ilm Distribution Artcam uvádí road movie Tonyho Gatlifa TranSylvania Hudební road movie o tom, že každý máme uvnitř svou zemi. Zingarina: v kinech od 30. listopadu 2006 2006 OICIAL SELECTION CLOSING ILM Předpremiéra v rámci estivalu francouzského filmu

SYNOPSE: Nikdy není pozdě změnit svůj život. Zingarina je spontánní mladá žena, která se řídí především svým instinktem a citem. Se svou přítelkyní Marií se vydá do Transylvánie najít muzikanta, do kterého se ve rancii zamilovala a čeká s ním dítě. Posléze ho během pohanského festivalu sice nalézá, ale on ji odmítá. Uprostřed cizí země se ocitá sama. Při zpáteční cestě do rancie uteče své kamarádce Marii, odtrhne se od všeho, co ji doposud svazovalo, a vydává se na svou vlastní cestu. Postupně nachází nový smysl života v cizí zemi, v jejích svérázných obyvatelích a romské mentalitě, s níž se ztotožňuje. Na cestě potkává zachmuřeného tuláka Čangala, muže mnoha jazyků a svobody bez hranic. 4567897:;<=8;>?@89A><B89C Transylvania, rancie 2006 road movie, 103min, color, 35mm, zvuk: Dolby SRD, formát: 1:2,35 (scope), přístupnost: 15+, francouzsky, rumunsky, anglicky, italsky, německy + české titulky foto ke stažení na www.artcam.cz/press Předpremiéra v rámci estivalu francouzského filmu (zahájení v Brně 23.11.2006, kino Art) - zakončovací film letošního festivalu v Cannes. Scénář a režie: Tony Gatlif Kamera: Céline Bozon Hudba: Tony Gatlif, Delphine Mantoulet Střih: Monique Dartonne Zvuk: Philippe Welsh Výprava: Brigitte Brassart Kostýmy: Rose-Marie Melka Hrají: Asia Argento /Zingarina/ Amira Casar /Marie/ Birol Ürol /Čangalo/ Alexandra Beaujard /Luminica/ O ILMU: NOI; JaBAK8LE8M Štěstí přijde, když ho nejméně čekáme. zakončil letošní festival v Cannes 2006. Jméno Tonyho Gatlifa se však na tomto festivale neobjevilo poprvé. V roce 1993 se jeho snímek objevil v cannské sekci Un certain regard a v roce 2004 tam získal jeho cenu za nejlepší režii. Režisér Tony Gatlif již jednou natáčel v Rumunsku, a to svůj zatím komerčně nejúspěšnější snímek Pa7Q8LI;8, v němž ztvárnil hlavního hrdinu Romain Duris. V vrací do rumunského prostředí, ale jako hrdinka se zde vůbec poprvé v Gatlifově díle objevuje žena (kterou hraje Asia Argento) a její cesta je podobná, jako byla ta Stephanova v Pa7Q87I;8. Stejně jako Stephana ji láska (v případě Stephana to byla hudba) zavedla do cizí země, kde našla svůj nový život. Zingarina přijíždí do Transylvánie najít svou DEa@<G;Ha@II ilm DEa@<G;Ha@Iaslavnostně se

lásku, kterou potkala ve rancii, její milý ji však odmítá a ona stále více propadá cizí zemi, jejím zvykům a hudbě, s nimiž se postupně identifikuje, tak jako s mentalitou místních lidí, především Romů. Nakonec nachází štěstí DEa@<G;Ha@Ia v kočovném životě po boku tuláka Čangala. Zingarinu doprovází na její cestě přítelkyně Marie, která k ní má ochranitelský, mateřský vztah, zčásti možná i lesbický. V Zingarině je však cosi nespoutaného, intuitivního, proto utíká jak od Marie, tak od celé kultury, kterou Marie ztělesňovala. Svou bezprostředností je jí bližší romská mentalita. však není primárně o romské mentalitě, ale o člověku v mezní situaci, který ztratí sebe sama, aby se znovu našel jinde, na jiném místě. Je to film o životní cestě, o rozhodnutí a o hledání sebe sama. O tom, že pokud chceme, můžeme změnit svůj život. Ale také o náhodách a o štěstí, které přichází, když ho