Osek jede na jih - část 3. Autor: Aleš "alesk" Komínek, 19. 11. 2012 16:24 S budíčkem jsme v neděli (13.10.) ráno nemuseli opět pospíchat, protože naše Z se jela až v půl 11. Hned po ránu využili fotografové přínivých podmínek a šli si vyfotit válející se mlhu v údolí. Fotka od Tomáše (foceno v 8:04)
Fotka od Kennyho (foceno v 8:15) Já jsem si ráno ahrál na hledače, při hledání klíčků od auta. Naštěstí jsme měli každý druhé klíče u někoho jiného v autě, takže hledání nebylo tak hektické, jak by se mohlo na první pohled dát. Nakonec se ukáalo, že i když se večer dají klíčky do stanu k hlavě, není problém, aby ráno byly na druhý straně u nohou :). Po snídani jsme vyraili asi 500m do protisměru Z, kde se nacháel ajímavý technický úsek. Tři ostré atáčky, s docela ajímavým převýšením. Když jsme tudy v sobotu projížděli, vykoušeli jsme si na vlastní kůži, že ukroutit tenhle úsek a volantem není žádná sranda.
Odobený Diana Žádnou divočinu jsme od tohoto úseku nečekali, ono vyškrábat se nahoru nebyla opravdu žádná sranda. Ale hlavně piloti se silnými adohraby nám i tady ukáali pěkný sport. Jeden nejhečích průjedů ovšem předvedl Silvéro s Octavií.
Kluci v akci Po dvou hodinách bylo odjeto, takže jsme se mohli odebrat pět k autům a v paue před druhým průjedem jsme si dopřáli oběda a odpočinku. Tomáš se bohužel místa vracel be židličky a dokonce be mikiny, obojí si nenávratně půjčil některý s ostatních diváků na místě, ale protože jsme místa odcháeli každý v jinou dobu, jistili jsme to až u aut, kdy už bylo na nějakou nápravu podě. ally, to je dřina... Po poobědním odpočinku jsme se vydali na druhý průjed. Nemuseli jsme ale chodit daleko, na doporučení kluků Tišnova ůstala většina nás v táhlé pravé atáčce hned u louky.
Fandíme! Já jsem s kamerou šel dál po trati, kde se nacháela ostřejší levá do kopce, ve které poslední předjedec s Deltou prorail o hranu asfaltu řejmě vanu (nebo diferenciál), takže následných pár set metrů bylo lehce pokropeno olejem.
"Moje atáčka" Kenny šel dokonce ještě o kousek dál a následné táhlé pravé viděl i na úsek, kde stála většina nás. Kennyho atáčka (nad autem je vidět úsek kde stál bytek) Tady si každý na svém úseku užil spoustu pěkných průjedů, ale jen většina nás, co ůstala spolu s fans Tišnova v dolní, táhlé pravé atáčce si užila i něco navíc. Italské nesmrtelné fanoušky, kteří se vypotáceli k trati, a nenapadlo je nic lepšího, než si stoupnout na vnějšek atáčky před bříky. Nejmladšímu party se sice na vnějšek atáčky moc nechtělo, ale starší ho přesvědčili a nakonec tam stáli všichni. elou dobu popíjeli nějaký italský slaďák, ale až když se jeden Italů napil tišnovské placatky (nevím, jestli v ní ještě něco bylo ), ačal ten správný koncert :).
Ochutnávka slivovičky Tak to asi stačí Od té doby se na každé auto křičelo dajgass, takže nejvěrnější fanoušek dostal od nás tuhle předívku. Došlo i na nějaké focení s českou vlajkou a společné fandění českým posádkám. Ještě
přibližně hodinu stihnul DajGass fungovat, pak spokojeně usnul ve svém křesílku s telefonem v ruce, takže to vypadalo jako by psal nekonečnou SMS. DajGass píše SMS Po odjetí celého pole jsme se roloučili s Tišnováky, kteří naskákali do aut a vyraili domu. My jsme u aut probrali následující plán. Nakonec jsme se rohodli jet se podívat ještě do ávěrečného servisu, ale ralmen s mirusem se tohoto výletu vdali a rohodli se počkat u stanů. Zatímco jsme jeli do Seravalle do servisu, kluci měli pokračování na louce, kde se bytek italské party snažil naložit DajGasse do auta.
No comment :) My jsme tentokrát pohodlně aparkovali u servisu a namířili jsme si to rovnou do české kotliny, kde bylo co slavit. Tam kde jsme ve čtvrtek po příjedu ačínali, jsme i legendy ukončili. Pivo opět teklo proudem a vhledem k tomu, že se Mírovi Janotovi alíbila naše vlajka, došlo na její předání i s věnováním. Vniklo několik ajímavých fotografií, které jsou k vidění na stránkách radotínského týmu ve fotogalerii (http://www.hajek-reklama/fotogalerie/category/57-rally-legendy-201-san-marino) a nakonec došlo i na jednu společnou fotku.
