I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. LEDEN 2013
Dobrý den, milí bratři a sestry, přátelé, všechny vás zdravíme v novém roce 2013. Dobrou zprávou pro začátek tohoto roku je, že vy, kdo čtete tyto řádky, jste spolu s námi přežili konec světa z prosince minulého roku. Gratulujeme. To byl samozřejmě pokus o vtip. Rok 2013 bude pravděpodobně rokem, ve kterém nebude lehké si zachovávat dobrou náladu, uchovat si naději a střízlivý pohled na to, co se kolem nás bude dít. Mnoho z dění se bude přímo dotýkat nás osobně, mnohé věci a společenská témata budou médii zkreslována tak, aby vyvolávala spíše negativní náladu a beznaděj, a to mnohem více než jsme to doposud mohli z médií slyšet. (Prvních několik dní tohoto roku mi to jen potvrzuje.) Bude proto důležité zachovat si víru, naději a lásku. V Matoušově evangeliu 24,12 Ježíš říká: A protože se rozmnoží nepravost, láska mnohých vychladne. Láska v nás je ohrožena rozmnožením nepravosti. V loňském roce jsme byli svědky odhalení mnoha korupčních událostí, které šly skrze všechny politické strany a struktury společnosti. Z jedné strany to mohu použít ke kritice současné společnosti a politiky a posilovat negativní náladu, reptání a beznaděj v budoucnost, z druhé strany se na to str.2 mohu podívat střízlivýma očima. Pokud je zveřejněno tolik korupční kauz, může to být také známkou toho, že se začalo něco hýbat a věci jsou odhalovány a posílány před soudy. Jinak bychom o nich ani nevěděli, tak jak tomu bylo dříve. A to není zase tak špatná zpráva. To, jak to lidem podám, záleží na tom, jak je chci ovlivnit a co v nich chci vyvolat. Produkování negativních nálad, reptání a nejasných soudů vede k nedůvěře ve spravedlnost a k přesvědčení, že s nepravostí nemohu již nic dělat a bude to tak pořád. To pak vede k ochladnutí lásky mnohých. Chladná láska je lhostejná. S lhostejným člověkem si může kdokoli dělat cokoli. A o to tu jde. To je cílem zla, abychom se stali lhostejnými. Lhostejnost je od ďábla. Proto nenechme ochladnout svou lásku! Zkušenost několika posledních let mne přivedla k poznání, že milost a láska roste a buduje tam, kde je také právo a spravedlnost. Kde chybí, lidé nejsou schopni věřit v dobré věci a ani v milost a lásku. Nejsou ji schopni přijmout. To nás vede k tomu, abychom se v tomto roce více zaměřili na proměnu nepravostí ve spravedlnost. Na prvním místě v nás samotných, mezi námi ve sboru a centrech, ale i kolem nás. Věřím, že i díky tomu poroste láska a milost mezi námi. Proto, abychom mohli střízlivě posoudit situace a věci kolem nás
musíme je osvětlit skrze Boží pravdy. Budeme se o to snažit v našem zpravodaji, ale také na úvodní webové stránce, a to tak, že budeme komentovat všechny události, které budou mít vliv na naši společnost. Hned začátek tohoto roku nám přináší několik takových témat. Amnestie a volba prezidenta. Oběma těmito tématy se zabýváme v prvním zpravodaji tohoto roku, který vyjde na webu koncem tohoto týdne (komentáře však vydáme i samostatně na hlavní stránce webu). Přejeme Vám osobně mnoho vroucí lásky a pokoj jak řeku po celý rok 2013. Bůh Vám žehnej. Kpt. Josef a Stanislava Knoflíčkovi OBSAH Na úvod str. 2-3 Ohlédnutí za prosincem str. 4-6 (Praha 3, Praha 5) Amnestie str. 6-8 Já a Armáda (2.část) str. 9-12 V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: SPRAVEDLNOST NENÍ SLEPÁ (VYUČOVÁNÍ O PRÁVU, SPRAVEDLNOSTI V CÍRKVI) Volba prezidenta str.12-14 Dobrovolník roku 2012 str.15 str. 3
