Kdy se tyto akce konaly, co se kolem vás dělo a jak jste se do nich zapojil?

Podobné dokumenty
PO VÁLCE ZNÁRODNĚNÍ BANK, DOLŮ A VELKÝCH VÝROBNÍCH ZÁVODŮ POZEMKOVÁ REFORMA VLASTNIT MAX. 50 HA NÁSTUP KOMUNISTŮ

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen :33

narodil se nám syn, jmenuje se Josef."

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Co byste o této dívce řekli?

Klasické pohádky. Medvídek Pú. Page 1/5

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

PES V NEBI. Dobrý den, povídá muž. Copak to tady prosím je?

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Příběhy našich sousedů

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Deváťácké noviny č. 18; školní rok 2012/2013

Anna Čtveráková. Střípky z žití

A. P. Na těchto fotkách můžeme vidět moji maminku cvičící ve školce. Obrázky jsou pořízeny kolem roku 1965.

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.

Vypracovaly: Marie Kratochvílová, Lucie Burešová, Kateřina Jurajdová a Michaela Gelnarová Knihovna Vrchy- spolek vzájemného soužití - rok 2016

Šumava 2018 Matěj Cocher

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

Deváté výročí odhalení Pomníku československých hraničářů na hraničním přechodu Dolní Světlá - Waltersdorf

Příběhy našich sousedů Ing. EVA DOBŠÍKOVÁ

Obsluhoval jsem zlatou generaci

D o l n í S v ě t l á 2 3. z á ř í

Ludmila Kubíčková rozená Třesohlavá - Hluboš (*1928)

Michal N. Kdy jsi se narodila? Kde pracovali Tvoji rodiče? Co říkali rodiče na komunistický režim? Jak to chodilo ve škole? Třeba i v dějepise?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Musely jsme, byly dvě holky. Jedna musela venku pomoct hospodařit jeden tejden a ta druhá byla v kuchyně. Jít na pole, krmit dobytek.

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci:

Téma: Jan Palach. Vypracoval/a: Mgr. Zdeňka Báčová

BYL JSEM OPĚT NA BONREPU

ZŠ Bystřice pod Lopeníkem BYSTŘÍK

Scénář. Otázka: Jak jste prožil své mládí?

Ahoj kluci a holky, jestliže jste se pustili do tení tohoto p hu, tak vás asi zajímá, jak pokra ovala ta neš astná cesta Tomáše a Jirky.

17. listopad. V této prezentaci se podíváme na jeden z našich významných státních svátků, kterým beze sporu je 17. listopad.

BLAŽENA HOKROVÁ. Životopis. Isabela Bouzková, Klára Němečková, Sofie Solarová, Johana Kastnerová, Ester Sarkisova

Škrtni všechny nesprávné odpovědi.

INFORMOVANÝ SOUHLAS KLIENTA Datum:

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Korpus fikčních narativů

PŘÍBĚHY NAŠICH SOUSEDŮ ROK 1968 OČIMA PATNÁCTILETÉ DÍVKY Vypracovaly: Marie Kratochvílová, Lucie Burešová, Kateřina Jurajdová a Michaela Gelnarová

O ČEM JE KNIHA. Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1.

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích. Třešňová bublanina

Konec druhé světové války na Kodaňské ulici ve Vršovicích František Janouch (ročník 1931) Přestěhovali jsme se do nového bytu někdy koncem roku 1934,

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Tim 2,2 o.s Omluva

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

NEVŠEDNÍ VÍKEND U TOMÁŠE

Paměťnároda. Helena Medková

Byznys trip. V obchodě nosí mnoho lidí obleky a kravaty. Je to prostě jistota. Obzvlášť, když jdou k zákazníkovi, se málokdo odváží jít v kraťasech

Dne se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy.

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Kateřina Gutwirthová Ennerdale. 2. dopis Mnoho tváří JAR. Sanbonani z JAR,

Touha po spojení a jednotě

Antonín Pachl se svou třídou ve školním roce 1938/1939

Heterosexuálové v průvodu Prague Pride. Proč se vlastně o toto téma zajímají?

