w w w.tr an s par e n cy.cz

Politicka korupce.indd 1 9/7/06 11:53:11 AM

Politicka korupce.indd 2 9/7/06 11:53:12 AM

w w w.tr an s par e n cy.cz Politicka korupce.indd 3 9/7/06 11:53:12 AM

Politicka korupce.indd 4 9/7/06 11:53:12 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování S borník te x tů k p roblé m u ko r u p ce p o litick ých p ř e dstavite lů Tr an s par e n cy I nte r national Česk á r e p u b li k a Ko le k tiv auto r ů z áří 2006 Politicka korupce.indd 5 9/7/06 11:53:13 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování Zpracovali: Kolektiv autorů, Transparency International - Česká republika Obálka, grafická úprava a sazba: Michal Hořava pro WMC/Grey 2006 Transparency International - Česká republika, www.transparency.cz Politicka korupce.indd 6 9/7/06 11:53:13 AM

Transparency International - Česká republika Obsah Předmluva 11 Část p rvní David Ondráčka: Nedostatky vnitrostranické demokracie aneb jak se dělá politika uvnitř českých stran 15 Část d r u há Adriana Krnáčová: Financování politických stran v ČR 63 Část tř e tí Michal Štička: Depolitizace ústřední státní správy v ČR: nedokončený úkol 127 Část Č t vrtá Petr Kolář : Vybrané problémy legislativního procesu a parlamentní praxe v české republice 157 Část Pátá Petr Prchal: Vyšetřování trestných činů volených politických představitelů 199 Politicka korupce.indd 7 9/7/06 11:53:13 AM

Politicka korupce.indd 8 9/7/06 11:53:13 AM

Transparency International - Česká republika Předmluva Politicka korupce.indd 9 9/7/06 11:53:13 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování 10 Politicka korupce.indd 10 9/7/06 11:53:13 AM

Transparency International - Česká republika V listopadu 2005 začala Transparency International - Česká republika, česká pobočka mezinárodní sítě protikorupčních nevládních organizací (dále jen TIC ), realizovat program Transparentní procesy v politickém rozhodování, jehož celkovým cílem je přispět ke snížení míry korupce politických představitelů v ČR. Již delší dobu totiž TIC se znepokojením sleduje početné případy zneužívání svěřené moci jednotlivými politickými představiteli, a to jak v legislativním procesu, tak i ve veřejné správě, které je motivováno vlastním osobním prospěchem. Skutečnost, že česká politika zřejmě trpí zvýšenou mírou korupce, potvrzují i průzkumy veřejného mínění, označující české politické strany spolu s policií za společenské sektory, které korupcí trpí relativně nejvíc (viz např. Globální barometr korupce 2005, který pro Transparency International připravuje mezinárodní agentura Gallup International). TIC tímto programem navazuje na své předchozí aktivity týkající se prosazování účinného zákona o střetu zájmů, který lze vnímat jako jeden z mnoha nástrojů boje proti politické korupci. V prvním roce tohoto programu se TIC zaměřuje na posilování své vlastní vnitřní kapacity v oblasti boje s tímto negativním společenským fenoménem. Současně TIC hodlá poukázat na konkrétní systémové nedostatky, jimiž trpí česká politická sféra, a to v následujících oblastech: vnitrostranická demokracie; financování politických stran; politizace veřejné správy; legislativní proces; vyšetřování trestné činnosti volených zástupců. 11 Politicka korupce.indd 11 9/7/06 11:53:14 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování Výběr těchto oblastí rozhodně není náhodný. Ukazuje se totiž, že vnitřní fungování českých politických stran, které je do značné míry ovlivňováno systémem jejich financování, má významný dopad na fungování veřejné správy a zákonodárného procesu v ČR. Tyto problémy pak může mírnit, či naopak prohlubovat efektivita vyšetřování trestné činnosti příslušníků politické reprezentace. Předmětem této publikace je právě zkoumání těchto vztahů. Jednotliví autoři (zaměstnanci nebo spolupracovníci TIC) tato témata rozpracovávají formou veřejně-politických studií (policy papers), z nichž by měla vzejít konkrétní doporučení pro současnou politickou praxi a zvláště pak pro protikorupční politiku státu. Tato doporučení hodlá TIC prezentovat prostřednictvím semináře a osobních schůzek osobám, které se podílejí na vytváření protikorupční politiky v České republice. Autoři děkují svým konzultantům a oponentům za cennou pomoc při práci na jednotlivých textech. Za obsah tohoto dokumentu je odpovědná Transparency International - Česká republika a nelze jej v žádném případě považovat za názor Evropské unie ani Nadace Open Society Fund Praha, které vznik této publikace podpořily finančně. 12 Politicka korupce.indd 12 9/7/06 11:53:14 AM

Politicka korupce.indd 13 9/7/06 11:53:14 AM

Politicka korupce.indd 14 9/7/06 11:53:14 AM

Část PRVN í Nedostatk y vnitrostranické demokracie aneb Jak se dělá politik a uvnitř česk ých stran David Ondráčk a 15 Politicka korupce.indd 15 9/7/06 11:53:14 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování Obsah 1 Úvo d 19 2 Teorie 20 Argumenty ve prospěch vnitrostranické demokracie 22 Nízká důvěra veřejnosti 24 Kartelová strana 25 3 Analý z a česk ých p o litick ých str an Obecné poznámky 28 Členství 32 Počty členů 35 Členské příspěvky 37 Stranické primárky a výběr kádrů 38 Stranické sjezdy a kongresy 43 Platformy a přidružené organizace stran 45 Fenomén mrtvých duší 46 Klientelismus, místní vlivy a externí vlivové skupiny 48 16 Politicka korupce.indd 16 9/7/06 11:53:14 AM

Nedostatky vnitrostranické demokracie 4 S h r n utí a doporuče n í 52 Jak přilákat nové, aktivní členy a zvýšit konkurenci? 53 Závěr 55 Poznámky 58 Literatura 59 17 Politicka korupce.indd 17 9/7/06 11:53:14 AM

