11 Evangelický měsíčník ročník 88/2012 cena 25 Kč www.ceskybratr.cz Kultura Pouť do Santiaga de Compostela měla pro mne několikerý význam. Jednak jsem vyšel hned, jak se otevřely hranice byl to tedy návrat Čechů do Evropy, jak se tehdy říkalo. Jednak to byla pouť, kterou chodili kajícníci ze všech evropských národů a současně předchůdci všech dnešních evropských církví, tedy i naši předchůdci. Tou cestou jsem se zapojil do proudu evropské historie, evropského myšlení, které pramení z antiky, židovství i křesťanství. To všechno můžete na té cestě okusit. Rozhovor se Zdeňkem Susou / 10 Biblická úvaha ke zfilmování Evangelická nakladatelství: Mlýn, Eman, Kalich Rozhovor o výstavách v kostele Obraz dává hloubku slovu Diakonie: Existuje v České republice obchod s lidmi? 5 7 9 21 36
Sjezd mládeže, Šumperk Moment čas a jeho naplnění foto: Benjamín Skála
ÚVODNÍK 3 Řekni mi, co čteš D. Ženatá AKCENT 4 Moment zastavení v čase J. Hrudka BIBLICKÁ ÚVAHA 5 David a Goliáš A. Trojanová TÉMA 7 Evangelická nakladatelství 7 Mlýn J. Keřkovský 8 EMAN T. Trusina 10 Kalich M. Plzák 11 Rozhovor se Zdeňkem Susou J. Kirschner OTÁZKA NA TĚLO 14 Která knížka vás v poslední době nejvíc zaujala? CÍRKEV ŽIJE 21 Obraz dává hloubku slovu. Rozhovor s J. a P. Tureckých D. Ženatá 25 Další krůček k pročištění vzduchu? Kauza konzervatoř Olomouc R. Mimra 26 Velké Tresné velká událost na malém prostoru M. Erdinger 27 Za bratrem farářem Richardem Firbasem M. Erdinger CÍRKEV SLOUŽÍCÍ 28 Zašedlý ležák, nebo živá kniha? Naše sborové knihovny EKUMENA ŽIJE 30 555. výročí založení Jednoty bratrské E. Zadražilová 32 Partnerství pokračuje DaZ 33 Plaveme v tom společně P. Sláma DIAKONIE 35 Diakonie má novou veřejnou sbírku. Rozhovor s O. Mutlovou ph 36 Existuje v České republice obchod s lidmi? scps/vk/ph ZPÍVANÁ LITURGIE 26 Sbory s původní luterskou liturgií E. Baťová SLOVO 40 Konfirmovat znamená potvrdit. Katechismus pro rodiče M. Slámová 42 Dvakrát měř, jednou věř L. Ridzoňová 43 Práce jako duchovní úkol K. Frühbauerová 46 Jdeme s dobou J. Plíšková ÚVODNÍK Řekni mi, co čteš Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi. Staré mudrosloví, které kupodivu platí i v době elektronických čteček. Téměř každodenně cestuji mezi Pardubicemi a Prahou. Scházíme se u ranního vlaku stále titíž cestující, už se od vidění známe. Baví mě si při tom dělat takovou malou sociologickou sondáž. Nastoupí vymydlený fešák středních let, typ manažer banky. Vytáhne ve vlaku The Economist, nebo Blesk či Aha? A víte o něm, co je lidsky důležité. Podobně můžeme toto mudrosloví použít i v případě dnes tak rozšířené a potřebné e-mailové korespondence. Vyřizujeme věci rychle, ve spěchu. A číst po sobě zprávu? Na to není čas! A tak přicházejí e-maily plné překlepů a zmatených formulací, které by autor jistě přepsal, kdyby si je po sobě přečetl. Mám dojem, že pozvednout úroveň elektronické komunikace obecně, by vůbec neškodilo. Je to naše vizitka. O pracovních, sborových a oficiálních zprávách ani nemluvě. Dnes platí: Ukaž mi e-maily, které odesíláš, a já ti řeknu, co jsi zač. V tomto čísle, věnovaném kultuře, se čtení i psaní dotkneme. V rubrice Téma představujeme čtyři evangelická nakladatelství, která na knižní pulty dodávají kvalitní literaturu. V záhlaví titulku je vždy adresa jejich webových stránek. V čase přemýšlení o vánočních dárcích pro své blízké se právě tam můžete inspirovat jejich knižní nabídkou. Z dalších kulturních oblastí okusíme biblickou úvahu téměř ve formě filmového scénáře. Tak ji pojala studentka teologie, kterou jsme oslovili. Výtvarné umění zastupuje rozhovor s Petrem a Janou Tureckých. Oba vystudovaní teologové se výtvarnému umění věnují z různých stran. A do ztrát v kulturní sféře bychom mohli zařadit i smutnou zprávu o úmrtí farářky a muzikantky Ireny Škeříkové, která podlehla boji s rakovinou ve dnech, kdy jsme toto číslo dokončovali. Nadějné a inspirativní čtení vám, milí čtenáři, přeje Daniela Ženatá 3
AKCENT Moment zastavení v čase Sedmkrát ze sjezdu mládeže Za prvé, v poslední zářijový víkend proběhl již dvaadvacátý Sjezd (nejen) evangelické mládeže. Tentokrát se konal v Šumperku a trval čtyři dny, což je dost. Za druhé, nebyl to sjezd povinný, kdo nejel, asi o něco přišel, ale snad ne o moc. Byl to sjezd do značné míry svobodný, občas jsme si mohli zazpívat, někdy se i pomodlit, hlavně jsme se však snažili poslouchat, co nám kdo říká, a prožít ten sjezd jako dar a příležitost k setkání. Za třetí, tématem letošního sjezdu byl moment, neboli čas a jeho naplnění, takže jsme se mohli na chvíli zastavit a v čase, před časem i po čase, za čas si říct, jak se vlastně všichni máme, co děláme, v čem, čím žijeme. Ohlédnout se do minulosti (kdy jsme se to s kým viděli naposledy), stanout v přítomnosti (dle profesora Sokola hlavně řečovými výrazy) a podívat se i do budoucnosti (podle celosjezdové hry, jestli třeba přijedu i příště) a hlavně si podle svého užít. Všeobecně vše, konkrétně, osobně ani tak nic. Za čtvrté, jak se tak setkáváme nebo jen potkáváme, dáváme si pozor na cestu, lidi kolem sebe, na program, abychom se neztráceli, na nikoho nezapomněli a mnoho toho nepropásli. Uvědomujeme si právě teď a tady všechno to, čím jsme prošli, co si pamatujeme, co stíháme či nestíháme. Za páté, jak můžeme být samému Bohu vděčni. Hospodin nám dává setkávat se a po roce si opět prožít společenství, jaké nabízí ta naše mládež evangelická s tím, že čas, který je k tomu dán, je stále jen a jen náš a ještě pořád platí, že jak si ho naplníme, tolik ho máme. Jde jen o čas. Za šesté, blíží se prý konec světa. Podle jakéhosi kalendáře nastane tehdy a tehdy, tak a tak, a komu se to nelíbí, ať... rozhodně prý něco nastane. A vskutku, i na sjezdu jako by se občas zastavil čas. Zvlášť vysokoškolákům to tento poslední zářijový víkend přišlo vhod. A za sedmé, ne, nic se nemění, všechno je jinak, byl to sjezd skoro jako každý jiný a není i je pokrytectví si myslet, že by i tento článek mohl o sjezdu něco říci. Ale jak zaznělo při výčtu toho, co velkého se pro mládež přes rok dělo, netřeba vědět, oč jde, hlavně když se jede. Jan Hrudka 4
