Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Sdružená uměnovědná studia. Roger Waters kontra Pink Floyd Davida Gilmoura

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia David Jirásek Roger Waters kontra Pink Floyd Davida Gilmoura Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Aleš Opekar, CSc. 2009

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Kroměříži 12.5.2009... podpis 2

Poděkování Děkuji PhDr. Aleši Opekarovi, CSc. za laskavé vedení této práce a za poskytnutí cenných rad a připomínek. 3

OBSAH ÚVOD... 5 1. DÍTĚ VÁLKY... 7 1.1 Absence otce - první a nejdůležitější moment v životě... 7 1.2 Formování osobnosti... 7 1.3 Které umění zvítězí? Architektura nebo hudba?... 8 2. OD BRAN ÚSVITU K BRANÁM VE ZDI... 9 2.1 Léta hledání... 9 2.2 Osudová trilogie... 10 2.3 Roger Waters za Zdí... 10 3. POSLEDNÍ PINKOVO SLOVO... 10 3.1 Nová válka, nová inspirace... 11 3.2 Kam se poděl Poválečný sen?... 11 3.3 Téměř film pro uši obsahová složka alba The Final Cut... 12 3.4 Pink Floyd nebo Roger Waters? hudební složka alba The Final Cut... 16 3.5 Konec legendy?... 18 4. NA ROZCESTÍ... 18 4.1 Rozchod... 18 4.2 Roger Waters našel svého Davida Gilmoura... 20 4.3 Film pro uši obsahová složka alba The Pros And Cons Of Hitch Hiking... 21 4.4 Propadák? hudební složka alba The Pros And Cons Of Hitch Hiking... 23 4.5 David Gilmour opět sólově... 25 5. NA OPAČNÝCH PÓLECH... 28 5.1 Vše jednou skončí... 28 5.2 Svobodný jako vítr... 29 5.3 Druhý film pro uši obsahová složka alba Radio K.A.O.S... 29 5.4 Zcela jiný Roger Waters hudební složka alba Radio K.A.O.S... 32 5.5 Válka o Pink Floyd... 34 5.6 Byl chvilkový výpadek rozumu nutný?... 35 5.7 A Momentary Lapse Of Reason vs. Radio K.A.O.S... 37 5.8 Na živo... 39 6. NOVÉ OBZORY BEZ ŽELEZNÉ OPONY... 40 6.1 The Wall živě v Berlíně... 40 6.2 Roger Waters ubavený k smrti... 41 6.3 Amused To Death - rozbor alba... 42 6.4 Ještě jednou Pink Floyd... 45 6.5 The Division Bell rozbor alba... 46 6.6 The Division Bell vs. Amused To Death... 49 7. VSTŘÍC BUDOUCNOSTI... 50 7.1 Roger Waters v opeře... 50 7.2 Každý jednou dospěje... 52 7.3 David Gilmour spokojený na svém ostrově... 53 7.4 Pink Floyd na věky... 55 ZÁVĚR... 56 RESUMÉ... 59 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ... 60 4

ÚVOD V polovině osmdesátých let dvacátého století došlo k zásadnímu okamžiku v dějinách jednoho z významných hudebních těles v oblasti populární hudby. Skupinu Pink Floyd opustil po dlouhotrvajících uměleckých neshodách Roger Waters. Člověk, který stál u samotného zrodu kapely a bezmála patnáct let se významnou měrou podílel na její kreativitě, byl v hloubi duše přesvědčen, že skupina jako celek je umělecky vyčerpaná a měla by proto svoji činnost ukončit. Předzvěstí k tomuto kroku bylo album The Final Cut, jeho poslední práce pro Pink Floyd, které tematicky zkompiloval již výhradně ze svého materiálu. Vzrůstající rozpory s ostatními členy skupiny vedly Rogera Waterse k rozhodnutí odejít, dále pokračovat v tvorbě jako sólový umělec a především zabránit svým bývalým kolegům v používání slavného jména, aby nemohlo být zneuctěno. Spor měl dohru u soudu, který k překvapení Rogera Waterse, iniciátora procesu, přiřknul jméno Pink Floyd Davidu Gilmourovi a Nicku Masonovi. Přínos sólové tvůrčí činnosti Rogera Waterse, který i ve svém pokročilém věku je stále aktivní a především aktuální, plně docení pravděpodobně až budoucnost. Navzdory velkému množství jeho neutuchajících aktivit, ať už skladatelských, koncertních, politických či charitativních, zůstane jeho osobnost v širokém povědomí lidí a hudebních médií pravděpodobně však navždy spjata s fenoménem Pink Floyd. Většina dostupné literatury a pramenů, zejména v českých překladech, je orientována především na skupinu Pink Floyd. Dlouhotrvající sólové kariéře Rogera Waterse se česká hudební literatura věnuje pouze formou publicistických statí uveřejňovaných v odborných hudebních časopisech a internetových zdrojích, zejména www.pinkfloyd.cz. Kromě nich jsou dostupné také informace ze zahraniční literatury, například z prací Vernona Fitche, Milese a Andyho Mabbettových a Johna Harrise. Autorem nejnovější knižní publikace z roku 2005 (česky Pink Floyd, 2007), zabývající se historií Pink Floyd, Inside Out A Personal History of Pink Floyd, je bubeník Pink Floyd Nick Mason, jehož osobní pohled na historii skupiny je sice napsaný velmi poutavě, ale postrádá odborná hlediska. Z česky psané specializované literatury je k dispozici po stránce odbornosti dosud nepřekonaná kniha Nicholase 5

Schaffnera, A Saucerful of Secrets The Pink Floyd Odyssey z roku 1991 (česky Odysea zvaná Pink Floyd, 1994). Osu práce tvoří podrobný rozbor tvorby Rogera Waterse po jeho odchodu od skupiny Pink Floyd. Nejedná se však o pouhou biografii a historii jeho sólové kariéry. Tuto významnou, avšak méně známou část jeho životního díla, nezatíženého fenoménem Pink Floyd, podrobím přímému srovnání s jeho uměleckým vkladem jako člena skupiny a následně s alby A Momentary Lapse of Reason a The Division Bell, jejichž autorem je především David Gilmour. Ta byla sice vydána pod jménem Pink Floyd, ovšem již bez přítomnosti Rogera Waterse. Odkaz skupiny Pink Floyd spadá do oblasti nonartificiální hudby. Přesto však v kontextu hudby, co není vážná, díky svým antiglobálním, společenským a psychologickým sdělením v básnicky hodnotných textech, a důstojným a originálním melodiím, dosáhl vyšší úrovně, než jaká je v této hudební kategorii obvyklá. V jistých ohledech tedy zcela překračuje hranice žánru, běžně označovaného jako populární hudba. Možná i proto se již zhruba od druhé poloviny 70. let 20. století v odborných kruzích neustále řeší problém, zda pro výslednou podobu díla skupiny Pink Floyd byl důležitější umělecký přínos Davida Gilmoura nebo Rogera Waterse. Spor nabral na obrátkách právě Watersovým odchodem a následným soudním procesem o značku Pink Floyd a přetrvává prakticky až do dnešních dnů. Moje studie se snaží nalézt řešení tohoto problému, stejně jako odpovědi na otázku, zda existence Pink Floyd bez Rogera Waterse měla v kontextu tvorby skupiny své historické opodstatnění. 6

