PŘÍLOHA I. NĚKTERÉ SBÍRKOVÉ SOUBORY DRAŽENÉ V LETECH

PŘÍLOHA I. NĚKTERÉ SBÍRKOVÉ SOUBORY DRAŽENÉ V LETECH 1912 1937 Nějaké obrazy musejí být. Nechcete přece, abych žil v celibátu? 1 Jindřich Štýrský Sbírky jsou identifikovány jménem posledního významného majitele, popřípadě místem, odkud pocházejí tak, jak byly určeny v aukčních katalozích. Seznam je řazen chronologicky podle data dražeb s uvedením aukční síně nebo dražebníka. Vzhledem k povaze pramenů není soupis vyčerpávající. Vybrané aukce jsou doplněny různě rozsáhlými texty reflektujícími informace z aukčních katalogů a dobové publicistiky. 1. JUDr. Gustav, šlechtic z Gradlu (1827 1908) Notář na Malé Straně v Praze. Aukce 16. 17. 12. 1912 Krasoumná jednota pro Čechy I. 2. Prof. MUDr. Emilián Kaufmann (1852 1912) Lékař, zakladatel první otorinolaryngologické kliniky v Praze, pedagog a hudebník. 2 Aukce 16. 17. 12. 1912 Krasoumná jednota pro Čechy I. Aukce 30. 12. 1912 Krasoumná jednota pro Čechy II. 3. Rytíř z Waldheimů Aukce 10. 2. 1913 Krasoumná jednota pro Čechy III. V aukci bylo nabídnuto přes 200 maleb a prací na papíře. Z majetku vídeňského sběratele rytíře z Waldheimu pocházel soubor 24 perokreseb s krajinnými náměty Julia Mařáka. Výsledné ceny mnohých z nich přesáhly 100 K a nejvýše dražená položka Trosky u Turnova vystoupala z vyvolávací ceny 300 K 1 Jindřich Štýrský, Byt či nebyt, Dílo XXVI, 1935, s. 90. 2 Václav Kratochvíl, Emilian Kaufmann (1852 1912). Lékař, hudebník a mecenáš. Nejvýznamnější rodák z Kačerova v Orlických horách, Dobřichovice 2014; Lubomír Slavíček, Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650 1939, Praha 2007, s. 246. 270

na úroveň 490 K, u prací na papíře neobvyklou a srovnatelnou s nejvýše dosaženou cenou v této aukci 620 K za malbu na mědi Franse Franckena s námětem Zvěstování Panny Marie z roku 1636. 3 4. Prof. Rudolf Otto von Ottenfeld (1856 1913) Malíř a pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze. Aukce 27. 28. 10. 1913 Krasoumná jednota pro Čechy V. Celý prezentovaný dražební soubor páté aukce Krasoumné jednoty se skládal z pozůstalosti po právě zesnulém profesoru na pražské Akademii Rudolfu Ottovi z Ottenfeldu. 4 Draženou sérii o 108 položkách tvořila až na několik výjimek malířova plátna a přípravné práce na papíře s vojenskou figurální tématikou. Kromě anonymního vzorníku vojenských uniforem z roku 1769 bylo vydraženo vše. 5 Součet vyvolávacích cen činil 2 428 K a celkový obrat aukce 6 724 K. Nárůst cen byl tedy téměř trojnásobný. 5. Antonín Waldhauser (1835 1913) Malíř v Praze. Aukce 18. 19. 3. 1914 Krasoumná jednota pro Čechy VII. Pár měsíců před vypuknutím války byla Rudofem Weinertem dražena rozsáhlá umělecká pozůstalost Haushoferova žáka, krajináře Antonína Waldhausera. Množství děl tohoto plodného krajináře bylo již za jeho života rozptýleno po domácnostech v Praze i na venkově, kam se ke konci života stále častěji uchyloval. Katalog opatřený biografickým úvodem z pera Rudolfa Weinerta obsahuje celkem 435 položek, většinou drobnějších olejomaleb na plátně nebo dřevěné desce. 6 Malíř, který žil poslední desetiletí v ústraní a byl pražským publikem téměř zapomenut, se dočkal díky své souborné aukční výstavě posmrtného uznání, které se projevilo značným zájmem o nákup jeho děl. Bez majitele zůstalo po dražbě jen asi necelých padesát kusů tohoto rozsáhlého souboru. 7 Dražbu lapidárně komentoval František Xaver Harlas (1865 1947): V Rudolfinu pak jednoho dne vzkřísili jméno dávno zapomenutého českého malíře, A. Waldhausera, jehož pozůstalost vydražili. Lze říci, že živý zájem naší umění milovné společnosti o takové svědky starých zlatých časů českého umění je nejlepší útěchou v hluku modernistní štvanice. 8 3 Národní galerie Praha, knihovna, sign. AA734a Katalog III. aukce obrazů Krasoumné jednoty pro Čechy, aukce 10. 11. 2. 1913, Praha; Lubor Machytka Gabriela Ebelová, Olomoucká obrazárna II. Nizozemské malířství 16 18. století z olomouckých sbírek (kat. expozice),olomouc 2000, s. 55 56, č. kat. 29. 4 Rudolf von Ottenfeld Roman Grónský, Rakouská armáda za napoleonských válek 1792 1815, Ostrava 5 6 2005. Národní galerie Praha, knihovna, sign. AA 737 Verzeichnis der V. Auktion des Kunstvereins für Böhmen. Nachlass des Akademieprofessors Rud. Otto von Ottenfeld, aukce 27. 28. 10. 1913, Praha. Národní galerie Praha, knihovna, sign. AA 739 Katalog VII. aukce Krasoumné jednoty pro Čechy. Pozůstalost Antonína Waldhausera, aukce 18. 19. 3. 1914, Praha. 7 Ibidem. 8 František Xaver Harlas, Výtvarné umění, Topičův sborník I, 1913 1914, s. 354. 271

6. Alois Pelz (1858 1915) Podnikatel v Praze. Aukce 18. 10. 1915 Krasoumná jednota pro Čechy XI. Na podzim roku 1915 byla na půdě Krasoumné jednoty pořádána aukce z majetku pražského velkoobchodníka Aloise Pelze, který byl spolu s bratrem Adolfem aktivním členem Kroužku přátel staršího umění malířského. 9 Z celkového počtu 369 dražených předmětů připadalo vedle keramiky, skla a nábytku 103 položek na obrazy a práce na papíře. Nejvýraznější skupinu tvořila ve sbírce kabinetní malba autorů spjatých s českými zeměmi od konce 17. do poloviny 19. století. Byly draženy zátiší Jana Vojtěcha Angermeiera a Kašpara Hirschelyho, krajina Johana Jakuba Hartmanna, mužský portrét od Jana Kupeckého, 12 drobných prací Norberta Grunda a několik krajin Josefa Navrátila. V souboru kreseb se nabízel konvolut Kupeckého předloh pro grafické listy a několik prací Hanuše Schwaigera a Mikoláše Alše. Grafika byla zastoupena dvěma sériemi rytin Jana Jiřího Blazera o 68 a 108 kusech podle předloh Norberta Grunda a 120 listy podle prací Jana Kupeckého. Do sbírky patřila též kolekce více než desítky portrétních miniatur převážně z první poloviny 19. století. 10 Dražba vzbudila mimořádný zájem publika a byly prodány téměř všechny nabízené předměty za sumy několikanásobně převyšující vyvolávací ceny. Nejvýše hodnocenou položkou se mezi obrazy stala jediná rozměrná krajina Josefa Navrátila, vydražená za konečných 2 300 K při vyvolávací ceně 1 000 K. I ta však byla převýšena některými kusy reprezentativního nábytku z počátku 19. století. 11 7. Bedřich Donebauer (Fritz Donnebauer, 1849 1916) Sběratel hudebních památek v Praze. Aukce 6. 12. 1915 Krasoumná jednota pro Čechy XII. Aukce 10. 2. 1916 Krasoumná jednota pro Čechy XIII. V posledním měsíci roku 1915 byla na XII. aukci Krasoumné jednoty nabídnuta pražskému publiku část sbírky císařského rady Bedřicha Donebauera, který vystoupil se svou kolekcí na veřejnost již roku 1891, kdy ji zapůjčil na vídeňskou výstavu hudby a divadla. Jiný díl této kolekce byl dražen v roce 1908 v Berlíně. 12 Sběratel vlastnil bohatý soubor historických pramenů k hudbě druhé poloviny 18. století a další dokumenty z dějin pražských divadel spolu s korespondencí významných skladatelů. 13 Sbírkové předměty získával při svých pravidelných cestách po Evropě, především pak po Itálii. 9 10 11 12 13 Slavíček, Sobě, umění, přátelům (cit. v pozn. 2), s. 245. Karel Boromejský Mádl, Před aukcí, Národní listy LV, 1915, č. 281, 10. 10. 1915, s. 4. Národní galerie Praha, knihovna, sign. AA 748 Katalog XI. aukce Krasoumné jednoty pro Čechy. Obrazy a umělecko průmyslové předměty z majetku pražského sběratele M. P., aukce 18. 10. 1915, Praha (z pozůstalosti R.K.). Sammlung Fritz Donebauer Prag. Briefe. Musik-manuscripte. Portraits zur Geschichte der Musik und des Theaters. Versteigerung vom 6. bis 8. April 1908 durch J. A. Stargardt Verlagsbuchhandlung und Antiquariat,aukce 6. 8. 4. 1908, Berlin. Friedrich Donebauer Richard Batka, Aus der Musik und Theater Welt: beschreibendes Verzeichnis der Autographen Sammlung Fritz Donebauer in Prag (kat. sbírky), Friedrich Donebauer, Prag 1894. 272

