KONTROLA A CERTIFIKACE BIOPRODUKCE

KONTROLA A CERTIFIKACE BIOPRODUKCE Systém inspekce EU Nařízení rady č. 2092/91 EHS v článku 9 ukládá členským státům povinnost zavést systém inspekce provozovaný jedním nebo několika inspekčními orgány či schválenými soukromými institucemi. Současně určí orgán odpovědný za schvalování těchto institucí a dozor nad nimi. Inspekční instituce jsou povinny zpracovat podrobný popis inspekčních a preventivních opatření, která budou při kontrole provozovatelů aplikovat a systém sankcí, které budou uplatňovat při zjištění nesrovnalostí. Na základě provedených inspekcí zpracují (každoročně do 31. 1. ) seznam provozovatelů, kteří podléhali jejich kontrole a zprávu o inspekci a předloží je odpovědnému orgánu své země. Při dovozu ze třetích zemí (mimo EU je vyžadován certifikát od kompetentních orgánů těchto zemí, který zaručuje ekvivalentnost produkčních a inspekčních postupů. Může být vyžádána vlastní inspekce, která ekvivalentnost uvedených postupů prověřuje. Inspekční instituce také zajišťuje, aby v případě nesrovnalostí bylo z celé nevyhovující partie odstraněno značení, které poukazuje na ekologickou produkční metodu a v případě odhalení zjevného přestupku nebo přestupu s dlouhodobým dopadem byl dotyčnému provozovateli zakázán odbyt výrobků s takovým označením. Inspekční instituce odpovídá za odbornou úroveň, objektivnost, účinnost a důvěrnost kontroly. Kontrolní systém v České republice Ministerstvo zemědělství vykonává dozor nad dodržováním Zákona o ekologickém zemědělství u subjektů u něho přihlášených nebo registrovaných jako ekologičtí podnikatelé. K tomu účelu uzavírá na základě výběrového řízení smlouvu s právnickou osobou, kterou pověřuje prováděním kontroly a dalších odborných úkonů. Současně ji opravňuje k vydávání osvědčení o původu bioproduktů nebo osvědčení o biopotravině. V současné době jsou v ČR takovými oprávněnými právnickými osobami: Kontrola ekologického zemědělství KEZ, o. p. s., (dále jen KEZ) nevládní nezisková organizace založená v roce 1999 a od roku 2006 ABCERT GmbH a Biokont CZ, s r.o. Podnikatelé, kteří projeví zájem o zařazení do systému kontroly a certifikace ekologického zemědělství se mohou přihlásit u některé z uvedených kontrolních organizací v

průběhu celého roku. Na základě vyplněné přihlášky a předloženého projektu je podnik zaregistrován. Kontrolní organizace provádí pomocí inspektorů kontrolní návštěvy zemědělských podniků. Kontrola se provádí i u výrobců biopotravin a osob, které uvádějí bioprodukty či biopotraviny do oběhu. Druhy kontroly Ohlášená kontrola Každý podnik podléhá minimálně jednou za rok celkové kontrole, která je ohlášená. Inspektor ohlásí podniku termín kontroly předem. Kontrola zahrnuje celý podnik, tj. pozemky a kultury, stáje a zvířata, stroje, technologická zařízení a technologie, sklady a ostatní provozní prostory, obaly a etiketaci, provozní, skladovou a účetní evidenci. Kontrolor ověří rovněž správnost a úplnost údajů uvedených v přihlášce a vyplní formulář zápisu o kontrole. Neohlášené kontroly Neohlášené kontroly, které jsou dvojího druhu: nařízené a namátkové. Nařízené kontroly jsou cílené. Tento typ kontroly se využívá v případech problematických podniků nebo vzniklo-li podezření na použití nepovolených prostředků nebo postupů. Účelem kontrol nařízených Certifikačním výborem je zjištění, zda podnik plní uložená nápravná opatření. Revizní inspekce Na základě písemné žádosti, stížnosti nebo odvolání podnikatele může MZe ČR nařídit revizní inspekci. Postup kontroly: - obecná kritéria - osobnost farmáře (odpovědné osoby) - informovanost pracovníků (znalost Zákona o ekologickém zemědělství a prováděcí vyhlášky) - včasnost provádění pracovních zásahů a preventivní opatření - pořádek v podniku - ochrana a obnova ekologické stability v hospodářském obvodu podniku

kontrola rostlinné produkce - osivo a sadba (původ, moření, podmínky vypěstování vlastního) - pozemky, plodiny odrůdy (výměry a názvy pozemků, přihláška, projekt a mapa, oddělení od konvenčních ploch) - osevní postup (střídání plodin, zaplevelení, zdravotní stav plodin) - hnojení (použití nepovolených hnojiv, nákup hnojiv, zatížení z.p. DJ, limit N, zařazení jetelovin a luskovin, zelené hnojení, evidence) - ochrana rostlin (zdravotní stav plodin, preventivní a kurativní opatření, řešení problémů, použité přípravky na ochranu rostlin. evidence) kontrola živočišné produkce - druhy a kategorie chovaných zvířat (vhodnost plemen) - technologie chovu a ustájení (minimální rozměry, větrání, osvětlení, stelivo, napájení, výběh, pastva, oplocení, ochrana před extrémy počasí) - zdravotní stav a ošetřování zvířat (čistota a chování zvířat, nemocná a zraněná zvířata, poruchy plodnosti, ošetřování a léčení, evidence) - zákroky na zvířatech (kastrace, kupírování, evidence) - krmení zvířat (původ krmiv, krmná dávka, krmné přísady a doplňky, uchovávání a - skladování krmiv, evidence - nákup zvířat (původ, stáří, užitkový směr, evidence) Kontrola zpracování, evidence a prodeje bioprodukce - posklizňové zpracování a skladování (postupy a technologie, oddělení od konvenční produkce, označení, použité ochranné prostředky, konzervanty, evidence) - zpracování rostlinných produktů na farmě (kritické body zpracovatelských technologií, původ surovin a přídatných látek, použité materiály, složení výrobku, balení a etiketace, skladování, metody čištění, ochrana před škůdci, evidence). - zpracování živočišných produktů na farmě (kritické body zpracovatelských technologií, původ surovin a přídatných látek, použité materiály, složení výrobku, balení a etiketace, skladování, metody čištění, ochrana před škůdci, evidence) - kontrola prodeje - prodej k dalšímu zpracování (odběratel, produkt a množství, průvodní doklady, obaly a označování)