18 Politicka korupce.indd 18 9/7/06 11:53:15 AM

Nedostatky vnitrostranické demokracie 1. Úvod Rok 2006 je pro Českou republiku významným volebním rokem. Kromě červnových voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na podzim proběhnou volby do Senátu a také volby komunální. Znamená to, že do veřejných funkcí, zodpovědných za správu země a hospodaření s veřejnými penězi, zvolíme několik tisíc nových či staronových zástupců většinou reprezentantů politických stran. Politické strany hrají v zastupitelské demokracii zásadní roli a při výběru kandidátů na politické funkce jsou naprosto rozhodující. Co však víme o mechanismech a vnitřních postupech, jejichž prostřednictvím se členové stran stávají kandidáty? Podle zběžného pohledu na stránky novin nebo z rozhovorů s lidmi se dá snadno zjistit, že jen málokdo má představu o vnitřním životě stran a o mechanismech, podle kterých fungují. A většinu lidí to ani příliš nezajímá. Jak říká jeden vtip, vnitrostranická demokracie je dělbou práce mezi stranou a ministerstvem vnitra. Takovýto stav má však vážné důsledky pro fungování demokracie a tvorbu veřejné politiky v České republice. Česká republika je dnes konsolidovaným státem, plně integrovaným v mezinárodních strukturách, a navíc s poměrně stabilním politickým systémem a stranickým spektrem (na středoevropské poměry až nečekaně stabilním). Přesto je u nás jako jeden z největších problémů vnímána vysoká míra korupce. Podle výzkumů Transparency International je Česká republika ve vnímaní míry korupce na 47. - 50. místě na světě 19 Politicka korupce.indd 19 9/7/06 11:53:15 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování a dopadá hůře než většina členů EU. 1 Za největší problém je považována politická korupce, od které se odvíjí neuspokojivé fungování veřejné správy, justice a podnikatelského prostředí. Přitom příčiny korupce a klientelismu v naší politice je nutné hledat právě ve špatném fungování politických stran. Po více než 16 letech fungování české demokracie je proto užitečné podívat se pod pokličku jednomu z hlavních aktérů politického procesu politickým stranám. Cílem této studie je otevřít zatím nedotčené a málo diskutované téma potřeby demokratických mechanismů uvnitř stran a posoudit některé aspekty vnitrostranické demokracie a její vztah k politické korupci a klientelismu. Tyto mechanismy by ve stranách měly vytvářet efektivní kariérní žebříček, zajišťovat nominace kompetentních kandidátů do veřejných funkcí a přispívat k plnění společenských rolí stran. V úvodní teoretické části autor zmiňuje argumenty pro i proti vnitrostranické demokracii a upozorňuje na tendenci českých politických stran ke kartelizaci. V následné analýze na konkrétních aspektech vnitrostranické demokracie (členství, primárky, sjezdy, fenomén mrtvých duší, role přidružených organizací, klientelistické vazby) ukazuje základní nedostatky v současné praxi českých politických stran. V závěru jsou navrhovány možné směry a opatření, které mohou omezit klientelismus a neformální procedury a přispět k větší atraktivitě a důvěryhodnosti politických stran pro nové členy. Tato studie je jedním z výstupů projektu, který má ambici otevřít širší veřejnou diskusi na toto téma a tím otevřít cestu ke změně současného stavu. 2. TEORIE V odborné (politologické, právnické, sociologické) rovině se v Česku této problematice věnuje velmi málo prací a také média mají tendenci ji podceňovat. Fakt, že u nás neprobíhá výzkum a z něj plynoucí dostatečně poučená diskuse o vnitřním životě politických stran, neznamená, 20 Politicka korupce.indd 20 9/7/06 11:53:15 AM

Nedostatky vnitrostranické demokracie že by tomu tak bylo všude. Naopak, společenské vědy ve světě se této problematice věnují poměrně široce a existuje rozsáhlá literatura, zejména politologická, popisující důsledky podcenění vnitrostranických mechanismů a postupů. Než začneme s analýzou jednotlivých problematických míst, je nutné vysvětlit, proč by vlastně strany měly fungovat demokraticky a proč je třeba se vypořádat s argumenty proti vnitrostranické demokracii nebo minimálně proti přílišné otevřenosti stran. Ve světě probíhá odborná i politická debata, ve které jedna z pozic tvrdí, že pro fungující demokratický systém není potřeba, aby byly všechny politické organizace vnitřně demokraticky uspořádané. Naším východiskem, pro které budu v této studii argumentovat, je, že existuje velká potřeba demokratického vnitrostranického rozhodování. Přesto je nutné se s argumenty proti vnitrostranické demokracii vyrovnat. Mnozí autoři i praktici argumentují tím, že příliš vnitřní demokracie a otevřenosti ohrožuje přežití strany jako organizace, způsobuje neakceschopnost, informační chaos nebo úniky informací. Strany jsou úzce (manažersky) vnímány jako firmy na generování volebního úspěchu a s ním spojeného vlivu na chod státu a příliš otevřenosti může ohrozit šance na úspěch. Politické strany samy mají tendenci považovat vnitřní postupy za soukromou věc. Vnitřní spory považují za záležitost, která nemá být diskutována na veřejnosti (drží se hesla špinavé prádlo si vyperme doma, navenek prezentujme pouze dohodnuté výsledky ). Převládá názor, že veřejná diskuse o poměrech uvnitř stran (často velmi konfliktních) by ohrozila výsledky stran a konkurenceschopnost, čehož by jejich soupeři okamžitě využili. Příkladem mohou být nedobré zkušenosti zejména malých liberálních stran, u nichž medializace jejich vnitřních sporů výrazně ohrozila jejich volební šance. Také se ukazuje, že medializace vnitřních sporů může být efektivním prostředkem politického boje ať už ze strany jiných politických subjektů nebo různých vnitrostranických frakcí v rámci boje o vliv uvnitř stran. Příkladem může být událost ve Straně zelených, kde byl tři týdny před volbami v květnu 2006 rozeslán otevřený kritický dopis vůči vedení. Média i političtí soupeři tuto záležitost považují za projev politického amatérismu, který stál Zelené hlasy. Cílem politické debaty by mělo být nalezení rozumného optima mezi otevřeností a vhledem veřejnosti do vnitrostranických 21 Politicka korupce.indd 21 9/7/06 11:53:15 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování záležitostí na jedné straně a přirozenou ochranou neztratit konkurenceschopnost na straně druhé. Další teoretický argument upozorňuje na nevyhnutelnost jisté oligarchizace uvnitř každé organizace, uvnitř každého systému. Tuto tendenci nejlépe popsal Michels ve svém železném zákonu oligarchizace, která se v politických stranách projevuje silně. Ve stranách se prosazuje převaha lídrů a silných osobností a role ostatních členů strany bývá často omezována na komparz. Argument pokračuje tím, že oligarchie se velmi obtížně snáší s vnitřní demokracií, a proto může uvnitř stran fungovat jen jedno. Mnozí autoři teoreticky rozpracovali nevyhnutelnou tendenci k oligarchizaci uvnitř každé organizace na příkladech. Lze tvrdit, že české politické strany tuto teorii do jisté míry potvrzují. Dalším častým argumentem je, že členové stran (straníci) ve stranách zejména sledují soukromé zájmy, chtějí pozice a moc, nikoli komplikované procedury. Navíc není vůbec jasné, zda a jak se demokracie v rámci stran dělá. Občas se uvádí obava z toho, že příliš demokracie vytváří prostor pro velmi aktivní členy, což se v některých případech může ukázat až kontraproduktivní. Takový jedinec se může stát radikálem a ideologem, kterého přestává zajímat názor většiny. Je natolik hlasitý, že překřičí názor jiných. A konečně, pragmatičtí straničtí stratégové vycházejí z předpokladu, že občany příliš nezajímá, co se uvnitř stran děje, a jsou zvědaví pouze na výsledek čili na nominace jednotlivých lídrů a politiku strany navenek. Pokud tito dokáží uspokojivě obsluhovat stát (a jiné veřejné instituce), ať si uvnitř v podstatě dělají, co chtějí. Praxe navíc tento předpoklad do značné míry potvrzuje a výzkumy veřejného mínění ukazují, že občany skutečně příliš nezajímá, co se děje uvnitř stran. Arg u m e nt y ve p ros p ěch vnitrostr anické d e m o kr aci e Výše zmíněné argumenty mají v diskusi svou relevanci, ale přesto by jejich uplatňování v praxi mělo fatálně negativní dopad na demokracii jako takovou. Co se rozumí pod pojem demokracie uvnitř stran? Formální pravidla pro vnitřní chod stran, která by měla zajistit dodržování demokratických rozhodovacích mechanismů. Jde o něco jiného než 22 Politicka korupce.indd 22 9/7/06 11:53:16 AM