Dražba byla pořádána ještě za majitelova života, který pro svůj zhoršený zdravotní stav nemohl o sbírku dále pečovat. 14 V nabízeném souboru se vedle necelých devadesáti pláten převážně z 18. a 19. století nacházela i početná skupina asi čtyř set prací na papíře, z nichž jedna třetina připadala na kresby, akvarely a pastely. Mezi kresbami zaujímalo zvláštní místo deset listů s pracemi evropských monarchů. Mezi nimi král Bedřich Vilém III., císařovna Marie Terezie, korunní princ Rudolf rakouský, arcikníže Štěpán rakouský, královna Marie belgická a další. U některých prací uváděl katalog i jejich původ ve starších evropských sbírkách. 15 Souborem s hodnotou spíše historickou se stalo dvanáct autografů z 16. 19. století. Zájemcům byly předloženy např. listy s podpisy a pečetěmi císaře Maxmiliána II. pražskému arcibiskupovi (1574), kardinála Borghese kardinálu Harrachovi (1607), zimního krále Fridricha Falckého Vilému z Lobkowicz (1620), kardinála knížete Schwarzenberka hraběti Chotkovi (1880) a další. 16 Patrně nejvýznamnějším dokumentem však byla kniha záznamů pražské opery z období mezi léty 1813 1816 vedená tehdejším kapelníkem Carl Maria von Weberem. Jednalo se o 102 stran podrobných záznamů o každém představení včetně rozepsání jednotlivých postav a jejich obsazení. Posledními položkami dražby se staly dvě tabule, každá s více jak dvaceti autogramy význačných historických osobností. První skupinu spjatou s událostmi třicetileté války tvořili podpisy císaře Ferdinanda, Valdštejna, Kristiána II., Františka kardinála Dittrichsteina, hraběte Montecuculli, Karla Viléma z Anhaltu, Torstensona a dalších. Druhá tabule obsahovala autogramy evropských monarchů např. Karla VI., císařovny Marie Terezie, Josefa II., císaře Leopolda, Ferdinanda V., Napoleona I., císaře Františka Josefa I., mexického císaře Maxmiliána, císaře Viléma I. nebo královny Viktorie.V následující XIII. aukci z února 1916, kde se dražila další, blíže nespecifikovaná část Donebauerovy kolekce, byl publiku v dodatku katalogu nabídnut soubor osmi stručných dopisů Josefa Mánesa přátelům. 17 8. Prof. František Ženíšek (1849 1916) Malíř a pedagog Umělecko-průmyslové školy a Akademie výtvarných umění v Praze. Aukce 5. 8. 2. 1917 Rudolf Weinert Pečlivě připravená dražba Ženíškovy pozůstalosti se setkala s živým zájmem veřejnosti. Vedle jednotlivých maleb a kreseb byly nabídnuty celé soubory přípravných prací k některým významnějším dílům, jako je Zkáza adamitů, Setkání Oldřicha a Boženy, Zvířátka a Petrovští, malby v Grégrově sále Obecního domu, nebo výzdoba jídelního vozu císařského dvorského vlaku. Z 235 vlastních Ženíškových prací se prodaly bez 5 položek všechny často až s dvojnásobným nárůstem ceny. Zbývajících 173 nabízených předmětů tvořily starožitnosti a dekorativní předměty z malířova bytu. Celkový obrat aukce činil 64 000 K. 18 14 Části sbírky byly rozprodávány již roku 1908 na aukcích v Belíně. Některá bohemika přešla do sbírky Richarda Morawetze (1881 1965). Viz korespondence uložená dnes v Českém muzeum hudby, sign. G 13679, G 13680 a G 13681. 15 Katalog XII. aukce Krasoumné jednoty pro Čechy. Obrazy, kresby, rytiny, autografy a uměleckoprůmyslové předměty z majetku pražského sběratele B. Donebauera, aukce 6. 12. 1915, Praha. 16 Některé jiné autografy z Donebauerovy sbírky byly zapůjčeny na výstavu Krasoumné jednoty o umělcích rudolfinského dvora v roce 1912. Rudolf II. Výstava děl jeho dvorních umělců a podobizen osobností jeho dvora (kat. výst.), Společnost vlasteneckých přátel umění v Čechách, Praha 1912, s. 72. 17 18 Katalog XIII. aukce Krasoumné jednoty pro Čechy. Obrazy, kresby, rytiny a uměleckoprůmyslové předměty ze soukromého majetku, aukce 10. 2. 1916, Praha. Prokop Toman, Umělecké aukce in.: Drobné umění. Výtvarné snahy IV, 1923, s.19. 273

9. Hans (Hanuš) Gantner (1853 1914) Rakouský malíř působící v Jindřichově Hradci. Aukce 16. 19. 4. 1917 (?) Rudolf Weinert 10. MUDr. František Holeček, Praha (+1910) Lékař v Praze, člen Kroužku přátel staršího umění malířského. 19 Aukce 16. 19. 4. 1917 [?] Rudolf Weinert 11. Ema Destinová (1878 1930), zámek Stráž nad Nežárkou Operní pěvkyně a spisovatelka. Aukce 5. 8. 11. 1917 Umělecká a aukční síň Rudolf Weinert Aukce 7. 8. 4. 1931 Aukční síň Ladislav Ryšavý Jednou z posledních zaznamenaných aukcí Ladislava Ryšavého byl prodej zbytku pozůstalosti Emy Destinové (1878 1930) z jejího zámku ve Stráži nad Nežárkou. 20 Destinová odprodávala své sbírky již jednou ve válečném roce 1917 prostřednictvím aukční síně Rudolfa Weinerta, když pobývala v domácím vězení a podporovala české vlastence v protirakouském úsilí. Podruhé, více než rok po její smrti, se jednalo o zbytky majetku, který měl být použit pro vyrovnání zanechaných dluhů. Dvě třetiny nabídky tvořily starožitnosti a umělecký průmysl. Z výtvarných prací převažovala francouzská a anglická grafika doplněná několika obrazy starých mistrů. Organizátoři aukce se snažili co nejvýhodněji realizovat nejen cenu vlastních předmětů, ale i hodnotu jejich spojení s legendární pěvkyní. Každý z nich byl opatřen dokladem, který dokumentoval jeho původ ve sbírkách Emy Destinové. Zámecká knihovna byla dražena firmou antikváře Oldřicha Pyšvejce. 12. Emanuel Krescenc Liška (1852 1903) Malíř a pedagog na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Aukce 3. 7. 12. 1917 Umělecká a aukční síň Rudolf Weinert Aukce 3. 5. 6. 1918 Umělecká a aukční síň Rudolf Weinert 19 20 Slavíček, Sobě, umění, přátelům (cit. v pozn. 2), s.243. Ústřední dražebna Státního zástavního a půjčovního úřadu. Aukční síň Ladislav Ryšavý. Aukce I. části sbírek Emy Destinové ze zámku Stráž nad Nežárkou, aukce 7. 8. 4. 1931, Praha. 274