BIBLICKÁ ÚVAHA David a Goliáš EXT. (exteriér) tábor Pelištejců den Goliáš se prochází ve svém táboře. Zastaví se a kamera kolem něho krouží ze všech stran. EXT. mezi táborem Pelištějců a Izraelců den Po chvíli vychází Goliáš ze svého tábora směrem k táboru Izraelců. Prostřih na minulé bitvy Goliáš drtí Izraelce jednoho po druhém. EXT. tábor Izraelců den Záběr na izraelský šik. Izraelci uvidí Goliáše, začnou ustupovat. Milé sestry a milí bratři, tématem listopadového čísla Českého bratra je kultura. Právě jste dočetli kus filmového scénáře. Můj film o Davidovi by dál pokračoval asi nějak takhle: Na co se shromažďujete k bitvě? Vyberte ze svých řad jednoho muže a já se s ním utkám, řve Goliáš. Po chvíli svoji výzvu opakuje. Na scénu přichází David. Goliáš je v rozpacích. David roztočí prak a Goliáše srazí k zemi. STŘIH. Na střeše domu se koupe překrásná žena, jmenuje se Betšabé. David, toho času král Izraelců, se prochází po střeše paláce a ženy si všimne. Dlouze se na ni dívá. Její nahé tělo se leskne ve svitu měsíce. David se ji rozhodne pozvat do paláce. Betšabé tam po chvíli vchází. STŘIH. Záběr na Betšabin dům. Na zápraží sedí dvě ženy. Obě pláčou. Z rozhovoru mezi nimi je zřejmé, že Betšabé otěhotněla. Betšabé pošle zprávu Davidovi. STŘIH. David sedí ve svém pokoji, hlavu má opřenou v dlaních, přemýšlí. Pak vstane a dá si zavolat Betšabina muže Urijáše z války, aby i on s Betšabou strávil noc. Jenže Urijáš k Betšabé na noc nechce. STŘIH. Král David se prochází po zahradě a přemýšlí, co dál. Napíše Joábovi, Urijášovu vojevůdci, aby Urijáše poslal do první linie. STŘIH. Takhle by pokračoval film dál. Na začátku filmu je stejně jako na začátku Davidova příběhu David jako Hospodinův vyvolený, Saulův nástupce. Král Saul byl vybrán jako největší a nejmohutnější ze svého kmene, David je naopak ze svých bratří nejmladší, drobný. Nepatrný David skolí na první pohled neporazitelného Goliáše a zachrání tím Izraelce. To vše pouze s Hospodinovou pomocí, nemusí kvůli tomu mnoho let trénovat, ani si navléct pancéřové brnění. Hospodin jedná skrze tohoto slabého Davida. V epizodě s Betšabé a Urijášem je David jiný. Je silný, už se nespoléhá na moc Hospodinovu, ale na svoji. Takto použitá moc mi připadá stejně děsivá jako vzezření Goliášovo. David se nestal Goliášem svými vojenskými úspěchy, kterých bylo od chvíle, kdy přišel na scénu, nespočet. To, co Davida proměnilo, bylo to, že zapomněl, od koho svou moc má, zapomněl, kudy vede Hospodinova cesta. V zapomnění je snadné vydat se směrem, kde místo záchrany Izraelců přichází smrt Urijášova. Často si připadám jako král David. Ne že bych se cítila jako pomazaná královna Izraele, ale také já zapomínám, a proto jsem ráda, že si ve společenství církve společně připomínáme, koho že to následujeme. Můžeme být společně vděčni za to, že pro naše životy je rozhudující Hospodinova moc. Nevládne nám děsivá moc Goliášova, která vede ke smrti, ale moc Hospodina, která jde cestou slabého Davida a vede k záchraně. Můžeme být vděčni, že společně oslavujeme Ježíše Krista, který není žádným hrdinou, bojovníkem typu Goliáše, jenž silou smete všechny protivníky, ale že je tím zdánlivě slabým, který zemře na kříži a svým vzkříšením nám připomíná, že jeho cesta vede k záchraně, k životu. Anna Trojanová, studentka bohosloví 5
Modlitba za Irenu Pane, prosím za prosbu do duší jimž nyní stačí ticho ať tvůj Duch napovídá našim ústům aby to ticho nerušila prosím za pruhovaný sen o chůzi po příštích cestách za um a sílu ze života do života přecházet a potě se i tě znovu nacházet. Sám víš, co druhým slovem život mínit. Amen TÉMA KULTURA Modlitba Jiřího Hoblíka, foto Olga Stráníková
Evangelická nakladatelství Kniha. Nová kniha je malý zázrak: voňavá, příjemná do ruky. Stará kniha vzbuzuje úctu: kolik lidí ji asi četlo, co všechno zažila ona a její čtenáři? Písmácká tradice, na kterou jsme my evangelíci právem hrdí, pomalu mizí, zato technické vymoženosti vykvétají audioknihy, elektronické čtečky. Co však předchází tomu, než si knihu prostě a jednoduše koupíme? V dnešní rubrice Téma představíme čtyři nakladatelství. Profesionálnímu Kalichu a soukromým nakladatelstvím Mlýn a EMAN jsme položili stejné otázky. Se čtvrtým nakladatelem Zdeňkem Susou vedl rozhovor nejen o knihách Jan Kirschner. Doufáme, že v předvánočním čase, kdy přemýšlíme nad vánočními dárky, vám, milí čtenáři, přijde knižní téma vhod. DaZ MLYN.EVANGNET.CZ Mlýn Co namlel čtenářům Jan Keřkovský Kdy a za jakých okolností nakladatelství vzniklo? V roce 1993 s tím nápadem přišel jeden francouzský farář: řekl mně o knížkách z nakladatelství Moulin a seznámil s jeho zakladatelem Bernardem Gilli ronem (autorem několika knih, například Bible nespadla z nebe). Ten nelibě nesl mezeru mezi odbornou literaturou, kterou málokdo čte, a povrchními agitačními brožurkami, které se v církvích občas rozdávají, a začal vydávat stručné a co možná čtivé knížky, které popularizují, co se píše v odborné literatuře o Bibli a o víře, a člověk se nemusí stydět je někomu dát do ruky. Ve Mlýně (což je překlad slova Moulin) tyhle knížky tvoří takzvanou malou řadu. Komu patří? Mlýn patří mně, vedu to jako živnost (která by mě neuživila) a jsem tudíž osoba samostatně výdělečně činná. Má zaměstnance? Dobrovolné spolupracovníky? Mlýn stálé zaměstnance nemá a nikdy neměl. Od začátku spolupracuji s Jiřím Mrázkem a Tomášem Hančilem, kteří se k lecčemu vyjadřují, a v úplných počátcích s Didierem Halterem to je ten, co to vymyslel. A pak s překladateli a korektory atd., kteří sice dostávají honorář, ale v takové výši, že to hraničí s dobrovolnou spoluprací. Vzkaz pro čtenáře: Že bych rád vydával, co je zajímá. A ještě něco: že do konce roku dostanou slevu 10 % na všechno, co si u mě objednají. Jaké knihy vydáváte? Ve zmíněné malé řadě vycházejí knížky o Bibli a o základních tématech víry. Autory jsou buď čeští evangeličtí teologové nebo faráři a fakultní učitelé hlavně z frankofonního světa, tu a tam i odjinud. Další řadu tvoří odbornější věci, které slouží i jako učebnice (Teologie Nového zákona, Kompendium evangelické dogmatiky, výklady podobenství atd.). A pak vychází ještě zelená řada, která se zaměřuje na užší témata (třeba pojetí milosti v různých tradicích), a řada studií ETF. A občas něco mimo řady, třeba Evangelický katechismus 7
