Vývojová stadia trestného činu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Vývojová stadia trestného činu Bakalářská práce Autor: Veronika Slatinská, DiS. Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Anežka Forstová Praha Duben 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Břeclavi, dne 20. dubna 2013 Veronika Slatinská, DiS.

Poděkování: Na tomto místě chci poděkovat paní JUDr. Anežce Forstové za pomoc, odborné rady a vedení při tvorbě mé bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala všem ostatním, kteří se podíleli na vzniku této bakalářské práce.

Anotace: Bakalářská práce je rozdělená do šesti kapitol. V první kapitole se zabývám historií trestního práva a rozebírám jeho současnou právní úpravu v české právní legislativě. Ve druhé kapitole se věnuji základním zásadám trestního práva a třetí kapitola rozebírá trestný čin, jeho pojem, skutkovou podstatu a dělení trestných činů. Ve čtvrté kapitole se zabývám pachatelem, spolupachatelem a účastníkem trestného činu. V závěrečných dvou kapitolách rozebírám jednotlivá vývojová stadia trestného činu a to přípravu trestného činu a pokus trestného činu, jimiž se zabývám podrobněji. Klíčová slova: trestný čin, pachatel, vývojová stadia trestného činu, příprava, pokus Annotation (Abstract): The bachelor thesis is divided into six chapters. The first chapter deals with the history of criminal law and analyzes its current legislation of the Czech legal system. The second chapter is devoted to the fundamental principles of the criminal law, and the third section describes the criminal offence, its concept, the merits and classification of the crimes. The fourth chapter deals with an offender, an accomplice and a participant of the crime. The final two chapters analyze various developmental stages of the offence - the preparation of the crime and the attempt of the crime, both covered in more detail. Key words: the criminal offence, offender of the crime, developmental stages of a criminal offence, preparation of the crime, the attempt of the crime

Obsah Úvod... 7 1 Trestní právo a jeho současná úprava... 8 1.1 Trestní právo v českých zemích v 11. 18. století... 8 1.2 Trestní právo v českých zemích v 19. 20. století... 9 1.3 Trestní právo hmotné v systému veřejného práva... 11 2 Základní zásady trestního práva... 13 3 Trestný čin... 15 3.1 Skutková podstata trestného činu... 15 3.2 Trestnost činu... 19 4 Pachatel trestného činu... 22 4.1 Pachatel... 22 4.2 Spolupachatel... 23 4.3 Účastník... 23 5 Příprava trestného činu... 25 5.1 Charakteristika přípravy... 28 5.2 Trestnost přípravy... 31 5.3 Zánik trestnosti a odpovědnosti za přípravu... 33 5.3.1 Dobrovolné upuštění od přípravy... 33 5.3.2 Odstranění nebezpečí u přípravy... 34 5.3.3 Oznámení o přípravě... 35 5.3.4 Zánik trestní odpovědnosti při účasti více osob... 36 5.3.5 Trestní odpovědnost za jiný dokonaný trestný čin... 37 5

6 Pokus trestného činu... 38 6.1 Charakteristika pokusu... 39 6.2 Povaha a závažnost pokusu... 43 6.3 Trestnost pokusu... 44 6.4 Zánik trestnosti a odpovědnosti za pokus... 47 6.4.1 Pokus ukončený a neukončený... 47 6.4.2 Odstranění nebezpečí u pokusu... 47 6.4.3 Oznámení o pokusu... 48 6.4.4 Zánik trestní odpovědnosti při účasti více osob... 48 6.4.5 Trestní odpovědnost za jiný dokonaný trestný čin... 50 Závěr... 51 Seznam použité literatury... 52 6

Úvod Tato bakalářská práce se zabývá vývojovými stadii trestné činnosti a to přípravou trestného činu, pokusem trestného činu a dokonaným trestným činem. Toto téma jsem si vybrala, protože mě od počátku velmi zaujalo a chtěla jsem se o této problematice dozvědět více. Téměř každý den v televizních novinách vídáme různé reportáže např. o drobných krádežích či jiných náznaků trestných činů. Pokud ale dojde k nejzávažnějším trestným činům, obvykle pachatel přemýšlí dopředu, svou akci plánuje a připravuje, a v tom případě už se jedná o promyšlený trestný čin. Ve své práci se budu zabývat i motivem pachatele a úmyslem trestný čin spáchat. Myšlenka sama o sobě sice ještě trestná není, ale pokud by se pachatel připravoval spáchat zvlášť závažný zločin, jako je např. vražda, bude i příprava takového činu trestná. Takovéto trestné činy jsou vysoce společensky nebezpečné, a proto musí být trestná také jejich příprava. Cílem mé práce je na základě získaných informací popsat problematiku trestného činu a dále rozebrat jeho jednotlivá vývojová stadia, mezi něž patří příprava trestného činu a pokus trestného činu a nejzávažnější stadium dokonaný trestný čin. Svou práci rozčlením do šesti kapitol. V první kapitole budu popisovat historii trestního práva a dále rozeberu trestní právo a jeho současnou právní úpravu v české právní legislativě. Ve druhé kapitole se budu věnovat základním zásadám trestního práva a ve třetí kapitole rozeberu trestný čin, jeho pojem, skutkovou podstatu a jak se trestné činy dělí. Ve čtvrté kapitole se budu zabývat pachatelem, spolupachatelem a účastníkem trestného činu a v závěrečných dvou kapitolách rozeberu jednotlivá vývojová stadia trestného činu a to přípravu trestného činu a pokus trestného činu, kterými se budu zabývat podrobněji. 7

