Divadlo J. K. Tyla v Plzni The J. K. Tyl Theatre in Pilsen Das J. K. Tyl Theater in Pilsen
CZ
Ředitelství Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 048 fax: +420 377 330 653 Obchodní útvar Odd. prodeje a služeb Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 185, 378 038 186 fax: +420 377 220 919 Pokladna předprodeje Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 190 Denní pokladny Velké divadlo (hodinu před otevřením) Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 128 Komorní divadlo (hodinu před otevření) Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 059 Odd. propagace a marketingu Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 181 fax: +420 377 220 919 Zahraniční a tuzemské zájezdy Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: + 420 378 038 183 fax: + 420 377 220 919
Opera 6 Carmen 8 Dalibor 10 Dvě vdovy 12 Figarova svatba 14 Její pastorkyňa 16 Manon Lescaut 18 Nabucco 20 Otello 22 Prodaná nevěsta 24 Rusalka 26 Španělská hodinka + Sestra Angelika 28 Balet 30 Coppélia 32 Čachtická paní 34 Edith vrabčák z předměstí 36 Labutí jezero 38 Louskáček 40 Peer Gynt 42 Zahrada 44 Činohra 46 Akvabely 48 Celebrity s.r.o. 50 Cyrano z Bergeracu 52 Královna Margot 54 Měsíc nad Buffalem 56 Naši furianti 58 Návraty hříšníka 60 Pohled z mostu 62 Řeči 64 Strýček Váňa 66 Třetí zvonění 68 Vnitřní hlasy 70 Zahradníkův pes 72 Muzikál a opereta 74 Carousel 76 Chicago 78 Kniha džungle 80 Koločava 82 Limonádový Joe 84 Orfeus v podsvětí 86 Piráti z Penzance 88 Rose Marie 90 Škola základ života 92 Zpívání v dešti 94
Vážení a milí divadelní přátelé! Publikace, která se Vám dostává do rukou, by se měla stát Vaším průvodcem 143. sezónou stálého českého divadla v Plzni, jejíž náplň je velice bohatá a rozmanitá. Začátek této sezóny proběhne ve znamení 15. ročníku Mezinárodního festivalu Divadlo. Poté oslavíme spolu s Vámi a za účasti mnoha emeritních členů Divadla J. K. Tyla 105. výročí krásné neorenesanční budovy Velkého divadla a zároveň i 160. výročí narození legendárního divadelníka Vendelína Budila, jehož nejvýznamnější a nejdelší ředitelská éra je spjata právě s otevřením této scény. V rámci vlastní produkce Vám naše čtyři umělecké soubory v průběhu sezóny nabídnou více než čtyři desítky divadelních titulů všech žánrů, jež si činí nárok oslovit jak příznivce klasiky, tak vyznavače soudobé divadelní tvorby, milovníky dramatu, komedie, hudebního i tanečního divadla. Tituly tvořící páteř repertoáru světových divadelních scén jsou střídány původními novinkami a českými premiérami her zahraničních autorů. S některými z úspěšných inscenací našeho divadla se setkáváte již několik sezón, např. taneční muzikál Edith vrabčák z předměstí a Bizetova opera Carmen měly premiéru v roce 2000. Vaši pozornost přitáhnou jistě repertoárové novinky této sezóny, ať to budou nové inscenace slavných oper G. Verdiho, světová premiéra tanečního muzikálu Čachtická paní, česká premiéra muzikálu Carousel či návrat hry nejhranějšího světového dramatika A. P. Čechova. Stát se pozoruhodným počinem slibuje i nové nastudování Limonádového Joea jako společný projekt DJKT a Divadla Alfa. V sezóně 2007/2008 budeme pokračovat v uvádění operních, symfonických, operetních i muzikálových koncertů a dále rozvíjet obnovenou tradici nedělních koncertních matiné. Rádi Vás uvítáme i na programech dalšího ročníku mezinárodního festivalu Jazz bez hranic. Věřím, že návštěvy divadla se Vám i v této sezóně stanou zdrojem mnoha krásných a trvalých zážitků. doc. MgA. Jan Burian, ředitel Divadla J. K. Tyla 5