v 25 obrazech (což je dílo několika ženevských teologů z přelomu tisíciletí). Jak vybíráte tituly? Jsou knížky, které mě zaujmou nebo mně je někdo doporučí. Pak je důležité, jestli obsahově zapadají do kritérií, o kterých právě byla řeč, a jestli na jejich vydání jsou peníze. A občas někde něco slyším a rád bych, kdyby to existovalo i v tištěné podobě to je případ knížky Pavla Hoška A bohové se vracejí nebo připravované knížky Jiřího Mrázka. žádné. Pár publikací vyšlo za podpory kupříkladu Grantové agentury UK nebo Nadačního fondu Věry Třebické-Řivnáčové, to pak mohou být knížky levnější. Kde knížky prodáváte, jak je distribuujete? Knížky si lze objednat na www.mlyn.evangnet. cz nebo koupit třeba v Kalichu nebo v některé prodejně Karmelitánského nakladatelství. Nebo v některých sborech, které si je berou do komise (tj. objednají si je a časem zaplatí jen to, co prodaly). Máte výdělek, zisk? Jak s ním nakládáte? Máte sponzory? Co knížky vydělají, jde zase zpět na přípravu a výrobu dalších. Honoráře platím malé, mzdy Máte vzkaz pro čtenáře Českého bratra? Že bych rád vydával, co je zajímá. A aby z tohoto rozhovoru něco měli, tak ještě něco: že do konce roku dostanou slevu 10 % na všechno, co si u mě objednají Jan Keřkovský, farář v Jihlavě a majitel Mlýna EMAN.EVANGNET.CZ EMAN Od samizdatu k elektronickým knihám Kdy a za jakých okolností nakladatelství vzniklo? Sešli jsme se krátce po nástupu na první faru se Štěpánem Hájkem v Horních Dubenkách, kde tehdy působil, a napadla nás myšlenka produkovat evangelický samizdat. A protože jsme záhy přišli i na název EMAN (podrobnosti viz Protestant 1/1992) a posléze i na to, co by se pod těmi písmeny mohlo skrývat (Evangelické manufakturní alternativní nakladatelství), byl EMAN na světě. Šlo nám tehdy o to, dostat zejména mezi kolegy i teologicky interesované laiky nezávislou produkci. A taky, vzhledem k tomu, že ledy tály, mít edičně nachystány tituly k co nejrychlejšímu vydání. Jak známo, ty ledy pak tály takovým fofrem, že nás doba předběhla, nicméně jsem vlastně celá devadesátá léta žil jako nakladatel do značné míry z toho, co se v kterých evangelických šuplících nashromáždilo. 8
Komu patří? Před převratem i nedlouho po něm, kdy jsem nakladatelství legalizoval, jen a jen mně. Provozuji ho na živnostenský list jako vedlejší činnost. Mám s ním tedy už víc než dvacetiletou podnikatelskou zkušenost. Má zaměstnance? Dobrovolné spolupracovníky? Zaměstnance bych při svém obratu neuživil, spíš se za ta léta vytvořil okruh spolupracovníků, ať už honorovaných či nehonorovaných (např. redakce Protestanta). A svůj díl práce odváděla i rodina. Každopádně se i dnes zhodnocují někdejší zkušenosti ze samizdatu. Vzkaz pro čtenáře: Byl bych rád, aby pokračovalo evangelické čtenářství. Nečtete jen proto, aby mi knihy neležely ve skladu, ale hlavně kvůli sobě! Jaké žánry vydáváte? Těžiště tvoří tituly, které vycházejí z okruhu protestantské teologie, ale snaží se v něčem ten kruh překročit směrem ke kultuře, problematice lidských práv a uspořádání společnosti. V poslední době vydáváme i beletrii a poezii. Vedle základní ediční řady postupně vykrystalizovalo několik dalších: Homiletica, kde vycházejí postily současných kazatelů, Bibliotheca bohemica batavica s překlady nizozemských autorů (asi nejznámější jsou biblická vyprávění Nico ter Lindena), svou edici mají i osobní memoáry a sborové kroniky, sborníky z farářských kurzů, Spisy Boženy Komárkové, edice poezie Otisky. Ke knize Aleška Březiny Řetěz Bláznů jsme jako přílohu s filmem vydali CD. A od jara nabízíme přes distribuci Kosmas i knihy elektronické. Jak vybíráte tituly? Mám několik zdejších i zahraničních přátel, s nimiž konzultuji zejména vydání neznámých autorů. O některých se rozhoduji prostě tak, že by se mi (a snad nejen mně) mohly hodit k mé kazatelské, resp. církevní práci. Ledacos ovšem běží samospádem, například plánujeme postupně celou biblickou řadu Nico ter Lindena. Poté, co jsme vydali Českobratrské Prosečsko, se hlásí lidé s dalšími sborovými a lokálními kronikami či pamětmi. Jsem vděčný, že si mne našly dcery Marie Stryjové a já už jí mohl vydat dvě volyňské knížky, je to skvělá spisovatelka. Na básně mám přísného redaktora, který mne tak brání před závalem poetické produkce. Kde knížky prodáváte, jak je distribuujete? V Českém bratru začnu nabídkou nakoupit knížku přímo u nás nejlépe přes internetový obchod http://eman.evangnet.cz nebo e-mailem, telefonicky či poštou. Zásilky vyřizuji minimálně jednou týdně i častěji. Jednou až dvakrát ročně posíláme nabídkové letáky. Kompletní emanskou nabídku má knihkupectví Kalich, většinu aktuálních titulů lze objednat přes distribuci Kosmas (www.kosmas.cz), která naše knížky rozváží po Čechách i Moravě, takže je možno se k nim dostat prakticky přes každé knihkupectví s nekomerční literaturou. Máte výdělek, zisk? Jak s ním nakládáte? Máte sponzory? Úspěšnější tituly sponzorují ty méně prodejné, veškeré tržby investuji zpátky do vydávání dalších knih, podobné je to i s předplatným za časopis Protestant. Sponzory máme; překlady z nizozemštiny podporuje Nadace pro budování sborů ve východní Evropě (SKGO), někdy podpoří vydání titulu přátelé autora, na konkrétní tituly přispívá i Nadační fond Věry Třebické Řivnáčové. A některé knihy děláme například 9
Kde knížky prodáváte, jak je distribuujete? Máme vlastní knihkupectví v Husově domě v Jungmannově ulici v Praze, avšak většinu našich knih prodává distribuce, především firma Kosmas, která rozváží naše knížky do knihkupectví v Čechách, na Moravě a na Slopro sbory na klíč, s tím, že si odeberou většinu nákladu za režijní cenu. Máte vzkaz pro čtenáře Českého bratra? Teď na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě jsem si znova uvědomil, že evangelická produkce v ostatní konkurenci dobře vypadá a na knižním trhu dobře obstojí. A i když se leckterých emanských titulů už delší čas prodá víc v běžných prodejních sítích než přímo v církvi, přece bych rád, aby pokračovalo evangelické čtenářství. Nečtete jen proto, aby mi knihy neležely ve skladu, ale hlavně kvůli sobě! A za úroveň či smysluplnost titulů, jež vydávám, pořád ještě ručím. Tomáš Trusina, farář v Benešově a majitel EMANa KALICH.EVANGNET.CZ Kalich nakladatelství a knihkupectví Levněji to fakt nejde Kdy a za jakých okolností nakladatelství vzniklo? Nakladatelství vzniklo v roce 1921 jako zařízení nedávno vzniklé sjednocené evangelické církve. Komu patří? Stoprocentním vlastníkem je Českobratrská církev evangelická, avšak na svůj provoz si musí Kalich stoprocentně vydělat sám. To dodávám proto, že řada členů