- prodej na farmě (deník prodeje, původ a označování produktů, kultura prodeje, označení farmy) - kontrola vedení účetní a skladové evidence - úplnost a správnost vedení evidence - nákup a prodej - oddělení účetní a evidence při souběžné produkci - postup při zjištěném porušení zákona o EZ (zajištění a odběr vzorků, záznam o odběru vzorku) - produkty přihlášené k certifikaci - žádost o výjimky - souhrnné hodnocení podniku Po ukončení kontroly je sepsána kontrolní zpráva, která obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků. Kontrolovaná osoba potvrdí podpisem její převzetí, případně se vyjádří ke zprávě. Při kontrole jsou nejčastěji zjišťovány závady způsobené nedokonalou znalostí předpisů, malými praktickými zkušenostmi nebo nedostačujícími technickými či organizačními podmínkami. V rostlinné produkci dochází k následujícím chybám: nedodržování osevního postupu, nedostatečné hospodaření s organickými hnojivy, omezení ekologizace na pouhé vynechání chemických prostředků, podcenění tlaku plevelů a malé prevence jejich šíření, použití prostředků, o nichž se zemědělec domnívá, že jsou povolené (někdy dealeři firem nabízení zaručeně ekologické pesticidy )., neohlášené porušení směrnic. V chovech se mohou objevovat tato porušení pravidel: trvale vazné ustájení, nedostačující ustájovací plocha pro jednotlivá zvířata, chybějící výběhy nebo pastva,

nevhodná či nedostačující výživa, chybějící evidence o veterinárních zákrocích či o zvířatech vůbec, neprůkazný původ krmiv, znečištění prostředí močůvkou, hnojůvkou. Certifikace Inspektoři kontrolních organizací odešlou vyplněný zápis o kontrole společně s ověřenou případně doplněnou přihláškou a ostatními podklady pro jednání Certifikačního výboru. Certifikační výbor je nezávislým orgánem s rozhodovací pravomocí, v jehož kompetanci je: rozhodnutí o zařazení podnikatele do Ústředního seznamu producentů a zpracovatelů biopotravin vydávaného MZe ČR, rozhodnutí o udělení certifikátu na produkci, který umožňuje používání značky Produkt ekologického zemědělství u výrobků, které odpovídají zákonu o ekologickém zemědělství, povolení výjimky v odůvodněných případech, udělení osvědčení o původu, nařízení revizní inspekce na základě odvolání podnikatele, uložení sankce za porušení zákona o ekologickém zemědělství spolu se lhůtou pro jejich odstranění (inspektor tyto sankce a lhůty pouze navrhuje). OZNAČOVÁNÍ BIOPRODUKCE Označování bioproduktů Bioprodukt, který slouží jako surovina k výrobě biopotravin, se označí jako ekologický tak, že se k jeho názvu vždy uvede slovo bio a identifikační kód kontrolního orgánu např. (CZ-CR-KEZ-001-BIO) a nevylučuje-li to povaha bioproduktu, i grafický znak. Takto je možné označit pouze rostlinný nebo živočišný produkt, na který kontrolní orgán vydal osvědčení o původu bioproduktu. Označovat rostlinný nebo živočišný produkt LOGO, na který nebylo vydáno osvědčení o původu bioproduktu, slovem bio nebo eko nebo grafickým znakem nebo jakýmikoli údaji poukazujícími na ekologický, organický, přírodní způsob zemědělské výroby, je zakázáno.

V přechodném období, pokud byla dodržena délka přechodného období nejméně 12 měsíců před sklizní, se rostlinný produkt označí také slovy produkt z přechodného období na ekologické zemědělství v barvě, velikosti a typu písma, které nesmí být výraznější než označení produktu podle zvláštních právních předpisů; sousloví ekologické zemědělství nesmí být výraznější než slova produkt z přechodného období na. Živočišné produkty mohou být označovány jako bioprodukty, teprve po uplynutí nejkratší doby chovu pro hospodářské zvíře, ze kterého pocházejí, za předpokladu, že rozhodnutí o registraci pro pěstování rostlin nabylo právní moci. V přechodném období mohou být živočišné produkty označovány jako produkty z přechodného období na ekologické zemědělství až po uplynutí nejkratší doby chovu pro hospodářské zvíře, ze kterého pocházejí. Označování biopotravin Biopotravinu, při jejíž výrobě bylo použito více než 95 % hmotnosti nebo objemu bioproduktů, přídatných látek a na kterou kontrolní orgán vydal osvědčení o biopotravině, označí výrobce biopotravin slovem bio nevylučuje-li to název biopotraviny a také grafickým znakem a identifikačním kódem kontrolního orgánu. Označovat potravinu na kterou nebylo vydáno osvědčeni o biopotravině, slovem bio nebo eko nebo grafickým znakem nebo jakýmikoli údaji poukazujícími na ekologický, organický, přírodní nebo biologický způsob výroby je zakázáno. Pokud při výrobě biopotraviny bylo použito méně než 95 % avšak alespoň 70 % hmotnosti nebo objemu bioproduktů, přídatných látek a pomocných látek, označí se biopotravina také údaji o procentním obsahu složek zemědělského původu pocházejích z ekologického zemědělství nebo z přechodného období. Tyto údaje nesmí být provedeny v barvě, velikosti a typu písma výraznější než označení podle zvláštních právních předpisů. Výpočet procentuálního množství jednotlivých složek je uveden v následující kapitole. Při značení bioproduktů či biopotravin nebo při jejich propagaci nesmí být uváděno, že představují záruku vyšší organoleptické, nutriční nebo zdraví prospěšné jakosti. upraveno podle: Moudrý, J., Prugar, J.: Kvalita, zpracování a odbyt bioproduktů, skripta, Č. Budějovice 2001, 148 s.

Vývoj kontroly a certifikace ekologického zemědělství V letech 1990-1991 vzniklo pět svazů ekologických zemědělců, které vypracovaly vlastní směrnice a zajišťovaly pro své členy kontrolu a certifikaci. Brzy se ale ukázalo, že je třeba vytvořit jednotné směrnice, kontrolu, certifikaci a označování produkce. Dohodou svazů a MZe ČR byl od roku 1993 zaveden Metodický pokyn pro ekologické zemědělství jako jednotná směrnice EZ v ČR. Dále byl ustanoven Certifikační výbor, Technická komise a zřízen jednotný kontrolní systém a označování produkce logem BIO. Odpovědnou osobou za kontrolu ekologického zemědělství byl MZe ČR jmenován Ing. Roman Rozsypal, CSc., který kontrolu vedl až do 31.3.1999. Od 1.4.1999 byla výkonem kontroly ekologického zemědělství v ČR pověřena K.E.Z. o.p.s. (Kontrola ekologického zemědělství, obecně prospěšná společnost) se sídlem v Chrudimi. Kontrolu provádí zvlášť vyškolení inspektoři, kteří musí splňovat stanovené požadavky na vzdělání a praxi. Vzdělávání a výcvik inspektorů je zajištěn jednak vlastními silami, jednak s kooperací s partnerskými subjekty v zemích EU. Od roku 1999 je uzavřena smlouva o trvalé spolupráci na vývoji systému kontroly a výcviku a vzdělávání inspektorů s AUSTRIA BIO GARANTE, GmbH, Enzersfeld v Rakousku. V roce 1995 byl český systém kontroly a certifikace akreditován IFOAM (International Federation for Organic Agriculture Movement). Tato akreditace však byla v roce 1997 ze strany Ministerstva zemědělství zrušena, ale na podzim 2000 bylo opět zahájeno akreditační řízení KEZ, o.p.s. u IFOAM. V roce 1995 byla také uzavřena smlouva o supervizi s Bioland Kontrollstelle Bayern (nyní BIOZERT, GmbH, Augsburg), která umožnila vývoz našich bioproduktů do zemí EU. Současně byla zahájena akreditace ČR u EU, která byla završena v březnu 2000 na základě rozhodnutí Rady 548/2000 ze dne 14.3.2000 zařazením České republiky na listinu třetích zemí EU v souladu s čl.11 Nařízení rady (ES) č. 2092/91 pro oblast rostlinné produkce a zpracování rostlinných produktů. V prosinci 2001 byla Česká republika zařazena na listinu třetích zemí EU také pro oblast živočišné produkce v souladu s nařízením Rady č. 1804/99., a to nařízením Komise č. 2589/2001, ze dne 27.12.2001. Tato rozhodnutí jsou významná především v tom, že umožňují volný přístup českých bioproduktů a biopotravin rostlinného i živočišného původu na trh zemí EU. K.E.Z., o.p.s. byla uznána jako kontrolní a certifikační

