pokryvem je organozem (karr, moss), v jiïní odtûïené ãásti obnaïená a pomalu mineralizující

Okres Tábor rezervace Borkovická blata Pánevní ra elini tû v severozápadní ãásti Sobûslavsko-veselsk ch blat, 3 km severnû od obce MaÏice, km jihov chodnû od obce Komárov a 7 km jihozápadnû od Sobûslavi. Borkovice GEOLOGIE Horninov m podloïím je v této ãásti TfieboÀské pánve dvojslídná a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum). Hlavní pánevní v plní jsou svûtlé kaolinické pískovce aï slepence a pestré a bûlo- edé jílovce svrchního oddílu klikovského souvrství (svrchní kfiída, coniak santon), dosahující v této oblasti mocnosti zhruba 50 60 m. V bezprostfiedním okolí západnû a severnû od pfiírodní rezervace se nacházejí vrstvy 40 49 m V mûra: 9,09 ha Vyhlá eno: 980 Zachovan fragment (4 ha) pánevního borového ra elini tû, s ãásteãnû dochovanou zonací od plo nû pfievaïujícího stfiedového blatkového boru pfies ra elinn bor aï k obvodov m podmáãen m smrãinám, je zbytkem mnohonásobnû vût ího ra elini tního komplexu Sobûslavsko-veselsk ch blat. Zb vající ãást pfiírodní rezervace (49 ha) tvofií rûzná sukcesní stadia po tradiãním borkování a prûmyslové tûïbû ra eliny. spra ov ch hlín (svrchní pleistocén). Témûfi celou plochu pfiírodní rezervace pokr vá loïisko pfiechodové a vrchovi tní ra eliny (holocén) s mocností aï 8 m, které v ak bylo v jiïní ãásti v raznû zmen eno tûïbou. PÛdním pokryvem je organozem (karr, moss), v jiïní odtûïené ãásti obnaïená a pomalu mineralizující spodní vrstva ra eliny, v severov chodní ãásti na píscích je vyvinut podzol arenick. KVùTENA Jádrem pfiírodní rezervace v její severní ãásti je blatkov bor (Pino rotundatae- -Sphagnetum). V pfiirozeném stavu pfievládá v jeho stromovém patfie borovice blatka (Pinus rotundata) smalou pfiímûsí bfiízy p fiité (Betula pubescens), borovice lesní (Pinus sylvestris) a kfiíïence Pinus digenea. V druhé polovinû 80. av90. letech 0. století do lo pfiedev ím vlivem poklesu hladiny podzemní vody v dûsledku odvodnûní pfiilehl ch tûïen ch ploch a z dal ích dosud ne zcela jasn ch pfiíãin k plo nému odumírání blatky a k praktickému rozpadu stromového patra, které je nahrazováno expanzí kfiovitého podrostu sdominant- ní kru inou ol ovou (Frangula alnus) a bfiízami. V niï ím kefiovém patfie dosud pfievládá rojovník bahenní (Ledum palustre) a borûvka baïinná (Vaccinium uliginosum), v bylinném podrostu se jen místy zachovaly pûvodní porosty suchop ru pochvatého (Eriophorum vaginatum) a klikvy bahenní (Oxycoccus palustris), pûvodní ra eliníkové patro na vût inû plochy rovnûï odumfielo a je nahrazeno porosty dvouhrotcû (Dicranum spp.), travníku Schreberova (Pleurozium schreberi) a bûlomechu sivého (Leucobryum glaucum).vblatkov ch borech se vyskytuje nûkolik vzácn ch a ohroïen ch hub, zejména holubinka ra elinná (Russula helodes), upinovka Henningsova (Pholiota henningsii) a na odumfiel ch blatkách rostoucí zubateãek zavû en (Irpicodon pendulus). Na borce bfiíz zde roste vzácn li ejník pukléfika plotní (Cetraria sepincola). Blatkové bory pfiirozenû pfiecházely smûrem k okraji ra elini tû pfies úzk pruh ra elinn ch borû (Vaccinio uliginosi-pinetum) sdominantní borovicí lesní a s podobn m sloïením bylinného a mechového patra aï k obvodov m podmáãen m smrãinám (Equiseto-Piceetum, resp. lokální asociace Stellario longifoliae- -Piceetum), v jejichï bylinném podrostu pfievaïuje borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus) s hojnou kapradí osténkatou (Dryopteris carthusiana), bezkolencem modr m (Molinia caerulea agg.) a roztrou en m ptaãincem dlouholist m (Stellaria longifolia). Na severním okraji pfiírodní rezervace se nachází i men í plocha acidofilního boru na píscích (Dicrano- Pinetum). Ve v chodní ãásti ovlivnûné kdysi tradiãním borkováním, kde nedo lo k pfiíli velkému poklesu hladiny podzemní vody, roste v druhotn ch borov ch porostech roztrou enû dosud vitální borovice blatka. Nacházejí se zde rovnûï rûzná stadia bezlesé ra elinotvorné vegetace, zejména oligotrofní ostfiicovora eliníková spoleãenstva svazû Sphagno recurvi-caricion canescentis (Carici rostratae-sphagnetum apiculati), Leuko-Scheuchzerion palustris (Carici rostratae-drepanocladetum fluitantis) a suchop rora eliníková spoleãenstva svazu Sphagnion medii (Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi) se suchop rem úzkolist m (Eriophorum angustifolium), zábûlníkem bahenním (Comarum palustre) a velmi vzácnû iskapradí hfiebenitou (Dryopteris cristata), suchop rem tíhl m (Eriophorum gracile) a bublinatkou jiïní (Utricularia australis). V roce 000 bylo chránûné území roz ífieno o 35 ha plochy strojnû vytûïeného ra elini tû, kde probíhá pomûrnû rychlá spontánní regenerace ra elinn ch mokfiadû, ãásteãnû podpofiená pfiehrazením odvod- Àovacích pfiíkopû na jiïním okraji pûvodní pfiírodní rezervace. V západní ãásti této plochy se pomûrnû dobfie zmlazuje borovice blatka, velmi hojná je zde rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), roztrou enû se objevuje rojovník bahenní a nachází se zde pomûrnû poãetná populace kapradû hfiebenité. V jihov chodní ãásti vznikl mokfiad s porostem rákosu obecného (Phragmites australis) asoligotrofními litorálními porosty vysok ch ostfiic s dominantní ostfiicí zobánkatou (as. Caricetum rostratae). rezervace je velmi bohatou lokalitou rûzn ch druhû hub. Kromû nûkolika v e jiï Ve v chodní ãásti rezervace, která je ovlivnûna tradiãním borkováním v minulosti, jsou vyvinuta oligotrofní ostfiicovora eliníková spoleãenstva druhotn ch tûnûk, místy se zmlazuje borovice blatka (Pinus rotundata). TA 5 43

âeskobudûjovicko zmínûn ch to jsou z vfieckov trusn ch, kromû jazourku ra eliníkového (Geoglossum glabrum) a mozkovky rosolovité (Ascotremella faginea), hlavnû velmi vzácné hlízenky, napfi. hlízenka rojovníková (Monilinia ledi), h. klikvová (M. oxycocci), h. brusinková (M. urnula), h. vlochyàová (M. macrospora) a h. Dennisova (Myriosclerotinia dennisii). Ze stopkov trusn ch hub tu rostou me í ou ko laloãnaté (Arrhenia lobata), z hfiibovit ch mizející klouzek Ïlutav (Suillus flavidus) a parazitick hfiib pfiíïivn (Pseudoboletus parasiticus). Lupenaté houby jsou zastoupeny napfi. vzácnou kfiehutkou orobincovou (Psathyrella typhae). Ze vzácn ch choro Û zde byly nalezeny outkovka Trogova (Trametes trogii), pórnatka jemná (Ceriporiopsis balaenae), outkovka Ïlutavá (Diplomitoporus flavescens) ao. labyrintická (Antrodia ramentacea). ZVÍ ENA Vyskytují se zde nûkteré tyrfofilní druhy pavoukû, mimo jiné plachetnatka Lephtyphantes angulatus, broukû (napfi. stfievlíãek Amara famelica, drabãíci Lathrobium rufipenne, Stenus melanarius, Tachyporus transversalis a Acidota crenata) advoukfiídl ch, pfiedev ím pestfienky Sericomyia silentis a Scaeva selenitica. Îijí zde nûkteré druhy charakteristické pro vy í polohy, mimo jiné saranãe Miramella alpina, drabãík Philonthus coerulescens, kovafiík Alpotarsus incanus a hrotafi Mordellochroa abdominalis. Poãetné jsou údaje o v skytu tyrfobiontních a tyr- Detail kvetoucího rojovníku bahenního (Ledum palustre). 