NEMOCI V ROZVOJOVÝCH ZEMÍCH

Gymnázium Dr. J. Pekaře Mladá Boleslav Seminář GPS III. ročník NEMOCI V ROZVOJOVÝCH ZEMÍCH seminární práce Jméno a příjmení: Martina Dlasková Třída: 3. A Datum: 9. 10. 2016

Nemoci v rozvojových zemích 1. AIDS Obecné informace Afrika je kontinentem, který je nejvíce postižen epidemií HIV/AIDS. Jižní a východní Afrika je postižena více než oblast střední a západní Afriky. V subsaharské Africe v současné době žijí 2/3 všech lidí nakažených virem HIV. K šíření viru HIV v subsaharské Africe napomáhají některé tradice a socio-kulturní zvyklosti. Jedná se zejména o podřízené postavení žen ve společnosti, chudobu a klesající sociální výpomoc. Obrázek 1: Mapa - AIDS v Africe Zdroj mapy: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/originals/30/e0/48/30e048099b482f2fecdf6794932bd0d6.jpg II

2. Přenos, průběh a vývoj nemoci a) Nechráněným pohlavním stykem Jde o nejčastější cestu přenosu. Vysoce riziková je kondomem nechráněná soulož do pochvy a konečníku s partnerem, u něhož si nejsme naprosto jisti, že je HIV negativní. Bez rizika není ani nechráněná soulož do úst (orální sex). Dostatečnou ochranu, i když ne stoprocentní, poskytuje pouze prezervativ. b) Krevní cestou a. Podáním infikované krve nebo krevních přípravků. Je však třeba se vyvarovat společnému užívání hygienických potřeb, jako kartáčku na zuby a žiletkám, stejně tak jako nedostatečně sterilizovaným nástrojům při provádění některých kosmetických úkonů (tetování, propichování ušních boltců, piercing apod. b. Při injekčním užívání drog. Sdílení injekčních jehel, stříkaček i roztoku drogy může vést k infekci HIV u injekčních uživatelů drog, pokud je některý z nich nakažen virem HIV. V dnešní době představuje přenos infekce HIV u injekčních uživatelů drog nejčastější způsob přenosu v některých zemích jižní a východní Evropy. c) Z matky na dítě Těhotná žena infikovaná virem HIV může nákazu přenést i na své dítě jak během těhotenství, porodu tak i kojením. Inkubační doba nemoci je 2-6 týdnů (nejčastěji 2-4), probíhající často pod obrazem chřipkového onemocnění (horečka, vyrážka, zduření lymfatických uzlin) které trvá 2-6 týdnů a bez specifické léčby odezní - přechází nemocný do dlouholetého bezpříznakového stádia, které většinou trvá 5-10 let. Následuje zhroucení imunitního systému AIDS. Uvádí se, že podíl nemocných narůstá každý rok po infekci o přibližně pět procent. Kongenitálně nebo perinatálně infikované děti onemocní většinou do jednoho či dvou let. Průběh a vývoj infekce se u každé infikované osoby liší. HIV/AIDS je dnes onemocnění chronické, sice stále nevyléčitelné, ale při včasné diagnóze a při dobré spolupráci pacienta celkem úspěšně léčitelné, s nadějí na kvalitní život 20-30 let. III

3. Důsledky pandemie AIDS a) Chudoba Vztah mezi chudobou a HIV/AIDS je tzv. bludným kruhem. Chudoba jednak vede k častějšímu výskytu infekce (finanční nedostupnost ochranných prostředků, nižší vzdělání a horší přístup k informacím, nedostatečná výživa a ochablá imunita organismu, horší životní podmínky, rizikové sexuální chování) na druhou stranu však také platí, že osoby s HIV/AIDS se v důsledku svého onemocnění méně často zapojují do pracovních aktivit, důsledkem čehož je opět chudoba. Ta dále vede ke zhoršení zdravotního stavu nakaženého (z důvodu nedostatečné výživy a zdravotní péče) a tím i ke smrti. Vzhledem k tomu, že nejčastěji se AIDS vyskytuje v produktivním věku, tedy u osob mezi 15-50 lety, dochází často k extrémnímu zatížení rodiny s nemocným členem. Protože postižení jsou zejména mladí lidé v produktivním věku, má šíření AIDS zásadní dopady na celou společnost. "Studie Světové banky ukazuje, že pokud v zemi postihne virus HIV 8 % a více obyvatel, ekonomický růst se začne zpomalovat, pracovní síly v zemi ubývá a zdravotní a sociální systém je přetížen. Mezi nejohroženější skupiny patří mladé ženy a dívky, které se nakazí od svých manželů." V důsledku chudoby následkem úmrtí v rodině jsou často ženy nuceny k prostituci, což je však dalším rizikem nákazy a přenosu onemocnění. Ukazuje se, že na řešení problému má velký vliv přístup jednotlivých vlád. V posledních letech se v některých zemích rozběhly vládní programy, které se snaží proti pandemii účinně bojovat. Zaměřují se na informační kampaně, nabízejí testování zdarma, těhotné ženy se někde testují automaticky. V některých zemích již nemocní mohou získat zdarma i antiretrovirální léky, které zpomalují postup nemoci. Vlády nejchudších zemí však na problém samy nestačí. Antiretrovirální léky jsou velmi drahé: léčba jednoho nemocného vyjde nejméně na 200 dolarů ročně. Přitom například v Zambii, kde je nakaženo 16,5 % populace, je HND na osobu 380 USD. Možným řešením jsou generika a také podpora od vyspělých zemí - ať už v rámci různých programů velkých mezinárodních organizací nebo skrze menší projekty rozvojové spolupráce. Zastavit a zvrátit pandemii HIV/AIDS do roku 2015 je jeden z Rozvojových cílů tisíciletí, programu OSN na odstranění největších problémů rozvojových zemí. IV