Nedostatky vnitrostranické demokracie v případě státu (větší loajalita, disciplína, stejné cíle). Možná má smysl používat méně vznešený pojem než demokracie a mluvit spíše o nastavení pravidel uvnitř stran a jejich dodržování. Redukovat politiku pouze na politický marketing, to ohrožuje podstatu demokracie. Politika je hledáním společenské dohody mezi partikulárními zájmy a veřejný zájem je výsledkem této dohody. Ale tato dohoda vychází z určitých předpokladů, které můžeme nazvat politickou kulturou. Podle definice Broklové 2 je politická kultura poměr obyvatel k politickému systému a jeho přijetí lidmi. Politika lidi většinou odpuzuje, ale stále má velký vliv na jejich soukromý život. Liberální teorie pragmaticky vnímají strany jako nezbytný pracovní nástroj pro zajištění fungování zastupitelské demokracie, která je bez stran nemyslitelná. Strany jsou také prostředkem, jak udržovat určitou kolektivní odpovědnost veřejných funkcionářů za úspěchy či neúspěchy v jejich funkcích. Nedostatek vnitřní demokracie má vážné důsledky na fungování celé politiky a její průhlednost. Bez ní jednoduše nemůžete tuto odpovědnost dost dobře vyžadovat. Teoretickým předpokladem je, že pokud strany nebudou fungovat demokraticky uvnitř, nebudou si tak počínat ani navenek při správě věcí veřejných. Hlubší dynamika vnitřního fungování stran je zásadní pro výkon a průhlednost celého politického systému a ovlivňuje jeho podobu. A samozřejmě vytváří názor veřejnosti na celou politiku. Strany jsou klíčovou součástí parlamentní demokracie a plní řadu rolí mobilizují společnost a občany k participaci na správě věcí veřejných (ať už ve volbách nebo mezi nimi) a agregují často konfliktní nebo dokonce protichůdné společenské zájmy do alternativ veřejné politiky. Jednou z hlavních rolí politických stran je generace kádrů, tedy nominace reprezentantů a kandidátů na veřejné funkce. Právě způsob tohoto výběru rozhoduje, zda budou vybíráni kandidáti se zkušeností, odborností a integritou, nebo nikoli. A jedině jasná pravidla výběru kandidátů a vnitřní demokracie mohou vést k nominacím kompetentních kandidátů. Dostanou se na kandidátky lidé opravdu především podle výsledku dosavadní činnosti, odbornosti a zkušeností z veřejné a politické práce, jak to stanoví vnitrostranické předpisy pro přípravu voleb, nebo hlavně na základě konexí, skupinových dohod a intrik, jak se zhusta děje? Je poměrně známou skutečností, že skutečný boj se odehrává uvnitř stran, 23 Politicka korupce.indd 23 9/7/06 11:53:16 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování ne mezi stranami a jejich ideologickými a programovými koncepty. Tento vnitřní boj by měl probíhat podle jasných pravidel. Vnitrostranické dokumenty by měly v ideálním případě podporovat principy vnitrostranické demokracie tak, aby se co nejvíce aktivních členů zapojilo do rozhodování, do diskuse nad programem a do výběru stranických kandidátů. V konečném důsledku více aktivních a motivovaných členů stran zvýší důvěru veřejnosti ve strany a přispěje k vyšší kvalitě demokracie. K otázce členství se dostaneme podrobně později, nicméně je evidentní, že české strany trpí malým počtem členů a zejména nedostatkem kvalitních a aktivních členů. Jen jasná pravidla, která se budou dodržovat nejen formálně, mohou strany otevřít a zatraktivnit pro nové členy. Pro nového, přirozeně ambiciózního člověka musí být jasné, jaké má šance postupovat v hierarchii uvnitř strany a stát se kandidátem na veřejné funkce. Vnitřní postupy politických stran jsou u nás skryté, stojí mimo pozornost veřejnosti a zájem médií vyvolávají pouze v případech skandálů nebo otevřených sporů (a to ještě pouze pokud se jedná o spory mezi známějšími představiteli stran). N íz k á d ůvě r a ve ř e j n osti Strany mají obecně ve společnosti velmi špatnou pověst, která se projevuje nízkou důvěrou veřejnosti. Jedním z hlavních důvodů tohoto neblahého stavu je převládající pocit veřejnosti, že prosadit se uvnitř stran mají šanci pouze bezskrupulózní jedinci se silnými lokty a žaludky. A strany s touto příčinou své špatné pověsti nic nedělají, jako by jim na pověsti stranictví nezáleželo. Přitom právě stávající nízká důvěra veřejnosti je dalším argumentem, proč rozvíjet vnitřní demokracii ve stranách. Jaká jsou čerstvá data? Podle průzkumu agentury CVVM z května 2006 3 je zhruba pouze pětina občanů spokojena se současnou politickou situací. Respondenti se v hodnocení politických stran shodovali zejména u výroku stará se jen o získání moci kladně v případě parlamentních stran odpověděly dvě třetiny respondentů. Podle jiného průzkumu agentury GfK 4 z června 2006 důvěřuje politickým stranám 24 Politicka korupce.indd 24 9/7/06 11:53:16 AM

