Bohemia centralis, Praha, 31: 21 32, 2011 Geologické mapování Křivoklátska nástroj pro poznání geologické stavby a geologického vývoje v oblasti CHKO Geological mapping a tool for obtaining knowledge of geological structure and geological evolution in the Křivoklátsko Protected Landscape Area Tomáš Vorel a Marcela Stárková Česká geologická služba, Klárov 3, Praha 1; e-mail: tomas.vorel@geology.cz, marcela.starkova@geology.cz Abstract. The Křivoklátsko Protected Landscape Area is a region of attractive landforms and various ecosystems. Variability in landforms is predisposed by geological structure. The Czech Geological Survey has been involved in geological mapping in the Křivoklátsko PLA at scale 1 : 25,000 since 2002. Map sheets: 12-143 Rakovník, 12-144 Lány, 12-322 Hudlice and 12-321 Panoší Újezd with legend, litostratigraphic scheme and profiles together with comprehensive Explanatory notes of each geological map sheets were completed and digitized in 2011. Detailed comments and descriptions of all the legend items of the geological map highlight geology, stratigraphy, petrology and lithology of the study area. The text also presents notes on geophysics, geochemistry, hydrogeology, engineering geology and extensive descriptions of the remarkable geological sites. As seen from the geological maps, Proterozoic and Paleozoic rocks dominate the surface. Neogene and Quarternary deposits sporadically occur there. Key words: geological maps, Křivoklátsko Protected Landscape Area, geological structure, Neoproterozoic, Paleozoic Obrázky č. 5 10 jsou zařazeny v barevné příloze na str. 557 562. 21
BOHEMIA CENTRALIS 31 Úvod Od roku 2002 se Česká geologická služba systematicky věnuje geologickému mapování CHKO a biosférické rezervace Křivoklátsko. Jednotlivé mapové listy procházejí v rámci ČGS pečlivou odbornou oponenturou a po několika korekturních řízeních a následné aprobaci jsou vydávány tiskem včetně obsáhlých vysvětlivek. K tisku jsou letos připraveny 4 mapové listy, pokrývající střední a severní část CHKO (obr. 1), mapování jižní části dosud probíhá. Jedná se o dokončené mapové listy 12-143 Rakovník, 12-144 Lány (Stárková et al. v tisku a, b) a listy 12-322 Hudlice, 12-321 Panoší Újezd (Vorel et al. v tisku a, b). Doposud byly z této oblasti dostupné pouze mapy v měřítku 1 : 50 000 a proto podrobnější znázornění geologické stavby CHKO v měřítku 1 : 25 000 přináší mnoho nových geologických a přírodovědných poznatků. Pro zájemce budou tyto mapy dostupné v prodejně ČGS. Obr. 1. Schéma listokladu nového geologického mapování v měřítku 1 : 25 000 s vyznačením hranice CHKO Křivoklátsko. Mapy s názvy zvýrazněnými tučným písmem jsou připraveny k tisku. Připravil D. Čížek, GIS ČGS. Fig. 1. Scheme of sheet map system of new geological mapping at scale 1 : 25,000 with demarcation of the Křivoklátsko PLA. Names of the maps prepared to printing are marked with boldface. Prepared by D. Čížek, GIS CGS. 22
Tomáš Vorel a Marcela Stárková: Geologické mapování Křivoklátska nástroj pro poznání Metodika geologického mapování, tvorba map a textových vysvětlivek Při sestavování geologických map se používá klasická metoda terénního geologického mapování spolu se systematickou dokumentací a odběrem vzorků hornin určených pro mikroskopické a stratigrafické studium a vedením mapovacích túr po celém území CHKO. Ačkoli v archívech existují některé starší rukopisné mapy, celá oblast byla mapována prakticky nanovo s přihlédnutím k novým geologickým poznatkům a metodám nejprve do terénních map 1 : 10 000 a následně pak zkreslována do měřítka 1 : 25 000. Každý mapový list byl takto detailně procházen a dokumentován minimálně po dobu dvou let a k archívním materiálům bylo přihlíženo spíše jen kontrolně (archív ČGS, Geofond aj.). Nově bylo zdokumentováno a zakresleno na celém území několik desítek pramenů, starých, dosud nedostatečně zdokumentovaných důlních děl a geologicky významných lokalit navržených k ochraně. K ověření mocnosti