OHLÉDNUTÍ SE ZA PROSINCEM DĚKUJEME VÁM VŠEM, KTEŘÍ JSTE SE ÚČASTNILI PRODEJE VÝROBKŮ NA STAROMĚSTSKÉM NÁMĚSTÍ. DĚKUJEME PRACOVNÍKŮM AZYLOVÉHO DOMU, PRACOVNÍKŮM ÚSTŘEDÍ A ČLENŮM PRAŽSKÉHO SBORU. TOUTO SBÍRKOU BYLO VYBRÁNO ZA PĚT DNÍ VÍCE NEŽ 28.000,-KČ (Z TOHO 26.295,- KČ PRO AS V PRAZE). DĚKUJEME TAKÉ VÁM, KTEŘÍ JSTE PŘISPĚLI TÍM, ŽE JSTE SI NĚKTERÝ Z VÝROBKŮ KOUPILI. NAŠE PODĚKOVÁNÍ PATŘÍ ALE I VŠEM, KTEŘÍ JSTE NÁS PO CELÝ ROK PODPOROVALI, FANDILI, NEBO NÁS NESLI NA MODLITBÁCH. PRAHA 3 4.12.2012 Vystoupení Radostného stáří v Domově pro seniory v Krabčicích. Radostné stáří předneslo adventní pásmo, přišel nás pozdravit a poděkovat nám ředitel Domova p. David Michal. 6.12.2012 Přijali jsme pozvání od Mgr. Davida Hrona, faráře CČSH do modlitebny na nám. Barikád. Stavěli jsme betlém, zpívali koledy, vyslechli duchovní zamyšlení a poslechli si několik varhanních skladeb. Je tu zima, ale dobře. Přijďte si to vyzkoušet v roce 2013. Ahoj. Pavel str. 4 11.12.2012 Tradiční setkání s dětmi ze ZŠ Ostrovní v KC Biskupcova.
Děti předvedly divadelní představení, zpívali jsme koledy a povídali si o tom, jaké bývaly Vánoce dříve a jak je prožíváme dnes. Vzájemně jsme si předali vánoční dárečky. Zúčastnilo se celkem 43 dětí a seniorů. 19.12.2012 Setkání se studenty z Mezinárodní křesťanské školy Praha (CISP) Tradiční předvánoční setkání. Abychom se více poznali, hráli jsme bingo, četli úryvek z Lukášova evangelia, zpívali koledy a prožili požehnaný čas. Zúčastnilo se celkem 30 lidí. 20.12.2012 Vystoupení Radostného stáří pro klienty KC Biskupcova. Přednesli jsme adventní pásmo, vyslechli duchovní zamyšlení. 18.12.2012 Rozloučení s A.Novákovou, při předvánoční setkání Radostného stáří. Paní Alena odcházela do důchodu. Děkujeme touto cestou za vykonanou práci a ještě jednou ji přejeme hodně Božího požehnání v důchodu. PRAHA 5 10.12.2012 proběhla přednáška na téma Od Egyptu k Izraeli zahrnující dobu od prvních zmínek o Egyptu až po prvního krále Izraele. Ve stejný den se sešli také návštěvníci angličtináři z Prahy 5 a z ústředí AS, aby společně oslavili Vánoční svátky. 20.12.2012 jsme se sešli společně s návštěvníky KC v Praze tři na společné oslavě narození Ježíše Krista. Setkání proběhlo ve sboru Armády spásy. Návštěvníci zaplnili všechny židle. Přišli nás navštívit také zástupci města Prahy 5. Mimo Radostného stáří vystoupily děti ze ZŠ a také nově vznikající pěvecký sbor z KC v Praze 5. Opět ve stejný den dopoledne proběhl slavnostní oběd s programem a předáním dárků ubytovaným na Azylovém domě. str. 5
Na Štědrý večer jsme se tenkrát sešli v Lidické v Praze 5. Společně povečeřet a pobavit se přišlo 37 lidí. Většina z nich by jinak byla na Štědrý večer sama doma. Užili jsme si večera, dobře se najedli a hodně si měli toho co říci. Mimo Andreu Pekárkovou, která jako v předchozích letech zahrála a zazpívala, se opět představil nový pěvecký sbor Prahy 5. Zatím nemá název. I na Silvestra jsme se sešli, abychom ve sboru společně přivítali nový rok 2013. Mimo zábavy jsme se společně modlili. Nikdo neodešel bez modlitby a požehnání. str. 6 AMNESTIE Napsat tento článek jsem se rozhodl po masáži našich mozků médii, hlavně televizí Nova, která v nás buduje pocit něčeho odporného a špatného z vyhlášení amnestie. Způsob argumentace a podávání informací je na této televizi silně manipulační a zavádějící. Tato televize však má obrovský vliv na utváření veřejného mínění. Proto bych se na některé informace podávané touto televizí podíval obyčejným selským rozumem. 1. Televize, ale i mnoho dalších sdělovacích prostředků, hovoří o propuštěných tak, aby to vyvolalo zdání, že se díky amnestii obrovsky zvedla kriminalita. Když skutečně spočítám případy, o kterých se opakovaně mluví, jedná se o jednotky a dá se předpokládat, že se postupně zvednou na desítky a stovky po dokončení propouštění. Musíme si však také uvědomit, že dnes, kdy tento článek píši, bylo propuštěno téměř čtyři tisíce osob z vězení. (To znamená, že zhruba 99% z propuštěných nic po svém propuštění neudělalo do této chvíle.) Naopak naléhavostí, s jakou tyto zprávy redaktoři podávají, obrací veřejnost proti propuštěným, a tím jim i organizacím, které se jim snaží pomoci, obrovským způsobem stěžují práci.
