hranice předsudky lhostejn ost hranice předsudky lho stejnost hranice předsudky lhostejnost hranice předsu dky lhostejnost hranice př edsudky lhostejnost hrani ce předsudky lhostejnost h Čtvrtletník o migraci a lidských právech vydává NESEHNUTÍ Ročník IX/č. 26, jaro 2012 předplatné 16Kč 24 Kč Téma: Azyl a vybrané otázky ve vztahu k ženám Miroslav Jurman: největší problém je stereotypní myšlení My a Romové: nevyjasněná sebeidentita a kolektivní stín Práva pracujících žen a dětí v Guatemale
ÚVODNÍK 2 І Vážení čtenáři, vážené čtenářky, když se podíváme na obsah tohoto čísla, mohli bychom s nadsázkou říci, že se redakce snažila vybírat příspěvky, které se nějakým způsobem dotýkají kalendářních událostí uplynulého čtvrtletí. Především se to týká hlavního tématu tohoto čísla, kterým je azyl a vybrané otázky ve vztahu k ženám; postavení a úlohu žen ve společnosti jsme si měli možnost připomenout v rámci Mezinárodního dne žen 8. března. Tématu se věnuje příspěvek Hany Lupačové, jehož obsahem je uvedení do problematiky postavení žen-uprchlic v azylovém řízení a rozhodovací praxe o udělení mezinárodní ochrany, a dále rozhovor s Miroslavem Jurmanem, který nabízí kritickou reflexi přístupu správních orgánů k některým otázkám uprchlické problematiky, včetně nedostatečného zohlednění specifické pozice příchozích žen. Dalším příkladem skloubení svátku v kalendáři a tematického článku v tomto čísle pak může být rozhovor s ředitelem guatemalské organizace CEADEL, která usiluje o zlepšení pracovních a životních podmínek ohrožených skupin pracovníků v květinovém průmyslu. Málokdo si přitom uvědomuje, že květiny z farem, na kterých dochází k porušování pracovních práv a využívání dětské práce, se coby exportní komodita dostávají do distribuce v Evropě, kde jsou mimo jiné využívány k oslavě únorového svátku všech zamilovaných, sv. Valentýna. V tomto čísle se věnujeme také tématu romské menšiny v ČR, v rámci něhož Vám přinášíme osobité názory jednotlivých autorů i jejich zkušenosti ze spolupráce a soužití s touto skupinou obyvatel. V návaznosti na projekt NESEHNUTÍ na podporu občanských iniciativ v Gruzii a Abcházii, se kterým jste se mohli seznámit v minulém čísle časopisu, přinášíme rovněž rozhovor s Lianou Kvarchelia o pozici neziskového sektoru a občanských iniciativ v Abcházii a reflexi dvou lektorů Víkendové školy pro studenty a studentky z Gruzie a Abcházie, která se konala v Brně na podzim 2011. Neméně zajímavý je i příspěvek studenta religionistiky a buddhistického mnicha působícího v Kanadě, který nabízí vhled do problematiky (nejen) etnicky motivovaného násilí proti původním obyvatelům v regionu Čattagrám v Bangladéši. Nezbývá než Vám za celou redakci popřát příjemné počtení, mnoho inspirativních myšlenek a odvahu měnit věci kolem Vás protože jen mrtvé ryby plavou s proudem. Linda Janků a Tomáš Melichárek OBSAH Alternativní zpravodajství Téma: Azyl a vybrané otázky ve vztahu k ženám Z čeho máte obavy, paní? Z ničeho pane. Miroslav Jurman: největší problém je stereotypní myšlení (rozhovor) Cizinecká policie Diky své práci si vážím toho, co mám (rozhovor) Romská menšina v ČR My a Romové: nevyjasněná sebeidentita a kolektivní stín (glosa) Volnočasové aktivity s dětmi ze sociálně vyloučené skupiny (reflexe) Multikulturní společnost u nosu (reflexe) Z toho bude hroznej průser! (povídka) Lidská práva Porušování lidských práv v Bangladéši: etnické násilí proti původním obyvatelům v regionu Čattagrám Kavkaz Liana Kvarchelia: nejhezčí je vidět, jak společnost odolává manipulacím (rozhovor) Lektoři víkendové školy nejen o Kavkaze (reflexe) Nefér Trade Práva pracujících žen a dětí v Guatemale (rozhovor) Multikulti Challenge: Accepted! Projekt Multikulti Challenge: Accepted na veřejných akcích, Týdnu lidských práv v Brně i znovu ve školách Představujeme Multikulturní čaje o páté 3 4 12 16 18 19 21 21 22 24 26 27 30 31
ALTERNATIVNÍ ZPRAVODAJSTVÍ POŠLITE PONOŽKY NOVÁ KAMPAŇ MEXICKEJ AMNESTY INTERNATIONAL Na vážnu situáciu tisícov stredoamerických migrantiek a migrantov, ktorí sa každoročne snažia dostať do USA, poukazuje provokatívna kampaň mexickej Amnesty International. Vyhlásila zbierku špecifického druhu odevu ponožiek. Keď sa Amnesty International pýtala migrujúcich, ktorú vec by si ako jedinú zobrali pri odchode z krajiny, najčastejšou odpoveďou boli práve ponožky. Počítajú totiž s tým, že ich počas cesty napadnú a okradnú a že akákoľvek hodnotná vec by len zvýšila možnosť ich únosu. Na cestách, dlhých často až stovky míľ, môžu byť neliečené pľuzgiere (puchýře) životu nebezpečné nový pár ponožiek môže zachrániť život, uviedol Rupert Knox z mexickej Amnesty International. Množstvo ľudí migrujúcich zo strednej Ameriky cez Mexiko do USA čelí počas cesty únosom, znásilneniam a vraždám zo strany zločineckých skupín, často napojených na oficiálne úrady. Nová kampaň Amnesty má za cieľ prinútiť mexickú vládu vytvoriť a zaviesť akčný plán na ochranu migrantov a migrantiek. Zdroj: www.amnesty.org, (www.sendsocks.org) BARMA NA CESTĚ K REFORMĚ: ČÁST POLITICKÝCH VĚZŇŮ PROPUŠTĚNA V RÁMCI ÚNOROVÉ AMNESTIE DOHODA TŘÍ ZEMÍ BÝVALÉ JUGOSLÁVIE O STÍHÁNÍ VÁLEČNÝCH ZLOČINŮ SKONČILA NEÚSPĚŠNĚ Nedaleko Sarajeva se 3.2.2012 na hoře Jahorina setkali prezidenti Bosny a Hercegoviny, Srbska a Chorvatska, aby potvrdili orientaci všech tří zemí na posílení vzájemných dobrých vztahů. Chorvatský prezident Ivo Josipović přitom navrhl podepsání mezinárodní dohody mezi těmito třemi státy s cílem usnadnit proces stíhání osob odpovědných za válečné zločiny. Stíhání osob zodpovědných za válečné zločiny spáchané během konfliktů doprovázejících rozpad bývalé Jugoslávie v první polovině 90. let je v nástupnických státech stále jedním z klíčových témat, a to jak z důvodu snah o dosažení spravedlnosti