Farní zpravodaj Advent

Farní zpravodaj Advent Advent, Vánoce 2013 TÁBOR, Sezimovo Ústí, Planá nad Lužnicí, Choustník a Malšice opravy našich kostelů Milí farníci, tentokrát bych se rád věnoval materiálnímu tématu, které má však velký vliv na duchovní život každého z nás. Podobně jako v předcházejících letech i letos probíhaly, a někde se ještě dokončují, opravy našich kostelů. Apoštol Pavel praví: Boží chrám je svatý a ten chrám jste vy. (1. Kor 3,17) Ano, to podstatné se samozřejmě odehrává v našem Fra Angelico: Zvěstování (po r. 1430) nitru, přesto jistě všichni chápeme i velký význam chrámu budovy jako místa, kde se shromažďujeme, abychom našeho Pána chválili a vyprošovali si od něho pomoc pro svůj život. Bez významu určitě není také společenská rovina našich bohoslužeb. Vždyť Pán Ježíš nás učí modlit se Otče náš a nikoli Otče můj. Každý kostel je originální stavbou se svou historií a charakterem. Tak je to i u všech 1

chrámů, které z Tábora spravujeme. Kostel vyžaduje svou péči, aby mohl být důstojným znamením přítomnosti Boží i vizitkou toho, že se v něm scházejí křesťané, kterým na vzhledu a stavu jejich chrámu záleží. Všechny naše chrámy jsou také významnými kulturními památkami a dominantami, takže péče o ně je i příspěvkem ke kulturnímu a kultivovanému vzhledu našich měst a obcí. Blíží se Vánoce a naše kostely navštíví více lidí než během roku, ať už při bohoslužbách nebo při prohlídce. Snad je krása našich kostelů osloví a pohladí po duši. Co jsme na našich chrámech letos vylepšili? V táborském děkanském kostele pokračujeme v rekonstrukci vnějších omítek, kamenických prvků a vitrážových oken. Letos to byla již pátá etapa této finančně nesmírně náročné opravy, která bude stát celkově přes 8,5 milionu korun. Oprava části severní strany, na které se pracovalo letos, stála cca 800 000,-Kč a hrazena byla především z dotace Ministerstva kultury ČR a z příspěvku města Tábor. Do děkanského kostela jsme pořídili nové čalounění (podsedáky) do lavic, a to do celého kostela. Čalounění stálo 48 000,-Kč a bylo hrazeno z našich vlastních farních prostředků. Na klášterním kostele bylo potřeba opravit střechu nad spojovací chodbou, která byla pravidelně poškozována padajícím sněhem a ledem z výše položené střechy. Po této opravě už by k tomu nemělo docházet. Cena opravy byla 60 000,-Kč. V Sezimově Ústí byl na kostel pořízen nový hromosvod (118 000,-Kč), který splňuje nejpřísnější normy a také jsme se pustili do opravy vybavení našich dvou zvonů (48 000,-Kč), kdy byla vyměněna srdce, závěsy a jejich ložiska. Obě opravy jsou hrazeny z farních prostředků. Byla zde uspořádána mimořádná sbírka a sešlo se i mnoho darů. V Plané nad Lužnicí jsme letos provedli odvlhčení základů kostela, které je předpokladem dalších oprav, především odpadávající omítky. Při této opravě byla provedena také práce na podzemní části budoucího nového hromosvodu. Práce stály cca 430 000,-Kč a byly hrazeny ze získaného grantu Jihočeského kraje (180 000,-Kč), příspěvku města (150 000,-Kč) a z prostředků farnosti (100 000,-Kč). V Choustníku jsme se letos pustili do opravy střechy na kostele. 2