2. Za další obrovskou manipulaci s veřejným míněním považuji informace o tom, že díky amnestii (jinými slovy díky prezidentovi) nejsou potrestáni lidé, kteří byli odsouzeni za korupční a velké finanční trestné činy. Ve většině případů jde o lidi, kteří si vetší část trestu odseděli a byli propuštěni na podmínku za dobré chování. Je jim odpuštěna podmínka, a to proto, že zbytek trestu byl do dvou let. Nebo medializovaný případ Jiřího Miškechova. Prezidentovi se dává za vinu, že není potrestán za zabití/vraždu, ale nebyl to prezident, kdo propouštěl osoby typu Tomáše Pitra na podmínky z vězení, ale soudy. Nebyl to prezident, kdo Miškechova odosoudil k podmíněnému trestu, ale opět soud, který mu dal podmínku. Na tyto lidi se stahuje amnestie díky zvláštním rozhodnutím soudu. Stejně tak se vztahuje amnestie na Trpišovského. Porovnejme situace lidí, kteří zavinili nehody s následkem smrti, nebo vážných zranění (to se může kdykoli stát každému z řidičů, a tím největším trestem je, že to člověk stále nese sebou!) s tím, co úmyslně a opakovaně dělal Trpišovský. Taky dostal podmínku, a proto se na něho vztahuje amnestie. Je to vina prezidenta nebo soudu, že dostal jen podmínku, když úmyslně ohrozil životy mnoha lidí? Tak bychom mohli pokračovat. A pak prominutí trestu starým lidem. Lidí, kterým je nad 75 let není ve věznici mnoho a v tomto věku nikdo z nich není již nebezpečný společnosti. Jde již většinou o nemocné lidi. 3. V neposlední řadě se prezidentovi vytýká, že amnestií končí většina neukončených kauz. A to dokonce těch z devadesátých let. Čí chyba je, že se věci u soudu neřeší i osm a více let? Často nemohlo dojít na řešení finančních vyrovnání, protože nebyly ukončeny soudy. V mnoha případech stále nemohli lidé nakládat s majetkem, nebo s dědictvím, nemohli nakupovat a prodávat, protože nebyly ukončeny soudy. Je chyba na straně prezidenta nebo soudů? Zkusme se vžít do role lidí, kteří byli do takových kauz vtaženi. Deset let jsou neustále v napětí. Neví, co bude zítra. A ne všichni museli být zrovna darebáky. Samozřejmě, že díky amnestii se dostali ven lidé, kteří si to nezaslouží, ale amnestie je druh milosti. Aby byla udělena, musí být někdo před tím odsouzen. Milost není pro nevinné, ti ji nepotřebují, ale pro viníky. Vyhlášení amnestie bude vždy spojeno se silnými emocemi, zvláště u těch, kterých se některý z trestných činů přímo dotýkal, nebo se dotýkal někoho z jejich okolí. Bude se zdát nespravedlivou. Milost není milostí, pokud omilostněný si jí musí něčím zasloužit. Milost souvisí s odpuštěním. Těžko se člověku odpouští v prostředí, které je zkorumpované, kde ruka ruku myje a pod. Osobně nevěřím tomu, že to tak je se všemi soudy, policisty, stáními žalobci. str. 7
Je to opět vinnou médií, že vyzdvihují jen ty záporné věci. Je mnohem více spravedlivých soudců než úplatných, a tak je to ve většině státních institucí. Nám však jsou ukazovány jen ty záporné, místo kladných příkladů. Navzdory opozici souhlasím s výrokem prezidenta, že pokud soudy budou lépe soudit, nebude potřeba amnestií. Také však vím, že je jednoduší vynést rozsudek podle zákona, než spravedlivě věc rozsoudit. Je těžké vynést skutečně spravedlivý rozsudek. Proto institut milosti, jakým amnestie je, bude vždy potřebný. Nechme