ČCE si stále myslí, že jsme církví placeni či subvencováni. Vzkaz pro čtenáře: Vnímavý čtenář je naším potěšením. Nezlobte se, když rozebraný titul hned nevydáme znovu, a raději si opatřete vámi vytouženou knihu včas. Ne každý titul spadne do slev. A snad jen na okraj: levněji to fakt nejde. Má nakladatelství zaměstnance a dobrovolné spolupracovníky? Kalich má čtyři pracovníky na plný úvazek, jednoho na poloviční úvazek a dle potřeby i pracovníky externí, kteří pracují na smlouvu či dohodu. V některých sborech jsou dobrovolní prodavači, kteří si berou naše knihy do komise a ve sborech je prodávají. Jaké knihy vydáváte? Vydáváme knihy náboženské všech možných žánrů (odborná teologie, kázání, výklady biblických knih, knížky pro děti a mládež, rozhovory s významnými postavami církve, autobiografie, judaistika), knihy odborné (historie, filozofie, sociologie) a takzvanou krásnou literaturu beletrii a poezii. Vedle překladových titulů vydáváme i knihy českých autorů, jejichž vznik nezřídka sami iniciujeme. Jak vybíráte tituly? Hlavním kritériem je kvalita; často se ale musíme rozhodovat i podle odhadu návratnosti vložených prostředků, čili dle odhadované prodejnosti anebo dle výše finanční podpory (granty české a zahraniční, příspěvky a sponzorská podpora). Pozornost věnujeme nejen textové přípravě, ale i grafickému provedení publikací. 10
vensku. Máme též internetový prodej, který se neustále rozrůstá. Máte výdělek, zisk? Jak s ním nakládáte? Máte sponzory? Zisk máme v posledních letech stále, tu větší, tu menší. Investujeme jej do výroby dalších publikací, jež nemají podporu, jejich ztrátovost je jistá, a přece si vydání zaslouží. Máte vzkaz pro čtenáře Českého bratra? Vnímavý čtenář je naším potěšením. Nezlobte se, když rozebraný titul hned nevydáme znovu, a raději si opatřete vytouženou knihu včas. Ne každý titul spadne do slev. A snad jen na okraj: levněji to fakt nejde. Michal Plzák, jednatel nakladatelství a knihkupectví Kalich ROZHOVOR SE ZDEŇKEM SUSOU Pouť je zapojení do proudu evropské historie Muž obdarovaný mnoha hřivnami je stále na cestě MUDr. Zdeněk Susa (1942) je lékař, poutník, nakladatel a znalec piva. V letech 1991 až 1997 byl synodním kurátorem. Pracoval v česko-německé pracovní skupině, která připravila významné Prohlášení k poválečnému vyhnání Němců z Československa. Pane doktore, co vás přivedlo k tomu založit si nakladatelství? Kdysi jsem napsal knížku, která se šířila jako samizdat. Po převratu roku 1989 mě kamarádi ponoukali, abych ji vydal. Dal jsem rukopis do jakéhosi nakladatelství, které vzápětí zkrachovalo. Titíž kamarádi pak za mnou přišli s otázkou, proč to vlastně nevydám sám. Zkusil jsem to a zjistil, že je to vlastně docela jednoduché. Založil jsem tedy nakladatelství, abych mohl vydávat nejen svoje texty, ale všechno, o čem se budu domnívat, že by mělo vyjít. A tím se řídí můj ediční program do dneška. Nakladatelství děláte sám. Jak to vzhledem k svému aktivnímu programu zvládáte? Nemáte nějaké dobrovolné spolupracovníky? Když jsem začínal, dělal jsem všechno sám. Teď už grafickou úpravu knížek i návrhy obálky zadávám a samozřejmě zaplatím. Moje knížky jsou proto hezčí a dovednější, než 11
byly zpočátku. Jako dobrovolný spolupracovník mi pomáhá pouze manželka. Jste velký poutník, na svých stránkách www.susa.cz uvádíte, že si z vlastní tvorby nejvíce zakládáte na knize Ultreia popisující putování do Santiaga de Compostela. Prošel jste také trasou Máchova putování do Krkonoš a vydal Krkonošskou pouť. Co pro vás znamená fenomén náboženské pouti? Kdepak, já nejsem odborník na náboženské pouti a také neputuji pouze k cílům spojených s náboženstvím. Příkladem nenáboženské pouti je právě moje putování po Máchových stopách. Je to tak, že jsem od dětství rád chodil na výlety, prolézal hradní zříceniny a navštěvoval místa spojená Mám pocit, že na autentickém místě líp rozumím tomu, co se tam stalo. Když si projdete bělohorské bojiště, pochopíte, jak to bylo s věrnými Moravany. s nějakými dávnými událostmi. Mám pocit, že na autentickém místě líp rozumím tomu, co se tam stalo. Když navštívíte třeba bojiště u Malešova, pochopíte, že to, co se vypráví ty valící se Žižkovy vozy plné kamení, je fikce, že to tak nemohlo být. Když si projdete bělohorské bojiště, pochopíte, jak to bylo s věrnými Moravany. A tak podobně. Pouť do Santiaga de Compostela měla pro mne několikerý význam. Jednak jsem vyšel hned, jak se otevřely hranice byl to tedy návrat Čechů do Evropy, jak se tehdy říkalo. Jednak to byla pouť, kterou chodili kajícníci ze všech evropských národů a současně předchůdci všech dnešních evropských církví, tedy i naši předchůdci. Tou cestou jsem se zapojil do proudu evropské historie, evropského myšlení, které pramení z antiky, židovství i křesťanství. To všechno můžete na té cestě okusit. Chystáte se opět na nějakou cestu? Po pouti do Santiaga a po Máchových stopách jsem došel pěšky ještě do Assisi a do Říma to máte další náboženskou pouť k pramenům Evropy. A v současné době obcházím republiku po hranicích, po kouskách, vždycky když mám čas. Pro mne, který jsem prožil většinu života za plotem, je osvobozující pocit překračovat hranici, kde mě napadne, navštěvovat zajímavé cíle po obou stranách, dát si jedno pivo v Čechách, jedno v Německu... Na pivo se vás právě chci zeptat. Karla Hynka Máchu podezříváte, že do Krkonoš putoval ne tolik po hradech jako po pivovarech. Vydal jste i beznadějně rozebranou Velkou českou pivní knihu. Co pro vás znamená tento český fenomén a jaká je vaše oblíbená značka? Pivo piju odjakživa rád, ale zrovna tak i jiné nápoje. Psát o pivu jsem začal náhodou, nebyl to můj program. Kolegové z nemocnice mě před časem pozvali do klubu, který jezdí po českých pivovarech, prohlíží si výrobu a degustuje. Řekli mi, že nový člen klubu se musí představit nějakým sdělením. Připravil jsem si sdělení na téma pivo a kláštery degustovalo se totiž v pivovaru Klášter u Mnichova Hradiště. Měl jsem takový úspěch, že jsem pak musel připravovat přednášky na každý klubový výjezd. Ty přednášky jsou základem mé pivní knihy. Oblíbenou značku nemám, piju všechno. Pokud dávám něčemu přednost, jsou to piva z menších krajových pivovarů. Zvláštní zájem máte o česko-německo-židovské vztahy. Proto jste zahájil v roce 2010 velký projekt vydávání edice Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945 1951. Můžete nám tuto edici představit? Je to edice tehdejších dokumentů, které v asi šedesáti českých archivech vyhledala skupina historiků. O poválečných změnách v českém pohraničí většinou čteme články z české či německé strany, které bývají často zkreslené a tendenční. Tato edice předkládá dokumenty. Zájemce si může přečíst autentické doklady, jak to tehdy bylo. A nejde jen o vysídlení Němců, ale i o všechny složité změny spojené s dosidlováním pohraničí. Projekt edice počítá s osmi svazky. Vydal jsem už tři, čtvrtý se právě dokončuje a na pátém se začíná pracovat. Dlouhá léta jste působil i jako synodní kurátor. Jak vnímáte odpovědnost a práci evangelické církve v oblasti česko-německých vztahů? Naše církev měla vždycky dobré vztahy se sesterskými církvemi v Německu. Po převratu roku 1989 vydala Prohlášení k poválečnému 12