1 Trestní právo a jeho současná úprava 1.1 Trestní právo v českých zemích v 11. 18. století Trestní právo v českých zemích začalo vznikat na počátku raně feudálního státu. Hlavním úkolem tohoto práva byla ochrana nejen státních orgánů a církve, ale především feudálního soukromého vlastnictví. V tomto období jsou v právní úpravě vyjádřeny velmi přesně trestní sankce proti majetkovým deliktům. Na druhé straně však tento systém neřešil trestání vražd. To bylo většinou ponecháváno na soukromé iniciativě. Ke zlomu došlo v první polovině 11. století vydáním Dektret Břetislavových, zasloužila se o to především církev, která se domáhala křesťanských mravních zásad. Začaly se přísně trestat přežitky starých předkřesťanských pověr a kouzelnických praktik a dále delikty, které byly v rozporu s církevními představami a předpisy. Tresty byly např. prodej do otroctví za hranice, vyhnání ze země, mrskání, peněžní pokuty a jiné. O trestech rozhodoval kníže. Pokud obžalovaný svou vinu popíral, nastoupily ordály, např. ordál ohněm, rozžhaveným železem, vodou, polykáním či soubojem. Při výměře trestu bylo hodnocení osoby pachatele rozdílné podle jeho společenského postavení a podle objektu trestného útoku. Staré zločiny, zabití, krádeže apod., jejichž postihy si hojil dříve poškozený svépomocí, se měnily v trestné činy, kde záleželo nejen na tom, kdo je pachatelem, ale i obětí. Plného rozvinutí trestního práva se dostalo až v období stavovské monarchie. Vznikaly nové trestní normy, které reagovaly na nové třídní, ekonomické a politické poměry. Do popředí vystupovaly normy chránící feudální stát, církev, náboženství, právní řád a státní aparát. V oblasti ochrany života, zdraví a cti většinou přežívají starší právní normy. V době stavovské se vytvořily tři okruhy chráněných vztahů: Náboženství a církev patří sem delikty kacířství, rouhání a čarodějnictví Feudální stát a panovník zahrnuje delikty namířené proti bezpečnosti a celistvosti státu (porušení povinnosti vojenské obrany, služba proti zemi v čase války, zákaz prodeje statků cizincům) 8

Ochrana moci panovnické delikty vlastizrady a urážky panovníka ve všech variantách Při stanovení trestu se soudcům všeobecně ponechává rozsáhlá volnost. Trestněprávní terminologie je zatím velmi primitivní. Pojmy jako polehčující a přitěžující okolnost, zlý úmysl, momenty vylučující trestnost, to vše je teprve na počátku. V 16. století k nám jen velmi pomalu proniká pokročilejší trestní právo obecné založené na římskoprávních justiniánských předpisech. 1 1.2 Trestní právo v českých zemích v 19. 20. století Konec 18. století byl významně ovlivněn osvíceneckou filozofií, která se promítla i v zákoníku vydaném Josefem II. r. 1787 Všeobecný zákoník o zločinech a trestech na ně. Tento zákoník byl ovlivněn dílem O zločinech a trestech od Caesara Beccaria. Předností nového zákoníku byla jeho stručnost, úplnost a technická dokonalost. Tresty měly přispívat hlavně k převýchově pachatele, což však paradoxně vedlo k nepřiměřeně krutým tělesným trestům jako bití holí, vypalování cejchů, vystavování na pranýři nebo veřejnost poprav. Tresty odnětí svobody byly vykonávány v žaláři přikováním rukou i nohou. Tresty smrti byly ponechány pouze v případě výjimečného stavu. V tomto zákoníku bylo vyloučeno trestání podle volné úvahy soudců či analogie. Byly zde popsány kriminální a politické (správní) delikty a je mezi nimi rozlišeno podle jejich společenské nebezpečnosti. Zákoník vypočítává přitěžující a polehčující okolnosti, stanovuje podmínky zániku trestnosti pachatele a zavádí trestnost pokusu. Mezi další výhody tohoto zákoníku patřilo zrušení deliktu čarodějnictví, rušení náboženství bylo považováno pouze za přestupek a manželská nevěra je stíhána jako delikt soukromožalobní. V r. 1804 byl vydán zákoník Kniha práv nad přečiněními hrdelními a těžkými řádu městského (totiž policie) přestupky. Zákoník je rozdělen do dvou částí, první se zabývá zločiny a druhá přestupky. Tento zákoník ovlivnil trestní právo u nás prakticky až do r. 1949. Zákoník vychází s Josefínského zákoníku, je ale přehlednější, jsou zde přesnější formulace a je dostatečně obecný. Vyloučena je trestní odpovědnost při nepříčetnosti, nedostatku věku 1 Srov. str. 3 15 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Brno právnická fakulta, 1993. 67 s. ISBN 80-210-0791-5 9

(14 let), náhodě, nedbalosti a nevědomosti. Neznalost zákona neomlouvá. Za trestný je výslovně prohlášen návod, pomoc a pokus. Pouhý úmysl trestný není. Trestní zákoník z r. 1852 vznikl novelizací staršího zákoníku z r. 1804. Tento zákoník se stal základem rakouského a později i československého trestního práva. Zákoník pojednával již jen o právu hmotném. Procesní právo podléhalo zvláštní právní úpravě. Byly zrušeny některé feudální přežitky. Jsou zde rozlišeny nejen zločiny a přestupky, ale i přečiny. Tresty za zločiny: trest smrti oběšením žalář prvního stupně (doživotně, 6 měsíců - 20 let) žalář druhého stupně, je vykonáván se železy na nohou a v samovazbě (doživotně, 6 měsíců - 20 let) Tresty za přestupky: peněžní pokuta propadnutí zboží ztráta práv a povolení vězení bití vyhoštění 2 2 Srov. str. 27 35 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Brno právnická fakulta, 1993. 67 s. ISBN 80-210-0791-5 10