Téma: žák se seznamuje s textem (úryvkem), rozumí textu, odpovídá na otázky týkající se

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ EU PENÍZE ŠKOLÁM

ŘÍJEN. strana: 1 E_O-N

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

ALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

49. ČEZ Jizerská

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

CZ.1.07/1.5.00/ Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Barevný podzim SLAVNOSTNÍ PŘEDÁVÁNÍ SLABIKÁŘE

Adaptační pobyt 6.B 26/2015. Penzion Jana - Mlýnky

Tragický osud dvou kamarádek

Potrestat nebo nepotrestat

Volný čas v 50. a 60. letech v pohraniční obci Droužkovice

Můj pohled pozorování

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA OSVOBOZENÍ IV. ČÁST

2. světová válka. Skládačka

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

m.cajthaml Na odstřel

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření:

Ukázka knihy z internetového knihkupectví

NÁVRAT K DEMOKRACII jaro 1968 Alexander Dubček 21. srpna 1968 okupace obnovena Gustav Husák pronásledování normalizace

Šumava aneb Zpátky ke kořenům Pondělí, 18 Červen :16 - Aktualizováno Úterý, 19 Červen :21

VZDĚLÁVACÍ MATERIÁL. Mgr. Anna Hessová. III/2/Př VY_32_INOVACE_P16. Pořadové číslo: 16. Datum vytvoření: Datum ověření: 11.6.

Vzpomínka na události roku 1938 v Lužických horách

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Můj milý deníčku Jasně, že jsem nejlepší!

SCÉNÁŘ K ROZHLASOVÉ REPORTÁŽI PŘÍBĚHU PAMĚTNÍKA ROBERTA BIRNBAUMA

ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA SUCHOHRDLY U MIROSLAVI VYDÁVAJÍ ŽÁKOVSKÝ ČASOPIS TULIPÁNEK. Jaro 2016

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Příběhy našich sousedů

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

Vladimír Ráček ČLOVĚK, KŘESŤAN, PÉTÉPÁK

Transkript:

příloha č. 1 Jméno: Oto Vávra Věk: 56 let Věk v roce 1969: 16-17 Povolání: pracovník ve Fotocentrále Účastnil jste se 21. srpna 1969 nějakých protestních akcí? Přímo jsem se neúčastnil, byl jsem zrovna v práci. Kdy se tyto akce konaly, co se kolem vás dělo a jak jste se do nich zapojil? Byl jsem v Liberci, protože jsem dělal zkoušky ve škole. A byl jsem v práci. Já už jsem byl vyučený a byl jsem ve Fotocentrále. Vím, že bylo nějaké velké shromáždění před radnicí. Ale tam už to bylo obsazené tajnou policií, která tam chodila s aparáty, my jsme to všechno viděli z okna, protože Fotocentrála byla na náměstí, přímo jsem se ale nezapojil. Jaká byla reakce vašich nejbližších? Moje máma všechno hrozně prožívala. Věděla, že pracuji přímo na náměstí, a dost se o mě bála. Jaký jste měl pocit? Pocit, bezesporu to byla křivda na celém národu. Určitě, byla to křivda. V každém případě nesnášíš, když máš doma v rodném státě někoho cizího obutého ve vysokých botách, se zbraněmi. Oni se chovali dost arogantně. To znamená, co chtěli, tak tam vlítli. Když ti někdo začne hospodařit na zahradě, je ti to z duše protivné. Ten pocit, že ti tady hospodaří cizí armáda, je něco nepříjemného. Pro mě nepříjemné, pro ty starší, jak říkám byli politicky vyzrálejší, to bylo horší, ti to nesli velmi těžce. Ta nepříjemnost, to protivenství, to snad zažíval každý. Měla pro vás účast na těchto akcích nějaký důsledek v budoucnosti? Do budoucna, akorát když jsem byl na vojně, tak všude byly poutače: Se Sovětským svazem na věčné časy a podobně.

Když někdo vtlouká mladému člověku, že musí dělat všechno podle nich, tak není příliš nadšený.