Renovace se týká střechy na lodi kostela směrem do náměstí a navazuje na opravu, která zde probíhala před několika lety. Oprava stojí 450 000,-Kč, z čehož 400 000,-Kč je hrazeno ze získaného dotačního titulu a 50 000,-Kč z vlastních farních prostředků. Také malšický kostel potřebuje pro letošní rok jednu naléhavou opravu. Týká se vitrážových oken, která byla poškozena letním krupobitím. Oprava bude stát 24 000,-Kč a bude snad hotova do konce roku. Je hrazena z prostředků farnosti (mimořádná sbírka) a ze sbírky organizované představiteli městyse. Přestože se toho na našich kostelech dělá poměrně hodně, jedná se o nikdy nekončící a značně vyčerpávající úsilí při shánění prostředků na to, aby naše chrámy byly v dobrém stavu. Je přece naší povinností toto historické a duchovní dědictví, které jsme převzali od našich předků, udržovat v co nejlepším stavu a předat ho zase generacím dalším a to i přesto, že je na našich chrámech práce jako na kostele. Chtěl bych poděkovat vám všem, kteří se na opravách a údržbě našich kostelů podílíte buď přiložením ruky k dílu, nebo opravy podporujete přispíváním do kostelních sbírek či věnováním svých darů. P. Petr rozhovor s Terezou Horváthovou Tereza Horváthová je původem z Prahy. Žije se svou rodinou na starém městě nedaleko kostela. Píše dětské knihy, poezii i prózu. Se svým mužem Jurajem vlastní nakladatelství Baobab. Podle její knihy Modrý tygr byl dokonce natočen film. Terezu Horváthovou můžete potkat v táborském kostele obvykle v doprovodu několika dětí. Kdybyste je všechny posadily do jedné lavice, muselo by se jich tam nasoukat sedm. 3

Terezo, Ty jsi konvertitka, jak ses vlastně k víře dostala? Můj táta byl pokřtěn v pravoslavné církvi, ze které se v padesátých letech jako mladý komunista nechal vypsat. Utkvělo mi, jak o tom vypsání několikrát diskutoval v naší kuchyni s evangelickým farářem Milošem Rejchrtem (chodil k nám v montérkách z dělnické šichty) a s Václavem Malým. To už byla osmdesátá léta. O Vánocích se u stolu četl příběh o narození z ilustrovaného Písma svatého. Jednou mě táta vzal na zpívanou mši ke svatému Jakubu: venku byla tma a v kostele narváno lidmi, kteří si dýchali do zad, ničemu jsem nerozuměla, ale moc jsem chtěla jít dopředu s ostatními, pro tu sušenku. Také jsem chodila do oddílu a na táborech část holek odjížděla do kostela na nedělní mši. Ve čtvrté třídě jsem od někoho dostala stříbrný křížek na krk. To už jsem ve škole prohlašovala, že můj táta je pravoslavný pop a že křížek nosím, protože věřím v Boha. Později na gymnáziu jsem začala chodit zpívat do sboru u sv. Vojtěcha. A v tom období se tyhle malé zážitky proměnily v nějakou, ještě pořád nejasnou touhu: měla jsem naivní, ničím nepodloženou víru a chtěla jsem chodit do kostela, připadalo mi, že ti, kteří chodí ke svátostem, něco vědí, jsou dospělejší, sdílejí jakési mně zatím nedosažitelné poznání. Začala jsem se připravovat ke křtu v kostele Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech. Vyučovaly mě dvě Voršilky: přísná sestra Alexie, které v padesátých letech v továrně nějaký stroj rozdrtil nohu a něžná sestra Viktorie, která v devadesátých letech odešla sloužit do Říma. Táta mé přípravy bral shovívavě. V roce 1988 jsem se nechala pokřtít. Teprve křtem se mi otevřel celý velký svět křesťanství a katolictví s celou historií a jasnými i temnými stránkami. To kýžené poznání a dospělost ve věcech víry nepřišlo, připadám si pořád spíš jako ta čtvrťačka, pořád tak nějak na začátku. Ale ta dětská víra ve mně zůstala naštěstí neporušena: to je velký dar Původně jsi z Prahy, co vás s Jurajem do Tábora přivedlo? Jednou jsme se před mou kmotrou zmínili, že bychom chtěli kvůli dětem odejít z Prahy (v té době jsme měli čtvrté dítě na cestě a dvoupokojový byt na Vinohradech). Nabídla nám svůj domeček v Bechyni. Tři roky jsme bydleli v sousedství klášterní zahrady. Jak děti rostly a 4