na prezidentu, jak se svým právem naloží. V demokracii bude vždy potřeba slyšet a naslouchat různým názorů, ale přesto táhnout za jeden provaz. To je to, co se nyní nedaří, spíše naopak je vše dobré k tomu, když můžeme jít po krku vládě včetně premiérem podepsaná amnestie. To je však již z jiného soudku. Zkusme my všichni začít u sebe. Dívat se na své činy a měřit je právem a spravedlivě rozsoudit, pak možná budeme schopni přijmout sami milost a milost dávat. Tedy schopni odpouštět. Josef Knoflíček (Na fotce pod textem jsou odsouzené ženy, které jsou i s dětmi ve věznici, většina z nich byla amnestií propuštěná. I to je obrázek amnestie.) str.8
JÁ A ARMÁDA SPÁSY 2. část Můj nástup do Armády spásy byl také Božím dílem. V září 1997 jsem se vrátil z cestování po severních a západních Čechách do Havířova. Na konci roku jsem pozastavil své malování a nahlásil jsem se, na radu svého táty, na úřadu práce. Bylo to na Silvestra 1997. Hned po Novém roce jsem se modlil za to, abych mohl najít práci, která mi dá stabilní příjem a určitou jistotu. Byl jsem unavený z neustálé finanční nejistoty, kterou přináší svobodné povolání. Četl jsem inzeráty v novinách a modlil se za to, kam se mám jít zeptat. U jednoho inzerátu jsem dostal z Ducha svatého pokyn, abych se tam šel zeptat. Okamžitě jsem se oblékl a po mých zkušenostech s vedením Duchem svatým jsem nepochyboval o tom, že budu mít práci. Když jsem dorazil do firmy v jiné části Havířova, všichni se tam divili, co po nich chci. Nikoho nepřijímají a žádný inzerát nepodali. Nechápal jsem to. Inzerát jsem určitě několikrát četl a na modlitbách mi Duch svatý jasně ukázal, abych tam šel. Po cestě domů jsem nad tím vším přemýšlel a snažil se to pochopit, když na mne zavolal známý hlas. Rozhlédl jsem se a uviděl bratra z Apoštolské církve, kam jsem občas v Havířově chodil. Dali jsme se do řeči a já jsem mu po několika minutách řekl, co se stalo. Pracoval jako sociální pracovník v azylovém domě pro matky s dětmi. Jeho první reakcí bylo: Armáda bude otvírat noclehárnu a budou potřebovat pracovníky, tak zajdi za ředitelem a zeptej se. Vrátil jsem se domů a nejdřív jsem začal znovu hledat inzerát, na který jsem se byl vlastně zeptat. V těch novinách jsem ho nenašel. Pročetl jsem pro jistotu všechny noviny, které jsem měl doma, ale ten inzerát jsem už nikdy nenašel. Přesto vím, že jsem ho četl předtím několikrát a opisoval jsem si z něho adresu firmy. Pochopil jsem, že to bylo Boží vedení. Cílem toho, proč jsem vyšel ptát se na nabídku z inzerátu, nebyla práce v oné firmě, ale setkání s bratrem Jírou po cestě z té firmy. Sám od sebe bych do těch míst nešel, ani bych neměl důvod s tímto bratrem hovořit, protože jsem ho do té doby moc neznal. Bůh udělal vše tak, abych došel k tomu, že je to jeho nadpřirozené vedení a ne náhoda. Vždyť před rokem jsem prohlásil, že u takové organizace bych nikdy nepracoval. Celou noc jsem nad tím přemýšlel a ptal se Pána. Čím více jsem se ptal, tím více jsem byl přesvědčen, že je to ONO, co Pán po mě chce. Pochybnosti jsem však stále měl. Hlavně kvůli své mnohaleté kriminální minulost, neměl jsem žádné vzdělání (ze střední školy jsem utekl), nebyl jsem ničím vyučen a měl jsem nepořádek v papírech (neměl zápočtový list apod.). str. 9.
