Brazílie: Zelený obr se probouzí Brazílie zaznamenává rychlý hospodářský vzestup, provádí reformu ozbrojených sil a získává stále větší politický vliv. Může se stát dominantní mocností jižní polokoule, nejprve se však musí vypořádat se sociálními, ekonomickými a bezpečnostními problémy, které její pozici zatím oslabují. Brazílie se v poslední době rychle rozvíjí. Po letech vojenských diktatur, ekonomických krizí a sociálních bouří se zdá, že největší země Latinské Ameriky konečně míří k prosperitě. Roste i její politický vliv na celé jižní polokouli a upevňuje se nedávno navázané partnerství s Ruskem, Indií a Čínou (tzv. koalice BRIC). Brazílie dokonce usiluje o místo stálého člena Rady bezpečnosti OSN a hodlá se stát garantem bezpečnosti celé Latinské Ameriky. V Brazílii nastoupila levice Latinská Amerika byla během celého 20. století považována za sféru zájmů USA. Nejvíce se tento vztah projevil za studené války, kdy Spojené státy nekompromisně bránily pronikání vlivu SSSR a komunismu do Latinské Ameriky. Nebylo to právě jednoduché, protože sociální a ekonomické problémy podnítily sympatie obyvatel k levicovým ideologiím. Většina zemí regionu zažila levicová povstání, případně i socialistické vlády. Možnost vzniku vysloveně komunistické země v Jižní Americe představovala pro USA takovou hrozbu, že Washington raději podporoval ultrapravicové vojenské režimy (např. v Chile). V současné době je však ve všech státech zřejmá snaha zbavit se (alespoň do určité míry) vlivu USA. Jde především o Venezuelu, jejíž levicový prezident Hugo Chavez navázal pevné spojenectví s Kubou a při každé příležitosti kritizuje politiku USA. Ale mnohem větší výzvu pro Spojené státy bude zřejmě představovat Brazílie, jejímž současným prezidentem je Luis Inacio Lula da Silva. Je po čtyřiceti letech prvním levicovým prezidentem Brazílie a netají se svou snahou dostat Brazílii na post supervelmoci. Program prezidenta Silvy je zaměřen především na vyřešení ekonomických a sociálních problémů, které Brazílii oslabují už mnoho let (více v rastru), dále na revitalizaci průmyslu a rozšíření gramotnosti. Stručně řečeno, Brazílie se musí proměnit ze země rozvojové v zemi rozvinutou. Analytici odhadují, že Silva se bude snažit spojit jihoamerické země do jednoho ekonomicko-politického bloku, který bude (za tiché podpory Ruska, Indie a Číny) soupeřit s USA. Základem tohoto bloku by mohl být společný trh Mercosur, jehož současnými členy jsou Brazílie, Argentina, Chile, Bolívie, Paraguay a Uruguay. Hlavním bezpečnostním prvkem tohoto bloku mají být brazilské ozbrojené síly, již dnes hodnocené jako nejlepší v Latinské Americe. Dnes se však nacházejí uprostřed komplexní reformy, kterou navíc zpomaluje razantní snížení rozpočtu ministerstva obrany. Tomu byla pro čtyřleté období 2004-2007 přidělena suma, jež by v 90. letech nepokryla výdaje ani na dva roky. Výsledkem je zrušení některých nákladných zbrojních programů. Primární úkol: Amazonie Ozbrojené síly Brazílie (a koneckonců i dalších jihoamerických zemí) se od evropských nebo asijských poněkud odlišují. V regionu totiž existuje minimální riziko války mezi státy, takže ozbrojené síly jsou zaměřeny na vnitřní bezpečnost, pohraniční hlídkování a záchranné a humanitární operace. Brazilská armáda je v některých částech země zapojena i do civilní infrastruktury, např. staví a opravuje silnice a mosty nebo zajišťuje zdravotní péči. Brazílie musí bránit pevninskou hranici o délce 14 691 km, z níž velká část leží v pralesní oblasti Amazonie. Hlavně hranice s Peru, Kolumbií a Venezuelou jsou neklidné, působí na nich narkomafie a guerilly, dochází k ilegální těžbě nerostů a dřeva a sporům majitelů půdy s drobnými zemědělci. Vláda až donedávna neměla některá území pod kontrolou.