kvartérního pokryvu bylo používáno mělkých sond. Aplikovány byly také metody geofyzikální, zejména pro ověření hlubších zlomů a celkové geologické stavby území a také metody dálkového průzkumu Země (letecké snímky, 3-D modely apod.). Na všech 4 listech bylo také nově zpracováno přes 100 nových geochemických analýz, což přispívá k ucelenějšímu detailnímu obrazu o chemickém složení hornin Křivoklátska. Na základě geochemických analýz pak bylo možno klasifikovat a nově geneticky zhodnotit především vulkanity, jež tvoří značnou část území CHKO. Zpracovaná geochemická a geofyzikální data i údaje týkající se inženýrské geologie, ložisek, hydrogeologie nebo geofaktorů životního prostředí jsou součástí samostatných kapitol obsáhlých textových vysvětlivek k základním geologickým mapám 1 : 25 000, které vycházejí současně s mapami. Samotné mapy jsou pak doplněny podrobnou legendou a litostratigrafickou částí (obr. 5 8 na str. 557 560) a také geologickým řezem (voleným většinou kolmo na strukturní horninové pruhy) znázorňujícím předpokládanou geologickou stavbu do hloubky několika set metrů pod povrch. Historie výzkumů a mapovacích prací na území CHKO Křivoklátsko Podat úplný výčet odborných prací týkajících se daného regionu by bylo nad rámec tohoto příspěvku; v podrobné podobě je tento výčet nedílnou součástí všech textových vysvětlivek k jednotlivým mapám. Uveďme však z nich alespoň ty nejdůležitější. Jedny z nejstarších vědeckých studií, které jsou zaměřeny na geologii Křivoklátska, představují patrně Barrandovy paleontologické a geologické výzkumy mořských uloženin skryjsko-týřovického kambria. Díky jeho 22 23
BOHEMIA CENTRALIS 31 dílnému svazku Systême silurien du centre de la Bohême (vydávaného v letech 1852 1911), který je dodnes považován za jedno z nejrozsáhlejších vědeckých děl jednotlivce, můžeme dnes území Křivoklátska z hlediska geologie právem nazývat jako klasické v celosvětovém měřítku. Barrande měl mnohé současníky a následovníky, kterými byli např. Lipold, Krejčí, Jahn, Pompeckj, Katzer aj. Jejich díla jsou zaměřena zejména na paleontologickou problematiku a někdy i polemiku s Barrandovými názory, ale diskutovány jsou i úložné poměry hornin. Další etapu výzkumů pak představují hlavně mapovací práce Kettnera (1923), ke kterým patří i šrafovaná mapa 1 : 50 000 z okolí Skrej a Tejřovic, a mapovací zpráva Kodyma z roku 1926. Ve dvacátých letech 20. stol. také velmi podrobně a souborně popisuje geologii Rakovnického okresu Michálek (1922), a to od uloženin neoproterozoika, kambria, ordoviku a permokarbonu až po sedimenty kenozoika. První tištěná mapová díla, která zasahují na území Křivoklátska, jsou geologické mapy v měřítku 1 : 75 000 a to list Kralovice Andrusov et al. (1936) s tištěnými textovými vysvětlivkami Andrusova et al. (1940), list Rakovník (Kodym et al. 1944) a dále listy Kladno (Kodym et al. 1935, s tištěnými textovými vysvětlivkami Čepka et al. 1936) a list Beroun-Hořovice od Kettnera a Kodyma (1923). Z šedesátých let však existují autorské originály rukopisných map v měřítku 1 : 25 000, které jsou uložené v archívu ČGS. K jejich tisku však bohužel nedošlo. Jedná se o listy Lubná, Zbečno, Křivoklát (Wartha et Holubec 1958? a, b, c) a Podmokly (Veleman 1960), dále Hudlice a Broumy (Cháb et al. 1968 a, c; s textovými vysvětlivkami Chába et al. 1968 b, d). K plánované výstavbě přehrady na Berounce zpracovala Waldhausrová (1979) rukopisnou mapu z oblasti Starého Kouřimce a Rozvědčíka v měřítku 1 : 10 000. Z novějších map, které již tiskem vyšly, je studované území zahrnuto do mapy 1 : 50 000 Zdice z roku 1992 (Mašek et al. 1992; vysvětlivky Müller et al. 1998) a Rakovník (Valín et al. 1991; textové vysvětlivky Müller et al. 1999). Reambulované verze těchto map jsou součástí přehledné Geologické a přírodovědné mapy CHKO Křivoklátsko v měřítku 1 : 50 000 od J. Maška, která vyšla v roce 1997 (Mašek et al. 1997). Stručná charakteristika geologické stavby území Křivoklátska V oblasti CHKO Křivoklátsko jsou zastoupeny jak jednotky tzv. spodní stavby tj. starší horninové komplexy, které již dříve prodělaly deformační horotvorné procesy (vrásnění), tak jednotky pokryvné, mladší, které již vrásněné nejsou. Z hlediska regionální geologie jednotky spodní stavby náležejí do Středočeské oblasti (Bohemika) a jsou tvořeny dvěma hlavními celky neoproterozoikem a paleozoikem Barrandienu. K pokryvným útvarům patří 24