3 Ve stromovém patru blatkového boru (Pino rotundatae-sphagnetum) pfievládá borovice blatka (Pinus rotundata). fofilních mot lû. Jde zejména o ÏluÈáska borûvkového (Colias palaeno), modráska stfiíbroskvrnného (Vacciniina optilete), píìalku borûvkovou (Arichanna melanaria) aj. Na ra elini tní vegetaci je potravnû vázána také napfi. mera Cacopsylla ledi. Z lokality byl pfied ãasem A. Hofferem popsán (a po ní pojmenován) do té doby neznám blanokfiídl hmyz, poskoãilka Mayridia borkovicensis anû- kolik dal ích nov ch druhû. Údaje o vodních bezobratl ch by potfiebovaly novû ovûfiit. Oslunûné kmeny stromû a suchá doãasnû nezarostlá místa pfii okraji ra elini tû (napfi. po v vratech) preferují teplomilné druhy plo tic, napfi. hranatka dravá (Phymata crassipes) azdvoukfiídl ch kuklice Loewia foeda aj. Avifauna pfiírodní rezervace je druhovû nepfiíli pestrá. Hnízdí zde prakticky pouze bûïné lesní druhy, k dominantním patfií pûnkava obecná (Fringilla coelebs), budníãek vût í (Phylloscopus trochilus), b. men í (P. collybita) a ãervenka obecná (Erithacus rubecula). Na plochách vytûïeného ra- elini tû v ochranném pásmu hnízdí bekasina otavní (Gallinago gallinago) a ãeãetka zimní (Carduelis flammea). V zaslepen ch odvodàovacích kanálech v ochranném pásmu se rozmno- Ïují skokan krátkonoh (Rana lessonae) a s. ostronos (R. arvalis). LESNICTVÍ Blatkové a ra- elinné bory se ponechávají bez klasick ch lesnick ch zásahû. Vybrané ãásti odumfiel ch blatkov ch porostû se postupnû vyklízejí a provádí se v sadba autochtonní odrostlé blatky. Okrajové porosty podmáãen ch smrãin se citlivû obnovují clonnou seãí s maximálním vyuïitím pfiirozeného zmlazení. Malá ãást borov ch porostû na minerálním substrátu v severní ãásti pfiírodní rezervace se postupnû obnovuje náseky a umûl m zalesnûním borovicí lesní místní provenience. V chodní, kdysi borkovaná ãást pfiírodní rezervace, je ponechávána pfiirozené sukcesi s v jimkou uvolàování vybran ch jedincû blatky vyfiezáváním okolního náletu. VYUÎITÍ V chodní ãást pfiírodní rezervace byla v druhé polovinû 9. století zãásti vytû- Ïena tradiãním borkováním. Dnes tudy prochází krátká nauãná stezka s celkem 30 zastaveními. V novû pfiiãlenûné jiïní ãásti pfiírodní rezervace byla od roku 953 do roku 978 prûmyslov m zpûsobem velkoplo nû tûïena ra elina, vãetnû odvodnûní ra elini tû soustavou aï nûkolik metrû hlubok ch pfiíkopû, ãímï do lo k zásadnímu naru ení hydrologického reïimu i v pûvodní rezervaci. Po skonãení tûïby byla plocha ponechána samovolné sukcesi, která je od poloviny 90. let 0. století uspí ena pfiehrazením nûkter ch odvod- Àovacích pfiíkopû. POZNÁMKA V bezprostfiední blízkosti roz ífieného chránûného území byla na obnaïeném pruhu ra eliny v roce 993 objevena men í populace kriticky ohroïeného nehtovce pfieslenitého (Illecebrum verticillatum). Není zcela vylouãeno, Ïe by se mohl tento druh objevit i v chránûném území. Na obdobn ch místech je zde sporadicky nalézán vzácn stozrník lnov (Radiola linoides). BIBLIOGRAFIE 38, 74, 7, 8, 35, 74, 93, 99, 00, 03, 04, 05, 06, 09, 60, 79, 89, 3, 365, 370, 373, 375, 4, 465, 483, 56, 647 3 43 TA 6

památka âernická obora Listnat les v centrální ãásti âernické obory,,5 km v chodnû od obce Sudomûfiice u Bechynû. Sudomûfiice u Bechynû GEOLOGIE Horninov m podloïím je biotitická a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum), která je pfiekrytá sedimenty svrchního oddílu klikovského souvrství (svrchní kfiída, senon), tvofien mi svûtl mi kaolinick mi pískovci a slepenci a pestr mi aï bûlo ed mi jílovci. 477 487 m V mûra: 9,5 ha Vyhlá eno: 933 Pfiirozen pfieváïnû listnat porost dubohabfiin a acidofilních doubrav v komplexu âernické obory, s charakteristick m floristick m sloïením a s druhovû poãetnou avifaunou a entomofaunou vázanou na listnaté porosty. Mocnost tûchto vrstev dosahuje na plo e chránûného území aï 36,5 m. PÛdním pokryvem je pseudoglej typick (kambick ). KVùTENA Celou plochu chránûného území porûstá pfieváïnû listnat les. Vût ina jeho plochy odpovídá ochuzen m spoleãenstvûm ãern ov ch dubohabfiin (Melampyro nemorosi-carpinetum). Jejich relativnû malá izolovaná enkláva je zãásti ovlivàována sousedícími porosty acidofilních doubrav (Genisto germanicae-quercion), zachovan mi v západní ãásti lokality, u nichï se pfiedpokládá velkoplo né roz ífiení v této oblasti. Ve stromovém patfie dubohabfiin dominují místy habr obecn (Carpinus betulus) nebo dub letní (Quercus robur), pfiimí eny jsou smrk ztepil (Picea abies), velmi staré exempláfie borovice lesní (Pinus sylvestris) a vzácnû lípa malolistá (Tilia cordata). V kefiovém podrostu se vût inou pouze zmlazují dfieviny stromového patra. Vbylinném patfie kromû bûïn ch acidofytû rostou ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea), p eníãko rozkladité (Milium effusum), svízel vonn (Galium odoratum), s. okrouhlolist (G. rotundifolium), sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), Ïindava evropská (Sanicula europaea), strdivka nicí (Melica nutans), ãarovník pafiíïsk (Circaea lutetiana) apryskyfiník hajní (Ranunculus nemorosus). V porostech acidofilních doubrav v západní ãásti území pfiírodní památky zcela pfievládá dub letní a v bylinném podrostu dominuje ostfiice tfieslicovitá (Carex brizoides) s pfiímûsí biky bûlavé (Luzula luzuloides), lipnice hajní (Poa nemoralis), konvalinky vonné (Convallaria majalis), ãern e luãního (Melampyrum pratense), tfitiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea) a v nejvlhãích partiích i ostfiice fiídkoklasé (Carex remota), roztrou enû zde roste hadí mord nízk (Scorzonera humilis). Chránûné území je bohat m nalezi tûm rûzn ch druhû hub, z choro Û se tu objevují napfi. velmi vzácn plstnatec tlustoostn (Spongipellis pachyodon), nehojn bûlochoro slzící (Postia guttulata), pstfie- Àovec dubov (Buglossoporus quercinus) a dubovnice stfievovitá (Pachykytospora tuberculosa) azlupenat ch hub mimo jiné mykorhizní muchomûrka královská (Amanita regalis), saprotrofní dfievoïijná kfiehutka vlnatá (Psathyrella cotonea) aj. Okres Tábor ZVÍ ENA Vúzemí pfiírodní památky Ïije chránûn stfievlík Carabus scheidleri a mnoho druhû broukû vázan ch na pfiirozené lesní porosty, napfi. krasci