orgán pro bioprodukty a biopotraviny rostlinného a živočišného původu, vypěstované a zpracované na území České Republiky. K.E.Z. o.p.s. je kromě akreditace ze strany EU pro svou činnost akreditována také Českým institutem pro akreditaci (ČIA) o.p.s. podle norem ČSN EN 45 004 a ČSN EN 45 011 a od února 2003 také akreditačním orgánem celosvětové organizace ekologického zemědělství IFOAM. Akreditace ekologického zemědělství u EU Proces akreditace u EU trval cca 5 let, byl zahájen v roce 1995 podáním žádosti ČR o akreditaci k Evropské komisi. V té době již platily národní směrnice MZe pro ekologické zemědělství, tzv. Metodický pokyn. Podstatou procesu akreditace jsou dva základní procesy: Porovnání kompatibility národních směrnic pro ekologické zemědělství s nařízením Rady 2092/91 Ověření funkčnosti systému EZ přímo v praxi pracovníky Evropské komise (EK), zejména ověření plnění evropských kritérií ze strany kontrolní organizace Porovnání kompatibility národních směrnic pro EZ s NR 2092/91 Metodický pokyn platil od roku 1993 do roku 2000. S účinností od 1.1.2001 začal platit zákon č. 242/2000 Sb. o EZ. Přijetí zákona o EZ bylo jednou z podmínek pro akreditaci, protože Metodický pokyn byl pouze interní dokument MZe a neměl právní závaznost. V průběhu akreditace byla posuzována kompatibilita jednotlivých ustanovení zákona s nařízením Rady 2092/91. Byla zpracována srovnávací tabulka předpisů ČR a EU, která byla zaslána Evropské komisi k posouzení. Ze strany EK byly posuzovány zejména tyto hlavní oblasti: Pravidla pro hospodaření na ekofarmách Pravidla pro výkon kontroly v EZ Podmínky pro označování produktů EZ Ověření fungování systému EZ v praxi Nezbytnou součástí akreditace byly pracovní návštěvy pracovníků EK v ČR s cílem ověřit fungování systému EZ v praxi. Celý systém EZ zastřešuje MZe, kde bylo cílem pracovníků EK zjistit, jakým způsobem a jak často provádí MZe supervize kontrolní organizace a také personální otázky, kolik pracovníků se zabývá agendou EZ, jaké jsou jejich pracovní náplně atd. MZe také poskytovalo zástupcům EK aktuální seznamy ekologických

zemědělců a výrobců biopotravin. Při návštěvách kontrolní organizace pro EZ bylo nezbytné doložit, jakým způsobem probíhají kontroly farem, jak jsou časté, jak jsou zpracovány a vyplňovány kontrolní zápisy, jaké je technické vybavení kontrolní organizace atd. Dále bylo nezbytné doložit systém certifikace produktů EZ. Nezbytnou součástí kontrol byly také návštěvy u zemědělců a výrobců biopotravin. U zemědělců se ověřovalo například to, jakým způsobem jsou obeznámeni s pravidly pro EZ. U zpracovatelů bylo kontrolováno značení výrobků, způsob skladování, zda nemůže dojít k záměně konvenčních produktů za bioprodukty atd. Jedním z hlavních požadavků EU na fungování systému kontroly bylo, že kontrolu musí provádět právnická osoba akreditovaná pro svou činnost normami EN 45004 a EN 45011. Dále bylo nezbytné jasně oddělit výkon kontroly od procesu certifikace, pracovník kontroly se nesmí zároveň podílet na certifikaci a naopak. V ČR prováděla kontrolu fyzická osoba (Ing. Roman Rozsypal) do 31.3.1999. Proto od 1.4.1999 převzala výkon kontroly právnická osoba Kontrola ekologického zemědělství o.p.s., která byla pověřena MZe výkonem kontroly a certifikace v EZ a která ihned po svém vzniku zahájila akreditaci podle těchto norem u Českého institutu pro akreditaci, tato akreditace byla úspěšně dokončena v roce 2001. Hlavní podmínkou pro akreditaci EZ u EU je existence zákona o EZ a jeho kompatibilita s nařízením Rady 2092/91. Tato kompatibilita je ověřena pracovníky EK jednak prostým porovnání národní legislativy s tímto nařízením a dále supervizí v organizacích, které fungování systému EZ zajišťují. V případě ČR to bylo MZe, kontrolní organizace, zemědělci a výrobci biopotravin. Důležité je, že EU je ochotna akceptovat mnohá národní specifika, ale podmínkou je, že musí být jasně definována, zdůvodněna a zdokumentována a musí být vyvinuty mechanismy pro jejich kontrolu. Od začátku budování kontrolního systému se doporučuje vycházet z evropských norem EN 45 004 a EN 45 011, které určují podmínky pro činnost kontrolních a certifikačních organizací. Rozhodnutí o akreditaci podle těchto norem může být vydáno příslušným autorizovaným úřadem v dané zemi. Potom lze podle těchto norem certifikovat pouze ty biopotraviny, u kterých jsou všechny složky vyrobeny v dané zemi. Také je důležité zajistit, že pracovník kontrolního oddělení se nesmí nijak podílet na certifikaci a naopak.