příloha č. 2 Jméno: Roland Gattermann Věk: 64 let Věk v roce 1969: 23 let Povolání v roce 1969: nástrojař Povolání dnes: pracující důchodce Účastnil jste se 21. srpna 1969 nějakých protestních akcí? Ano, účastnil jsem se akce na náměstí. Kdy se tyto akce konaly, co se kolem vás dělo a jak jste se do nich zapojil? Konaly se na bývalém Mírovém náměstí a kordon policie byl připravený v ulici tam, jak byla stará knihovna a my jsme byli poschovávaní po těch uličkách jako je Kostelní. Oni šli jako i od divadla, takže náměstí vlastně celé uzavřeli. A pak čekali, co se bude dít. Byli tam fotografové, kteří fotili a natáčeli policajty, ti byli ozbrojení metr dlouhými bílými obušky a honili lidi. My jsme se přidávali k davu a policajty jsme se snažili jako odtlačit a byla z toho pěkná mela. Tohle bylo v asi v dopoledních hodinách. Ve večerních hodinách nastoupily LM a uzavřely Pražskou z Mírového náměstí a tlačily lidi na Gottwaldovo náměstí. Tam stříleli do lidí takové ty světlice. Dokonce nějakou holku zranili a vlítlo jim to do Dunaje, muselo se hasit, protože prorazili sklo a vlítlo to dovnitř. A lidi se začali přetahovat. Jednou se šlo nahoru, to se přetlačila milice, pak zas milice přetlačila nás, to takhle fungovalo asi do 23 hodin. Potom přijeli policajti a uzavřeli celý prostor před dnešním Tescem. Stavěl se tam nějaký dům a lidé se v něm snažili ukrýt, ale stejně je tam policie chytla. Byl jste Vy sám nějakým způsobem ohrožen? Sám jsem ohrožený nebyl. Proč jste se těchto akcí (ne)účastnil? Ráno jsme přišli do práce a tam byl založený stávkový výbor a tak se nic nedělalo. Oni nás pustili, že nebudeme nic dělat a ať jdeme demonstrovat, že je roční výročí okupace, a tak jsme se sebrali a

šli jsme demonstrovat. Jaký jste měl pocit? Pocit někdy nebyl příjemný. Člověk byl mladý a byli jsme odhodlaní se bránit nebo se prát, ale když jich byla přesila, museli jsme někam utéct. Měla pro Vás účast na této akci nějaký důsledek v budoucnosti? Ne, pro mě osobně ne. Jaká byla reakce vašich nejbližších? Kamarádi se mnou souhlasili, protože jako mladí jsme táhli za jeden provaz, ale rodiče měli strach. Policajti si to tam totiž fotili a podle fotek si pak jezdili pro demonstranty.

příloha č. 3 Jméno: Miloslava Pokorná Věk: 72 let Věk v roce 1969: 33 let Povolání v roce 1969: učitelka Povolání dnes: důchodkyně Účastnila jste se 21. srpna 1969 nějakých protestních akcí? V ten den, 21. srpna v roce 1969, liberecký rozhlas a veškerý liberecký tisk, noviny, které se jmenovaly Vpřed, nás vyzvaly, abychom se zúčastnili protestních akci proti vstupu spřátelených armád tím, že se všichni zúčastníme takové tiché demonstrace a budeme všichni oblečeni v černém, proto jsem se i já se svými přáteli zúčastnila. Kdy se tyto akce konaly, co se kolem vás dělo a jak jste se do nich zapojil? Největší demonstrace se konala na současném Soukenném náměstí. Tam byla redakce a prodejna Sovětské knihy, takže tam jsme demonstrativně stáli a protestovali jsme, ale nebyl to jen tichý protest, provolávala se různá hesla. Pak jsme se shromáždili a prošli jsme v průvodu Moskevskou ulicí nahoru a Pražskou dolů. Asi po dvou hodinách mezi 15. a 16. hodinou jsme se rozešli. Byla jste Vy sama nějakým způsobem ohrožena? Ohroženi jsme byli všichni, protože milice i policie nás hlídaly a čekaly, co se bude dít. Já byla tehdy ještě mladá a měla jsem doma 12letou dcerku, proto jsem se radši uklízela do davu, aby mě popřípadě nic nezasáhlo. Proč jste se těchto akcí (ne)účastnila? Byla jsem zásadně proti vstupu v roce 1968. Naprosto jsem s tím nesouhlasila, naprosto mě to zklamalo. Protože v roce 1945, mně bylo 9 roků, jsme vítali sovětská vojska jako osvoboditele a najednou v roce 1968 přišli a u nás v Liberci nejvíc zabíjeli. A protože jsem se tehdy účastnila pohřbu v krematoriu, kde mluvil herec Jan Tříska, tak jsem se s tím nikdy nesmířila a jsem přesvědčena, že nás to hodilo nejméně o půl století zpátky ve vývoji Československa.