za spáchaná zvěrstva, tak i s ohledem na budoucí směřování a vývoj vzájemných vztahů těchto balkánských zemí. Podstatou chorvatského návrhu bylo, aby každý stát soudil své občany obviněné z válečných zločinů bez ohledu na území, kde se tyto zločiny měly odehrát. Srbský prezident návrh podpořil a stejně jako při omluvě Chorvatům ve Vukovaru o rok dříve dal najevo, že mu na napravení vztahů záleží. Dohoda ale narazila u tříčlenné reprezentace Bosny a Hercegoviny (tzv. Předsednictva, kolektivní hlavy státu, která je v čele země dle podmínek Daytonské mírové smlouvy z roku 1995) Bakir Izetbegovič, Zeljko Komsić a Nebojša Radmanović se sice shodli, že úzká spolupráce při stíhání válečných zločinů v regionu je žádoucí, nicméně osoby souzené za válečné zločiny by měly být podle Komsiće souzeny v zemích, kde byly tyto zločiny spáchány, a nakonec se na podpisu dohody neshodli. Tento výsledek znovu připomněl přetrvávající křehkou vnitropolitickou situaci v Bosně a Hercegovině a zablokovanost a nefunkčnost současného politického uspořádání státu, jehož stabilita, stejně jako konec zpochybňování územní celistvosti jsou stále v nedohlednu. Zdroje: www.balkaninsight.com, www.pressexpress.eu V rámci únorové amnestie propustily barmské úřady více než 600 zadržených osob, mezi nimi řadu prominentních disidentů, včetně Min Ko Nainga, studentského vůdce prodemokratického povstání z roku 1988. Amnestie je reakcí na stupňující se tlak ze strany USA a EU. Propuštění více než 600 barmských politických vězňů, jejichž celkový počet je odhadován asi na 1 700 zadržených, je jedním z kroků, které mají vést k ukončení mezinárodní izolace Barmy. Mezi osvobozenými jsou např. slavný studentský vůdce neúspěšného prodemokratického povstání z roku 1988, Min Ko Naing, kterého před věznicí vítal velký dav lidí, nebo Khun Tun Oo, předseda Shanské národní ligy za demokracii, koaliční strany, která reprezentuje shanskou etnickou menšinu v zemi. Otázka porušování lidských práv barmským režimem byla v posledních měsících opakovaně nadnesena americkou ministryní zahraničních věcí H. Clintonovou a jejím britským protějškem W. Haguem. Amnestie je snahou naplnit podmínky pro zrušení sankcí, které na zemi uvalila EU a Spojené státy, které zahrnují svobodné volby, propuštění politických vězňů a uzavření míru s 12 etnickými skupinami, které jsou po desetiletí v ozbrojeném konfliktu se státní mocí. Zahraniční pozorovatelé opakovaně upozorňovali na nelidské praktiky při potlačování etnických konfliktů, jako je mučení, systematické znásilňování a nucenou práci. Milióny lidí byly nuceny odejít do exilu, často do sousedního Thajska. V zemi, která byla od roku 1962 přímo nebo nepřímo řízena armádou, byla minulý rok jmenována civilní vláda, které se v posledních týdnech podařilo dosáhnout dohodu s Karenskou národní unií. Ta bojuje za samostatnost etnických Karenů posledních 63 let a byla zároveň poslední velkou etnickou skupinou, která neměla se stání mocí žádné oficiální mírové uspořádání. Na druhou stranu, vojenské operace proti kačinské minoritě (s níž se před několik měsíci zhroutila dohoda) pokračují i přes slib daný Spojeným státům a lednové nařízení prezidenta Seina. Humanitární pracovníci hlásí celkové zhoršení situace v oblasti, kterou za posledních 6 měsíců muselo násilně opustit přes 50 000 lidí. Zdroje: www.guardian.co.uk; www.cnn.com + Připravili: Anna Kvíčalová, Boris Rafailov, Peter Tkáč Foto: Jeden ze šesti set propuštěných barmských politických vězňů. Zdroj: http://www.telegraph.co.uk.
TÉMA Z ČEHO MÁTE OBAVY, PANÍ? Z NIČEHO, PANE. 4 І Ženy tvoří celosvětově významnou část žadatelů o mezinárodní ochranu a snad není sporu o tom, že patří mezi zranitelnější část uprchlíků. Lze se setkat s dívkami, které uprchly ze své země před dosažením zletilosti, s ženami, které uprchly později, s dětmi, s rodinou či bez ní. K posuzování žádostí žen o mezinárodní ochranu je nutno přistupovat s vědomím, že leckde na světě je jejich postavení horší než postavení mužů. To by se mělo odrazit při zajišťování přijímacích podmínek žen, tedy při zajištění ubytování, stravy, přístupu ke zdravotní péči, i v samotném řízení o mezinárodní ochraně. Ženy z jiných kultur mohou mít úplně jiné zvyklosti a jejich výchova jim může bránit vyjádřit svá trápení, jak v řízení o mezinárodní ochraně, tak třeba i u lékaře. Jakožto jemnější polovičky čelí v mnoha zemích i specifickým nebezpečím, například domácímu násilí, hrozbě znásilnění, ženské obřízce či nuceným sňatkům. V následujícím článku se na tyto otázky zaměříme z pohledu uprchlického práva. Soustředíme se na to, jak ženám zajistit spravedlivé řízení o mezinárodní ochraně, a na to, jak posoudit, zda jsou ženy uprchlicemi. 1 VEDENÍ ŘÍZENÍ O MEZINÁRODNÍ OCHRANĚ Nejprve několik slov o tom, jak vůbec řízení o mezinárodní ochraně obvykle probíhá. Má několik fází. Začíná se prohlášením úmyslu žadatele o mezinárodní ochraně, pokračuje poučením o jeho právech a povinnostech, vyplněním tzv. žádosti o mezinárodní ochranu a zjištěním důvodů pro žádost v pohovoru. Následuje obvykle seznámení žadatele s podklady pro rozhodnutí ve věci, například s různými zprávami o podmínkách v zemi, z níž žadatel uprchl, a řízení končí rozhodnutím o udělení, či neudělení mezinárodní ochrany. Zákon o azylu je při popisu jednotlivých kroků řízení převážně genderově neutrální. K rozlišování žadatelů podle pohlaví se vyjadřuje pouze u pohovoru, 2 kde jim umožňuje vybrat si, zda si přejí, aby pohovor vedl pracovník téhož pohlaví. Nicméně i přesto je vhodné k tomu, že o mezinárodní ochranu žádá žena, přihlížet i v dalších fázích řízení a dále si popíšeme proč a jak. Součástí výzvy k podání žádosti bývá poučení o právech a povinnostech žadatele o mezinárodní ochranu. 