1.3 Trestní právo hmotné v systému veřejného práva Trestní právo patří do odvětví veřejného práva. Určuje, které ze společensky škodlivých činů jsou trestné a stanoví nejen tresty a ochranná opatření, ale také podmínky pro ukládání a výkon trestů a ochranných opatření. Chrání práva a oprávněné zájmy fyzických i právnických osob, celé společnosti i ústavní zřízení České republiky před trestnými činy. Tuto ochranu poskytuje zejména tím, že vymezuje, co je trestným činem, stanoví podmínky trestní odpovědnosti, uvádí, jaké jsou sankce, jak je ukládat a vykonávat. Také upravuje postup orgánů činných v trestním řízení, práva a povinnosti procesních stran a subjektů trestního řízení. Dále také stanoví postupy k odhalení trestných činů, jejich prokázání a potrestání pachatelů. Pojem trestního práva můžeme chápat v širším smyslu, protože zahrnuje hmotněprávní i procesněprávní část, užší vymezení definuje každou část samostatně. Trestní právo hmotné je odvětvím trestního práva, které chrání společenské vztahy tím, že určuje, co je trestným činem a jaká sankce může být za jeho spáchání uložena. Trestní právo procesní je také odvětvím trestního práva a upravuje trestní řízení, tedy postup orgánů činných v trestním řízení. Ani jedno toto odvětví nemůže existovat samostatně. Procesní právo je prostředkem, jak uplatnit právo hmotné. Trestní právo hmotné označujeme jako materiální a trestní právo procesní jako formální. Jak jsem již uvedla, trestní právo je odvětvím veřejného práva a zabývá se nejškodlivějším jednáním, které poškozuje práva a zájmy jednotlivců i společnosti jako celku. Prioritním a veřejným zájmem státu je snižování počtů trestných činů, prevence proti jejich páchání a boj proti kriminalitě. Spáchání trestného činu je právní skutečností zakládající vztah mezi státem (prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení) na straně jedné a pachatelem na straně druhé. Smyslem tohoto vztahu je oprávnění a povinnost státu zjistit, kdo je pachatel a uložit mu sankci. Na základě trestněprávních norem se pachatel musí podrobit uloženým trestům a opatřením. Trestní právo zaručuje demokratické principy společnosti, jimž vytváří zákonný prostor pro jejich fungování, ale nezasahuje do společenského, politického a hospodářského života za jiným účelem, než je ochrana před kriminalitou. 3 3 Srov. str. 5 ŠEBEK, Jiří. Základy trestního práva. Brno: Institut mezioborových studií, Brno, 2010. 56 s. 11

Hlavním účelem trestního práva je především ochrana společenských vztahů před trestnými činy. Přestože v novém trestním zákoníku č. 40/2009 Sb., není účel výslovně uveden, musíme si jej odvodit z celkové koncepce, která spočívá v úpravě trestní odpovědnosti, trestů a ochranných opatření a ve vymezení skutkových podstat trestných činů. Prostředky, kterými lze dosáhnout účelu trestního práva, jsou hrozba trestem, ukládání a výkon trestů a ochranných opatření. Účelem trestního práva je nejen přímá represe, ale také prevence, která spočívá hlavně v hrozbě sankcí. Mluvíme tedy o principu jednoty prevence a represe. Smyslem kteréhokoliv práva včetně trestního je zajistit stabilitu společenských vztahů. V případě, že dojde k ohrožení nebo porušení těchto vztahů, nastoupí ochranný systém, který provede nápravu stavu. 4 Ze shora uvedeného je zřejmé, že trestní právo plní zejména funkce: regulativní stanoví podmínky trestní odpovědnosti, podmínky pro ukládání trestů a ochranných opatření, dále definuje působnost trestních zákonů, skutkové podstaty trestných činů apod., ochrannou trestní právo je krajním prostředkem ochrany před nejzávažnějšími protiprávními jednáními, který má stát k dispozici a může být uplatněno teprve tehdy, když selžou prostředky jiné, preventivní jde o předcházení trestné činnosti působením neodvratitelnosti trestu na konkrétního pachatele (prevence individuální) a současně na celou společnost a další potencionální pachatele (prevence obecná, generální), represivní směřuje k ochraně chráněných zájmů individuálně působením na pachatele trestného činu. Smyslem této funkce je zabránit pachateli v páchání další trestné činnosti a v průběhu výkonu trestu na něj výchovně působit. 5 4 Srov. str. 5 ŠEBEK, Jiří. Základy trestního práva. Brno: Institut mezioborových studií, Brno, 2010. 56 s. 5 str. 5 ŠEBEK, Jiří. Základy trestního práva. Brno: Institut mezioborových studií, Brno, 2010. 56 s. 12

2 Základní zásady trestního práva Základní zásady trestního práva přímo navazují na účel trestního práva, kterým je ochrana společnosti. Zabezpečují stabilitu práva i právního státu. Zásady musí být v trestněprávních předpisech jednoznačné a srozumitelné a musí být realizovány v praxi. Obecné zásady dopadají na celý systém práva a zahrnují i právo trestní. Zvláštní zásady zasahují svým významem do několika právních odvětví, tedy i do trestního práva (např. zásada analogie k tíži pachatele) a specifické zásady jsou vlastní pouze trestnímu právu (např. zásada zákazu dvojího hodnocení téže skutečnosti). K obecným zásadám patří: Zásada demokratismu z hlediska hierarchie hodnot demokratického státu platí, že demokratické trestní právo zaměřuje svou pozornost v první řadě na ochranu osobnosti člověka, jeho důstojnosti, práv a svobod. Jedná se nejen o ochranu obětí kriminality, ale také o ochranu samotných pachatelů před nadměrnými postihy. Nejde jen o ochranu většiny řádných občanů proti menšině kriminálních jedinců, ale i o ochranu menšiny ze strany většiny (např. cizinců). Zásada humanismu zahrnuje jak ochranu obětí trestné činnosti, tzn. humanismus vůči řádným občanům i vůči demokratickým a humanitním hodnotám společnosti, tak i humanismus vůči pachateli, zvláště pak mladistvému. Spočívá v úměrnosti uloženého trestu spáchanému trestnému činu. Zásada vyrovnanosti zájmů individuálních a zájmů celku člověk a občan je na prvním místě v hierarchii hodnot demokratického právního státu, v tom smyslu jsou prioritní zájmy individuální, ovšem zároveň jsou postaveny do určité vyvážené relace k zájmům celku společnosti, státu. Tato zásada doplňovaná principem rovnosti lidských individuí je podmínkou trestněprávní ochrany. Zásada zákonnosti trestní právo musí být realizováno v souladu s právními normami (trestní zákoník), včetně Ústavy, ústavních zákonů, Listiny základních práv a svobod a podzákonných obecně závazných právních předpisů. Přísně podle zákona musí být uplatňování trestů, protože jde o nejvážnější zásahy do lidského života. 13