Jaký jste měla pocit? Především jsem měla vztek, že k tomu vůbec došlo, že jsme k tomu dopustili, že se vlastně opakoval Mnichov, protože vždycky se rozhodovalo o nás bez nás. Ten vztek byl v nás, a proto taky lidi na demonstraci volali protisovětská hesla. Měla pro Vás účast na této akci nějaký důsledek v budoucnosti? Nikdy jsem nevstoupila do komunistické strany. Jaká byla reakce vašich nejbližších? Naprosto se mnou souhlasili rodiče, ale moje matka se starala o otce a přestárlého strýce, takže se demonstrací nezúčastnila ani ona ani otec.

příloha č. 4 Jméno: Bohumír Dušek Věk: 58 let Věk v roce 69: 19 let Povolání v roce 69: krátce po vyučení (strojní zámečník) Povolání dnes: strojní zámečník Účastnil jste se 21. srpna 69 nějakých protestních akcí? Ano, účastnil jsem se, ale víceméně jen jako divák. Jestli ano, kde se tyto akce konaly a co se kolem vás dělo? Akce se konaly ve středu města, na tehdejším Mírovém náměstí, potom v Pražské ulici a dole na dnešním Soukenném náměstí. My jako kluci jsme běhali Pražskou ulicí nahoru a dolů. Byl jste vy sám nějakým způsobem ohrožen? Podle toho, odkud jsem zrovna utíkal, když od demonstrantů, mohl mě zasáhnout letící kámen, když jsem proběhl kolem milicí, ohrožovaly mě pendreky, ale tehdy jsem to nebral jako velké ohrožení, byl jsem příliš mladý. Proč jste se těchto akcí (ne)účastnil? Když teď o tom přemýšlím, tak nejspíš asi ze zvědavosti. Jak už jsem říkal, byl jsem mladý a zas tak hluboce jsem o tom nepřemýšlel, až později jsem si uvědomoval, co se vlastně dělo. Jaký jste měl pocit? Zvláštní bylo, že v roce 1968 byli všichni společně proti cizím vojákům (heslo: Jsme s vámi, buďte s námi. ). V roce 1969 najednou bojovali Češi proti Čechům, ti co v roce 1968 byli s námi, stáli teď proti nám (heslo: Jsme s vámi, pojďte s námi. ). Měla pro vás účast na této akci nějaký důsledek v budoucnosti? Zůstal jsem naprosto bez iluzí. Vše bylo na nic. Pravdu má vždy KSČ, kdo je proti, jde sedět. Rukoval jsem tehdy na vojnu (do Liberce) ti, kteří mne honili Pražskou ul., byli teď moji nadřízení (za rok 1969 dostali vyznamenání a věřili, že potlačili kontrarevoluci, byli na to hrdí).

Tak co jsem si o tom mohl myslet? Jaká byla reakce vašich nejbližších? Rodiče s demonstracemi zrovna příliš nesouhlasili, ale viděli to jinak, přeci jen už byli rodiče. Nikde se moc nevyjadřovat a jít s dobou, toho se drželi. Reakce mých kamarádů a známých byla pro mě zcela nepochopitelná mnozí vstoupili do strany. Já nikdy.

příloha č. 5 Jméno: Vladimír Lukeš Věk: 56 let Věk v roce 1969: 17 let Povolání v roce 1969: student SPŠSt Povolání dnes: stavbyvedoucí Účastnil jste se 21. srpna 1969 nějakých protestních akcí? Ano, účastnil, od asi devíti hodin ráno do devíti hodin večer. Kdy se tyto akce konaly, co se kolem vás dělo a jak jste se do nich zapojil? Akce se děly na dnešním Benešově náměstí, v Pražské ulici a na bývalém Gottwaldově náměstí. Zapojil jsem se hlavně pozorováním, různě jsem pobíhal, když nás hodili, tak jsem utíkal. Vše začalo u radnice. Na rohu radnice, jak je dnes ten pomník, a za roh k bočním dveřím radnice lidi kladli květiny na památku zavražděných. A najednou se po městě rozkřiklo, že se květiny odvážejí pryč. Já jsem tak chodil po městě a všichni jako já, kteří čekali, jen až se něco stane, tak jak to slyšeli, běželi rychle k radnici. Květiny tam opravdu nebyly. A potom tenhle prostor policie zabrala a začala nás vytlačovat do přilehlých ulic. Lidi postupně vytlačila z celého náměstí. My jako kluci jsme to měli proběhnuté, hlavně okolní ulice, takže jsme znali i boční uličky. Vše jsme oběhli do Pražské, kde se všechno odehrávalo. Stříleli tam po nás granáty, spíš to byly papírový válce s plynem. Vždycky nás prohnali Pražskou, potom se stáhli, my jsme se zase vrátili a tahle to probíhalo celé odpoledne, vlastně v klidu. Když se ozvalo: Zásahová jednotko, 20 kroků vpřed, věděli jsme, že máme utéct. Potom, asi dostali rozkaz, nás vytlačili na náměstí k dnešnímu Tescu a tam to vlastně začalo s těmi kameny. Oni obsadili dolní roh, jak je teď Baťa, a naproti byl Čedok. Tam, jak je teď vchod do Tesca, bourali nějaký dům a tam kluci nosili tašky s kamením, já nesl asi dvakrát. Lavičky se braly jako štít, protože policie házela kameny zpátky. A občas to odnesla i výloha, třeba u Bati a u Čedoku. Potom byla v novinách fotka rozbité výlohy v Čedoku, a pod ní bylo napsáno vydrancovaná výloha v Liberci, to ale nebyla vůbec pravda. Policie si nevěděla rady a dokonce přijeli i hasiči, myslím, že to byla tři auta. Pokusili se nás rozehnat stříkačkami, ale dostali pár kamenů a měli rozbitá okna a radši odjeli pryč.

