Ochrana spotřebitele v případě klamavé reklamy

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Ochrana spotřebitele v případě klamavé reklamy Bakalářská práce Brno 2011 Vedoucí bakalářské práce: JUDr. Bohumil Vítek Vypracovala: Blanka Hladíková

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Ochrana spotřebitele v případě klamavé reklamy zpracovala samostatně a pouţila jsem prameny uvedené v seznamu literatury. V Dolních Kounicích dne 15.12.2011. Podpis

Mé upřímné poděkování patří JUDr. Bohumilu Vítkovi za odborné rady a vedení při zpracování bakalářské práce. Chtěla bych také poděkovat mé rodině a mým přátelům za jejich podporu.

Abstract Hladíková, B., Prevention of the consumer s in the case od misleading advertising, bachelor thesis, Brno 2011. My thesis deals with consumer protection in case of misleading advertising. The theoretical part explains the evolution of unfair competition, regulation of advertising and false advertising. I work with legal and non-legal consumer protection, I present the legal means of protection, and non-legal and mention organizations that help protect consumers. In the practical part I present examples of misleading advertising practices, both from the Czech Republic and from abroad, which adds to his own commentary. Keywords Unfair competition, advertising, misleading advertising, legal and non-legal consumer protection. Abstrakt Hladíková, B., Ochrana spotřebitele v případě klamavé reklamy, bakalářská práce, Brno 2011. Moje bakalářská práce se zabývá ochranou spotřebitele v případě klamavé reklamy. V teoretické části objasňuji vývoj nekalé soutěţe, regulaci reklamy a klamavé reklamy. Věnuji se právní a mimoprávní ochraně spotřebitele, uvádím právní prostředky ochrany, i mimoprávní a zmiňuji organizace, které pomáhají chránit spotřebitele. V praktické části uvádím příklady klamavé reklamy z praxe a to jak z České republiky, tak i ze zahraničí, které doplňuji o vlastní komentář. Klíčová slova Nekalá soutěţ, reklama, klamavá reklama, právní a mimoprávní ochrana spotřebitele.

OBSAH 1 Úvod... 7 2 Cíl a metodika... 9 2.1 Cíl... 9 2.2 Metodika... 9 3 Literární přehled... 10 3.1 Hospodářská soutěţ a její právní regulace... 10 3.2 Nekalá soutěţ... 11 3.2.1 Znaky nekalé soutěţe... 13 3.2.2 Subjekty právních vztahů... 14 3.2.3 Skutkové podstaty nekalé soutěţe... 17 3.3 Reklama a její regulace... 18 3.3.1 Pojem reklama... 18 3.3.2 Klamavá reklama... 25 3.4 Prostředky ochrany proti klamavé reklamě... 29 3.4.1 Právní prostředky ochrany spotřebitele... 29 3.4.2 Mimoprávní prostředky ochrany spotřebitele... 34 4 Vlastní práce... 37 4.1 Reklama společnosti Reebok na sportovní obuv Easy Tone... 37 4.2 Reklama na osobní automobil Toyotu Auris... 39 4.3 Reklama na jogurt Danone... 40 4.4 Reklama na časopis Apetit... 42 4.5 Reklama společnosti T-mobile... 43 4.6 Reklama společnosti Telefonica O2... 44 4.7 Návrhy a doporučení pro podnikatelské subjekty... 45 4.8 Jak podat stíţnost?... 49 5 Diskuse... 50 6 Závěr... 51 5

7 Literatura... 53 8 Přílohy... 57 SEZNAM OBRÁZKŮ obrázek 1 Srovnání znaků definice podle ObchZ a směrnice ES... 28 obrázek 2 Reklama společnosti Reebok... 37 obrázek 3 Reklama na osobní automobil Toyota Auris... 39 obrázek 4 Reklama na jogurt Danone... 40 obrázek 5 Reklama na časopis Apetit... 42 6

1 Úvod Tématem mé bakalářské práce je ochrana spotřebitele v případě klamavé reklamy. Jak se vlastně můţe spotřebitel chránit proti nekalým praktikám? Odpověď na tuto otázku je celkem jednoduchá, buď zvolí právní, nebo mimoprávní formu ochrany. Ale teď se vrátím ještě na začátek. Na trhu se střetávají výrobci (firmy) a spotřebitelé (domácnosti). Základní motivací spotřebitele je získání určitého druhu zboţí a uspokojení jeho potřeb, za co nejlevnější cenu, naproti tomu firmy se zase snaţí maximalizovat zisk a minimalizovat náklady a prodávat za co nejvyšší cenu. Spotřebitel se setkává kaţdý den s reklamou, která ovlivňuje jeho nákupní chování a úsudek. S narůstající konkurencí na trhu se mnoho firem uchyluje k nekalosoutěţnímu jednání. Firma si musí poloţit základní otázku: Stojí to vůbec za to klamat spotřebitele? Z jedné části ano. Hlavním cílem všech reklamních sdělení je přesvědčit spotřebitele, aby koupil naše výrobky a dal jim přednost před konkurencí. Pokud naše reklama zaujme větší část spotřebitelů, tak to ovlivní nejen postavení na trhu, ale i zisky. Druhou částí je negativní ovlivnění firmy. Pokud reklama firmy je shledána za klamavou, tak potom hrozí staţení reklamy, ztráta trhu, sankce, a v neposlední řadě i soud. Bohuţel ani tohle firmy neodradí od nekalosoutěţních praktik a proto neustále dochází k porušování pravidel upravujících reklamu. Firmy často spoléhají na to, ţe spotřebitel není dostatečně informován a nerozezná závadnou reklamu od objektivní reklamy, která pouze informuje spotřebitele. Myslím si, ţe na území České republiky je nedostatek institucí, které by vzdělávaly spotřebitele v případě, kdy jsou porušována jeho práva. Do budoucna by se měla tahle chybějící část doplnit a stát by se měl víc zaměřit na vzdělání spotřebitele. Tím, ţe by spotřebitel mohl působit aktivně v boji proti nekalosoutěţnímu jednání, tak by stát nemusel vynakládat takové úsilí k potírání nekalé soutěţe. Spotřebitel by se sám bránil, kdyţ by byl klamán. Dalším bodem je dotáhnutí potrestání firmy dokonce, aby spotřebitel věděl, ţe zapojením do potírání nekalé soutěţe má smysl a viník bude potrestán. 7

Jak je moţné se dočíst v mnohé odborné literatuře spotřebitel je povaţován za slabší stranu a proto ho stát brání. Celou situaci dokresluje citát od prof. Hajna, který uvádí Judr.Večerková Ph.D. ve své knize: Potírání klamavé reklamy prospívá nejen těm, kdo by mohli být oklamáni, ale z dlouhodobého hlediska i těm, kdo jsou v pokušení klamat. 1 1 1 Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 229 8