Pro operace v Amazonii byly vytvořeny speciální džunglové jednotky a zvyšuje se počet vojáků v regionu; na konci roku 2006 má dosáhnout 25 000 mužů. V provozu je i Raytheon SIVAM (Sistema Integrado de Vigilância da Amazônia), komplex pozemních, vzdušných a družicových senzorů sledujících celé území i vzdušný prostor Amazonie. Pokud jde o boj v džungli, brazilská armáda představuje skutečnou špičku a jeden z jejích generálů řekl, že v případě války může proměnit Amazonii v nový Vietnam. Brazilské ozbrojené síly jsou zajímavé i vysokým podílem techniky domácího původu. V 80. letech se Brazílie řadila mezi hlavní vývozce vojenské techniky a firma Engesa byla považována za největšího výrobce vojenských vozidel na světě; průzkumná vozidla EE-3 Jararaca a EE-9 Cascavel, transportéry EE-11 Urutu a stíhače tanků EE-17 Sucuri jsou ve výzbroji asi třiceti zemí světa. Engesa ale v roce 1990 vyhlásila bankrot; jedním z důvodů byly masivní investice do vývoje tanku EE-T1/T2 Osório, jenž nakonec nenašel zákazníka. Naopak úspěšné období prožívá firma Embraer; patří jí čtvrté místo v žebříčku výrobců civilních letounů a turbovrtulová cvičná letadla EMB-312 Tucano používají i síly Velké Británie a Francie. Hlavním tankem je Leopard Brazilská pozemní armáda zahrnuje sedm regionálních velitelství, pod které spadá osm divizních velitelství a 25 brigád, a to 1 brigáda obrněné kavalerie, 4 brigády mechanizované kavalerie, 3 brigády obrněné pěchoty, 9 brigád mechanizované pěchoty, 4 brigády pro boj v džungli, 1 pohraniční brigáda, 1 vzdušná výsadková brigáda, 1 brigáda lehké pěchoty a 1 brigáda protivzdušné obrany. Při výběru vozidel klade brazilská armáda důraz na pohyblivost v bažinatém terénu, a tak obvykle dostávají přednost lehčí typy. Páteří pozemních sil jsou německé tanky Leopard 1A1, americké M60A3 Patton a lehké americké M41 Walker Bulldog, transportéry EE-11 Urutu, M113 a M59 a průzkumná vozidla EE-9 Cascavel. K boji proti tankům slouží zejména 84mm pancéřovky Carl Gustav a řízené střely Cobra, Milan a Eryx. Hlavňové dělostřelectvo sestává ze starších typů britské a americké výroby; konkrétně jde o 105mm tažená děla M101, M102 a L118, 155mm tažená děla M114 a 105mm samohybná děla M108. Nejlepšími zbraněmi dělostřelců jsou raketomety ASTROS II od brazilské firmy Avibrás. Odpalují rakety ráže 127, 180 a 300 mm (dostřel 90 km), mají moderní systém řízení palby a kontejnerové nabíjení. Brazílie dále disponuje asi 1000 minomety ráže 81, 107 a 120 mm a 300 bezzákluzovými děly ráže 57 a 106 mm. Slabinou Brazílie je nekvalitní protivzdušná obrana; vedle několika stovek kanonů ráží od 20 do 90 mm zajišťují ochranu vzdušného prostoru a vojsk jen čtyři mobilní raketové systémy Roland 2 a několik desítek přenosných kompletů Mistral a Igla. Brazilská vláda si je tohoto nedostatku samozřejmě vědoma a podle některých zdrojů uvažuje o koupi moderních ruských protiletadlových raketových systémů. Letecké útvary armády disponují převážně americkými a francouzskými vrtulníky nebo jejich licenčními kopiemi (např. H-50 a H-55 Esquilo jsou kopie francouzských typů AS-350 a AS-355 Ecureuil). Brazílie volí Mirage 2000C Zmíněnými rozpočtovými škrty nejvíce utrpělo brazilské letectvo, které muselo zastavit výběrové řízení na