Vážení a milí příznivci plzeňské opery! Sešel se rok s rokem a já bych Vás rád seznámil s novými tituly, které v nadcházející operní sezóně obohatí naši repertoárovou nabídku. Milovníky strhující hudby Giuseppa Verdiho, charakteristické pro jeho dramatické operní opusy, jistě potěší, že k slavnému Nabuccovi z předchozí sezóny se nyní připojuje také Otello. Nabízí se Vám tak jedinečná příležitost porovnat, jak se Verdiho hudební sloh vyvíjel. Vždyť Nabucco jako jeho třetí opera stojí na počátku skladatelovy tvorby a Otello na jejím konci (předposlední opera). Jistě mi dáte za pravdu, že takový vývojový oblouk najdeme jen u málokterého skladatele. Druhou premiéru tvoří dvě jednoaktovky, které dosud v Plzni nebyly uvedeny, přestože se jedná o velice významné opery. Hudební komedie Maurice Ravela Španělská hodinka patří k těm několika operám, které publikum skutečně pobaví. Spolu s ní bude uvedena druhá část triptychu Giacoma Pucciniho Sestra Angelika, jeden z dalších skvělých Pucciniho portrétů ženské duše. Po velmi úspěšné inscenaci Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky chceme uvést další dílo tohoto klasika české moderní opery. Volba padla na Její pastorkyňu, operu napsanou podle realistického dramatu Gabriely Preissové. Protože českou operu máme všichni velice rádi, pro další titul jsme sáhli k odkazu Bedřicha Smetany a vybrali komickou operu Dvě vdovy. Věřím, že Vás výběr titulů plně uspokojí. Zároveň doufám, že budete spokojeni i s jejich inscenačním tvarem, neboť jsme velice zodpovědně přistupovali k výběru inscenátorů: jména režisérských osobností jako Ladislav Štros, Jan Burian či Jana Kališová jsou zárukou kvalitních představení. Především však budeme usilovat o kvalitní hudební nastudování jednotlivých oper, a také v této sezóně se budeme snažit Vám na jeviště Velkého divadla přivést řadu nových talentovaných pěvců. Z naší nabídky si jistě vybere každý milovník opery, a nás by nesmírně těšilo, kdybyste z našich představení odcházeli maximálně spokojeni. Jiří Pánek, šéf opery 6
OPERA
CARMEN George Bizet Dirigent Jiří Štrunc Režie Jan Burian Scéna Karel Glogr Kostýmy Dana Svobodová Sbormistr Zdeněk Vimr Dramaturgie Zbyněk Brabec Choreografie Zdeněk Prokeš Pohybová spolupráce Karel Basák Bizetova Carmen patří k největším repertoárovým stálicím operních divadel. Libreto napsala zkušená dvojice H. Meilhac a L. Halévy podle Prospera Mériméa, který prý zpracoval pro svou novelu skutečný příběh. Bizet zemřel tři měsíce po neúspěšné premiéře Carmen a nedožil se jejích pozdějších úspěchů. Na své současníky působila zcela nově, neboť opera realisticky zpracovává příběh nešťastné lásky dona Josého k cikánce Carmen, která vyprovokuje svým vzplanutím k toreadoru Escamillovi v Josém žárlivost, vedoucí k vraždě. Po své předcházející nonkonformní inscenaci Dvořákovy Rusalky režisér Jan Burian tentokrát zvolil bezprostřední, realističtější výraz. Divák má možnost nechat se unést atmosférou rozpálené letní Sevilly, tvořící pozadí příběhu plného vášní. Uvádíme ve francouzském originále. Český překlad pomocí titulkovacího zařízení. Premiéra dne 17. června 2000 ve Velkém divadle. Sobotní představení se vyznačovalo nejméně třemi výjimečnými rysy. Dosud nikdy se v plzeňském Velkém divadle nehrála opera ve francouzském originále, poprvé bylo využito titulkovací zařízení a bez nadsázky heroický výkon odevzdala Jana Tetourová v hlavní roli. Petr Dvořák, Plzeňský deník, 19. června 2000 8
DALIBOR Bedřich Smetana Libreto Josef Wenzig Dirigent Pavel Šnajdr Režie Karla Štaubertová Scéna Ján Zavarský Kostýmy Zuzana Rusínová Sbormistr Zdeněk Vimr Dramaturgie Zbyněk Brabec Asistent režie Ondřej Hučín Oblíbená Smetanova opera Dalibor vznikla po Braniborech v Čechách a Prodané nevěstě. Autoři v idealizované podobě líčí příběh z historických kronik o rytíři Daliboru z Kozojed, který byl nespravedlivě odsouzen a uvězněn ve věži na Pražském hradě, později po něm nazývané Daliborka. Za Daliborem se do vězení dostane v chlapeckém převlečení jeho žalobkyně Milada z Ploškovic, která pohnuta