Ráno po probdělé noci jsem se rozhodl, že půjdu za ředitelem Armády spásy v Havířově. Modlil jsem se: Pane, je-li to tvá vůle, tak ti děkuji a vím, že to dobře dopadne. Mýlím-li se, pak to všechno zboř i v mém myšlení. Zavolal jsem, domluvil schůzku a vyrazil. Setkání s Přemkem Kopečkem, ředitelem Armády spásy v Havířově, patřilo mezi ty, na které se nezapomíná. Dříve jsme se viděli jednou, a to jen na chvíli, ale neznali jsme se. Přemek chtěl vědět, jakou mám představu o pomoci lidem. Vyklopil jsem mu svůj život, včetně všech mých trestů, potulování se, spaní po lesích, či sklepech, pití, ale také jak mne z toho Bůh dostal a jak mne vede dál. Vím, že jsem mluvil o snu, že lidé se mohou dostat z ulice a lesa do normálního života a někde na té cestě budu já s nataženou pomocnou rukou. Pak jsme se společně dlouho modlili a tekly nám slzy po tvářích. Na konci setkání mi teprve řekl, jak to bude s noclehárnou. Nevěděl, kdy přesně ji budou oficiálně otvírat, ale určitě se mnou počítá a dá mi vědět včas před nástupem. Odcházel jsem s jasným příslibem práce. Bylo to v úterý 6. ledna 1998. Do mého nástupu muselo ještě uplynout celých pět měsíců. Za tu dobu jsem se v Apoštolské církvi seznámil se Stáňou mou ženou, která také pracovala v Armádě spásy v komunitním centru. Naši svatbu jsme naplánovali na 20. června. Ve chvíli, kdy jsme měli sjednaný termín i svatební cestu se, ozval Přemek Kopeček, že mám 1. června nastoupit jako pečovatel na noclehárnu. Já ho zase informoval o svatbě a o tom, že máme domluvenou svatební cestu. Nevadilo mu to, chtěl mne mít na noclehárně. Tak jsem prvního června ráno nastoupil na první směnu. Při příchodu na první směnu mne však přivítala malá změna. U vchodu do areálu stála nová brána (nový plot kolem pozemku ještě nebyl) a před bránou několik palet naložených zámkovou dlažbou. První informace o své budoucí práci jsem dostával od vedoucího Milana Bureše při přenášení dlažby od brány na místa, kde se měla pokládat. Byla to pěkná fuška, ale skvělý začátek. Rozhovor při společné fyzické práci je úplně jiný, než v kanceláři. Prvních několik dní jsem pracoval pouze dopoledne, abych se seznámil s provozem, ale také jsem přebral některé administrativní úkoly. Po několika dnech jsem již pracoval sám. Dělali jsme dvacet čtyři hodin v kuse a pak jsme měli dva dny volna. Jednou za čas nám vyšel volný víkend. Moc jsem se tam ještě nerozkoukal a měl jsem svatbu a volno.. Bylo to období, kdy v Armádě spásy pracovalo velké množství věřících z Apoštolské církve, kde jsme se Stáňou měli svatbu. Přišla na ni většina zaměstnanců. Byl jsem překvapen zájmem a rodinnou atmosférou. Dostali jsme krásně zabalenou, průhlednou krabici plnou nejrůznějších knoflíků. Mezi nimi bylo nasypáno mnoho drobných mincí (v té době platily str. 10
ještě padesátníky), ale také papírové bankovky složené v krásné motýly. Po návratu ze svatební cesty jsme několik hodin přebírali knoflíky a mince. Jako pečovatelé jsme dělali věci, které by dnes nikdo nedělal. Kromě toho, že jsme klientům připravovali večeři (museli jsme vše připravit: nakrájet chleba, namazat, nebo rozdělit uzeniny na talíře apod.), jsme přes noc prali, sušili a žehlili prádlo, aby ráno mohli odejít v čistém. Samozřejmě, že to nebylo automaticky pro všechny, ale když někdo potřeboval prádlo vyprat, vyprali a vyžehlili jsme mu ho během noci. Dělal jsem to tak, že jsem se vždy modlil za toho člověka, kterému to prádlo patřilo, po celou dobu, co jsem ho žehlil. Myslím, že to přejali později i někteří další kolegové. Krátce po mém nástupu onemocněl můj vedoucí a já jsem musel převzít na tu dobu nějakou administrativu. Nic složitého, ale znamenalo to být v práci déle. Jednu dobu jsem se