Buprestis rustica a Agrilus biguttatus, ãervenáãek Schizotus pectinicornis a lenec Conopalpus testaceus. Dfiíve se tu údajnû vyskytoval i roháã obecn (Lucanus cervus). Také mezi dvoukfiídl mi je pozoruhodn v skyt nûkter ch na prostfiedí nároãn ch druhû, zejména smutnice Sciara helvola, bedlobytek Boletina anderschi a Sciophila fenestella azelenu ky Elachiptera tuberculifera. V poslední dobû se v obofie zdrïuje men í stádo (asi pût jedincû) losû (Alces alces). LESNICTVÍ Lesní porost tvofií jednotlivû aï skupinovitû smí ená pfiestárlá kmenovina, v níï nad ostatními dfievinami mírnû pfievládá dub letní. VprÛmûru dosahuje vûku 00 let, nûkteré stromy jsou v ak v raznû star í. V mezerách a porostních svûtlinách se pfiirozenou obnovou vytvofiily mlad í etáïe (30, 60 let) ze smrku a habru. Severov chodní okraj pfiírodní památky lemuje pruh monokulturní smrkové tyãoviny. Chránûné území bylo dlouhou dobu ponecháváno bez zásahû. Vzhledem ke patnému zdravotnímu stavu starého porostu a nedostateãné pfiirozené obnovû cílov ch listnat ch dfievin je v ak v nejbliï í dobû nutné zabezpeãit vhodn m obnovním postupem nástupní generaci lesa. VYUÎITÍ Lokalita je souãástí rozsáhlého komplexu âernické obory. Tûsné sousedství obydleného objektu s hospodáfisk m zázemím se v jiïní ãásti chránûného území projevuje pokraãující ruderalizací jeho okrajû. Na pfiilehlé nelesní enklávû leïí golfové hfii tû. BIBLIOGRAFIE 4, 374, 453, 74, 800 MAPA ÚZEMÍ strana 470 Vût inu plochy chránûného území porûstají spoleãenstva ochuzen ch ãern ov ch dubohabfiin (Melampyro nemorosi-carpinetum). TA 7 433

KVùTENA PfievaÏující vegetací jsou mezohygrofilní vysokobylinné porosty svazu Calthion, silnû ruderalizované v dûsledku splachû Ïivin z pfiilehlé orné pûdy. PfievaÏuje br lice kozí noha (Aegopodium podagraria), hojné jsou pcháã bahenní (Cirsium palustre), dûhel lesní (Angelica sylvestris), tuïebník jilmov (Filipendula ulmaria), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), skfiípina lesní (Scirpus sylvaticus), psárka luãní (Alopecurus pratensis), pryskyfiník zlatoïlut (Ranunculus auricomus), p. plaziv (R. repens) a psineãek v bûïkat (Agrostis stolonifera). Od okrajû se do centra chránûného území expanzivnû ífií nitrofilní a ruderální druhy, pfiedev ím kopfiiva dvoudomá (Urtica dioâeskobudûjovicko GEOLOGIE Horninov m podkladem je biotitick migmatit flebit-stromatitového typu, v chodní okraj chránûného území zasahuje na vloïku muskovit-biotitické ortoruly (moldanubikum). Základní hornina je pfiekryta deluviálními a deluviálnû soliflukãními hlinit mi sedimenty (pleistocén holocén). PÛdním typem je pseudoglej typick s pfiechody ke kambizemi typické kyselé, ãástí zasahuje i luvizem pseudoglejová. Nûkolik stovek vzrostl ch jedincû jalovce obecného (Juniperus communis) je rozpt leno na b valé vlhké pastvinû. PfievaÏujícím typem vegetace na lokalitû jsou mezohygrofilní vysokobylinné porosty, které jsou v dûsledku splachû Ïivin z pfiilehlé orné pûdy znaãnû ruderalizované. ica), tfitina kfiovi tní (Calamagrostis epigejos) a medynûk mûkk (Holcus mollis). Fragmentárnû jsou na su ích stanovi tích vyvinuty acidofilní porosty svazu Violion caninae se zvonkem okrouhlolist m (Campanula rotundifolia), kostfiavou ovãí (Festuca ovina) atrojzubcem poléhav m (Sieglingia decumbens). Populace jalovcû postupnû stárne, neboè zde zcela chybí mlad í generace, nûktefií jedinci pozvolna usychají. ZVÍ ENA Ve vlhkém detritu jsou hojné nûkteré stenotopní druhy broukû, napfi. stfievlíãek Pterostichus rufitarsis, vodomil Helophorus pumilio, lesák Psammoecus bipunctatus a ãlunovec Scaphidium quadrimaculatum. Z dvoukfiídlého hmyzu je v bylinném patfie hojná luïanka Diastata costata, na jalovci vytváfií hálky bejlomorka Oligotrophus juniperinus. VYUÎITÍ Lokalita se nachází pod vedením vysokého napûtí, takïe se zde porost jalovcû udrïel hlavnû díky periodick m profiezávkám náletov ch dfievin v ochranném pásmu elektrovodu. V souãasné dobû se systematicky odstraàuje nálet neïádoucích listnat ch dfievin a pravidelnû se kosí ruderalizované ãásti luãního porostu. BIBLIOGRAFIE 453 památka âern ovické jalovce Vlhká pastvina s jalovci v úpadu,, km jihov chodnû od obce âern ovice, 4,5 km severov chodnû od Bechynû. âern ovice 45 433 m V mûra:,6 ha Vyhlá eno: 988 Nejpoãetnûj í populace jalovce obecného v severní ãásti jihoãeského regionu, ãítající nûkolik set vzrostl ch mohutn ch jedincû, rozpt len ch na b valé vlhké pastvinû. 434 TA 8

památka Doubí u Îí ova Izolovan listnat lesík v nivû na levém bfiehu fieky LuÏnice,,5 km severov chodnû od obce Îí ov a km severnû od stfiedu mûsta Veselí nad LuÏnicí. Îí ov u Veselí nad LuÏnicí 405 406 m V mûra:,54 ha Vyhlá eno: 957 Fragment pfiirozené acidofilní doubravy v nivû fieky LuÏnice s charakteristick m druhov m spektrem a s typickou avifaunou a entomofaunou vázanou na dubové porosty. GEOLOGIE Horninové podloïí tvofií biotitická a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum), pfiekrytá jílovitopísãit mi uloïeninami mydlovarského souvrství (neogén) a fluviálními tûrkovit mi písky würmu (pleistocén), na nûï na- sedají fluviální nivní hlíny (holocén). PÛdu tvofií fluvizem glejová. KVùTENA Vegetaci tvofií mal zbytek relativnû pfiirozeného porostu charakteru acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum). Ve stromovém patfie dominuje dub letní (Quercus robur), místy je pfiimí ena bfiíza bûlokorá (Betula pendula), jednotlivû lípa malolistá (Tilia cordata), borovice lesní (Pinus sylvestris), topol osika (Populus tremula), smrk ztepil (Picea abies) ajefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia). Ve slabû vyvinutém kefiovém podrostu se zmlazují dfieviny stromového patra, dále v nûm roztrou enû roste kru ina ol ová (Frangula alnus) a líska obecná (Corylus avellana). V bylinném podrostu v raznû pfievaïuje ostfiice tfieslicovitá (Carex brizoides) azdal ích nenároãn ch acidofilních druhû tu rostou bika bûlavá (Luzula luzuloides), konvalinka vonná (Convallaria majalis), kostfiava ovãí (Festuca ovina), ãern luãní (Melampyrum pratense), kruãinka nûmecká (Genista germanica), k. barvífiská (G. tinctoria) aborûvka ãerná (Vaccinium myrtillus). Místy v ak najdeme také nûkteré nároãnûj í hájové druhy, napfi. kokofiík mnohokvût (Polygonatum multiflorum), lilii Okres Tábor zlatohlávek (Lilium martagon) azvoneãník klasnat (Phyteuma spicatum), do prosvûtlen ch vlhãích míst pronikají nûkteré charakteristické druhy svazu Molinion, zejména srpice barvífiská (Serratula tinctoria), bukvice lékafiská (Betonica officinalis), fiebfiíãek bertrám (Achillea ptarmica) a ole ník kmínolist (Selinum