3 Ponechme stranou informace o přijímacích podmínkách a informace, které jsou sdělovány všem žadatelům o mezinárodní ochranu. V této fázi by ženy měly být poučeny zejména o svém právu požádat si o pohovoristu a tlumočníka stejného pohlaví. Ženy z některých kultur jsou také zvyklé, že za ně jedná jejich manžel, proto pokud žena chodí v průběhu řízení se svým manželem, který za ni vše vyřizuje, je vhodné ji také poučit o tom, že celé řízení, včetně pohovorů, se bude vést individuálně s ní bez přítomnosti jejího chotě. Při žádosti o mezinárodní ochraně nemusí být pracovník Ministerstva vnitra sepisující žádost stejného pohlaví jako žadatel. Žádost se vyplňuje do předepsaného formuláře, jehož otázky naleznete v příloze k zákonu o azylu. Odpovědi na některé otázky často naznačí, jakým směrem by se měl ubírat pozdější pohovor, který již žádnou předepsanou formu nemá. 4 Obsah žádosti často bývá srovnáván s pohovorem a v případě závažných nesrovnalostí může vést k závěru o nevěrohodnosti žadatele o mezinárodní ochranu. Povinnost zajistit pracovníka ženského pohlaví při vyplňování žádosti ministerstvu ze zákona o azylu nevyplývá. Nicméně, s ohledem na to, že lze obsah žádosti použít ke srovnání konzistentnosti výpovědí žadatelky, je vhodné, aby i formulář vyplňovala s žadatelkou žena. Zejména je to důležité v případech, kdy žadatelka uvádí sexuální násilí v zemi původu, o němž se obvykle ženy stydí promluvit před cizím mužem (nadto před úřední osobou). Tím spíš je důležité zajistit, je-li to možné, pohovoristu a tlumočníka stejného pohlaví pro samotný pohovor ve věci mezinárodní ochrany. Tento princip dlouhodobě prosazuje Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (dále jen UNHCR ) 5 a český zákonodárce jej převzal do 23 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení ministerstvo z důvodů hodných zvláštního zřetele nebo na výslovnou žádost žadatele zajistí vedení pohovoru osobou stejného pohlaví a je-li to v jeho možnostech i tlumočení osobou stejného pohlaví. V některých případech tomu ovšem brání objektivní okolnosti, například skutečnost, že jazykem žadatelky mluví pouze jeden tlumočník mužského pohlaví v zemi. Lze tedy předpokládat, že bude relativně běž- 1 Všemi těmito otázkami se podrobně zabývá odborná literatura, takže v článku je lze zmínit pouze velice letmo. Z české literatury bych ráda vyzdvihla vynikající a podrobnou publikaci Pronásledování související s příslušností k určitému pohla ví, Příručka k posuzování žádostí o azyl, autorů Pavla Pořízka a Marcely Skalkové vydané SOZE a UNHCR v r. 2005. 2 Srov. 23 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o azylu. 3 10 odst. 3 zákona o azylu. 4 Otázka 20: Kdy a z jakého důvodu jste opustil svou vlast, otázka 23: Z jakých důvodů žádáte o udělení mezinárodní ochrany? a otázka: 35: Rozveďte na samostatném listu (...) důvody, pro které žádáte o udělení mezinárodní ochrany v České republice, a jiné důležité okolnosti, které mohou osvědčit důvody k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. 5 UNHCR, Metodická příručka UNHCR o přípravě a vedení pohovorů, 1995, www.unhcr.cz/dokumenty/vedeni_pohovoru_1995.doc.
І 5 TÉMA Ilustrační foto: uprchlice ze Somálska. Zdroj: http://awdalpress.com. né, aby se žadatelka o mezinárodní ochranu setkávala s pohovoristkou a podle jazyku a dostupnosti tlumočníků s tlumočnicí. 6 vedení pohovoru nebo tlumočení osobou mužského pohlaví může být pro některé ženy problematické Že vedení pohovoru nebo tlumočení osobou mužského pohlaví může být pro některé ženy problematické, naznačuje i nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2010, č. j. 9 Azs 17/2010 182. 7 Žadatelka z Turecka přijela do České republiky i s rodinou. V prvním řízení uváděla, že když se její švagr, člen PKK, ukrýval v horách, turečtí vojáci, kteří jej hledali, žadatelku zbili, v důsledku čehož potratila. Po zamítavém rozhodnutí rodina uprchla z České republiky do Německa. Byla však do České republiky vrácena na základě dublinského nařízení 8 a v opakované žádosti žadatelka doplnila, že kromě uvedených potíží byla v zemi původu neznámými muži také znásilněna. Toto uvedla slovy: Moc vás prosím, abyste to neříkali manželovi, ale když manžela odvedli, tak mě tehdy hodně mužů znásilnilo, proto jsem radši chtěla, aby tlumočila nějaká žena, ale moc vás prosím, abyste to neříkali manželovi, nevím, co bude dělat, kdyby se to dozvěděl. Mám strach. Kvůli rozporům ve výpovědi byla žadatelka považována za nevěrohodnou. Nejvyšší správní soud při zkoumání jednotlivých rozporů vzal do úvahy různé faktory ovlivňující obsah výpovědí žadatelky. Jedním z rozporů vytýkaných žadatelce bylo i to, že žadatelka znásilnění uvedla teprve ve druhém řízení. Nejvyšší správní soud přihlédl k citovanému vyjádření žadatelky, z něhož vyplynulo, že teprve u druhé žádosti o mezinárodní ochranu byla žadatelce k dispozici tlumočnice a pohovoristka, a to jí zřejmě usnadnilo odpovídat na citlivé a intimní otázky týkající se znásilnění. Posouzení věrohodnosti 6 Ze studie UNHCR z roku 2010 srovnávající praxi v různých zemích Evropské unie nicméně vyplývá, že Česká republika patří mezi země, které se snaží, je-li to možné, zajistit pohovoristu i tlumočníka stejného pohlaví, což nevylučuje, že v konkrétních případech nemusí být zajištění zejména tlumočníka stejného pohlaví snadné. Srov. studii zveřejněnou na stránkách http://www.unhcr.org/cgi-bin/texis/vtx/home/opendocpdfviewer.html?docid=4c7b71039&query=procedures%20directive, str. 141-143. 7 Všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz. 8 V nařízení č. 343/2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl, je upraveno, která evropská země zodpovídá za posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. V tomto případě to byla Česká republika.
