Soudců12 Minule jsme si četli, milí posluchači, o tom, jak silný Samson leží v posteli u pelištejské ženy Dalily a usíná. Už potřetí usíná. Ona přitom na něm vyzvídá, v čem je podstata jeho síly. Pokaždé, když jí něco řekl, ona ihned jeho odpověď velmi prakticky vyzkoušela... Zatím ji však potřikrát jen obelstil svými povídačkami... Všechno, co udal jako prostředek, který by ho bylo možno spoutat, snadno roztrhal... Co si počne krásná Delíla, do které je Samson bláznivě a slepě zamilovaný? Vždyť jí Pelištejci slíbili 100 šekelů stříbra! Zase mu vytýkala: "Jak můžeš říkat:»miluji tě«, když tvé srdce není při mně! Už třikrát jsi mě obelstil a neprozradils mi, v čem je tvá veliká síla." Sd16,15 Když jej po celé dny obtěžovala svými řečmi a dotírala na něho, že z toho byl až k smrti unaven, Sd16,16 otevřel jí své srdce dokořán a řekl jí: "Nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky Boží zasvěcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mne odstoupila, zeslábl bych a byl bych jako každý člověk." Sd16,17 Tentokrát Delíla říká Samsonovi, že jí musí prozradit tajemství své síly, pokud ji má opravdu rád. A tak jí Samson svěřuje, že je nazarejský, že je Boží zasvěcenec. Pokud si vzpomínáte, jeho dlouhé vlasy byly znakem tohoto slibu. Jeho síla nespočívala ve vlasech, ale v Božím Duchu, který na něho sestupoval... Delíla teď v plné nahotě vidí, jaký je Samson hlupák. Delíla viděla, že jí otevřel své srdce dokořán, a poslala pelištejským knížatům vzkaz: "Tentokrát přijďte, neboť mi otevřel své srdce dokořán." Pelištejská knížata k ní tedy přišla a přinesla s sebou stříbro. Sd16,18 Ona ho uspala na klíně, zavolala jednoho muže a dala oholit sedm pramenů vlasů na jeho hlavě. Tak se stala příčinou jeho ponížení. Jeho síla od něho odstoupila. Sd16,19 Křikla: "Samsone, jdou na tebe Pelištejci!" Procitl ze spánku a pomyslil si: "Dostanu se z toho jako dosud vždycky a pouta setřesu." Nevěděl, že Hospodin od něho odstoupil. Sd16,20 Přátelé, toto je tragický okamžik v Samsonově životě. Probudil se a chce jednat stejně jako vždycky dosud. "Nevěděl však, že Hospodin od něho odstoupil." Milý posluchači, Samsonova síla nespočívala ve vlasech, ale v tom, že s ním byl Hospodin... Ani naše duchovní síla dnes nespočívá v nás samotných nebo snad v nějakých obřadech. Síla věřícího je vždycky v Božím Duchu! Samson, který byl povolán, aby soudil a vysvobozoval Hospodinův lid z pelištejského útlaku, se nepokrytě ukázal jako smyslný slaboch. Nikdy nedal dohromady armádu, nevyhrál žádnou bitvu, nikdy k sobě nesvolal izraelský lid. Sex zničil jeho život - život člověka, který byl povolán samotným Bohem... Pelištejci se ho zmocnili, vypíchli mu oči a odvlekli ho do Gázy, kde ho spoutali dvojitým bronzovým řetězem. Ve vězení musel mlít. Sd16,21 Ale vlasy na hlavě mu začaly hned po oholení dorůstat. Sd16,22