1. DÍTĚ VÁLKY Vsadil bych se, že nemine den, kdy Roger Waters vědomě či nevědomě neželí, či nepostrádá otce, kterého nikdy nepoznal, nebo kdy nenávidí hierarchii příčin, které ho oloupily o rodiče. 1 (Timothy White 2 ) 1.1 Absence otce - první a nejdůležitější moment v životě George Roger Waters se narodil uprostřed válečné vřavy 6. září 1943 jako nejmladší ze tří synů v městečku Great Bookham v hrabství Surrey poblíž Dorkingu, asi 20 mil jižně od Londýna. Jeho otec Eric Fletcher Waters, učitel tělesné výchovy a náboženství, sloužil v Itálii s londýnským plukem jako poručík 8. praporu královských mušketýrů. Bylo mu pouhých třicet let, když byl 18. února 1944, jen několik měsíců po narození svého třetího dítěte Rogera Waterse zmasakrován spolu s dalšími čtyřiceti tisíci spojeneckými vojáky při tragicky neuváženém a takticky nesmyslném útoku na italské cíle na řece Anzio. Jako by toho nebylo málo, vyslali Němci 13. června 1944 raketové střely V1 na Londýn, z nich spousta přelétávala přes hrabství Surrey, čímž se z něj rázem stalo nebezpečné místo k žití. Mary Watersová tedy sbalila věci a vzala své tři syny Johna, Duncana a Rogera do Cambridge, kde pro ně vytvořila nový domov. Matka Rogera Waterse byla ředitelkou školy a aktivní účastnicí místního politického života, v němž zastávala výrazně levicové názory, které postupem času zásadní měrou přenesla i na svého syna. 3 1.2 Formování osobnosti Stejně jako ústřední postava jeho stěžejního floydovského díla The Wall, objevil i Roger Waters jako dítě v jedné z matčiných zásuvek otcovu uniformu, břitvu, náboje a kondolenční listinu krále Jiřího VI. Absence otce a jeho nesmyslná válečná smrt se staly nezahojenou ranou, se kterou se Roger Waters po celý život potýkal a ke které se stále navracel i ve své hudbě. Nejhmatatelnějším důkazem toho jsou jak rocková opera The Wall, tak poslední společné floydovské dílo, navíc výhradně 1 Kučera, Ilja ml. Návrat Rogera Waterse. Muzikus, 2001, č. 5, s. 26-27. 2 Timothy White (1952-2002), americký hudební publicista a editor. Od počátku 70. let do počátku let 80. editor časopisu Rolling Stone. Od roku 1991 do své smrti byl šéfredaktorem časopisu Billboard. 3 Miles, Barry. Pink Floyd 1964-1974. Z anglického originálu Pink Floyd The Early Years přeložil Michal Bystrov. Praha: Volvox Globator, 2007, s. 14-15. 7

z jeho autorské dílny, album The Final Cut, inspirované válečným konfliktem o Falklandské ostrovy. Silné sociální a levicové cítění, zejména však nekompromisní antimilitarismus, lze ovšem nacházet ve většině společných děl Rogera Waterse a Pink Floyd. Sarkastické pohrdání absurditou moci, bezcitnosti surového systému drtícího jedince, neschopnost a nevůle zařadit se, to jsou ústřední motivy umělcovy tvorby, s nimiž, upřímně řečeno, je těžké se neztotožnit. Dalším charakteristickým rysem povahy Rogera Waterse a jeho rodící se osobnosti byl už od útlého dětství stálý konflikt jedince a kolektivu. Neschopnost nebo neochota se přizpůsobit, snaha zachovat si vlastní identitu, vyniknout. I tento rys se zásadní měrou promítal do jeho díla, ale byl i příčinou, proč bylo velice komplikované s Rogerem Watersem trvale spolupracovat a vytvářet tak nezbytné umělecké kompromisy. V roce 1983 byl tento rys hlavním důvodem odchodu Rogera Waterse z řad Pink Floyd i jeho nezlomného přesvědčení, že fenomén této kapely stojí a padá právě s jeho osobností. V Cambridge začal Roger Waters navštěvovat také střední školu. Ačkoliv s odstupem času připustil, že mezi jeho pedagogy bylo i několik dobrých a laskavých lidí, v drtivé míře zaujímá postoj ke školství zcela negativní. Opět se lze odvolat na stručné a výstižné vyjádření tohoto postoje v opusu The Wall, ale podtrhují ho i jeho vlastní vzpomínky: Bylo to strašné. Nikdy své žáky ve skutečnosti nepovzbudili, nikdy se nesnažili je doopravdy zaujmout. Jenom je udržovali v klidu a potichu, aby je vměstnali do té správné formy. Aby pak mohli jít na univerzitu a sekat dobrotu. 4 1.3 Které umění zvítězí? Architektura nebo hudba? Přesto přineslo studium na chlapecké střední škole v Cambrigde Rogeru Watersovi několik zásadních momentů, důležitých pro jeho příští život a kariéru. Právě tady se seznámil s příštím prvním kytaristou Pink Floyd Sydem Barrettem, a dodnes respektovaným výtvarníkem a tvůrcem fantaskních obalů Pink Floyd, ale i řady dalších kapel, Stormem Thorgersonem. Mezi spolužáky byl považován za inteligentního, vnímavého, ale současně i velmi sebevědomého až arogantního jedince. Navštěvoval i víkendovou školu námořních kadetů, kde dosáhl hodnosti desátníka. Svou nesnesitelnou arogancí však vyprovokoval jednoho z podřízených 4 Kučera, Ilja ml. Návrat Rogera Waterse. Muzikus, 2001, č. 5, s. 26-27. 8

k tomu, že sebevědomého desátníka jednoduše zmlátil. Roger Waters okamžitě ze školy vystoupil, vrátil uniformu, byl degradován a vstoupil do čela místního hnutí za jaderné odzbrojení. Po absolvování střední školy nelenil a vydal se do Londýna, aby studoval architekturu na polytechnice v Regent Street, kde také začala jeho muzikantská dráha. 2. OD BRAN ÚSVITU K BRANÁM VE ZDI Sestoupil jsem ze sólové kytary na doprovodnou a nakonec na basovou. Jenom jsem se vždycky hrozně bál, že bych mohl skončit jako bubeník. 5 (Roger Waters) 2.1 Léta hledání Už od počátku svých londýnských studentských let hrál Roger Waters s nejrůznějšími, vesměs studentskými kapelami. Absolvoval i dva ročníky kytarové hry v londýnském Spanish Guitar Centre, ale hraní stupnic ho otrávilo natolik, že třetím rokem již nepokračoval. S personálními obměnami v kapelách postupně obměňoval i nástroj. Druhá polovina šedesátých let byla v Británii dobou nástupu gigantického zájmu o míchání různých druhů umění na platformě dobové psychedelie. I Roger Waters, odkojený původně vysíláním rádia Luxemburg, bluesovou klasikou a posléze i Rolling Stones, našel zálibu v kombinování hudby, snové textové poetiky a do té doby nevídané vizuální a světelné obrazotvornosti. A na samotném vrcholu této vzedmuté vlny zájmu záhy stanula skupina Pink Floyd, tvořená vedle Rogera Waterse i Richardem Wrightem, Nickem Masonem a zejména excentrickou kytarovou osobností Sydem Barrettem 6. V srpnu roku 1965 byli Pink Floyd jednou z největších atrakcí londýnské avantgardní scény. Roger Waters s basovou kytarou zatím postával nenápadně v pozadí. 5 Kučera, Ilja ml. Návrat Rogera Waterse. Muzikus, 2001, č. 5, s. 26-27. 6 Roger Keith Syd Barrett (1946-2002), skladatel, kytarista, zpěvák, proslul především jako zakladatel a první kytarista skupiny Pink Floyd. 9