Tomáš Vorel a Marcela Stárková: Geologické mapování Křivoklátska nástroj pro poznání diskordantně uložené horniny karbonu v s. části CHKO, které jsou ještě porušovány zlomy doznívající variské orogeneze, a dále uloženiny křídy, neogénu a kvartéru. Neoproterozoikum Barrandienu tvoří převážnou část území CHKO. Jedná se o mocný vulkanosedimentární komplex drob, břidlic a bazaltů (spilitů), místy s hojnými polohami silicitů (buližníků), uložený v mořském prostředí. Deformace komplexu je kadomského stáří, později i variská. Horniny neoproterozoického stáří tvoří struktury sledovatelné zhruba ve směru JZ-SV. Stratigraficky celý komplex náleží k severozápadnímu křídlu Barrandienu, ke kralupsko-zbraslavské skupině a blovickému souvrství. Stupeň regionální metamorfózy je většinou mírný, projevující se jen deformací zrn drob či jemnou rekrystalizací základní hmoty původních jílovců na břidlice. Z dílčích regionálních jednotek neoproterozoika Barrandienu jsou na Křivoklátsku zastoupeny všechny tři základní facie ve smyslu Chába a Pelce (1968) jednotka flyšová, vulkanogenní i monotónní. Facie flyšová vystupuje zejména v sz. části území (na listech Rakovník, Lány i Panoší Újezd) a je tvořena souvrstvím s převahou jemně až středně zrnitých drob, které se rytmicky (místy až flyšově) střídají v řádech centimetrů až decimetrů, místy jsou proloženy i mocnějšími lavicemi hrubozrnných drob. V některých částech sledu je možné sledovat v menší míře i vývoj s převahou břidlic a prachovců. Flyšová facie obsahuje v porovnání s facií vulkanogenní výrazněji méně bazaltů (spilitů). Facie vulkanogenní vystupuje hlavně v centrální části CHKO (kolem Berounky). Litologicky je to horninový sled velice pestrý. Vedle klasických břidlic a drob je pro něj typický zvláště výskyt tzv. závalkovitých břidlic, doprovázejících spilitové pruhy (bazalty). Místy se také hojně vyskytují tenké polohy černých, pyritem bohatých břidlic, které se vyskytují v blízkosti těchto vulkanitů, tak i mimo ně. Místy byly tyto břidlice i předmětem intenzivní těžby k výrobě kyseliny sírové (obr. 9 na str. 561). Typickým znakem vulkanogení facie je ale především přítomnost bazaltů (dříve označovaných tradičním názvem spility). Facie monotónní vystupuje hlavně v jv. části CHKO na listu Hudlice. Jejím charakteristickým znakem je převládající břidličná sedimentace nad drobovou (droby tvoří jen menší vložky), hojný výskyt silicitů buližníků a nepřítomnost těles bazaltů (spilitů). Břidlice a prachovce se jemně rytmicky střídají v řádu centimetrů až decimetrů, avšak jen s podřízenými vrstvami drob. Paleozoikum Barrandienu je reprezentováno pestrým sledem sedimentů i vulkanitů, ukládaných v různých prostředích, především však v dílčích mořských pánvích kambria a ordoviku. Vystupuje zejména na listech Hudlice a Panoší Újezd. Hranice vůči podložnímu neoproterozoiku je diskordantní, 25
BOHEMIA CENTRALIS 31 paleozoické sedimenty se ukládaly na již dříve (kadomsky) zvrásněné horniny neoproterozoika. Paleozoikum Barrandienu tvoří na výše zmíněných listech jak erozní relikt ordoviku (Krušná hora), tak především výrazný, jz.