Pak přijela ještě V3Ska, ale to už si moc nepamatuji. Snad jen to, že se jí zmocnila partička kluků a vyhodila vojáka, co ji řídil. A potom někdo, nebylo vidět kdo, zapálil plachtu na té V3Sce. Jestli to měla být provokace od policie, nevím. Docela bych se k tomu ale přikláněl, protože nebyl důvod něco zapalovat, a nevím, jak by to někdo nějakou sirkou zapálil, protože to byla tlustá plachta. To museli polít benzínem, a kdo nosí kanystr benzínu. To už bylo navečer, už se začalo stmívat. Přijely obrněné transportéry a ozvala se střelba. I když jsem se to v žádných materiálech nedočetl, ozvala se střelba ze samopalu, přesně si to pamatuji. Už byla tma, asi 21 hodin, nebylo tedy vidět, kdo střílel. Ačkoli jsem byl ještě mladý a nebál jsem se, v té chvíli jsem měl jasno končí veškerá legrace a jdu domů. Byl jste Vy sám nějakým způsobem ohrožen? Ohrožený bych byl, kdybych pomalu utíkal. Ale tím plynem jsem dostal, to jsem si zabrečel a oči mě pálily ještě tři dny potom. Proč jste se těchto akcí (ne)účastnil/a? Zaprvé jsem nesouhlasil s tím, co nám provedli Rusové. Vlastně to všechno začalo pietní vzpomínkou, vůbec nešlo o to vyvolat nějaký nepokoje. Možná, že bychom vykřičeli nějaká hesla a šli bychom, ale ty střety vyprovokoval milice a VB. A za druhé, protože jsem byl mladý a ještě jsem nebyl zastrašený. Jaký jste měl pocit? Pocit? Já jsem neměl moc času na nějaké pocity, nás stále honili. Pocity se dostavovaly až později. Jaké pocity má sedmnáctiletý kluk. Bylo to ohromné dobrodružství. Měla pro Vás účast na této akci nějaký důsledek v budoucnosti? Určitě ano. Mělo to pro mě důsledek, že jsem je nemohl ani cítit. Vlastně celý národ žil dvojím životem. Doma říkal něco jiného než na veřejnosti. Já jsem pro jistotu na veřejnosti neříkal nic a doma jsem si myslel to, co jsem si myslel. Poslouchal jsem zahraniční rozhlas a četl jsem zakázané tiskoviny, které se mi dostaly pod ruku, a když jsem mohl, tak je rozmnožil a poslal dál, jako třeba Chartu 77.

Celoživotní důsledek to, že jsem byl antikomunista a zůstanu jím. Jaká byla reakce vašich nejbližších? Táta mi dal hned facku, když jsem přišel domů, protože měl o mě strach. Měli jsme nějakou výměnu názorů, ale to už si přesně nepamatuji. Máma mě ale hned bránila.

příloha č. 6 anketa Jste z LBC? 1) Byl/a jste v roce 1969 v LBC? 2) Víte, jaké výročí bylo v tomto roce? 3) Zúčastnil/a jste se ho osobně? 4) Můžete mi to jen stručně popsat? 5)Věk?

příloha č. 7 standardizovaný rozhovor Jméno: Věk: Věk v roce 69: Povolání v roce 69: Povolání dnes: Účastnil/a jste se 21. srpna 69 nějakých protestních akcí/demonstrací? Jestli ano, kde se tyto akce konaly a co se kolem vás dělo? Byl jste vy sám nějakým způsobem ohrožen? Proč jste se těchto akcí (ne)účastnil/a? Jaký jste měl/a pocit? Měla pro vás účast na této akci nějaký důsledek v budoucnosti? Jaká byla reakce vašich nejbližších (rodiče, děti, přátele,...)?