nový bojový letoun F-X (více v minulém ATM na str. 6), jež měl nahradit zastaralé stíhačky Mirage IIIBR (místní označení F-103). Jako dočasné náhradní řešení byl zvolen nákup dvanácti letounů Mirage 2000C, jež letos vyřadí francouzské letectvo. Druhým typem nadzvukového letounu je F-5BR (F-5E/F) Tiger II v počtu asi 40 kusů, které jsou ve spolupráci s izraelskou firmou Elbit modernizovány na F-5EM/FM. Zbylé útočné a cvičné stroje už jsou domácí výroby. Na prvním místě jsou to dvě varianty letounu AMX, a to útočná A-1A AMX (55 kusů) a cvičná A-1B AMX-T (11 kusů). AMX je
produktem spolupráce firmy Embraer s italskými výrobci Aermacchi a Alenia. Itálie poskytla Brazílii i licenci na výrobu typu M.B.326 a v Brazílii létá kolem 80 kusů pod názvem AT-26 Xavante. Postupně je nahrazují stroje AT-29 Super Tucano (EMB-314), což je zdokonalená verze již zmíněného cvičného AT-27 Tucano (EMB-312). Pro průzkum, hlídkování, dopravu VIP a štábní úkoly slouží hlavně úpravy civilních typů EMB-110/111 Bandeirante (C-95 a P-95), EMB-120 Brasilia (C-97), EMB-121 Xingu (U-9) a nejnovějšího EMB-145 (C-99 a R-99; více o typu EMB-145 ISR kategorie AEW&C najdete v ATM 5/2005 na str. 9). Kromě strojů domácí výroby užívá brazilské letectvo např. letouny C-130 Hercules, Boeing 707-320B (KC-137), DHC-5A Buffalo (C-115), Hawker 800XP a vrtulníky AS-332M Cougar a UH-1H. Brazílie si dále objednala deset amerických transportních vrtulníků UH-60L Black Hawk a údajně projevuje zájem o jihoafrický bitevní stroj CSH-2 Rooivalk. Nejistý je nákup osmi protiponorkových letounů P-3A/B Orion, které vyřadilo US Navy a které má evropská firma EADS-CASA modernizovat na standard P-3BR. Brazílie však zvažuje zrušení kontraktu a upřednostnění vlastních letounů P-99E na bázi EMB-145. Nákup 12 středních dopravních letadel EADS-CASA C-295M (náhrada za DHC-5A) byl odložen. Námořnictvo a námořní pěchota Vlajkovou lodí brazilské flotily je letadlová loď São Paulo (původně francouzský Foch). Roku 2000 nahradila nosič Minas Gerais (britský HMS Vengeance), z jehož paluby operovaly pouze protiponorkové stroje (letouny S-2 Tracker a vrtulníky Sea King). São Paulo poskytuje plovoucí základnu eskadře Skyhawků, které Brazílie koupila od Kuvajtu; jedná se o dvanáct útočných AF-1 (A-4KU) a tři cvičné AF-1A (TA-4KU). Jejich bojeschopnost je sporná, což ale nic nemění na faktu, že Brazílie patří k pouhým čtyřem zemím světa, jež vlastní letadlové lodě pro letouny s konvenčním startem. Nejlepšími hladinovými bojovými plavidly Brazílie jsou čtyři fregaty třídy Greenhalgh (původně britská třída Broadsword) s protilodními střelami Exocet, protiletadlovými střelami Seawolf a protiponorkovými vrtulníky Lynx. Ničení ponorek je i úkolem čtyř fregat třídy Pará (původně americká třída Garcia; Brazílie je řadí mezi torpédoborce), jež jsou však zastaralé a zvažuje se jejich náhrada americkými torpédoborci třídy Spruance. Hladinové loďstvo čítá ještě šest fregat třídy Niterói (dvě víceúčelové a čtyři protiponorkové) a čtyři lehké korvety třídy Inhaúma. Část těchto plavidel je ale mimo službu, ať již kvůli špatnému technickému stavu nebo kvůli nedostatku financí. Brazílie dále vlastní asi patnáct vyloďovacích plavidel a přes třicet různých hlídkových člunů, z nichž některé