-sv. orientovaný pruh kambrických vulkanitů, tzv. křivoklátsko-rokycanské pásmo. V podloží tohoto pásma se nacházejí i paleontologicky významné sedimenty skryjsko-týřovického kambria (list Panoší Újezd), na které jsou vázány nálezy bohaté fauny, hlavně trilobitů a dalších fosilií. Tyto mořské uloženiny tvoří zejména břidlice a prachovce. Místy jsou prachovce prokládány polohami drob a čočkami slepenců v různých stratigrafických úrovních. Nadložní kambrické vulkanity jsou tvořeny při bázi komplexu andezity (i s ojedinělými polohami bazaltů), výše pak převažují dacity a ryolity. Explozivní charakter tohoto vulkanismu dokumentují facie silně spečených brekciovitých hornin, tzv. ignimbritů. Ordovické horniny (např. na Krušné hoře) jsou tvořeny jednak sedimenty (při bázi slepenci a pískovci), výše pak i bazickými vulkanity (bazalty, mandlovce) a několika obzory železných rud, které zde byly dříve předmětem intenzivní těžby. Stratigraficky výše následují tmavé břidlice a také světlé křemence křemenné pískovce (skalecké), které tvoří vrcholové, skalnaté partie Krušné hory. Žilné horniny paleozoika proráží horniny neoproterozoika i spodního paleozoika Barrandienu. Jedná se o četné žíly bazického i kyselého charakteru (lamprofyry, granitoidy, ryolity aj.), které jsou jednak spjaty s vulkanismem křivoklátsko-rokycanského pásma, či tvoří jeho doprovodné intruze. Další žilné výskyty jsou projevem pozdějšího mladovariského magmatismu, což vyplývá mimo jiné i z průniků těchto žil staršími horninami křivoklátsko-rokycanského pásma. Sedimenty z období svrchního paleozoika karbonu jsou zastoupeny pouze při s. okraji CHKO Křivoklátsko, nicméně na listech Rakovník a Lány tvoří poměrně značnou část území. Patří k j. okraji kladensko-rakovnické pánve. Jedná se o sladkovodní sedimenty (pískovce, slepence, prachovce a jílovce) ukládané převážně v říčním až jezerním prostředí, místy s polohami černého uhlí. Dříve těžené sloje černého uhlí byly často doprovázeny i pyroklastiky kyselého vulkanismu. V těchto vulkanických horninách, jež jsou význačnými korelačními stratigrafickými horizonty, byla pohřbena a zachována flóra a výjimečně i živočišné zbytky, např. fosílie pavoukovců. Mezozoikum je zastoupeno sedimenty křídového stáří. Vyskytují se pouze v malém rozsahu na severním okraji CHKO (list Lány). Představují výběžek české křídové pánve. Jedná se částečně o sladkovodní, výše pak i brakické, příbřežní a mořské uloženiny (jílovce a tenké uhelné slojky, pískovce, slepence a slíny). 26
Tomáš Vorel a Marcela Stárková: Geologické mapování Křivoklátska nástroj pro poznání Kenozoikum představují uloženiny neogénu a kvartéru. Neogén reprezentují drobné relikty sladkovodních uloženin. Vyskytují se především ve střední části CHKO v okolí Broum, významnější uloženiny se nacházejí také s. až sz. od Rakovníka. V říčním prostředí byly uloženy nepříliš mocné vrstvy pískovců, písků, štěrků a písčitých jílů. Přesná stratigrafická pozice těchto oddělených výskytů, diskordantně spočívajících většinou na sedimentech neoproterozoika nebo vulkanitech kambria, je obtížně stanovitelná. Kvartérní uloženiny jsou ve větší míře přítomny zejména kolem větších vodních toků ve formě říčních teras; dále vyplňují koryta vodních toků v podobě štěrkopískových nánosů a splachů. Místy se vyskytují i spraše, sprašové hlíny a smíšené svahové sedimenty různé zrnitosti. Geologický vývoj v oblasti CHKO Křivoklátsko od neoproterozoika po současnost Neoproterozoikum Z geologických map vyplývá, že oblast Křivoklátska zahrnuje značné časové rozpětí. Geologický vývoj území začal před více než 650 mil. lety na dně oceánské pánve, jejíž dno se rozpínalo a vylévaly se zde bazalty, které vytvořily oceánickou kůru. O tom nás informují hlavně geochemické analýzy, dokládající primitivní jednoduché složení těchto typů středooceánských bazaltů. Kontakt láv s vodním prostředím dokumentují textury polštářových láv a hyaloklastitové brekcie pozorovatelné např. na skalních výchozech Čertovy skály. Následovalo dlouhé období, ve kterém se ukládaly břidlice a droby. Dělo se tak především mechanismem gravitačních (turbiditních) proudů, kterými byl detrit z pevniny transportován na velkou vzdálenost až do hlubších částí oceánské pánve. Výsledkem je někdy až flyšový charakter sedimentace a relativní stálost a průběžnost souvrství na větší vzdálenost. Místy se při sedimentaci uplatňovaly i podmořské skluzy a úlomkotoky (tzv. debris