2.2 Osudová trilogie První alba Pink Floyd, ať už se Sydem Barrettem nebo s Davidem Gilmourem 7, který Syda Barretta natrvalo nahradil po zhroucení jeho nepolapitelné osobnosti, hledala a nacházela nové cesty, nové výrazivo, nové zvukové možnosti. I přes svou hledačskou roztříštěnost se stala a dodnes zůstávají stěžejními kameny rockové muziky vůbec. Pro Pink Floyd, kteří se takto stali tribuny své generace a své doby, znamenala už první alba prudký nárůst popularity. Byla ale současně i otevřením cesty ke stěžejnímu floydovskému triptychu, představovanému alby The Dark Side Of The Moon (1973), Wish You Were Here (1975) a Animals (1977). Trojice těchto alb představuje tři návazné, prokomponované, hudební i myšlenkové celky s jasným poselstvím. 2.3 Roger Waters za Zdí Při tvorbě těchto tří stěžejních alb rockové hudby se současně začala ale podstatně více profilovat a prosazovat do popředí osobnost Rogera Waterse a gigantický multimediální projekt The Wall z let 1979-1982, byl už v podstatě jeho vlastní autobiografií. Vnitřní rozpory, které ruku v ruce se sebeprosazováním Rogera Waterse kapelu čím dál více postihovaly, zapříčinily v roce 1980 nucený odchod jeho dávného přítele Richarda Wrighta. Tento odchod sice neznamenal Rogerem Watersem proklamovaný zánik kapely, ale předznamenal vleklé soudní spory a téměř pětadvacetiletou nevraživost Rogera Waterse vůči někdejším spolupracovníkům. 3. POSLEDNÍ PINKOVO SLOVO Myslím, že je ve mně něco, co mě nutí ovládat druhé. 8 (Roger Waters) 7 David Gilmour (*1946), skladatel, kytarista, zpěvák Pink Floyd. S Rogerem 'Sydem' Barrettem se potkali jako děti v Cambridge a učili se spolu hrát na kytaru. V roce 1965 strávili léto cestováním po Francii, před tím, než se Syd dal dohromady s Rogerem Watersem, Nickem Masonem a Rickem Wrightem. David pokračoval v hraní se svou kapelou Jokers Wild. V roce 1967 se připojil k Pink Floyd: původně proto, aby vypomáhal Barrettovi, který se stále víc a víc utápěl v osobních problémech a poté, co Syd definitivně odchází vstříc sólové kariéře, David Gilmour se společně s Rogerem Watersem stává vůdčí osobností Pink Floyd, přičemž po odchodu Waterse zcela přebírá vůdčí taktovku a pod hlavičkou Pink Floyd natáčí dvě další alba. 8 Miles, Barry. Pink Floyd 1964-1974. Op. cit., s. 21. 10

3.1 Nová válka, nová inspirace Po konci turné a uvedení filmu The Wall už čtyřčlenná skupina Pink Floyd ve složení, v jakém hrála od roku 1968, neexistovala. Doma v Londýně začal Roger Waters pracovat na albu, které poměrně rychle prošlo mnoha změnami. Jeho prvotním úmyslem bylo použít mnoho nahrávek zbylých z projektu The Wall, které chtěl doplnit novým materiálem. To také potvrzuje skutečnost, že původní pracovní název alba zněl Spare Bricks. Bylo od něj však upuštěno, jak se deska měnila v něco zcela jiného. Roger Waters nebyl spokojený s původním konceptem a měl už mnohem jasnější představu, čeho chce dosáhnout. 9 Měl jsem inspiraci a začal psát tenhle kus o svém otci. Měl jsem svou inspiraci a pro ostatní jsem byl ztracený. Fakt je, že tahle deska byla moje. A Davidovi se nelíbila. Taky mi to řekl. 10 (Roger Waters) Rogera Waterse hluboce zasáhla situace z dubna 1982, kdy argentinský diktátor Leopoldo Galtieri vydal rozkaz námořnictvu k okupaci anglické kolonie Falklandských ostrovů. Britská předsedkyně vlády Margaret Thatcherová ve své nacionální hrdosti vyslala moderní armádu, aby kolem chladných, pustých a větrných ostrovů v jižním Atlantiku provedla totální vzdušnou a námořní blokádu. Výsledkem byl válečný konflikt, který argentinský spisovatel Jorge Luis Borges výstižně popsal jako rvačku dvou plešatých o hřeben. Mohlo z toho být poměrně humorné válečné divadlo, až na jeden, zato velmi podstatný detail : střet mezi nadutostí generála Galtieriho a vlasteneckými zásadami Železné Lady si vyžádal přes tisíc životů mladých Britů a Argentinců. Podobně jako otec Rogera Waterse, který padl ve druhé světové válce a jehož smrt byla o to dojemnější vzhledem ke skutečnosti, že byl na začátku války odpírač vojenské služby z důvodu svědomí. 3.2 Kam se poděl Poválečný sen? Pointou pro nové album se stalo konstatování, že se poválečné Británii nepodařilo zajistit lepší svět, za který tolik lidí položilo život. Tolik očekávaný 9 Mason, Nick. Pink Floyd. Op. cit., s. 223-224. 10 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Z anglického originálu Saucerful of Secrets The Pink Floyd Odyssey přeložili Hana Kožušková a Zdeněk Jumr. Praha: Erika, 1994, s. 281. 11

Poválečný sen 11 se velmi brzy rozplynul. Ušetřené cihly ze Zdi ožily svým vlastním životem a vyústily v album The Final Cut A Requiem For The Post War Dream (1983), jako výkřik vzteku proti generálům a politikům, kteří stále ještě posílají vojáky umírat. Vsadím se, že si myslel, že mu začínám překážet. Došlo to tak daleko, že jsem mu prostě musel říct: Když budeš potřebovat kytaristu, zavolej mi, já přijedu a udělám ti ho. 12 (David Gilmour) David Gilmour si chtěl vzít měsíc volna, aby mohl pracovat na některých svých vlastních hudebních nápadech, ale Roger Waters tvrdošíjně prosazoval, aby skupina pracovala na tom, co on už složil. Nakonec to dopadlo tak, že se album skládalo jen z jeho písní. Vklad Davida Gilmoura byl zmenšen na minimum kromě kytarových sól, která se Roger Waters dokonce ani nepokusil nějak ovlivnit. Zato se rozhodl, že se ujme hlavních vokálních partů a Davidu Gilmourovi nechá jen jednu píseň, Not Now John. V minulosti přinášela modulace vokálů Davida Gilmoura jemné změny do melodické struktury písní Rogera Waterse. Tím, že se však zpěvu ujal sám Roger Waters, a také kvůli nepřítomnosti charakteristického zvuku kláves Richarda Wrighta, došlo ke ztrátě klíčových prvků toho, co bylo známé jako zvuk Pink Floyd. Každopádně bylo album po technické zvukové stránce výkladní skříní toho nejmodernějšího, co v dané době existovalo. Aby přehlídce zvukových efektů dodal něco extra, použil Roger Waters novou experimentální techniku holofonii, vytvořenou argentinským fyziologem Hugem Zuccarellim, díky níž mohl být kvadrofonní zvuk simulován na stereo technice. 3.3 Téměř film pro uši obsahová složka alba The Final Cut Příběh alba je posluchači zprostředkován očima válečného veterána, pilota, sestřeleného během druhé světové války nad Flandrami na pomezí Německa a Francie. Jeho kolega, střelec z letadla byl zabit. Pilot válku přežil, zdráv po fyzické 11 Poválečný sen, často citovaná fráze. Lidé po válce propadli téměř nekonečné víře, že po válce, která byla to nejhorší, co je mohlo potkat bude svět přímo ztělesněním dobra. Mnoho politiků se nechalo unést a slibovali, co nešlo splnit. 12 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 282. 12