Daliborovou mužnou obhajobou před králem Vladislavem se rozhodla odsouzeného rytíře zachránit. Daliborův chystaný útěk je ovšem prozrazen a rytíř umírá pod mečem velitele královské hradní stráže Budivoje, když krátce před tím zemřela v boji za jeho osvobození milovaná Milada. Smetanův Dalibor patří do zlatého fondu české opery a pravidelně se vrací do repertoáru každé české operní scény. Premiéra dne 24. června 2006 ve Velkém divadle. Jediná Daliborova řeč stačí k tomu, aby zatlačila do úplného pozadí všechnu bolest a aby se dokonce vášnivá žalobkyně do svého nepřítele zamilovala! Úryvek z děje 10
DVĚ VDOVY Bedřich Smetana Hudební nastudování Pavel Šnajdr Režie Jana Kališová Komickou operu Dvě vdovy skladatel označil za operu salónní. Dvě vdovy zaujmou překrásnými áriemi i bravurně napsanými ansámbly. Smetana operu napsal na libreto Emanuela Züngela podle francouzské komedie Jeana Pierra Mallefilla. Na venkovském statku žijí dvě sestřenice Karolina a Anežka, obě mladé vdovy. Za Anežkou přijíždí mladý statkář Ladislav Podhájský, který ji dávno miluje a nyní, když je opět svobodná, by si ji chtěl vzít. Anežka se ovšem s úcty ke svému zemřelému manželovi lásce brání. Veselá Karolina vše záhy pochopí a příběh dovede ke zdárnému konci. Premiéra dne 21. června 2008 ve Velkém divadle. Ačkoliv je námět opery vzat z francouzského prostředí, kreslí nám Smetanova hudba graciézním, jemně vybroušeným konverzačním slohem život na českém venkově. Voní tu česká příroda v jasu letního slunce, zpívá český lid. Idealizované šlechtické prostředí tvoří poklidnou, úsměvnou pohodu rámec jemného milostného příběhu mezi Anežkou a Ladislavem. Dr. Antonín Špelda, DrSc. 12
FIGAROVA SVATBA Wolfgang Amadeus Mozart Libreto Lorenzo da Ponte Dirigent Ivan Pařík Režie Magdalena Švecová Scéna a kostýmy Zuzana Přidalová Sbormistr Zdeněk Vimr Dirigenti Pavel Šnajdr, Jiří Štrunc Dramaturgie Zbyněk Brabec Choreografie Martin Pacek Asistent režie Dominik Beneš Po úspěšné inscenaci Mozartovy opery Così fan tutte nastudovala opera DJKT další Mozartovo operní dílo Figarovu svatbu. Při práci na této opeře se Mozart poprvé setkal s vynikajícím libretistou Lorenzem da Pontem, který do operního libreta pro Mozarta zpracoval tehdy známou a skandální hru francouzského dramatika Pierra Carona de Beaumarchaise Bláznivý den aneb Figarova svatba z roku 1778. Hra, poznamenaná ovzduším blížící se francouzské revoluce, byla zakázána, protože v ní autor nechal zvítězit komorníka nad šlechticem, což se pochopitelně tehdejší vládnoucí šlechtě nelíbilo. Lorenzo da Ponte svou obratnou politikou získal u císaře povolení k uvedení této hry v operní podobě. Mozartova Figarova svatba se stala jedním z nejúspěšnějších operních děl světového repertoáru. Nastudováno v italském originále, český překlad pomocí titulkovacího zařízení. Premiéra dne 5. května 2007 ve Velkém divadle. Nápaditou hrou barevných světel se rychle změní komorní prostředí salonu na otevřené prostranství zahrady. Ve většině civilní kostýmy, umožňující zpěvákům svobodný pohyb, jsou vyvedeny v pestré barevné škále, u některých postav jsou korunovány mnohdy netradičními účesy. Romana Feiferlíková, Plzeňský deník, 15. května 2007 14
JEJÍ PASTORKYŇA Leoš Janáček Hudební nastudování Ivan Pařík Režie Jan Burian Po mimořádně divácky úspěšné inscenaci Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky připravuje plzeňská opera další titul z díla tohoto českého klasika hudby 20. století. Její pastorkyňa je pro Janáčka velice významným dílem. Po prvotinách Počátek románu a Šárka v ní našel svůj osobitý a nezaměnitelný hudební rukopis. Jako předlohu si vybral stejnojmenné realistické drama Gabriely Preissové z roku 1890, které si sám upravil v operní libreto. Opera je především velkým dramatem dvou hlavních ženských postav: Kostelničky a její pastorkyně Jenůfy. Kostelnička v zoufalství raději zabije Jenůfčino nemanželské dítě, než aby připustila, že svou nevlastní dceru špatně vychovala. Opera měla svou světovou premiéru v Brně v roce 1904, nicméně proslavila ji až inscenace v pražském Národním divadle, kde ji uvedl tehdejší šéf opery Karel Kovařovic v roce 1916. Premiéra dne 29. března 2008 ve Velkém divadle. 16