Nedostatky vnitrostranické demokracie pouze 18 % občanů. Podle výzkumu Transparency International Global Corruption Barometer 5 jsou politické strany globálně považovány za nejzkorumpovanější instituce v zemi. V České republice dopadly strany nejhůře, společně s policií. Následující graf ukazuje sektory a instituce vnímané jako nejvíce zasažené korupcí. Graf 1: Sektory a instituce nejvíce zasažené korupcí 4,0 1 = zcela bez korupce 5 = extrémní míra korupce Politické strany Parlament/legislativa 3,7 3,6 Policie 3,5 3,4 3,4 Právní systém/justice Soukromý/podnikatelský sektor Výběr daní Celní úřady 3,3 Média 3,2 3,2 Zdravotnictví Veřejné služby 3,0 3,0 Vzdělání Armáda 2,9 2,9 Rejstříky a povolení Neziskové organizace 2,8 Církevní organizace. 2,6 Zdroj: Transparency International Global Corruption Barometer 2005. K arte lová str ana Pokusme se nyní celou úvodní diskusi zarámovat do teoretického rámce, který budeme posléze posuzovat na českých stranách. Podle klasické teorie rozvedené Bartolinim a Meyerem plní politické strany v zásadě pět hlavních rolí: 1. motivují občany k veřejné aktivitě, 2. artikulují a agregují společenské zájmy, 3. formulují veřejnou politiku, 4. nabírají kádry a generují politickou reprezentaci, 5. organizují činnost parlamentu a vlády. Strany tedy fungují jako určitý systém, který ve společnosti plní řadu rolí. Je otázkou, zda strany fungující v transformační době jsou schopny tyto role náležitě plnit, a lze vážně pochybovat, do jaké míry naše strany tyto role v praxi plní. 25 Politicka korupce.indd 25 9/7/06 11:53:17 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování S novou teorií stran přišli politologové Katz a Mair 6, kteří na základě vnitřního fungování stran a jejich vztahu ke státu definovali nový typ stran tzv. kartelové strany (cartel parties). Podle Katze a Maira je v poslední době zřetelná tendence k těsné symbióze politických stran a státu. Tento vývoj připravuje půdu pro vytvoření nového typu politické strany, kterou pojmenovali kartelová strana. Kartelová strana je v rukou stranického vedení a jím najímaných konzultantů a poradců a nesnaží se příliš zapojovat členy do debat o směřování strany. Staré masové strany mohly být dominovány vedením a nemusely ztělesňovat pravou demokracii, jak to implikovala jejich ideologie. Obdobnou myšlenku razil již Michels v 60. letech 7, nicméně v této nové koncepci demokracie je vnitrostranická oligarchie chápána spíše jako přednost. Tyto nové typy kartelových stran se plně adaptují na nové podmínky postindustriální doby. Jak říkají Katz a Mair, strany se v průběhu vývoje nakonec staly v podstatě polostátními organizacemi, které fungují jako podniky poskytující veřejné služby. Je možné si představit, že politické strany, stejně jako jiné regulované obchodní společnosti, užívají moci státu k ochraně svých vlastních zájmů. Stát se tak stává institucionalizovanou strukturou podpory, která udržuje ty uvnitř a vytlačuje ty mimo. Stát těmto kartelovým stranám pomáhá udržovat jejich privilegovanou pozici kartel. Strany už nejsou brokery mezi občanskou společností a státem, ale byly jím plně absorbovány. V praxi to může být ilustrováno například privilegovaným přístupem do veřejnoprávních médií nebo při státním financování stran. U kartelových stran mohou mít jejich členové větší práva než u univerzálních stran, nicméně jejich pozice je méně privilegovaná. Začíná se rozmělňovat rozdíl mezi členy a nečleny a strany do stranických aktivit a rozhodnutí zahrnují podporovatele, ať již formálně zapsané do strany, či nikoli. Kartelové strany přestávají plnit jednu ze základních rolí stran vytvářet most mezi společností, plnou rozdílných zájmů, a státem. Přestávají mobilizovat občany a vlastně to ani nepotřebují. Roste mezera mezi stranickým vedením, které žije z politiky, a běžnými občany. To zase přirozeně vede k rostoucímu nezájmu občanů o politiku a vývoj uvnitř stran. Strany zaměřují svou činnost zejména na získávání hlasů (vote-seeking) a získávání úřadů (office-seeking), a mnohem méně je zajímá vliv na tvorbu politik (policy-seeking). 26 Politicka korupce.indd 26 9/7/06 11:53:17 AM

Nedostatky vnitrostranické demokracie Myšlenka, že strany jednají jako brokeři, je charakteristická pro pluralistickou koncepci demokracie, která byla ne náhodou vyvinuta přibližně ve stejné době (mezi její hlavní autory patřil Dahl). Z tohoto pohledu demokracie spočívá primárně ve vyjednávání a přizpůsobování nezávisle organizovaných zájmů. Strany vytvářejí permanentně se měnící koalice mezi těmito zájmy jejich funkcí je sjednávat kompromisy a garantovat, aby se jednotlivé skupiny mezi sebou navzájem nevydíraly. Strany jsou navíc otevřené téměř jakémukoli zájmu. Volby se tak ze soutěže mezi uzavřenými sociálními skupinami anebo pevnými ideologiemi mění ve výběr týmu lídrů. Participace se přesunula z dlouhodobého zapojení do stran do krátkodobějších skupin, které reprezentují nejrůznější zájmy. Média jsou sice politicky nezávislá, ale mnohem silněji sledují své ekonomické zájmy. To se přirozeně projevuje na podobě volební soutěže, která se také mění se vznikem kartelové strany soutěž se stává zadržovanou a řízenou. Strany mezi sebou samozřejmě dál soutěží, ale soutěž je omezena tím, že si jsou vědomy sdílení společných zájmů s dalšími stranami, proti nimž bojují. Tímto kolektivním zájmem je organizační přežití kartelových stran. V některých případech dokonce omezená pobídka k soutěži byla nahrazena pozitivním impulsem nesoutěžit. Kartelové strany navíc čím dál více spoléhají na státní příspěvky a jiná privilegia od státu. V tomto chápání demokracie spočívá v tom, že elity se snaží získat přízeň veřejnosti spíše než zahrnout veřejnost do procesu tvorby veřejné politiky. Voliči by se podle něj měli zajímat o výsledky, nikoli o tvorbu veřejné politiky, která je doménou profesionálů. Kartelové strany jsou partnerstvím profesionálů, nikoli sdružením občanů pro občany. Vzhledem k tomu, že dochází ke zmenšení rozdílu mezi stranami, které jsou ve vládě, a těmi v opozici, snižuje se i možnost, že by voliči potrestali strany prostě na základě obecné nespokojenosti. Současně dochází i k dalšímu jevu. Demokracie přestává být vnímána jako proces, kterým občanská společnost omezuje a kontroluje stát, a stává se službou, kterou stát poskytuje občanské společnosti. Politické vůdcovství je třeba obnovovat a volby představují klidný rituál, kterým může být tohoto cíle dosaženo. Jak přesvědčivě analyzuje Vojtěch Šimíček 8 na příkladu českého stranického systému, během volebních let se státní příspěvky stávají zásadní 27 Politicka korupce.indd 27 9/7/06 11:53:17 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování částí příjmů politických stran a roste závislost a propojenost stran a státu. Strany se odcizují občanům a tato vazba rychle ztrácí na důležitosti. Strany žijí absolutně ze státu, jsou k němu životně připoutány, využívají privilegovaný přístup k veřejnoprávním médiím dochází k procesu etatizace stran. Není plně dodržována zásada oddělení stran od státu. Strany jsou charakterizovány poměrně silnou centralizací rozhodování, kde skutečně klíčová rozhodnutí jsou přijímána na centrální úrovni. Tento stav je nutné doprovázet vysokou mírou veřejné kontroly, jinak je nebezpečný. Jde o stav charakteristický pro dnešní Českou republiku a její politické strany. 3. ANALÝZA ČESK ÝCH POLITICK ÝCH STRAN O B ECN É P OZ NÁM K Y Současná praxe českých politických stran, jejich vnitřní pravidla a interní praxe si zaslouží kritické posouzení. Cílem analýzy je posoudit vztah mezi vnitřní organizací stran a jejím vlivem na demokracii a politické rozhodování stran navenek. V této analytické části studie chceme na vybraných aspektech ukázat hlavní problémová místa, kde se projevuje míra demokratičnosti rozhodování, a ilustrovat je příklady. Je faktem, že na podrobné studium neformálních pravidel bychom potřebovali širší primární výzkum. Příklady budeme ilustrovat na relevantních politických stranách, zejména těch přítomných v Poslanecké sněmovně. Začněme několika obecnými postřehy ohledně fungování českých stran. Strany jsou brány jako nástroj pro volební úspěch, jejich institucionální složce a jejímu budování není přikládán potřebný význam. Straníci jsou mobilizováni v předvolebním období, pak nastává útlum a menší zájem vedení strany o jejich aktivitu. Paralela s občany (potřebnými jednou za čtyři roky) se přímo nabízí. Mnoha stranám jde v par- 28 Politicka korupce.indd 28 9/7/06 11:53:18 AM