nejmíň čekáme. Genius loci je důvodem, který neumíme pojmenovat, ale kvůli kterému se vracíme Je to duch místa, esence kraje, magie, jisté specifikum Tony Gatlif sice nepochází z Rumunska, kořeny má v Andalúzii a Alžírsku, ale hlásí se k romské národnosti, jejíž kulturu a mentalitu zobrazuje ve většině svých filmů. Na rozdíl od mnoha jiných pro něj však toto téma není důvodem k moralizování, ani k romantizující idyle, ale ani k sociologické studii o odlišném životním stylu Romů, případně lidí z Východu. Gatlif netočí úvahy o vztahu Romů k majoritní společnosti, což u tohoto v podstatě módního tématu často vzniká. Naopak, ukazuje jejich spontánnost i nevšední vztah k majetku. Základním krédem Romů je, že nic nemají, říká Gatlif. Potvrzuje to i krédo Čangala, spícího v autě a prohlašujícího, že hotely jsou jenom na mytí. Pro režiséra je toto téma inspirací, jeho vnitřním životem, zobrazuje v mnoha osudech i hrdinech sebe sama, své vlastní kořeny a pocity. Proto je z jeho filmů cítit opravdovost; kočovný a mnohdy i nerozvážný, divoký život svých hrdinů z okraje společnosti se stává velkým soubojem o svobodu člověka, které se musí hodně obětovat. Gatlif popisuje a prožívá, ale nikdy neposuzuje, ani neodsuzuje. Stejně inspirativní, jako jsou osudy hrdinů, je i krajina, která je jejich alter egem. Krajina se svým svérázem, geniem loci, obyvateli a zvyky. Je to právě krajina, v níž hrdina nachází sebe sama. Transylvánská krajina je chudá, bezútěšná, ale režisér zobrazuje i její tradiční zvyky a folklór (tanec s rozbíjením talířů, pohanský festival masek, vymítání ďábla, vesnické kapely). Nenápadně prosakuje i zobrazení současnosti - ne zrovna idylické vztahy místních Rumunů k Romům i to, jak zanikají hodnoty kraje - Čangalo vykupuje od vesničanů starožitnosti, pozůstatky jejich předků, které prodává do zahraničí. Styl Gatlifových filmů působí improvizovaně, přirozeně, většina scén se odehrává v exteriérech, dialogy vznikaly rovnou na místě. Vynikající jsou zejména scény z prostředí místního rumunského folklóru, které přicházejí v rozhodujících chvílích příběhu. Především je to scéna, v níž se Zingarina ztrácí v davu masek, slavících jakýsi místní pohanský svátek, a to právě ve chvíli, kdy ji opustila její láska. Rej masek přesně

vystihuje chaos, v němž se najednou dívka nachází, bezradná ze své další životní cesty. Nezapomenutelná je také scéna vymítání ďábla ve vesnickém kostele, kde Zingarinu polévají mlékem. Toto očištění je rovněž symbolické dívka se loučí se svou dosavadní cestou a vydává se na novou. Tato očistná scéna připomíná iniciační závěrečnou scénu v NOI;u. Poté, co Zingarina porodí, se Čangalo po svém vyrovnává s novou situací na zimní pole si pozve místní kapelu, opije se, tančí sám a rozbíjí si lahve piva o hlavu. Kamera je ve filmu sice přirozená, ale v některých záběrech zároveň velice výtvarně zajímavá zejména záběry zimní krajiny, místních lidí či scéna, v níž Čangalo zavěsí rozsvícený lustr na strom nad svým příbytkem. Podobně vizuálně silná je i scéna Zingariina porodu v zimě v autě za asistence místních porodních bab, v níž Zingarina v zoufalství daném nehostinnými podmínkami vidí vzlétat hejno vran. Pro Gatlifovy filmy je typické, že v nich zásadní roli hraje hudba ona je tím pravým cílem na cestách jejich hrdinů. Sám režisér bývá spoluautorem hudby ke svým filmům. Gatlif se necítí být