MANON LESCAUT Giacomo Puccini Libreto Domenico Oliva, Luigi Illica, Giuseppe Giacosa, Marco Praga Dirigent Jiří Štrunc Režie Václav Málek Scéna Martin Víšek Kostýmy Eliška Zapletalová Sbormistr Zdeněk Vimr II. dirigent Pavel Šnajdr Dramaturgie Zbyněk Brabec Pohybová spolupráce Jiří Pokorný Asistent režie Ondřej Hučín Svou třetí operu napsal Giacomo Puccini podle románu abbého Prévosta Histoire de Manon Lescaut et du Chevalier Des Grieux z roku 1731. Puccini nic nedbal skutečnosti, že dle tohoto románu vzniklo již několik oper, z nichž opera Julese Masseneta z roku 1884 se těšila obrovské popularitě na operních jevištích celého světa. Puccinimu to nevadilo, protože měl svou vlastní originální představu o zhudebnění tohoto příběhu. Řekl, že Massenet to cítí jako Francouz s pudrem a menuetem. Já jako Ital v tom cítím prudkou vášeň. Premiéra opery 1. února 1893 v Turíně byla patrně jeho největším operním úspěchem v životě a rázem jej zařadila mezi nejžádanější italské operní komponisty. Připomeňme, že naši divadelní návštěvníci také dobře znají tento příběh v půvabném zpracování Vítězslava Nezvala. Uvádíme v italském originále s českými titulky. Premiéra dne 27. ledna 2007 ve Velkém divadle. Manon je hrdinka, v kterou věřím, a proto si také získá srdce publika. G. Puccini 18
NABUCCO Giuseppe Verdi Hudební nastudování Pavel Šnajdr Režie Darius Etemadieh Scéna a kostýmy Sylva Marková Sbormistr Zdeněk Vimr II. dirigent Jiří Štrunc Dramaturgie Zbyněk Brabec Pohybová spolupráce Jiří Pokorný Asistent režie Dominik Beneš Verdi začal komponovat operu Nabucco v době těžké osobní krize, kdy pochoval nejen obě své děti, ale i choť Margheritu. Fiasko, které potkalo o premiéře jeho operu Jeden den králem, jej přimělo k rozhodnutí již více opery nekomponovat. Impresário milánské La Scaly Merelli, který byl o jeho talentu skálopevně přesvědčen, mu doslova vnutil libreto k opeře Nabuchodonosor. Text Verdiho nesmírně zaujal a rozhodl se ještě jednou zkusit štěstí jako operní skladatel. Úspěšná premiéra Nabucca v La Scale 9. března 1842 rozhodla o dalším Verdiho osudu a milovníci operního umění tak získali jednoho z nejúspěšnějších tvůrců. Premiérová sláva Nabucca do dnešních dnů nepohasla. Biblický příběh o králi Nabuchodonosorovi a utiskovaném židovském národu se dodnes těší pozornosti operního publika. Sbor Židů Va, pensiero, sull'ali dorate patří k nejkrásnějším sborům celé operní literatury. Uvádíme v italském originále s českými titulky. Premiéra dne 23. června 2007 ve Velkém divadle. Nabucco je dílo mládí, je to však dílo kupodivu zralé a sebejisté. Je v něm spousta konvence, je však na něm patrná ruka skutečného dramatika a jsou v něm i zřetelné známky příštího osobitého slohu Verdiho. Úryvek z monografie Josefa Bachtíka: Giuseppe Verdi 20
OTELLO Giuseppe Verdi Hudební nastudování Ivan Pařík Režie Ladislav Štros Scéna Ladislav Štros Kostýmy Josef Jelínek Sbormistr Zdeněk Vimr II. dirigent Pavel Šnajdr Dramaturgie Zbyněk Brabec Pohybová spolupráce Karel Basák Asistent režie Dominik Beneš Kdo by neznal slavnou Shakespearovu tragédii o lásce, žárlivosti a intrikách? Otello nade vše miluje svou ženu Desdemonu, ale jeho pobočník Jago jim jejich štěstí závidí. Navíc je uražen tím, že Otello povýšil do hodnosti kapitána Cassia a ne jeho. A tak vyprovokuje v Otellovi žárlivost, když mu namluví, že je mu Desdemona s Cassiem nevěrná. Shakespearova hra vznikla na samém