2 Cíl a metodika 2.1 Cíl Cílem mé bakalářské práce je objasnit ochranu spotřebitele v případě klamavé reklamy. V této práci vysvětlím pojmy jako jsou hospodářská soutěţ, nekalá soutěţ, reklama a klamavá reklama. V teoretické části vyzdvihnu ochranu spotřebitele převším právní, tak i mimoprávní cestou. V části zabývající se právní ochranou uvedu ţaloby, které můţe spotřebitel podat. Rozeberu právnickou osobu, která můţe hájit zájmy spotřebitele. Dále poukáţi na organizace, na které se můţe spotřebitel obrátit v případě potřeby. V praktické části analyzuji případy, které jsem shledala jak právně nevyhovujícími, tak i neetickými. K případům uvedu vlastní komentář s odůvodněním, proč byla reklama shledaná jako klamavá. Na závěr dle Andersenovy analýzy doporučím konkrétní návrhy podnikatelským subjektům, které mohou nastat z nekalosoutěţního jednání. 2.2 Metodika Práce je rozdělena na dvě části, na část teoretickou a praktickou. V části teoretické se budu věnovat hospodářské soutěţi a její právní regulaci, nekalosoutěţnímu jednání, kde uvedu znaky nekalé soutěţe a subjektům právních vztahů. Dále definuji pojem reklama a její regulaci, klamavou reklamu a právní a mimoprávní prostředky ochrany. Budu vycházet z odborné literatury, z právních předpisů a z materiálů dostupných na internetu, které prostuduji a následně zpracuji. V praktické části se zaměřím na vybrané případy z praxe. Tyto případy analyzuji a uvedu k ním vlastní komentář. Při zpracování jsem pouţila metodu analýzy a rovněţ metodu komparace. 9

3 Literární přehled 3.1 Hospodářská soutěţ a její právní regulace V trţní ekonomice je naprosto běţné, ţe mezi sebou jednotliví účastníci trhu neustále soupeří. Aby nedošlo k narušení této soutěţe je upravována právními normami. Tyto normy musí účastníci trhu dodrţovat. Součástí trţního systému je pak hospodářská soutěţ. Hospodářskou soutěţí se rozumí soupeření fyzických a právnických osob v hospodářské oblasti s cílem dosáhnout hospodářského prospěchu. Soutěžitelé mají právo svou soutěžní činnost svobodně rozvíjet a k hospodářské soutěži se sdružovat. Jednání soutěžitelů nesmí být v rozporu s dobrými mravy soutěže a nesmí přivodit újmu jiným spotřebitelům a soutěžitelům pak by to bylo definováno jako nekalá soutěž. 2 Zákoník č. 513/1991 Sb. (dále jen ObchZ) 41 uvádí: Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěţe, i kdyţ nejsou podnikatelé (dále jen "soutěţitelé"), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěţní činnost v zájmu dosaţení hospodářského prospěchu a sdruţovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěţe a nesmějí účast v soutěţi zneuţívat. Hlavními ekonomickými funkcemi vlády je vytváření právního rámce v trţní ekonomice a jeho součástí jsou i pravidla stanovená pro hospodářskou soutěţ. Stát musí především chránit spotřebitele a mezi ochranou spotřebitele a hospodářskou soutěţí je velmi úzký vztah. Ph.Dr. Pelc říká, ţe existují dvě základní podstaty zneuţívání svobody v hospodářské soutěţi: nekalá soutěţ a nedovolené omezování hospodářské soutěţe. Obchodní zákoník upravuje především postih nekalé soutěţe a zákon o ochraně hospodářské soutěţe upravuje kartelové právo. Soutěţní právo je tedy rozděleno na dvě části: veřejnoprávní (kartelové právo), soukromoprávní (právo nekalé soutěţe). Veřejnoprávní úprava postihuje snahy směřující proti existenci ekonomické soutěţe a účelem soukromoprávní úpravy je zabránit nekalé soutěţi. 2 Pelc, V. Hospodářská soutěž. 1. vydání. Praha: Grada Publisching, 1995, s. 11 10

Za zneuţití účasti v hospodářské soutěţi se označuje: nekalá soutěž, nedovolené omezování hospodářské soutěže, porušování práv spotřebitele, konflikt zájmů, negativní externality, špinavé peníze. 3 3.2 Nekalá soutěţ ObchZ 44 pomocí generální klauzule vymezuje pojem nekalé soutěţe takto: Nekalou soutěţí je takové jednání v hospodářské soutěţi nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe, a je tedy způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěţ se zakazuje. Důleţité je také zdůraznit, ţe o nekalé soutěţi můţeme hovořit pouze v soutěţi hospodářské tedy obchodní. Současná právní úprava nekalé soutěţe vychází z prvorepublikového zákona č. 111/1927 Sb.z.a.n. Zákon proti nekalé soutěţi postihoval svými sankcemi zvláštní, speciální případy, které potřebovaly normativní úpravu nekalá reklama, nesprávné označování původu zboţí, zlehčování, zneuţívání podnikových značek, nekalá soutěţ pomocných osob a její pouţívání soutěţitelem. Zákon také stanovil obecnou formu, která postihovala všechny případy jednání proti dobrým mravům. Zákon proti nekalé soutěţi platil na našem území do roku 1950, kdy ho pak zrušil občanský zákoník (dále jen ObčZ) z roku 1950. Problematiku nekalé soutěţe upravovalo jediné ustanovení, a to 352 ObčZ obsahující náhradu škody způsobené nekalou soutěţí, které mělo povahu generální klauzule a zakazovalo protikonkurenční jednání. Upraven byl také trestný čin nekalé soutěţe v trestním zákoně. Občanskoprávní úprava zůstala v platnosti přes 40 let, a to aţ dokonce roku 1991, kdy byl přijat obchodní zákoník. V roce 1964 byly schváleny dva zákony občanský zákoník a hospodářský zákoník. Novým občanským zákoníkem byl zrušen občanský zákoník 3 Pelc, V. Hospodářská soutěž. 1. vydání. Praha: Grada Publisching, 1995, s. 29 11

z roku 1950. Hospodářský zákoník z roku 1964 obsahoval ustanovení 119, podle něhoţ se měly posuzovat vztahy mezi organizacemi v hospodářské soutěţi občanskoprávní a hospodářskoprávní.podvojnou úpravu nekalé soutěţe občanskoprávní a hospodářskoprávní zrušil aţ obchodní zákoník. V roce 1991 byl přijat obchodní zákoník, který upravuje nekalou soutěţ hmotněprávními ustanoveními ( 44 aţ 52) a procesněprávními ustanoveními ( 53 aţ 54). Srovnáním prvorepublikového zákona se současným zákonem upravujícím nekalou soutěţ je, ţe současný zákon se zaměřuje na subjekty soutěţitele, spotřebitele a jiné osoby. V prvorepublikovém zákoně se poskytovala ochrana pouze soutěţitelům. Současná úprava nekalé soutěţe v obchodním zákoníku vychází zásadně z práva osoby dotčené nekalou soutěţí podat soukromoprávní ţalobu k soudu. Pokud byl spáchán trestní čin postupuje se podle veřejnoprávního předpisu trestního zákoníku. Osobám jednajícím nekale mohou být uloţeny pokuty příslušnými správními orgány, které se řídí veřejnoprávními předpisy a to: zákonem o regulaci reklamy, zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákonem o ochraně spotřebitele, tiskovým zákonem aj. Na úrovni evropské unie je tato problematika řešena v evropských směrnicích (tj. Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebiteli na vnitřním trhu, a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě, které stanoví úpravu nekalé soutěţe v evropských zemích. 12