TÉMA 6 І Ilustrační foto: uprchlice ze Somálska. Zdroj: http://awdalpress.com. nakonec bylo v tomto případě klíčovým důvodem pro zrušení rozsudku krajského soudu. Tento případ naznačuje, že u některých žadatelek nemusí problémy související se sexuálním násilím ani vyjít najevo, pokud je pohovor veden mužem. Mnohé závisí na kultuře, z níž žadatelka pochází, i na její vlastní povaze. Dalšími faktory, které hrají významnou roli při pohovoru, jsou důvěrnost informací sdělených žadatelkou a podmínky zaručující klid u pohovoru a zabraňující úniku informací (ty se mohou týkat podmínek v místnosti, závazků zaměstnanců ministerstva, mechanismů, jak zajistit dodržení závazku mlčenlivosti, a podobně). I zde lze poukázat na to, že některé násilnosti páchané na ženách mohou být ve společnosti, z níž žena pochází, považovány za ostudné a mohou vést k vyloučení ženy z jejího okruhu známých či ke zhoršení jejího postavení v rodině. Některé žadatelky mohly být vystaveny i násilí ze strany jejich manželů nebo partnerů, kteří je doprovázejí a rovněž žádají o mezinárodní ochranu. Únik informace, že žadatelka mluvila o domácím násilí, by ji mohl vážně ohrozit. Proto, aby byl pohovor účinný, je ovšem nutná též důvěra žadatelů v to, že vše, co řeknou, je důvěrné. Mnohdy je tedy stejně jako nastavení podmínek důvěrnosti důležité, aby žadatelé o těchto různých zárukách věděli. Odkazuji znovu na již citované vyjádření kurdské žadatelky, která informaci řekla díky tomu, že věřila, že s touto informací nebude seznámen její manžel. I o těchto zárukách by měli být žadatelé co nejdříve poučeni, což se projevilo v 19 odst. 2 zákona o azylu, který zdůrazňuje, že ministerstvo je povinno informovat účastníka řízení o své povinnosti dbát na ochranu osobních údajů. V tomto ohledu jsem nezaznamenala v České republice potíže. 9 Ve srovnání s tím, jak pohovory probíhají zde, je téměř šokující srovnání s Řeckem, kde probíhají současně tři či čtyři pohovory v místnosti o velikosti 20 10 metrů, a kde je v průběhu pohovorů přítomno zhruba 30 osob, z nichž některé jsou další žadatelé, jimž se snímají otisky prstů. 10 Dalším faktorem účinnosti pohovoru s ženou, obzvláště s ženou vystavenou v minulosti nějaké formě násilí, je vedení pohovoru individuálně pouze s ženou bez jejího manžela či beze zbytku rodiny, a to z důvodů obdobných jako při zajišťování důvěrnosti. Nutnost vést pohovory s žadateli jednotlivě upravuje čl. 13 odst. 1 procedurální směrnice; 11 výjimkou jsou pouze případy, kdy rozhodující orgán považuje přítomnost za nezbytnou pro přiměřené posouzení. 9 Srov. výše uvedená studie UNHCR, str. 100, kde Česká republika byla označena za jednu ze šesti zemí, které v azylovém řízení vytvořily podmínky v místnostech, kde se odehrává pohovor, zaručující důvěrnost. Stížnosti na porušení důvěrnosti nebývají, pokud je mi známo, ani v podáních před soudy. 10 Tamtéž, str. 101. 11 Směrnice 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímá ní postavení uprchlíka (dále jen procedurální směrnice ).
І 7 Významným podkladem pro rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany jsou podrobné a aktuální informace o tom, jaká je situace v zemi, z níž pochází žadatel. Na základě nich lze jednak ověřit důvěryhodnost obav žadatele z návratu do vlasti, jednak zhodnotit riziko, zda mu hrozí pronásledování nebo jiná újma. Pokud ministerstvo informace o zemi původu sice shromáždí, ale jejich obsah v rozhodnutí nezohlední, může to později vést ke zrušení Významným podkladem pro rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany jsou podrobné a aktuální informace o tom, jaká je situace v zemi, z níž pochází žadatel. jeho rozhodnutí pro nedostatečné zjištění skutkového stavu. 12 Judikatura Nejvyššího správního soudu se již ustálila v požadavcích na to, jaká kritéria mají splňovat informace o zemích původu používané v řízení o mezinárodní ochraně. Měly by být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a (4) transparentní. 13 Důležité je nejen shromáždění vhodných podkladů, ale také pečlivá práce s nimi. Z informací takto shromážděných ministerstvo nemůže selektivně vybrat jen informace svědčící jedné nebo druhé verzi příběhu. 14 Taková pochybení hrozí zejména v případech, kdy je žadatel ze zranitelné skupiny a obecné informace například o účinnosti právního systému se liší od informací o účinnosti právního systému pro danou skupinu žadatelů. Často bývají takovými skupinami ženy vystavené domácímu násilí, druhé manželky 15 nebo nezletilé děti, které se z různých důvodů domáhají ochrany obtížněji než jiné skupiny obyvatel. POSUZOVÁNÍ NĚKTERÝCH OTÁZEK V ŽÁDOSTECH O MEZINÁRODNÍ OCHRANU V této části se budu zabývat poslední fází řízení, rozhodnutím ve věci mezinárodní ochrany. Nejprve se věnuji otázce věrohodnosti, poté posuzování, zda je žadatelka uprchlicí; pro stručnost tentokráte pominu otázky doplňkové ochrany. 1. Věrohodnost Ke specifikám žádostí žen o mezinárodní ochranu je nutné přihlížet i při posouzení žádosti a při rozhodování o ní. Na příkladu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2009, č. j. 1 Azs 41/2009 59, lze ukázat, jakým způsobem posuzovat věrohodnost žen a že je zapotřebí přihlédnout ke specifikám dané země původu, například k tomu, že jednání, které se nám může z pohledu naší kultury jevit jako nepochopitelné, by nemělo být důvodem pro znevěrohodnění dotyčné žadatelky, neboť v její zemi to může být běžné. Žadatelka pocházela z Dagestánu, v němž probíhaly konflikty mezi ozbrojenými složkami státu a bývalými bojovníky stojícími na straně Čečny. Sestřenice žadatelky byla znásilněna a zbita policistou. O tom věděla žadatelka, která tuto informaci sdělila rodině sestřenice, která na policistu podala trestní oznámení. V trestním oznámení bylo uvedeno i jméno žadatelky, takže odpovědný policista ji vyhledal a vyhrožoval jí rovněž znásilněním. Krajský soud i ministerstvo shledaly žadatelku nevěrohodnou, neboť se lišila její vyjádření ohledně toho, kdo podal stížnost na policistu (ve vlastnoručně psané žádosti uvedla, že podala oznámení, v písemné žádosti a pohovoru, že stížnost na policistu podala rodina sestřenice); dále žadatelka prvně hovořila pouze o znásilnění sestřenice, poté přidala i útok na sestřenici, který měl znásilnění předcházet. Krajskému soudu se jevilo nepravděpodobné, že by sestřenice zatajila nejbližší rodině důvod své hospitalizace. Nejvyšší správní soud shledal, že tyto rozpory byly přeceněny. Výraz podala jsem oznámení může v obecné řeči znamenat i to, že stěžovatelka věc oznámila rodině. 16 Skutečnost, že žadatelka v žádosti uvedla pouze znásilnění a až u pohovoru se zmínila o útoku, její tvrzení rovněž TÉMA 12 Srov. rozsudek ze dne 2. 12. 2009, č. j. 2 Azs 35/2009-45. Žadatelka z Dagestánu uváděla, že v oblasti, z níž pocházela, wahábisté zasahovali do výchovy jejího syna a ohrožovali ji. Požádala o pomoc vlivného příbuzného, který jí zajistil dočasnou policejní ochranu. Policisté sice zadrželi vahábisty wahábisty přímo v jejím bytě, nicméně záhy byli wahábisté propuštěni a pokračovali ve vyhrožování žadatelce. Podle žadatelky byli titéž lidé odpovědni za smrt jejího manžela, a poté se situace ještě zhoršila. Ministerstvo své závěry v rozhodnutí opřelo o nesrovnalosti ve výpovědi stěžovatelky, tyto nesrovnalosti však žadatelka připisovala psychickému stresu způsobenému obavami z návratu do země. 13 Věrohodnost mělo tedy v tomto případě ministerstvo posuzovat ve světle informací ve zprávách o zemi původu a s přihléd nutím k tomu, že vyjádření se mohla do jisté míry lišit kvůli prožitým útrapám. Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 71. 14 Pro příklad takového postupu srov. rozsudek ze dne 22. 12. 2009, č. j. 1 Azs 41/2009-59: Nelze akceptovat postup krajského soudu, který si z dokumentů obsažených ve správním spise vybral k podpoře svých závěrů pouze dílčí tvrzení, jejichž citace v rozsudku výrazně zkreslila celkový obsah informace o zemi původu a poskytla diametrálně odlišný náhled na danou problematiku, než který z dané zprávy jako celku vyplýval. K organizaci soudnictví citovaná zpráva o dodržování lidských práv v Rusku uvádí, že zákon zaručuje nezávislé soudnictví a existovala zde celá řada známek svědčících o nezávislosti soudů, avšak soudy nefungovaly důsledně jako účinná protiváha jiných složek státní moci (srov. č. l. 38 správního spisu). Krajský soud tedy do svého rozsudku nezahrnul celou větu tak, jak je obsažena v citované zprávě. Naopak použil jen její část obecně tvrdící, že nezávislé soudnictví je zaručeno, ovšem vypustil část věty o faktickém usku tečňování soudní moci. 15 Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2011, č. j. 6 Azs 36/2010 274. 16 Použité obecné tvrzení by podle zdejšího soudu nemělo být automaticky vykládáno v souladu s právní terminologií používanou krajským soudem v jeho úřední činnosti, který z výrazu podala jsem oznámení dovodil, že stěžovatelka sama podala trestní oznámení. Je třeba vycházet z toho, že žadatel o azyl zpravidla má nižší povědomí o právním řádu České republiky, tudíž způsob a úroveň jeho vyjadřování nemusí odpovídat významu slov, který je jim přisuzován v právnické terminologii. Výraz oznámení může v běžné mluvě znamenat jakékoliv oznámení či sdělení, kterým stěžovatelka určité osobě poskytla informaci o znásilnění její sestřenice.
