl Sevillu) dějiště: Pyrenejský poloostrov, druhá pol. 11. stol Cid španělský národní hrdina, právě také díky Písni o Cidovi vznik: první polovina 12. stol., nejstarší dochované dílo španělské literatury Charlton Heston ve filmu El Cid (1961)
DVORSKÉ / RYTÍŘSKÉ ROMÁNY Dvorský / rytířský román Chrétien de Troys (1135 1183) - příběhy o druţině krále Artuše (Anglie, 6. stol.), rytířích kulatého stolu, v inspiraci keltskými příběhy; figury: Parcifal (příběh o hledání zázračného sv. grálu), Lancelot a Guinevere, Tristan a Isolda; čaroděj Merlin Tristan a Isolda (John William Waterhouse, 1916) Percival - Artuš - grál.avi Gautier de Châtillon [zemř. počátkem 13. stol. na mor]: Alexandreis, sive Gesta Alexandri Magni (lat.) veršovaná skladba, vyzdvihující osobnost Alexandra Makedonského (vzor rytíře)
DVORSKÁ LYRIKA DVORSKÁ LYRIKA rozvinutá ve 12. 14. stol. v jiţní Francii, šířená potom dál po Evropě; proměna erotické představivosti protagonista: trubadúr / truvér, v Německu později minnesänger (minne = stněm. láska ) básník a muzikant, opěvující v náznacích a symbolech dámu svého srdce - většinou vdanou, a tudíţ nedosaţitelnou ţenu (motiv milostného trápení) nejednou inspirace lidovou písní, formální invenčnost český panovník Václav II. (1271 1305), jeho dvůr Walter von Vogelweide (1170 1230)
DVORSKÁ LYRIKA Bernardt de Ventadorn (1147 1170 ; ): Když křivánka zřím [ ] Ach, tolik chtěl ses dozvědět o lásce a tak málo víš! Svůj cit nemůžeš zadržet k té, od níž přízeň nesklidíš! Srdce mi vzala a mě s ním, sebe samu i světa řád, a je-li pryč, nic nevlastním, jen toužím a chci milovat. [ ] Nad sebou moc jsem ztratil hned a svůj jsem více nebyl, když jí v oči jsem moh pohledět, v zrcadlo, jež je blaha skrýš. Od chvíle té, co v něm zřím, vzdechy mě mohou usmýkat, neboť jsem stejně ztraceným jak krásný Narcis, jenž v tůň spad. [ ] Tou zdá se k ženám náležet má dáma vlastností, pro niž odmítá to, co má se chtět, a co se nemá, činí spíš. Upad jsem v nemilost, to vím, jak bloud na mostě musím stát, proč je to tak, je tajemstvím, moc vysoko jsem mířil snad. [ ] Tristane, nic uţ nesloţím, jdu pryč. Nevím, kde bude spát. Zpěvu se zříkám, odcházím, před láskou se chci ukrývat. Z antologie Přátelé, přiléhavý složím vers (Argo 2001)
DVORSKÁ LYRIKA Guilhelm de Bergueda ( 1138 1192 ): Jeď, žakéři, a neměj strach I. Jeď, žakéři, a neměj strach, ostruhou ostrou v trysk změň cval, nehledej osud ve věštbách, jeď tam, kde Aragónu král, ten aby okovy mi sňal, vždyť až se tělo změní v prach, nebude trest, jejž by dal. II. Ať nemluví mi o vinách, to nyní velmi bych si přál; až opustím své kobky pach, byť by mě před soud povolal, nebude pán, ať blíž či dál, v Tortose či snad na horách, v jehož při bych neobstál. III. Můj Markýz v ty je počítán, s Guillem de Clarmon pln sil, Vikomt, jenž za hrubce je brán, i čtvrtý, kdyby tady žil, všem do očí bych prohlásil: Křivdu jsem neučinil vám, jen manželům jsem cti vzal díl. IV. Jsou mezi námi tři, dím vám, kterým jsem ženy potěšil, a stokrát k jejich studánkám můj kůň šel, by se napojil. A pak po jejich mostech byl pár vraníků mých lehkých hnán, jež za poklad bych nesměnil. V. K Arnautu, mému bratranci, i k Hugovi, dʼaveu bež, žakéři, jim všem vzkázat chci, Bascolovi Romeu též, ve jménu Boha potom kéž poprosí krále v paláci, bych opustit směl tuhle věž. Z antologie Přátelé, přiléhavý složím vers (Argo 2001)
ŢÁKOVSKÁ POEZIE Ţákovská / vagantská poezie rozkvět: 11. 13. stol. Francie, Německo univerzitní studenti; latina / národní jazyk, případně směs (= tzv. makarónská poezie); satira, parodie, milostné motivy, toulavost, chudoba, pijáctví slavná antologie Carmina Burana (kol. r. 1230) srov. úryvek z výboru Písně žáků darebáků (1951) O učení nedbejme, příjemné je neznat nic, v mládí se jen starejme, radostí kde urvat víc. O vážné však dbáti věci pro staré je akorát; mladým lidem sluší přeci neustále laškovat. Carmina Burana. Motiv kola Štěstěny Ach, já študent, světem štván, k utrpení stvořen, co já často zakusím, bídou, nouzí mořen!
CESTOPISY Cestopisy proslulý Milion Benátčana Marka Pola (1254 1324) asijská exotika (Mongolsko, Čína) Marko Polo jej diktoval během svého věznění v Janově, spis se dostal do oběhu ve francouzském znění pod titulem Livres des merveilles du monde (Kniha o zázracích světa) Původní rukopis se ztratil, dochovala se řada opisů a překladů, jeţ svědčí o popularitě textu; staročeský překlad vznikl jiţ kolem r. 1400
ARABSKÁ STŘEDOVĚKÁ LITERATURA Tisíc a jedna noc nejstarší dochované rukopisy - 14. stol. nejstarší vrstva indická: s postavou princezny Šahrazád, vypravěčky, ohroţené smrtí, poté perská vrstva potom, co si Arabové v 7. stol. podrobili Persii, přeloţili a bohatě doplnili sbírku také odkazy na Korán známé příběhy / figury: Aládín (a kouzelná lampa), námořník Sindibád, Alí Baba (a 40 loupeţníků)
ARABSKÁ STŘEDOVĚKÁ LITERATURA Korán základ islámu; zápis zjevení, jehoţ se Muhammadovi (570 po Kr., Mekka 632 po Kr., Medína) prý dostalo prostřednictvím archanděla Gabriela v letech 651 656 po Kr. byl ustaven kanonický text kniha členěná do súr (kapitol) a áj (veršů) http://www.islamweb.cz/