Pelištejská knížata se shromáždila, aby obětovala velkou oběť svému bohu Dágonovi a aby se oddala radovánkám. Řekli: "Náš bůh nám vydal do rukou Samsona, našeho nepřítele." Sd16,23 Nyní se dostáváme k tragickému konci tohoto člověka. Když Pelištejci Samsona zajali, připravili ho o oči a pak ho donutili, aby pro ně ve vězení pracoval. Tam mu však vlasy začaly dorůstat. A zde také Samson začíná přemýšlet o sobě a snad můžeme říci, že začíná činit pokání. Pelištejci samozřejmě připsali své vítězství svému bohu Dágonovi a uspořádali mu slavnost na oslavu vítězství. Rozjařili se a křičeli: "Zavolejte Samsona, ať nám poslouží k nevázaným hrám!" Zavolali tedy Samsona z vězení, aby si s ním nevázaně pohrávali. Postavili ho mezi sloupy. Sd16,25 Samson požádal mládence, který jej vedl za ruku: "Pusť mě, ať mohu ohmatat sloupy, na nichž budova spočívá, a opřít se o ně!" Sd16,26 Dům byl plný mužů i žen, byla tam všechna pelištejská knížata. I na střeše bylo na tři tisíce mužů a žen, hodlajících přihlížet nevázaným hrám se Samsonem. Sd16,27 Aby Pelištejci své vítězství oslavili dokonale, nechávají přivést Samsona z vězení a dělají si z něho šaška. Několik tisíc lidí sleduje oslepeného Samsona, jak šmátrá ve tmě své slepoty a hledá opěrný bod... I volal Samson k Hospodinu a prosil: "Panovníku Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi prosím jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Pelištejcích pomstu za svoje oči!" Sd16,28 Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, na nichž budova spočívala, a vzepřel se proti nim, proti jednomu pravicí a proti druhému levicí. Sd16,29 A řekl: "Ať zhynu zároveň s Pelištejci!" Napnul sílu a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa. Sd16,30 I sestoupili jeho bratři a celý jeho dům, vynesli ho, vrátili se a pochovali ho mezi Soreou a Eštaólem v hrobě jeho otce Manóacha. Soudil Izraele po dvacet let. Sd16,31 Samson je příkladem velkého selhání. Začal sice Izraele vysvobozovat, ale selhal! Zahrával si s hříchem, až se nechal obelstít v tom nejpodstatnějším a zcela opustil spojení s Hospodinem... Hospodinův Duch odstoupil. V rámci shrnutí náš učitel konstatuje, že Samsonův příběh obsahuje tři významné body, tři významná tajemství...: 1. Tajemství Samsonova úspěchu: Hle, otěhotníš a porodíš syna, ale jeho hlavy se nesmí dotknout břitva; ten chlapec bude od mateřského života Boží zasvěcenec. On začne vysvobozovat Izraele z rukou Pelištejců." Sd13,5 2. Tajemství Samsonovy síly: A duch Hospodinův ho začal ponoukat v Danovském táboře mezi Soreou a Eštaólem. Sd13,25 3. Tajemství Samsonova selhání: Křikla: "Samsone, jdou na tebe Pelištejci!" Procitl ze spánku a a pomyslil si: "Dostanu se z toho jako dosud vždycky a pouta setřesu." Nevěděl, že Hospodin od něho odstoupil. Sd16,20
A než se se Samsonem rozloučíme, porovnejme alespoň ve stručných bodech jeho život a život Pána Ježíše Krista: Jaké jsou jejich podobnosti? 1. Narození obou bylo předpovězeno andělem. 2. Oba byli odděleni pro zvláštní službu Bohu už od života matky. 3. Oba jednali v moci Ducha svatého. 4. Oba porazili (nebo porazí) své nepřátele A jaké jsou mezi nimi rozdíly? 1. Samson vedl hříšný život / Pán Ježíš byl bez hříchu. 2. Samson se v okamžiku své smrti modlil: "Bože, dej mi, abych se mohl pomstít za své oči." / Ježíš se modlil: "Otče, odpusť jim, protože oni nevědí, co dělají." 