TÉMA neznevěrohodňuje, neboť v žádosti žadatelka uvedla pouze stručně důvod žádosti o mezinárodní ochranu, tj. obava o život z důvodu oznámení znásilnění sestřenice policistou, a později v pohovoru mohla tato tvrzení podrobněji rozvést. Poslední důvod nesrovnalosti byl podle Nejvyššího správního soudu vysvětlen informacemi o zemi původu, z nichž vyplývalo jisté společenské stigma, kterému žena v Rusku čelí, když oznámí, že byla znásilněna. Nejvyšší správní soud pak srovnal i další tvrzení žadatelky, která zapadala do situace v Dagestánu, jak byla popsána ve zprávách o zemi původu založených ve spisu. Další příklad, k čemu přihlížet i v hodnocení věrohodnosti, byl uveden již výše. Mám na mysli případ kurdské žadatelky, u níž byly nesrovnalosti zřejmě vyvolány i tím, že v prvním řízení se styděla všechny informace říct před mužem, který vedl řízení. I při určování věrohodnosti je nutné přihlédnout k stresu, který mnohdy ženy vystavené sexuálnímu násilí musely překonat a který může mít vliv na konzistentnost jejich výpovědí. Lze tedy shrnout, že věrohodnost, kterou by bylo možné zpochybnit na základě nesrovnalostí ve výpovědi, nutno posuzovat jednak s přihlédnutím k psychickému stavu žadatelky, který může být negativně ovlivněn právě prožitými událostmi, jednak s přihlédnutím k tomu, že se musíme částečně oprostit od našich zkušeností toho, co považujeme za racionální jednání v našem prostředí. 17 2. Definice uprchlíka Ženevská úmluva z roku 1951 zavedla definici uprchlíka v čl. 1(A)-(F). Podle ní je uprchlíkem osoba, která (v důsledku událostí, které nastaly před 1. lednem 1951) 18 se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám 19 nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá ochranu své vlasti. 20 Dlouhou dobu státy neuznávaly, že by ženy mohly být některou z pronásledovaných skupin, pokud nebyly vystaveny újmě založené na jejich náboženství, rase, národnosti nebo na 8 І Dlouhou dobu státy neuznávaly, že by ženy mohly být některou z pronásledovaných skupin, pokud nebyly vystaveny újmě založené na jejich náboženství, rase, národnosti nebo na zastávání politických názorů. zastávání politických názorů. 21 Klíčovým a často uváděným zahraničním rozhodnutím, který nahlíží na ženy jinak, byl britský případ Shah and Islam v. IAT, jenž se zabýval případem pákistánských žen hledajících útočiště před domácím násilím ze strany svých manželů a před stíháním pro nevěru. 22 Do té doby skutečnost, že žena byla vystavena domácímu násilí, byla soudy hodnocena tak, že k újmě docházelo z jiných důvodů než z důvodů azylově relevantních, a proto nebyla splněna jedna z nutných podmínek pro udělení azylu. Sněmovna lordů zdůraznila, že otázku, zda ženy vystavené domácímu násilí tvoří tzv. určitou sociální skupinu (neboli společenskou vrstvu ), je nutné zkoumat samostatně v každém případě podle situace v dané zemi původu. 23 Ženy tedy mohou za určitých okolností tvořit tzv. společenskou vrstvu ( sociální skupinu ) 24, a to podle podmínek v zemi původu. Mohou být pronásledovány i z jiných důvodů, například kvůli své rase či národnosti, či z důvodů náboženských; sem lze v některých případech zařadit škodlivé praktiky související s uplatňováním tradičních kultur, například obřízku, která někdy vyplývá z místních tradic, které se vážou buď ke kmeni, tedy národnosti, nebo k určité víře, tedy náboženství. Český zákonodárce pak do zákona o azylu přidal specifický azylově relevantní důvod pohlaví. Za uprchlici možno tedy považovat i žadatelku, které hrozí pronásledování nebo které proti pronásledování nebude poskytnuta ochrana kvůli tomu, že je ženou. 17 Tato část rozhodně není úplným popisem toho, co všechno zvážit při posuzování věrohodnosti, ale poukazuje na dvě pasti, do nichž se někdy můžeme chytit při rychlém úsudku o tom, co žadatelka o mezinárodní ochranu sdělila. 18 Protokolem k Ženevské úmluvě z roku 1967, k němuž Česká republika přistoupila, byla tato podmínka odstraněna. 19 Toto bude dále nazýváno azylově relevantní důvody. Příslušnost k určitým společenským vrstvám se často neoficiálně překládá také jako určitá sociální skupina (particular social group). 20 Totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit. 21 Pro podrobnosti ohledně vývoje srov. již citovanou publikaci Pronásledování související s příslušností k určitému pohlaví, Příručka k posuzování žádostí o azyl, str. 51 a n. nebo diplomovou práci D. Kosaře: Persecution on The Grounds of Membership of a Particular Social Group, 2004, dostupnou na http://migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1955303. 22 Přehledné shrnutí závěrů rozsudku Sněmovny lordů viz Pronásledování související s příslušností k určitému pohlaví, Příručka k posuzování žádostí o azyl, str. 180-183. 23 Konkrétně Lord Steyn uvedl, že Co činí tento případ specifickým, je, že pákistánské ženy jsou státem nechráněné: diskriminace vůči ženám v Pákistánu je částečně státem přehlížena a částečně státem uznávaná. Ženy vystavené domácímu násilí tvořily v Pákistánu určitou sociální skupinu ve smyslu čl. 1(A)(2) Úmluvy o právním postavení uprchlíků. 24 Co představuje určitou sociální skupinu upřesňuje v současné době směrnice 2004/83/ES o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (tzv. kvalifikační směrnice ) v čl. 10 písm. d). Podle ní je sociální skupinou buď skupina osob sdílející vrozený charakteristický rys nebo společnou minulost, kterou nelze změnit, nebo sdílejí charakteristiku nebo přesvědčení, které jsou natolik zásadní pro totožnost nebo svědomí, že daná osoba nemá být nucena, aby se jí zřekla nebo skupina, kterou okolní společnost vnímá jako odlišnou. Problematičností tohoto ustanovení kvalifikační směrnice a provedením v českém právu se zde nebudeme zabývat, jde o otázku podrobně popsanou odbornou literaturou.