b) Sirotci Jedním z důsledků onemocnění je také rostoucí počet dětí, kterým rodiče zemřeli na AIDS. Jejich počet se od roku 1990, kdy začalo docházet k tomuto jevu, plynule zvyšuje. V roce 2006 bylo ve světě zhruba 12,6 milionu takových sirotků ve věku do 17 let v oblasti Subsaharské Afriky. V subsaharské Africe tak zhruba 9 % dětí do 15 let ztratilo jednoho nebo oba z rodičů. Řada z těchto dětí je rovněž HIV pozitivní. Vzhledem k tomu, že k úmrtí rodičů často dochází ve velice nízkém věku, je omezena transmise informací, zkušeností a hodnot mezi generacemi. Rodiče, kteří předčasně zemřeli, dětem nemohli předat potřebné životní zkušenosti, znalosti a praktiky potřebné k přežití. Řada těchto dětí však ani nedochází do školy. Za tímto účelem jsou v postižených oblastech zakládány speciální školy zaměřené na výuku těchto sirotků, kde se děti učí základní znalosti a techniky farmaření. Školní docházka působí v těchto případech také jako prevence dětské práce, ale i kriminality a vzniku závažných sociopatologických jevů. Obrázek 2: HIV sirotci V

c) Zemědělství a výživa AIDS má dopad zejména na dostupnost a kvalitu pracovních sil v zemědělství. Onemocněním člena rodiny se domácnosti dostávají často do kritických situací, což má vliv i na zemědělskou produkci, problémy s obděláváním půdy apod. Proto jsou rozvíjeny programy na podporu takových rodin. Řešením je přerozdělení rolí v domácnosti, ale také podpora rozvoje a přechodu k jinému (snadnějšímu) zemědělskému systému. Správná výživa je důležitým faktorem, který jednak snižuje pravděpodobnost nákazy, ale také zlepšuje zdravotní stav nemocného. Proto jsou často strategie spojené s HIV/AIDS směrovány k vyvinutí lepších zemědělských systémů s produkcí kvalitnějších potravin. 4. Malárie Malárie se přenáší výhradně kousnutím samičky komára rodu Anopheles. Mezi příznaky malárie patří horečka, zimnice, bolest kloubů, pocení a křeče. Součástí prevence je užívání léků proti malárii. Obrázek 3: komár Anopheles a) Popis Malárie je jedno z nejzávažnějších infekčních onemocnění, které si ročně vyžádá přes půl milionu lidských životů. Malárie se vyskytuje především v tropické a subtropické Africe. Malárie je přenášená samičkou komára rodu Anopheles. Parazit Plasmodium využívá jako přenašeče komára a jako hostitele člověka, v jehož těle se množí. Sáním krve přijme komár VI