stránce, ale pronásledován nočními můrami a zároveň výčitkami svědomí, že všichni jeho kamarádi ve válce zahynuli, zatímco on přežil. Nyní je již starší muž, který se pomocí alkoholu pokouší potlačit ve své mysli vzpomínky na útrapy z válečných bojišť. Jako učitel, snažící se srovnat ty malé nevděčníky do určité formy však nenachází ve svém životě uspokojení. Nedokáže se vyrovnat s mentalitou dětí, které na válku zapomněly a neuvědomují si, jaké hrůzy v té době všichni zažívali. Očekával, že po válce se věci zlepší, že svět bude spravedlivější a bohatší, než předtím. Místo toho se však dostavila ekonomická a citová krize. Jeho noční můry jej naplno ovládají zejména po setmění, když učitelova žena vedle něho pokojně spí. Takové scény jsou zde prostřídány scénami z různých světových událostí. Například z poloviny padesátých let dvacátého století, kdy velké světové mocnosti, jako Sovětský svaz, Spojené státy a Anglie přísahaly na mír, nebo z počátku let osmdesátých, kdy nejméně dvě z nich byly opět ve válečném konfliktu. Již v první písni The Post War Dream dochází Roger Waters k závěru, že Poválečný sen těch, kdo přežili, byl hluboce zrazen. Hlavní hrdina poslouchá zprávy v autě, když oznamují, že náhrada za loď The Atlantic Conveyer, o níž Anglie přišla ve válce o Falklandské ostrovy, nebude postavena v Británii, jak se původně doufalo, nýbrž v Japonsku. Úvodní sloka textu byla napsána v první osobě, jako by hlavní postavou byl samotný Roger Waters, který se zde stejně jako v The Wall, opět vyjadřuje ke smrti svého otce. Zmínka o všech těch dětech, co páchají sebevraždu 13, podobně jako v mnoha směrech nelichotivý výraz pro Japonce Nips vyvolal u japonského publika značnou vlnu pobouření a námitek. V této souvislosti je vzpomenuta velká průmyslová oblast v Liverpoolu, největší britská loděnice Clydeské doky. Po druhé světové válce zde byli zaměstnáni japonští dělníci, kteří byli mnohem levnější pracovní silou, ale vyvolali pochopitelně veliký hněv u britských dělníků, kteří neměli práci. Maggie, zmiňovaná v samotném závěru textu je britská ministerská předsedkyně Margaret Tchatcherová, osoba, spolu s argentinským diktátorem Galtierim, nejvíce zodpovědná za Falklandský válečný konflikt, ústřední téma celého alba. Následující One Of Your Possible Pasts je připomenutím železničních vagónů, takzvaných dobytčáků, neboli cattle trucks, kterými nacisté odváželi židy, cikány a jiné nepohodlné lidi do koncentračních 13 PinkFloyd.cz, [online]. Překlady textů The Final Cut. 2009 [cit. 1. ledna 2009]. from <http://www.pinkfloyd.cz/pinkfloyd/index.php?sub=preklady_pink.floyd_final> 13

táborů. Kytarové sólo Davida Gilmoura je jedna z mála kompozic, jejichž autorem je na albu někdo jiný, než Roger Waters. Název další skladby One Of The Few, která se měla původně jmenovat Teach, pochází ze slavného citátu Winstona Churchilla: Never, in the Field of Human Conflict Was So Much Owed, By So Many, To So Few (Nikdy v historii lidských konfliktů, nebylo tolik dluženo tak mnoha lidmi tak málo jiným lidem). Do popředí se dostává opět ústřední postava, válečný veterán, který se jako učitel snaží opět začít normálně žít. V roce 2004 byl u příležitosti výroční edice původní koncept alba v této jeho fázi rozšířen o možná vůbec nejosobnější píseň Rogera Waterse, When The Tigers Broke Free, která původně otevírala film Alana Parkera, The Wall. Ta je přímou výpovědí o situaci z jednoho krutého rána v černém čtyřicátém čtvrtém 14, kdy spojenci drželi předmostí u Anzia jen za cenu těch několika málo set obyčejných životů 14, mezi nimiž byl i život Erika Fletchera Waterse, skladatelova otce. Na téma, obsažené v písni The Hero s Return, kde hrdinu trápí vzpomínky na kamaráda, střelce z bombardéru, o nichž není schopen hovořit ani se svou vlastní ženou, navazuje The Gunner s Dream. V tomto případě dělostřelcův sen a v širším smyslu i sen poválečný, byla ideální představa světa bez tyranie, strachu a útlaku, kde se mohl kdokoliv bezpečně procházet po ulicích bez obav z teroristů a tajné policie. Po Paranoid Eyes, v níž se hrdina utápí v alkoholové mlze středního věku 14, přichází Get Your Fighty Hands Off My Dessert, zahájená nejlepší ukázkou nové prostorové holofonické techniky: raketa odpálená před posluchačem přeletí nad hlavou a exploduje za zády, efekt nejlépe reprodukovatelný ve sluchátkách. Album pokračuje stále velmi osobně. V The Fletcher Memorial Home, jakési satisfakci za smrt otce, předkládá Roger Waters svoji představu, jak by to asi vypadalo, kdyby se do jednoho domu soustředili všichni kolosální mrhači lidskými životy a údy 14, bezpečně skryti za oponou svých skleněných očí se svými nejmilejšími hračkami 14. Nesmí chybět sovětský Leonid Brežněv, Menachem Begin, ministerský předseda Sýrie v době, kdy okupovala Libanon, dále prezidenti Spojených států Ronald Raegan s ministrem zahraničních věcí USA, Alexandrem Haigem a Richard Nixon, který spolu s McCarthym proslul zuřivými útoky proti komunistům v době studené války, jež vyústily popravou manželů Rosenbergových za údajnou špionáž ve prospěch 14 PinkFloyd.cz, [online]. Překlady textů The Final Cut. 2009 [cit. 1. ledna 2009]. from <http://www.pinkfloyd.cz/pinkfloyd/index.php?sub=preklady_pink.floyd_final> 14