carvifolia), na okraji chránûného území roste i rozrazil dlouholist (Pseudolysimachion longifolium). Velmi sporadicky se na okraji lesního porostu vyskytuje i silnû ohroïen hvozdík py n (Dianthus superbus). ZVÍ ENA Ve vlhké pûdû pod odumfiel m listím Ïijí mimo jiné stfievlíãci Pterostichus gracilis a Platynus livens. Na odumírající kmeny a vûtve stromû jsou vázáni v znaãní brouci, napfi. ãervenáãek Schizotus pectinicornis, a dvoukfiídlí, mimo jiné octomilky Amiota semivirgo, Drosophila tristis a Chymomyza distincta. Na kokofiíku a konvalinkách Ïijí larvy pilatky Phymatocera aterrima. LESNICTVÍ Skupinovitû smí en, asi devadesátilet lesní porost je mal m fragmentem pfiirozené doubravy. Na jihov chodním okraji chránûného území je lemován úzk m pruhem monokulturní borové kmenoviny stáfií 50 let. Lesnicky se zde nehospodafií, pouze v borovém porostu jsou provádûny probírky asanaãního charakteru. VYUÎITÍ Okraje lesního porostu jsou nepfiíznivû ovlivnûny obohacováním Ïivinami z okolních zemûdûlsk ch pozemkû, coï se projevuje ífiením nûkter ch nitrofilních a expanzivních druhû rostlin, napfi. bezu ãerného, tfitiny kfiovi tní, kerblíku lesního akrtiãníku hlíznatého. BIBLIOGRAFIE 450, 800 Listnat, relativnû pfiirozen porost acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum). Ve stromovém patru dominuje dub letní (Quercus robur) s v znamnûj í pfiímûsí bfiízy bûlokoré (Betula pendula). TA 9 435

âeskobudûjovicko GEOLOGIE Horninové podloïí tvofií biotitická a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum), pfiekrytá terciérními jílovitopísãit mi uloïeninami (neogén), fluviálními tûrkovit mi písky rissu (pleistocén) a nivními hlínami (holocén). PÛdním pokryvem je fluvizem glejová a glej typick. KVùTENA Nejv znamnûj- ím typem vegetace jsou vodní a mokfiadní spoleãenstva komplexu mrtv ch ramen a tûní, nacházejících se v rûzném stupni zazemnûní. Nejcennûj í jsou spoleãenstva vzpl vav ch vodních rostlin na otevfien ch vodních plochách (Nymphaeion albae, Batrachion aquatilis, Hydrocharition). Pfii bfiezích nebo v zazemnûn ch tûních jsou vyvinuté porosty vysok ch ostfiic (Caricion gracilis) arákosin (Phragmition communis). Cel tento komplex obklopují vlhké louky svazû Molinion a Calthion, které místy na ponûkud su ích stanovi tích pfiecházejí k mezofilním luãním spoleãenstvûm svazû Alopecurion pratensis a Arrhenatherion a místy ke krátkostébeln m trávníkûm. Pro tûnû a pfiilehlé mokfiady jsou charakteristické zejména Ïebratka bahenní (Hottonia palustris), rdest ostrolist (Potamogeton acutifolius), bublinatka jiïní (Utricularia australis), stulík Ïlut (Nuphar lutea), voìanka Ïabí (Hydrocharis morsus-ranae), zábûlník bahenní (Comarum palustre), kosatec Ïlut (Iris pseudacorus), orobinec irolist (Typha latifolia), ostfiice tíhlá (Carex gracilis), o. nedo áchor (C. pseudocyperus), o mûch fikatá (C. vesicaria), ptaãinec bahenní (Stellaria palustris), psineãek v bûïkat (Agrostis stolonifera), tfitina edavá (Calamagrostis canescens), zblochan vod- Soustava mrtv ch ramen fieky LuÏnice a nivních tûní, obklopen ch vlhk mi loukami a plochami mokfiadní vegetace. ní (Glyceria maxima), karbinec evropsk (Lycopus europaeus), rozpuk jízliv (Cicuta virosa), bazanovec kytkokvût (Naumburgia thyrsiflora), blatouch bahenní (Caltha palustris), tuïebník jilmov (Filipendula ulmaria), smldník bahenní (Peucedanum palustre), svízel moãálov (Galium uliginosum), lilek potmûchuè (Solanum dulcamara), Èovík vodní (Rumex aquaticus), bolehlav plamat (Conium maculatum) a tavolník vrbolist (Spiraea salicifolia). Na mezofilních loukách rostou napfi. bukvice lékafiská (Betonica officinalis), ãertkus luãní (Succisa pratensis), svízel severní (Galium boreale), krvavec toten rezervace Dráchovské tûnû Louky a tûnû na levém bfiehu fieky LuÏnice severov chodnû od obce Dráchov, km jiïnû od Sobûslavi. Dráchov 404 407 m V mûra: 39,57 ha Vyhlá eno: 996 Soustava mrtv ch ramen fieky LuÏnice a nivních tûní s charakteristickou vegetací ponofien ch a vzpl vav ch vodních makrofyt, s fiadou ohroïen ch druhû rostlin a ÏivoãichÛ. TÛnû jsou obklopeny vlhk mi loukami a plochami mokfiadní vegetace v zazemnûn ch terénních depresích. 436 TA 0

Okres Tábor (Luscinia megarhynchos), Ïluva hajní (Oriolus oriolus) a strakapoud mal (Dendrocopos minor). V tûních se rozmnoïují skokan zelen (Rana kl. esculenta) arosniãka zelená (Hyla arborea). Pravidelnû jsou nacházeny pobytové stopy vydry fiíãní (Lutra lutra). (Sanguisorba officinalis), Ïlu- Èucha lesklá (Thalictrum lucidum) a v such ch trávnících itrávniãka obecná pravá (Armeria vulgaris subsp. vulgaris). VpobfieÏních lemech LuÏnice rostou rozrazil dlouholist (Pseudolysimachion longifolium) a ostfiice banátská (Carex buekii). V zazemnûn ch ãástech tûní se vytváfiejí porosty baïinn ch vrbin (Salicion cinereae) s dominantní vrbou popelavou (Salix cinerea), v jiïní ãásti území pfiírodní rezervace se nachází fragment mokfiadní ol iny (Alnion glutinosae). Podél LuÏnice je vytvofien souvisl lem bfiehov ch porostû s pfievahou vrby kfiehké (Salix fragilis) a ol- e lepkavé (Alnus glutinosa). ZVÍ ENA V pfiírodní rezervaci Ïijí nûkteré vzácné, z krajiny mizející druhy broukû, napfi. na ãistci bahenním nosatci Thamiocolus viduatus a T. pubicollis, v mokrém detritu mravencomil Euconnus rutilipennis, z vodních broukû jsou pozoruhodnûj í plavãík Haliplus immaculatus a potápník Rhantus latitans. Na porost ol í a vrb je vázán v skyt nûkter ch blanokfiídl ch, mimo jiné pilatky Croesus varus, a dvoukfiídl ch, z nichï se vyskytují napfi. lupice Medetera jacula, parazitující u kûrovcû, vrtule Euphranta toxoneura, parazitující u nûkter ch pilatek, moucha Caricea falculata a struïilka Mycetobia obscura, vyvíjející se pravdûpodobnû ve vytékající míze stromû. V území Ïije 30 druhû váïek. Chránûné území se vyznaãuje druhovû pestrou avifaunou, která zahrnuje jak druhy vod a otevfien ch mokfiadû, tak druhy vázané na porosty kfiovin a stromû. K nejpoãetnûj- ím ptákûm v pfiírodní rezervaci patfií rákosník prouïkovan (Acrocephalus schoenobaenus), cvrãilka zelená (Locustella naevia) a strnad obecn (Emberiza citrinella). Na tûních hnízdí potápka malá (Tachybaptus ruficollis), kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopfiivka obecná (Anas strepera). V pfiírodní rezervaci Ïijí také moudivláãek luïní (Remiz pendulinus), slavík obecn VYUÎITÍ Na su ích plochách se nacházejí kulturní louky s dominancí lipnice luãní (Poa pratensis) a medyàku vlnatého (Holcus lanatus), pravidelnû sklízené. Zbytek luãních porostû je pro udrïení druhové diverzity úãelovû kosen. V centrální ãásti chránûného území je mal lesík tvofien bfiízou bûlokorou s pfiímûsí dubu letního kter je vyuïíván pro myslivecké úãely (krmelec, posed). V hledovû se plánuje obnova ãásti zazemnûn ch mrtv ch ramen a tûní jejich selektivním odbahnûním. BIBLIOGRAFIE 79, 89, 33 Spoleãenstvo vzpl vav ch vodních rostlin (Nymphaeion albae) na hladinû tûnû s kvetoucím stulíkem Ïlut m (Nuphar lutea). TA 437