13. Václav Nedoma (1836 1917) Novinář a právník v Praze. 21 Aukce 6. 8. 5. 1918 Umělecká a aukční síň Rudolf Weinert 14. JUDr. Vladimír Srb (1856 1916) Právník a politik. Primátor hlavního města Prahy v letech 1900 1906. 22 Aukce 6. 8. 5. 1918 Umělecká a aukční síň Rudolf Weinert 15. JUDr. Jiří Schmaus (1857 1918) Právník v Praze. 23 Aukce 17. 12. 1919 Umělecká a aukční síň Rudolf Weinert 16. Prof. Josef Mauder (1854 1920) Sochař a pedagog na vyšší průmyslové škole v Praze. 24 Aukce 11. 4. 1921 Uměleckoprůmyslové museum, Zástavní úřad Rudolf Weinert 17. Václav Jansa (1859 1913) Malíř a ilustrátor. Aukce 10. 12. 5. 1921 Aukční síň Státního zástavního úřadu 21 Václav Nedoma, Český časopis historický XXIII, 1917, s. 247; Václav Nedoma +, Národní politika XXXV, 1917, č. 70, 13. 3. 1917, s. 4. 22 Slavíček, Sobě, umění, přátelům (cit. v pozn. 2), s. 246. 23 Archiv Pražského hradu, Praha, inv. č. 50, sign. S1919/866, Oznámení dobrovolné veřejné dražby obrazů JUDRa Jiřího Schmause. 24 Slavíček, Sobě, umění, přátelům (cit. v pozn. 2), s. 243. 275

18. Hrabě Ludwig Hubert de La Fontaine et d Harnoncourt Unverzagt (1789 1846) zámecké obrazárny v Hrotovicích a Myslibořicích Aukce 23. 11. a 1. 12. 1921 Antiqua II. Aukce rozdělená do dvou částí dražených v listopadu a prosinci roku 1921 nabídla zájemcům zajímavý soubor maleb původem z obrazáren zámků v Hrotovicích a Myslibořicích na Moravě, spojených osobou majitele historické sbírky hraběte Huberta de La Fontaine et d Harnoncourt Unverzagt (1789 1846), 25 který vlastnil panství ve druhé čtvrtině 19. století. 26 Dražená kolekce, představující maximálně pětinu původní sbírky, sestávala především z maleb italských a nizozemských autorů 17. století. Organizátoři předložili publiku v první sérii italská díla doplněná několika pracemi vzniklými ve střední Evropě. Za pozornost jistě stojí Veroneseho Judita s hlavou Holoferna na břidlicové desce, Kleopatra Francesca Furniho nebo Venuše a Mars od Parise Bordoneho. Z děl navázaných na domácí prostor se jako nejvýznamnější jeví Zvířata v ráji Roelanda Saveryho a portrét šlechtice od jiného z pražských nizozemců Franse Luycxe. Druhá dražená série byla složena z děl nizozemských, německých a středoevropských autorů. Z nejvýraznějších jmenujme alespoň dvojici krajin Java van Goyena, Hostinu bohů Abrahama Willaertse nebo Kuchyňský interiér Goverta Camphuysena. Na rozdíl od prvního katalogu byl soubor uveden krátkým úvodem vysvětlujícím původ sbírky, chyběl však obrazový doprovod a čtenáři byli navíc seznámeni s odhadními cenami nabízených děl, z nichž ceny vyvolávací činily pouhou čtvrtinu, či pětinu. Nejceněnější kusy byly vyvolávány na úrovni 4 000 Kč. 27 19. Ludwig Viktor arcivévoda Habsbursko-lotrinský (1842 1919), zámek Klessheim Nejmladší bratr císaře Františka Josefa I. Aukce 29. 9. 1. 10. 1924 Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka 20. Wilhelm hrabě von Spee (1855 1934), zámek Jaroslavice na Moravě (Joslowitz) Aukce 3. 5. 11. 1924 Aukční síň Zástavního a půjčovního úřadu XIX. 25 26 27 Slavíček, Sobě, umění, přátelům (cit. v pozn. 2), s. 196. Antiqua, Umělecká aukční síň v Praze, společnost s.r.o. II. aukce. Malby starých mistrů ze zámeckých galerií v Hrotovicích a Myslibořicích na Moravě, z majetku kdysi hraběte Huberta D Harnoncourt. Práce uměleckého průmyslu a.j. ze soukromého majetku, aukce 23. 11. a 1. 12. 1921, Praha. Bohumil Markalous, Výstava obrazů ze zámku hronovského a myslibořického, Lidové noviny XXIX, 1921, č. 342, 12. 7. 1921, s. 9; Bm [Bohumil], Markalous, K dražbě obrazů z Moravy, Lidové noviny XXIX, 1921, č. 610, 6. 12. 1921, s. 7. 276

21. János Ferenc hrabě Pálffy (1829 1908), zámky Bojnice, Pezinek, Králové u Sence, bratislavský palác Aukce 30. 6. 1. 7. 1924 Východoslovenské muzeum Košice, Piešťany Aukce 1. 2. 12. 1924 Východoslovenské muzeum Košice, Praha Aukce 8. 10. 3. 1926 Východoslovenské muzeum Košice, Praha 22. Č. Havlík Průmyslník pozůstalost. Aukce 23. 25. 11. 1925 Stanislav Budil 23. Miklós Széchényi hrabě de Salvar Felsovidék (1868 1923) Biskup v Oradea Mare (Velký Varadín). Aukce 31. 3. 16. 4. 1924 Ernst Muzeum Budapešť XXVII. Aukce 21. 24. 8. 1924 Východoslovenské muzeum Košice, Lázně Piešťany Aukce 7. 9. 7. 1925 Umělecký a aukční salon Slatner II. 24. Marie Smoláková Wünschová Aukce 25. 27. 5. 1925 Stanislav Budil Aukce 29. 31. 3. 1926 Stanislav Budil 25. Karel Dostál Lutinov (1871 1923) Římskokatolický kněz a literát v Prostějově. Aukce 25. 27. 1. 1926 Aukční síň Maison antique První dochovaný aukční katalog Konsorcia starožitníků představil kolekci historických předmětů a uměleckých děl pro dražbu konanou počátkem roku 1926. 28 Jednalo se především o pozůstalost 28 Aukční síň Maison antique. Aukční katalog obrazy, miniatury, nábytek, keramika, sklo, knihy, rytiny, předměty ze zlata, stříbra, medaile, bronz, perské koberce a.j. z pozůstalosti spisovatele Karla Dostála Lutinova, faráře v Prostějově, jakož i ze sbírky prof. G. v Praze a z jiného majetku, aukce 25. 27. 1. 1926, Praha. 277