3. V okamžiku smrti měl Samson ruce rozpřažené hněvem / Ježíš láskou 4. Samson zemřel / Ježíš žije. to je tedy, milí posluchači, krátké bodové shrnutí některých stránek života a služby Samsona. Vycházeli jsme z textu knihy Sd a chceme jít dál... 17.kap.Sd pojednává o Náboženském odpadnutí nebo o náboženském zmatku v Izraeli. V kapitolách 17-21 je zachycena filozofie doby, o které byla řeč už na začátku celé knihy. Dívali jsme se na tuto dobu, jak se houpá nahoru a dolů. Začíná tím, že Izrael je na vrcholu požehnání a slouží Hospodinu. Pak synové Izraele začnou Boha opouštět a konají zlo. Jdou si vlastní cestou a tak se dostávají do otroctví. V otroctví volají ke svému Bohu, aby je vysvobodil, obracejí se k němu a činí pokání. Bůh jim vzbudí soudce, který je vysvobodí. A zase dostávají bohaté požehnání. Je z nich národ, který nějaký čas slouží Bohu. Ale v okamžiku, kdy je všechno v pořádku opět propadají hříchu a znovu se odvracejí od Boha... Izrael prošel celkem sedmi takovými odpadnutími. Poněkud zobecněně náš DrMg konstatuje, že každý národ prožívá v historii zpravidla tyto fáze: (1) náboženské odpadnutí, (2) morální ohavnosti, (3) politická anarchie. Odvracení začíná v chrámě, šíří se do domovů a nakonec zachvacuje celý stát. To je cesta, to je postup národního úpadku. Pojďme tedy otevřít další příběh, který je v naší Sd před námi... Byl jeden muž z Efrajimského pohoří jménem Míkajáš. Sd17,1 Přiznal se své matce: "Těch tisíc sto šekelů stříbra, které ti byly vzaty, pro něž jsi dokonce vyřkla přede mnou kletbu, to stříbro je u mne, já jsem je vzal." Tu jeho matka řekla: "Můj synu, buď požehnán Hospodinu." Sd17,2 Míkajáš je podle našeho učitele příkladem rozmazleného spratka. Pořád se točil jen kolem maminky. Ale nejen to. On věděl, že si jeho matka našetřila nějaké peníze, a tak jí je bezostyšně ukradl. Matka nevěděla, kdo je vzal, a tak vyslovila kletbu na zloděje. Synáček se pak přiznal a matka místo aby syna ohnula přes koleno a pořádně mu dala prutem, vyslovuje blahopřání, nebo požehnání...: "Buď požehnán Hospodinu!" Ale to zase není všechno. Je to až neuvěřitelné, jak daleko jsou lidé schopni zajít ve své zaslepenosti a řekl bych zakřivenosti. Vrátil matce těch tisíc sto šekelů stříbra a matka
prohlásila: "To stříbro jsem cele zasvětila Hospodinu. Předávám je tobě, můj synu, abys z něho dal udělat sochu tesanou a litou. Dávám ti je nyní zpátky." Sd17,3 Když Mikajáš peníze matce vrátil, řekla mu, že je zasvětila Hospodinu, aby se z nich udělala tesaná a litá socha. Vidíte, jak daleko už jsou zase v modlářství! Nejdřív se rozhodla, že peníze dá Hospodinu, ale pak je použila na výrobu modly! Víte, dnes je mnoho křesťanů, kteří jsou dosti podobně nedůslední. V mnoha skupinách věřících se vybírají sbírky nebo dokonce desátky pro Pána. A pak se použijí třeba na společenský večírek, stěžuje si náš Američan. Říkají, že peníze jsou zasvěceny Hospodinu, ale ve skutečnosti jimi ctí své pohodlí nebo přímo boha své rozkoše... Ten muž, Míka, měl totiž svatyni. Udělal efód a domácí bůžky a pověřil jednoho ze svých synů, aby mu sloužil jako kněz. Sd17,5 V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné. Sd17,6 Představte si, kromě toho všeho,co jsme si četli dosud, Míka měl navíc ještě modlářskou svatyni. Jeho matka mu darovala stříbro na modly, on si udělal také efod a terafim, aby ve svatyni byly příslušné