âeskobudûjovicko GEOLOGIE Horninové podloïí tvofií migmatitizovaná biotitická, sillimanit-biotitická a cordierit-biotitická pararula (moldanubikum), pfiekrytá deluviálními, místy soliflukãními sedimenty (pleistocén), fluviálními písãit mi hlínami a hlinit mi písky (holocén) a sedimenty vodních nádrïí (recent). PÛdním typem ochranného pásma je glej typick, v okolí pak pseudoglej typick. KVùTENA Pfiedmûtem ochrany je rybník, na jehoï volné vodní hladinû jsou vyvinuta spoleãenstva vzpl vav ch vodních makrofyt svazu Nymphaeion albae s pomûrnû rozsáhlou populací leknínu bílého (Nymphaea alba). Podél obvodu rybníka je vyvinut úzk lem litorálních rákosin (Phragmition communis), v nichï dominuje rákos obecn (Phragmites australis) s malou pfiímûsí i áku vroubkovaného (Scutellaria galericulata), lilku potmûchuti (Solanum dulcamara) a kypreje obecného (Lythrum salicaria). Zejména na západním bfiehu pfiecházejí rákosiny pfies úzk pruh ostfiicov ch spoleãenstev svazû Caricion fuscae a Sphagno recurvi-caricion canescentis s bazanovcem kytkokvût m (Naumburgia thyrsiflora), zábûlníkem bahenním (Comarum palustre), ostfiicí Vodomil ãern (Hydrophilus piceus) je na ím nejvût ím vodním broukem. Má dravé larvy, ale dospûl brouk je b loïrav. Pomûrnû dobfie létá. Na obvodu rybníka je vyvinut úzk lem litorálních rákosin, v nichï dominuje rákos obecn (Phragmites australis). dvoumuïnou (Carex diandra), o. obecnou (C. nigra), o. edavou (C. canescens), ptaãincem bahenním (Stellaria palustris), kozlíkem dvoudom m (Valeriana dioica), violkou bahenní (Viola palustris) a svízelem prodlouïen m (Galium elongatum) ke kulturním kosen m loukám na bázi svazu Molinion. V severní ãásti rybniãní v topy se nacházejí ãásteãnû ruderalizované porosty z okruhu svazu Caricion gracilis (Phalaridetum arundinaceae), tvofiené chrasticí rákosovitou (Phalaroides arundinacea) s pfiimí en mi dal ími druhy, napfi. ostfiicí tíhlou (Carex gracilis), vrbinou obecnou (Lysimachia vulgaris), zblochanem vodním (Glyceria maxima), karbincem evropsk m (Lycopus europaeus), tfitinou edavou (Calamagrostis canescens), blatouchem bahenním (Caltha palustris), kopfiivou dvoudomou (Urtica dioica) aj. ZVÍ ENA V pobfieïních biotopech se hojnû vyskytují stfievlíãci Omophron limbatum, Trichocellus placidus a Demetrias atricapillus, nûkteré pomûrnû lokálnû roz ífiené druhy dvoukfiídl ch (napfi. mrvnatka Crumomyia pedestris) a místy i plo tice Hebrus pusillus z ãeledi ra elinatkovit ch. Zvodních broukû zde Ïije nápadn vodomil ãern (Hydrophilus piceus). Rybník byl do 70. let 0. století jedním z tradiãních hnízdi È rybáka ãerného (Chlidonias niger). Dnes zde hnízdí jen bûïné druhy vodních ptákû, napfi. kopfiivka obecná (Anas strepera), polák chocholaãka (Aythya fuligula) a lyska ãerná (Fulica atra). památka Faráfisk rybník Faráfisk rybník (4,5 ha) u silnice Veselí nad LuÏnicí Karda ova eãice, 800 m západnû od obce Drahov. Drahov VYUÎITÍ Rybník je vyuïíván k chovu kapfií násady. V posledních letech je velikost rybí obsádky sniïována a je limitováno hnojení. Hospodáfisk cyklus je jednohorkov. Pfied vyhlá ením ochrany byl rybník odbahnûn a deponie umístûny témûfi po celém jeho obvodu. Jsou porostlé ruderalizovanou terestrickou rákosinou a pomalu 45 47 m V mûra: 6,79 ha Vyhlá eno: 988 (ochranné pásmo je zfiízeno v ífii 00 m podél hranice pfiírodní památky) Mal eutrofní rybník s fragmenty litorálních porostû a vegetací vzpl vav ch vodních makrofyt s poãetnou populací leknínu bílého a s bûïnou vodní avifaunou. zarûstají nitrofilními dfievinami, zejména bezem ãern m. POZNÁMKA Leknín bíl je vâechách povaïován za pûvodní druh jen v Polabí, v jihoãeském regionu je zfiejmû vysazen. BIBLIOGRAFIE 53, 54, 55, 79 438 TA

Okres Tábor památka Granátová skála Skála ve stráni na pravém svahu hlubokého údolí LuÏnice v západní ãásti Tábora, 400 m jihozápadnû od historického námûstí v Tábofie, naproti silniãnímu mostu pfies LuÏnici do âelkovic. Tábor 405 48 m V mûra: 0,4 ha Vyhlá eno: 940 Mohutn skalní v choz se specifick m petrografick m sloïením, vznikl na kontaktu pararul a vyvfielého táborského syenitu, s hojn mi granáty. GEOLOGIE Základní horninou, která tvofií podloïí pfiírodní památky je tzv. merismit (agmatit), vznikl smí ením hornin na styku rul pestré série moldanubika s vyvfiel m magmatem biotiticko-pyroxenického syenitu táborského typu (jihov chodní v bûïek stfiedoãeského plutonu). Hornina je tvofiena dvûma sloïkami. Tmav í základní substrát je biotitická pararula, svûtl podíl je tvofien K-Ïivcem, plagioklasem, kfiemenem a granátem. Svûtlá sloïka, tzv. metatekt, tvofií nepravidelné Ïilky oddûlující navzájem ãásti základního substrátu a obsahující zároveà v echny granáty, vzniklé pfii tuhnutí horniny na úkor biotitu pûvodní pararuly. Uvolnûn draslík se pfiitom patrnû podílel na vzniku K-Ïivce v metatektu. V granátech pfieva- Ïuje almandinová sloïka s men- í pfiímûsí sloïky pyropové. Jsou ãervené aï tmavohnûdé a mají tvar nepravideln ch zrn, nûkdy kosoãtvereãného dvanáctistûnu, a dosahují v jimeãnû velikosti vla ského ofiechu. V okolí skály vznikly pûdy typu rankerû (ranker kambick ) s kambizemí typickou. KVùTENA Skalní v choz a pfiilehl svah jsou v souãasné dobû z vût í ãásti zarostlé listnat m porostem náletového pûvodu s pfievahou lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) aspfiímûsí habru obecného (Carpinus betulus), javoru babyky (Acer campestre), trnovníku akátu (Robinia pseudacacia), jilmu horského (Ulmus glabra) asbe- zem ãern m (Sambucus nigra) v podúrovni. Porost má do znaãné míry charakter suèového lesa, v jehoï bylinném podrostu se nacházejí i nûkteré druhy pro suèové lesy typické, napfi. piïmovka mo usová (Adoxa moschatellina), baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis) aplicník tmav (Pulmonaria obscura), pfievaïují v ak spí e druhy nitrofilní, jako ãesnáãek lékafisk (Alliaria petiolata), vla toviãník vût í (Chelidonium majus), kakost smrdut (Geranium robertianum) a kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica). ZVÍ ENA Díky návaznosti na pfiirozené biotopy v údolí LuÏnice je fauna bezobratl ch chránûného území pomûrnû pestrá. Tvofií ji mimo jiné chvostnatka Lepismachilis y-signata, nûkolik druhû stejnonoïcû a samotáfisk ch vãel a vût í poãet broukû, z nichï