prostějovského faráře Karla Dostála Lutinova (1871 1923), který byl znám svou literární tvorbou pod uměleckým jménem Karel Skřivan. 29 Tento významný představitel politického katolicismu a zakladatel Katolické moderny se přátelil s mnoha výtvarnými umělci, kteří jej navštěvovali v místě jeho působiště v rodném Prostějově. Vedle vlastní literární produkce též založil a řídil celou řadu novin, časopisů a edičních řad. Na počátku dvacátých let vedl Družinu uměleckou a literární při Katolické moderně. 30 V souboru obrazů, kterých předkládá katalog 70 kusů, jsou nejčastěji zastoupeni čeští autoři 19. století. Nejstarší práce sakrálního charakteru jsou připsány mikulovskému Josefu Františku Adolphovi. Po něm již následují tradiční autoři dalšího století, jako je Ludvík Kohl, Hugo Ullik, Julius Mařák, Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Luděk Marold, Karel Liebscher, Hanuš Šwaiger a další. Z širšího středoevropského okolí můžeme jmenovat vídeňského Rudolfa Alta, nebo Augusta Bedřicha Piepenhagena, zastoupeného pěti drobnými olejomalbami. Celkové tradiční zaměření Dostálovy sbírky dokládá i několik anonymních děl italských, německých a ruských mistrů 16. až 19. století. Z dalších zahraničních prací jmenujme alespoň portrét nizozemce Hermana Meyndertse Danckerta působícího v Harlemu 17. století. Katalog uvádí, že je malba opatřena odbornou expertízou Gustava Glücka (1871 1952), tehdejšího ředitele uměleckohistorického muzea ve Vídni. Odhadní cena obrazu byla stanovena na 40 000 Kč, vyvoláván byl za 17 000 Kč. Kolekce obrazů je v katalogu doplněna 12 portrétními miniaturami na slonové kosti převážně z první poloviny 19. století. Těžištěm námětového zaměření sbírky jsou obrazy se sakrální motivy doplněné malbami krajin, portrétů a žánrů. Nepočetnou, zato zajímavou skupinu tvoří nabízené tisky obsahující několik Melantrichových českých biblí z 16. století, dva Lutherovy biblické překlady z roku 1597 a 1697, Kosmografii českou z roku 1554 a pár dalších výpravných publikací 19. století. Nejpočetněji je v katalogu zastoupena keramika, která v celku evropského, asijského porcelánu a evropské kameniny čítá více než 130 položek. Dalších 60 kusů obsahuje reprezentativní soubor skla pocházející převážně z domácí produkce 19. stoleti. Nezanedbatelnými 23 kusy jsou zastoupeny dobově vysoce ceněné perské koberce. Celkové vyznění Dostálovy sbírky před nás staví vzdělaného, příležitostného sběratele, který spíše než systematickou kolekci vybraných děl vytváří útulné prostředí, kde se obklopen krásnými předměty může věnovat své literární práci. V dražbě chyběly doklady nakladatelské a ediční spolupráce s umělci jako byl František Bílek, či Jan Köhler, s nimiž Dostál úzce spolupracoval a udržoval přátelské styky. 31 Je zřejmé, že v uvedené aukci byla veřejnosti nabídnuta jen část pozůstalosti a zcela chyběly předměty archivního charakteru. Aukce vzbudila mezi pražskými sběrateli značný zájem. Dražit přišli především obchodníci s výtvarným uměním a starožitníci. Živě se dražily především položky s nižší vyvolávací cenou. Reprezentativní drahé kusy však zůstaly neprodány. Nejvíce se zvýšily ceny starých tisků, které proti sobě dražili sběratelé a antikváři. 32 26. M. Soukeníková Aukce 29. 31. 3. 1926 Stanislav Budil 29 Bohumil Vavroušek Arne Novák, Literární atlas československý. Díl II., Praha 1938, s. 162. 30 Ladislav Soldán Pavel Marek, Karel Dostál Lutinov bez mýtů, předsudků a iluzí. Nástin života a díla 31 32 vůdčí osobnosti českého katolického modernismu, Třebíč 1998. Stanislav Batůšek Štěpán Kohout Pavel Marek Oldřich Svozil (eds.), Korespondence Katolické moderny. Dopisy Jana Köhlera a Karla Dostála Lutinova z let 1902 1923, Olomouc 2010; Štěpán Kohout Pavel Marek Oldřich Svozil (eds.), Korespondence Katolické moderny. Dopisy Františka Bílka a Karla Dostála Lutinova z let 1896 1923, Olomouc 2007. Dražba pozůstalosti K. Dostála Lutinova, Vitrinka III, 1925 1926, s. 163 164. 278

27. Paul Ernst Vondörfer (1890 1967) Rakouský obchodník působící v Praze. Aukce 28. 5. 1926 Aukční síň Maison antique Jedna z významnějších dražeb firmy Maison antique byla uspořádána na jaře roku 1926. 33 Jednalo se o soubor, kterým byly vyzdobeny interiéry bohaté židovské rodiny Vondoerferů, kteří provozovali od roku 1919 obchod se starožitnostmi ve Vodičkově ulici v paláci Lucerna. 34 Tentokrát se snad ještě méně jednalo o systematickou sbírku než v jiných případech. František Xaver Harlas v předmluvě ke katalogu uvádí: sbírka nevznikla za účelem kolekcionářského hromadění starých a krásných kusů bývalého umění, ale měla svoje poslání ve snaze majitelů, aby svůj domov opatřili dokumenty uměleckými, ke kterým na svých cestách přilnuli. Lze tento soubor památek uměleckých označit jako interiérovou výzdobu. 35 Přesto katalog nabízí několik významných malířských děl nizozemské produkce. Na první místě můžeme jmenovat zvěstování Franse Frankena mladšího, dále žánrový výjev Jana Miela, rozměrnou malbu představující polní práce od harlemského rodáka Claese Pietersze Berchema, nebo biblickou scénu podle biblické Knihy Ester Gerarda de Larise. Tento nečetný malířský soubor doplňuje několik dřevořezeb řazených autory katalogu do Čech přelomu 15. a 16. století. Těžiště rozsáhlé kolekce je tvořeno především předměty interiérových dekorací sestávajících ze souborů historického skla, keramiky a nábytku. 36 Návštěvníci dražby projevili zájem především o reprezentativní kusy nábytku, bohatě řezané rámy a svícny. Obrazy a sochy zůstaly téměř bez povšimnutí s výjimkou obrazu Krista od Giovanniho Mansuetiho, původně ze sbírky hraběte d Harnoncourt a dvou řezeb ze 17. a 18. století, z nichž skupina puttů byla připsána Matyáši Braunovi. Přestože se většina realizovaných cen pohybovala relativně vysoko v řádu tisíců korun, nebyli majitelé sbírky patrně díky nízkému počtu prodaných položek spokojeni a plánovaná dražba další části souboru nebyla uskutečněna. 28. Leo (Leopold) Fall (1873 1925) Hudební skladatel působící v německy mluvících zemích, původem z Olomouce. Aukce 7. 9. 6. 1926 Umělecké a aukční síně Slatner VII. Jednou z významných dražeb druhé poloviny dvacátých let se stala v pořadí sedmá Slatnerova aukce pozůstalosti nedávno zesnulého hudebního skladatele Leopolda Falla. Hudebník a komponista pocházející z olomoucké židovské rodiny proslul ve světě téměř čtyřicítkou operetních děl, která měla své premiéry v Hamburku, Berlíně, Vídni, Mannheimu, či Drážďanech. V posledních letech pobýval Fall se svou manželkou ve vídeňské vile, jejíž vybavení tvořilo nabídku aukčního katalogu. Popisy jednotlivých předmětů vytvořil Edmund Wilhelm Braun (1870 1957) ředitel Zemského Musea v Opavě, který pracoval již pro Josefa Poláka a František Xaver Harlas ředitel Musea hlavního města Prahy, z jehož pera pochází i úvodní text katalogu. 37 Autory znaleckých posudků k vybraným 33 Dražba sbírky známého pražského sběratele P. Vondörfera, Výtvarné snahy VII, 1926, s. 163. 34 Inzerát, Topičův sborník VI, 1918 1919, nepag. inzertní příloha. 35 Collection Vondoerfer I. Maison antique, aukce 28. 5. 1926, Praha. 36 Prag, Der Kunstwanderer VII, 1925 1926, s. 386. 37 Národní galerie Praha, knihovna, sign. AB 1489 Umělecké a aukční síně Slatner. Praha Mor. Ostrava 279