přibývaly, ukázalo se, že bude praktičtější bydlet v Táboře. Prodali jsme pražský byt a koupili táborský dům. Jak vůbec vznikl Baobab? Juraj právě dokončil VŠUP ateliér ilustrace a grafiky. Měl už za sebou ilustrace k několika knížkám, ale knihy nikdy nevypadaly, jak by si přál. Připravovali jsme v té době pro jedno nakladatelství výbor z pohádek J. Š. Kubína: ilustrovala je Tereza Říčanová. Nakladatelům se ilustrace nelíbily a tak jsme se rozhodli, že knížku vydáme sami V té době nevycházely žádné původní české knihy od současných autorů. Na dobré knížky člověk narazil jen v antikvariátech, na pultech se to lesklo kýčem a převzatými braky. A my jsme kolem sebe měli nadané absolventy VŠUP a spoustu energie. Proč si myslíš, že knihy, které vydáváte, se zdají čtenářům náročné, netroufají si na ně? Když dopředu říkáš: to nezvládnu, to není nic pro mě, zavíráš si dveře k tomu, abys něco zvládl... Ale to co popisuješ je spíš postoj dospělých. My děláme knihy pro děti a ty naštěstí nejsou takhle dopředu vyděšené. Prostě otevřou knihu a čtou nebo prohlížejí. Je ale nutné, aby jim rodiče knihy vůbec nabízeli. Občas slyším některé rodiče povzdychávat: to by můj kluk nečetl, ten vůbec nečte Říkám si, jestli mu vůbec tu příležitost číst někdy dali. Jestli pro ně nebylo jednodušší posadit ho před počítač nebo televizi? Protože se čtenářstvím se samozřejmě musí pracovat. Nejspíše tu otázku slýcháš dnes a denně, ale přesto mi to nedá: Jaké jsou Tvé oblíbené knihy? Jakou máš právě rozečtenou? Jsou autoři mého srdce Joseph Roth, Franz Werfel, Vladimir Nabokov, Isaak Bashevic Singer, Jan Čep, Bohuslav Reynek a mnozí mnozí další... Čtu pořád romány, rozhovory, vzpomínky, poezii. K některým autorům se obloukem vracím nebo bych se chtěla vrátit, ale nemám na to čas (zvlášť ruská a francouzská literatura konce 19. století), jindy objevuji nepoznané krajiny.také čtu kvůli práci spoustu románů pro děti a adolescenty. V poslední době jsem četla po mnoha letech s velkou radostí chasidská vyprávění Devět bran od Jiřího Langera a do páru k tomu skvělý rozhovor rabína Skorky a v té době ještě 5

biskupa Bergolia. Teď právě čteme s Jurajem povídky Mexičana Juana Rulfa a zvláštní magicko-realistický román ruského emigranta v Paříži Gaita Gazdanova Přízrak Alexandra Wolfa. Jaká je Tvá oblíbená pasáž z Bible? Mám mnoho oblíbených příběhů (zvlášť ty, podle kterých jsem pojmenovala děti) a pasáží... Ze Starého zákona si často připomínám knihu Kazatel, zvláště 3. kapitolu. Z Nového zákona zase Blahoslavenství. V Táboře jsi známa svou občanskou angažovaností. Co říkáš na výsledky voleb a povolební atmosféru? Co říct. Nejsem nadšená. Je to pořád dokola. Chybí tu politická kultura napříč stranami. Já osobně už dlouhá léta volím Stranu zelených. Možná málokdo ví, že Ondřej Liška, předseda strany Zelených, je vystudovaný religionista a přesvědčený křesťan. Zelení v regionech jsou vidět (i u nás v Táboře). Přála bych si, aby se takoví angažovaní lidé skutečně dostali k řízení naší země. Ale to je spíš otázka na delší debatu. Co máš ráda na táborské farnosti? Pro mě je táborská farnost první skutečný farní domov. V Praze jsem se pohybovala mezi různými farnostmi a společenstvími, nakonec jsem chodila k Alžbětinkám Na Slupi, kde působil skvělý farář Tomáš Vlasák. Ale vlastně tam jen docházel na nedělní bohoslužby, nebyl to typický farní kostel. (Tomáš byl původně vysvěcen v podzemní církvi, stál u zrodu prvního českého hospice a působil ve vězení. Jeho kázání byla akční a neformální, nebál se neustále připomínat, že je člověk chybující: chodil po kostele, oslovoval nás přímo a nutil nás abychom se při kázání vyjadřovali k nejrůznějším tématům, občas zabrousil na politiku a kdo ho neznal, byl občas pobouřen. Církevní vrchnost pro něj neexistovala: všichni jsme byli bratři a sestry. Kostel byl plný bývalých vězňů, jejich rodin, bezdomovců a různých podivínů, chodili tam i evangelíci, intelektuálové a všemu tiše vládly Alžbětinky, které pečovaly o nemocnici a zahradu.) Pak jsem různě pendlovala, tři roky byla v Bechyni, ale v Táboře jsem poprvé zažila tu sounáležitost o trochu širšího společenství. Mám to tu ráda už z tohoto prostého důvodu. Poznala jsem ve farnosti 6