flows), eventuálně i jiné gravitační mechanismy. Proto také mají některá tělesa sedimentů (např. hrubozrnných drob) korytovitý tvar a někdy i chaotickou a útržkovitou texturu. O několik desítek miliónů let později se měnila postupně i geotektonická pozice současného území. Moře se změlčovalo, o čemž svědčí přítomnost alkalických vnitrodeskových vulkanitů ve svrchnějším sledu drob a břidlic (pásmo spilitů od Pavlíkova až po Panoší Újezd). Tyto vulkanity s variolitickými texturami vznikaly již na mořském šelfu. Poté se celá neoproterozoická pánev uzavřela. Celý několik kilometrů mocný, neoproterozoický vulkanosedimentární komplex byl pak následně zvrásněn kadomskou orogenezí a to minimálně ve dvou fázích v průběhu a na konci neoproterozoika. 27
BOHEMIA CENTRALIS 31 Paleozoikum V paleozoiku, konkrétně ve středním kambriu zasáhla opětovná mořská transgrese nejprve do oblasti skryjsko-týřovické. Jejím projevem jsou zde zachované mělkovodní sedimenty (milečské slepence a pískovce), které představují bazální transgresní uloženiny tvořené jen dobře vytříděným křemenným materiálem. Pokračující transgrese se pak projevila uložením fosiliferního až 200 m mocného komplexu břidlic, drob a slepenců. K sedimentaci již docházelo v prostředí hlubšího moře, kde se vedle jílovité sedimentace uplatňovaly také podmořské skluzy a úlomkotoky polymiktního (různorodého) slepencového materiálu. Koncem středního kambria pak dochází k regresi moře a částečnému odnosu erozi těchto uloženin. Dochází k tvorbě paleoreliéfu, na který se ve svrchním kambriu klade až 1 km mocný subaerický (suchozemský) vulkanický komplex, tzv. křivoklátsko-rokycanské pásmo obr. 10 na str. 562. Patrně ještě při doznívání kambrické vulkanické činnosti dochází k další mořské transgresi, tentokrát ordovické. Začátkem ordoviku se v dnešní oblasti Barrandienu (tedy i v oblasti Krušné hory) nejprve ukládají transgresní mělkovodní třenické pískovce a slepence (složením mimo jiné velmi podobné slepencům milečským). Záhy ale dochází i k obnovení vulkanické aktivity, tentokrát a to na rozdíl od kambria také s projevy podmořského vulkanismu. O tom svědčí např. zachovalé tzv. polštářové (tj. bochníkovité, kulovité) textury bazaltových láv se zchlazeným a alterovaným okrajem na styku s mořskou vodou a také mocné polohy epiklastik smíšených vulkanosedimentárních uloženin, pestře zbarvených tufů, aglomerátů apod. Na tyto obzory jsou také vázány polohy sedimentárních železných rud, které patrně geneticky souvisejí s alterací a rozkladem těchto vulkanických produktů. Při následném prohlubování ordovického moře se ukládaly tmavé až černé břidlice. Po změlčení moře koncem středního ordoviku převládla opět mělkovodní sedimentace v podobě jemnozrnných skaleckých křemenců. Sedimentace pokračovala zřejmě až do devonu (podle analogického vývoje ve zbytku pražské pánve). Mladší, než ordovické horniny však na daném území nejsou zachovány (jsou erodovány). Všechny výše zmíněné jednotky jsou následně proráženy více či méně mocnými žilami (či menšími intruzemi), časově spadajícími patrně do spodního paleozoika. Koncem spodního paleozoika byly horniny neoproterozoického a paleozoického stáří ještě jednou zvrásněny variskou orogenezí, což se projevilo především deformací sedimentů kambria a ordoviku. Stupeň variské regionální metamorfózy byl ale velmi mírný. Dokazuje to především dokonalé zachování fosílií např. v skryjsko-týřovickém kambriu, ale i v ordoviku. Slabší regionální metamorfóza se projevuje pouze při z. okraji CHKO, kde sedimenty neoproterozoika jsou již jemně fylitizované (na metadroby a metabřidlice). 28