Zásada přiměřenosti projevuje se jak z hlediska viny pachatele, tak z pohledu jeho trestání. Každý trest by měl být přiměřený. Ke zvláštním a specifickým zásadám patří: Zásada ekonomie trestního práva podstatou této zásady je myšlenka trestního práva jako krajního prostředku. Trestní právo nastupuje k ochraně příslušných objektů podpůrně, až tehdy, nestačí-li témuž účelu jiné právo, tj. mimotrestní prostředky. Zásada žádný trestný čin bez zákonného trestu můžeme vyjádřit tak, že každý trestný čin by měl být potrestán neodvratitelnost postihu. Zásada žádný trest bez trestného činu trest bez trestného činu by měl být absolutně vyloučen, aby nedocházelo např. k justičním omylům. Zásada analogie k tíži pachatele analogie slouží k vyplnění mezer v právní úpravě. V trestním právu nemůže být použito analogie v neprospěch pachatele. Zásada zákazu retroaktivity k tíži pachatele jde o zákaz zpětné účinnosti zákona. Čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán. Zásada subjektivní odpovědnosti zásada odpovědnosti za vinu, tzn. zaviněné naplnění všech znaků, uvedených ve skutkové podstatě trestného činu. Zásada zákazu dvojího hodnocení téže skutečnosti má zabránit tomu, aby se jedna a tatáž skutečnost přičítala k tíži pachateli dvakrát. Např. jednou jako znak skutkové podstaty (vina) a podruhé jako polehčující nebo přitěžující okolnost při výměře trestu (nyní i přestupky). 6 6 Srov. str. 22 28 FRYŠTÁK, Marek a kol. Trestní právo hmotné - obecná část. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2008. 173 s. ISBN 978-80-87071-70-0 14

3 Trestný čin Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin a jeho znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Čin, u kterého je stupeň nebezpečnosti nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Pokud má být určité protiprávní jednání trestným činem, je nezbytné, aby mělo znaky popsané v trestním zákoně. Jedná se o materiální stránku trestného činu, která vyjadřuje míru nebezpečnosti činu pro společnost. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určen významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen (život a zdraví člověka, ochrana majetku apod.). Podstatný vliv na určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost má i osoba pachatele, míra jeho zavinění, pohnutka, způsob provedení trestného činu a jeho následek. Formální stránkou trestného činu jsou znaky skutkové podstaty trestného činu, jakož i stanovený věk pachatele a jeho příčetnost. Tyto znaky jsou shodné pro všechny trestné činy. 7 Podle 13 trestního zákoníku je trestným činem: (1) Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. (2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. 8 3.1 Skutková podstata trestného činu Skutkové podstaty dělíme na: základní, které obsahují souhrn běžných znaků skutkové podstaty (např. 173 odst. 1 trestního zákoníku loupež odst. 1 je základní znak) kvalifikované, které mimo běžných znaků obsahují jeden nebo více kvalifikujících znaků, což má za následek použití vyšší trestní sazby (např. u loupeže, odst. 2 písm. a d) trestního zákoníku. 7 str. 210 SPIRIT, Michal a kol. Základy práva pro neprávníky. 2. rozšířené vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 263 s. ISBN 978-80-7380-116-8 8 13 zákona č. 40/2009 Sb., ze dne 8. ledna 2009, trestní zákoník 15

Za skutkovou podstatu trestného činu považujeme souhrn objektivních a subjektivních znaků, které určují jednotlivé druhy trestných činů a navzájem je od sebe odlišují. Těmito znaky jsou protiprávnost, objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka trestného činu: protiprávností je jednání právem zakázané či nedovolené, objektem trestného činu jsou zájmy chráněné trestním zákonem, objektivní stránka trestného činu zahrnuje jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem, subjektem trestného činu je osoba pachatele, subjektivní stránka vyjadřuje míru zavinění, výjimečně pohnutku nebo účel. 9 Protiprávnost činu Protiprávnost činu je znakem skutkové podstaty každého trestného činu. Obecně se protiprávnost vyvozuje z celého právního řádu, protože trestným činem může být jen jednání právem zakázané či nedovolené, a je charakterizována u některých skutkových podstat znakem neoprávněně (např. neoprávněné podnikání) nebo např. porušením zákonů nebo jiných právních předpisů (např. porušením právního předpisu o nekalé soutěži). 10 Objekt trestného činu Objekt trestného činu je jedním z obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu. Objektem trestného činu jsou společenské vztahy, zájmy nebo hodnoty, chráněné trestním zákonem. Jedná se např. o život a zdraví člověka, jeho duševní vlastnictví, čest, důstojnost a osobní svobodu. Objektem trestného činu je také ochrana majetku bez ohledu na formu vlastnictví (majetek fyzických nebo právnických osob). Některé skutkové podstaty trestných 9 str. 210 SPIRIT, Michal a kol. Základy práva pro neprávníky. 2. rozšířené vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 263 s. ISBN 978-80-7380-116-8 10 Srov. str. 110 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 16