vyhnání Němců z Československa. Byl to podle mého názoru vyvážený kvalitní text. V německých církvích se setkal s velmi pozitivní odezvou. Vznikla pak společná česko-německá církevní pracovní skupina, v té jsem měl možnost pracovat. Po řadě diskusí jsme byli schopni napsat dokonce knížku, na níž jsme se z obou stran shodli Češi i Němci. Dokonce i její historickou část jsme byli schopni zformulovat společně. Myslím, že mezi evangelickými Čechy a Němci už není co řešit. Tady se smíření už uskutečnilo. Vydáváte i filozofické spisy a poezii. Jak vybíráte tituly a kterou publikaci považujete za nejzdařilejší? Poezie se kupuje málo, knížka veršů se tedy nezaplatí. Proto vydávám verše v podstatě jen přátelům, kteří se na vydání nějak podílejí. Také filozofické spisy vydávám nejčastěji přátelům, i když většinou bez jejich spoluúčasti. Asi nejzajímavější z mé filozofické produkce jsou knihy o africké filozofii, které jsem vydal Aleně Rettové, naší přední afrikanistce. Jak své knihy distribuujete? Máte možná představu, že při svých putováních roznáším knížky v šosu po vzoru národních buditelů. Ale tak to není. Mám jen několik spřátelených knihkupectví, kam své knihy dodávám přímo příkladem je Kalich. A pak mám smlouvu s distribuční firmou, kam dodávám do skladu větší množství od každého titulu. Oni se postarají o nabídku mých knížek všude po České republice i na Slovensku a zájemcům knížky dodávají. Samozřejmě za podíl na zisku. Uživí vás nakladatelství, nebo je naopak dotujete jako svůj koníček? Já své nakladatelské podnikání od počátku považuji za koníček. Ten mi vyrostl pod rukama a dnes mě ze všech mých aktivit zaměstnává nejvíc. Vydal jsem už přes osmdesát titulů. Zprvu jsem je dotoval, teď už jen některé, na některých dokážu lehce vydělat. Ovšem neživí mě to, mohu jen říci, že na nakladatelství neprodělávám. S manželkou žijeme prostě a stačí nám důchod, takže si mohu svobodně vydat občas i prodělečný titul, když usoudím, že by měl vyjít. Letos jste oslavil kulaté životní jubileum. Dostal jste darem nějakou knihu od konkurence? Pokud dostávám darem knížky, samozřejmě to bývá od konkurence. Knížky z vlastní produkce dávám darem já. Ale letos jsem ke kulatým narozeninám nedostal žádnou knížku. Všem potenciálním gratulantům jsem totiž předem zakázal jakékoli dary i květinové. Všechno, co potřebuji, totiž mám. A náš byt je maličký. Nechci se dostávat do situace, abych se musel zdvořile radovat nad něčím, co mi bude doma pouze překážet. Budete se divit, ale vyšlo mi to. Všichni to akceptovali, někteří dokonce se zřetelnou úlevou nemuseli nic pracně vymýšlet. Samo setkání s přáteli je přece nejlepší dar. Máte možná představu, že při svých putováních roznáším knížky v šosu po vzoru národních buditelů. Ale tak to není. Máte vzkaz pro čtenáře Českého bratra? Přeji jim, aby se nedali otrávit politikou a zprávami v médiích, aby se dokázali radovat z prostých věcí každodenního života a rozpoznávat v nich velké Boží dary. Ptal se Jan Kirschner 13
OTÁZKA NA TĚLO Která knížka vás v poslední době nejvíce zaujala? Tomáš Trusina, farář a majitel nakladatelství EMAN Škvoreckého Mirákl četl jsem ho po letech kvůli dotazům dcery a dostala ta kniha docela jiné barvy, jak jsem si do ní nemohl nepromítat i souvislosti a zápletky posledních dvaceti let. Petr Pazdera Payne, výtvarník a literát Ernesto Sábato: Tunel. Vynikající novela z roku 1948. Připomíná Camusova Cizince a taky, že Camus knihu ocenil a doporučil Gallimardovi k francouzskému vydání. Erazim Kohák, filozof Jednoznačně Laurent Binet, HHhH (Himmlers Hirn heißt Heydrich). Francouzský historik románovou formou rozkrývá německý příběh a český příběh, které se protínají v atentátu na Heydricha. Autor sice zná německou část příběhu podstatně lépe než českou, ale je výborný a informovaný vypravěč. Protože zatčení mého otce bylo součástí Heydrichova tažení proti prvnímu českému odboji, četl jsem s osobní účastí. Kniha má vyjít či snad již vyšla v českém překladu. Michal Plzák, teolog a jednatel Kalicha Zřejmě román Juliana Barnese Vědomí konce (vydal Odeon 2012). Selektivní paměť nám umožňuje vyrovnat se s tím, že toho máme v životě hodně na svědomí. Každý je pračkou sebe sama a věří jen tomu příběhu o sobě, který si sám zkonstruuje. Podnětné čtení, ač větším zážitkem pro mne byla Barnesova kniha předchozí Žádný důvod k obavám (2010) v podstatě esej o tom, jak nám smrt motá hlavu. Jan Keřkovský, farář a majitel nakladatelství Mlýn V úplně poslední době to byla oddychovka povídky Ivana Krause Mezinárodní polibky. Jindřiška Krpálková, teoložka, pracovnice Arcidiecézní charity Praha Markéta Pilátová: Žluté oči vedou domů. Vydalo nakladatelství Torst, Praha 2007. Na hodně malém prostoru (158 stránek, malý formát) rozehrává autorka opravdový román, dokáže vykreslit věrohodně své postavy, vypráví krásně jejich příběhy. Je to o emigrantech, jejich dětech a jejich návratech domů, o tom, jak si hledají své místo a jak už vlastně nikam nepatří, jak se pro svůj domov musí rozhodnout. A je to taky o lásce, jak moc je složitá, o odpuštění a přijetí. A ještě je to o Brazílii a městě S o Paulu. Bronislav Matulík, kazatel Církve bratrské a šéfredaktor časopisu Brána V poslední době mě nejvíce zaujala kniha Podivný případ se psem od Marka Haddona. Skvěle napsaná kniha, která ukazuje svět nejen z pohledu dítěte, ale především z pohledu dítěte postiženého autismem. Svět, jak ho takzvaní normální lidé interpretují, může vypadat opravdu jinak a je dobře vědět, že jsou mezi námi lidé, kteří mají jiný pohled a jiné prožívání, neméně autentické než je to naše. O Pánu Bohu ani nemluvě. DaZ 14