stfievlík Carabus intricatus a mrchoïrout Catops picipes nejsou v mûstském prostfiedí pfiíli neobvykl mi Ïivoãichy. V dfievinn ch náletov ch porostech mohou hnízdit bûïné druhy ptákû vázan ch na otevfienou krajinu a lidská sídla, napfi. kos ãern (Turdus merula) a s kora koàadra (Parus major). VYUÎITÍ Skalní v choz se nachází na lokalitû intenzivnû stavebnû vyuïívané uï od stfiedovûku, a je tedy nutno pfiedpokládat, Ïe jeho nynûj í rozsah a zejména tvar ukonãení na horním i spodním konci je v sledkem lidského pûsobení. Ze západní strany se ke skále pfiimyká kostel sv. Jakuba se hfibitovní zdí, podél v chodního okraje prochází schodi tû pfiekonávající v kov rozdíl od nábfieïí LuÏnice k ulici Na Parkánech v místû historick ch mûstsk ch hradeb. AlespoÀ spodní okraj skalního v chozu je potfiebné udrïovat v bezlesém stavu z dûvodû osvûtov ch. BIBLIOGRAFIE 00, 98, 60 Skalní v choz ve stráni nad prav m bfiehem LuÏnice v západní ãásti Tábora se pro bohat v skyt granátû naz vá Granátová skála. Detail horniny Granátové skály. Svûtlá vloïka, tzv. metatekt, tvofií nepravidelné Ïilky, oddûlující navzájem ãásti základního substrátu a obsahuje v echny granáty. Ty mají ãervenou aï tmavohnûdou barvu. TA 3 439

âeskobudûjovicko GEOLOGIE Horninov podklad tvofií biotiticko-muskovitické svorové ruly (fly oidní ch novská skupina moldanubika), pfiekryté slabou vrstvou deluviálních sedimentû (pleistocén). PÛdním pokryvem je kambizem typická kyselá. KVùTENA Chránûné území tvofií mírné svahy nepouïívané úvozové cesty s porosty krátkostébeln ch travinnobylinn ch spoleãenstev svazû Violion caninae a Cynosurion. Hlavním pfiedmûtem ochrany je poãetná populace hofieãku mnohotvárného ãeského (Gentianella praecox subsp. bohemica), kter roste zejména na západnû exponovaném svahu úvozu. V souãasné dobû ãítá zhruba 500 kvetoucích jedincû, jednotlivé exempláfie se zaãínají objevovat ivzatravnûné b valé vozovce. Z dal ích druhû rostou v chránûném území smilka tuhá (Nardus stricta), vítod obecn (Polygala vulgaris), pryskyfiník hlíznat (Ranunculus bulbosus), pampeli ka srstnatá (Leontodon hispidus), ovsífi p fiit (Helictotrichon pubescens), fiebfiíãek obecn (Achillea millefolium), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), ovsík vyv en (Arrhenatherum elatius), svûtlík lékafisk (Euphrasia rostkoviana), úroãník bolhoj (Anthyllis vulneraria), hvozdík kropenat (Dianthus deltoides), mochna stfiíbrná V skyt hofieãku mnohotvárného ãeského na lokalitû na Táborsku je pomûrnû vzdálen od míst jeho nejvût í koncentrace v umavském podhûfií. Krátkostébelná, floristicky pestrá pastvinná spoleãenstva svazû Cynosurion a Violion caninae na svazích nepouïívané úvozové cesty s v skytem poãetné populace hofieãku mnohotvárného ãeského (Gentianella praecox subsp. bohemica). (Potentilla argentea), m. jarní (P. tabernaemontani), pupava bezlodyïná (Carlina acaulis), pry ec chvojka (Tithymalus cyparissias), matefiídou ka vejãitá (Thymus pulegioides), zvonek rozkladit (Campanula patula), chrpa luãní (Jacea pratensis), svízel syfii Èov (Galium verum), lomikámen zrnat (Saxifraga granulata) aj. ZVÍ ENA Fauna bezobratl ch je negativnû ovlivnûna hospodafiením na sousedících polích. Pfiesto vykazuje prvky pfiirozen ch stanovi È, jak m je napfi. stfievlík Carabus auronitens, charakteristick podhorsk druh. Stfievlíãek Badister meridionalis a bedlobytka Cordyla fissa jsou velmi lokálnû roz ífiené druhy známé zatím pfieváïnû z niï ích poloh. Saranãe Tetrix bipunctata je typická spí e pro vfiesovi tû a podobné su í biotopy. VYUÎITÍ Plocha pfiírodní památky je pravidelnû kosena. V místech koncentrace hofieãku jsou provádûny speciální zásahy pro podporu jeho v skytu. Po uzrání semen hofieãku je vláãením naru ován zapojen travní drn a zpûtnû vysévána ãást pfiedem sebran ch semen. BIBLIOGRAFIE 79, 47 památka Hroby Travnatá úvozová cesta, km severov chodnû od obce Hroby. Hroby 49 500 m V mûra: 0,4 ha Vyhlá eno: 990 Krátkostébelná floristicky pestrá pastvinná spoleãenstva na mírn ch svazích úvozové cesty s poãetnou populací hofieãku mnohotvárného ãeského. 440 TA 4

Okres Tábor rezervace Choustník Les a zfiícenina hradu ve vrcholové ãásti vrchu Choustník (689, m), km v chodnû od obce Choustník. Choustník 66 689 m V mûra: 9,90 ha Vyhlá eno: 949 Pfiirozené a polopfiirozené porosty kvûtnat ch buãin s fragmenty suèového lesa a reliktního boru. Na vrcholovém hfibetu jsou mohutné skalní útvary vzniklé periglaciální modelací terénu, na jihozápadním ostrohu se nachází zfiícenina stfiedovûkého hradu. GEOLOGIE Horninov m podloïím je dvojslídná hrubozrnná ortorula, místy porfyrická, s hojn m turmalínem (moldanubikum). Vrcholové ãásti vévodí asi 400 m dlouh a0 40 m irok skalní útvar smûru JZ SV, tvofien skalními hradbami a tory a úpatním balvanov m mofiem, vznikl v pleistocenním periglaciálním klimatu. PÛdním typem na plo ích ãástech terénu je kyselá kambizem, na zazemnûn ch sutích ranker kambizemní, na extrémních skalnat ch stanovi tích ranker typick. KVùTENA Vût inu plochy pfiírodní rezervace pokr vají smí ené lesní porosty charakteru kostfiavov ch buãin (Festuco altissimae-fagetum), pfiípadnû buãin s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum), s ãetn mi pfiechody ke spoleãenstvûm suèov ch lesû svazu Tilio-Acerion. Vzhledem k dlouhodobému antropickému ovlivnûní celé lokality se nejedná o zcela pfiirozené porosty. Stromové patro tvofií hlavnû buk lesní (Fagus sylvatica) a javor klen (Acer pseudoplatanus), pfiimí eny jsou smrk ztepil (Picea abies), jasan ztepil (Fraxinus excelsior), javor mléã (Acer platanoides) a jilm horsk (Ulmus glabra). Kefiové patro je vyvinuto pouze místy arostou v nûm bûïné synantropní druhy, hlavnû bez ãern (Sambucus nigra) ab. ãerven (S. racemosa), vzácnûji líska obecná (Corylus avellana), kru- ina ol ová (Frangula alnus), zimolez ãern (Lonicera nigra) a brslen evropsk (Euonymus europaeus), místy se objevují zmlazující se dfieviny stromového patra. V bylinném podrostu jsou hojné kostfiava lesní (Festuca altissima), baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis) anet kavka nedûtklivá (Impatiens noli-tangere), dále roztrou enû najdeme svízel vonn (Galium odoratum), pitulník horsk (Galeobdolon montanum), p eníãko rozkladité (Milium effusum), svefiep BenekenÛv (Bromus benekenii), samorostlík klasnat (Actaea spicata), kokofiík mnohokvût (Polygonatum multiflorum), ãarovník prostfiední (Circaea intermedia), lipnici hajní (Poa nemoralis), strdivku nicí (Melica nutans), kopytník evropsk (Asarum europaeum), váleãku lesní (Brachypodium sylvaticum), vraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia), vûsenku nachovou (Prenanthes purpurea), prvosenku vy í (Primula elatior), bukovník kapraìovit (Gymnocarpium dryopteris), kapraì rozloïenou (Dryopteris dilatata). Na úpatních sutích rostou vzácnû dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia) a sasanka pryskyfiníkovitá (Ane- Mohutné skalní útvary (mrazové sruby a skalní hradby) vzniklé periglaciální modelací terénu na vrcholovém hfibetu. TA 5 44