činů mají dva nebo více objektů, např. ochrana osobní svobody, ale i majetek (musí být zasaženy současně). 11 Objektivní stránka trestného činu Objektivní stránka trestného činu vyjadřuje způsob spáchání trestného činu včetně jeho následků. Mezi obligatorní znaky objektivní stránky trestného činu řadíme jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem (kauzální nexus). Za jednání považujeme určitý projev vůle pachatele trestného činu ve vnějším světě tj. konání (např. krádež), ale také nekonání či opomenutí (např. neposkytnutí první pomoci). Povinným znakem objektivní stránky trestného činu je rovněž následek. Následkem může být porušení nebo ohrožení některých hodnot nebo zájmů, tvořících objekt trestného činu. Některé skutkové podstaty trestného činu jsou naplněny, jen když dojde k poruše objektu, u některých stačí pouhé ohrožení na objektu. Dalším obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu je příčinný vztah mezi jednáním a následkem. V podstatě jde o to, že konkrétní osoba je trestněprávně odpovědná za určité konání nebo opomenutí a způsobený následek (např. lékař záměrně nepodal pacientovi potřebný lék a pacient v důsledku toho zemřel). 12 Subjekt trestného činu Podle trestního práva je subjektem trestného činu pachatel. Některých trestných činů se může dopustit jen speciální subjekt (voják, úřední osoba) nebo konkrétní subjekt (matka novorozence). Obecně se za pachatele považuje osoba fyzická, která svým jednáním naplnila všechny znaky trestného činu. Jednou z nezbytných podmínek trestnosti fyzické osoby za spáchaný trestný čin je dosažení věku 15 let. Druhou podmínkou je příčetnost této osoby v době spáchání trestného činu. Příčetnost znamená způsobilost být pachatelem trestného činu. Trestně odpovědný nemůže být ten, kdo v době spáchání trestného činu nemohl rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost nebo nebyl schopen takové jednání ovládat. Příčinou může být duševní porucha, která může mít různou podobu, jakož i dobu 11 Srov. str. 211 SPIRIT, Michal a kol. Základy práva pro neprávníky. 2. rozšířené vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 263 s. ISBN 978-80-7380-116-8 12 str. 211 SPIRIT, Michal a kol. Základy práva pro neprávníky. 2. rozšířené vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 263 s. ISBN 978-80-7380-116-8 17

trvání. Příčinou nemožnosti rozpoznávací schopnosti však může být také alkohol nebo jiné omamné látky, to ale nemá vliv na případnou beztrestnost. 13 Subjektivní stránka trestného činu Subjektivní stránka trestného činu vyjadřuje míru zavinění. Zavinění je nutnou podmínkou trestnosti, má formu zavinění úmyslného nebo zavinění z nedbalosti. Zavinění je postaveno na dvou složkách vědění a vůle. Fakultativně může být subjektivní stránka určena i motivem (pohnutkou) nebo cílem (účelem). Úmyslné zavinění rozlišujeme podle míry závažnosti zavinění na: úmysl přímý, kdy pachatel věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, a chtěl jej porušit nebo ohrozit (např. podvod), úmysl nepřímý, kdy pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (např. neposkytnutí pomoci osobě, která v důsledku toho zemře). Nedbalostní zavinění rozlišujeme na: nedbalost vědomou, kdy pachatel věděl, že může svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane (např. srážka s protijedoucím vozidlem při předjíždění, po kterém následuje zranění osob), nedbalost nevědomou, kdy pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, i když to vzhledem ke svým osobním poměrům a jiným okolnostem vědět měl a mohl (např. mikrospánek řidiče a následná dopravní nehoda, přičemž řidič věděl, že by si měl po noční práci dostatečně odpočinout). 14 13 str. 211 SPIRIT, Michal a kol. Základy práva pro neprávníky. 2. rozšířené vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 263 s. ISBN 978-80-7380-116-8 14 str. 212 SPIRIT, Michal a kol. Základy práva pro neprávníky. 2. rozšířené vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 263 s. ISBN 978-80-7380-116-8 18

3.2 Trestnost činu Trestnost činu znamená možnost, že pachatel bude odsouzen pro určitý trestný čin, tzn., po zažalování bude pro tento trestný čin uznán vinným a bude mu uložen trest nebo jiná trestní sankce. Trestnost činu se posuzuje podle zákona, který je účinný v době, kdy byl trestný čin spáchán. Podle pozdějšího zákona by se posuzoval jen tehdy, pokud by to pro pachatele bylo příznivější. 15 Jak je zřejmé z 14, trestní zákoník dělí trestné činy na přečiny a zločiny: (1) Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. (2) Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. (3) Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. 16 Přečin Trestní zákoník definuje přečiny pozitivně a jsou jimi všechny nedbalostní trestné činy a potom také úmyslné trestné činy, na které trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let, a to včetně horní hranice pěti let odnětí svobody. Nižší společenskou škodlivost přečinů, na rozdíl od zločinů, vyjadřuje trestní zákoník méně závažnou formou zavinění u konkrétní skutkové podstaty, tj. nedbalosti, a to bez ohledu na trestní sazbu odnětí svobody. Přečiny se v důsledku toho stávají kategorií širokého rozsahu, které zahrnují z hlediska společenské škodlivosti trestních činů také případy, které jsou vysoce společensky škodlivé. 17 15 Srov. str. 148 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 16 14 zákona č. 40/2009 Sb., ze dne 8. ledna 2009, trestní zákoník 17 str. 149 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 19

Zločin Zločiny jsou naproti tomu všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny. Patří tedy mezi ně výlučně všechny úmyslné trestné činy, na které trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby převyšující pět let. Přitom i zde platí, že u úmyslných trestných činů je rozhodující pro rozlišení přečinů od zločinů horní hranice trestní sazby odnětí svobody, a to bez ohledu na to, jaký typ zavinění se vztahuje k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Proto např. úmyslný trestný čin těžkého ublížení na zdraví je pořád zločinem, přestože se ke smrti vztahuje jen nedbalost (při úmyslném způsobení smrti by se jednalo o zločin vraždy). Vyšší společenskou škodlivost zločinů, na rozdíl od přečinů, vyjadřuje trestní zákoník vyšší horní hranicí trestní sazby odnětí svobody u úmyslných trestných činů, než je tomu u přečinů. 18 Zvlášť závažný zločin Zvlášť závažné zločiny představují podkategorii zločinů. Mezi zvlášť závažné zločiny proto patří jenom ty úmyslné trestné činy, na které trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Do kategorie zvlášť závažných zločinů spadají všechny zločiny, za které připouští trestní zákoník výjimečný trest, např. zvlášť závažné zločiny vraždy, obecného ohrožení, teroristického útoku. Vyšší společenskou škodlivost zvlášť závažných zločinů, na rozdíl od zločinů ostatních, vyjadřuje trestní zákoník při téže formě zavinění, tj. úmyslu, jejím spojením s trestní sazbou odnětím svobody. To znamená vyšší horní hranicí trestní sazby odnětí svobody, než je tomu u zločinů ostatních. Tak je zvlášť závažným zločinem např. vražda (10 až 18 let odnětí svobody). 19 Dokonaný trestný čin Nejzávažnějším vývojovým stadiem trestného činu je jeho dokonání, to znamená jednání, které naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, a to zejména následek a i jinak vykazuje všechny znaky trestného činu. Dokonanému trestnému činu se svou 18 str. 150 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 19 str. 151 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 20