propagátorem cikánské kultury, říká spíše, že je mostem mezi cikánskou a jinou kulturou, podobně jako například Kurosawa je takovým mostem mezi kulturou japonskou a ae 8B zbytkem světa. E:;8H@a ZE ZÁKULISÍ ILMU Natáčelo se během sedmi týdnů, od prosince 2005 do ledna 2006 v místech Drákulova kraje, >= B>;= >7Ea@aMI DK>4Ia@8 v místech Rosai Montana Sighet, Dahia a Sighisoara. Asia Argento je známá italská herečka z italských TV seriálů, zahrála si i v slavnějších filmech, jako byla například či J8HAIM8z 5. Kromě 4E8BIz7I toho režíruje vlastní filmy a podílí se na nich také jako scenáristka a producentka (viz níže). Marii ztvárnila Amira Casar, známá například z filmu Catherine Breillatové @ab8mi>=> ;ači výpravného snímků bratří Quayových D9@>E8 NaEBK 9a ><. Tajemného Čangala si zahrál Birol Űnel, známý z filmu (2001) či z nedávno u nás uvedeného snímku (2004) turecko-německého režiséra atiha Akina. Zingarininu velkou lásku Milana ztvárnila italská rocková hvězda Marco Castoldi, který je ve skutečnosti přítelem Asie Argento a otcem jejího dítěte a ve filmu se ocitl náhodou, protože jel svou přítelkyni zrovna navštívit na místo natáčení. Perlička z natáčení: Když Asia Argento řekla Gatlifovi, že se přes 10 let věnuje boxu, zařadil režisér do filmu krátkou scénu, v níž Zingarina boxuje s Čangalem u silnice. Tony Gatlif o filmu Transylvania: Už dlouho jsem chtěl natočit film o ženě. O svobodné ženě, která vše ztratí, zbaví se své identity a znovuobjeví sebe sama. Obvykle točím filmy o mužích, o dobrodruzích, kteří se ničeho nebojí a které ztvárnili Romain Duris či Gérard Darmon. Nyní jsem našel Asiu

DEa@<G;Ha@Ia Argento, která hraje s takovou vehemencí, že nás ani nenapadají nějaké genderové otázky. (smích) Na cestě za transylvánskou láskou ji doprovází Marie, její anděl strážný i důvěrník, kterou Zingarina fascinuje a tak trochu ji i vampirizuje nezapomeňme, že jsem v Drákulově zemi a také opouští je love story a road movie, kterou jsem napsal pro Asii, jelikož ztělesňuje moje představy o té postavě. Měl jsem pro ni přichystanou spoustu věcí, protože jsem věděl, že její osobnost, talent a drive to celé s bravurou zvládnou. Ničeho se nezalekne, do všeho se položí. V jedné chvíli filmu se jí Birol ptá: Co jsi zač, že jsi skončila tady? a ona na to: Cokoliv si představíš, to jsem už udělala. To je Asia! Amira si pár dní před natáčením vyvrkla kotník, tak jsem to kulhání přidal k její postavě, destabilizuje ji to trochu. Je krásně osobitá, má vnitřní zápal. Birol nemluvil moc dobře anglicky, takže měl víc problémů se mnou spolupracovat podle mých metod, ale nakonec postavě vtiskl svůj tvar. Asia Argento o filmu Transylvánie Poprvé se konečně opravdu dobře cítím jako herečka. Poté, co jsem sama režírovala dva filmy, jsem pochopila, že s herci je potíž. Všechno chtějí vědět. Tony neříká nic a je to tak správně. Odteď se pokusím být herečkou, kterou bych měla ráda, kdybych ji sama režírovala. TONY GATLI Tony Gatlif (občanským jménem Michel Dahmani) se narodil 1948 v Alžírsku, kde strávil dětství, než v 60. letech jeho rodina emigrovala do rancie (Marseille). Původem je z Andalúzie a hlásí se k romské národnosti. Zájem o film v něm probudil učitel, který pravidelně promítal ve škole filmy. Prožil si těžké chvíle, ocitl se dokonce i v pasťáku, což ho ovlivnilo při psaní jeho prvního scénáře La Rage au poing (Vztek v pěstech). Zásadně ho ovlivnil Michel Simon, v jehož šatně se jednou po jeho představení objevil. Slavný herec doporučil mladíka impresáriovi a záhy začal mladý Gatlif chodit na kurzy herectví v Saint-Germain-en-Laye. Začal vystupovat na divadelních prknech. V roce 1975 realizoval svůj první krátký film La Tête en ruine (Hlava v rozpadu). Prorazil však až filmem La Terre au ventre, který pojednává o válce v Alžírsku. Motiv cikánů se u něj poprvé objevil v roce 1981 ve snímku Corre gitano, které natočil ve španělské Seville, kolébce flamenca. Následovala trilogie, jejíž první díl byl věnován prostředí cikánů na okraji Paříže Les Princes (1983). Název dal také vzniknout produkční firmě Princes films, v níž vznikl i Exil. Druhý díl, Latcho Drom, mapuje cikánskou hudbu Andalúzie, Egypta, Rumunska, Maďarska a rancie a porota v Cannes ho nazvala hymnou cikánské hudby. Tento snímek získal Leoparda za nejlepší film a Bronzového Leoparda za nejlepší ženský herecký výkon na M v Locarnu, Velkou cenu na M v Montrealu, Cenu diváků na M v Rotterdamu a v roce 1998 Césara za nejlepší hudbu. Závěrečný díl trilogie je slavný snímek Gadžo Dilo, v němž hráli Romain Duris a Rona Hartner, kteří pokračovali ve stejné sestavě i ve filmu Je suis né d une cigogne (Přinesl mě čáp). Gadžo dilo vypráví o mladíkovi jménem Stephane, který po smrti otce odchází z Rumunska, aby našel zpěvačku, jejíž jméno objevil na kazetě, kterou poslouchal jeho otec v posledních dnech svého života. Objeví tak cikánskou osadu, kulturu, svou novou rodinu i lásku. S Romainem Durisem se znovu setkal při natáčení jeho zatím předposledního snímku Exil, kterým se vrací do své rodné země, do Alžírska. Z M Cannes 2004 si za tento film Gatlif odnesl cenu za režii.

TONY GATLI VYBRANÁ ILMOGRAIE Režie: Transylvania, 2006 Exil, 2003 Lulu, 2002 Swing, 2001 Je suis né d'une cigogne, 1998 Gadžo Dilo,1997 Latcho Drom, 1992 Les Princes, 1982 Corre gitano,1981 Hudební skladatel: Transylvania (2006) Exil (2003) Je suis né d'une cigogne (1998) Gadjo Dilo (1997) Herec: Lulu, 2002, režie Jean-Henri Roger Les Princes 1982, režie Tony Gatlif Scenárista: Transylvania (2006), r. Tony Gatlif Exil (2003), r. Tony Gatlif Swing (2001), r. Tony Gatlif Je suis né d'une cigogne (1998), r. Tony Gatlif Gadjo Dilo (1997), r. Tony Gatlif Gaspard et Robinson (1990), r. Tony Gatlif Pleure pas my love (1989), r. Tony Gatlif Rue du départ (1985), r. Tony Gatlif La Rage au poing (1974), r. Eric Hung ASIA ARGENTO Asia Argento (Asia Anna Maria Argento, narozena 1975 v Římě) je dcerou herečky Darii Nicolodi a filmového režiséra Daria Argenta, v 16 letech hrála v jeho filmu Trauma (1993). V dalším roce se objevila ve filmu Královna Margot a zároveň uskutečnila svůj režijní debut s krátkými filmy Prospettive a A ritroso. Věnuje se rovněž psaní scénářů, její první novela I Love You Kirk byla publikována v Itálii v roce 1999. Zabývá se rovněž hudbou, DJ-ingem, fotografií, i modelingem. Vybraná filmografie: Coin Locker Babies (2006) Marie-Antoinette (2006) Land of the Dead / Země mrtvých(2005) Cindy: The Doll Is Mine (2005) Last Days / Poslední dny (2005) The Heart Is Deceitful Above All Things / Srdce je zrádná děvka (2004) The Keeper (2004) xxx (2002) Scarlet Diva (2000) New Rose Hotel (1998) The Stendhal Syndrome (1996) La Reine Margot / Královna Margot (1994) Trauma (1993) Demoni 2 (1986)