Tomáš Vorel a Marcela Stárková: Geologické mapování Křivoklátska nástroj pro poznání Po delším období výzdvihu a denudace variského horstva se v karbonu, při dozvucích orogeneze začínají tvořit mezihorské deprese, které se relativně rychle vyplňují klastickými sedimenty. Humidní teplé klima střídané sezónními výkyvy přispívalo k vývoji říčního a jezerního prostředí s fluktuujícím množstvím vody i transportovaného materiálu. Pískovce, arkózy, prachovce a jílovce jsou nejčastější uloženiny tohoto období. Ve vlhčím období vznikají v rašeliništích zuhelnatěním velkého množství rostlinné hmoty černouhelné sloje, jež se zachovaly především v širším okolí Rakovníka. Ve vrstevním sledu jemnozrnných hornin z období počátků svrchního karbonu byly uloženy také polohy pyroklastik, dokumentující tehdejší vulkanickou aktivitu. Ze záznamu těchto sopečných, převážně popelových hornin vyplývá, že převažovaly exploze, jejichž centrum mohlo být vzdáleno desítky až stovky km od pánve. Mezozoikum Po dlouhém období hiátu se na počátku svrchní křídy ukládají zprvu říční a jezerní uloženiny (které místy nasedají přímo na karbonské podloží), poté následuje významná mořská transgrese globálního charakteru, která v cenomanu zasáhla i na území CHKO. Vzhledem k možné denudaci křídových uloženin však přesný dosah původní transgrese neznáme (patrně křídové uloženiny zasahovaly i dále na jih). Kenozoikum V období neogénu se začínají do již značně denudovaného reliéfu zařezávat říční koryta. Zvětraliny neoproterozoických, karbonských a eventuálně i křídových uloženin jsou splachovány do depresí. Sledováním zachovalých reliktů neogénu je možno získat přibližnou představu o směru tehdejších toků. Jejich generelní směr byl zřejmě k S a SZ k Rakovníku a odtud dále k SZ do neogenního jezera severočeské pánve v podkrušnohoří. Zajímavý je také vývoj dnešního údolí Berounky. Podle B. Balatky (in: Balatka et Loučková 1991) byl podmíněn zejména neotektonickými pohyby a to v období mezi akumulací neogenních, převážně miocenních sedimentů a počátkem etapovitého zahlubování na rozhranní neogénu a kvartéru. Rozhodující změny proběhly zřejmě v pliocénu, kdy následkem diferencovaných tektonických pohybů vzniklo ze dvou samostatných systémů dnešní povodí. Poměrně intenzívní zdvihy na SV Kralovické pahorkatiny (o víc než 100 m nad Plzeňskou kotlinu) přerušily neogenní odvodňování jz. části povodí k SZ do podkrušnohoří. Ze vztahu pliocenních zarovnaných povrchů vyplývá, že údolí Berounky bylo založeno patrně koncem neogénu jako tektonická sníženina (prohyb). Tomu odpovídají i výskyty neogenních sedimentů a relikty předkvartérních fosilních zvětralin zjištěných místy v úrovni nejstarších teras. 29
BOHEMIA CENTRALIS 31 Začátek středního pleistocénu se vyznačoval intenzívním zahlubováním tohoto údolí a zvýšenou tvorbou údolních meandrů a zákrutů. Ve spodním a středním pleistocénu je tak možné odlišit v údolí Berounky až 10 terasových úrovní. Koncem pleistocénu se převážně na závětrných stranách údolí tvoří spraše a sprašové hlíny a v závislosti na tvorbě reliéfu dochází i ke vzniku různých forem svahovin. V holocénu pak dochází hlavně k dotváření průběhu říční sítě a k výplni údolí fluviálními a splachovými sedimenty. Do období kvartéru i neogénu patří i modelace reliéfu. Kromě neotektoniky nebo působení říčních toků spolu s klimatickými změnami se na vývoji reliéfu podílí především složení hornin. Neoproterozoické droby a především pak břidlice náchylné ke zvětrávání tvoří povrch plošin s mírným reliéfem v s. části CHKO (často je pokrytý i jejich hlinitými eluvii). Oproti tomu odolnější neoproterozoické bazické vulkanity (spility) tvoří v krajině často nápadné hřbítky a v údolí Berounky pak impozantní stěny (Čertova či Kněžská skála). Morfologicky velmi výrazné jsou také plošně nevelké výskyty tmavých neoproterozoických silicitů (buližníků), které se hojně vyskytují v celé jv. a v. části CHKO a tvoří známé lokality jako např. Hudlickou a Vraní skálu, Petrovy kameny nebo Jouglovku. I přes svoji vysokou houževnatost se skály vlivem klimatických podmínek rozpadají a vytvářejí tak na svém úpatí výrazné balvanité sutě a osypy. Centrální část CHKO se svým nejvyšším vrcholem Těchovín (617 m n. m.) vděčí za svoji výraznou morfologii především kambrickým vulkanitům ryolitového složení. Závěr Geologické mapování Křivoklátska