společenskou škodlivostí nejvíce blíží pokus, ale někdy také příprava trestného činu, čímž je odůvodněna jejich trestnost. Dokonání trestného činu je posledním trestněprávně relevantním vývojovým stádiem. 20 Ukončení trestného činu Od dokonání trestného činu je potřeba u některých trestných činů odlišit tzv. ukončení trestného činu, které můžeme specifikovat jako realizaci pachatelovy představy o cíli trestného činu. I po dokonání může pachatel ještě v trestné činnosti pokračovat, aby uskutečnil svůj předem pojatý záměr. Např. trestný čin loupeže pachatel dokoná již použitím násilí či pohrůžky bezprostředního násilí proti jinému v úmyslu zmocnit se cizí věci (peníze, hodinky, věci nesené v tašce poškozeného), ukončí jej ale až v okamžiku, kdy se věci zmocní, tedy realizuje svůj cíl. Zatímco dokonání činu je spíše objektivní situací, protože nastává naplněním všech znaků trestného činu, v ukončování se projevuje naopak prvek subjektivní, protože jde o realizaci záměru, účelu nebo cíle, který si pachatel předsevzal. 21 Po ukončení trestného činu pachatel často ještě provádí další činnost, např. zakrývání své trestné činnosti, zahlazování stop, zastrašování nebo dokonce odstraňování svědků. Tím se pachatel snaží vyhnout své trestní odpovědnosti. Přestože tato činnost už není součástí naplňování znaků spáchání trestného činu, mohla by naplňovat znaky jiného trestného činu např. zastrašováním svědků, aby nevypovídali proti pachateli nebo dokonce usmrcením náhodného svědka trestného činu pachatele. Tak tomu ale nemusí být u každé činnosti pachatele po ukončení trestného činu, např. pachatel nebude za svou nepravdivou výpověď o svém trestném činu odpovědný pro trestný čin křivé výpovědi, a to i když bude vyslýchán v postavení svědka. 22 20 Srov. str. 222 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 21 str. 223 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 22 str. 223 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 21

4 Pachatel trestného činu 4.1 Pachatel Pachatelem je fyzická osoba, která bezprostředně spáchala trestný čin (dokonala trestný čin) a v době jeho spáchání dovršila patnáctý rok svého věku a byla příčetná. Dále může být pachatelem také ten, jehož jednání zůstalo ve stadiu přípravy nebo pokusu a také osoba, kterou podle trestního zákona označujeme jako spolupachatele nebo účastníka (organizátora, návodce či pomocníka) na trestném činu. 23 Podle 22 trestního zákoníku je pachatelem: (1) Pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. (2) Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala. 24 Trestného činu se může dopustit i nepřímý pachatel. Tím je ten, kdo úmyslně zneužil k spáchání svého trestného činu jiné osoby, (tzv. živého nástroje), která sama nejedná zaviněně. Touto osobou může být např. osoba: která není trestně odpovědná (pro nedostatek věku, nepříčetnost), která pro skutkový omyl nemohla poznat význam svého jednání, která jedná v krajní nouzi, nutné obraně či jiné okolnosti vylučující protiprávnost, donucená k jednání fyzickým násilím či pohrůžkou násilí atd. 25 23 Srov. str. 258 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 24 22 zákona č. 40/2009 Sb., ze dne 8. ledna 2009, trestní zákoník 25 Srov. str. 262 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 22

4.2 Spolupachatel Spolupachatelství můžeme charakterizovat: společným jednáním (znak objektivní stránky), kdy: - každý ze spolupachatelů naplní všechny znaky (zloději) - každý svým jednáním naplní jen některé znaky skutkové podstaty (např. jeden ze zúčastněných oběť zbije a druhý jí následně odcizí věc), společným úmyslem, jednání každého je článkem řetězu, nenaplňuje ani dílčí znak skutkové podstaty, přičemž tyto články směřují k přímému spáchání trestného činu, např. všichni napadají poškozeného v úmyslu způsobit mu zranění, avšak jejich útoky posuzované izolovaně (každého útočníka zvlášť) by nestačily k naplnění skutkové podstaty trestného činu, ta je dána až souhrnem všech jednání, z hlediska viny se jednání každého ze spolupachatelů posuzuje tak, jako by celý trestný čin spáchal sám, u nedbalostních trestných činů je spolupachatelství vyloučeno. 26 Podle 23 může být spolupachatelem: Byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatel). 27 4.3 Účastník Účastníkem je organizátor, návodce nebo pomocník. Tyto osoby nepáchají vlastní trestný čin, ale jejich odpovědnost je odvislá od pachatele, rozšiřuje se tím dosah skutkových podstat. Organizátorem je ten, který spáchání trestného činu zosnoval, plánoval nebo jej řídil (tj. usměrňoval páchání hlavního trestného činu). Je odpovědný za všechny činy, které zosnoval, naplánoval nebo řídil. 26 Srov. str. 266 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 27 23 zákona č. 40/2009 Sb., ze dne 8. ledna 2009, trestní zákoník 23

Návodcem je osoba, která v jiné člověku úmyslně vzbudí rozhodnutí spáchat trestný čin, došlo-li alespoň k pokusu trestného činu. Může to udělat přemlouváním, poučením, radou, pohrůžkou, ujednáním za mzdu apod. Je nutná příčinná souvislost mezi jeho činností a trestným činem pachatele. Pomocníkem je ten, kdo jinému umožní nebo usnadní spáchání trestného činu, jinými slovy vytvoří vhodné podmínky (např. fyzicky pomůže, opatří prostředky, odstraní překážky, utvrzuje v rozhodnutí, slíbí pachateli pomoc po činu, poskytuje pachateli rady, jak trestný čin spáchat apod.) 28 Podle 24 trestního zákoníku může být účastníkem: (1) Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), nebo c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník). 29 28 Srov. str. 279 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 29 24, odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., ze dne 8. ledna 2009, trestní zákoník 24