chodil domů jen vyspat. Bylo to pro mě nejvytíženější léto, které jsem do té doby zažil. Nestěžoval jsem si, naopak jsem v tom byl šťastný. Stáňa odjela v dovolené vařit na dětský tábor Apoštolské církve a já jsem trávil celou dobu na noclehárně. Dokonce i s našimi dětmi. Koncem léta, kdy se už vše dostalo do normálu, byli jsme opět všichni v práci a měli normální směny a já jsem konečně chodil domů tak, jak bych měl, ke mně promluvil Bůh. Řekl mi: Chci, abys tento dům vedl. Uděláš to pro mne? Ano, odpověděl jsem, ale musíš být se mnou. Budu, byla jeho odpověď. Pak ještě dodal: Zítra ti to přijdou nabídnout. Druhého dne nás Přemek a Marta Kopečkovi pozvali na večeři do restaurace. Do skvělé restaurace. Mělo to být překvapení, ale já jsem již věděl, co se děje. Po večeři při dezertu mi Přemek oznámil, že se mnou počítá jako s vedoucím noclehárny. On s Martou odchází do Šumperku, na jeho místo půjde můj vedoucí a já nastoupím na jeho místo. Dal mi tři dny na rozmyšlenou. Řekl jsem mu, že to již vím od předchozího dne od Pána, tak říkám ano. Měl jsem velkou radost. Jednak proto, že budu dělat to, co jsem začal milovat, ale hlavně, že se naplnilo slovo, které jsem dostal. Z toho jsem se radoval asi více. V radosti jsem si neuvědomil, že jsem udělal jednu chybu. Stáňa nevěděla, co jsem já věděl od Pána a mé okamžité ano při večeři ji zaskočilo. Měli jsme tři měsíce po svatbě, ale já jsem se rozhodoval jako za sebe. Měla však z toho také radost. Trvalo to dlouho, než jsem pochopil, že pokud vám Bůh něco jasně str. 11
oznámí, tak to neznamená, že to všichni kolem ví také. Neznamená to, že vám hned uvěří, že to a to je od Boha. Potřebují čas, potřebují o tom mluvit. To, co nepotřebují je slyšet toto říká Bůh, tečka. Je to především proto, že jim tím bereme možnost přijmout věci z Ducha svatého. Zvláště jedná-li se o rozhodnutí pro ně důležitá, do kterých je chceme zapojit, musí mít oni sami ujištění, že k vám mluvil Bůh. Nejlépe tak, že sami přijmou z Ducha totéž. Bůh mluví nejen ke mně, ale k našim bratřím a sestrám. Dokonce i k nevěřícím. JK (pokračování příště) VOLBA PREZIDENTA str. 12
Za několik dnů půjdeme volit nového prezidenta naší republiky. Bude to poprvé, kdy v historii České republiky se bude volit prezident v přímé volbě. Všichni se sice snaží, aby to bylo co nejpodobnější volbám v USA, ale základní věc tomu bude vždy chybět, a to důležitost a síla postavení prezidenta České republiky. Americký prezident a jeho pravomoc se dá tak trochu přirovnat ke spojení našeho předsedy vlády a prezidenta. Český prezident má omezené možnosti. Abychom pochopili jeho postavení, vybral jsem z Ústavy ČR jeho práva a povinnosti. Prosím, všimněte si, že u článku 63 je při všech jeho pravomocech nutný podpis někoho z vlády, aby to bylo platné! Také odpovědnost za taková rozhodnutí nese vláda. Ústava České republiky Hlava třetí - Moc výkonná Prezident republiky Čl. 62 Prezident republiky a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny, c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu, d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády, e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení, h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, i) podepisuje zákony, j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky. Čl. 63 (1) Prezident republiky dále a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, str. 13