3.2.1 Znaky nekalé soutěţe Základní obecnou definici kaţdého nekalosoutěţního jednání obsahuje tzv. generální klauzule. Kaţdé jednání, které tuto obecnou definici naplní, je nekalou soutěţí. Generální klauzule zahrnuje tři podstatné obecné podmínky (znaky): 1. jednání v hospodářské soutěţi, 2. které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a 3. je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům anebo spotřebitelům. První podmínka: jednání v hospodářské soutěţi Pojem hospodářská soutěţ vychází z ustanovení 41 Obchz. Jednání v hospodářské soutěţi předpokládá existenci nejméně dvou soupeřících subjektů (soutěţitelů) a tím i existenci soutěţního vztahu. Pojem soutěţní vztah je současnou teorií doplněn o soutěžní vztah ad hoc 4 K otázce, zda musí být jednání v hospodářské soutěţi dosaţeno hospodářského prospěchu, nutno říct, ţe tento znak není uveden v generální klauzuli, proto nemusí být pokaţdé naplněn. Cílem práva nekalé soutěţe není stíhat všechny protiprávní nekalé postupy, ale pouze nekalé praktiky soutěţní. 5 Druhá podmínka: rozpor s dobrými mravy soutěţe České soutěţní právo váţe existenci nekalosoutěţního deliktu na rozpor s dobrými mravy soutěţe. Dobrými mravy soutěže se nerozumí a priori (nebo ex post) konstruovaná hypotetická morální pravidla, ale faktická morálka existující buď v obchodě vůbec, nebo alespoň v příslušném obchodním odvětví. 6 Při konkurenčních jednáních platí pravidla jiné morálky neţ normativní příkazy dobrých mravů. Soutěţní právo proto připouští určité projevy konkurenčních aktivit, které by jen těţko obstály před maximy obecné morálky. Etika podnikání by měla zahrnovat poctivost, čistotu, slušnost soutěţních postupů. 4 pozn. soutěţní vztah ad hoc je mezi subjekty, kteří si předmětem nekonkurují 5 Faldyna, F. Obchodní právo. Praha: ASPI, 2005, s. 119 6 Bejček, J. Hajn, P. Eliáš, K. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 486 13

Třetí podmínka: způsobilost přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům Nekalá soutěž je ohrožovací delikt. Nekalé soutěže se tedy nedopouští jen ten, kdo jiné soutěžitele (nebo spotřebitele) již poškodil, ale každý soutěžitel, který svým jednáním může jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům přivodit újmu. 7 Dotčený soutěţitel se můţe proti nekalé soutěţi bránit ještě před tím, neţ újma vznikne. Výraz újma můţeme brát v širším slova smyslu, tedy jakoukoliv újmu materiální i nemateriální. Formulace přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům znamená, ţe újma nemusí hrozit oběma skupinám soutěţních subjektů současně, ale stačí, ţe bude směřovat jen vůči jedné skupině. Podstatou zůstává to, ţe musí být splněny všechny tři podmínky generální klauzule, aby bylo moţno jednání povaţovat za nekalou soutěţ. 3.2.2 Subjekty právních vztahů Subjekty právnických vztahů se rozdělují do pěti skupin: soutěţitelé, spotřebitelé, jiné osoby dotčené nekalou soutěţí, právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů, právnické osoby oprávněné hájit zájmy spotřebitelů. Spotřebitel Vzhledem k zadání bakalářské práce Ochrana spotřebitele v případě klamavé reklamy se budu zabývat pouze pojmem spotřebitel a právnickými osobami oprávněné hájit zájmy spotřebitelů. S pojmem spotřebitel se můţeme setkat i v ekonomii, která se zabývá chováním spotřebitele na trhu. Na rozdíl od ekonomie se právo zabývá ochranou spotřebitele na trhu a rozeznává hned několik definic. 7 Bejček, F. Hajn, P. Eliáš, K. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 487 14

Zákon o ochraně spotřebitele (dále jen ZOS) 2 odst. 1 písm. a) definuje spotřebitele jako fyzickou nebo právnickou osobu, která nakupuje výrobky nebo uţívá sluţby za jiným účelem neţ pro podnikání. Další definici pojmu spotřebitel je osoba, která při uzavíraní a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 8 Judr. Večerková Ph.Dr. uvádí, ţe spotřebitelé jsou osoby, které jsou oprávněny podat ţalobu proti nekalé soutěţi jiného subjektu (rušitele), a to pokud byly touto nekalou soutěţí jakkoliv dotčeny, jejich práva byla porušena nebo jim byla způsobena újma anebo jim alespoň určitá újma hrozila. 9 ObchZ o osobách spotřebitele nic bliţšího neuvádí, i kdyţ tento netradiční subjekt chrání, ţádnou definici nepodává. Pokud nelze některé otázky řešit podle ustanovení obchodního zákoníku řeší se podle předpisů práva občanského, jímţ je ve vztahu k obchodnímu zákoníku občanský zákoník. 10 V ObčZ jsou upraveny spotřebitelské smlouvy a právní úprava je zaměřena na soukromoprávní ochranu spotřebitele. Spotřebitelem tedy můţe být osoba fyzická i právnická, která bude uzavírat spotřebitelské smlouvy. Spotřebitelskou smlouvou v praxi je nejčastěji smlouva kupní, darovací, smlouva o dílo, případně jiné smlouvy, které ObčZ upravuje, můţeme je pouţít i v některých obchodně právních smlouvách. Spotřebitel nemůţe být podnikatelem, ani osobou, která podniká a jedná v rámci své obchodní činnosti. Postavení spotřebitele v hospodářské a nekalé soutěţi lze odvodit z ustanovení 41 a násl. ObchZ. Spotřebitel tedy nesplňuje podmínky stanovené pro soutěţitele zejména pokud: rozvíjí soutěţní činnosti v zájmu dosaţení hospodářského prospěchu, proto je osobou odlišnou od soutěţitele. Pokud jsou práva spotřebitele porušena nebo ohroţena, můţe se proti rušiteli domáhat nápravy. 11 8 Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 64 9 Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 64 10 Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 64 11 Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 65 15