Nové úpravy v legislativě ekologického zemědělství v oblasti kontrolního a certifikačního systému S účinností od 30.12.2005 začal platit zákon č. 553/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Smyslem novely bylo vypustit ze zákona č. 242/2000 Sb. všechna ustanovení, která jsou duplicitní s evropskou legislativou EZ (nařízení Rady (EHS) 2092/91 o ekologickém zemědělství). Došlo tak ke zjednodušení legislativy ekologického zemědělství. Úplné znění zákona č. 242/2000 Sb. vyšlo ve Sbírce zákonů jako zákon č 30/2006 Sb., dne 2.2.2006. S účinností od 1.2.2006 začala také platit nová prováděcí vyhláška MZe č. 16/2006 Sb., která nahradila všechny dosud platné prováděcí vyhlášky k zákonu č. 242/2000 Sb. Od 1.2.2006 jsou tak zrušeny prováděcí vyhlášky č. 53/2001 Sb., 263/2003 Sb. a 174/2004 Sb. V rámci legislativních změn došlo k výraznému zjednodušení právních předpisů pro EZ, zákon o ekologickém hospodaření byl zredukován o polovinu, současná prováděcí vyhláška má oproti původním 15 stranám a 17 přílohám pouze dvě strany textu a dvě přílohy. Od roku 2006 se také mění postup při registraci v ekologickém zemědělství. V praxi je nezbytné postupovat tak, že žadatel nejdříve zkontaktuje kontrolní organizaci, kterou si vybere, přihlásí se u ní ke kontrole a certifikaci a uzavře s ní smlouvu o kontrole. Kontrolní organizace poté provede vstupní kontrolu podniku a vystaví příslušné potvrzení, které tvoří přílohu žádosti o registraci, která se podává na MZe. Žádost o registraci má rozsah 1 strany A 4. Jak již bylo uvedeno, v současné době si ekologičtí podnikatelé mohou vybrat, která ze tří kontrolních organizací (KEZ o.p.s., ABCERT GmbH a Biokont CZ, s r.o.) je bude kontrolovat. Všechny organizace jsou pro svou činnost pověřeny MZe a jsou akreditovány podle norem ČSN EN 45 011 a ČSN EN ISO/IEC 17020 (dříve ČSN EN 45 004). Od ledna 2006 se také připravuje nové nařízení EU o ekologickém zemědělství, které nahradí od 1.1.2009 současné nařízení Rady (EHS) č. 2092/91. Základní rysy návrhu nařízení byly odsouhlaseny ministry zemědělství EU na prosincovém jednání v Bruselu. Návrh musí schválit ještě Evropský parlament a Evropská komise musí připravit prováděcí právní předpisy, které stanoví podrobná pravidla pro hospodaření ekologických zemědělců a pro výrobu biopotravin. Zcela nová pravidla budou podle návrhu platit v oblasti označování biopotravin. Biopotraviny budou muset být povinně označeny logem EU včetně informace o původu surovin, zda pochází pouze z jednoho státu, zda byly suroviny vyprodukovány v rámci států EU, nebo zda suroviny pochází ze třetích zemí. Pro biopotraviny pocházející ze třetích zemí

bude používání EU loga a informace o původu dobrovolné. Každá biopotravina bude muset být povinně označena kódem kontrolní organizace ekologického zemědělství, která ji certifikovala. I nadále budou používána národní nebo soukromá loga pro označování biopotravin. Slovní označení ekologický a biologický, včetně jejich odvozenin jako bio a eko bude možné používat pouze na obalech biopotravin. To platí již podle současného nařízení (EHS) 2092/91 a označování klasických potravin těmito výrazy je ze strany MZe přísně postihováno. Hlavním cílem pravidel v oblasti označování biopotravin je zlepšit informovanost spotřebitelů a ulehčit spotřebitelům identifikaci biopotravin na trhu. Návrh nařízení stanovil také nová pravidla pro chov vodních živočichů v ekologickém zemědělství. V podmínkách ČR přichází v úvahu především chov ryb, nařízení stanoví pravidla také např. pro chov korýšů nebo mlžů. Nové nařízení přispěje ke zpřehlednění právní úpravy ekologického zemědělství. Současné nařízení o ekologickém zemědělství platí již od roku 1991, od té doby bylo více než padesátkrát novelizováno. (upraveno podle: Zlatohlávková, M., Zdrhová, I.)

Přílohy Výtah z Nařízení Rady 2092/1991 Kontrolní systém Článek 8 1. Jakýkoli hospodářský subjekt, který za účelem uvádění na trh produkuje, připravuje nebo dováží ze třetí země produkty a/nebo výrobky uvedené v článku 1: a) oznámí tuto činnost příslušným orgánům členského státu, ve kterém tato činnost probíhá; toto oznámení zahrnuje informace uvedené v příloze IV; b) podrobí svůj podnik kontrolnímu systému uvedenému v článku 9. Členské státy mohou z uplatňování tohoto odstavce osvobodit hospodářské subjekty, které uvedené produkty prodávají přímo konečnému spotřebiteli nebo uživateli, za předpokladu, že tyto subjekty neprodukují, nepřipravují uvedené produkty, nebo je neskladují jinak, než v souvislosti s prodejním místem, nebo nedovážejí tyto produkty ze třetích zemí. Pokud hospodářský subjekt jakoukoli z činností, uvedenou v prvním pododstavci zadá nějaké třetí straně, pak i přesto se na něj vztahují požadavky uvedené v písmenech a) a b). Na činnosti, které jsou předmětem subdodávky, se vztahuje kontrolní systém podle článku 9. Členské státy ustanoví orgán nebo subjekt, jež bude tato oznámení přijímat. Členské státy mohou požadovat další dodatečné údaje, které pokládají za nezbytné pro výkon účinné kontroly příslušných hospodářských subjektů. Příslušné orgány zajistí, aby zúčastněným stranám byl k dispozici aktualizovaný seznam jmen a adres subjektů trhu, na které se vztahuje kontrolní systém. Článek 9 1. Členské státy zavedou kontrolní systém, který provádí jeden nebo více určených kontrolních orgánů a/nebo schválených soukromých subjektů, kterým podléhají hospodářské subjekty uvedené v článku 1 odst. 8. 2. Členské státy přijmou opatření, která zajistí, aby hospodářský subjekt, který splňuje ustanovení tohoto nařízení a přispívá na úhradu nákladů na kontrolu, měl přístup do kontrolního systému. 3. Kontrolní systém zahrnuje přinejmenším provádění preventivních a kontrolních opatření uvedených v příloze III. 4. V případě, že kontrolní systém provádějí soukromé subjekty, určí členský stát úřad zodpovědný za schvalování těchto subjektů a dohled nad nimi. Při schvalování soukromého kontrolního subjektu se bere v úvahu toto:

a) standardní postup kontroly, který bude dodržovat, včetně podrobného popisu kontrolních a preventivních opatření, které se subjekt zavazuje vyžadovat u subjektů trhu podléhajících jeho kontrole; b) sankce, které tento subjekt zamýšlí uložit při zjištění nesrovnalostí a/nebo protiprávního jednání; c) dostupnost vhodných zdrojů v podobě kvalifikovaných zaměstnanců a administrativního a technického vybavení, zkušenost v oblasti kontroly a spolehlivost; d) objektivita kontrolního subjektu vůči operátorům podléhajícím jeho kontrole. Po schválení kontrolního subjektu příslušný orgán: a) zajistí, aby kontroly prováděné kontrolním subjektem byly objektivní; b) ověří účinnost jeho kontrol; c) vezme úřední cestou na vědomí jakékoli zjištěné nesrovnalosti a/nebo protiprávní jednání a uložené sankce; d) odejme kontrolnímu subjektu schválení, pokud subjekt nesplňuje požadavky uvedené v písmenech a) a b) nebo přestal splňovat kritéria uvedená v odstavci 5 nebo nesplňuje požadavky stanovené v odstavcích 7, 8, 9 a 11. 6a. Členské státy vydají do 1. ledna 1996 všem kontrolním organizacím nebo orgánům schváleným nebo určeným v souladu s ustanoveními tohoto článku číselný kód. Informují o něm ostatní členské státy a Komisi; Komise zveřejní číselné kódy v seznamu uvedeném v článku 15 v posledním pododstavci. 7. Kontrolní úřad a schválené kontrolní organizace uvedené v odstavci 1: a) zajistí, aby se vůči podnikům podléhajícím jejich kontrole uplatňovala přinejmenším ta preventivní a kontrolní opatření, která jsou stanovená v příloze III; b) neposkytují informace a údaje, jež získají při své kontrolní činnosti jiným osobám než těm, které odpovídají za dotyčný podnik, a příslušným orgánům veřejné moci. Nicméně na základě žádosti, obsahující náležité odůvodnění nutnosti zaručit, že produkty byly vyprodukovány v souladu s tímto nařízením, si však vyměňují informace o výsledcích kontroly s jinými kontrolními orgány a organizacemi. Uvedené informace si mohou vyměňovat také z vlastní iniciativy. 8. Schválené kontrolní organizace: a) pro kontrolní účely poskytnou příslušným orgánům přístup do svých kanceláří a zařízení, stejně tak poskytnou jakékoli informace a pomoc, kterou příslušné orgány považují za nezbytnou pro plnění svých povinností vyplývajících z tohoto nařízení; b) do 31. ledna každého roku zašlou příslušným orgánům členského státu seznam subjektů trhu, které podléhaly jejich kontrole ke dni 31. prosince předcházejícího roku a předloží výše uvedenému orgánu stručnou výroční zprávu. 9. Kontrolní úřad a kontrolní organizace uvedené v odstavci 1: a) zajistí, aby při zjištění nesrovnalosti týkající se provádění článků 5, 6 nebo ustanovení článku 3 a 4 nařízení Komise (ES) č. 223/2003 ze dne 5. února 2003 o podmínkách pro označování ekologické metody produkce krmiv, krmných směsí a původních krmiv, nebo opatření uvedených v příloze III bylo z celé partie nebo produkční dávky dotčené danou nesrovnatelností odstraněno označení podle článku 2 odkazující na ekologické způsoby produkce;

b) při zjištění zjevného protiprávního jednání nebo protiprávního jednání s dlouhodobým dopadem zakáže danému operátoru uvádět na trh produkty s označením odkazujícím na ekologické zemědělství po dobu dohodnutou s příslušným orgánem daného členského státu. 10. Postupem stanoveným v článku 14 mohou být přijata: a) prováděcí pravidla týkající se požadavků uvedených v odstavci 5 a opatření uvedená v odstavci 6; b) prováděcí opatření týkající se ustanovení odstavce 9. 11. S platností od 1. ledna 1998 a aniž jsou dotčeny odstavce 5 a 6 musí schválené kontrolní organizace splnit požadavky stanovené v podmínkách normy EN 45011. 12. a) Pokud jde o produkci masa hospodářských zvířat, aniž by byla dotčena ustanovení přílohy III, členské státy dohlíží na to, aby se kontroly týkaly všech stádií produkce, porážky, bourání a veškeré další přípravy až po prodej spotřebiteli tak, aby bylo zaručeno, pokud to technika umožní, zpětné vysledování živočišných produktů v rámci celé výroby, zpracování a přípravy počínaje výrobní jednotkou hospodářských zvířat až po konečnou balící jednotku a/nebo značení. Informují Komisi s tím, že předají revizní zprávu zmíněnou v článku 15 o učiněných opatřeních a o jejich evidenci. b) Pokud jde o ostatní živočišné výrobky mimo maso, další ustanovení, umožňující zajistit zpětné vysledování, pokud to technika umožňuje, jsou uvedeny v příloze III. c) V každém případě, veškerá opatření uvedená v článku 9 musí zajistit spotřebitelům záruky, že byly produkty vyrobeny v souladu s tímto nařízením. Údaje informující, že produkty podléhají kontrolnímu systému Článek 10 1. Údaj a/nebo logo uvedené v příloze V potvrzující, že produkty podléhají zvláštnímu kontrolnímu systému, mohou být uváděny na označení produktů podle článku 1 pouze tehdy, pokud tyto produkty: a) splňují požadavky článku 5 odst. 1 nebo 3; b) podléhaly kontrolnímu systému uvedenému v článku 9 po celou dobu produkce a přípravy nebo; v případě dovážených produktů, rovnocenným opatřením; v případě produktů dovážených podle článku 11 odst 6. se provádění kontrolního systému řídí podmínkami, které jsou rovnocenné podmínkám stanoveným v článku 9 a zejména v jeho čtvrtém odstavci; c) producent nebo zpracovatel je prodává v uzavřených obalech přímo konečnému spotřebiteli nebo je uvádí na trh jako balené potraviny; v případě přímého prodeje producentem nebo zpracovatelem konečnému spotřebiteli se uzavřený obal nevyžaduje, pokud označování umožňuje jasnou a jednoznačnou identifikaci výrobku, na který se toto označení vztahuje; d) na jejich značení je uveden název a/nebo obchodní jméno producenta, přípravce nebo prodejce spolu s názvem nebo číselným kódem kontrolního subjektu nebo orgánu a jakékoli označení vyžadované podle ustanovení nařízení o označování potravin podle práva Společenství. 2. Na etiketě nebo v propagačních materiálech nesmí být uvedeno tvrzení, které zákazníkovi naznačuje, že údaj uvedený v příloze V. představuje záruku vyšší organoleptické, nutriční nebo zdraví prospěšné kvality 3. Kontrolní úřad a kontrolní organizace uvedené v článku 9 odst. 1 musí:

a) zajistit, aby při zjištění nesrovnalosti týkající se článků 5 a 6 nebo opatření uvedených v příloze III bylo z celé partie nebo produkční dávky dotčené danou nesrovnalostí odstraněno označení podle přílohy V; b) při zjištění zjevného protiprávního jednání nebo protiprávního jednání s dlouhodobým dopadem odejmout danému operátoru právo používat označení podle přílohy V po dobu dohodnutou s příslušným orgánem daného členského státu. 4. Pravidla pro odnětí práva na označení podle přílohy V při zjištění určitého protiprávního jednání týkajícího se článků 5, 6 a 7 nebo požadavků nebo opatření přílohy III mohou být přijata postupem stanoveným v článku 14. Obecná prováděcí opatření Článek 10a 1. Zjistí-li některý členský stát nesrovnalosti nebo protiprávní jednání při uplatňování tohoto nařízení u produktu pocházejícího z jiného členského státu a nesoucího údaje uvedené v článku 2 a/nebo v příloze V, uvědomí o tom Komisi a členský stát, který určil kontrolní úřad nebo schválil kontrolní organizace. 2. Členské státy učiní veškerá nezbytná opatření, aby zabránily podvodnému používání údajů uvedených v článku 2 a/nebo v příloze V. Dovoz ze třetích zemí Článek 11 1. Aniž je dotčen článek 5, mohou být produkty a/nebo výrobky uvedené v článku 1, které jsou dovezené ze třetích zemí, uvedeny na trh pouze tehdy, pokud: a) pocházejí ze třetí země uvedené na seznamu, který bude sestaven na základě rozhodnutí Komise postupem stanoveným v článku 14, a byly vyprodukovány v regionu nebo ve výrobní jednotce, které podléhají kontrole kontrolního subjektu, který je v případě potřeby uveden v rozhodnutí týkajícího se dané třetí země; b) příslušný orgán nebo subjekt ve třetí zemi vydal osvědčení o kontrole uvádějící, že partie, pro níž bylo osvědčení vydáno: byla získána pomocí systému produkce, který se řídí pravidly, která jsou rovnocenná pravidlům stanoveným v článku 6, a byla podrobena kontrolnímu systému, jehož rovnocennost byla uznána postupem stanoveným v odst. 2 písm. b). 2. Při rozhodování, zda u určitých produktů uvedených v článku 1 může být třetí země na svou žádost zařazena do seznamu uvedeného v odst. 1 písm. a), je nutné brát v úvahu zejména: a) záruky, které může třetí země nabídnout, přinejmenším u produkce určené k vývozu do Společenství, pokud jde o uplatňování pravidel, která jsou rovnocenná pravidlům stanoveným v článku 6; b) účinnost uplatňovaných kontrolních opatření, která musí být přinejmenším u produkce určené k vývozu do Společenství rovnocenná kontrolním opatřením uvedeným v článcích 8 a 9, aby bylo zajištěno dodržování pravidel uvedených v písmenu a). Na základě této informace mohou být v rozhodnutí Komise upřesněny regiony nebo produkční jednotky původu nebo subjekty, jejichž kontroly se pokládají za rovnocenné. 3. Osvědčení uvedené v odst. 1 písm. b) musí:

a) v původním vyhotovení doprovázet zboží do zařízení prvního příjemce; dovozce je pak povinen toto osvědčení uchovávat k dispozici kontrolnímu subjektu a/nebo kontrolnímu orgánu přinejmenším po dobu dvou let; b) musí být vyhotoveno v souladu s postupy a vzorem, který bude přijat postupem stanoveným v článku 14. 4. Prováděcí pravidla k tomuto článku mohou být přijata postupem stanoveným v čl. 14. 5. Při posuzování žádosti třetí země si od ní Komise vyžádá dodání veškerých nezbytných informací; může také pověřit odborníky, aby jejím jménem na místě prověřili pravidla produkce a kontrolní opatření, která se v dané zemi skutečně uplatňují. 6. a) Odchylně od odstavce 1 je dovozce (jsou dovozci) členského státu oprávněn(i) příslušným orgánem členského státu uvádět na trh do 31. prosince 2006 produkty dovezené ze třetích zemí, které nejsou zařazeny do seznamu uvedeného v odst. 1 písm. a), pokud dovozce (dovozci) poskytne (poskytnou) příslušnému orgánu dovážejícího členského státu dostatečný důkaz, že dovážené produkty byly vyprodukovány v souladu s pravidly produkce, která jsou rovnocenná pravidlům uvedeným v článku 6, a byly podrobeny kontrolním opatřením s rovnocennou účinností, jakou mají opatření uvedená v článcích 8 a 9 a že jsou taková kontrolní opatření používána stále a účinně. Toto povolení platí po dobu, po kterou je možno prokázat, že jsou výše uvedené Podmínky plněny. Platnost tohoto povolení skončí rozhodnutím zapsat třetí zemi do seznamu uvedeného v odst. 1 písm. a), pokud se netýká produktu vyprodukovaného v oblasti, která nebyla upřesněna v rozhodnutí uvedeném v odst. 1 písm. a) a která nebyla zkoumána v rámci žádosti předložené třetí zemí, a pouze pokud tato třetí země souhlasila, aby pokračoval postup schvalování uvedený v tomto odstavci. b) Pokud členský stát obdrží od dovozce dostatečný důkaz, neprodleně informuje Komisi a ostatní členské státy o třetí zemi, z níž se dovážejí produkty, a poskytne podrobné informace o mechanismech produkce a kontrolních mechanismech a o zárukách jejich stálého a účinného používání. c) Na žádost členského státu nebo z podnětu Komise se v případě pochybností předloží tato záležitost předloží k přezkoumání výboru uvedenému v článku 14. Pokud se ukáže, že dovážené produkty nebyly vyprodukovány v souladu s rovnocennými pravidly produkce a/nebo za kontrolních opatření s rovnocennou účinností, požádá Komise členský stát o odebrání povolení, které udělil. V souladu s postupem uvedeným v článku 14 může být rozhodnuto o zákazu daných dovozů nebo o tom, že jejich pokračování bude umožněno po změně určitých dovozních podmínek v určené lhůtě. d) Oznámení uvedené v písmeni b) se nevyžaduje u mechanismů produkce a kontrolních mechanismů, o kterých již informoval podle písmene b) jiný členský stát, pokud nejsou předloženy nové významné důkazy opravňující přezkoumání posouzení a rozhodnutí, které se k němu vztahuje, podle písmene c). Do 31. července 1994 Komise přezkoumá ustanovení odstavce 1 a předloží jakékoli vhodné návrhy jejich přezkumu. Komise může v souladu s postupem stanoveným v článku 14 na žádost členského státu schválit kontrolní organizace třetí země, který předtím vyhodnotil daný členský stát, a doplnit ho do seznamu uvedeného v odst. 1 písm. a). Komise doručí žádost dotyčné třetí zemi. Volný pohyb ve Společenství Článek 12 Členské státy nesmí z důvodů týkajících se způsobů produkce, označování nebo představování tohoto způsobu produkce zakázat nebo omezit uvádění produktů a/nebo

výrobků (uvedených v článku 1, které splňují požadavky tohoto nařízení) na trh. Přesto s ohledem na pravidla uvedená v příloze I části B o chovu zvířat, členské státy mohou použít přísnější pravidla na hospodářská zvířata a živočišné výrobky vyráběné na jejich území, pokud jsou tato pravidla v souladu s právem Společenství a nezakazují nebo neomezují uvedení na trh jiných zvířat a živočišných výrobků, které odpovídají požadavkům tohoto nařízení. + PŘÍLOHA II v následujícím dokumentu: http://www.biokont.cz/images/narizeni_rady_ehs_2092-91.pdf Oprava nařízení Rady (ES) č. 1991/2006 ze dne 21. prosince 2006, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin (Úřední věstník Evropské unie L 411 ze dne 30. prosince 2006) Nařízení (ES) č. 1991/2006 se nahrazuje tímto: NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1991/2006 ze dne 21. prosince 2006, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin (Text s významem pro EHP) RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 37 této smlouvy, s ohledem na návrh Komise, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1), vzhledem k těmto důvodům: (1) Při provádění Evropského akčního plánu pro ekologické potraviny a zemědělství je třeba učinit pokrok v podobě konkrétních opatření s cílem zajistit zjednodušení a celkovou soudržnost. (2) Mělo by být povoleno, aby ekologické produkty dovážené do Společenství byly uvedeny na trh Společenství a jejich označení odkazovalo na ekologické zemědělství, pokud byly vyprodukovány v souladu s pravidly produkce a podléhaly přitom kontrolním opatřením, jež jsou v souladu s předpisy Společenství nebo jim jsou rovnocenná. (3) Třetí země, jejichž normy produkce a kontrolní opatření jsou rovnocenné příslušným normám a opatřením používaným ve Společenství, by měly být uznány a měl by být zveřejněn jejich seznam. Kontrolní subjekty nebo orgány příslušné pro provádění kontrol v zemích, které nejsou uvedeny na seznamu uznaných třetích zemí, by také měly být uznány a uvedeny na seznamu. Hospodářským subjektům ze třetí země produkujícím v přímém souladu s pravidly Společenství by mělo být povoleno podřídit svou činnost kontrolním subjektům nebo orgánům uznaným pro tento účel Komisí.