nejsou určeny pro nasazení na moři a slouží jen pro operace v povodí Amazonky. Pod velení námořnictva spadá i námořní pěchota s asi 14 600 muži; její výzbroj tvoří lehké tanky SK-105A2 Küraisser, obrněná vozidla EE-9, EE-11 a M113, obojživelná vozidla LVTP7A1, řízené střely BILL a Mistral a lehké dělostřelecké zbraně. Podvodní flotila se skládá ze čtyř dieselelektrických ponorek třídy Tupi, což je brazilská verze německého Type 209/1400. První kus (Tupi) byl postaven v Německu, ale následující tři (Tamoio, Timbira a Tapajó) již v Brazílii. 9. března 2005 byla spuštěna na vodu podstatně vylepšená pátá loď (Tikuna), jež ale dosud není dokončena. Plánuje se licenční stavba dvou nových útočných ponorek (program SMB-10); jednou z možností je ruský Projekt 677 Lada (Amur 1650). A do roku 2020 má vstoupit do služby první brazilská nukleární ponorka třídy SNA (Submarinos Nucleares de Ataque). Důvod k obavám? Jenže nukleární projekty Brazílie v poslední době budí stále větší obavy. Je známo, že na konci 70. let brazilská vláda zahájila vývoj nukleárních zbraní, jež měly sloužit jako pojistka v případě, že by se podobně vyzbrojila Argentina, jež tehdy byla hlavním mocenským rivalem
Brazílie. Odpovědí na argentinskou balistickou střelu Condor II měly být čtyři brazilské střely (číselné označení udává dolet v km): SS-150 vycházela z raket systému ASTROS II, zatímco SS-300, SS-600 a SS-1000 z kosmických raket řady Sonda. Brazílie i Argentina však své nukleární a raketové programy na začátku 90. let zastavily, zřídily bilaterální komisi pro vzájemnou kontrolu a zahájily spolupráci na mírovém využití jaderné energie. V roce 2003 se ovšem objevily alarmující zprávy, podle nichž měl prezident Silva neoficiálně mluvit o tom, že si přeje znovu zahájit vývoj nukleárních zbraní. Patrně se jednalo o chybnou interpretaci a Silva popřel, že by měl něco takového v úmyslu, ale nelze pochybovat o tom, že kapacity Brazílie na vývoj nukleární zbraně postačují. V případě, že by se Brazílie skutečně stala jadernou mocností, mohla by poměrně snadno přeměnit svou čtyřstupňovou nosnou kosmickou raketu VLS (Veículo Lançador de Satélites) v mezikontinentální balistickou střelu; VLS může vynést náklad 380 kg na oběžnou dráhu ve výšce 200 km. Firma Avibrás už také pracuje na střele s plochou dráhou letu AV/MT-300, která má údajně dopravit hlavici o hmotnosti 200 kg na vzdálenost 300 km. Vlastnictví jaderných zbraní může být pro Brazílii lákavou myšlenkou, ale je třeba mít na paměti, že nukleární zbraně ještě ze žádné země supervelmoc neudělaly. Mnohem více je pro to třeba stabilní a prosperující ekonomika, spravedlivý sociální systém a spolehlivé kontrolní mechanismy v politice a obraně. Např. Indie už většinu těchto atributů má, avšak Brazílie je teprve buduje. Největší země Jižní Ameriky se jistě může stát supervelmocí, ale k této pozici musí ještě urazit dlouhou a složitou cestu. Lukáš Visingr Foto: archiv Hlavní prameny: CIA World Factbook, Jane s, Military Technology, GlobalSecurity.org, Military Power Review, ACIG Journal, WWW stránky výrobců a ozbrojených sil (http://www.defesa.gov.br/), archivy zpravodajských médií Rastr č. 1: Brazílie: Základní údaje Pátá největší země světa zabírá téměř polovinu Jižní Ameriky. Je