mnoho skvělých lidí, samozřejmě včetně jejích duchovních správců. Pak jsem nadšená, že farnost je zřizovatelem církevní školy Orbis Pictus. Je skutečně jedinečné, že v Táboře máme tuhle příležitost děti vzdělávat v křesťanském prostředí. A do třetice bych ráda zmínila i ekumenický duch, který tu v Táboře vládne. Nikde jsem nezažila takovou blízkost s ostatními církvemi. Pro mě osobně je to velice inspirující. A kde vidíš naopak limity farnosti nebo co bychom mohli zlepšit? Limity vidím vždycky spíš sama v sobě (a farnost jsme samozřejmě my všichni). Určitě tu chybí nějaký větší příjemný prostor, kde bychom se mohli scházet, ale na druhou stranu první křesťané se scházeli v katakombách, tak to jsme na tom líp. Spíš myslím, že by stálo za to zaktivovat širší okruh farníků. Do kostela v neděli chodí spoustu lidí, a těch aktivních je o mnoho méně. Možná bychom se prostě měli všichni líp poznávat. Vždycky jsem trošku záviděla protestantským církvím to rodinné prostředí, v katolických kostelech zůstává vždycky mnoho lidí v anonymitě. A s tím souvisí i starost o školu. Pořád se mi zdá, že v tomhle ohledu by se mohla celá farnost více zajímat a angažovat. Otázka na závěr, jakožto pro matku sedmi dětí pro Tebe zřejmě účast na mši nemá meditativní charakter. Jak mši prožíváš? Někdy se to povede... Děti ráno vstanou ochotně, některé jde ministrovat, žádné nekňučí, nerve se, nechce piškot, ani čurat a najednou sedíš v první lavici a zaslechneš Slovo, které ti dá sílu na celý týden, měsíc... Jsem ráda za každou tuhle malou chvilku, za každý soustředěný okamžik. Jinak prostě svou přítomností na mši, i když nesoustředěnou, říkám: Díky za to, jaké mám v životě štěstí. Děkuji! Karolína Camrdová 7

dvě výzvy farníkům Noc kostelů 2014 Dne 23. května 2014 se koná již tradiční Noc kostelů. Snad můžeme říci, že Noc kostelů se stala, či alespoň stává, tradiční i v naší farnosti. V příštím roce však bude přípravný tým ochuzen o dva své členy, a tak využíváme této možnosti a rádi bychom Vás přizvali do přípravného týmu na Noc kostelů 2014. S plánováním by bylo dobré začít již v lednu. A proto pokud by měl kdokoliv z Vás zájem, obracejte se na P. Petra Plášila. Na své si přijdou lidé se všemi dary a schopnostmi (od hudebně/výtvarně nadaných, přes technické/it typy, po organizačně nadané manažery). Farní zpravodaj Farní zpravodaj se v naší farnosti po svém obnovení stále spíše rozbíhá. Dalo by se říci, že každé jeho vydání je trošku spontánní akce. Proto hledáme farníky, kteří by měli zájem se na vytváření farního zpravodaje podílet, nejlépe dlouhodobě. Momentální akutní potřeba je najít člověka, který by byl schopen zpracovávat zpravodaj graficky, protože Evu Měřínskou, která doteď tuto činnost zastávala (a já jí za to nekonečně děkuji!), odvanou její povinnosti jinam (tedy ne z Tábora ). Pokud by měl někdo zájem podílet se na vydávání farního zpravodaje, či měl jakýkoliv nápad na zlepšení, prosím, obracejte se na Evu Zenklovou (tel: 728 340 411, lady.eva@centrum.cz). Děkujeme. Eva Zenklová 8