Judr. Večerková Ph.Dr. se také zabývá moţností, ţe spotřebitel by mohl být v pozici rušitele, tedy osobou, která bude nekalosoutěţně jednat a tím poruší nebo ohrozí práva jiné osoby. Spotřebitel by musel splnit tři podmínky nekalé soutěţe: 1. jednání v rámci hospodářské soutěţe 2. jednání v rozporu s dobrými mravy soutěţe 3. jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. Jako příklad lze uvést, ţe spotřebitel bude škodit konkrétnímu soutěţiteli klamavou reklamou ( 45 ObchZ), kterou nebude sledovat svůj prospěch, ale bude chtít jen způsobit soutěţiteli újmu zato, ţe byl ošizen, podveden, oklamán. Můţe také nastat situace, kdy budou ohroţena práva spotřebitele jiným spotřebitelem, neboť tomu nebrání ţádné ustanovení Obchz o nekalé soutěţi. V hospodářské soutěţi mohou tedy existovat dva typy spotřebitelů: silní, agresivní, škodící, nekalosoutěţně jednající spotřebitelé tj. rušitelé, slabí, mírní, poškozovaní, dotčení nekalou soutěţí tj. praví. Chráněny před zákonem jsou určitě ti druzí, ale záleţí na právním posouzení konkrétního případu soudem. Právnické osoby oprávněné hájit zájmy spotřebitelů Právnické osoby oprávněné hájit zájmy spotřebitelů jsou také netradiční subjekty v právu nekalé soutěţe. Mají určité právo ( 54 odst. 1) podat ţalobu zdrţovací nebo odstraňovací. Spotřebitelé dotčeni nekalou soutěţí mají moţnost se obrátit na právnickou osobu oprávněnou hájit jejich zájmy s poţadavkem, aby podali ţalobu místo nich a stala se tak účastníkem soudního řízení. ObchZ nerozlišuje, zda je právnická osoba zřízena k ochraně soutěţitele anebo spotřebitele. Při klamavé reklamě ( 45 ObchZ) jednáním jednoho soutěţitele, které je způsobilé přivodit újmu jinému 16

soutěţiteli, bude mít právo podat ţalobu dotčený soutěţitel i právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů. Právnická osoba oprávněná hájit zájmy spotřebitelů nebo soutěţitelů můţe uplatnit podle ustanovení 54 odst. 1 ObchZ právo: aby se rušitel nekalé soutěţe zdrţel a aby rušitel odstranil závadný stav, ale to pouze v případech uvedených v 44 odst. 1 45, 46, 47 a v 52 ObchZ. V 45, 46, 47 a 52 ObchZ jsou upraveny případy nekalé soutěţe, v nichţ jsou aktivně legitimovány právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů a spotřebitelů, proto nekalosoutěţní jednání bude mít nejspíše vţdy negativní dopady pro jiné soutěţitele a současně spotřebitele. 3.2.3 Skutkové podstaty nekalé soutěţe Příklady skutkových podstat nekalé soutěţe uvádí ustanovení 44 odst. 2 ObchZ. U kaţdého případu nekalosoutěţního jednání musí dojít ke splnění třech podmínek: jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům anebo spotřebitelům. Kdyţ tyto podmínky nebudou splněny, nelze takové jednání povaţovat za nekalou soutěţ a nemusíme pokračovat zkoumáním, zda jsou splněny speciální podmínky. Pokud je tomu naopak lze takové jednání povaţovat za nekalosoutěţní a bude dále moţné zkoumat speciální znaky. Nekalou soutěţí ( 44 ObchZ) je zejména: klamavá reklama, klamavé označení zboţí a sluţeb, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, 17

zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohroţování zdraví spotřebitele a ţivotního prostředí. 3.3 Reklama a její regulace 3.3.1 Pojem reklama Reklama existuje jiţ snad od samého počátku lidstva. Původní význam slova reklama lze nalézt v latinském reclamare, jež znamená odporování, projevování nesouhlasu či protestu, případně okřikování, což v podstatě znamená střet o prostor na trhu, o budoucí zákazníky. 12 Reklama je jedním z nejúčinnějších prostředků soutěţení a dovoluje získat a udrţet si klientelu a stále ji rozšiřovat. Pojem reklama je definován v mnoha podobách. Současný zákon o regulaci reklamy uvádí obecnou definici: reklamou se rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboţí, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo vyuţívání práv nebo závazků, podporu poskytování sluţeb, propagaci ochranné známky ( 1 zákona o ochranných známkách), pokud není dále stanoveno jinak. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě se obecně definuje reklama jako, jakýkoliv způsob sdělení spojený s průmyslem, obchodem, řemeslem nebo svobodným povoláním za účelem podpory prodeje zboţí nebo sluţeb, včetně nemovitostí, práv a závazků. Další obecnou definicí reklamy: je přesvědčovací proces, který se uskutečňuje prostřednictvím komunikačních medií. 13 Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, (dále jen ZPRTV), definoval reklamu jako jakékoliv veřejné oznámení určené k podpoře podnikání nebo k dosaţení jiného účinku, sledovaného zadavatelem reklamy, jemuţ byl vysílací čas poskytnut za úplatu nebo za jinou protihodnotu. Formulace 6 upravila zákaz vysílání některých reklam, především museli provozovatelé dbát na to, aby nebyly do vysílání zařazovány reklamy, které podporují chování ohroţující morálku, zájmy spotřebitele nebo zájmy ochrany zdraví, bezpečnosti nebo ţivotního 12 Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 198 13 Nováková E. Reklama a její regulace. Praha: Linde, 2006, s.15 18

prostředí, reklamy určené dětem nebo v nichţ vystupují děti, pokud podporují chování ohroţující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj, reklamy na léčiva na lékařský předpis dále, aby nebyla zařazována reklama skrytá, zaloţená na podprahovém vnímání, reklama náboţenská, ateistická a reklama politických stran, hnutí, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. V roce 2001 byl novým zákon č. 231/2011 Sb, o provozování rozhlasového a televizního vysílání zpracovány pojmy jako skrytá reklama, teleshopping, úprava sponzorování, podprahové sdělení jako zvuková, obrazová nebo zvukově-obrazová informace, která je záměrně zpracována tak, aby měla vliv na podvědomí posluchače nebo diváka, aniţ by ji mohl vědomě vnímat. Zákon o regulaci reklamy obsahuje obecné zákazy v ustanovení 2 odst. 1: 1) reklama zboţí, sluţeb nebo jiných výkonů či hodnot, jejichţ prodej poskytování nebo šíření je v rozporu s právními předpisy. 2) reklama zaloţená na podprahovém vnímání. 3) reklama klamavá 4) reklama skrytá je reklama u níţ je obtíţné rozlišit, ţe se jedná o reklamu, zejména proto, ţe není jako reklama označena. 5) šíření nevyţádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěţuje. Na šíření reklamy elektronickými prostředky a jeho omezení se vztahuje zvláštní předpis, 7 zákona č. 480/2004 Sb..Za reklamu, která obtěţuje, se povaţuje reklama směřující ke konkrétnímu adresátovi za podmínky, ţe adresát dal předem jasně a srozumitelně najevo, ţe si nepřeje, aby vůči němu byla nevyţádaná reklama šířena. 6) reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu jiným způsobem neţ prostřednictvím reklamního nebo propagačního zařízení. Dále v ustanovení 2 odst. 3 ZRR je, ţe reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí: obsahovat jakoukoli diskriminaci z důvodu rasy, pohlaví nebo národnosti, napadat náboţenské nebo národnostní cítění, ohroţovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, sniţovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky vyuţívající motivu strachu. 19