(4) Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin (2) poskytuje členským státům možnost vydávat za určitých podmínek až do 31. prosince 2006 povolení dovozcům pro uvedení jednotlivých produktů na trh Společenství. Mělo by být změněno tak, aby byl stávající dovozní režim nahrazen od uvedeného dne novým režimem. (5) Aby nedošlo k narušení mezinárodního obchodu, je nutné prodloužit členským státům možnost dále vydávat povolení dovozcům pro uvedení produktů na trh Společenství na základě posouzení jednotlivých případů, a to až do doby, kdy budou zavedena nezbytná opatření pro fungování nového dovozního režimu, zejména pokud jde o uznávání kontrolních subjektů a orgánů příslušných pro provádění kontrol v těch zemích, které nejsou uvedeny na seznamu uznaných třetích zemí. (6) Nařízení (EHS) č. 2092/91 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno, PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ: Článek 1 Nařízení (EHS) č. 2092/91 se mění takto: 1. V čl. 10 odst. 1 se písmeno b) nahrazuje tímto: b) podléhaly kontrolnímu systému uvedenému v článku 9, nebo byly dovezeny v souladu s článkem 11; 2.2.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 27/11 (1) Stanovisko ze dne 28. září 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku). (2) Úř. věst. L 198, 22.7.1991, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 1851/2006 (Úř. věst. L 355, 15.12.2006, s. 88). v případě produktů dovezených podle čl. 11 odst. 6 musí provádění kontrolního systému splňovat požadavky, které jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v článku 9, a zejména v jeho odstavci 4. 2. Článek 11 se nahrazuje tímto: Článek 11 1. Produkt dovezený ze třetí země může být uveden na trh Společenství a jeho označení odkazovat na ekologickou metodu produkce za předpokladu, že: a) produkt je v souladu s články 5 a 6 tohoto nařízení; b) činnost všech hospodářských subjektů, včetně vývozců, podléhá kontrolnímu subjektu nebo orgánu uznanému podle odstavce 2 a c) dotyčné hospodářské subjekty jsou schopny kdykoli poskytnout dovozcům nebo vnitrostátním orgánům doklady, které umožňují jak určení hospodářského subjektu, jenž provedl poslední operaci, a druh nebo řadu produktů podléhající jeho kontrole, tak ověření souladu tohoto hospodářského subjektu s písmeny a)

a b) a ověření doby platnosti. 2. Komise uznává postupem podle čl. 14 odst. 2 kontrolní subjekty a orgány uvedené v odst. 1 písm. b), včetně kontrolních subjektů a orgánů podle článku 9 příslušných pro provádění kontrol a vydávání dokladů uvedených v odst. 1 písm. c) ve třetích zemích, a sestaví seznam těchto kontrolních subjektů a orgánů. Kontrolní subjekty musí být akreditovány podle příslušné evropské normy EN 45011 nebo pokynu ISO 65 Všeobecné požadavky na orgány provozující systémy certifikace výrobků v posledním znění zveřejněném v řadě C Úředního věstníku Evropské unie. Kontrolní subjekty podstupují pravidelné kontroly na místě, dozor a víceletá opakovaná hodnocení svých činností ze strany akreditačního subjektu. Při posuzování žádostí o uznání vyzve Komise kontrolní subjekt nebo orgán k poskytnutí všech nezbytných informací. Komise může rovněž pověřit odborníky, aby na místě prověřili pravidla produkce a kontrolní činnosti vykonávané dotyčným kontrolním subjektem nebo orgánem ve třetí zemi. Uznané kontrolní subjekty nebo orgány poskytují hodnotící zprávy vydané akreditačním subjektem nebo případně příslušným orgánem týkající se pravidelného hodnocení na místě, dozoru a víceletých opakovaných hodnocení svých činností. Komise, jíž jsou nápomocny členské státy, zajistí na základě hodnotících zpráv vhodný dozor nad uznanými kontrolními subjekty a orgány prostřednictvím pravidelného přezkumu jejich uznání. Povaha dozoru je určena na základě hodnocení rizika výskytu nesrovnalostí nebo porušení ustanovení tohoto nařízení nebo ustanovení přijatých na jeho základě. 3. Produkt dovezený ze třetí země může být rovněž uveden na trh Společenství a jeho označení odkazovat na ekologickou metodu produkce za předpokladu, že: a) produkt byl vyprodukován v souladu s normami produkce, jež jsou rovnocenné pravidlům produkce uvedeným v článcích 5 a 6 pro ekologické zemědělství ve Společenství; b) hospodářské subjekty byly podrobeny kontrolním opatřením, jež mají rovnocennou účinnost jako opatření uvedená v článcích 8 a 9, a že jsou tato kontrolní opatření používána trvale a účinně; c) hospodářské subjekty ve všech fázích produkce, přípravy a distribuce ve třetí zemi podrobily své činnosti kontrolnímu systému uznanému v souladu s odstavcem 4 nebo kontrolnímu subjektu nebo orgánu uznanému v souladu s odstavcem 5; d) na produkt se vztahuje osvědčení o kontrole vydané příslušnými orgány nebo kontrolními subjekty nebo orgány třetí země, uznanými v souladu s odstavcem 4,