dílům byli vídeňští historici umění Gustav Glück (1871 1952), Theodor von Frimmel (1853 1928), William Suida (1877 1959) a Ludwig von Baldas (1887 1963) spolu s amsterdamským znalcem Cornelisem Hofstede de Groot (1863 1930). Z celkových přibližně pěti set položek tvořily více než jednu čtvrtinu malby. Mezi nejvýznamnější obrazy patřil komorní Portrét Dona Diega Felipe de Guzman markýze de Leganes (1580 1655) od Anthonyho van Dycka, Triumf Mordechaje Gebranda van den Eckhout, Krajina Davida Tenierse mladšího, nebo práce rakouských mistrů 19. století Ferdinanda Georga Waldmüllera a Johanna Baptista Reitera. Z malířských prací byly prodány přibližně dvě třetiny děl, z nichž některá dosáhla neobvykle vysokých cen. Největší úspěch sklidily obrazy autorů předešlého století. Figurální kompozice Ferdinanada Georga Waldmüllera s názvem Mateřské štěstí z roku 1862 byla vydražena za 36 000 Kč. Ještě výše, na 38 000 Kč vystoupala cena obrazu Děvčátka s třešněmi Johanna Baptista Reitera. Podobně byla oceněna Krajina se zámeckou budovou Davida Tenierse prodaná za 36 000 Kč. Vysokých cen nad 10 000 Kč dosáhly též díla Benjamina Gerritszoona Cuypa, Franze Pourbuse mladšího, Richarda Mortona Payeho, Henryho Raeburna, Vlaho Bukovace, či Maxe Švabinského. Celkový obrat dražby byl odhadnut na 1 milion korun. 38 Skutečnost, že dražba nebyla pouhou obchodní transakcí, ale nesla sebou i jistý memoriální význam vztažený k zesnulému Leo Fallovi dokládá přítomnost portrétu jeho manželky od Boleslawa Jana Czedekowského, který byl označen jako neprodejný a doplňoval v katalogu a na výstavě prezentovanou kolekci. 29. A. Stýblová Aukce 5. 7. 10. 1926 Stanislav Budil 30. Georg hrabě Wallis (1856 1928), zámek Kolešovice Velkostatek Aukce 3. 4. 2. 1927 Aukční síň Maison antique VI. Aukce 10. 17. 3. 1927 Aukční síň Maison antique VII. Aukce 23. 25. 5. 1927 Aukční síň Maison antique VIII. Počátkem února roku 1927 proběhla první ze série tří dražeb rozsáhlého souboru tvořeného inventářem zámku v Kolešovicích v majetku rodiny Wallisů z Karighaimu. 39 Příslušníci tohoto starého rodu, usazení ve středověku postupně ve Francii, Skotsku a Irsku doputovali za třicetileté války do střední Evropy a sloužili ve vojenských službách na straně císaře. Zámek Kolešovice získali koupí roku 1720 a drželi jej až do první poloviny 20. století. V době prodeje mobiliáře byla majitelkou panství dcera posledního hraběte Bedřicha Oliviera Wallise Sofie provdaná za španělského šlechtice Karla Baillou. V rámci pozemkové reformy přišlo panství o více než polovinu z bývalých 2 079 ha půdy, což závažně Karlovy Vary. VII. umělecká aukce. [Leo Fallova sbírka a jiných vynikajících vídeňských soukromníků I. díl], aukce 7. 9. 6. 1926, Praha. 38 39 Oskar Schürer, Praha jako trh umění. Po dražbě Fallovy pozůstalosti u Slatnera, Tribuna VIII, 20. 7. 1926, č. 146, s 8. Národní galerie Praha, knihovna, sign. AB 891 VI. dražba starožitností, nábytku, obrazů starých mistrů, porculánu a j. uměleckých předmětů ze zámku kolešovického, z majetku hrabat Wallisů. I. díl. Aukční síň Maison Antique, aukce 3. 4. 2. 1927, Praha. 280

narušilo jeho hospodářskou rovnováhu. 40 Po válce byl zámek v roce 1946 zabaven a jeho majitelé odsunuti do Německa. Ve shodě s rodinnými tradicemi tvoří větší část obrazového souboru malby s válečnou tématikou. Z množství autorů zastoupených nejčastěji párovými bitevními výjevy jmenujme Roberta Van der Hoecka, Johanna Phillipa Lembkeho, Giovanniho Tuccariho, nebo Augusta Querfurta. Tematicky blízké jsou i portréty významných válečníků. Mezi nimi především jezdecký portrét Johna Churchilla z Marlborough od Balthazara Van de Bosche a Pietera Van de Bloemena, který provedl figuru koně, a dále dvojice monumentálních maleb zachycujících Karla VI. a prince Evžena Savojského jako vítězné vojevůdce od vídeňského Carla Unterhubera. Zajímavý je též soubor portrétů z počátku 17. století, z nichž nejvýznamnější je dvojice podobizen hraběte Martinice a jeho choti. Ženský portrét je připsán Janu van Aachenovi. Další, tentokráte neidentifikovanou manželskou dvojici zachytil roku 1621 Bartolomeo Sarburg. Příkladem z ostatních námětových okruhů může být dvojice loveckých zátiší od Jana Fyta, pár květinových zátiší Kaspara Pietera Verbruggena, nebo kostelní interiér Jacoba Van der Grachta. Z autorů tvořících na území střední Evropy jsou zastoupeni August Friedrich Piepenhagen a Martin Johan Kremserschmidt. Převážná většina nabízených maleb byla prodána za relativně vysoké ceny do výše 20.000 Kč. Druhá část zámeckého vybavení byla dražena 18. a 19. března téhož roku. 41 V nabízené kolekci obrazů převažovaly malby s mytologickými náměty, krajinami a religiózními scénami. Mezi krajináři tvořícími na našem území je zastoupen Martin Molitor, August Bedřich Piepenhagen a Jan Adolf Brandeis. Většina mytologických scén není autorsky určena, kromě dvojice pláten zachycujících Vulkána a Venuši od Františka Xavera Wagenschöna. Nepočetnou, zato významnou skupinu tvoří díla s náboženskou tématikou. Nejstarší, rozměrná desková malba představující biblický ráj je připsána Bruegelovu následovníku Hieronymu van Kesel. Přibližně ze stejné doby pochází obraz s rozjímajícím svatým Jeronýmem od španělského malíře Juana del Castillo. Autorsky pestrou trojici pak uzavírá sv. Šebestián Itala Filippa Tancrediho. Poslední část wallisovských sbírek byla dražena 23. až 25. května společně s částí inventáře zámku Smečno. 42 V nabízeném souboru je obtížné odlišit obě sbírky, kromě předmětů neprodaných v předchozích dražbách a znovu nabízených za snížené ceny. Malbě početně dominují neurčené obrazy nizozemských a italských mistrů 17. a 18. století. Tři dražby kolešovických sbírek přinesly na český trh významné kolekce starého evropského umění kultivované několika generacemi šlechtické rodiny, obklopující se artefakty odkazujícími k rodové historii spjaté poslední tři století se středoevropským prostorem. Významné místo v kolekci zaujímaly početné soubory historické keramiky, skla, nábytku a perských koberců z vybavení zámku. Celkem bylo zájemcům nabídnuto necelých 1000 předmětů, z nichž malby tvořily přibližně jednu pětinu. 31. Neznámý majitel Aukce 11. 13. 6. 1927 Umělecké a aukční síně Slatner XIV. Počátkem léta 1927 měli návštěvníci Slatnerova Salonu opět možnost ucházet se o výjimečná díla starých evropských mistrů. Nabízeny byly práce Jana Bruegela mladšího, Dircka van Delen, 40 Rudolf Lustig František Světnička, Schematismus velkostatků v Čechách, Praha 1933, s. 203 204. 41 VII. dražba starožitností, nábytku, obrazů starých mistrů, porculánu a j. uměleckých předmětů ze zámku hrabat Wallisů v Kolešovicích II. díl a jiného majetku. Aukční síň Maison antique, aukce 18. 19. 3. 1927, Praha. 42 Aukční síň Maison antique. VIII. dražba starožitností, nábytku, obrazů starých mistrů, porculánu a j. uměleckých předmětů ze zámku kolešovického a smečenského, jakož i z jiného majetku, aukce 23. 25. 5. 1927, Praha. 281