Nedostatky vnitrostranické demokracie lamentních volbách hlavně o dosažení minimální hranice 1,5 % hlasů, a tím získání nároku na státní příspěvek za hlasy. Berou to jako byznys a často se spíše chovají jako zaregistrované PR agentury (jako příklad mohou sloužit například Nezávislí Vladimíra Železného). Ve volebních kampaních jsou používány reklamní a PR agentury a hlavní slovo mají zástupci strany ve veřejných úřadech. Jak přesvědčivě argumentuje Klíma 9 : Zvolení straničtí zástupci předstírají, že zastupují společenské skupiny, zatímco ve skutečnosti své mandáty nabízejí na skrytém politicko-ekonomickém trhu silným ekonomickým hráčům, kteří zpětně svým zastupitelům poskytují své služby. Oficiální politika se stává speciálním odvětvím neprůhledného byznysu, ve kterém bují korupce. Strany se stávají vertikální strukturou orientovanou na trh, politici pak manažery zaměřenými na zisk a profit. Strany občas mají tendenci fungovat jako zájmové skupiny, které chtějí moc bez odpovědnosti. V kampaních jsou ostře proti sobě, ale po volbách postupují ve shodě jako kartel. V tomto kontextu logicky roste nedůvěryhodnost příslušníků vyšších kruhů v očích veřejnosti. Jak píše sociolog Frič 10, korupční symbióza elit se nedá utajit a časem se stává veřejným tajemstvím. Za další symptom korupční symbiózy elit lze považovat absenci projevů morálního vůdcovství. Důležitým znakem korupční symbiózy elit je tradice korupční spolupráce, kde si vzájemně kryjí záda. Zvyk a pravidla korupčního chování členů elitních kruhů nemizí jen tak. Ani částečná obměna elit nedokáže korupční symbiózu spolehlivě vykořenit. Její výhody jsou totiž novými členy elit rozpoznány velmi rychle. Tendence mocných vládnout pomocí korupční symbiózy je zřetelná. Bez účinného občanského tlaku zdola se stranické elity své korupční symbiózy samy od sebe nikdy nezbaví. Důsledkem těchto kartelových tendencí je rostoucí odtrženost lidí od politiky a velmi nízká loajalita lidí ke stranám. Důkazem je vysoká volatilita voličů, kteří v různých volbách přelévají svou přízeň od jedné strany ke druhé s naprostou nepředvídatelností svého volebního chování. Rozvolňuje se také vazba sociálních skupin a s nimi spojených zájmových skupin na jednotlivé strany (odbory, zaměstnavatelské komory, církve). Náš volební systém nabízí na výběr spíše strany než politické osobnosti, a tím produkuje korupční politiku a praktiky. Strana je v tomto 29 Politicka korupce.indd 29 9/7/06 11:53:18 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování chápání zájmová lobby, která drží basu. Apelujeme-li na ni, aby se domluvila s jinou stranou na dělbě moci, má tendenci se s ní domluvit na dělení kořisti, jež pochází z kapes daňových poplatníků, a na udržování neprůhledného prostředí, což všechno přikryje ideologickými frázemi o údajné programové shodě. Žádná ze stran nemá zcela jasnou odpovědnost za vládnutí. Nemá také žádný důvod, jestliže se už dost namočila do korupční praxe, související s vládnutím, pouštět do svého vedení lidi, kteří jsou noví a zatím nezkorumpovaní. To celé je právě proces, který generuje ideologickou, čistě stranickou a odtud i osobní volební kampaň (neboť strany mají tendenci žít z vůdcovského principu). Tato tendence se plně projevuje v zastupitelských sborech, kde mnohé místní organizace chápou třeba poslance jako vyslance svého regionu, který mu má zajistit určité výhody (rozuměj dotace). Obdobně krajský zastupitel lobuje za zájmy své obce nebo města na krajské úrovni. Vše je podpořeno tím, že pozice starosty, krajského zastupitele a poslance/ senátora nejsou u nás neslučitelné a toto sezení na několika židlích je docela běžné. Ani nově přijatý zákon o střetu zájmů tomuto souběhu funkcí nezabránil. Takový člověk je přirozeně majitelem klíčů, má přístup k informacím, kontaktům a zdrojům, a tím si je schopen zavazovat spolustraníky pro svou další podporu. Obdoba platí o regionálních zástupcích v centrálních stranických orgánech (výkonný výbor, výkonná rada), od nichž se také očekává, že přinesou straně a regionu určité výhody. Je zřejmé, že toto není role poslanců, ale ve stranách to tak často je chápáno. Demokracie potřebuje naopak opravdovou soutěž: soutěž osobností uvnitř stran, soutěž stran, které se navzájem hlídají ve prospěch nás občanů, soutěž osobností mezi stranami aby se tak ze strany-lobby stala strana prosazující zájmy veřejné. Potřebujeme víc než jen poslance, které dosazuje na předvolební kandidátky vnitrostranický kšeft. Takový stav stran má také vliv na diskusi o případné úpravě volebního systému směrem k většinovému. V případě většinového systému a vítězství jedné strany by malá vnitřní členitost, vysoká semknutost a malý prostor k diskusi vedly k dominanci úzké skupiny lidí nejen nad stranou, ale i nad státem, bez vnitrostranické opozice a kritiky. Ve vrcholné politice už nejde o naturálie, o přímé uplácení, ale o získání vlivu a příslibu dalších postupů. Bojují mezi sebou skupiny, u nichž dochází buď 30 Politicka korupce.indd 30 9/7/06 11:53:18 AM