nebo kontrolním subjektem nebo orgánem uznaným v souladu s odstavcem 5, které potvrzuje, že produkt splňuje podmínky stanovené v tomto odstavci. Prvopis tohoto osvědčení musí doprovázet zboží do prostorů prvního příjemce. Dovozce je pak povinen dané osvědčení uchovávat k dispozici kontrolnímu subjektu a případně kontrolnímu orgánu po dobu nejméně dvou let. L 27/12 CS Úřední věstník Evropské unie 2.2.2007 4. Komise může postupem podle čl. 14 odst. 2 uznat třetí země, jejichž systém produkce je v souladu s pravidly, jež jsou rovnocenná pravidlům stanoveným v článcích 5 a 6, a jejichž kontrolní opatření mají rovnocennou účinnost jako opatření stanovená v článcích 8 a 9, a sestavit seznam těchto zemí. Ověření rovnocennosti zohlední pokyny CAC/GL 32 Codexu Alimentarius. Při posuzování žádostí o uznání vyzve Komise třetí zemi k poskytnutí všech nezbytných informací. Komise může pověřit odborníky, aby na místě prověřili pravidla produkce a kontrolní opatření dotyčné třetí země. Do 31. března každého roku zašlou uznané třetí země Komisi stručnou výroční zprávu týkající se provádění a vynucování svých kontrolních opatření. Komise, jíž jsou nápomocny členské státy, zajistí na základě informací v těchto výročních zprávách vhodný dozor nad uznanými třetími zeměmi prostřednictvím pravidelného přezkumu jejich uznání. Povaha dozoru se určuje na základě hodnocení rizika výskytu nesrovnalostí nebo porušení ustanovení tohoto nařízení nebo ustanovení přijatých na jeho základě. 5. Pro produkty, jež nejsou dováženy podle odstavce 1 a nejsou dováženy ze třetí země, která je uznaná podle odstavce 4, může Komise postupem podle čl. 14 odst. 2 uznat kontrolní subjekty a orgány, včetně kontrolních subjektů a orgánů uvedených v článku 9, příslušné pro provádění kontrol a vydávání osvědčení ve třetích zemích pro účely odstavce 3 a sestavit seznam těchto kontrolních subjektů a orgánů. Hodnocení rovnocennosti zohlední pokyny CAC/GL 32 Codexu Alimentarius. Komise posoudí každou žádost o uznání podanou kontrolním subjektem nebo orgánem ve třetí zemi. Při posuzování žádostí o uznání vyzve Komise kontrolní subjekt nebo orgán k poskytnutí všech nezbytných informací. Kontrolní subjekt nebo orgán se podrobuje pravidelným kontrolám na místě, dozoru a víceletým opakovaným hodnocením svých činností ze strany akreditačního subjektu nebo případně příslušného orgánu. Komise může pověřit odborníky, aby na místě prověřili pravidla produkce a kontrolní činnosti vykonávané dotyčným kontrolním subjektem nebo orgánem ve třetí zemi.

Uznané kontrolní subjekty nebo orgány poskytují hodnotící zprávy vydané akreditačním subjektem nebo případně příslušným orgánem týkající se pravidelného hodnocení na místě, dozoru a víceletých opakovaných hodnocení svých činností. Komise, jíž jsou nápomocny členské státy, zajistí na základě těchto hodnotících zpráv vhodný dozor nad uznanými kontrolními subjekty a orgány prostřednictvím pravidelného přezkumu jejich uznání. Povaha dozoru je určena na základě hodnocení rizika výskytu nesrovnalostí nebo porušení ustanovení tohoto nařízení nebo ustanovení přijatých na jeho základě. 6. Pro období počínající dnem 1. ledna 2007 a končící dvanáct měsíců po zveřejnění prvního seznamu kontrolních subjektů a orgánů uznaných v souladu s odstavcem 5 může příslušný orgán členského státu povolit dovozcům v tom členském státě, kde dovozce oznámil svoji činnost v souladu s čl. 8 odst. 1, aby uvedli na trh produkty dovezené ze třetích zemí, které nejsou zahrnuty do seznamu uvedeného v odstavci 4, pokud dovozce uspokojivě prokáže, že podmínky uvedené v odst. 3 písm. a) a b) byly splněny. Jestliže podmínky přestanou být plněny, povolení se okamžitě odejme. Platnost povolení končí nejpozději 24 měsíců po zveřejnění prvního seznamu kontrolních subjektů a orgánů uznaných podle odstavce 5. Dovezený produkt musí být doprovázen osvědčením o kontrole vydaným orgánem nebo subjektem, který byl uznán jako příslušný pro vydávání osvědčení o kontrole příslušným orgánem členského státu vydávajícího povolení. Prvopis osvědčení uvedeného v tomto písmenu musí doprovázet zboží do prostorů prvního příjemce, dovozce je pak povinen dané osvědčení uchovávat k dispozici kontrolnímu subjektu a případně kontrolnímu orgánu po dobu nejméně dvou let. Každý členský stát uvědomí ostatní členské státy a Komisi o každém povolení uděleném podle tohoto odstavce, včetně informací o dotyčných normách produkce a kontrolních opatřeních. 2.2.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 27/13 Na žádost členského státu nebo z podnětu Komise přezkoumá povolení udělené podle tohoto odstavce výbor uvedený v článku 14. Pokud tento přezkum ukáže, že nejsou splněny podmínky uvedené v odst. 3 písm. a) a b) tohoto článku, požádá Komise členský stát, který povolení udělil, o jeho odejmutí. Jakékoli povolení uvést na trh produkty dovezené ze třetí země, které bylo před 31. prosincem 2006 dovozci uděleno příslušným orgánem dotyčného členského státu podle tohoto odstavce, pozbývá platnosti nejpozději 31. prosince 2007. 7. Komise přijme postupem podle čl. 14 odst. 2

podrobná prováděcí pravidla k tomuto článku, a to zejména ohledně: a) kritérií a postupů, které mají být dodržovány s ohledem na uznání třetích zemí a kontrolních subjektů a orgánů, včetně zveřejnění seznamu uznaných třetích zemí a kontrolních subjektů a orgánů, a b) dokladů uvedených v odstavci 1 a osvědčení uvedeného v odst. 3 písm. d) a odstavci 6 tohoto článku s ohledem na výhody elektronického osvědčení včetně zvýšené ochrany proti podvodům. 3. V čl. 16 odst. 3 se zrušuje druhý pododstavec. 4. Bod C přílohy III se mění takto: a) v prvním odstavci se druhá odrážka nahrazuje tímto: prvním příjemcem fyzická nebo právnická osoba uvedená v čl. 11 odst. 3 písm. d) a odst. 6, které je zásilka doručena a která ji převezme k další přípravě nebo uvedení na trh Společenství. ; b) v bodě 5 se první pododstavec nahrazuje tímto: Kontrolní subjekt nebo orgán provede kontrolu skladových a finančních záznamů uvedených v oddílu C bodě 2 a osvědčení o kontrole uvedeného v čl. 11 odst. 3 písm. d) nebo odst. 6 a dokladů uvedených v čl. 11 odst. 1. Článek 2 Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne 1. ledna 2007. Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Výtah ze zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a z textu o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 553/2005 Sb. Registrace osob podnikajících v ekologickém zemědělství (1) Osoba, která hodlá podnikat v ekologickém zemědělství na ekofarmě v souladu s předpisy Evropských společenství 10) (dále jen žadatel ), podá ministerstvu žádost o registraci; pro žadatele začíná přechodné období ( 5 odst. 1) dnem, kdy byla jeho žádost o registraci doručena ministerstvu (dále jen osoba zařazená do přechodného období ). Dojde-li u osoby zařazené do přechodného období ke zvýšení výměry pozemků ekofarmy, začíná přechodné období týkající se nových pozemků dnem doručení oznámení podle 7 odst. 1. (2) Povinnost stanovená podle odstavce 1 se nevztahuje na maloobchodní prodejce, kteří pouze prodávají již balený a označený bioprodukt, biopotravinu nebo ostatní bioprodukt konečnému spotřebiteli. 10) Čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2092/91.