NÁSTĚNKA SYNODNÍ RADA Na zasedáních 2. a 16. 10. projednala synodní rada 66 titulů. Z nich vybíráme: Vyznání a život církve Synodní rada vyhlásila rok 2013 Rokem Bible kralické. Vzala na vědomí informace o připravovaných akcích v jednotlivých úsecích církevní práce. Sbory a pracovníci Synodní rada potvrdila volbu Marka Feigla za kazatele sboru v Opatovicích na plný úvazek. Posoudila práci koordinátora nemocničních kaplanů ČCE Vojtěcha Hroudy a pověřila jej funkcí koordinátora na další období. SR si váží ochoty bratra Jaroslava Vítka i nadále podle potřeby sloužit v církvi, souhlasí proto se zachováním jeho způsobilosti k ordinované službě faráře v ČCE. Souhlasí rovněž se zachováním způsobilosti k ordinované službě presbytera Daniela Kabátníka ze sokolovského sboru. SR prodloužila Martě Vařílkové pověření pastorační pracovnice ve sboru Brno II na 50% úvazek, Blance Mackové jako pastorační pracovnici v Jasenné na 25% a v Liptále rovněž na 25% úvazek a Daně Tiché v Sázavě na 25% úvazek. Dále vzala SR na vědomí dočasné snížení pracovního úvazku farářky Lenky Freitingerové z plného úvazku na třetinový z důvodu nástupu do funkce místostarostky v obci Vanovice a farářky Marty Židkové z 50 % na 33 %. Schválila upravenou přílohu k povolací listině studentského faráře Jana Štefana, v níž je dohoda o užívání kazatelského bytu, služebního telefonu, poskytování cestovních náhrad a jiných materiálových nákladů. Fakulta a bohoslovci Synodní rada souhlasí s přijetím studenta 3. ročníku bohosloví Jana Lavického mezi zájemce o práci církve. Správa církve SR vzala na vědomí zprávu o vizitaci příslušného seniorátního výboru ve sboru v Bučině a Praze 1 Novém Městě. Rovněž vzala na vědomí zprávy ze zasedání seniorátních výborů Chrudimského, Poděbradského, Pražského, Brněnského, Libereckého, Východomoravského a Poličského seniorátu. Výchova SR jmenovala seniorátního faráře pro mládež pražského seniorátu Mikuláše Vymětala virilním členem republikového výboru Sdružení evangelické mládeže v ČR. Financování církve Synodní rada souhlasí s tím, aby byl všem seniorátním výborům, rozeslán dopis s podklady, které poslouží jako pomůcka při zpracování návrhu základní strategie vývoje seniorátu v podmínkách samofinancování. Hospodaření Z fondu sociální a charitativní pomoci bylo v roce 2012 odesláno: 165 042 Kč na pomoc postiženým zemětřesením v Itálii (k částce 150 000 Kč byl přidán výnos sbírek při bohoslužbách synodu), 17 120 Kč na pomoc obětem zemětřesení na Haiti a 395 974 Kč na pomoc po zemětřesení a tsunami v Japonsku. SR stanovila na roky 2012 a 2013 částku příspěvku farního sboru a seniorátu na úhradu nákladů souvisejících s místem pastoračního pracovníka ve výši 26 tisíc Kč na rok. Výše příspěvku bude farnímu sboru a seniorátu krácena pouze v případě sníženého pracovního úvazku pastoračního pracovníka, a to poměrně k jeho výši. Jeronymova jednota Synodní rada odsouhlasila prodloužení lhůty splatnosti půjček na profinancování stavebních projektů v Krnově a Klášteře nad Dědinou. 15
Ústřední shromáždění JJ doporučilo k udělení příspěvku od Ministerstva kultury ČR na opravy a údržbu církevního majetku v roce 2013 farní sbory Kutná Hora oprava farního bytu (400 000 Kč) a Děčín oprava sborového domu (450 000 Kč). K zařazení do Projektkatalogu GAW 2014 doporučilo projekt sboru v Přešticích zateplení budovy sborového domu (650 000 Kč). Rozhodlo, že sbírka Hlavního daru lásky 2013 bude pro sbor Vanovice na havarijní opravu krovu a střechy věže kostela. Ekumena Jan Roskovec podal zprávu o průběhu 7. valného shromáždění Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE). SR ukládá ekumenickému oddělení, aby zajistilo překlady dokumentů z tohoto valného shromáždění a zvážilo další kroky, jak s nimi naložit. SR vzala na vědomí zprávu Ondřeje Macka ze studijního kurzu pro faráře v Pullachu. Na Den reformace 30. 10. do Vídně byl delegován Ondřej Macek. Na synod Evangelické církve a. v. v říjnu v Liptovském Mikuláši vyslala SR synodního seniora Joela Rumla a tajemníka pro ekumenu a vnější vztahy Gerharda Frey-Reininghause. Na konferenci a uvedení nového církevního vedení Evangelické církve v Porýní do úřadu na přelomu února a března 2013 byl delegován Daniel Ženatý. SR schválila vyslání Hany Ducho na studijní kurz v Pullachu v lednu 2013. Různé Ladislav Moravetz podal zprávu o své pracovní cestě do Švýcarska, kde spolu s Vojtěchem Esterlem konzultovali práce na přípravě nového evangelického zpěvníku. Přivezli podrobné informace, které se týkají notografie, formátu a grafiky stránek a obdrželi kopie důležitých dokumentů, včetně návrhů (již zesnulého) knihtiskaře Maxe Caflische. Bylo to již čtvrté setkání se švýcarskými experty. Švýcarská strana se raduje z toho, že jsme navázali na výsledky její hymnologické práce. SR vzala informace s vděčností na vědomí. Během uplynulé doby od přijetí pravidel pro udílení medaile vděčnosti využily sbory tuto možnost pro 36 členů a dále byla medaile předána čtyřem zahraničním partnerům. SR vzala na vědomí vyhodnocení udělení medaile vděčnosti a konstatuje, že se udílení medaile osvědčilo a doporučuje v této praxi pokračovat. DaZ EKUMENICKÁ RADA CÍRKVÍ Modlitba za domov Letošní Modlitba za domov, která nesla motto Pravda vítězí, se nově uskutečnila 28. října v Roudnici nad Labem, přímo v centru města na Husově náměs- Evangelická akademie Druhé kolo výběrového řízení na pozici ředitele Konzervatoře Evangelické akademie proběhlo 12. října v Olomouci. Osmičlenná výběrová komise doporučila na toto místo Pavla Zatloukala, do funkce jej potvrdila synodní rada na svém zasedání dne 30. 10. 2012. Diakonie Synodní rada zvolila tajnou volbou za členy dozorčí rady Střediska humanitární a rozvojové pomoci Janu Šarounovou (kurátorku z Prahy-Vinohrad), Boba Helekia Ogolu (faráře v Nejdku), Tomáše Matušku (správce TJAK Běleč), Terezu Mičkovou (odbornici na neziskové organizace), Evu Zadražilovou (SR) a Lenku Ridzoňovou (farářku z Prahy-Střešovic). Jako náhradníci byli zvoleni Jana Pavlisová a Jan Balcar. 16