âeskobudûjovicko monoides ranunculoides). V znaãná jsou vlhkomilná spoleãenstva mechû a kapradin zastínûn ch skal (Hypno-Polypodietum) se sleziníkem ãerven m (Asplenium trichomanes), puch finíkem kfiehk m (Cystopteris fragilis) a osladiãem obecn m (Polypodium vulgare). Na malé skalnaté plo- e ve vrcholové partii je zachován fragment nevyhranûného reliktního boru (Dicrano-Pinion), tvofien borovicí lesní (Pinus sylvestris) abfiízou bûlokorou (Betula pendula), v jehoï bylinném patfie rostou metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa) a borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus). Vegetace vrcholové ãásti hlavního hfibetu je velmi heterogenní a silnû antropicky ovlivnûná, nejvíce v bezprostfiedním okolí hradní zfiíceniny. Kromû jin ch hub byly v pfiírodní rezervaci nalezeny dva vzácnûj í druhy pevníkû, pevník smrkov (Columnocystis abietina) a p. vonn (Cystostereum murraii), oba na jedli. ZVÍ ENA Na lokalitû Ïijí nûkteré druhy broukû typick ch pro vy í polohy, napfi. stfievlík Cychrus caraboides adrabãík Phloeostiba lapponica. Mezi dvoukfiídl m hmyzem byly také zaznamenány lokálnû roz ífiené druhy, napfi. bránûnka Beris geniculata a octomilka Leucophenga maculata, vázaná na staré stromy napadené choro- i. V znamn je i v skyt poskoãilky Sectiliclava paliuri zfiádu blanokfiídl ch. Z plïû je odtud uvádûn zemoun skalní (Aegopis verticillus), v jihoãeském regionu velmi vzácná vfietenatka mnohozubá (Laciniaria plicata) a dal í suèové druhy. Kromû bûïn ch lesních druhû ptákû zde Ïijí nûkteré druhy evropského listnatého lesa s úzkou vazbou na star í porosty, zejména holub doupàák (Columba oenas), Ïluna zelená (Picus viridis), dlask tlustozob (Coccothraustes coccothraustes) a s kora babka (Parus palustris). Hnízdí zde také v r Vrcholov hfibet Choustníku se zfiíceninou hradu zaloïeného ve 3. století a komplexem víceménû pfiirozen ch smí en ch porostû. velk (Bubo bubo), krahujec obecn (Accipiter nisus) a datel ãern (Dryocopus martius). LESNICTVÍ S v jimkou hradního komplexu a skalních útvarû pokr vají lesní porosty celé území pfiírodní rezervace, pouze jihov chodní svahy Choustníka v ak náleïejí k lesním pozemkûm. Na vût inû plochy dominují pfiirozené klenové buãiny (00 50 let). Buk a klen se také pomûrnû dobfie zmlazují. Porost má volnûj í zápoj, na fiadû míst je v dûsledku polomû mezernat. Vtrou enû se objevují jedle, javor mléã, jasan a odumírající jilm horsk. Antropické ovlivnûní z minulosti se projevuje ve zv eném podílu smrku a v kulturním charakteru stejnovûk ch partií porostu. V poslední dobû je chránûné území ponecháváno samovolnému v voji. VYUÎITÍ Okolí hradu bylo ve stfiedovûku zarostlé lesem mnohem ménû neï v souãasné dobû. Návrh na ochranu tohoto území byl zaregistrován jiï vroce 96, od té doby se ãást území vyvíjí bez hospodáfisk ch zásahû. Kolem zfiíceniny prochází znaãená turistická stezka. Rezervace je hojnû nav tûvována turisty a horolezci, ktefií se lapávají zejména vegetaci vrcholové plo iny se skalními útvary, kde se pak ífií ruderální druhy rostlin. HISTORIE Hrad Choustník byl zaloïen ve 3. století pány z Choustníku, ktefií ho v ak jiï v roce 3 vymûnili spetrem z RoÏmberka za Prãici a nûkterá men í panství. RoÏmberkové hrad novû opevnili a uãinili jej hlavním opûrn m bodem na severov chodní hranici svého jihoãeského dominia. V 6. století v znam hradu silnû poklesl a po rozprodání choustnického panství Petrem Vokem z RoÏmberka zaãal hrad chátrat a byl záhy zcela opu tûn. BIBLIOGRAFIE 38, 98, 30, 435, 449, 646, 774, 797, 800 44 TA 6

Národní pfiírodní památka Ch novská jeskynû Krasová jeskynû, jejíï vchod leïí,5 km jihozápadnû od obce Dolní Hofiice a,5 km severoseverov chodnû od obce Ch nov. Dolní Hofiice 540 m (úroveà vchodu do jeskynû) V mûra: 0,09 ha Vyhlá eno: 949 (pozemek se vchodem do jeskynû) Nejrozsáhlej í jeskynní systém jihoãeského regionu, vznikl v hrubozrnn ch krystalick ch vápencích i nekrasov ch horninách, pozoruhodná geologická a mineralogická lokalita. Pfiirozené zimovi tû nûkolika druhû netop rû. GEOLOGIE Jeskynû se nachází pod jihov chodními svahy Pacovy hory (593 m n. m.) vmonoklinálnû uloïeném souvrství metamorfovan ch hornin pestré série moldanubika. Tektonicky poru ené hofiické souvrství probíhá ve smûru V Z a uklání se k severu v úhlu 45 55. Jeho mocnost kolísá od 50 do 00 m a je tvofieno krystalick m vápencem uloïen m v jemnozrnném vápenci dolomitickém aï dolomitu, jehoï nadloïí a podloïí tvofií vrstvy ãernozeleného amfibolitu s pfiímûsí men ích vloïek erlanû, kfiemencû a rohovcû. Celé toto souvrství je uloïeno v okolních dvojslídn ch ch novsk ch svorov ch rulách a svorech. PÛdním pokryvem Pacovy hory je kambizem typic- ká, na skalnat ch stanovi tích s bezprostfiedním vlivem vápencového podloïí pfiecházející ke kambizemní rendzinû. Západní ãást masivu Pacovy hory je vytûïena rozsáhl m lomem, v nûmï skonãila tûïba zaãátkem 90. let. 0. století. PfiestoÏe jeskynní prostory zasahují i do nadloïních hornin vãetnû nekarbonátov ch, primární krasové procesy jsou vázány na maximálnû m mocnou polohu pomûrnû ãistého krystalického vápence (mramoru), vyvinutou ve svrchní ãásti karbonátového souvrství. Nejvût í podíl na vzniku jeskynû má koroze karbonátov ch hornin probíhající zejména v místech tektonick ch poruch. Vût ina chodeb Ch novské jeskynû má proto puklinov aï tunelovit charakter. Systém vzestupn ch sifonû probíhá v nûkolika odvodàovacích úrovních ve smûru Z V. Tyto chodby jsou nepravidelnû kfiíïeny uklonûn mi vertikálními puklinami s orientací SSZ JJV, jejichï sklon je vût inou shodn se sklonem vápencového souvrství. Vody podzemního toku vytváfiely zfiejmû jiï od mlad ích tfietihor komplikovan krasov systém, z nûhoï je v souãasné dobû známo témûfi 400 m chodeb, prozkouman ch do hloubky 86 m pod povrchem terénu. Velká ãást tûchto prostor je trvale zatopena vodou. PÛvod vody není dosud zcela objasnûn. PonûvadÏ nebylo prokázáno Ïádné spojení s povrchov mi toky v okolí, je pravdûpodobné, Ïe se jedná o vodu z nekrasov ch hornin, která se akumuluje ve vápencové zónû, ãemuï odpovídá i její vysoká kvalita. Stopovacími zkou kami v letech 960 970 byl zji tûn v vûr podzemního toku v tzv. Rutické vyvûraãce, vzdálené