považována za rychle se rozvíjející průmyslovou zemi a celkový objem výroby je jeden z největších na světě. Avšak brazilská ekonomika patří mezi nestabilní a stále se potýká s vysokou inflací, nezaměstnaností a rostoucím státním dluhem. I ze sociálního hlediska je Brazílie pořád ještě rozvojovou zemí; velká část Brazilců (zejména drobných zemědělců a obyvatel slumů) je negramotná, žije pod hranicí chudoby, k hospodářskému růstu nepřispívá a neprofituje na něm. Brazílie má ohromné zásoby rud železa i barevných kovů (bauxitu, zlata, chromu, cínu a manganu), diamantů a dřeva. 25 % obyvatel pracuje v průmyslu, který je poměrně vyspělý a produkuje kvalitní strojírenské i chemické výrobky, spotřební zboží i potraviny. Významné je také zemědělství, jež zaměstnává 28 % Brazilců; exportuje se zejména káva, banány, citrusy, kakao, rýže, sója, cukrová třtina, hovězí maso, mléko a vejce. Oficiální název República Federativa do Brasil Hlavní město Brasilia Rozloha 8 511 965 km 2 Počet obyvatel 185 000 000 Úřední jazyk portugalština Měna real HDP 7600 USD/obyvatele Rastr č. 2:
Koalice BRIC Zkratkou BRIC se označuje globální spolupráce Brazílie, Ruska, Indie a Číny, která se začala formovat krátce po nástupu prezidenta Putina. Cílem BRIC je konkurovat nadvládě USA, NATO, Evropské unie a zemí G7, nejprve jen v oblasti politické a ekonomické, ale perspektivně i ve sféře vojenské. Prezident Putin dal najevo, že chce vrátit Rusko na post supervelmoci, a začal upevňovat vztahy s Indií a Čínou, takže už v roce 2002 se mluvilo o asijském trojúhelníku Rusko-Čína-Indie. Rusko a Indie pak zahájily sbližování se státy Latinské Ameriky, stejně tak Rusko a Čína posílily vztahy se Sýrií a Íránem. O čtyřstranné alianci se začalo mluvit ve druhé polovině roku 2004, kdy prezident Putin vykonal oficiální návštěvy Číny, Indie a Brazílie. Představitelé všech čtyř zemí pak potvrdili své snahy o dlouhodobou spolupráci a prezident Putin zopakoval, že Rusko podpoří Indii a Brazílii ve snaze získat místa stálých členů Rady bezpečnosti OSN. BRIC je ovšem pouze základem většího projektu, do něhož se mají zapojit i další země. V únoru 2005 se Venezuela stala v podstatě pátým členem a předpokládá se, že ji budou následovat Kuba, Írán, Sýrie a možná i Jihoafrická republika. Je nepochybné, že vznikající koalice má být především protiváhou moci Spojených států, protože jejími členy jsou (nebo budou) převážně státy, které zahraniční politiku USA dlouhodobě kritizují. Velmi důležité bude spojení Brazílie-Venezuela-Kuba; znamená totiž rozhodující vliv na celou Latinskou Ameriku, která je tradičně považována za sféru zájmů USA. Tabulka: Vojenské síly Federativní republiky Brazílie Celkem v aktivní službě 306 000 Pozemní armáda (Exército Brasileiro) V aktivní službě 189 000 MBT a lehké tanky 500 Další obrněná vozidla 1200 Těžké dělostřelectvo 530 Armádní letadla 80 Vojenské letectvo (Força Aérea Brasileira) V aktivní službě 68 000 Bojové letouny 240 Ostatní letouny 400 Vrtulníky 100 Vojenské námořnictvo (Marinha do Brasil) V aktivní službě 49 000 Hladinová plavidla 100 Ponorky 4 Námořní letadla 90 Pozn. Uvedené počty osob jsou formální; skutečné jsou z finančních důvodů snížené (např. pozemní armáda má reálnou bojovou sílu asi 140 000 mužů).