Govaerta Flincka, Jana van Goyen, Willema de Poorter, Hendricka Gerritszoona Pota, či Giovanniho Antonia Canaletta. Z českých autorů bylo možno zakoupit například díla Jana Kupeckého, Josefa Navrátila, nebo Jaroslava Čermáka. Navzdory přesvědčivé kvalitě a provenienci mnohých prací, jich byla vydražena sotva polovina. Nejúspěšnější prodej zaznamenal Veselý flamendr Davida Tenierse mladšího, jehož cena stoupla o jeden příhoz na konečných 26 000 Kč a Klanění svatých tří králů Franse Franckena zakoupené za vyvolávací cenu 16 000 Kč. Většina ostatních položek s vysokými odhadními cenami zůstala bez kupců. 43 32. Ph.Mr. Bedřich Klöckler Lékárník a amatérský malíř v Praze Libni. Aukce 5. 6. 12. 1927 Aukční síň Ladislav Ryšavý Spíše svou obsahovou konstelací, než li významem představených předmětů je zajímavá dražba z prosince 1927, ve které byl mimo jiné nabízen soubor uměleckých děl a starožitností z majetku lékárníka Bedřicha Klöcklera, výrobce léčivých vín Ferrmaltin v pražské Libni. 44 Součástí nabídky se stalo i jedenáct vlastních prací tohoto nadšeného amatéra, který se věnoval především malbě krajin a zátiší. 45 33. František Pánek Majitel realit v Praze Braníku. Aukce24. 26. 10. 1927 Stanislav Budil 34. Arnošt hrabě Silva Tarouca (1860 1936), zámek Průhonice Velkostatkář a dendrolog. Aukce 30. 31. 5. 1928 Aukční síň Maison antique XII. Aukce 8. 9. 10. 1928 Aukční síň Maison antique XIII. Aukce 4. 6. 12. 1928 Aukční síň Maison antique XIV. 43 Národní galerie Praha, knihovna, sign. AB 920 Umělecké a aukční síně Slatner. Praha Karlovy Vary. XIV. umělecká aukce. [Zvláštní aukce 100 originálů slavných mistrů z vysokošlechtického a jiného vzácného soukromého majetku a vyvolené kolekce prvotřídního starožitného porculánu], aukce 11. 13. 6. 1927, Praha. 44 45 Vyhláška 400/1921 Sb. Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ze dne 11. 10. 1921, kterou se uveřejňuje seznam farmaceutických přípravků, jež byly prohlášeny za léčebná vína, přístupné zhttp://ftp.aspi.cz/opispdf/1921/097 1921.pdfze dne 1. 12. 2014. Ústřední dražebna Státního zástavního a půjčovního úřadu. Aukční síň Ladislav Ryšavý. Dražební katalog obrazů, porculánu, skla, nábytku a jiných předmětů uměleckého průmyslu ze sbírky pana lékárníka B. Klöcklera a jiných soukromých majitelů, aukce 5. 6. 12. 1927, Praha. 282

Aukce 24. 25. 4. 1930 Aukční síň Maison antique XXI. Aukce 9. 11. 2. 1937 Umělecká aukční síň V. Hořejš Aukce 3. 5. 3. 1937 Umělecká aukční síň V. Hořejš Na jaře roku 1928 začala série dražeb z majetku Průhonického pána Arnošta Silva Taroucy, který byl nepříznivou ekonomickou situací přinucen prodat panství včetně rodinného sídla již v roce 1927. Původem portugalský rod ve službách Evžena Savojského se usadil na Moravě teprve po polovině 18. století. Učitel a rádce Marie Terezie Emanuel Tellez hrabě Silva Tarouca (1696 1771) zakoupil roku 1768 panství Čechy pod Kosířem a založil tak českou větev rodiny, která na počátku 20. století vlastnila dvě významná sídla; již zmiňované Čechy nedaleko Prostějova a Průhonice u Prahy. Od roku 1837 se s rodinou přátelil Josef Mánes, který byl častým hostem na zámku v Čechách. Jedna z jeho prvních děl byla zakoupena do rodového majetku v roce 1839 46 a následně přibývala další, často vytvořená přímo v Čechách při některém z malířových opakovaných pobytů. První z Mánesových maleb opustily rodinnou sbírku spolu s dalším majetkem již po smrti Eugena Silva Taroucy (1777 1842) v průběhu druhé poloviny 19. století. 47 Další vlna prodejů proběhla v době poslední přestavby rodinného sídla v letech 1905 a 1906, kdy byla prodána řada dalších pláten. 48 V poválečných letech pronikl do blízkosti rodiny obratný pražský knihkupec, nakladatel a obchodník s uměním Rudolf Ryšavý (1876 1949), který zakoupil či zprostředkoval prodej části sbírek z rodového majetku. Po dlouhém úsilí se mi podařilo na doporučení dobrého přítele dostati se do osobního styku s hrabětem Egbertem Silvou Taroucou, synem Františka Silvy Taroucy ze zámku Čechy na Hané. [...] S mladým panem hrabětem jsem vbrzku vycházel jako dlouholetý známý. [...] Navštívil jsem hraběte ještě několikrát a trvalo to hezkou chvíli, než jsem sbírku získal. [...] Vše se dělo diskretně, okolí nemělo ani tušení o prodeji, jen naše Moderní galerie byla informována a řadu obrazů zakoupila. 49 Obchodníkovi se postupně podařilo získat části mánesovského souboru rozděleného mezi tři dědice: Františka Josefa II. (1858 1936) v Čechách, Arnošta Emanuela v Průhonicích a jejich sestru Marii Henrietu (1856 1920) v Brixenu. 50 Nejdéle trvalo zprostředkování s průhonickým pánem, které nakonec zajistil architekt Jiří Stibral (1859 1939) 51 autor návrhu na novorenesanční přestavbu zámku. Častou taktikou Rudolfa Ryšavého při akvizicích uměleckých děl spojených silnými osobními vazbami s majiteli byla nabídka vytvoření kvalitních kopií, které zůstaly původnímu vlastníku. V případě maleb Josefa Mánesa je zadával malíři a restaurátoru Bělohoubkovi. 52 Ze zámku v Čechách získal Rudolf Ryšavý počátkem března roku 1923 řadu prací na papíře Josefa Mánesa a několik dalších děl jiných autorů za celkovou částku 530.000 Kč. V případě Mánesových prací se jednalo o skupinu krajin z 46 Pobožnost krále Davida (Národní galerie Praha, sign. O 9890) zakoupil r. 1839 Bedřich Silva Tarouca za 25 zl. Jiří Kotalík Miloslava Seydlová, Josef Mánes 1820 1871 (kat. výst.), Národní galerie, Praha 1971, č. katalogu 1. 47 Hvězdná noc 1851 (Národní galerie Praha, sign. O 10237), Uvítání hosta 1853 1855 (tamtéž, sign. O 48 49 50 609) a Při měsíčku 1853 1855 (tamtéž, sign. O 610). Léto a podzim 1856 (Národní galerie Praha, sign. O 4620), Zima a jaro 1856 (NG O 4619), Znak hrabat Silva Tarouců 156 (tamtéž, sign. O 4619) a Děti hraběte Augusta Alexandra Silva Taroucy 1867 (tamtéž, sign. O 4979). Rudolf Ryšavý, Jak jsem se stal obchodníkem s obrazy, Praha 1947, s. 57 58. Obrazy z majetku Marie Henriety Silva Tarouca získal dle předchozí úmluvy Rudolf Ryšavý až po majitelčině úmrtí v roce 1920. Pozůstalost byla převezena ve zvláštním vagonu na Moravu, kde ji obchodník převzal. 51 Více viz: Antonín Mihulka, Jiří Stibral, Praha 1941. 52 Portréty Silva Tarouců od Josefa Mánesa byly nahrazeny kopiemi Bohumíra Roubalíka (1845 1928). 283