SSSR. A samozřejmě paní Thatcherová 15 s ministrem Ianem Paisleyem, jedním z nejhlasitějších kritiků římskokatolické církve a také výrazným oponentem samotné Železné lady. V okamžiku, kdy jsou tito nevyléčitelní tyrani a králové 15 pohromadě, může být konečné řešení provedeno 15. Následuje vzpomínka na Southampton Dock, významný přístav a loděnice na jihu Anglie, odkud během obou světových válek odplouvaly lodě plné vojáků a kam se jich už vracelo o poznání méně. V eponymní písni The Final Cut Roger Waters otevírá srdce, odhaluje svá slabá místa a vyslovuje vnitřní obavy. Termín The Final Cut má několik významů. Ve filmové branži (poslední sestřih) se jedná o poslední úpravy filmu před přidáním hudebního doprovodu. Druhým je pak citace ze Shakespearovy hry Julius Caesar, když poté, co ho Brutus bodl, řekl: To poslední bodnutí (The Final Cut) bylo to nejbezcitnější ze všech. Kombinaci obou těchto významů ztvárňuje jedna z fotografií na obalu samotného alba, představující Rogera Waterse ve vojenské uniformě s cívkami s filmem pod paží a nožem v zádech. Tato kompozice je adresována Alanu Parkerovi, režisérovi filmu The Wall, který nedovolil Rogeru Watersovi ztvárnit hlavní postavu Pinka, což autor celého projektu považoval za zradu. V předposlední skladbě Not Now John lze jako na jediné z celého alba zaslechnout vokály, které nepatří Rogeru Watersovi. Mužské jsou Davida Gilmoura a majitelky ženských nejsou specifikovány. Text vypráví o povahových vlastnostech klasických alibistů, kteří se snaží špatnosti světa kolem sebe nevidět a tvářit se, že vše je v naprostém pořádku. Celé dílo je zakončeno velmi pochmurně a pesimisticky předzvěstí nukleární katastrofy v Two Suns In The Sunset, která Rogera Waterse napadla při cestě autem, když ve zpětném zrcátku pozoroval zapadající slunce. V tom okamžiku je Hrdina (nebo autor) oslepen dalším sluncem přímo před ním explozí atomové bomby. V závěru pak vznáší lítost nad strašnou krutostí, že ten kdo bombu odpálil ani neviděl tváře lidí, které zabil a nemusel poslouchat jejich nářek. Myslím, že Roger byl už příliš autokratický. Musel do všeho zasahovat. No a Gilmour zase není člověk, který by tohle snášel určitě ne dlouho. Zákonitě muselo 15 PinkFloyd.cz, [online]. Překlady textů The Final Cut. 2009 [cit. 1. ledna 2009]. from <http://www.pinkfloyd.cz/pinkfloyd/index.php?sub=preklady_pink.floyd_final> 15

přijít něco, v čem neustoupil. David a Roger jsou vůdčí typy. A výsledkem byla patová situace mezi nimi. 16 (Clive Welham 17 ) 3.4 Pink Floyd nebo Roger Waters? hudební složka alba The Final Cut Když v březnu 1983 album The Final Cut vyšlo, ukázalo se, že skupina přišla o další spojení s minulostí. Navzdory své neúčasti na The Wall předpokládal Storm Thorgerson, že práci na obalu nové desky dostane on. Roger Waters však grafika The Wall, Geralda Scarfa 18, ale i Storma Thorgersona odsunul stranou a obal navrhl sám s fotografiemi, jejichž autorem byl bratr jeho ženy Carolyne Waters, fotograf časopisu Vogue, Willie Christie. Stejně tak pohrozil, že pokud bude chtít David Gilmour vystupovat jako koproducent, nechá projekt padnout. David Gilmour se nakonec vzdal (ne však svého producentského honoráře) a nechal Rogera Waterse, aby dělal všechno sám s Michealem Kamenem. Ten měl kromě funkce koprodukčního a pianisty rovněž na starost aranžmá a řízení speciálních hostů z Národní filharmonie. Ačkoliv prodej desky ani zdaleka nedosahoval standardů Pink Floyd, mnozí lidé považovali The Final Cut za vynikající album. V časopisu Rolling Stone dostalo v té době pět hvězdiček, což bylo maximum. Jeho stálý redaktor Kurt Loder o něm psal jako o skvělém výkonu a vrcholném mistrovském díle rockového umění. Pokračoval: Od té doby, co před dvaceti lety složil Bob Dylan Masters of War, nevyslovil populární umělec tak ničivě přesvědčivé morální opovržení k světovému politickému systému nebo tak naléhavě neochabující lásku k životu 19. Vydavatelé časopisu pro fanoušky Pink Floyd, Amazing Pudding, považují The Final Cut za nejlepší album skupiny vůbec, zatímco jejich čtenáři odhlasovali, že je vůbec nejhorší. 20 Roger Waters rád odpovídal na kritiku historkou, jak k němu v zelinářství přistoupila asi čtyřicetiletá, dobře oblečená paní a řekla mu, že ji The Final Cut přiměla k slzám a že je to ta nejpůsobivější deska, 16 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 282. 17 Clive Welham, hudebník, hráč na bicí nástroje. Jako chlapec byl přítelem Syda Barretta a spolužákem Davida Gilmoura z Purse Preparatory School for Boys v Cambridge. Zakladatel skupin The Hollerin Blues (1960), Geoff Mott and The Mottoes (1962), The Ramblers (1962-63) a v letech 1964-66 působil spolu s Davidem Gilmourem ve skupině Joker s Wild, která se rozpadla po odchodu Davida Gilmoura ke skupině Pink Floyd. 18 Gerald Scarfe (*1936), významný animátor, grafik, karikaturista. Podílel se na veškeré grafice projektu Pink Floyd The Wall a to jak na jeho studiové podobě, tak i následném hudebnědivadelním živém představení a následném celovečerním filmu. 19 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 283. 20 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 287. 16

jakou kdy slyšela. Vysvětlovala, že její otec také padl ve druhé světové válce. 21 A já jsem dal do auta svoje kilo a půl brambor, jel domů a myslel si: Je dost dobré 22. Proč tak diametrálně rozdílný názorový rozkol? Bylo album skutečně tak špatné, nebo jen širokou laickou veřejností nepochopeno, a proto neprávem odmítnuto? Řada běžných obdivovatelů skupiny a také David Gilmour, jehož opovrhování tímto albem nedoznalo za léta žádné změny, se totiž nedokázala vyrovnat s tématem, které je jednak pro album Pink Floyd, ale i jakékoliv jiné album v rockové hudbě prý až příliš osobní. Jistě, ale je nutné si uvědomit, že žádný válečný konflikt, a už vůbec ne ten poslední světový, se nikdy nedotkne pouze jednotlivce. A jestliže zde Roger Waters formou uměleckých prostředků vystupuje jako mluvčí celé jedné generace, jejichž osudy a životy druhá světová válka tímto a podobným způsobem poznamenala, pak to rozhodně není málo a jen pokrytec může v takovém případě hovořit o osobním tématu. V každém případě se jedná o hluboké dílo pro přemýšlivé posluchače, které se po obsahové i hudební stránce zcela vymyká kategorii běžné rockové hudby. Je to i určitá předzvěst toho, co následovalo v době, kdy už Roger Waters nemusel dělat žádné hudební a filozofické kompromisy. Pravdou však zůstává, že to co naznačovala již atmosféra kolem předchozího projektu The Wall, stalo se v případě The Final Cut skutečností. Fanouškovská základna skupiny se definitivně rozdělila na dva prakticky nesmiřitelné tábory: za prvé na početnější obdivovatele starých floydů, milovníků melancholie, snivého tempa, nebeských varhan v pozadí a nadpozemských vokálních harmonií, které do poloviny sedmdesátých let skutečně určovaly zvuk Pink Floyd a jejichž absence si poprvé všimli již na albu Animals. Druhým pak byla menšina dávající přednost jedinečným filozofickým úvahám Rogera Waterse, jimž na místě dřívější melancholie a rozjímání, vévodí tvrdá společenská kritika a tomu pochopitelně odpovídající mnohem syrovější a ostřejší hudební složka, podepřená vypravěčským až zaníceným vokálním projevem svého autora, ideálním pro takový druh hudby. Navzdory faktu, že album bylo ještě vydáno pod jménem Pink Floyd, se bezesporu jedná o první neoficiální sólové album Rogera Waterse, na němž se přinejmenším jako textař představil v doposud nejvyspělejší podobě. 21 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 283. 22 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 283. 17