rorate coeli desuper neboli Rosu dejte, nebesa, shůry. Tak začíná čtvrtý vstupní zpěv čtvrté neděle adventní. Rorátní zpěvy byly skládány pro adventní mariánské mše s tematikou prorockých textů očekávání příchodu Mesiáše předpověděného ve Starém zákoně. Při těchto mších se většinou čte z evangelia sv. Matouše, který psal pro židy a často uváděl zprávy o naplnění prorockých předpovědí. Silným a působivým obsahem rorátních mší je tedy naděje předpověděná a naplněná. Ústřední postavou rorátů je Panna Maria. Původ rorátů sahá až do doby vlády Karla IV., jenž zavedl celoroční praxi votivních mší k Panně Marii. K těmto mším se připojila tradice liturgického zpěvu, jež svého vrcholu dosáhla v 16. století. Časně ráno pořádané rorátní mše svaté doprovázené nádhernými liturgickými zpěvy se u nás před koncilní obnovou konaly denně v průběhu celého adventu prakticky ve všech farních kostelích. Přestože žádný jiný národ nemá tak bohatě rozvinutou rorátní tradici, ve druhé polovině 20. století u nás zájem o roráty prudce opadl. V poslední době však probíhají snahy o obnovu této tradice. Možnost prožít advent s roráty máte i Vy, a to každou adventní sobotu (7., 14. a 21. prosince), kdy budou v kostele v Sezimově Ústí v 7.00 roráty, neboli adventní mše svatá se svíčkami ke cti Panny Marie. 9

zeď nářků Bylo nás devět. Devět táborských mezi 56 poutníky do svaté země. První dva dny jsme byli i v Jeruzalémě. Poštěstilo se mi dostat se několikrát ke Zdi nářků. Nenašla jsem skulinku, kde bych mohla ke Zdi přistoupit. Ani pro dlaň. Všude stály ženy a dívky, Izraelky oblečené v černé barvě, ostatní už jakkoli. Usedla jsem na jedno z plastových křesílek. Pochvíli jsem zůstala přibitá očima i srdcem k modlícím se ženám a dívkám Dotýkají se zdi čelem, dlaněmi, tělem. Modlí se polohlasem či šeptem. Mnohé se modlí a přitom se lehce předklánějí a předčítají denní modlitby nebo z Tóry. Je strhující být nablízku těm, kteří se tak vroucně a soustředěně modlí. Jedna vedle druhé. Nic je nevyruší. Strhuje to i vás, toužíte též se takto modlit. Všemi smysly vnímáte, že ony se modlí k Bohu, který je živý. Hospodin je živý. Je tady. S vámi. A tak jste zadarmo a bez zlata a stříbra posvěceni tím okamžikem a toužíte se dotknout kamenů obmývaných 10 bezmála dvě tisíciletí slzami a vzdechy Toužíte zůstat tu s Pánem... Nadlouho. Nemuset už odejít Nakonec je ale třeba se odtrhnout. Nastal čas setkat se s přáteli. Ve starobylé pasáži si koupíte arabskou kávu voňavou kardamomem. Kavárník na vás mluví kromě jiného i rusky. Popíjíte ji v chůzi, neboť někde na vás už zase čeká autobus. A co nám říkali průvodci: Zeď nářků, hebrejsky Kotel či Hakotel. Proč sem lidé chodí? Po dva tisíce let je to to jediné, co zbylo Židům z původního Chrámu. Přístupná je pro ně jen tato část Zdi. Židé se sem nechodili jen modlit. V dobách římské nadvlády v určitém období bylo Židům dovoleno sem chodit jen jediný den v roce, na den Tiš a be-av. Je to den smutku v den výročí zboření Chrámu. Římští pohané, nikoliv Židé, začali zdi říkat Zeď nářků, protože viděli, jak Židé u zdi pláčou. Pro Židy je to Západní zeď Chrámu, případně jen Zeď (Kotel).

Když stavěl Šalamoun Chrám, tak se na závěr modlil za požehnání a posvěcení Chrámu a udělal s Hospodinem smlouvu. V ní je výslovně řečeno, že když se na místo, které si Hospodin vybral k přebývání, přijde modlit i nežid, tak Hospodin bude vyslýchat jeho prosby jenom proto, že tam přišel. A proto se sem chodí modlit nejen Židé ale i nežidé. Anna Lišková setkání vojenského kaplana P. Jana Böhma s maminkami Dnes ráno jsem si po nebývale klidné snídani (jedno ze tří dětí ještě spalo) urvala chvilku pro sebe, abych sáhla po Písmu. Zrovna, když se text překulil k těžkému tématu obětování Izáka, přišel ke mně náš tříletý Bartoloměj a nekompromisně mi vyrval knihu z ruky se slovy: To je moje Bible! Musela jsem uznat, že ač zlatá, s ořízkou, prstovými záložkami, zcela nedětsky vypadající a ještě k tomu Jeruzalémská, opravdu 11