asi,5 km od prozkoumaného jeskynního systému. Rozdílné v sledky tûchto pokusû svûdãí o sloïitosti dosud neznámého pokraãování jeskynû. Absence rozpustné vápencové sloïky v nadloïí jeskynû je pfiíãinou omezené tvorby krápníkové v zdoby. Ze sintrov ch forem nalézáme pfieváïnû nepravé pisolity, drobné krápníky (do 5 cm) a sintrové náteky a kûry. Jedineãná je modelace stûn tvofiená celou fiadou primárních korozních, erozních a evorzních tvarû, z nichï jsou v razné Okres Tábor zvlá tû hrnce, oka, hrnky, Ïlaby, vodní ãáry a dal í. PÛsobením selektivní koroze jsou z mramorû vypreparovány nûkteré zajímavé minerály, napfi. kfiemen, palygorskit, diopsid aj., mnohde v krystalick ch formách. Do dne - ní doby bylo z lokality Pacova hora, jejíï souãástí je jeskynû, popsáno více neï 50 minerálû. Skuteãnou pozoruhodností Ch novské jeskynû je jedineãná barevnost vodou vyhlazen ch stûn, zpûsobená pfiedev ím stfiídáním rovn ch a zvlnûn ch pruhû tmavozelen ch amfibolitû s bûlostn mi partiemi krystalick ch vápencû a dolomitû a pfiítomností dal ích chemick ch, pfiípadnû mechanick ch pfiímûsí. Vtrvale zatopen ch ãástech je pak pestrost vlastních mramorû ovlivnûna dal ími minerály ve formû gelu, kter pokr vá stûny jeskynû. Zbarvení tûchto stûn se pohybuje od ãistû bílé pfies Ïlutou, rûïovou, ãervenou, fialovou aï do zelené a ãerné barvy. KVùTENA Pfiirozen mi porosty na povrchu nad jeskynním systémem byly dubohabfiiny (Carpinion) spfiechody k vápnomilné kvûtnaté buãinû (Cephalanthero-Fagetum) na severních svazích. Souãasná vegetace Pacovy hory je tvofiena pfieváïnû smrkov m lesem s pfiímûsí buku lesního (Fagus sylvatica), dubu letního (Quercus robur) aborovice lesní (Pinus sylvestris). V podrostu se objevují nûkteré bûïné druhy typické pro dubo- Opu tûn vápencov lom v západní ãásti masivu Pacovy hory. Podzemní systém Ch novské jeskynû se nachází v pomûrnû malé vzdálenosti za obnaïenou lomovou stûnou. Netop r fiasnat (Myotis nattereri). Ch novská jeskynû je nejvût- ím znám m pfiirozen m zimovi - tûm tohoto druhu v Evropû. Roãnû zde pfiezimuje aï 70 jedincû. TA 7 443

âeskobudûjovicko 3 habfiiny nebo jedlobuãiny, mimo jiné zvonek fiepkovit (Campanula rapunculoides), hrachor jarní (Lathyrus vernus), svízel okrouhlolist (Galium rotundifolium), Ïindava evropská (Sanicula europaea), váleãka lesní (Brachypodium sylvaticum), ale i nûkteré druhy v raznûji teplomilné a vápnomilné, napfi. oman hnidák (Inula conyza), kru tík tmavoãerven (Epipactis atrorubens), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), ostruïiník skalní (Rubus saxatilis) aj. Maloplo nû se vyskytují travinobylinná spoleãenstva semixerotermních trávníkû (Bromion erecti) s pfievahou váleãky prapofiité (Brachypodium pinnatum) adruhovû bohatá lemová spoleãenstva svazu Trifolion medii s dominantním jetelem prostfiedním (Trifolium medium) a v skytem ãern e hajního (Melampyrum nemorosum) a fiepíku lékafiského (Agrimonia eupatoria). PoblíÏ vstupu do jeskynû roste vzácná mykorhizní muchomûrka i kovitá (Amanita strobiliformis). Nad jeskynním systémem dnes pfievaïují zemûdûlské kultury na orné pûdû. ZVÍ ENA Víceménû stál mi obyvateli jeskynû je nûkolik druhû dvoukfiídl ch, napfi. lan Ïovka Heleomyza captiosa a bedlobytka Mycetophila ichneumonea. K pfiezimování se do jeskynû uchylují mûra sklepnice obecná (Scoliopteryx li- 3 PfiestoÏe v jeskyni není klasická krápníková v zdoba, v nepfiístupn ch ãástech se tvofií ojedinûlé sintrové formy. Na snímku egutaãní jamka s jeskynními perlami. 4 Dodnes je zachován historick ráz zpfiístupnûní jeskynû, která byla otevfiena pro vefiejnost jiï roku 868. 5 Tektonické poruchy b vají nejãastûji vyplnûny kfiemenem nebo chalcedonem. Odolnûj í materiál v plní je ze stûn následnû vypreparován krasov m procesem. batrix) a píìalka jeskynní (Triphosa dubitata), v sousedství jeskynû byl zaznamenán soumraãník mochnov (Pyrgus serratulae), charakteristick pro su í lesostepní stránû. Na otevfien ch stanovi tích na Pacovû hofie Ïije stepní plï suchomilka obecná (Xerolenta obvia). Mezi devíti zaznamenan mi druhy netop rû jsou nejpoãetnûj í netop r vodní (Myotis daubentonii), netop r u at (Plecotus auritus), n. fiasnat (Myotis nattereri) a n. velk (M. myotis). Vzácnû se vyskytují n. vousat (M. mystacinus), n. velkouch (M. bechsteinii), n. BrandtÛv (M. brandtii), n. ãern (Barbastella barbastellus) a n. veãerní (Eptesicus serotinus). VYUÎITÍ Ch novská jeskynû je nejstar í zpfiístupnûnou jeskyní v âeské republice (868). V souãasné dobû ji nav- tíví více neï 40 000 turistû roãnû. Voda podzemního toku jeskynû je vyuïívána jako vysoce kvalitní zdroj pitné vody. Ochrana lokality spoãívá pfiedev ím v minimalizaci vlivû provozu jeskynû, zejména v regulaci náv tûvnosti, striktním dodrïování náv tûvního fiádu, odstraàování negativních následkû dfiívûj ích zpfiístupàovacích prací a odstraàování flóry kolem svítidel. V zimním období je nezbytné uzavfiení jeskynû pro náv tûvníky kvûli pfiezimující kolonii netop rû. Povrch nad jeskyní je vyuïíván jako orná pûda, v budoucnu je potfieba upfiesnit podmínky pro dal í zemûdûlské hospodafiení. Ochranu aprovoz jeskynû celoroãnû zaji Èují pracovníci Správy Ch novské jeskynû. HISTORIE Objev jeskynû je úzce spjat s místní tûïbou vápence, jejíï historie sahá aï do 6. století. V roce 863 byl v jednom ze selsk ch lomû na jiïním svahu Pacovy hory odkryt vstup do jeskynû. Oficiálním datem objevu je 4. ãervenec 863, kdy jeskyni prozkoumal dozorce nad vápnem Jan Strnad. V srpnu téhoï roku provedla v zkum komise Zemského musea v Praze ve sloïení prof. Friã, dr. Krejãí a Ing. Wett, která podala první odbornou zprávu o lokalitû v ãasopisu Îiva. Jeskynû byla jiï od roku 868 zpfiístupnûna vefiejnosti ãleny rolnické rodiny Rothbauerov ch zdolních Hofiic. Av ak teprve po 75 letech byly obnoveny dal í v zkumné aktivity, kdyï se prûzkumn ch prací v jeskyni ujal Vladimír Homola avletech 939 949 objevil celou fiadu dal ích prostor. Mimo jiné se zab val otázkami vzniku, morfologie a hydrogeologie Ch novského krasu. Na jeho práci navázali dal ími objevy amatér tí speleologové. V roce 96 byl stopovacími zkou kami prokázán v vûr podzemního toku jeskynû a objeveno nûkolik dal ích chodeb. V roce 98 byl zahájen prûzkum pfiítokové ãásti jeskynû, kter pfiinesl pfiekvapující v sledky. Podafiilo se objevit trvale zatopené partie jeskynû, pfiiãemï potápûãi dosáhli hloubky 45 m pod hladinou podzemního toku a systém zatopen ch chodeb byl prozkoumán aï do vzdálenosti 35 m. Zatím posledním objevem bylo proniknutí do nejniï í odvod- Àovací úrovnû v roce 993. BIBLIOGRAFIE 4, 7, 93, 00, 9, 98, 3, 3, 59, 60, 437 4 5 444 TA 8