ZRR ustanovení 3 6 upravuje reklamu konkrétních produktů zejména: tabákové výrobky, alkoholické nápoje, léčivé přípravky, střelné zbraně a střelivo. Pojem komunikační média, kterými je reklama šířena se rozumí prostředky umoţňující reklamu přenášet, coţ je tisk, rozhlasové a televizní vysílání, audiovizuální produkce, počítačové sítě, nosiče audiovizuálních děl, plakáty a letáky. Další komunikační prostředky umoţňující přenos se rozumí reklamní dárkové předměty deštníky, tuţky, aktovky, trička, nálepky, balóny s nápisy, stěny domů slouţící k tzv. venkovní reklamě, reklamy v kinech atd. Pro lepší představu uvádím tabulku, která uvádí přednosti a nedostatky reklam v určitých médiích. tabulka 1 Porovnání předností a nedostatků různých komunikačních médií Druh media Přednosti Nedostatky Noviny Efektivní prostředek, široký okruh Krátká životnost čtenářů Časopisy Specifický okruh čtenářů, široký dosah Dlouhý termín zveřejnění Rozhlas Krátká doba působení, Pružná reklama, rozčlenění posluchačů pouze poslech Televize Kombinace obrazu a zvuku, široký okruh Nákladnost posluchačů Venkovní reklama Relativně trvalá, ovlivňuje všechny Místní dosah Internet Pružnost a rychlost Nutnost připojení Zdroj: Vlastní práce, Foret, M., Procházka, P., Urbánek, T., Marketing - základy a principy. Brno: Computer Press, 2003. 199 s. ISBN 80-722-6888-0. Reklama plní dvě základní funkce: funkci přesvědčovací a funkci informační. Je určena nejen spotřebiteli, ale můţe být určena i pro reklamu zboţí a sluţeb pro jednotlivé druhy podnikání. Samotná reklama se neustále mění a s ní se mění i pravidla, která ji upravují. U současné reklamy můţeme očekávat určitou nadsázku, reklamní přehánění či přikrášlení skutečnosti. Nadsázka je povolena, pokud téměř kaţdý pozná, ţe se jedná 20

o nadsázku. Jako příklad, kdy uţ nejde o nadsázku, bych uvedla reklamu na doplněk stravy, který ujišťuje spotřebitele, ţe zhubne velmi rychle a bez jakéhokoliv úsilí o 22 kg, tohle však nelze povaţovat za přípustnou reklamní nadsázku, protoţe z objektivního hlediska je to prostě nemoţné. Při posuzování nadsázky se přihlíţí k chápavosti průměrného zákazníka. To jak je tato hodnota nastavena se v jednotlivých státech liší. V některých státech se uskutečňují sociologické výzkumy nebo rozhoduje soudce, který se podle spotřebitelského modelu snaţí vypátrat, jak spotřebitelé reagují na určité informace. Podle toho potom sám rozhodne o klamavosti reklamy. Samozřejmě i význam slova klamavost se mění v čase. Tento pojem vymezuje zákon o regulaci reklamy a zákon na ochranu spotřebitele. Klamavost se posuzuje vzhledem k charakteristice zboţí a sluţeb a to: klamáním o ceně, vlastnostech výrobku, provedení, původu, mnoţství, kvalitě, slibující neprokazatelné účinky, zisk. Za klamavou můţe být označena reklama, která poukazuje na tvrzení, ţe výrobek byl schválen či doporučen určitou institucí (např. u jogurtů Activia viz. praktická část). Dalším důleţitým pojmem je neúplnost, kterou musí rozeznávat od pojmu klamavost. Mnoho reklam je v současnosti neúplných např. reklama slibující při přechodu k jinému operátorovi dvojnásobek minut, i kdyţ tento údaj platil pouze pro určitá volání, nebyla reklama shledaná za klamavou. Právní regulace reklamy Samotná regulace reklamy je rozdělena na dvě části právní regulaci a mimoprávní regulaci (etickou). Právní regulaci lze rozdělit na úpravu právem veřejným a soukromým. Za úpravu veřejným právem lze povaţovat úpravu, která reguluje vše co slouží zájmu jako celku, zájmu obecnému, v níž jsou převážně normy, které nepřipouští odchylnou úpravu mezi subjekty a která vychází z nerovnosti subjektů a z povinnosti nositelů veřejné moci postihovat sankcemi protizákonné činy. 14 Stát tedy dohlíţí nad dodrţováním zákona a sankcionuje subjekty, pokud poruší zákon. 14 Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 200 21

Regulaci reklamy můţeme rozdělit do tří částí: zákon o regulaci reklamy (zákon č. 40/1950 Sb. v novelizovaném znění), zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání (zákon č. 231/2001 Sb. v novelizovaném znění), zákon o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb.). Zákon o regulaci reklamy 1 zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství upravující regulaci reklamy, která je nekalou obchodní praktikou, reklamy srovnávací, reklamy na tabákové výrobky, na humánní léčivé přípravky, na veterinární léčivé přípravky, na potraviny a na počáteční a pokračovací kojeneckou výţivu, a upravuje obecné poţadavky na reklamu a její šíření včetně postihů za porušení povinností podle tohoto zákona a stanovení orgánů dozoru. Cílem regulace reklamy podle zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání je úprava pouze specifických problémů pro tuto oblast. Reklamou pro účely tohoto zákona se rozumí: jakékoliv veřejné oznámení, vysílané za úplatu nebo jinou protihodnotu nebo vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, určené k podpoře prodeje, nákupu nebo pronájmu výrobků nebo služeb, včetně nemovitého majetku, práv a závazků. 15 Definice reklamy se po několika úpravách přiblíţila obecné definici reklamy podle evropských směrnic. Regulace reklamy se rovněţ vztahuje na vysílání teleshoppingu, které zavedly směrnice ES, zpracovává reklamu skrytou, upravuje sponzorování a podprahové sdělení. V současném zákoně o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. lze nalézt ustanovení, která se obecného pojmu reklama dotýkají jen nepřímo: výrobkem nebo zboţím porušujícím některá práva duševního vlastnictví se rozumí mj. padělek, jímţ je výrobek nebo zboţí, včetně jeho obalu, na němţ je bez souhlasu majitele ochranné známky umístěno označení stejné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou, porušující práva majitele ochranné známky podle zvláštního předpisu, dále veškeré věci nesoucí takové označení, a to i tehdy, jsou-li uváděny samostatně. Zákon o ochraně spotřebitele (přijatý r. 1992) upravuje zejména podmínky podnikání významné pro ochranu spotřebitele, 15 Večerková, E. Nekalá soutěţ a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 203 22