je jeho, protože ji dostal ke křtu od svého kmotra, což jsem mu nedávno vyprávěla. S ranním pokusem o rozjímání byl tedy utrum, nicméně jsem si díky této příhodě vzpomněla na říjnové setkání maminek na faře s vojenským kaplanem P. Janem Böhmem, jehož hlavním tématem (které vlastně vykrystalizovalo až postupně) bylo jak mluvit s dětmi o Bibli, popř. jak jim přiblížit Písmo a aplikovat ho do života. Setkání to bylo radostné, veselé a prodchnuté hned několika paradoxy křesťanství v chestertonovském duchu hned první věta P. Jana zněla Já o dětech nic nevím!, což myslel patrně upřímně, nicméně během hodiny a půl, které strávil s cca třinácti maminkami z Tábora, Klokot a Jistebnice a jejich cca dvaceti ratolestmi namačkán jako sardinka (skoro to vypadalo, že došlo k zázračnému rozmnožení kapacity míst v horním sále naší fary), bylo jasné, že o dětech i výchově toho ví poměrně dost. Nechci vyjmenovávat jednotlivá témata, jichž jsme se společně dotkli, ani popisovat didaktickou metodu, kterou jsme si vyzkoušeli a nad kterou by jistě zaplesal Jan Amos Komenský (jako materiál pro stavbu Babylonské věže posloužila dětem tetelícím se u našich nohou jakási hodně barevná edice Karmelitánského nakladatelství), spíš mám chuť zavolat skrze farní zpravodaj do řad našich farníků, že jsem odcházela z tohoto setkání povzbuzená, s pocitem, že naše farnost, která se někomu může jevit jako skomírající, je ve skutečnosti živým společenstvím, skutečným tělem Kristovým, ve kterém si jednotlivé údy mají co říct, umí se povzbudit a stojí o sebe navzájem. Osobně jsem po setkáních tohoto druhu lačná a doufám, že jich bude víc. V nejbližší době chceme společně vít na faře adventní věnce. Táborské maminky mezi sebou při této příležitosti ve středu 27. listopadu v 9 hodin samozřejmě rády uvidí i tatínky, babičky, dědečky a další věncovitíchtivé přátele. Líza Faktorová 12

pravidelný týdenní program v Táboře den čas akce místo neděle 8:30 Mše svatá děkanský kostel 9:30 Farní kavárna děkanství 18:00 Mše svatá klášterní kostel úterý 8:00 Ranní chvály děkanský kostel středa 8:15 Ranní chvály děkanský kostel 9:30 Setkání maminek s dětmi děkanství 18:00 Mše svatá, nešpory Klášterní kostel zimní kaple 19:30 Setkání nad nedělní liturgií a děkanství společná modlitba čtvrtek 8:00 Mše svatá, ranní chvály klášterní kostel zimní kaple 9:00 Klub seniorů děkanství pátek 8:00 Ranní chvály děkanský kostel 18:00 Mše svatá, nešpory klášterní kostel zimní kaple (1. pátek v měsíci adorace) sobota 8:00 Mše svatá, ranní chvály klášterní kostel zimní kaple adventní program Každou adventní sobotu (7., 14. a 21. 12.) budou v kostele v Sezimově Ústí v 7.00 roráty: adventní mše svatá se svíčkami ke cti Panny Marie 1. 12. ve 14.00 adventní benefiční koncert žáků ZUŠ v děkanském kostele v Táboře; pořádá Farní charita Tábor 6. 12. v 17.00 Mikulášská mše svatá v klášterním kostele 7. 12. v 15h adventní koncert v malšickém kostele 11. 12. v 9.30 v klášterním kostele Bohoslužba smíření a příležitost k svátosti smíření 15. 12. v 16.00 benefiční adventní koncert souboru Novita pro Domácí hospic Jordán v děkanském kostele v Táboře 21. 12. v 16.00 adventní koncert souboru Novita v choustnickém kostele 13