Nedostatky vnitrostranické demokracie k tvrdému střetu, a tím vyčištění kandidátky, nebo k dohodě na paritním zastoupení. Podle neformálně vyjadřovaných názorů zkušených straníků spolu ve stranách většinou bojuje každý s každým. Česká legislativa žádná specifická pravidla pro vnitřní struktury stran ( jak mají přesně vypadat) neustavuje. Zákon o politických stranách 11 se nesnaží blíže definovat, například jak mají vypadat demokraticky ustavené orgány nebo co znamenají minimální práva členů. Strany jsou brány jako právnické osoby podle soukromého práva, do jejichž činnosti se smí zasahovat jen na základě zákona. A každý takový zásah je vnímán jako velmi citlivý, nebezpečný a potenciálně kontraproduktivní. Také přezkum ministerstva vnitra o splnění povinností strany při registraci je pouze formální, takže případná žaloba proti stranickému rozhodnutí je jen velmi obtížně prokazatelná. Zákon umožňuje strany rozpustit nebo jim pozastavit činnost, ale to se zatím stalo v minimu případů (Cabada uvádí, že dosud došlo pouze k 9 případům rozpuštění stran a ke 3 případům pozastavení činnosti stran). 12 V praxi relevantních českých stran existují výrazné rozdíly. Nejsilnější ODS a ČSSD jsou strany kartelového typu, které vše podřizují volebnímu úspěchu; KDU-ČSL a KSČM fungují spíše jako masové strany. Jako strany volebního typu lze klasifikovat také malé strany (US-DEU, dříve ODA), kde de facto všichni členové kandidují a téměř každý člen je funkcionářem strany. Obecně všechny tyto zmíněné relevantní české strany jsou součástí establishmentu a všechny mají tendenci ke kartelizaci a udržování svých pozic. Lze pozorovat v posledních letech vývoj centralizace nebo decentralizace rozhodování uvnitř stran? K výrazné decentralizaci došlo zavedením systému primárních voleb, a tím k posílení role místních a regionálních organizací. Dalším decentralizačním aspektem byla reforma veřejné správy a vznik krajů. Přesto stále působí také opačné centralizační tendence. S tím souvisí otázka, zda ve stranách dochází k úpadku autority, nebo naopak zda je předseda strany velitel, vládne polovojenský systém a dodržování stranické hierarchie. Odpovědět se pokusíme v části věnované členství. Obecně se u českých stran dá pozorovat následující tendence: nedokonalá a slabá vnitřní organizace, dramatický odliv členstva, hluboká krize důvěry veřejnosti ve strany a snižování vazby mezi stranami a voliči. 31 Politicka korupce.indd 31 9/7/06 11:53:18 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování Ve stranách je zachována formální demokracie, která se projevuje v dodržování základních procedur (například tajné hlasování), ale to neznamená, že vše probíhá skutečně demokraticky a průhledně. ČLE N ST VÍ Ve všech relevantních stranách v České republice existují minimální požadavky pro vstup do strany, které uchazeč o členství musí splnit. Členové strany musí být registrováni u místního sdružení a jejich členství ve straně obvykle vzniká vlastnoručním podepsáním přihlášky, rozhodnutím rady místního sdružení a zaplacením příspěvků. Podle stanov ODS je člen povinen spolupracovat na uskutečňování cílů strany a prosazování jejího programu, respektovat usnesení a rozhodnutí orgánů strany, dodržovat stanovy strany a prosazovat její programové zásady a cíle, platit členské příspěvky ve stanovené výši a stanovených lhůtách. 13 Tyto povinnosti jsou obdobné i u ostatních stran. 14 Na druhé straně ve stanovách bývá uvedena povinnost místní organizace uvést důvody, proč uchazeče odmítly, a možnost uchazeče o členství se proti nepřijetí odvolat. 15 Podle výzkumu Sociologického institutu, který zmiňuje Linek 16, respondenti uvádějí mezi hlavními důvody pro vstup do politické strany následující: změnit situaci k lepšímu, pomoci naplnit program strany, získat kontakty, získat pozici, zajistit si finanční zisk. Profil českého straníka není příliš povzbudivý a stranická politika neláká lidi s kompetencí a integritou. V současnosti je klasickým straníkem člověk, který chce ze svého členství získat určité výhody, zejména materiální. Proto je téměř normální, že přijme pravidla hry, kupování hlasů a sérii dalších kompromisů, ostřeji řečeno drobných podvůdků. 17 Situace ve stranách je také ovlivněna minulostí mnohých členů, jejichž chování se formovalo v období, kdy klientelismus a nepotismus byly normou. Obecně je na první pohled zřejmé, že české politické strany jsou velmi uzavřené a početně malé. Členové jsou většinou málo aktivní. Jak uvádí Linek 18, také věková struktura stran není ideální a mladá a střední generace v nich chybí nebo je nedostatečně zastoupená. Průměrný věk KDU je 62 let, KSČM 62,5 roku, ČSSD 52 let, ODS 49 let. Starší věk je přiro- 32 Politicka korupce.indd 32 9/7/06 11:53:19 AM