v měřítku 1 : 25 000 přináší ucelený pohled na geologickou stavbu oblasti a nové dílčí vědecké poznatky, které jsou předmětem příspěvků v odborných publikacích. Zároveň se geologické mapy stanou podkladem pro další aplikované mapy: mapu geofaktorů životního prostředí, mapu ložisek nebo mapu hydrogeologické prozkoumanosti. Tato vysoká mapová prozkoumanost se tak může stát přínosem i pro specialisty dalších oborů a pro přírodovědce, kteří hledají souvislosti mezi živou a neživou přírodou. Geologické mapování a kompletace textových vysvětlivek byla podpořena výzkumným záměrem MSM002/622427. Literatura a citované mapy Andrusov D., Čepek L., Hynie O., Kettner R., Kodym O. et Urban K. (1936): Geologická mapa Československé republiky, list Kralovice 4051. Státní geologický ústav Československé republiky, Praha. 30
Tomáš Vorel a Marcela Stárková: Geologické mapování Křivoklátska nástroj pro poznání Andrusov D., Čepek L., Hynie O., Kettner R., Kodym O. et Urban K. (1940): Vysvětlivky ke geologické mapě Protektorátu Čechy a Morava list Kralovice 4051. Knihovna Geologického ústavu pro Čechy a Moravu, Praha, 19. Balatka B. et Loučková J. (1991): Kvartérní terasy řeky Berounky. Sborník České geografické společnosti, Praha, 3, 96: 145 161. Barrande J. (1852 1911): Systême silurien du centre de la Bohême. Praha, Paris. Čepek L., Hynie O., Kodym O. et Matějka A. (1936): Vysvětlivky ke geologické mapě Československé republiky 1 : 75 000, list Kladno 3952. Knihovna Státního geologického ústavu Československé republiky, Praha, 17. Cháb J. ed. (1968a): Základní geologická mapa 1 : 25 000 list M-33-76-B-b Hudlice. Česká geologická služba, archív, Praha. Cháb J. ed. (1968b): Vysvětlivky k základní geologické mapě 1 : 25 000 list M-33-76-B-b Hudlice. Česká geologická služba, archív, Praha. Cháb J. ed. (1968c): Základní geologická mapa 1 : 25 000 list M-33-76-B-a Broumy. Česká geologická služba, archív, Praha. Cháb J. ed. (1968d): Vysvětlivky k základní geologické mapě 1 : 25 000 list M-33-76-B-a Broumy. Česká geologická služba, archív, Praha. Cháb J. et Pelc Z. (1968): Lithology of Upper Proterozoic in the NW limb of the Barrandian area. Krystalinikum, Praha, 6: 141 167. Kettner R. (1923): Kambrium skrejsko-tejřovické a jeho okolí. Sborník Státního geologického ústavu Československé republiky, Praha, 3: 5 63. Kettner R. et Kodym O. (1923): Geologická mapa Československé republiky 1 : 75 000, list Beroun Hořovice (4052) sestavená na základě vlastních výzkumů v létech 1913 1922. Státní geologický ústav Československé republiky, Praha. Kodym O. (1926): Mapovací zpráva z Křivoklátska z roku 1926 (list Kladno 3952 III). Věstník Státního geologického ústavu Československé republiky, Praha, II, 4 6. Kodym O., Hynie O., Matějka A. et Čepek L. (1935): Geologická mapa Československé republiky 1 : 75 000, list Kladno 3952. Státní geologický ústav Československé republiky, Praha. Kodym O., Vachtl J. et Orlov A. (1944): Geologická mapa 1 : 75 000, list 3951 Rakovník, 1. prozatimní vydání. Česká geologická služba, archív, Praha. Mašek J., Straka J. et Štorch P. (1992): Geologická mapa ČR 1 : 50 000, list 12-32 Zdice. Český geologický ústav, Praha. Mašek J., Straka J., Hrazdíra P., Pálenský P., Štěpánek P. et Hůla P. (1997): Geologická a přírodovědná mapa Chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Křivoklátsko. Český geologický ústav, Praha. Michálek J. (1922): Geologický popis politického okresu rakovnického. Nákl. Musejního spolku v Rakovníce, Louny, s. 1 266. Müller V., Drábková E., Hrazdíra P., Jinochová J., Kinkor V., Manová M., Mašek J., Pačesová E. et Šalanský K. (1998): Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50 000. List 12-32 Zdice. Český geologický ústav, Praha. Müller, V. Dušek, P. Hrazdíra, P. Jinochová, J. Manová, M. Pačesová, E. Šalanský, K. Toula, J. Valín, F. (1999): Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50 000. List 12 14 Rakovník. Český geologický ústav, Praha. Stárková M., Vorel