Vánoce v našich kostelech Tábor 24. 12. Štědrý den 8.30 adventní mše sv. v děkanském kostele 9.30 Betlémské světlo na náměstí 22.00 půlnoční mše svatá s chrámovým sborem v děkanském kostele 25. 12. Boží hod vánoční 8.30 mše svatá v děkanském kostele 15.00 koncert u jesliček žáků ZUŠ 18.00 mše svatá v klášterním kostele 26. 12. Svátek sv. Štěpána 8.30 mše svatá v děkanském kostele 16.00 vánoční koncert Chrámového sboru v děkanském kostele 27. 12. Svátek sv. Jana Evangelisty Benefiční koncert Leo klubu v děkanském kostele (čas bude ještě upřesněn) 18.00 mše sv. v zimní kapli klášterního kostela 29. 12. Svátek Svaté rodiny 8.30 mše svatá v děkanském kostele s obnovou manželského slibu 18.00 mše svatá v klášterním kostele s obnovou manželského slibu 31.12. Sv. Silvestr, poděkování za uplynulý rok 18.00 mše svatá v děkanském kostele 1. 1. Nový rok, slavnost Panny Marie Matky Boží 8.30 mše svatá v děkanském kostele 18.00 mše svatá v klášterním kostele 5. 1. Slavnost Zjevení Páně (Tři králové) 8.30 mše svatá v děkanském kostele s žehnáním vody, křídy a kadidla 18.00 mše svatá v klášterním kostele s žehnáním vody, křídy a kadidla při mši sv. v 18.00 v klášterním kostele bude účinkovat schola pod vedením J. Sychy 14

Sezimovo Ústí 24. 12. Štědrý den 16.00 17.30 Betlémské světlo v kostele 20.30 půlnoční mše svatá 25. 12. Boží hod vánoční 10.30 mše svatá 26. 12. Svátek sv. Štěpána 10.30 mše svatá 16.00 vánoční koncert souboru Nocturno 29. 12. Svátek Svaté rodiny 10.30 mše svatá s obnovou manželského slibu 31. 12. Sv. Silvestr, poděkování za uplynulý rok 16.30 mše svatá 1. 1. Nový rok, slavnost Panny Marie Matky Boží 10.30 mše svatá 5. 1. Slavnost Zjevení Páně (Tři králové) 10.30 mše svatá v s žehnáním vody, křídy a kadidla Choustník 24. 12. Štědrý den 21.00 půlnoční mše svatá 25. 12. Boží hod vánoční 9.15 mše svatá 26. 12. Svátek sv. Štěpána 9.15 mše svatá 29. 12. Svátek Svaté rodiny 9.15 mše svatá s obnovou manželského slibu 1. 1. Nový rok, slavnost Panny Marie Matky Boží 9.15 mše svatá 5. 1. Slavnost Zjevení Páně (Tři králové) 9. 15 mše svatá s žehnáním vody, křídy a kadidla 15

Planá nad Lužnicí 24. 12. Štědrý den 23.00 půlnoční mše svatá 25.12. Boží hod vánoční 7.30 mše svatá 17.00 vánoční koncert sboru žáků základní školy Zvoneček 26. 12. Svátek sv. Štěpána 7.30 mše svatá 29. 12. Svátek Svaté rodiny 1. 1. Nový rok, slavnost Panny Marie Matky Boží 7.30 mše svatá 18.00 vánoční benefiční koncert pěveckého sboru Harmonie pro Domácí hospic Jordán 5. 1. Slavnost Zjevení Páně (Tři králové) 7.30 mše svatá s žehnáním vody, křídy a kadidla 7.30 mše svatá s obnovou manželského slibu Malšice 24. 12. Štědrý den 16.00 vánoční mše svatá 25. 12. Boží hod vánoční 11.00 mše svatá 26. 12. Svátek sv. Štěpána 11.00 mše svatá 29. 12. Svátek Svaté rodiny 11.00 mše svatá s obnovou manželského slibu 1. 1. Nový rok, slavnost Panny Marie Matky Boží 11.00 mše svatá 5. 1. Slavnost Zjevení Páně (Tři králové) 11.00 mše svatá s žehnáním vody, křídy a kadidla Tiráž: Farní zpravodaj Tábor a okolí, Advent 2013, vydává římskokatolická farnost Tábor kontakt: farář P. Petr Plášil, ŘK farnost Tábor, Děkanská 305, Tábor, telefon: 381253824 email: faratabor@volny.cz www.volny.cz/faratabor... toto 16 číslo připravily: Eva Zenklová a Eva Měřínská náklad 500 ks bezplatné