tí a v jeho okolí. Připraven byl program pro různé věkové skupiny, naučně-sportovní stezka Cestou pravdy pro děti a jejich rodiče, duchovní poutní cesta po kostelech a kaplích města a pro zdatné poutníky i na nedaleký Říp. Návštěvníci mohli vybírat na tržišti možností z výrobků chráněných dílen nebo regionálních produktů, nebo sledovat hudební a divadelní program na venkovním pódiu a v Kulturním domě Říp. V odpoledních hodinách probíhal tradiční komponovaný pořad, přenášený z roudnického evangelického kostela živě Českou televizí. Který svým hudebním vystoupením jej zpestřili Třeboňští pištci a Robert Křesťan s kapelou Druhá tráva. Pořad moderovali Martina Kociánová a Dušan Hejbal. Roudnickou část Modlitby za domov zakončila v Městské knihovně podvečerní přednáška Petra Charváta Archeologie a Bible. ÚMRTÍ TZ ERC/DaZ Dne 22. října zemřela v kruhu svých nejbližších ve věku 54 let farářka Irena Škeříková. Působila va sborech ve Škvorci, Praze-Uhříněvsi a Praze-Nuslích. Pracovala také jako spirituálka Evangelické akademie na VOŠ sociální práce a SOŠ a v Bratrské škole církevní základní škole. Televizní pořad Uchem jehly ze 7. října s Irenou Škeříkovou, který byl natočen v létě, najdete v archivu ČT (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10314156487- -uchem-jehly/212562216200012/) V rozhovoru s moderátorem pořadu Pavlem Klineckým, kolegou se kterým se znala od studentských let, zde kazatelka, matka, muzikantka, zpěvačka folkové skupiny Ejhle a pracovnice s dětmi a mládeží hovoří hlavně o své zkušenosti s tím, jak čelit těžkým životním situacím a rakovině. JUBILANTI DaZ V měsíci listopadu 2012 slaví kulaté nebo půlkulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí pracovníci v církvi: Miroslaw Jelinek 55 Daniela Doucková 55 Mojmír Blažek 50 Jitka Veselá 85 Drahomíra Říčanová 95 Hana Jalušková 65 Z DOMOVA Kampaň Fairtradové církve a náboženské společnosti zahájena Tato kampaň je součástí širšího projektu Fairtradová města, který se úspěšně prosadil již v třiadvaceti zemích světa. Titul fairtradový mohou získat jednotlivé sbory, farnosti či náboženské obce, kampaň je otevřena všem. Koncept fair trade se zrodil právě v církevním prostředí, což už dnes mnoho lidí neví. Je proto přirozené, že v zahraničí se církve k fair trade hlásí, například ve Velké Británii má kampaň již dlouhou tradici a podporuje ji tam řada náboženských společností, říká Hana Chorváthová, vedoucí sekretariátu Fairtrade Česká republika. Také v České republice má fair trade v církevním prostředí dlouholetou tradici. V první polovině devadesátých let se jako první tomuto způsobu obchodu začala věnovat obecně prospěšná 17
společnost Jeden svět, díky jejímuž působení se podporou fair trade nyní zabývá mnoho sborů po celé republice. Spolupracujeme s více než třiceti sbory Českobratrské církve evangelické a díky kampani Fairtradová města přibývají další. Forma této pomoci lidem v rozvojových zemích je transparentní a smysluplná. Neposílají se peníze ani dárcovské SMS, ale dá se těmto lidem příležitost. Mottem naší činnosti je: Nedávej rybu, nauč ryby lovit, říká Magdalena Jelínková, ředitelka organizace Jeden svět. Posláním církví je kromě šíření evangelia i služba a pomoc druhým a aktivní podpora pěstitelů a výrobců z rozvojových zemí a zmírňování jejich špatných životních podmínek k této pomoci určitě patří. Víra, kterou hlásáme, by bez skutků byla prázdná. Zmírňování bídy a utrpení našich bližních nejenom tady, ale i v zemích, které nám připadají velmi vzdálené, je jedním z našich úkolů. Můžeme tak přispět k budování lepšího světa, dodává k tomu Sandra Silná, farářka Církve československé husitské. Mezi základní principy fair trade patří férové obchodní podmínky, dodržování lidských a pracovních práv, šetrnost k životnímu prostředí nebo vyplácení tzv. sociálního příplatku, který je investován do projektů místního rozvoje. Hnutí fair trade má své kořeny v období po druhé světové válce, kdy církevní organizace v USA a Evropě začaly v rámci poválečné solidarity s rozvojovým světem dovážet a prodávat řemeslné výrobky z těchto zemí. Vyplácením spravedlivých cen a poskytnutím lepšího přístupu na trh se tak zasazovaly o zlepšení životních podmínek tamních výrobců. Garantem kampaně Fairtradové církve a náboženské společnosti je Fairtrade Česká republika, hlavními koordinátory jsou Ekumenická akademie Praha a nevládní nezisková organizace NaZemi. DaZ/www.fairtradovecirkve.cz ZE SVĚTA 1500 mladých lidí v Osvětimi-Březince uctilo památku obětí holokaustu Kolem 1500 mladých lidí ze střední a východní Evropy v tichu procházelo téměř hodinu kolem pamětních desek, které připomínají kalvárii 20. století. Krátce předtím byly položeny dva věnce osmi mladými lidmi, kteří zastupovali země účastnící se třetího mezinárodního setkání Mladí Evropané za svět bez násilí, organizovaného komunitou Sant Egidio. Jeden věnec položili před pamětní desku obětí židovských a druhý před pamětní desku obětí romských a sintských. Odpoledne se účastníci přesunuli do vyhlazovacího tábora, procházeli pod obloukem nechvalně známé věže v Osvětimi-Březince, odkud průvod vyšel za zvuků oratoria Dies irae na paměť osvětimských obětí od Krzysztofa Pendereckého. Průvod se vinul podél rampy, která byla poslední zastávkou pro mnoho mladých, starých, dětí a nemocných, žen a mužů, kteří v době druhé světové války v dobytčích vagonech projeli často celou Evropu. Po stejných cestách, kterými přijeli před sedmdesáti lety do Osvětimi jejich vrstevníci ze Slovenska, Česka, Polska, Maďarska, Ukrajiny, Ruska, putovali dnes mladí do Březinky, aby aby poznali tento tábor smrti a uctili památku obětí násilí. Při návštěvě tohoto místa zla vyvstalo mnoho otázek. Odpovědí na konfrontaci s touto realitou byla výzva Nový horizont lidskosti pro naše země, přednesená během pietního aktu v osmi jazycích. Na tomto místě se pohnou srdce, která nakazí další mladé lidi touhou být lepší a pomoci k větší lidskosti našim zemím v Evropě míru a pokoje! Celý text výzvy lze číst stránkách Ekumenické rady církví v ČR. (kir) 18