T., Holásek O., Adamová M., Drábková J., Hrazdíra P., Lojka R., Mašek D., Mlčoch B., Opluštil S., Skácelová Z., Šimůnek Z. et Zajíc J. (v tisku a): Základní geologická mapa České republiky 1 : 25 000 s Vysvětlivkami, list 12-143 Rakovník. Geologické mapy ČR s vysvětlivkami. Česká geologická služba, Praha. Stárková M., Vorel T., Zelenka P., Holásek O., Adamová M., Dušek K., Hrazdíra P., Skácelová D., Skácelová Z., Mašek D., Drábková J., Šimůnek Z., Krupička J. et Zelenka P. (v tisku b): Základní geologická mapa České republiky 1 : 25 000 s Vysvětlivkami, list 12-144 Lány. Geologické mapy ČR s vysvětlivkami. Česká geologická služba, Praha. Valín F., Mašek J., Tyráček J. et Zelenka P. (1991): Geologická mapa ČR 1: 50 000. List 12-14 Rakovník. Český geologický ústav, Praha. 31
BOHEMIA CENTRALIS 31 Veleman J. (1960): Rukopisná mapa 1 : 25 000, list M-33-76-A-b (Podmokly). Česká geologická služba, archív, Praha. Vorel T., Stárková M., Hradecký P., Čáp P., Holásek O., Hroch T., Adamová M., Dušek K., Hrazdíra P., Klečák J., Krupička J., Lysenko V., Mašek D., Skácelová D. et Skácelová Z. (v tisku a): Základní geologická mapa České republiky 1 : 25 000 s Vysvětlivkami, list 12-322 Hudlice. Geologické mapy ČR s vysvětlivkami. Česká geologická služba, Praha. Vorel T., Stárková M., Hradecký P., Holásek O., Adamová M., Dušek K., Hrazdíra P., Klečák J., Krčíček L., Krupička J., Lysenko V., Mašek D., Müller P., Skácelová D. et Skácelová Z. (v tisku b): Základní geologická mapa České republiky 1 : 25 000 s Vysvětlivkami, list 12-321 Panoší Újezd. Geologické mapy ČR s vysvětlivkami. Česká geologická služba, Praha. Waldhausrová J. (1979): Zpráva o geologickém mapování v měřítku 1 : 10 000 v oblasti V. D. Křivoklát Červený kámen. Česká geologická služba, archív, Praha. Wartha K. et Holubec J. (1958? a): Rukopisná mapa 1 : 25 000, list M-33-64-C-d (Lubná). Česká geologická služba, archív, Praha. Wartha K. et Holubec J. (1958? b): Rukopisná mapa 1 : 25 000, list M-33-64-D-d (Zbečno). Česká geologická služba, archív, Praha. Wartha K. et Holubec J. (1958? c): Rukopisná mapa 1 : 25 000, list M-33-64-D-c (Křivoklát). Česká geologická služba, archív, Praha. Recenzovali: RNDr. Petr Budil, Ph.D. RNDr. Jiří Kříž, CSc. 32
BOHEMIA CENTRALIS 31 (2011) K článku T. Vorla a M. Stárkové na str. 21 32 Obr. 5. Náhled digitalizované verze geologické mapy Rakovník určené pro tisk (redaktor M. Stárková). Fig. 5. Sample of digitized geological map of Rakovník prepared for printing (edited by M. Stárková). 557
BOHEMIA CENTRALIS 31 (2011) K článku T. Vorla a M. Stárkové na str. 21 32 Obr. 6. Náhled digitalizované verze geologické mapy Lány určené pro tisk (redaktor M. Stárková). Fig. 6. Sample of digitized geological map of Lány prepared for printing (edited by M. Stárková). 558
BOHEMIA CENTRALIS 31 (2011) K článku T. Vorla a M. Stárkové na str. 21 32 Obr. 7. Náhled digitalizované verze geologické mapy Panoší Újezd určené pro tisk (redaktor T. Vorel). Fig. 7. Sample of digitized geological map of Panoší Újezd prepared for printing (edited by T. Vorel). 559
BOHEMIA CENTRALIS 31 (2011) K článku T. Vorla a M. Stárkové na str. 21 32 Obr. 8. Náhled digitalizované verze geologické mapy Hudlice určené pro tisk (redaktor T. Vorel). Fig. 8. Sample of digitized geological map of Hudlice prepared for printing (edited by T. Vorel). 560
BOHEMIA CENTRALIS 31 (2011) K článku T. Vorla a M. Stárkové na str. 21 32 Obr. 9. Pozůstatky po těžbě pyritem bohatých břidlic na Valachově u Skřivaně. Foto P. Čáp. Fig. 9. Remains of pyrite rich shale mining at Valachov near Skřivaň. Photo by P. Čáp. 561
BOHEMIA CENTRALIS 31 (2011) K článku T. Vorla a M. Stárkové na str. 21 32 Obr. 10. Kambrické andezity křivoklátsko-rokycanského pásma tvoří výrazné Týřovické skály vysoko nad řekou Berounkou. Foto M. Stárková. Fig. 10. Cambrian andesites of the Křivoklát-Rokycany Volcanic Complex form the remarkable Týřovice rock cliff above the Berounka River. Photo by M. Stárková. 562