3.5 Konec legendy? Po dokončení The Final Cut neměla kapela prakticky žádné plány do budoucna, nezazněly žádné návrhy koncertních vystoupení, které David Gilmour s Nickem Masonem považovali za součást života skupiny. Představa Rogera Waterse, že skupina Pink Floyd nebude živě vystupovat a veškerou energii bude investovat do komponování a práce v nahrávacím studiu, pro ostatní postrádala jakýkoliv půvab. Následkem toho se David Gilmour a Roger Waters pustili do práce na sólových projektech. 4. NA ROZCESTÍ Na začátku sedmdesátých let jsme si zvykli předstírat, že jsme skupina. Začal jsem se tomu bránit, protože jsem dělal mnohem víc než ostatní, a přesto se všichni tvářili, že je to naše společná práce. Takže teď už nic nepředstíráme, mohl bych snadno pracovat s jiným bubeníkem nebo hráčem na klávesy, a asi k tomu i dojde. Budoucnost Pink Floyd závisí především na mně. 23 (Roger Waters) 4.1 Rozchod V období druhé poloviny 60. let, kdy skupina Pink Floyd ještě působila jako celek, osobnost Rogera Waterse teprve zrála a situaci, k níž kapela dospěla během následujích deseti let, nenasvědčovalo téměř nic. Odchod Syda Barretta ovšem vyburcoval do té doby skrytý tvůrčí potenciál Rogera Waterse natolik, že v následujícím desetiletí dozrál k úrovni, kterou by si s největší pravděpodobností nikdo neodvážil ani odhadnout. Jeho autorský podíl na nejzásadnějších albech byl v porovnání s příspěvky ostatních členů mnohem výraznější. Roger Waters je však soutěživý typ člověka a slovo kolegialita, či v tomto směru řekněme tvůrčí solidarita uvnitř kapely, do jeho uměleckého slovníku zcela jistě nepatří. V té době se totiž jen málokdo z obdivovatelů Pink Floyd, ale i jiných kapel, zabýval problematikou autorství v rámci skupiny. Bez ohledu na fakt, kdo byl autorem, se zkrátka v očích lidí jednalo o dílo celku. Připočteme-li k tomu ještě skutečnost, že se s druhou výraznou hudební osobností v kapele, Davidem Gilmourem, musel neustále přít o 23 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 289. 18

své, i když často velmi osobní, filozofické vize, není divu, že mu jméno Pink Floyd, které z tohoto pohledu působilo jako jistý anachronismus, začalo být na obtíž. David Gilmour je výrazně odlišným typem hudebníka. Jako průměrný až podprůměrný textař, avšak velmi nadaný hudební skladatel a osobitý a zručný kytarista, kladl důraz na přímočaré melodické kompoziční postupy, v nichž mohl uplatnit i svůj silný rockový hlas. Naproti tomu Roger Waters se díky svému neobyčejnému daru slova vždy snažil, aby nepromlouval jen tak do větru. A skutečně každé dílo, pod nímž je podepsán jako autor textů, přinejmenším počínaje albem The Dark Side Of The Moon, promlouvá k lidem nějakým nadčasovým, hlubokým společenským apelem. Vždyť již po vydání alba Wish You Were Here roku 1975 vyjádřil Roger Waters svou lítost, že skupina měla nejprve zkomponovanou hudbu, k níž pak on dotvářel texty. Tedy postup, který je ve světě populární hudby zcela běžný a nad nímž se nikdo jiný ze skupiny, včetně Davida Gilmoura nepozastavoval. Nikoliv však Roger Waters, který tím samozřejmě naznačil, jakým směrem se bude nadále ubírat jeho tvůrčí metoda zhudebnění již napsaných textů, popřípadě jejich nepatrná úprava v závislosti na výsledné kompozici. Všechna následující díla, počínaje albem Animals z roku 1977 jsou již plně v režii této jeho metody, a proto bylo jen otázkou času, kdy vzájemná spolupráce ve skupině uvízne na mrtvém bodě. Přítomnost dvou takto výrazných osobností v jedné umělecké instituci může fungovat jen v případě, že se vzájemně doplňují a tím pádem mají i stejné představy o výsledném celku, jako tomu bylo či stále je např. ve skupinách The Rolling Stones, Led Zeppelin, Rush, Queen nebo U2. Naopak si lze v současné době asi jen těžko představit vzájemnou spolupráci Petera Gabriela a Phila Collinse v rámci jedné kapely. Při zpětném pohledu na odchod Petera Gabriela se skupiny Genesis, který v polovině 70. let způsobil rozčarování v řadách jejich příznivců, docházím k závěru, že byl nevyhnutelný a především ku prospěchu věci na obou stranách. Zatímco Genesis pod vedením Phila Collinse nasměrovali svoji tvorbu vstříc posluchačům k výraznější melodické struktuře písní a s tím souvisejícímu komerčnímu úspěchu, Peter Gabriel začal do svých vlastních písní sólové tvorby stále více zařazovat prvky z oblasti world music, s čímž souvisí i jeho stále vzrůstající zájem o rozvoj kreativity umělců rozvojových zemí. Tento příklad není však ani zdaleka ojedinělý. K podobné koncentraci výrazných, avšak velmi rozličných hudebních talentů došlo i 19

v nejslavnější rockové skupině všech dob. Při poslechu sólové tvorby Johna Lennona, Paula McCartneyho a George Harrisona, se posluchač jen stěží ubrání myšlenkám, jak tito osobití hudebníci dokázali po dobu deseti let usměrnit své talenty ke kompromisu, který zná celý svět jako hudbu The Beatles. A stejně tak na začátku 80. let i v případě Pink Floyd nespojovalo ty čtyři muže už nic. Hudebně, filozoficky, politicky i osobně se rozešli a nastávala doba, kdy Roger Waters nastoupí kariéru pod svým vlastním jménem. 4.2 Roger Waters našel svého Davida Gilmoura Hrálo na tom pár hodně dobrejch muzikantů, a protože mi s Rogerem bylo dobře, připojil jsem se k nim taky. Užili jsme si přitom hodně srandy, až jsem v jednu chvíli prohlásil: s tím byste fakt měli vyrazit na cestu. Roger se mě zeptal, jestli bych s ním jel, a protože to byla výborná záminka, jak utéct od domácích problémů, okamžitě jsem souhlasil. 24 (Eric Clapton) Zatímco David Gilmour mohl svůj hudební talent svobodně realizovat na novém sólovém albu, Roger Waters se plně věnoval písňovému cyklu, napsanému současně s The Wall, který Gilmour s Masonem označili pro příliš osobní tématiku jako nevhodný pro Pink Floyd The Pros And Cons Of Hitch Hiking (1984). Teprve o pět let později se k němu autor vrátil, aby jej dokončil jako své první sólové album ve spolupráci s většinou hudebníků, kteří se podíleli na The Final Cut: Andy Bown na varhany, Raff Ravencroft na trubku a na bicí pak Ray Cooper a Andy Newmark, bubeník Roxy Music 25, který za bicími nahradil Nicka Masona již na posledním albu Pink Floyd. A rovněž Michael Kamen opět v roli koproducenta, klávesisty, aranžéra a dirigenta Národní filharmonie. Skvělý krok byl propočítán tak, aby nikdo nelitoval Gilmourovy nepřítomnosti. Na jeho místo nastoupil Eric Clapton, nejlepší hráč na elektrickou kytaru v celé Velké Británi a vzor pro Pink Floyd již v době, kdy ještě hrál s Cream. Jeho manažer, kolegové i přátelé s tím nesouhlasili a dokazovali, že z hudebního hlediska i z hlediska jeho kariéry nemá žádný smysl, aby člověk s jeho 24 Clapton, Eric. Autobiografie. Z anglického originálu Clapton Autobiography přeložil Jiří Zbořil, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 192. 25 Roxy Music, anglická art rocková skupina, založená začátkem 70. let absolventem umělecké školy Bryanem Ferrym (skladatel, zpěvák a klávesista). 20