І 9 Je pravdou, že termín pohlaví se jeví jako poměrně úzký a měl by být spíše vykládán jako pojem gender. V další části se tedy podíváme, v jakých případech již Nejvyšší správní soud použil důvod pohlaví případně určitou sociální skupinu pro ženy. Nejvyšší správní soud původně ve své judikatuře ženy vystavené domácímu násilí nepovažoval za uprchlice; vycházel z premisy, že uprchlíkem je osoba, které hrozí pronásledování primárně ze strany státu. Jako příklady takových rozhodnutí lze uvést rozsudky č. j. 5 Azs 368/2004 44 ze dne 25. 11. 2005 nebo č. j. 7 Azs 205/2005 86 ze dne 22. 12. 2005. V obou případech (žadatelek z Ukrajiny a Mongolska) Nejvyšší správní soud konstatoval, že se jednalo o potíže plynoucí od soukromých osob, tedy čistě soukromého charakteru. V prvním z uvedených případů se Nejvyšší správní soud odkázal na to, že žadatelce mohla být poskytnuta ochrana ze strany státu vůči tomuto jednání. Ve druhém případě Nejvyšší správní soud navíc explicitně konstatoval, že u žen pronásledovaných ze strany manželů či partnerů se... o sociální skupinu nemůže jednat. 25 Podobný je také rozsudek ze dne 14. 6. 2007, č. j. 7 Azs 49/2007 68, který se navíc odkázal i na výše citovaný rozsudek ve věci Islam a Shah. Jednalo se o žadatelku rovněž z Ukrajiny zneužívanou tchánem, která měla potíže i s rodinou bývalého manžela. Krajský soud rozhodnutí o neudělení ochrany zrušil a zavázal ministerstvo obstarat si informace o dostupné ochraně proti domácímu násilí či možnosti vnitřního přesídlení na Ukrajině. Kasační stížností brojilo proti rozsudku krajského soudu ministerstvo. Nejvyšší správní soud zde uvedl, že domácí násilí nemá v právním prostředí České republiky právní definici, ale pokusil se jej vymezit jako protiprávní jednání zahrnující všechny formy opakovaného a dlouhodobého násilí, k němuž dochází mezi osobami, jež jsou či v minulosti byly vůči sobě ve vztahu příbuzenském či obdobném. Dále uvedl, že tento jev vyvěrá z podhoubí sociální diskriminace a... je zpravidla determinovaný příslušností k určitému pohlaví. Nejvyšší správní soud uvedl, že za určitých okolností (především podle země původu, jejích právních, sociálních či kulturních norem a hodnot) může být domácí násilí azylově relevantním důvodem na základě příslušnosti k určité skupině a je třeba analyzovat kromě uvedených okolností i to, zda je stát schopen či ochoten zajistit oběti potřebnou ochranu. Tyto okolnosti svědčící o tom, že by domácí násilí bylo založeno na azylově relevantním důvodu, však Nejvyšší správní soud neshledal, mimo jiné proto, že stěžovatelka potvrdila, že obtěžování tchána bylo negativním projevem jeho osobnosti spíše než pronásledováním. Rozsudek krajského soudu tedy Nejvyšší správní soud zrušil. Tento rozsudek tak zůstal na půl cestě, když na jedné straně uznal, že domácí násilí by mohlo být pronásledováním podle zákona o azylu, ale na druhé straně nepovažoval za nutné doplnit zjišťování ohledně země původu (Ukrajiny) k prověření, zda je tomu tak i v tomto případě. V těchto případech Nejvyšší správní soud posuzoval rozhodnutí vydaná před uplynutím transpoziční lhůty kvalifikační směrnice a nová judikatura pohlíží na otázku domácího násilí s ohledem na evropskou úpravu odlišně. Nyní již běžně uznává, že ženy vystavené domácímu násilí lze za určitých okolností považovat za pronásledované pro jejich příslušnost k určité sociální skupině (nebo nově z důvodu pohlaví). Skutečnost, že je dán azylově relevantní důvod, však sama o sobě nepostačuje pro udělení azylu (jako první z forem mezinárodní ochrany, která se zkoumá). Dalšími znaky, jak vyplývá z již citované definice v Ženevské úmluvě, je pronásledování osoby, její pobyt mimo zemi původu a nedostatek státní ochrany. V případech posuzovaných soudy často ženy uvádějí skutečnosti, které mohou být považovány za pronásledování (domácí násilí, ženská obřízka a podobně), nicméně základním argumentem pro zamítnutí žádosti často bývá to, že žena se může obrátit na státní orgány své vlasti. Tento základní princip vyplývá Ilustrační foto. Zdroj: www.flicker.com. ze subsidiarity, podle níž by se měl uprchlík snažit nejprve vyčerpat možnosti ochrany ve své vlasti a až teprve poté hledat útočiště jinde. Na rozdíl od předchozí judikatury, uvedené výše, která zkoumala, zda státní orgány pronásledování ze strany nestátních subjektů podporují či trpí, nově se zkoumá i schopnost a ochota státních orgánů poskytnout ochranu. I když se jeví být jazykový rozdíl minimální, v praxi jsou důsledky veliké. I v tomto ohledu se náhled judikatury na tzv. pronásle- TÉMA 25 Sociální skupinuou podle Nejvyššího správního soudu tvořily osoby podobného společenského původu nebo postavení, obdobných majetkových poměrů, společenských obyčejů apod. Příslušnost k ní se stává důvodem pronásledování zpravidla tehdy, když její politická nebo názorová orientace, minulost nebo hospodářská činnost jejich členů či samotná její existence jsou považovány za neloajální vůči státu či jeho exekutivě.