bezprostředního okolí zámku, soubor rodinných výjevů, pohledy na dvůr Krakovec, sérii květinových studií, zámecký turnaj, portréty Friedricha a Marie Silva Taroucy, portrét Marie Silva Taroucy a Jiřího Schönburga, skicář s alegorickými kresbami a scénu s vesnickými hochy. Dále pak venkovskou krajinu od Antonína Mánesa, několik akvarelů od Franze Alta, sérii obrazů od Leopolda Brunnera pracujícího před Mánesem v hraběcích službách a několik dalších prací různých autorů. Hlavním iniciátorem prodeje byl syn majitelů panství Egbert (1887 1971), který se zadlužil díky nezdařenému projektu parního mlýna a byl věřiteli donucen hledat prostředky na splácení svých závazků. Jeho rodiče však později nebyli s obchodem spokojeni a pokoušeli se soudní cestou o revizi celé transakce. Právní zástupce, prostějovský advokát František Znojil argumentoval neodpovídající cenou, slabomyslností Egberta Silva Taroucy a tím, že původní majitelé o prodeji nevěděli. Protistrana zastoupená pražským advokátem Václavem Šamanem však přesvědčivě doložila, že je celá transakce právně v pořádku a dohodnutá kupní smlouva platná. Obchod byl dle jeho podání uzavřen na vyzvání rodinné rady a cena každého obrazu sjednaná obchodníkem s Egbertem Silva Taroucou byla bezprostředně projednána ve vedlejším pokoji s jeho hluchým otcem Františkem Josefem, který vše schválil. 53 V témže roce byla prodána část fondu zámecké knihovny pražskému antikváři Oldřichu Pyšvejcovi (1865 1938), který se podobně jako o generaci mladší Karel Zink (1889 1975) věnoval dražbám velkých knižních souborů. 54 Roku 1923 schválila městská rada Prostějova odkup sedmi pláten vybraných Jaroslavem Mathonem pro městské muzeum. Obrazy pocházely z kolekce 78 maleb holandských a vlámských mistrů, které do rodiny přinesla jako součást svého věna Marie Leopoldina rozená Sternberg Manderscheid (1791 1870), manželka Františka Josefa I. Silva Taroucy (1773 1835). 55 Finanční prostředky získané uvedenými odprodeji uměleckých děl však tíživou ekonomickou situaci na dlouho nevyřešily a po necelém roce byla 4. ledna 1924 uspořádána na zámku v Čechách dražba dalších cenností z interiérového vybavení a sbírek včetně historické knihovny: Zpráva o dražbě obrazů a drahocenného nábytku na zámku Františka Josefa Silva Taroucy v Čechách na Hané vzbudila neobyčejný zájem ve všech místech republiky, takže je jisto, že se v pátek sjede do Čech mnoho zájemců. [...] Od neděle už je možno na zámku v Čechách prohlédnouti si obrazy a předměty, které budou vydraženy. 56 Pro návštěvníky byly v Prostějově o půl deváté připraveny zvláštní autobusy, které však kvůli velkým sněhovým závějím daleko nedojely. Na poslední chvíli pak byly po okolí sháněny sáně a lidé jimi postupně odjížděli na zámek. I za těchto poněkud dramatických okolností se sešlo tolik zájemců, že zcela zaplnili prostory dvou vyhrazených sálů. Proto byla nakonec od každého, kdo se chtěl zúčastnit licitace, vybrána záloha 500 Kč, aby se prostor poněkud uvolnil a aukce mohla být po velkém zpoždění zahájena. Tato opatření vzbudila mezi senzacechtivým publikem značnou nevoli. Mnozí se totiž přišli podívat na dražbu proslavených mánesovských pláten, která byla oceněna na vysoké částky. Aukci řídil rodinný právník František Znojil. První byl na programu prodej zámecké knihovny oceněné na 110.000 Kč. Jelikož nebylo dalších zájemců, získalo celý fond Ministerstvo školství a národní osvěty reprezentované ředitelem univerzitní knihovny v Bratislavě Janem Emlerem (1877 1951) a ředitelem zemské a univerzitní knihovny v Brně Jaroslavem Sutnarem (1873 1947). Soubor čítal cca 5.000 svazků ze 17. 19. století. 53 Spor o část Mánesových sbírek, Lidové noviny XXXII, 1924, č. 8, 5. 1. 1924, s. 5. 54 Václav Janka, Pestré zprávy z antikvariátů, Vitrinka I, 1923 1924 s. 98. 55 Jaroslav Mathon, Zlomek bývalé šternberské obrazárny v museu města Prostějova, Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova na Hané XI, 1934, s. 32 63; Josef Glivický, Velká dražba v Čechách pod Kosířem před 40 lety, Zprávy Vlastivědného muzea v Prostějově I, 1963, č. 2, s. 53. 56 Před dražbou Mánesových obrazů, Lidové noviny XXXII, 1924, č. 2, 2. 1. 1924, s. 7. 284

Patrně nejúspěšnějším kupcem aukce se stal olomoucký velkoobchodník s železem František Otáhal. Tento podnikatel koupil v roce 1916 od rodiny Kinských zámek v Náměšti na Hané za 2,6 milionů korun a v aukci se snažil získat odpovídající vybavení pro své reprezentativní interiéry. V roce 1945 byl jeho majetek na základě Benešových dekretů zabaven a propadl státu. Rodina se pak odstěhovala do Vídně. Dalšími dražiteli byli židovští továrníci z Prostějova Gustav Sborowitz a Josef Fehér či profesor české techniky v Brně Löwenstein. Samotná aukce začala řadou kusů historického nábytku, které však byly vyvolány s tak vysokými cenami, že se mnohé prodaly až po jejich snížení ve druhém kole. Rozměrnou bohatě intarzovanou historickou skříň odhadnutou na 15.000 Kč získal Otáhal za 10.000 Kč, podobně jako lavice za 550 Kč, sekretář s nástavcem za 6.000 Kč, dvojici francouzských stolků za 5.720 Kč a vykládanou rohovou skříň za 2.100 Kč. Dále se prodal za 720 Kč intarzovaný stolek a velký intarzovaný stůl za 1.080 Kč profesoru Löwensteinovi. Továrník Sborowitz vydražil za 5.000 Kč psací stůl a intarzovanou truhlici za 1.000 Kč. Nástěnné hodiny získal po delší licitaci za 1.760 Kč továrník Fehér. Stolek s obrazem za 530 Kč si odnesla prostějovská učitelka Ostrá. Bronzový francouzský lustr oceněný na 20.000 Kč zůstal podobně jako několik dalších kusů nábytku nevydražen. Větší zájem projevilo publikum o nabízené obrazy. Změnil a rozšířil se i okruh dražitelů. Vedle již zmiňovaného podnikatele Otáhala, se zapojil do dražby např. majitel aukčního domu Jindřich Slatner, ředitel prostějovské nemocnice a znalec výtvarného umění Jaroslav Mathon (1867 1953), řeznický mistr Řezníček z Drahanovic, majitel továrny na pánské oděvy Bertold Iltis z Prostějova, či překupník Werner z Prahy. Čile nakupoval též advokát rodiny Znojil, který získal malbu blíže neurčené krajiny za 1.000 Kč, italský obraz světice za 5 600 Kč, pohled do zemědělské usedlosti za 450 Kč a italskou krajinu za 500 Kč. Spolu s obchodníkem Wernerem putovaly do Prahy dvě římské krajiny za 3.000 Kč, portrét od Rousseaua za 330 Kč, dvě velké krajiny se světicemi za 2.000 Kč a konvolut šestnácti Ridingerových rytin za 1.500 Kč. Řezníček získal krajinu s ovcemi za 920 Kč, krajinu s kozami za 720 Kč a zříceninu hradu se žebráky za 1.250 Kč. Za 7.000 Kč získal po dramatické licitaci rodiný výjev od Friedländera Jindřich Slatner. Doktor Mathon zakoupil krajinu za 1.100 Kč a krajinný výjev s vojskem za 1 200 Kč. Krajinu s parkem od Esaiase van de Veldeho získal za 5.000 Kč továrník Iltis. Obchodník Otáhal koupil obdivovaný portrét od Rosalby Carriery za 15.000 Kč a český portrét černé dámy vytvořený před rokem 1600 za sníženou cenu 3.500 Kč. Většina anonymních prací se prodala podobně jako nábytek až ve druhém kole dražby se sníženými cenami. Moravské zemské muzeum z nich získalo do svých sbírek 7 pláten ze 17. století. Vysoce ceněná cranachovská Madona a portrét od Elisabet Vigée Lebrun, vyvolávané shodně po 60.000 Kč, se neprodaly. Výjimečný soubor 30 kusů historického skla získal po dramatické licitaci Sborowitz za 10.000 Kč. Tato neobyčejná událost se neobešla bez několika výtržností zapříčiněných vzrušující atmosférou aukčního soupeření: K trapné scéně došlo při vydražení mužského portrétu odhadnutého na 6 000 Kč, který nebyl prodán. Soukromník Zwicker z Olomouce musil býti ze sálu vykázán pro neslušné chování. Ještě trapněji působilo, když po dražbě byl prodán obraz Stahrenberg za 1 000 Kč jednomu židovskému překupníkovi. Po tomto prodeji všichni židovští překupníci, kteří při dražbě tvořili pevný blok, se pohádali a nad rozloženými zde obrazy povstala pustá výtržnost, při které zase v jiném koutě se ihned s obrazy kefasilo. 57 Nejvýznamnější položky aukčního pořádku, jimiž bylo šest podobizen představitelů rodu Silva Tarouca v životní velikosti od Josefa Mánesa, zdobících zámecký salon, se v dražbě nakonec neobjevily, protože byly některé z nich zabaveny záložnou v Laškově. K prodeji nakonec došlo po aukci díky svolení zástupce záložny při společném jednání ředitele Moravského zemského muzea Jaroslava Helferta, Františka Otáhala, ředitele nemocnice Jaroslava Mathona, majitele Františka Josefa Silva Tarouca a jeho právního zástupce Františka Znojila. Celý soubor, původně oceněný na 400.000 500.000 korun, byl prodán pod dolní hranicí odhadu Moravskému zemskému muzeu, které získalo 4 malby a Františku Otáhalovi, který si odnesl dvě plátna, kus po 50.000 korun (Rudolf Ryšavý rok před dražbou neúspěšně 57 Dražba na zámku v Čechách, Lidové noviny XXXII, 1924, č. 8, 5. 1. 1924, s 5. 285