Nedostatky vnitrostranické demokracie zeně obvykle spojen s nižší mírou aktivity dovnitř strany. Ve stranickém slangu se občas používá pojem uvědomělá pěchota. To jsou členové, kteří nemají ambice stoupat v kariérním žebříčku nahoru, ale zároveň mají odslouženo a jsou zasloužilými straníky. Jsou užiteční při kampaních, vylepují plakáty, pracují pro stranu, na místní úrovni se jí zastávají. Vedení se tuto skupinu snaží motivovat a využívat pro své účely. Jejich odměnou je pak například cesta na stranický sjezd a pocit, že se podílí na rozhodování o směřování strany. Noví lidé do stran vstupují, ale mnozí neprojdou sítem, které tvoří členové s odslouženými roky, kteří se dlouho znají a léta se navzájem podporují. Noví členové mají malou šanci se prosadit, mnohde existují souboje staré versus nové tváře. Mnozí noví členové jsou záhy odrazeni a ze stran po určité době se znechucením odcházejí s pocitem, že nedostali šanci. Velmi důležitým aspektem, který je silně podceňován, je výchova tzv.,,stranického dorostu. Jak se mohou obnovovat strany, když politici s funkcemi sedí jako žába na prameni na klíčových funkcích jak v obci, kraji, tak v Senátu či Poslanecké sněmovně? Jak někdo může být motivován ke stranické práci a aktivitě, když nejvyšší mety kariérního postupu jsou často na mnoho let zabetonovány straníky, kteří sedí na dvou funkcích a nic objevného za své dlouhodobé působení v nejvyšších stranických funkcích straně nepřinesli? Cílem těchto stranických funkcionářů je udržet si své pozice, zacyklit kruh dosavadních stranických elit a bránit generační obměně. Naopak noví členové nebo straníci z místních organizací nehodlají dělat navždy stranickou nádeničinu, často související s volbami, a zůstávat po mnoho let pouhými řadovými straníky. Mají své nápady a vize, které chtějí uskutečňovat na vyšších stranických pozicích přímo na místech starostů, hejtmanů, poslanců, senátorů. Lékem na tento nedostatek funkčních mechanismů vnitrostranické demokracie, podporující korupční praktiky, by mohlo být zvýšení konkurence. A k tomu je nutné rozbít dosavadní krunýř zabetonované stranické elity a vpustit do vedení stran nové lidi. Příčinou současného stavu je to, že aktivní lidé ve straně jsou většinou ti, kteří nemají příliš co na práci, nemají rodinu a mají spoustu volného času. Lidé s profesní kariérou, koníčky, rodinou nemají kapacity věnovat straně více času. Obecně pouze velmi malé procento občanů se podílí na činnosti politických stran a ve společnosti převládá skepse ke stranictví, 33 Politicka korupce.indd 33 9/7/06 11:53:19 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování přecházející až v antistranický postoj veřejnosti. To se projevuje třeba v komunálních volbách a v dobrých výsledcích tzv. nezávislých. V českých stranách je obvykle uplatňována tří- až čtyřstupňová vnitřní organizační struktura, tj. vertikální struktura (obec okres kraj - centrála). Hlavní relevantní strany (ODS, ČSSD, KDU-ČSL) mají tuto čtyřstupňovou strukturu. Zajímavé je, že u stran dosud přetrvávají okresní organizace, ačkoliv okresy již zanikly. Jedná se patrně o určitou setrvačnost a nastavené mechanismy, na které byly strany zvyklé. Další možné zdůvodnění je, že to vytváří další skupinu funkcionářů, kteří pracují pro stranu a jsou jí loajální. Oblastní a regionální manažeři nemohou zároveň vykonávat volené funkce na oblastní úrovni a výše. České strany jsou velmi závislé na výkonech svých předsedů a v některých případech funguje takřka polovojenský režim. Určitý vůdcovský princip se projevoval ve dvou hlavních stranách za vedení Klause a Zemana, ale do jisté míry pokračuje minimálně v ČSSD za předsedy Paroubka (i vedení lidovců má pevně v rukou předseda Kalousek). Tato závislost je do jisté míry nezdravá, protože předseda občas působí v některých stranách jakoby mimo vnitrostranickou demokracii a zásadní rozhodování nebo personální politiku dělá pouze podle svého názoru nebo svého nejbližšího okolí. Na druhou stranu je přirozená potřeba ctít ve straně autoritu a některá nepopulární rozhodnutí takto prosadit. Ukazuje se, že naše strany nemají vypracované účinné vnitřní mechanismy, kterými by dokázaly kontrolovat své vrcholné představitele. S decentralizací státu po roce 2000 se změnil poměr sil i ve stranách vznikají mocenská centra uvnitř stran (hlavně u krajsky úspěšných ODS a KDU), která výrazně konkurují stranickým vedením. Stále platí hierarchická stranická struktura: místní - okresní - krajská - centrální, ve které právě kraje získávají větší vliv. Jak vtipně poznamenal Jiří Pehe 19, ODS připomíná svou strukturou silné tělo se slabší hlavou, kdežto ČSSD spíše velkou, těžkou hlavu téměř bez těla. Na okraj je užitečné zmínit, že kromě sjezdů (shromáždění členů) a volených exekutivních orgánů (předsednictvo, výkonná rada, výkonný výbor) existují ve struktuře stran ještě kontrolní orgány (většinou kontrolní, smírčí či rozhodčí komise). Jejich úkolem je vykládat stanovy, řešit konflikty mezi členy a orgány strany. Jsou odvolacím orgánem. Posouzení jejich efektivity a role ve vnitřní demokracii stran by stálo za 34 Politicka korupce.indd 34 9/7/06 11:53:19 AM

Nedostatky vnitrostranické demokracie další studium, pro které zde není prostor. V případech problémů s členstvím nebo v jiných kauzách může dojít i ke zrušení celých stranických buněk (tak se stalo v poslední době po korupčních skandálech v ČSSD, kdy byly rušeny buňky v Českém Těšíně nebo na Vysočině). V ČSSD existuje ve stanovách možnost pozastavit členství. Pokud okresní výbor rozhodne třemi pětinami všech svých členů, může pozastavit členu ČSSD jeho členství. Pozastavení členství trvá do doby, než bude s konečnou platností rozhodnuto o odvolání proti zrušení členství. Také v konkurenční ODS mají obdobná pravidla. Navíc v ODS existují také pravidla pro vytvoření konkurenční stranické buňky, v jiných stranách taková pravidla nejsou. V praxi k takovým případům dochází. Jak uvedl internetový deník Aktuálně 20, ve Zlíně vznikla druhá místní organizace ODS. Její existenci již schválila výkonná rada strany. Přestože jde o standardní krok, běžný i v jiných městech, vedení ODS přiznává, že ve zlínské buňce to již delší dobu nefungovalo a změna byla nutná. P OČT Y ČLE N Ú Jedním z největších problémů českých politických stran je velmi nízký počet členů. Počet členů stran u nás navíc dlouhodobě a poměrně dramaticky klesá. Toto je ovšem trend pozorovatelný téměř v celé Evropě (přesto u nás je ve srovnání s jinými zeměmi méně členů na obyvatele). Počty členů stran se dnes pohybují na těchto úrovních: ČSSD zhruba 16 tisíc členů, ODS kolem 23 tisíc členů, KDU-ČSL 44 tisíc a KSČM zůstává největší se zhruba 94 tisíci členů). Jak uvádí Linek 22, počet stranických buněk je v ODS 1445, v ČSSD 995, v KDU-ČSL 2218, v KSČM 4932 (tento údaj se průběžně mění). Pokud s určitým zjednodušením vydělíme počet členů strany počtem buněk, získáme zhruba počet členů v jedné stranické buňce (ODS 16, ČSSD 16, KDU-ČSL 20, KSČM 19), což jsou samozřejmě velmi nízká čísla. Nízký počet členů v buňkách lze ilustrovat například na počtech v okresech, kde jde o pouhé stovky členů. Jak uvádí Erik Tabery 23, třeba ČSSD ve Zlínském kraji má v okrese Kroměříž 132 členů, v Uherském Hradišti 123 nebo ve Zlíně 202 členů. A z této hrstky jsou vybíráni kandidáti do sněmovny, Senátu, kraje i obcí. To je minimální konkurence a každý trochu 35 Politicka korupce.indd 35 9/7/06 11:53:20 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování aktivní straník má jistotu funkce. To je další argument pro konstatování, že při takto málo početných základních organizacích lze místní organizaci relativně snadno ovládnout. Existuje určitý minimální počet členů, který zabraňuje elementárnímu klientelismu a nepotismu (a přestává fungovat jemně parafrázovaný postup přihlas tetu a přehlasujeme spolu Pepu ), stejně jako přestávají fungovat zákulisní dohody a politikaření a začíná názorový souboj. Do jisté míry platí, že čím je strana početně silnější, tím hůře se v ní manipuluje (už kvůli počtu členů). Počet členů stran v relevantních politických stranách rok Čssd kdu-čsl ksčm ods 1990 10 785 96 712 CCA 1 000 000 1991 12 468 94 100 562 529 1992 12 468 88 784 354 549 18 557 1993 11 031 80 000 317 104 23 269 1994 10 936 74 000 212 714 21 984 1995 11 326 65 000 196 224 22 499 1996 13 043 62 176 171 323 22 002 1997 14 121 * 154 923 23 488 1998 17 343 60 460 142 490 22 095 1999 18 762 56 616 136 516 19 335 2000 17 079 55 306 128 346 18 432 2001 16 300 51 453 120 673 17 962 2002 17 026 50 657 113 027 18 188 2003 17 913 49 441 107 813 20 412 2004 16 288 46 905 100 781 21 641 2005 16 328 44 308 94 396 23 138 1992-2005 + 3 860 44 476 260 153 + 4 581 Zdroj: stranické zprávy připravované pro sjezdy, výroční zprávy sekretariátů stran. 21 Pokles členství je většinou doprovázen zesílením role centra a vedení strany, protože jsou logicky méně omezováni (a kontrolováni) masovějším členstvím. To má vliv na vnitřní demokracii ve straně. Malá aktivita členů se projevuje třeba v nižší frekvenci schůzí místních organizací. Obecně se odhaduje, že aktivní je maximálně čtvrtina členů stran, možná ještě méně. U velkých kartelových stran (ODS, ČSSD) tvoří straníci pouze zhruba 1 % veškerých voličů, kteří stranu podporují v parlamentních volbách. To také ukazuje, že straníci nejsou rozhodující silou, na které závisí volební výsledek stran. To je mimochodem jeden z teoretických předpokladů Katze a Maira. U dalších (masových) stran (KDU-ČSL a KSČM) je poměr mírně vyšší, zhruba 7 %, respektive 12 %. Jedním z důvodů je velmi anti- 36 Politicka korupce.indd 36 9/7/06 11:53:20 AM