TÉMA 10 І Ilustrační foto: uprchlice ze Somálska. Zdroj: http://awdalpress.com. dování ze strany soukromých osob, tedy tzv. nestátních subjektů pronásledování, změnil. 26 V případech týkajících se žen lze tento posun v judikatuře ilustrovat například rozsudky ze dne 29. 7. 2009, č. j. 4 Azs 31/2009-93, 27 ze dne 9. 2. 2010, č. j. 6 Azs 74/2009 51 či ze dne 22. 12. 2009, č. j. 1 Azs 41/2009 59. V případě č. j. 6 Azs 74/2009 51 žadatelka opustila Nigérii. Byla znásilňována svým vlastním otcem a když se o tom dověděl náčelník vesnice, rozhodl, že bude potrestán smrtí otec i žadatelka kvůli zostuzení celé vesnice. Žadatelce se povedlo uprchnout poté, co vesničané jejího otce zabili. Ministerstvo žádost žadatelky zamítlo jako zjevně nedůvodnou, a proto se nezabývalo informacemi o zemi původu žadatelky. Krajský soud toto rozhodnutí potvrdil s tím, že žadatelka se ani neobrátila na státní orgány svojí země, nelze proto předjímat, zda by jí tyto orgány nebyly schopné ochranu zajistit. Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil s tím, že celou věcí se měl správní orgán zabývat více a obstarat si dostatečné podklady k posouzení rizika v zemi původu v podobě zpráv o zemi původu. Závěr krajského soudu o nevyužití ochrany proti smrti Nejvyšší správní soud rovněž neakceptoval, neboť žadatelka v pohovoru tvrdila, že jí není její země schopna ochranu poskytnout, a bylo tedy na místě dostupnost a účinnost ochrany zjišťovat za pomoci zpráv o zemi původu. Ve věci č. j. 1 Azs 41/2009 59 (případ byl citován i v části o věrohodnosti) v České republice hledala útočiště žena z Dagestánu, která uprchla kvůli obavě ze znásilnění. Ze zpráv o Ruské federaci ve spisu vyplývalo, že ačkoliv zákon zaručuje nezávislé soudnictví, soudy nefungovaly důsledně jako účinná protiváha jiných složek státní moci. Ačkoliv existovalo 22 krizových center pro ženy, psychologové z těchto center často odrazovali ženy od oznámení případů znásilnění, neboť považovali proces stíhání za traumatizující. Z tohoto důvodu často znásilnění zůstala neoznámena a satisfakce pro oběti znásilnění byla výjimečná. Ze zpráv rovněž vyplývalo, že byla v zemi velmi rozšířena korupce a bylo provedeno jen málo zásahů proti nezákonným aktivitám policistů. Nejvyšší správní soud tedy shledal, že ze zpráv, podobně jako z vyjádření žadatelky, vyplývá poměrně vysoká pravděpodobnost, že oznámení či ohlášení uvedeného jednání policisty u státních orgánů v zemi původu by stěžovatelce kýženou ochranu nezaručilo. Dalším rozsudkem zabývajícím se podrobně státní ochranou vůči domácímu násilí žen v Kyrgyzstánu je roz- 26 Pilotním rozsudkem byl rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, publikovaný pod č. 1749/2009 Sb. NSS. 27 Žadatelka z Ruska přijela do České republiky s přítelem Uzbekem, neboť se obávala v Rusku rasové nesnášenlivosti, až se jí narodí tmavé dítě. V průběhu jejich pobytu jí přítel zakázal chodit ven, byl žárlivý a začal jí vyhrožovat a po narození druhé dcery ji bil. Žadatelka se už zde obrátila na organizace pomáhající ženám vystaveným domácímu násilí. V případě návratu do země původu měla žadatelka obavy, že ji tam přítel vyhledá a bude znovu vystavena násilí z jeho strany. Ministerstvo vycházelo z toho, že k domácímu násilí docházelo pouze na území České republiky a žádost zamítlo jako zjevně nedůvodnou. Tomuto přístupu nedal Nejvyšší správní soud zapravdu, protože ministerstvo mělo posuzovat i případnou újmu po návratu do země původu, a to zejména vzhledem k doplňkové ochraně. Tentokráte Nejvyšší správní soud formuloval povinnost správního orgánu shromáždit si informace o tom, zda je obava žadatelky z domácího násilí v zemi původu důvodná a zda by měla možnost získat ochranu státních orgánů.
І 11 sudek ze dne 25. 1. 2011, č. j. 6 Azs 36/2010 274. Žadatelka se obávala několika dopadů jejího manželského života. Byla druhou manželkou svého muže a žila v bigamickém sňatku, který sice společnost akceptuje, ale není oficiální. Zároveň se žadatelka rozhodla změnit vyznání na křesťanské a v reakci na to na ni její muslimsky založený manžel začal vyvíjet nátlak přerůstající v domácí násilí. Podle rozhodnutí ministerstva tato žadatelka nevyužila různé možnosti ochrany vůči domácímu násilí, které jí byly k dispozici v zemi původu. Nejvyšší správní soud ovšem dospěl k závěru, že při tomto posuzování ministerstvo nezohlednilo skutečnost, že stěžovatelka byla v obtížném postavení hned z několika důvodů: byla druhou neoficiální manželkou; sňatek byl smluven rodiči, kteří podporovali její setrvání v něm; byla vystavena domácímu násilí ze strany manžela a nátlaku i ze strany své vlastní rodiny kvůli změně vyznání. K této okolnosti měli krajský soud a žalovaný přihlédnout, když posuzovali ochotu a schopnost státních orgánů poskytnout ochranu stěžovatelce. Jednou z událostí, která ochotu státních orgánů poskytnout pomoc zpochybňovala, byla skutečnost, že stížnost, kterou žadatelka podala proti svému muži na prokuratuře, poté její manžel přinesl domů. Velkou váhu přiložil Nejvyšší správní soud nejen tomu, jaký je nastavený systém ochrany obětem domácího násilí, ale zejména tomu, zda je tento systém také účinný v praxi. To bylo několika zprávami ve spisu zpochybněno, proto Nejvyšší správní soud zrušil zamítavé rozhodnutí krajského soudu s tím, že účinnost a dostupnost ochrany proti domácímu násilí v Kyrgyzstánu bude ještě nutné lépe zjistit, a to s ohledem na specifika případu žadatelky. Ilustrační foto: uprchlice z Pobřeží slonoviny. Zdroj: www.flicker.com. Tyto případy, ačkoliv to ze shrnutí úplně nevyplývá, se zásadně liší od předchozí judikatury Nejvyššího správního soudu, v níž se zkoumala existence státní ochrany vůči nestátním původcům pronásledování (v rámci toho, zda státní orgány pronásledování trpěly), ale v zásadě se nezkoumala ochota státních orgánů pomoc poskytnout v praxi, a tedy smysl se na takovou ochranu ze strany státních orgánů obracet. Samostatně bychom se mohli věnovat i důvodům na straně žen pro udělení doplňkové ochrany. To by však vyžadovalo delší analýzu i judikatury Evropského soudu pro lidská práva a tuto příležitost ponechám na případný další článek. MÍSTO ZÁVĚRU Tento článek se nesoustředil na to, jak zlepšit současné posuzování případů žen uprchlic, jeho druhá část byla spíše ilustrativní k ukázání, kam se posunula za několik let rozhodovací praxe. Důležitější by měl být poukaz v první části na to, jak zajistit, aby měly ženy možnost a podmínky pro úplné předložení svých životních příběhů v řízení o mezinárodní