nabídl za celý soubor čtyř podobizen 400.000 Kč). Stejní aktéři si mezi sebe po vzájemné dohodě rozdělili sbírku 72 historických palných zbraní za celkovou cenu 72.000 korun. Dražba na zámku v Čechách vzbudila zasloužený ohlas, který překročil hranice moravského regionu, nicméně její výsledky není možné pokládat za příliš úspěšné. 58 Některé významné položky se vůbec neprodaly, jiné až ve druhém kole za sníženou cenu. O nejvýznamnější kusy nebylo licitováno, jako spíše smlouváno. Příčin tohoto průběhu bylo jistě více. Aukce byla uspořádána zcela neprofesionálně a bez využití obvyklých komunikačních kanálů zavedených aukčních domů. Na výsledku se též podílela i neutěšená hospodářská situace první poloviny dvacátých let, kdy bylo zcela vyjímečné, aby se v uměleckých aukcích prodávala díla v hodnotě desítek tisíc korun. Druhá větev rodu Silva Tarouca je spojena se sídlem v Průhonicích u Prahy. Panství spolu s klasicistně upravenou historickou zámeckou budovou obklopenou rozsáhlým parkem vyženil Arnošt Emanuel roku 1885 sňatkem s bohatou dědičkou Marií Antonií Nostic Rienek (1863 1934). Hrabě se během své kariéry angažoval v mnoha veřejných funkcích. V roce 1895 byl jmenován čestným předsedou národopisné výstavy v Praze, pro jejíž exponáty zapůjčil na 10 let svůj palác na Příkopech. Stal se doživotním členem panské sněmovny rakouské říšské rady a mezi léty 1917 1918 zastával funkci ministra orby Předlitavska. Nejsilnější zálibou Arnošta Emanuela se stala dendrologie a pěstitelství. Stál u založení Dendrologické společnosti Rakousko Uherska, jejímž prezidentem se stal roku 1908. Následně pak pokračoval v Československé dendrologické společnosti jako její předseda. K této problematice publikoval několik knih a množství odborných studií. Praktickým zhmotněním jeho snah se stal krajinářský park v Průhonicích, který začal utvářet spolu s přestavbou zámku bezprostředně po sňatku s majitelkou panství. Slibnému rozvoji učinila přítrž světová válka, v níž padl nejstarší syn a předpokládaný pokračovatel Josef (1889 1917). Zároveň se v důsledku válečných událostí dramaticky snížily příjmy rodinného hospodářství. K neutěšené finanční situaci odkazuje i odprodej oltáře zámeckého kostela do státních sbírek v roce 1922, kdy byla pozdně středověká desková archa Mistra Vejprnického oltáře z roku 1508 nahrazena v původním místě kopií. Klíčovou roli pro budoucnost Průhonic sehrála hrozba naplnění výměru pozemkové reformy. Bylo zřejmé, že za nastalých okolností nelze nákladný projekt ve stávajícím stavu udržet. Arnošt Emanuel Silva Tarouca v zájmu zajištění budoucnosti svého díla začal v roce 1924 jednat s profesorem Vysoké školy zemědělské a lesního inženýrství Janem Jelínkem (1879 1962) o podmínkách odprodeje Průhonického panství československému státu. K převodu došlo 1. 3. 1927, kdy byl zřízen Statek státního výzkumného ústavu zemědělského Průhonice. 59 Rodina původních majitelů pak nadále obývala část zámecké budovy. Arnošt Emanuel působil jako poradce ředitele ústavu Bohumila Kavky (1901 1977) až do své smrti v roce 1936. Série aukcí ze sbírek z Průhonického sídla uspořádaná Maison antique v průběhu roku 1928 navázala na prodej panství a stažení rodiny z části zámeckých prostor. Pro vedení aukcí byla vybrána přední obchodní firma v blízké metropoli a o dražbě byla veřejnost informována s předstihem v různých časopisech a novinách. Katalogy byly vypraveny se zvláštní obálkou nesoucí fotografii zámecké budovy. V dražbě uspořádané v posledních květnových dnech roku 1928 60 bylo zájemcům nabídnuto celkem 210 položek rozložených rovnoměrně do kategorií nábytku, porcelánu, kovových předmětů, textilií, grafiky, malby a knih. Mimo to bylo ještě nabízeno 1.000 trofejí vysoké zvěře ve volném prodeji. Mezi nejvýznamnějšími kusy zámeckého vybavení se v nabídce objevila velká renesanční skříň zdobená intarzováním s vyvolávací cenou 5 000 Kč, dvojice renesančních rohových skříní nabízených společně za 7.000 Kč, italský barokní sekretář zdobený cínovými aplikami, kostí a želvovinou s cenou 5.000 Kč, či 58 Prokop Toman, Dražba na zámku v Čechách, Drobné umění. Výtvarné snahy V, 1924, s. 72. 59 Statek zahrnoval 285,92 ha polí, 16,36 ha luk, 7,26 ha zahrad 5,29 ha pastvin a 35,29 ha lesů. Rozloha parku činila 201,11 ha. Rudolf Lustig, Schematismus velkostatků v zemi Moravskoslezské, Praha 1935, s. 47. 60 Aukční síň antique. XII. dražba starožitností, nábytku, obrazů starých mistrů, porculánu a jiných uměleckých předmětů ze zámku Průhonice a jiného majetku. I. díl, aukce 30. 31. 5. 1928, Praha. 286