Nedostatky vnitrostranické demokracie stranický postoj české veřejnosti (daný historickou zkušeností i všeobecnou skepsí Čechů vůči tomuto způsobu organizování se). Jak uvádí Linek 24, ukazuje se, že strany o vyšší počet členů zájem mají, ale nejsou dostatečně vynalézavé při hledání způsobů, jak nové členy oslovit a do stran přilákat. ČLE N S KÉ P Ř ÍSPĚVK Y Členské příspěvky jsou pravidelné platby členů své organizaci (straně) a jsou jednou ze základních povinností plynoucí ze stanov. Zjistit skutečnou výši členských příspěvků je v našich podmínkách velmi obtížné. Stejně jako u jiných aspektů svého hospodaření strany příliš informací neposkytují, a proto je složité se dobrat skutečných čísel. Průměrný členský příspěvek se ve stranách pohybuje od 100 do 600 25 Kč ročně s tím, že existují slevy pro studenty a důchodce. Výše příspěvků záleží na okresech, protože členský příspěvek zůstává jejich příjmem. Konkrétně ODS nechává rozhodnutí na regionální úrovni, centrála pouze nastavuje minimální výši, která je 100 Kč pro člena bez příjmu a 300 Kč s příjmem. U ČSSD je to obdobně, výše je 120 Kč, se slevou pak 60 Kč. KDU-ČSL nechává výši příspěvku na rozhodnutí členů a dává místní organizaci právo nastavit minimální hranici. V případě US-DEU byla výše příspěvků mezi 300-10 000 Kč s tím, že studenti, vojáci a důchodci měli poloviční slevu. V KSČM je výše určena jako 0,5% čistého příjmu člena, ale minimálně 180 Kč ročně. 26 Politici ve veřejných funkcích mají povinnost poskytnout část svých příjmů z politické funkce zpět straně jako svůj dar. Stranické příspěvky v některých zemích hrají určitou roli ve vnitrostranické demokracii, protože mohou ovlivnit, kdo se stane členem. V našem stranickém systému mají minimální vliv (třeba v KDU-ČSL jejich neplacení není ani důvodem pro ukončení členství). Kontrola členství přes placení příspěvků jednoduše nefunguje. Ukazuje se, že výše stranických příspěvků není sítem pro případné nové členy, protože se ve většině případů jedná o symbolické částky. V našich stranách se u členských příspěvků nejedná o podstatný zdroj stranických příjmů. Zajímavé je, že například u ODS v nevolebních rocích jejich podíl na celkových příjmech strany stoupá. Pouze u dvou masových stran s předlistopadovým 37 Politicka korupce.indd 37 9/7/06 11:53:20 AM

Transparentní procesy v politickém rozhodování členstvím KDU-ČSL a KSČM znamenají významnější část příjmů strany. Nejsilněji se to projevuje u komunistů, ale i tam v posledních letech tento význam spíše klesá. Následující tabulky ukazují jednak celkový součet členských příspěvků za jednotlivé roky a také podíl členských příspěvků na celkové finanční struktuře jednotlivých stran. Členské příspěvky (v tisících Kč) 1995 1996 1997 1998 1999 2000 ODS 7951 9465 8777 6852 7487 10 268 ČSSD 1717 2219 2930 5948 4662 5875 KDU ČSL 6341 17 774 7234 9530 6850 9065 US-DEU 27 - - - 2224 1259 1378 ODA 347 585 485 451 327 494 KSČM 26 098 34 326 34 605 33 150 34 093 33 406 SPR-RSČ 156 207 65 42 - - Členské příspěvky (procento z celkových příjmů strany) 1995 1996 1997 1998 1999 2000 ODS 9,9 3,4 8,2 2,8 10,1 10,7 ČSSD 2,8 1,2 4,7 2,5 6,9 7,9 KDU ČSL 14,1 17,0 15,2 9,5 13,0 16,0 US-DEU - - - 3,6 6,8 6,7 ODA 1,4 0,6 1,5 3,2 7,5 9,6 KSČM 42,3 26,1 39,9 23,0 38,6 37,8 SPR-RSČ 1,5 0,4 0,5 0,1 - - Zdroj: Císař 28 STR ANICKÉ P R I MÁR K Y A V ÝBĚR K ÁDRŮ Klíčovým procesem, na kterém se ukazuje demokratičnost vnitřního rozhodování strany, je proces výběru kandidátů na veřejné funkce. V našich stranách se zvažovalo, jak do přípravy kandidátek zapojit místní, okresní a krajské organizace a jak jejich úlohu kombinovat s vlivem centra. Institut primárních voleb byl zaveden právě proto, aby mohla fungovat vnitrostranická demokracie, a jeho výhodou je to, že umožňuje přímé rozhodování členů o složení kandidátek. Primární volby (primárky) jsou v definici Oskara Krejčího 29 předběžné volby, v nichž členové jedné politické strany hlasují o potenciálních kandidátech s cílem zúžit jejich počet na ty, kteří jsou stranou skutečně kandidováni. 38 Politicka korupce.indd 38 9/7/06 11:53:21 AM