oprávnění spotřebitelů, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele. Nejvýznamnějšími jsou dvě ustanovení 8 a 20, které upravil zákaz klamání spotřebitele, druhý pak omezení reklamy, a to ve vztahu ke spotřebiteli. Zákon stanovil výši sankcí a oprávnění dozorovým orgánům vydávat závazné pokyny k odstranění nedostatků. Úprava reklamy 20 byla v r. 1995 zrušena zákonem o regulaci reklamy. Úprava 8 platí beze změny od r. 1992 aţ do současnosti. Další právní předpisy, které upravují více či méně reklamu, jsou autorský zákon, zákon o ochranných známkách, zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení. Úpravou soukromým právem se rozumí úprava, z níž je patrný zájem jednotlivce na dodržování právních norem, v níž základ tvoří normy, které nezavazují, ale ponechávají subjektům volnost. Vychází z rovnosti subjektů a možnosti soukromoprávních subjektů využít ochrany, a to buď mezi sebou navzájem anebo pomocí žaloby soudu či orgánů státní správy. 16 Nejdůleţitější předpis je obchodní zákoník, č. 513/1991 Sb. Mimoprávní regulace reklamy (samoregulace) Mimoprávní regulace je povaţována za vhodný a ţádoucí doplněk právní úpravy reklamy. Na pravidla stanovená samoregulací obvykle dohlíţejí zvláštní instituce. Samoregulace reklamy je regulace samotným reklamním průmyslem. Výhodou při vyuţití samoregulace je pouhé splnění formalit a rozhodnutí o stíţnostech je velmi rychlé. Stíţnosti jsou posuzovány zvláštními korporacemi, které mohou poţadovat staţení a opravu neetické reklamy. V České republice tuhle funkci zastává Rada pro reklamu (dále jen RPR), která vznikla r. 1994 za účelem samoregulace reklamy. RPR vydává pouze rozhodnutí, a proto k prosazování a výlučné interpretaci Kodexu byla zřízena Arbitráţní komise RPR. Kodex je určen všem subjektům působícím v oblasti reklamy, ale zároveň se obrací na veřejnost a informuje ji o mezích, které subjekty působící v reklamě přijaly. Kodex se skládá ze dvou částí, první část obsahuje tři oddíly (základní poţadavky na reklamu, všeobecné zásady reklamní praxe, zvláštní poţadavky na reklamu) a druhá část se věnuje tzv. citlivým komoditám (reklama na alkohol, děti a 16 Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 200 23

mládeţ, tabáková reklama, reklama na léky, identifikace inzerátů tištěných ve stylu redakčního materiálu, reklama na zásilkový prodej). Na adresu Arbitráţní komise RPR mohou stíţnost podávat fyzické či právnické osoby nebo státní orgán. Arbitráţní komise Rady pro reklamu posoudí stíţnost, sdělí stěţovateli, ţe obsah stíţnosti se netýká záleţitostí regulovaných Kodexem nebo jej odkáţe na jiný orgán, nebo vydá arbitráţní nález, ve kterém posoudí, zda reklama odporuje či neodporuje Kodexu. Tuzemská právní úprava je harmonizovaná s úpravou Evropské unie, která stanovila obecná pravidla, a to směrnicí Evropského Parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 a o změně směrnice 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.2006/2004. Další směrnicí upravující klamavou a srovnávací reklamu je směrnice 2006/114/ES. Cílem bylo stanovit alespoň minimální kritéria podle, kterých by se stanovilo, jestli je reklama klamavá. Pro úplnost bych ráda zmínila, ţe členské státy jsou povinny harmonizovat svůj vnitrostátní právní řád s textem směrnic, členské státy nesmí být při implementaci směrnic mírnější, mohou být však přísnější neţ evropské směrnice. Některé obchodní praktiky jsou v celé Evropě podle této směrnice zakázány. Obchodní praktiky na černé listině jsou nekalé za všech okolností a není zapotřebí ţádné posouzení jednotlivých případů podle ustanovení směrnice. Černá listina obsahuje: vábivou reklamu, omezenou nabídku, zvláštní nabídku, pouze dnes, jazyk poprodejního servisu, marketing v češtině, poprodejní servis v angličtině, pyramidové programy, usnadnění moţností výhry, vytrvalé a nevyţádané nabídky, citový nátlak, výhra ceny. 24

3.3.2 Klamavá reklama Definice klamavé reklamy je v ObchZ 45 odst. 1 definována jako šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěţi nebo hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěţitelů či spotřebitelů nebo dalších zákazníků. Skutková podstata je nazývána tzv. malou generální klauzulí, protoţe musí být současně splněny všechny dále uvedené podmínky: 1. Šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku jeho výrobcích či výkonech Z ustanovení 45 ObchZ vyplývá, ţe u pojmu šíření údajů je třeba zkoumat tři veličiny: způsob šíření údajů, objekt šířených údajů, druh šířených údajů. Způsob šíření údajů Obchodní zákoník 45 odst. 2 říká, ţe za šíření údajů se povaţuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, textem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. Pojmem jiný sdělovací prostředek se rozumí jiný prostředek, kterým si lidé vyměňují informace např. kinosály, pošta, elektronická pošta, ale také to může být mluvené a psané slovo (gestikulace, posunky, znaková řeč) a umělecká produkce (hudba, balet, sochy). 17 Podmínka veřejného šíření údajů nemusí být splněna, ke klamavé reklamě může dojít i neveřejně, na rozdíl od nekalé reklamy podle z.p.n.s., kdo veřejně učiní nebo rozšiřuje údaje 18 17 Faldyna, F. Obchodní právo. Praha: ASPI, 2005, s. 127 18 Faldyna, F. Obchodní právo. Praha: ASPI, 2005, s. 128 25

Objekt šířených údajů Objektem šířených údajů mohou být: vlastní podnik nebo cizí podnik, výrobky vlastního podniku nebo výrobky cizího podniku, výkony vlastního podniku nebo výkony cizího podniku. 19 K tomu, aby jednání bylo kvalifikované jako klamavá reklama, musí dojít k šíření údajů alespoň o jednom z objektu. Příslušné ustanovení lze vykládat extenzivně, coţ znamená, ţe pod tyto údaje spadají i údaje o soutěţiteli. Druh šíření údajů Lidská schopnost klamat nabývá netušených podob, proto současná úprava celku zvolila úpravu obecnější. Ke klamavé reklamě můţe dojít šířením údaje ( 45 ObchZ): jakéhokoliv (nepravdivého i pravdivého), jeli šíření způsobilé vyvolat klamnou představu, pravdivého, můţe-li vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichţ byl učiněn, uvést v omyl. 2. Způsobilost vyvolat klamavou reklamu Klamavou reklamou dle ObchZ 45 je takové šíření údajů, které je způsobilé vyvolávat klamnou představu. Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliţe vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichţ byl učiněn, můţe uvést v omyl. V ObchZ není uvedeno šíření klamavých údajů, ale pouze šíření údajů, které je způsobilé vyvolat klamavou představu, proto postačuje jen způsobilost a nemusí ke klamání dojít. 19 Faldyna, F. Obchodní právo. Praha: ASPI, 2005, s. 128 26