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil, d) přijímá vedoucí zastupitelských misí, e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu, g) jmenuje a povyšuje generály, h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán, i) jmenuje soudce, j) má právo udělovat amnestii. (2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon. (3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. (4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda. Čl. 64 (1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá. (2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Jsem přesvědčen, že tak jak žijeme v období, kdy se věci a společnost nekontrolovatelně mění, tak to zasáhne i prezidentský úřad. Klausem končí éra prezidentů, jak jsme je doposud v historii ČR znali. Nový prezident (ať již bude zvolen kdokoli) vstoupí do situace, kdy bude jeho úřad radikálně proměněn a více podřízen Evropské unii. Postupně, ale rychleji než doposud, bude ukončována svrchovanost ČR, tak jako ostatních členů EU. To bude měnit i postavení prezidentů. Nepíši to jako kritiku něčeho špatného, ale pouze jako konstatování očekávání, že se to bude dít. Koho volit? Politická scéna posledních let je bojištěm, kde je povoleno všechno. Je povoleno vše, co zničí nebo oslabí politického protivníka, i když to je nečestné, nemorální, i když to poškozuje ČR. Chybí čest a odpovědnost. Osobní přesvědčení má přednost před jednotou. Lidé nejsou ochotni se něčeho vzdát. Chybí ochota obětovat své zájmy pro celek. V takové situaci potřebujeme prezidenta, který bude schopen obětovat své ambice pro čest, pravdu, spravedlnost. Je mezi kandidáty někdo takový? Jak to poznat? Prezidentem se nestává nikdo předem, ale teprve působením ve funkci. I ten, který se zdá nezpůsobilý, může se stát dobrým prezidentem a naopak. (Přísloví 21,1: Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.) Doposud jsem nenašel nikoho mezi kandidáty (a to sleduji jejich diskuze), který by mi vyhovoval jako prezident, i když mám představu o tom, kdo asi vyhraje. Určitě však půjdu volit, a tím se budu muset pro někoho rozhodnout. Budu se modlit, aby mne Bůh při této volbě vedl. JK str. 14
DOBROVOLNÍK ROKU 2012 Co je soutěž Dobrovolník roku. Cílem soutěže je ocenit dobrovolníky, kteří pomáhají v neziskové či jiné organizaci či jsou prospěšní jednotlivci nebo skupině osob na území Prahy 3, a to alespoň po dobu jednoho roku. Kandidáta na ocenění může navrhnout fyzická osoba trvale žijící v Praze 3 nebo právnická osoba působící či sídlící na území třetí městské části. Podmínkou udělení ceny je ovšem souhlas kandidáta zapojit se do soutěže. Výběr kandidátů potom provádí výběrová komise složená ze zástupců neziskových organizací, městské části Praha 3 a místních medií. Komise je pětičlenná a její složení navrhuje zástupce starostky pro sociální věci a zdravotnictví. Letos se uskutečnil druhý ročník soutěže. 11.12. BYLI OCENĚNI NEJLEPŠÍ DOBROVOLNÍCI ROKU 2012 V PRAZA 3. MEZI NIMI BYLA I NAŠE DOBROVOLNICE Z KOMUNITNÍHO CENTRA V BISKUPCOVĚ 36, PANÍ A L E N A M A T U C H O V Á. BLAHOPŘEJEME JI K TOMUTO OCENĚNÍ A PŘEJEME BRZKÉ UZDRAVENÍ, HODNĚ SÍLY, RADOSTI A BOŽÍHO POŽEHNÁNÍ. JEŠTĚ JEDNOU VÁM ALENKO DĚKUJEME ZA VAŠI PRÁCI.
PROGRAM SBORU V LEDNU 2013 Modlitby: PO-PÁ 08:00 9:00 hod. Sbor Lidická 18, Praha 5 suterén Bohoslužby: NEDĚLE 8:30 hod. Azylový dům B. Bureše, Tusarova 60, Praha 7 NEDĚLE 10:00 hod. Komunitní centrum AS Biskupcova 36, Praha 3 NEDĚLE 16:00 hod. Sbor Armády spásy Lidická 18a, Praha 5 (prosím, zvoňte) Skupinky: ÚTERÝ 13:00 hod. Biskupcova 38, Praha 3 STŘEDA 10:30 hod. Sbor Armády spásy Lidická 18a, Praha 5 ČTVRTEK 17:00 hod. Azylový dům B. Bureše Tusarova 60, Praha 7 Mimořádné akce: PONDĚLÍ 28.1. V 16.30 HOD. - PŘEDNÁŠKA " OD JOZUA K JEŽÍŠOVI" STŘEDA 30.1. V 17.00 HOD. VYUČOVÁNÍ PRO MÍSTNÍ DŮSTOJNÍKY A SLUŽEBNÍKY SBORU Adresa sboru: Lidická 18a, Praha 5, 150 00 Telefon: 773770223, 773770222 e-mail : knoflickovi@volny.cz josef_knoflicek@czh.salvationarmy.org www.armadaspasypraha.cz