ochranu. Dalším vyústěním článku by mělo být, že procesní a hmotněprávní aspekty řízení o mezinárodní ochraně nelze od sebe úplně oddělit; to, nakolik bylo řízení spravedlivé a umožnilo žadatelkám se vyjádřit, často zásadně ovlivní samotné rozhodnutí správního orgánu a později i soudů. Bez důvěry v mlčenlivost například žadatelka vůbec nemusí uvést všechny strasti, kterým byla vystavena, a posouzení rizika v případě jejího návratu se tak to, nakolik bylo řízení spravedlivé a umožnilo žadatelkám se vyjádřit, často zásadně ovlivní samotné rozhodnutí správního orgánu a později i soudů. Bez důvěry v mlčenlivost například žadatelka vůbec nemusí uvést všechny strasti, kterým byla vystavena, a posouzení rizika v případě jejího návratu se tak opírá o neúplné informace. opírá o neúplné informace. Důležitější roli, než jaká se jí často připisuje, hraje právní pomoc žadatelům, která může poskytovat dohled nad vedením řízení ministerstvem a zároveň může vysvětlit žadatelům kroky, které se odehrávají a které budou následovat. V případech bez právního zastoupení se stává, že některé relevantní informace se objeví teprve v řízení před krajským soudem, který už ale nemá možnost je plně posoudit. Samozřejmě, tak jako je důležité, aby si specifika řízení o mezinárodní ochraně s ženami uvědomovali pracovníci ministerstva, je rovněž důležité, aby o těchto specifikách věděli i právní zástupci, kteří jen tak mohou být účinnou pomocí žadatelům, a soudy, které rozhodnutí přezkoumávají. Hana Lupačová Hana Lupačová je asistentkou soudkyně na Nejvyšším správním soudě. Zároveň je doktorandkou v oboru mezinárodního práva veřejného na Panevropské vysoké škole práva v Bratislavě. téma
rozhovor MIROSLAV JURMAN: NEJVĚTŠÍ PROBLÉM JE STEREOTYPNÍ PŘEMÝŠLENÍ 12 І O tom, jak mohou situaci uprchlíků a uprchlic a výsledek jejich žádostí o mezinárodní ochranu ovlivnit okolnosti průběhu azylového řízení, jste se mohli dočíst na předcházejících stranách v článku Hany Lupačové. Na některé z těchto témat navazujeme i v následujícím rozhovoru s Miroslavem Jurmanem, toho času vedoucím oddělení justičního dohledu na Ministerstvu spravedlnosti 1, který má coby právník a bývalý pracovník Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra a Nejvyššího správního soudu za sebou téměř desetiletou praxi v oblasti azylové problematiky. Miroslav Jurman se s námi podělil o své bohaté zkušenosti z pozice pohovoristy (osoby, která s žadateli o azyl vede v azylovém řízení rozhovor o důvodech jejich obav z pronásledování a podání žádosti o mezinárodní ochranu), hovořili jsme také o problémech a nedostatcích v české praxi azylového řízení a o možnostech jejich řešení a došlo i na situaci uprchlíků v Evropské unii. Jak dlouho se pohybujete v oblasti azylové problematiky a čím jste se konkrétně zabýval? V roce 2002 jsem absolvoval brněnskou právnickou fakultu a poté jsem našel možnost pracovat v Praze na Odboru azylové a migrační politiky (OAMP) Ministerstva vnitra. Tři čtvrtě roku jsem byl v Praze, ale protože se mi v Praze nelíbilo, pan ředitel Haišman mi nabídl možnost dělat právníka v Pobytovém středisku v Zastávce u Brna. Tam jsem v letech 2003 až 2005 dělal pohovoristu, rozhodovače a osobu zastupující OAMP u Krajského soudu v Brně. To byl začátek. Pak jsem zhruba pět let dělal asistenta na Nejvyšším správním soudě, kde jsem se na azylové řízení díval z pohledu soudní instance. Od března 2010 jsem pak zhruba tři čtvrtě roku pracoval pro UNHCR, kde jsem měl za úkol realizovat projekt zvyšování kvality azylového řízení. Cílem projektu je srovnávat azylové řízení v jednotlivých státech střední, východní a jižní Evropy, hledat nedostatky, označovat nástroje a cesty, jak je zlepšovat, a diskutovat o tom s příslušnými pracovníky, kteří azylové řízení vedou. Teprve od roku 2011 pracuji někde, kde to s azylem nesouvisí, a to na Ministerstvu spravedlnosti. Ale azylová problematika mě stále zajímá a nadále se ji snažím sledovat. Jak obecně hodnotíte azylové řízení a jeho úroveň v České republice? Obecně lze říci, že Česká republika není žádným katastrofálním státem, naopak si myslím, že v mnoha směrech jsme hodně daleko, např. ve srovnání s Řeckem které je bohužel ale hodně negativní případ jsme úplně někde jinde. To ale stále neznamená, že by nebylo co zlepšovat. Počet žadatelů, který je neustále nižší, podle mého názoru z logiky věci umožňuje vést to řízení čím dál tím lépe a zbavovat se zažitých stereotypů. V jakých oblastech by dle vašeho názoru mohlo a mělo v současné praxi azylového řízení v ČR dojít ke zlepšení? Obecně je třeba nehledat cestu tak, aby byla nejpohodlnější pro úřad, ale aby byla nejvstřícnější pro toho člověka v pozici žadatele o mezinárodní ochranu. Tohle je oblast, která vyžaduje velmi individuální vnímání a jakmile se něco stane rutinní praxí, tak to není dobré. Myslím si, že někdy se projevuje zbytečně stereotypní přístup, který se snaží vyhovět primárně úřadu, a nikoli podmínkám žadatelů. Neříkám, že se jedná o nějaká zásadní pochybení a že by bylo nutno něco od základů měnit, spíš dle Myslím si, že někdy se projevuje zbytečně stereotypní přístup, který se snaží vyhovět primárně úřadu, a nikoli podmínkám žadatelů. mého názoru chybí komunikace a otevřenost tomu, že budeme společně hledat ještě lepší cesty. To je podle mě škoda, protože se nedělá, co by se dělat mohlo. Jednou z oblastí je například vedení pohovorů se žadateli osobami stejného pohlaví. U tohoto tématu chvíli zůstaňme. Jak hodnotíte v zákoně zakotvenou úpravu vedení pohovorů se žadateli či žadatelkami o mezinárodní ochranu osobami stejného pohlaví? Problém je, že v zákoně je to formulováno velmi omezeně. To, že se to ve většině případů v praxi dodržuje, je samozřejmě skvělé, ale jsou i případy, kdy se to nedodržuje, protože se prostě nepočká den, než by mohla přijít žena a rychle se to udělá i s mužem, s tím, že to je přece jedno. A tím podle mě zbytečně vzniká problém, obzvlášť pokud to někdy pak má dopad, že je žadatel označen za nevěrohodného, protože neřekl něco už v žádosti. Největší problém je stereotypní přemýšlení nikoli procesně, ale kulturně. To znamená, že my se na to díváme očima své kultury, svého vnímání. Navíc je obrovská tendence říkat: když tady žádáš o mezinárodní ochranu, tak se koukej přizpůsobit. To je sice rozumný požadavek, ale spíše v dlouhodobém hledisku, a ne, že dotyčná, která sem přijde z kultury, kde je v submisivním posta- 1 V lednu tohoto roku byl Miroslav Jurman jmenován soudcem Okresního soudu v Českých Budějovicích.