jménem přijal pomocnou roli v nějakém pompézním představení, vzdáleném jeho bluesovým kořenům. Rogeru Watersovi ovšem jejich spolupráce zase tak nelogická nepřipadala. Vždyť blues byla jeho první hudební láska a v The Pros And Cons Of Hitch Hiking se vědomě snažil popřít liliově bílý odkaz Pink Floyd a zařazoval řadu černošských forem a stylů. 26 4.3 Film pro uši obsahová složka alba The Pros And Cons Of Hitch Hiking Jestliže jsem v případě The Final Cut hovořil o jakémsi filmu pro uši, nelze brát toto tvrzení příliš doslova. Dějová linka zde není tak jednoznačně patrná, jako tomu bylo u předchozího projektu The Wall, z něhož album The Final Cut původně vzešlo. Jakkoliv jsou spojovacími články příběhu postava válečného veterána z druhé světové války a také nová válka o Falklandské ostrovy, která je současně i jeho leitmotivem, nejedná se zcela o spojitý děj. Naproti tomu album The Pros And Cons of Hitch Hiking má dějovou linii jasně zřetelnou podobně jako tomu bylo v případě The Wall, což je zřejmě ovlivněno i samotným faktem, že obě díla vznikala prakticky ve stejnou dobu, v průběhu roku 1978. The Pros And Cons of Hitch Hiking je klasické konceptuální příběhové album, i když s poněkud složitou zápletkou, neboť jeho děj Roger Waters vypráví prostřednictvím snu, který se hlavnímu hrdinovi zdá chvíli před svítáním a to v reálném čase, kdy album hraje. Názvy jednotlivých písní jsou proto opatřeny přesným časovým údajem, kdy se zdály. Komplikovaný děj se odehrává současně v Německu, Anglii, Wyomingu a Los Angeles a vedle ústřední postavy, muže zpívaného Rogerem Watersem, se na scéně objevují i další aktéři: jeho Manželka, Welšan, Stopařka, Servírky v motorestech, dva Řidiči náklaďáku, teroristé, motorkář Hell s Angel a jeho přítelkyně. V úvodním snu 4:30am (Apparently They Were Travelling Abroad) probudí muž, pronásledovaný svými nočními můrami, ve své ložnici někde na předměstí Londýna svoji americkou manželku, která se jej následně snaží probrat: Vzbuď se, byl to jenom sen 27. Zatímco v televizi běží slavný western Shane, muž své ženě chvíli nesrozumitelně vypráví něco o svém snu, jak cestovali za hranice a vzali dva 26 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 298. 27 PinkFloyd.cz. [online]. Překlady textů The Pros And Cons 2009 [cit. 1. ledna 2009]. Dostupné z <http://www.pinkfloyd.cz/pinkfloyd/index.php?sub=preklady_roger.waters_pros> 21

stopaře. Tuto scénu dokresluje i samotný obal alba z dílny Geralda Scafea s grafickou ilustrací nahé nymfy, stopující všechny přijíždějící řidiče. Jeho manželka mu pak radí, aby zkusil znovu usnout. Muž se tedy v 4:33am (Running Shoes) vrací do svého snu, v němž spolu se svou ženou cestují autem po Evropě. Ve vzduchu se však vznáší neurčitý pocit hrozby. Evropa je stále zmítána vlastní psychologickou krizí danou osamělostí, rozdělením a růzností, kde hranice jsou nebezpečná místa a zákon je zrádný přítel. Náš cestující hrdina vezme nádhernou vyhládlou stopařku. Chtíč přemůže strach, a zatímco se snaží dívku zaujmout, jeho pohodlný rodinný sedan se mění v zelené Lamborghini. Poté vypravěč informuje, že mladá lady je již okouzlena natolik, aby jí mohl předvést sílu svého motoru a ona cítila dotyk chtíče 27. Avšak ve chvíli, kdy si muž chystá dívku podrobit úplně, získává strach znovu nadvládu nad chtíčem. Vzájemné intimnosti jim přeruší dva Arabové s noži, stojící přímo u jejich postele a muž zpytuje svědomí za nevěru, jíž se na své ženě dopustil. Paralyzovaný strachem je v 4.37 AM (Arabs With Knives And West German Skies) vržen zpět na jakési západoněmecké předměstí. Je posedlý vztekem kvůli své bezmoci a touze vrátit se zpět k k dívce s batohem na zádech a cítit její jemné vlasy 27. Najednou jsou ale opět spolu, tentokrát v malém hotelu naproti řece Rýn. Muž a dívka povečeří v hotelové restauraci, poté se jdou ubytovat do pokoje č.143 a objednají si snídani na ráno. Následuje 4.39 AM (For The First Time Today, part 2), v níž hrdina vypráví, že dnes úplně poprvé cítil její tělo ležet vedle svého 27. Prosí dívku, aby s ním zůstala, přičemž se opět probouzí ze snu a budí i svou manželku, která z toho už evidentně není nadšená. Přiměje ho znovu, aby si lehnul, a sama poté usne. V rockovém snu 4.41 AM (Sexual Revolution) leží muž v posteli zasažený vztekem a zuřivostí. Neustále opakuje Hej holka, vytáhni dýku a nechme se zranit sexuální revolucí 27. Upadá zpět do snu, v němž přemítá o zeměpisných řešeních svého manželského problému v 4.47 AM (Remains Of Our Love). Spolu s ženou a dětmi se vrací do Wyomingu, rodné země své manželky, kde společně žijí v chatě na venkově. Žena je nadmíru spokojená a oba jsou šťastní. Experiment s venkovským životem však selhal. Manželka se zamiluje do jiného muže a rodinná idyla se v 4.50 AM (Go Fishing) začíná rozpadat: Listí už všechno opadlo a naše úroda se rychle kazila. Bylo po všem. A jeden víkend kamarád z východu s prohnilou duší srdce ti 22