5 Příprava trestného činu Jen v některém případě se pachateli podaří provést svůj pojatý úmysl spáchat trestný čin najednou, např. vrah usmrtí osobu, kterou nenávidí a se kterou se náhodně potká. Tento svůj úmysl pachatel uskuteční ihned, v takovém případě nemůžeme rozlišovat jednotlivá stadia trestné činnosti jako je příprava, pokus a dokonaný trestný čin. V jiném případě však můžeme při páchání trestného činu zaznamenat určitý průběh, a to od pojetí myšlenky spáchat trestný čin přes její vyjádření neboli projevení úmyslu navenek, přípravné jednání, pokus uskutečnění záměru spáchání trestného činu a dokonání trestného činu, po němž může ještě následovat ukončení činu. Po všech těchto fázích ještě pachatel může např. zakrývat stopy, odstraňovat svědky atd. 30 Pokud se jedná o motivaci pachatele, pak základní jednotkou je motiv neboli pohnutka k určitému jednání. Motivem pachatele by mohlo být téměř cokoli, např. nenávist k sousedovi, neuspořádané rodinné vztahy, potřeba peněz na jídlo, na hraní automatů, na drogy či alkohol. Mezi hlavní motivační síly patří potřeby a pudy osobnosti (např. pud sebezáchovy). Potřeba je pocit nedostatku, který se snažíme odstranit a potřebu tak uspokojit. Základními potřebami jsou potřeby biologické (vrozené) např. potřeba kyslíku, vody, potravy atd. a psychosociální potřeby (získané) např. potřeba bezpečí a jistoty, uznání, seberealizace). Všechny tyto potřeby se vzájemně ovlivňují a doplňují a působí tak na motivaci pachatele. I zájmy patří do motivačních sil a jsou jimi kladné postoje k určité činnosti, např. sběratelské nebo hráčské vášně. 31 Vývojovými stadii trestného činu jsou od sebe oddělitelné fáze jednání pachatele, kterými postupně realizuje svůj úmysl spáchat trestný čin. Je potřebné, aby byla trestána i taková společensky nebezpečná jednání, která předchází samotnému trestnému činu, i když k dokonání trestného činu nedojde. Tato vývojová stadia (příprava a pokus) jsou vždy v úmyslné formě. 30 Srov. str. 221 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 31 Srov. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 08. 04. 2013 [cit. 2013-04-08]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/motivace>. 25

Z vývojových stadií nemají trestněprávní význam: pojetí myšlenky spáchat trestný čin bez dalšího jednání, které by směřovalo k dokonání trestného činu je velmi vzdálené k možnému trestněprávnímu následku. Ze samotné myšlenky spáchat trestný čin ještě společnosti nebezpečí nehrozí a navíc není vůbec jisté, zda tuto myšlenku bude pachatel realizovat. projevení úmyslu navenek spáchat trestný čin např. pachatel se chvástá před jinými tím, co má v úmyslu. I toto vývojové stadium nemá trestněprávní význam. Projev úmyslu spáchat trestný čin bychom měli odlišit od verbálních trestných činů, při kterých už samotné vyjádření hrozby naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Je nutné zkoumat, jestli v některých případech projevu úmyslu spáchat trestný čin nepůjde o naplnění skutkové podstaty jiného trestného činu. 32 Příprava je prvním významným stadiem trestné činnosti, protože pouhá myšlenka, ani projev úmyslu spáchat trestný čin, který předchází přípravě, ještě není trestným činem. Příprava nevykazuje povahu jednání, které charakterizuje skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu, jen vytváří podmínky pro spáchání takového zvlášť závažného činu. Zatím vyvolává jen vzdálené nebezpečí, že v budoucnu nastane následek, který bude znakem skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu. 33 Tímto se příprava liší na jedné straně od projevu úmyslu takový zločin spáchat, který uvedenou povahu ještě nemá, a na druhé straně od pokusu zvlášť závažného zločinu, při kterém jednání pachatele pokročilo dále než příprava a už přímo směřuje k jeho dokonání. Pokud za úmyslem spáchat zvlášť závažný zločin, jehož příprava je trestná, nenásledují natolik konkrétní kroky, z kterých by bylo možné odvodit, že se jedná o přípravu k určitému trestnému činu, nemůže být tento úmysl považován za jeho přípravu. 34 32 Srov. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 31. 03. 2013 [cit. 2013-03-31]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/vývojová_stádia_trestného_činu>. 33 Srov. str. 223 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 34 Srov. str. 224 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 26

Přípravné jednání by mohlo spočívat i v takové formě útoku, která svým charakterem zatím nedosahuje intenzity jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání zamýšleného zvlášť závažného zločinu, ale vytváří objektivní podmínky pro následné uskutečnění takového záměru. Bezprostřední směřování k dokonání zvlášť závažného zločinu znamená, že pachatel už ohrožuje předmět svého útoku přímo. Pokud ale k takovému přímému působení na předmět útoku a zároveň i ohrožení nedojde, jedná se pouze o přípravu. 35 Obecná trestnost přípravy v českém trestním právu neplatí již od roku 1990. Podle nového trestního zákoníku je příprava trestná jenom u zvlášť závažného zločinu, a to ještě za podmínky, že je to v posledním odstavci příslušného trestného činu výslovně stanoveno. 36 U přípravy zvlášť závažného zločinu se jedná o úmyslné jednání, při kterém musí úmysl zahrnovat všechny skutečnosti tvořící znaky konkrétního způsobu přípravy, o který se jedná. Zároveň ale úmysl obsahuje i zaměření přípravy k spáchání individuálně určitého zvlášť závažného zločinu. Přitom se ale nevyžaduje detailní promyšlenost a specifikace připravovaného útoku na zájem chráněný trestním zákoníkem, protože stačí, aby byl čin pro pachatele dostatečně určitý. 37 Jak je uvedeno shora, prvním stadiem trestného činu dle 20 je příprava: (1) Jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu ( 14 odst. 3), zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu. (2) Příprava je trestná podle trestní sazby stanovené na zvlášť závažný zločin, k němuž směřovala, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. (3) Trestní odpovědnost za přípravu k zvlášť závažnému zločinu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání zvlášť závažného zločinu a 35 Srov. str. 224 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 36 Srov. str. 224 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 37 Srov. str. 224 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 27

a) odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy, nebo b) učinil o přípravě k zvlášť závažnému zločinu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy, mohlo být ještě odstraněno; oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému. (4) Je-li na činu zúčastněno více osob, je-li čin dokonán ostatními pachateli nezávisle na jeho dřívějším přispění k činu nebo přes jeho včasné oznámení. (5) Ustanovením odstavce 3 a 4 není dotčena trestní odpovědnost pachatele za jiný dokonaný trestný čin, který již jednáním uvedeným v odstavci 1 spáchal. 38 5.1 Charakteristika přípravy Příprava k zvlášť závažnému zločinu je v trestním zákoníku vymezena obecně jako úmyslné vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu a zároveň i jednotlivě jako typické způsoby přípravy: organizování zvlášť závažného zločinu, opatřování nebo přizpůsobování prostředků a nástrojů k jeho spáchání, spolčení, srocení, návod, pomoc. 39 38 20 zákona č. 40/2009 Sb., ze dne 8. ledna 2009, trestní zákoník 39 Srov. str. 225 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 28

Mohlo by to být ale také jakékoli jiné úmyslné vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu např. odstranění překážek, které brání jeho spáchání, obhlídka budoucího místa spáchání činu nebo vyhledání společníků. Tyto druhy přípravy mohou vést jen ke spáchání vlastního zvlášť závažného zločinu např. opatřování prostředků nebo nástrojů pro vlastní zvlášť závažný zločin nebo jen k zvlášť závažnému zločinu jiné osoby např. návod a pomoc nebo k zvlášť závažnému zločinu vlastnímu i další osoby např. spolčení a srocení. 40 Takovéto jednání ale nesmí dostoupit do fáze pokusu nebo dokonání zvlášť závažného zločinu. V případě přípravy ve formě organizování, návodu a pomoci to znamená, že ještě nedošlo k pokusu nebo dokonanému trestnému činu ze strany pachatele, který chtěl tyto formy přípravy směřovat k zvlášť závažnému zločinu. Organizátorství, návod a pomoc jsou možné jen na pokusu nebo dokonaném trestném činu. Pokud přímý pachatel nepřekročí stadium přípravy k trestnému činu, bude toto jednání posouzeno jen jako příprava, ale jen za podmínky, že šlo o zvlášť závažný zločin, u něhož trestní zákoník výslovně stanoví trestnost přípravy. 41 Organizování je jednání účastníka, který spáchání zvlášť závažného zločinu naplánoval nebo přímo řídil, tzv. organizátor. Návodem je činnost účastníka, kdy v jiné osobě podnítil rozhodnutí spáchat zvlášť závažný zločin, tzv. návodce. Pomoc je takové jednání účastníka, kterým umožnil nebo usnadnil jinému spáchání zvlášť závažného zločinu, především opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po zvlášť závažném zločinu, tzv. pomocník. Opatřováním prostředků nebo nástrojů může být zakoupení nezbytných prostředků nebo nástrojů, jejich zapůjčení nebo vyrobení. 40 Srov. str. 225 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 41 Srov. str. 226 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 29

Přizpůsobení prostředků a nástrojů spočívá v jejich úpravě, která umožňuje nebo usnadňuje jejich použití, přitom může jít o prostředky či nástroje, které byly původně určeny pro jiný účel, nikoliv pro páchání trestné činnosti. Spolčením může být výslovná nebo mlčky uzavřená dohoda dvou nebo více osob o spáchání konkrétního, i když třeba do detailů neurčeného trestného činu. Obsahem spolčení může být buď budoucí spolupachatelství, pachatelství, návod nebo pomoc. Spolčení je podobné jako vzájemný návod a může proto být posuzováno někdy jako příprava ve formě návodu. Srocení je faktické shluknutí nejméně tří osob ke spáchání individuálně určeného zvlášť závažného zločinu. U srocení může být účastníkem i ten, kdo se přímo výslovně nedohodl, ale stačí, že se úmyslně připojil s vědomím o účelu srocení. Na rozdíl od spolčení se u srocení jedná o okamžité nebo velmi blízké spáchání zvlášť závažného zločinu, a tak je možná příprava jen v tomto krátkém období předtím, než jejich jednání dospěje do fáze pokusu. 42 V praxi se může vyskytnout případ, kdy půjde o nezpůsobilou přípravu. U nezpůsobilé přípravy přichází v úvahu i upuštění od potrestání. Soud může upustit od potrestání, v případě že pachatel přípravy trestného činu nerozpoznal, že příprava nemohla vést k dokonání trestného činu a to buď kvůli povaze, nebo předmětu útoku, na kterém měl být čin spáchán nebo vzhledem k povaze nebo druhu prostředku, kterým měl být čin spáchán. Pokud tedy soud od potrestání pachatele upustí, díváme se na pachatele, jako by odsouzen nebyl. 43 U formy přípravy je důležité upřesnění této formy, především u těch forem, které nejsou v zákoně vyjádřeny přímo. Tady bude zapotřebí, aby se v zákoně neupřesněná forma přípravy svým významem a závažností alespoň blížila způsobům stanoveným v zákoně. Jako přípravu je tak možné postihnout např. když si pachatel vyhlíží příležitost k spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy, ale nebude trestné, pokud by si prohlížel nože nebo jiné zbraně ve výkladní skříni obchodu, protože se ještě nejedná o úmyslné vytváření podmínek pro spáchání zvlášť 42 Srov. str. 227 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 43 Srov. str. 227 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 30