mikroskopické částice parazita malárie od infikované osoby a stává se potenciálním přenašečem. Parazité se přenesou do jater infikovaného, kde jsou dostatečně chráněni před imunitním systémem postiženého a následně se ukrývají v červených krvinkách. b) Příznaky malárie Mezi příznaky malárie, jež se objeví většinou po 10-15 dnech od nákazy, patří horečka, zimnice, bolest kloubů a pocení. Nemocný má bolesti hlavy, v zádech a končetinách, hučí mu v uších, zvrací, drkotá zuby. Je neklidný, vzrušený, někdy také dezorientovaný. Po horečnatém stádiu záchvatu, který podle druhu malárie trvá 2-6 hodin, kdy horečka dosáhne až k 41 C, následuje pokles teploty, silné pocení a částečný pocit úlevy. Malárie může také zapříčinit chudokrevnost a způsobit žloutenku díky ztrátě červených krvinek. Dále se může objevit také mravenčení v pokožce. Pokud není tropická malárie včas léčena, může postižený upadnout do kómatu a často dochází k úmrtí. Obzvláště rizikový je průběh nemoci u dětí. Rozeznáváme 4 druhy malárie. Tropická malárie (jinak tropika) se do lidského těla dostává kousnutím samičky komára rodu Anopheles. Jednotlivé záchvaty tropické nemoci se opakují po 24 36 hodinách. Při absenci léčby nebo komplikacích bývá toto onemocnění v určitém procentu smrtelné. Ostatní formy malárie se objevují bez komplikací a jsou tak poměrně snadno léčitelné. Malárii může člověk dostat opakovaně. c) Ochrana a prevence Možnosti prevence zahrnují používání moskytiér, účinných repelentů a insekticidů, léků proti malárii, které předepisuje lékař. Rozhodnutí ohledně druhu a způsobu antimalarické chemoprofylaxe patří do kompetence odborníků na cestovní medicínu, riziko se liší region od regionu. 5. Tuberkulóza Tuberkulóza je infekční nemoc, přenáší se tedy stykem s nakaženým člověkem (po 4h s nakaženým člověkem). Přenáší se přímým stykem, dotykem s nemocným či prostřednictvím kapének, které ze sebe dostává nemocný při kašli, kýchání nebo dokonce samotného rozhovoru. Nejčastější formou TBC je tuberkulóza plic. Projevuje se jako zánět plicní tkáně. Postižené tkáně podléhají rozpadu a na jejich místech se tvoří dutiny. Nemoc je spojena s celkovým vyčerpáním organismu, které je způsobeno zduřením lymfatických uzlin, horečkou a dráždivým nutkavým kašlem, kterým může být vykašlávána i krev. Kašel je suchý, dráždivý a měl by také trvat déle než tři týdny. VII

Právě vykašlávaná krev je velmi nebezpečná, vykašlává se v ní totiž významné množství bakterií, což výrazně zvyšuje riziko další infekce. V průběhu onemocnění dochází také k poklesu tělesné hmotnosti. Dalším příznakem může být nepříjemná bolest na hrudi, která může být způsobena únavou mezižeberních svalů. Mezi další příznaky patří dušnost, zvýšené teploty a horečky a pocení ve zvýšené míře. Poslední jmenované se projevuje obzvláště v noci. Horečky jsou ráno vyšší a večer naopak nižší. Nemocný se také potýká se zhoršenou chutí k jídlu či spíše s nechutí k jídlu. Nemocný zažívá pocity malátnosti a neustále se cítí unavený. Bohužel TBC někdy probíhá během počátečních stádií bezpříznakově, což ztěžuje včasné diagnostikování choroby. U ostatních forem tuberkulózy jsou projevy podmíněny konkrétním postižením. Některé formy TBC mohou způsobit zánět mozkových blan, ledvin nebo kostí. Po plicní tuberkulóze tvoří 80% případů. Obrázek 4: Mapa - proočkovanost proti TBC Tuberkulóza drží celosvětově druhou příčku mezi úmrtími na infekční nemoci (hned po HIV). Bohužel v poslední době můžeme sledovat prudký narůst tohoto onemocnění nejen v rozvojových, ale i ve vyspělých zemích. Je to způsobeno převážně výskytem nových kmenů bakterií, které jsou odolné vůči dosud používaným lékům. VIII

6. Použité zdroje 1. HIV and AIDS in sub-saharan Africa regional overview. Avert [online]. [cit. 2016-11- 30]. Dostupné z: http://www.avert.org/professionals/hiv-around-world/sub-saharanafrica/overview 2. Prevalence HIV. Microbiology [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: http://www.microbiologybook.org/fox/global_hivprevalence_tbcases_2012.png 3. AIDS. Wikipedie [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/aids 4. Malárie. Avenier [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: https://www.ockovacicentrum.cz/cz/malarie#top 5. Tuberkulóza. Vitalon [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: http://nemoci.vitalion.cz/tuberkuloza/ Seznam obrázků: Obrázek 1: Mapa - AIDS v Africe... II Obrázek 2: HIV sirotci... V Obrázek 3: komár Anopheles... VI Obrázek 4: Mapa - proočkovanost proti TBC... VIII IX