ukradl 28. V 4.56 AM (For The First Time Today, part 1) muž hodnotí svou situaci a připouští, že je opuštěný na téhle odporné cestě 28. Stává se z něj stopař, když v dalším snu 4.58 AM (Dunroamin' Duncarin' Dunlivin') mu zastavuje řidič kamionu. Muž se vyškrábe do kabiny a sedne si vedle truckera, který je rád, že si má s kým povídat o bitvách mezi pohlavími. Když si ale uvědomí, že muž mu zřejmě pozvrací jeho nablýskané kovbojské boty, vyhodí ho z kabiny. Po setkání s Andělem na Harleyi 29, který přijíždí, aby se setkal se svým věrným tulákem 28 v eponymní melodické písni 5.01 AM (The Pros And Cons Of Hitch Hiking), se děj alba chýlí ke svému konci a hlavní hrdina klesá až na samotné dno lidské existence. V nádherně napsané skladbě 5.06 AM (Every Stranger's Eyes) se ocitá v jakémsi motorestu, kde s ním sympatizuje číšnice se zlatým srdcem, která mu znovu přinese pocit, že ještě existuje skutečný život a láska. Konečně má čas na zamyšlení, aby si uvědomil, jak snadná je cesta dolů: V motorestech a restaurantech, v limuzínách Cadillac, v přítomnosti těch, kterým dávno ujel vlak, a existencí, které nemají kam hlavu složit, já rozeznávám sám sebe v očích každého cizince 28. Hrdina příběhu pomalu procitá v závěrečné chvilce vyjasnění 5.11 AM (A Moment Of Clarity). Natahuje ruku, aby se dotkl vlasů své ženy a přesvědčil se v té tmě, že jej neopustila a on nemusel trávit další chvilky v objetí samoty. Hluboce se mu proto uleví, když zjistí, že po celou dobu vlastně spal vedle své milované ženy. Roger Waters vysvětloval, že v kontextu těchto snů zvažuje podvědomí všechna pro a proti soužití s jednou ženou v rámci rodiny v kontrastu s voláním divočiny, chcete-li 29. Manželství a láska nakonec zvítězí, jak je ostatně patrné ze samotného závěru celého díla, jehož dedikace je určena autorově ženě Carolyne Waters. 4.4 Propadák? hudební složka alba The Pros And Cons Of Hitch Hiking O albu The Pros And Cons Of Hitch Hiking bylo v době jeho vzniku napsáno mnoho nelichotivých slov. Dokonce i Kurt Loder, redaktor časopisu Rolling Stone, který velmi ocenil The Final Cut, snesl na desku nebývalé množství negativní kritiky, ve srovnání s ódami pěnými na About Face Davida Gilmoura. 28 PinkFloyd.cz. [online]. Překlady textů The Pros And Cons 2009 [cit. 1. ledna 2009]. Dostupné z <http://www.pinkfloyd.cz/pinkfloyd/index.php?sub=preklady_roger.waters_pros> 29 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 303. 23

Pros And Cons je převedením obvyklého Watersova mrzoutství do hudebních žvástů. Album bude zajímavé pro postanalytické fetišisty Pink Floyd a ostatní vážně postižené neurotiky Neumím si představit, že by si někdo poslechl víc, než jednou tuhle podivně statickou a nepříjemně mdlou desku. Když se do toho přidá Rogerův táhlý hlas, mohli byste spočítat skutečné melodie na prstech packy Mickey Mouse. Ukazuje se, že nejdůležitější hudební složkou ve skupině byl nakonec Dave, jehož poslední sólové album získává ještě na lesku ve srovnání s tímhle propadákem. 30 (Kurt Loder, Rolling Stone) Nicholas Schaffner vyslovil ve své knize A Saucerful Of Secrets The Pink Floyd Odyssey (česky Odysea zvaná Pink Floyd, přeložili Hana Kožušková a Zdeněk Jumr, Praha, Erika 1994) řečnickou otázku: Bylo snad The Pros And Cons Of Hitch Hiking, dílo skrytého génia, přiliš náročné, než aby se dalo okamžitě ocenit? Pokusím se na tuto otázku s odstupem čtvrt století odpovědět. Ještě nikdy se za celou dobu trvání umělecké tvorby Rogera Waterse nenašel na poli odborné veřejnosti člověk, který by se odvážil negativně kritizovat jeho texty, ať už v rámci skupiny nebo na jeho sólových albech. Mohlo by se téměř zdát, že tuto část jeho tvůrčího přínosu ochraňuje jakýsi punc nedotknutelnosti. Proto je možné v případě alba The Pros And Cons Of Hitch Hiking omezit celý spor pouze na složku hudební. Jestliže ale budu nadále pokládat celé dílo v jistém slova smyslu za film pro uši, jehož scénář tvoří právě textová složka, pak ovšem musím hudební složku nazývat soundtrackem k tomuto filmovému scénáři. Část kritiků Rogeru Watersovi vytýkala, že album obsahuje jen málo hudebních motivů, které se navíc opakují často bez sebemenší změny. S touto kritikou sice souhlasit lze, ale jen částečně. Skutečně, čtyři písně na albu jsou postaveny na stejném hudebním základě, jen s jiným sólem, většinou kytarovým Erica Claptona. Konkrétně se jedná o písně č.1 4:30 AM, č.6 4:47 AM, č.9 4:58 AM a závěrečná č.12 5:11 AM. Při bližším zkoumání však zjistíme, že tyto písně nebo chceme-li sny, tvoří jakousi dějovou osu celého příběhu a je proto zřejmé, že pro vykreslení jeho spojitosti zvolil Roger Waters i shodné melodické téma. V žádném případě se tedy nejedná o nedostatek hudebních nápadů, z něhož jej kritikové, fanoušci, ale i David Gilmour nejednou obviňovali. Uvážíme- 30 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 299-300. 24

li, že sám autor mnohokrát před tímto opusem, ale i po něm dokázal, že nedostatkem hudební invence skutečně netrpí, vychází najevo skutečnost, že tato obvinění jsou zcela lichá. Osobně tedy zastávám názor, že jde pouze o nepochopení jeho tvůrčího záměru, v tomto případě ne nepodobnému kompozičním postupům většiny skladatelů filmové hudby. Vždyť existuje bezpočet příkladů oceňované filmové hudby, která je postavena na jednom základním hudebním tématu obměňovaném v mnoha variacích. Za zmínku zde určitě stojí Vangelisova hudba k filmu Ohnivé vozy či rovněž Oscarem oceňěná hudba Johna Barryho k filmu Vzpomínky na Afriku. Stejně tak většina filmové hudby renomovaných skladatelů v tomto oboru, Ennia Morriconeho či Howarda Shorea, s nimiž později Roger Waters na filmové hudbě spolupracoval. Když tyto poznatky shrnu a připočtu skutečnost, že album The Pros And Cons Of Hitch Hiking se po čtvrt století od svého vydání těší stále vzrůstající oblibě u fanoušků, ale rovněž u odborné kritiky, docházím k závěru, že Roger Waters zůstal sice v daný okamžik nepochopen, avšak tímto hudebně-textovým pojetím vytvořil další trvalou a nadčasovou hodnotu, přestože s ní poněkud předběhl svoji dobu. Zda se jedná o dobré rockové album v pravém slova smyslu tohoto pojmu, by bylo téma pro další diskuse. Každopádně ale jde o kvalitní umělecké dílo jako celek, avšak velmi odlišné od toho, co bylo od Rogera Waterse, v době nečinosti skupiny, očekáváno. Odvíjí se spíše v baladické až vypravěčské poloze a obsahuje řadu křehkých melodií. Po stránce hudební není příliš stavěno na výrazných chytlavých písních a rytmice jako album About Face Davida Gilmoura. Je zřejmé, že Roger Waters se soustředil na dokonalé vykreslení celého příběhu, který je sice složitý, ale jako nápad velmi originální. 4.5 David Gilmour opět sólově Je velmi příjemné pracovat bez toho, že se musíte s někým hádat, abyste prosadil svou (abyste to stejně nakonec neprosadil). 31 (David Gilmour) Pravdou je, že na rozdíl od debutového eponymního alba David Gilmour (1978), nepřipomíná druhá sólová deska Davida Gilmoura, About Face (1984), ani v nejmenším dílo někoho, kdo si od své mateřské skupiny jen odskočil. Jde o 31 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 288. 25