3. Způsobilost zjednat v hospodářské soutěţi prospěch na úkor jiných soutěţitelů nebo spotřebitelů Tato podmínka klamavé reklamy je sloţena ze dvou částí, které je potřeba vnímat společně: způsobilost zjednat jednomu prospěch a na úkor jiného. 20 U této podmínky postačuje pouze způsobilost šířením údajů zjednat vlastnímu anebo cizímu podniku v hospodářské soutěţi prospěch, ale dosaţení prospěchu není podmínkou. Výraz na úkor označuje nejen újmy materiální, ale i nehmotné, ke kterým dochází, pokud klamavé údaje omezují svobodu spotřebitelova rozhodnutí. Klamavou reklamou musí tedy jeden získat a druhý ztratit. Taky nerozhoduje, zda reklamu šíří soutěţitel nebo třetí osoba na základě pokynů soutěţitele, odpovědnost nesou oba, i kdyţ mezi nimi není soutěţní vztah. Klamavá reklama je jednou z konkrétních skutkových podstat nekalé soutěţe. Česká právní úprava klamavé reklamy vychází z obdobných principů jako úprava obsaţená ve směrnici ES a vede ke stejnému výsledku. Porovnání znaků definice podle Obchz a směrnice 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě viz.obrázek 1. 20 Faldyna, F. Obchodní právo. Praha: ASPI, 2005, s. 130 27

obrázek 1 Srovnání znaků definice podle ObchZ a směrnice ES Klamavá reklama podle ObchZ ( 45 odst. 1) Reklama Klamavá reklama podle směrnice ES (čl. 2 odst. 2) šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech Klamavost jakýkoliv způsob sdělení spojený s průmyslem, obchodem, řemeslem nebo svobodným povoláním způsobilé vyvolat klamnou představu který klame nebo pravděpodobně může klamat osoby, kterým je určena nebo které zasáhne Prospěch způsobilé zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži nebo hosp. styku prospěch neobsahuje tento prvek Negativní účinek na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů nebo dalších zákazníků. který je v důsledku své klamavosti způsobilý negativně ovlivnit jejich ekon. chování, nebo který z těchto důvodů poškozuje nebo je způsobilý poškodit soutěžitele Zdroj: Vlastní práce, Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 248 28

3.4 Prostředky ochrany proti klamavé reklamě 3.4.1 Právní prostředky ochrany spotřebitele Pod širokým pojmem právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi lze začlenit všechny právní prostředky, kterými se mohou subjekty dotčené nekalou soutěţí proti ní bránit. Při posuzování skutkové podstaty klamavé reklamy vycházíme z veřejnoprávní, soukromoprávní a také evropské harmonizační směrnice. Práv se můţe domáhat i právnická osoba oprávněná hájit spotřebitele nebo soutěţitele. Postih některých jednání můţe uplatnit ve správním řízení speciální orgán zřízený pro ochranu spotřebitele. Obchodní zákoník je soukromoprávním předpisem, proto jeho ustanovení mohou upravovat jen civilní sankce. V ObchZ jsou zakotvena hmotněprávní ustanovení ( 44), upravující obecnou skutkovou podstatu a několik konkrétních skutkových podstat nekalé soutěţe ( 45-52) a dvě procesně právní ustanovení ( 53 a 54). Procesněprávní ustanovení se také dotýkají aktivní legitimace. Aktivní legitimace má dvě části: subjekty, které jsou ze zákona oprávněny podat ţalobu proti nekalosoutěţnímu jednání rušitele, a nároky, které zákon přiznává těmto subjektům proti rušiteli. Současná úprava ještě přidala prokazování jednání nekalé soutěţe, pokud je ţalobcem spotřebitel. Od počátku r. 2001 lze tedy jednoznačně konstatovat, ţe osoby, jejichţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena se rozumí soutěţitelé, spotřebitelé, jiné osoby a právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů a spotřebitelů. Všechny tyto osoby mohou podat ţalobu proti nekalé soutěţi. Pasivně legitimován je v nekalé soutěţi rušitel. Nejčastěji jim bývá soutěţitel, který porušil práva jiných soutěţitelů nebo spotřebitelů, ale u některých zvláštních skutkových podstat můţe být rušitelem i jiná osoba (zaměstnanec). Spotřebitelé, kteří došli k újmě mohou podat ţalobu: zdrţení nekalosoutěţního jednání (ţaloba zdrţovací), odstranění závadného stavu (ţaloba odstraňovací), 29

poskytnul přiměřené satisfakce (ţaloba satisfakční) či náhradu škody (ţaloba na náhradu škody), vydání bezdůvodného obohacení (ţaloba vydávací). Zdrţení se nekalosoutěţní jednání Je to jedna z nejčastěji pouţívaných ţalob. Osoba, jejíţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena se můţe ţalobou se zdrţovacím nárokem domáhat u soudu, aby se rušitel takového jednání zdrţel. 21 Ţalobní nárok na odstranění protiprávního stavu Odstraňovací ţalobou lze vyřešit závadný stav, který vznikl při nekalé soutěţi rušitele. Ţalobce se domáhá u soudu odstranění následků, které vznikly při nekalé činnosti ţalovaného a uvedení do původního stavu, který existoval před neoprávněným zásahem do jeho práv. Pokud srovnám ţalobní nárok na odstranění protiprávního stavu a ţalobní nárok na zdrţení se protiprávního jednání, tak musí dojít k odstranění následků jeho nekalé činnosti, naproti tomu u druhého musí pouze upustit od neoprávněných zásahů. Ţalobní nárok na vydání bezdůvodného obohacení Pouţívá se ve všech vztazích obchodněprávních, protoţe obchodní zákoník neobsahuje svou vlastní úpravu bezdůvodného obohacení. Úpravu nalezneme v ObčZ 451 odst. 1, kterou se rozumí majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, který odpadl, jakoţ i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Zdroje, u kterých byl získán majetkový prospěch při neoprávněném zásahu do práv, mohou být objektivně nepoctivé, ale v budoucnu by se mělo mluvit o obohacení, jeţ bylo získáno právu odporujícím způsobem. 22 21 Faldyna, F. Obchodní právo. Praha: ASPI, 2005. s. 159 22 Faldyna, F. Obchodní právo. Praha: ASPI, 2005. s. 159 30

Ţalobní nárok na přiměřené zadostiučinění Tento nárok se vyuţívá v případech nehmotné povahy, ale lze jej vyuţít k vyrovnání újmy, která má i materiální důsledky. Přiměřené zadostiučinění se poskytuje v peněţní a nepeněţní formě. Přiměřené zadostiučinění v penězích Přichází v úvahu v případě, ţe zásah do nemateriální sféry soutěţitele způsobí i majetkové ztráty. Nepeněţitá forma přiměřeného zadostiučinění Má povahu tzv. morálního plnění např. uveřejnění opravného sdělení nebo doplňující informace, sdělení nebo uveřejnění omluvy v tisku, rozhlase, televizi, na webových stránkách elektronickou poštou apod. Je moţné i současně stanovit uplatnění obou forem satisfakce, ale text zákona upřednostňuje přiměřené zadostiučinění v nehmotné podobě. 23 Ţalobní nárok na náhradu škody Jde o tradiční prostředek ochrany proti nekalé soutěţi, který musí opravit vzniklou škodu, a to podle ustanovení ObchZ. ObchZ upravuje v 373 a násl. odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností ze závazkového vztahu. Ustanovení 757 rozšiřuje působnost této úpravy i na odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených v ObchZ. Osoba, jejíţ práva byla nekalou soutěţí porušena, můţe soud poţádat, aby jí v rozsudku přiznal právo uveřejnit rozsudek, na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl. Dále můţe podat spolu s ţalobou i návrh na předběţné opatření. Předběţné opatření slouţí k úpravě poměrů do doby, kdy se stane pravomocným rozsudek ve věci. Na rozdíl od přiměřeného zadostiučinění je náhrada škody pouze materiální povahy. 23 Faldyna, F. Obchodní právo. Praha: ASPI, 2005. s. 159,160 31