Foto: tirad Hájek www.hajek-reklama Po hromadném focení dorail do českého tábora ještě pan Volta, který přišel našim klukům pogratulovat. Na místě pak onámil Mirkovi Janotovi, že když přijede příští rok na Legendy, půjčí mu Lancii 037, to už tak veselého Mirka pobavilo ještě víc, takže následné společné fotky se nesli ve velmi veselém duchu :).
Oslava pokračuje Po roloučení s oslavenci jsme prohodili ještě pár slov s Mravencem a vyraili jsme na cestu pět ke stanům. Po příjedu na místo nám kluci vyprávěli, co ažili s DajGassem, my jsme jim na oplátku ukáali, jak se slavilo v servisu. Nebývalo, než si dát něco k večeři a udělat tradiční kafe. Téma večera byl ítřejší přejed do Livorna. Během večera ještě ačalo několikrát pršet, takže jsme poseděli pod přístřeškem plachty a postupně jsme odcháeli spát. V pondělí (15.10.) ráno jsme posnídali, sbalili jsme stany a přístřešek, který celou noc odolával větru a vyraili jsme na cestu. V plánu bylo astavit se ještě v San Marinu pod hradem a vyjít se podívat na jednu vyhlídek. V sobotu jsme toho díky mle moc neviděli, takže jsme se nechtěli o ten pohled ochudit.
Na horiontu je vidět imini a moře Nejdříve jsme se prošli po hřebenu a následně jsme amířili k jedné přístupných vyhlídek. Při diskui před kasou k nám přišel pokladník a ačal se vyptávat, odkud jsme atd. Kupodivu Osek nenal, když jsme se mínili o Prae, už se trochu chytal, ale stačilo říct Pilsen a byli jsme doma :). Ital se roářil jak sluníčko a okamžitě se s námi ačal bavit lámanou češtinou. Jeho první slovo bylo překvapivě pivo :). Za 4,50 jsme si u něj koupili vstupenku na vyhlídku a přes výstavku se braněmi jsme se dostali až na vrchol věže, e které byl krásný rohled.
Pohled jedné vyhlídkové věže na druhou estou vyhlídky jsme ještě natankovali plnou nádrž do našich aut (1,654 /l) a nakoupili jsme nějaké ásoby.
Jeero v horách Do Livorna jsme měli na výběr několika cest, my jsme volili sice tu nejkratší, ale ato nejpomalejší. estování po dálnicích jsme si cestou do San Marina užili dost, takže tentokrát jsme volili trasu přes hory, kde na nás opět čekala nějaká ta dešťová přeháňka.
A opět prší V Areu už jsme přeci jen najeli na dálnici a bylých 70 km pokračovali po ní. Bohužel jsme si co do rychlosti moc nepomohli, protože se spustila taková průtrž mračen, že po dálnici nešlo jet víc než 80km/h. Po 5. hodině jsme dojeli na další plánovanou astávku, která byla v Pise. Ano, šli jsme se podívat na šikmou věž, kde jsme strávili cca hodinku.
V Pise rostou i stromy šikmo Od šikmé věže už jsme jeli přímo do Livorna, kde nám ve 21 hodin měl vyjíždět trajekt. Najít přístav nám problém nedělalo, ale k lodi jsme trefili až na třetí pokus. Přijeli jsme v době, kdy loď akorát přijížděla, takže jsme si jí prohlédli v celé její kráse.
Už nám to přijíždí Během chvilky ačalo vyloďování a tak jsme měli možnost vidět, co se do takového trajektu vejde. Po 8. hodině přišla řada na nás a ačalo naloďování. Ještě před ním nastal drobný problém, kdy naší posádku nechtěli pustit na loď. Za všechno mohlo předložení špatného voucheru s čárovým kódem. Naštěstí se všechno bry vysvětlilo a na loď jsme se všichni dostali.
Vystupovat a jdeme na palubu Všichni jsme pobrali potřebné věci a šli jsme si najít místo na palubu. hvilku nám trvalo, než jsme se na trajektu orientovali, ale nakonec jsme si našli krásnou společenskou místnost, kde jsme se roložili své věci. V půl 10. jsme vyraili přístavu na širé moře. Už po chvilce nám bylo jasné, že cesta bude ajímavá. Vhledem k docela silnému větru, byli na moři poměrně vysoké vlny. I ti nás, kteří na trajektu cestovali poněkolikáté říkali, že takové vlny ještě neažili. Po vyplutí jsme se ještě dověděli, že v místnosti, kterou jsme si vybrali, ůstat nemůžeme, takže jsme si šli najít místo do jiné části lodi. Nakonec jsme se přeci jen někam poskládali a měli jsme před sebou dlouho noc, protože v přístavu v GolfoAranci jsme měli být ráno v 7 hodin. Někteří nás si cestu trávili hraním karet, někdo šel hned spát a někteří bojovali s mořskou nemocí. Na pokračování