náležitosti. A vrcholem všeho bylo, že vysvětil jednoho ze svých synů za kněze. Dospěli k tomu, že "každý dělal, co uznal za správné ve svých očích." A, jak vidíme, v něčích očích může být správné i totální odpadnutí od Boha, v něčích očích může být správný třeba i satanismus, což je jen jiný název pro tohle ohavné modlářství... A náš děj pokračuje tak, že se může zdát, jakoby snad bohové Míkovi žehnali... Byl jeden mládenec z judského Betléma, z Judovy čeledi; byl to lévijec a pobýval tam jako host. Sd17,7 Ten muž odešel z města, z judského Betléma, aby pobýval jako host, kde se mu naskytne. Při svém putování došel na Efrajimské pohoří k Míkovu domu. Sd17,8 Míka se ho otázal: "Odkud přicházíš?" Odpověděl mu: "Jsem lévijec z judského Betléma a putuji, abych pobýval jako host, kde se mi naskytne." Sd17,9 Míka mu navrhl: "Zůstaň u mne a budeš mi otcem a knězem. Budu ti za to dávat deset šekelů stříbra ročně, náležité ošacení a stravu." Lévijec na to přistoupil. Sd17,10 Je docela možné, že Míku trochu mrzelo, že už udělal kněze z jednoho ze svých synů. Když tedy šel kolem tento potulný lévijec, Míka ho najal. Levíta z Judova Betléma se stal jeho soukromým nebo rodinným knězem. Tento levíta se stal knězem a má k dispozici svatyni plnou model. Přivolil zůstat u toho muže. A byl mu mládenec jako jeden z jeho synů. Sd17,11 Míka lévijského mládence pověřil, aby mu sloužil jako kněz; zůstal tedy v Míkově domě. Sd17,12 Míka si řekl: "Nyní vím, že mi Hospodin bude prokazovat dobro, neboť mám za kněze lévijce." Sd17,13 Je až neuvěřitelné, jak si někdy lidé vykládají různé okolnosti života. Přestavte si, Míka si pořídil vysloveně protibožskou modlářskou svatyni a když se mu naskytla příležitost najmout za kněze lévijce, je to pro něho jasné potvrzení, že to, co dělá je správné: "Nyní vím, že mi Hospodin bude prokazovat
dobro, neboť mám za kněze lévijce." Ve skutečnosti však Míka propadl Božímu soudu a podle Mojžíšova zákona by měl být na místě ukamenován... Trochu mi to připomíná výroky některých věřících, když se mají rozhodovat. Kolikrát jsem slyšel výrok: "Já v tom mám pokoj!" Moje otázka ovšem zní: Copak náš pokoj je znamením Boží vůle, nebo znamením, že Bůh schvaluje naše rozhodnutí? V čem máš pokoj, musel jsem se nejednou ptát, v tomhle svém hříchu? Nebo v tomhle bláznivém rozhodnutí, které ti přinese celoživotní důsledky? Podle čeho se rozhodujeme přátelé? Zajisté pokoj v srdci může být jistým doplňkem našeho hledání správné cesty v životě, ale jen tehdy, když žijeme v úzkém spojení s Pánem, jen tehdy, když za naším rozhodováním stojí především Boží slovo... 17.kap.Sd nám ukázala jakoby mocný duchovní odliv v izraelském národě. Vidíme tu člověka, který si myslí, že má všechno, co potřebuje, myslí si, že všechno je v pořádku - jen proto, že má nějakého levítu za svého kněze. Jaká je to tragédie! Míka očekává, že mu Bůh za to dá požehnání, nebo lépe řečeno, vykládá si okolnosti jako požehnání, přestože je hoden odsouzení. Kolik dnešních lidí je jako on? Zkoumejme svá srdce, a především zkoumejme Písmo, co praví pro náš život... Nedopusťme, abychom žili v nějakém sebeklamu... Ať už jako jednotlivci, nebo dokonce jako celá společenství...