Právnické osoby hájící zájmy spotřebitele Právnické osoby oprávněné hájit zájmy spotřebitelů mohou uplatnit právo, aby se rušitel nekalé soutěţe zdrţel a odstranil závadný stav, ale jen v případech uvedených v 44 odst. 1, 45,46,47 a v 52 ObchZ. Podle ustanovení 54 odst. 2 nemusí spotřebitel prokazovat nekalé jednání rušitele v případech v 44 aţ 47 a 52 ObchZ pokud uplatní zdrţovací a odstraňovací ţalobu. Důkazní břemeno je v těchto případech na rušiteli 54. odst. 2, zákona č. 513/1991 Sb. rušitel musí prokázat, ţe se jednání nekalé soutěţe nedopustil. To platí i pro povinnost k náhradě škody, a pro právo na přiměřené zadostiučinění a na vydání neoprávněného majetkového prospěchu; výši způsobené škody, závaţnost a rozsah jiné újmy, povahu a rozsah bezdůvodného obohacení však musí prokázat vţdy ţalobce, i kdyţ jím je spotřebitel. V České republice působí řada organizací, které se zabývají ochranou spotřebitele viz. příloha 2. Zde můţe spotřebitel získat cenné rady popř. podílet se na jejich činnosti. Za jednu z nejdůleţitějších organizací povaţuji Sdruţení obrany spotřebitelů (SOS). Sdruţení obrany spotřebitelů (SOS) Společnost vznikla v Ostravě 1. února 1993, od roku 1999 má sídlo v Praze. V současné době má SOS své členy ve všech regionech ČR. Jejich posláním je především obhajoba spotřebitelských práv. Hlavní prioritou je spotřebitelské vzdělávání, shromaţďování, zpracovávání a šíření informací souvisejících s ochranou spotřebitele. Organizace se věnuje hlavně poradenské činnosti, připomíná zákony týkající se ochrany spotřebitele, upozorňuje na nezákonné a neetické chování podnikatelských subjektů. Občanské sdruţení umoţňuje přistoupení do klubu a tím se i podílet na jejich činnosti. Jejich činnost se zaměřuje na: poskytuje rady spotřebitelům, provozují server www.spotřebitele.info, dává spotřebitelům moţnost se sdruţit, připomínkuje připravované zákony, aktivně se zapojuje do mimosoudních řešení sporů, podporují spotřebitelské vzdělání atd. 32

Poradnu můţete kontaktovat pomocí: telefonické linky na čísle 900 08 08 08, kde budete spojen s operátorem, či máte moţnost si vyslechnout obecné informace o spotřebitelské problematice. SOS po telefonu mohou spotřebitelé volat kaţdý pracovní den od 8 do 17 hodin. Cena hovoru je 8 Kč/min, nebo se můţete spojit pomocí elektronického dotazu přímo na stránkách, nebo je kontaktovat přímo na místě v tomto případě v Brně na adrese: Spotřebitelské informační centrum SOS Brno, Mečová č. 5, 602 00 Brno Tel., fax: 543 255 371, e-mail:sos@spotrebitele.info Informace: www.spotrebitele.info/brno/ Otevřeno pondělí aţ čtvrtek 15:00-18:00 hodin Zde bych chtěla také zdůraznit, ţe Sdruţení obrany spotřebitelů se začalo také zaměřovat na mimosoudní řešení sporů. Ministerstvo průmyslu a obchodu společně s Hospodářskou komorou ČR a spotřebitelskými organizacemi od 1. dubna 2008 spustilo Projekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Mimosoudní řešení sporů (s anglickou zkratkou ADR - Alternative Dispute Resolution) je systém, který při řešení sporů umoţňuje alternativní postup a to mimosoudní řešení. Jak řízení probíhá? Celý systém stojí na 3 způsobech řešení sporů: na kvalifikovaných informacích a doporučeních, mediaci, a rozhodčím řízení. Mediace je řešení, které probíhá prostřednictvím kvalifikované osoby mediátora. Cílem je dojít k dohodě zúčastněných stran. Rozhodčí řízení řídí nezávislý rozhodce, který vydá závazný rozhodčí nález. Mimosoudní řešení mohou pouţít podnikatelé a spotřebitelé, kteří nechtějí řešit spor soudní cestou. Vyplní jen formulář a odešlou je na kontaktní místo. Pracovník kontaktního místa doporučí způsob řešení. Výhodou je levné, efektivní, rychlé řešení sporů, v případě mediace je to zcela zdarma, u rozhodčího řízení zaplatí ţalobce 3 % z hodnoty sporu a práci rozhodce zaplatí Ministerstvo 33

průmyslu a obchodu. Pokud by spotřebitel nebyl spokojen s výsledkem mimosoudního řešení, tak můţe podat stíţnost na Ministerstvo průmyslu a obchodu na emailovou adresu adr@mpo.cz a to buď do 3 měsíců, kdy se stěţovatel dověděl o důvodu procesní stíţnosti nebo do 1 roku ode dne, kdy procesní případ nastal. Důleţité je zmínit, ţe celý systém je zřízen na principu dobrovolnosti. 3.4.2 Mimoprávní prostředky ochrany spotřebitele Mimoprávní regulace se u nás uplatňuje od r. 1994 a doplňuje se s právní regulací. Samoregulace reklamy znamená nezasahování státu do reklamy. Subjekty pracující v reklamním průmyslu se zavazují dodrţovat pravidla chování dle Zásad etické reklamní praxe. Kontrolu nad dodrţováním obstarává Rada pro reklamu a zakladateli jsou organizace působící v reklamním průmyslu např. Asociace pro venkovní reklamu, Asociace reklamních agentur, Unie vydavatelů denního tisku. Rada pro reklamu Rada pro reklamu je profesní nestátní neziskovou organizací, která nemůţe udělovat finanční pokuty či jiné sankce. Rada vydává pouze rozhodnutí, která mají formu doporučení. Arbitráţní komise můţe rozhodnout, ţe dotyčná reklama je závadná například proto, ţe je klamavá, zavádějící nebo neetická popřípadě, ţe porušovala jiná pravidla pro reklamu. Rada vznikla za účelem prosazování samoregulace reklamy. Samoregulace reklamy znamená nezasahování státu či státních orgánů do reklamy, je velmi flexibilní a subjekty se zavazují dodrţovat pravidla chování stanovená v Zásadách etické reklamní praxe. Kontrolu dodrţování těchto zásad vykonává veřejnost prostřednictvím stíţností podávaných Radě pro reklamu. Stíţnost mohou podávat fyzické, právnické osoby, či jiné státní orgány. Hlavním cílem je zajišťování a prosazování na území České republiky legální, čestné, pravdivé a decentní reklamy. Tato přijatá pravidla jsou pak vyjádřena v Kodexu reklamy. Kodex reklamy nenahrazuje právní regulaci reklamy, nýbrţ na ni navazuje doplněním o etické zásady. Kodex je určen všem subjektům působícím v oblasti reklamy a stanoví profesionální chování a informuje veřejnost o mezích, které subjekty působící v reklamě přijali. Rada potom můţe při nerespektování doporučujících rozhodnutí, předat podnět Krajskému ţivnostenskému úřadu k dalšímu řešení a ten má potom pravomoc udělit sankce. 34