Německý soud potvrdil, že právo na církevní obřady má jen ten, kdo platí církevní daň Berlín. Členem katolické církve v Německu s právem na církevní pohřeb, zpověď či křest dětí může být jen ten, kdo jí platí církevní daň. Nedávné nařízení německých biskupů, které posvětil i Vatikán, nyní potvrdil také Spolkový správní soud v Lipsku, podle něhož nelze placení daně a příslušnost k církvi oddělit. O to se už několik let snažil emeritní profesor církevního práva Hartmut Zapp, který v roce 2007 ohlásil úřadům, že vystupuje z církve a přestává platit církevní daň. Chtěl však, aby byl dál považován za příslušníka církve s právem na všechny katolické obřady. Zapp argumentoval, že opustil církev jako korporaci veřejného práva, zůstal ale členem společenství víry. To však německá katolická církev neuznala a za pravdu jí dal i nejvyšší správní soud v zemi. Jeho verdikt přivítal předseda německé biskupské konference Robert Zollitsch. Církev je společenstvím víry, které v Německu existuje jako korporace veřejného práva. Jedno od druhého nelze oddělit. Rozsudek potvrzuje naši linii a dal nám tak právní jistotu, prohlásil freiburský arcibiskup. Katolická církev stejně jako další uznávané konfese žije v Německu hlavně z výnosu církevní daně. Tu platí lidé, kteří se k dotyčné konfesi přihlásí. Pokud na místním finančním úřadě ohlásí, že svou církev opouštějí, jsou nadále placení daně zproštěni. Její sazba tvoří osm nebo devět procent z odvodu daně z příjmu fyzických osob. Německá římskokatolická církev se v posledních letech potýká s odlivem členů. Celkem se ke katolické církvi v Německu hlásí přes 24 milionů lidí. Podle oficiálních statistik získala katolická církev v roce 2010 díky církevní dani pět miliard eur (dnes téměř 125 miliard Kč). Protestantské církve, které mají v Německu dohromady podobný počet členů, si připsaly 4,3 miliardy eur (107 miliard Kč). ChristNet/ČTK Seznámení Hledám přítelkyni (40 50 let bez závazku) s cestovatelskou duší pro výpravy do okolí Brna i na místa vzdálenější. Je mi 61 let a rád bych s někým sdílel zážitky z cest. Jsem nevidomý, ale rád cestuji a batoh unesu. Prostřednictvím vašich očí bych mohl poznat spoustu nových míst. Pokud bych vám jako parťák padl do oka, zavolejte mi na tel. 774 241 896 navečer nebo se můžeme potkat při nedělních bohoslužbách v Blahoslavově domě v Brně. Na setkání se těší Ludvík Společné čtení NA KAŽDÝ DEN 2013 pro zrakově postižené Dva sešity velikosti A4 ve zvětšeném písmu, cena 150 Kč. Připravuje a nabízí Diakonie ČCE Středisko pro zrakově postižené, Klimentská 18, 110 05 Praha 1, tel. 222 316 306, 732 324 956, e-mail: szp@ diakonie.cz; http:// szp.diakoniecce.cz UPOUTÁVKA Podhostýnská mše / Missa subhostinensis Nová skladba celocírkevního kantora Ladislava Moravetze Missa subhostinensis chce vyjádřit vděčnost Bohu za otevřená a ekumenicky vstřícná setkávání křesťanů v církvi. Mše má jednoduché obsazení, je napsaná pro menší smíšený tříhlasý pěvecký sbor (dva ženské hlasy, jeden mužský hlas) s varhanním doprovodem. Autor je muzikant, hudební aranžér a skladatel. OZNÁMENÍ Změna začátku bohoslužeb v Křížlicích Bohoslužby v Křížlicích se konají nyní nově od 9 hodin. Jiří Weinfurter, farář Praha: Kalich 2012. 56 s., ilustrace Karel Bubilek a Pavlína Pejlová, 150 Kč, ISBN 978-80-7017 19
CÍRKEV ŽIJE panenky Jany Turecké
Rozhovor s Petrem a Janou Tureckých Obraz dává hloubku slovu V galerii procházíme kolem, v kostele můžeme obraz prožít Petr Turecký (1974) pochází z Třebíče z výtvarnické rodiny. Vystudoval dějiny umění v Olomouci, pak teologii na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2006 je farářem v Soběhrdech, kde pořádá výstavy v kostele. Kdy jste začal vystavovat v kostele obrazy a kolik výstav v Soběhrdech už proběhlo? Výstavy jsou pravidelně dvakrát za rok. Na podzim a na jaře. Od září do konce listopadu a pak po velikonocích. Letos na podzim je to už dvanáctá. Důvodů je více, proč jaro a podzim. Jednak vycházíme vstříc těm, kteří obrazy v kostele moc nechtějí, aby byla také období bez obrazů, jednak je důvod povětrnostní. Například aby se obrazy nepoškodily v zimě vlhkem. Jak jste na nápad dělat v kostele výstavy vlastně přišel? Ještě před teologií jsem vystudoval kunsthistorii, takže je to se mnou jaksi spojené. Mluvil jsem o nápadu se zdejšími lidmi a jim to přišlo jako dobrá věc. Podpořili nápad konat výstavy a vyzvali mě, ať se do toho pustím. Bez podpory sboru bych to nedělal, v reformovaném prostředí je to choulostivá věc. Jak se vám daří získávat umělce ochotné v soběhrdském kostele vystavovat? Jelikož jsem se pohyboval v uměleckém prostředí, měl jsem plno přátel a kontaktů mezi výtvarníky. Snažím se o jakýsi koncept výstav. Tak jako se kazatel snaží představovat lidem Bibli, mám ideu představovat veřejnosti současné kvalitní mladé umělce a hledat průniky jejich děl s tím, co zažíváme v kostele. Je v tom trochu i osvěta, aby se s moderními výtvarnými díly seznámila veřejnost. Z druhé strany v tom je i trocha evangelizace. Zkrátka takový most. V čem je kostel lepší výstavní prostor než třeba sál na faře nebo galerie? Je to bohoslužebný prostor. Kvalitní umění dokáže promlouvat duchovní řečí. Umělecká díla můžou dostat nový rozměr. Divák kolem nich neprochází jako v galerii, ale může jejich působení vnímat při bohoslužebném dění. Prožitek může jít víc do hloubky. Křesťanství bylo s výtvarným uměním spojeno vždycky, už od katakomb z dob počátku křesťanství ve starověkém Římě. První křesťané měli potřebu zdobit i temné sklepní prostory. Mnohé kresby se dochovaly. Myslím, že bohoslužebný prostor je vhodný ke znázorňování toho, co zde člověk prožívá a cítí. Jde mi vždy o to, aby vystavující autor pronikal do hloubky. Nemusí být nutně věřící, jde také o dialog se světem. Vím, je to silně subjektivní, ale to je v estetice vždy. Já do toho jdu jen tehdy, když mám silný vnitřní pocit, že je to ono. A snad v této branži dokážu rozpoznat kvalitu. Může v bohoslužebném prostoru docházet k dialogu slova a obrazu? Tím prostorem je to už přímo dáno. My máme v kostele na zdech jako ve správném reformovaném sboru texty, takže vystavené obrazy na návštěvníky působí spolu s nimi. Často je to náhodná souhra, protože až na jednoho nenamalovali umělci obrazy zvlášť pro náš kostel, byla to jejich civilní díla. Jen Michal Tomek vystavoval Jákobovy žebříky určené přímo pro výstavu u nás. Jednalo se o tři rozměrná plátna. Toho jsem si velmi považoval. Výstava byla na podzim 2010. Jindy to byly obrazy z různých cyklů, ale vždy se osvědčilo, že v tom byl dialog s těmi našimi nápisy. Dohromady s bohoslužebným prostorem působí pak celek, můžeme to nazvat konceptuální dílo. Nejde jen o výtvarno, ale i o slovo. To mi připadá úžasné. To by v galerii nikdy nemohlo vzniknout. V galerii 21