začátku 17. století a jako nadčasová se neustále objevuje na světových jevištích. Byla mnohokrát zfilmována a také zhudebněna nejen jako opera, ale též jako balet. Z operních zpracování je nejznámější opera Giuseppa Verdiho. Ten napsal svého Otella po více jak desetileté tvůrčí pauze po premiéře opery Aida. Je to jeho mistrovské dílo, které vytvořil na samém vrcholu svých tvůrčích sil ve spolupráci s libretistou Arrigem Boitem. Otello je nesmírně plastická opera, kde vedle působivých sborových výstupů je místo i pro lyrické melodie. Verdimu se mistrně podařilo vykreslit hudební portréty všech hlavních postav a zejména intrikána Jaga. Verdiho Otello byl v Plzni poprvé uveden v roce 1901, tedy pouhých čtrnáct let po své premiéře v milánské La Scale. Opera bude nastudována v italském originále a použito titulkovací zařízení. Premiéra dne 3. listopadu 2007 ve Velkém divadle. 22
PRODANÁ NEVĚSTA Bedřich Smetana Dirigent Jiří Štrunc Režie Daniel Balatka Scéna a kostýmy Tom Ciller II. dirigent Pavel Šnajdr Sbormistr Zdeněk Vimr Dramaturgie Zbyněk Brabec Choreografie Daniela Stavělová Nácvik kouzelnického výstupu Josef Kaiser Smetanova Prodaná nevěsta patří v českých divadlech k jakémusi kultovnímu dílu, které se inscenuje v muzeálním, vesnickém hávu. K těmto inscenacím patří i plzeňská inscenace, která navíc vychází z plzeňských krojů v plzeňském divadle tradičně užívaných. Scénograficky se vrací k počátku našeho století, k alšovským malovaným prospektům. Inscenace se pokouší nalézt klíč ke spojení velice lidové, humorné a cituplné hudby s libretem, které představuje českou vesnici vlastně jako spolek vypočítavých vesničanů. Premiéra dne 12. října 2002 ve Velkém divadle. Sedmadvacetiletý hostující režisér Daniel Balatka se nezalekl ani nejnárodnější opery Bedřicha Smetany a začal v jejím příběhu hledat nové významy, vztahy a konflikty. Mařenka se stala možná víc chápající partnerkou než neposlušnou dcerou a trucující milenkou, Jeník je spíš člověk zkoušený osudem než venkovský milovník, Vašek bývá častěji nešťastný než komický. Ani Kecal starosvětsky a směšně nedohazuje ženicha, ale nebezpečně až ďábelsky ovládá okolí. Petr Dvořák, Plzeňský deník, 14. října 2002 24
RUSALKA Antonín Dvořák Dirigent Ivan Pařík Režie Jiří Nagy Scéna Sylva Marková, Tomáš Hrůza Kostýmy Iva Malíková Sbormistr Zdeněk Vimr II. dirigent Pavel Šnajdr, Jiří Štrunc Dramaturgie Zbyněk Brabec Choreografie Jiří Kyselák Videoprojekce Tomáš Hrůza Z bohatého operního odkazu Antonína Dvořáka se na našich jevištích udržela do současnosti především tři díla Jakobín a dvě pohádkové opery veselá Čert a Káča a lyrická Rusalka. Ta představuje vrchol operní tvorby Antonína Dvořáka. Libretista Jaroslav Kvapil zpracoval známý příběh o vodní víle, která se zamiluje do člověka, mnohokrát v činoherní, baletní i operní podobě ztvárněný před Dvořákem i po něm. V českých operních divadlech Dvořákova opera nikdy nemůže delší dobu chybět na repertoáru. Je dostatečně známá, a proto ji není zapotřebí příliš představovat. V kontextu repertoáru plzeňské opery chce být Rusalka typicky rodinným představením pro všechny generace našich diváků. Premiéra dne 4. listopadu 2006 ve Velkém divadle. Vzniklo přestavení, které podtrhuje lyrickou poezii i romantickou tragiku jedné z nejnárodnějších českých oper. Vzdává se sice možnosti objevovat nové filozofické významy či neobvyklé souvislosti, ale bez podbízení dokáže naplňovat krásou diváky všech generací. Petr Dvořák, Plzeňský deník, 6. listopadu 2006 26
ŠPANĚLSKÁ HODINKA Maurice Ravel SESTRA ANGELIKA Giacomo Puccini Hudební nastudování Jiří Štrunc Režie Zbyněk Brabec Po delší době uvádí plzeňská opera opět operní večer složený ze dvou jednoaktových děl (naposledy to byl Harlekýn se Sedlákem kavalírem). Tentokrát volba padla na Ravelovu Španělskou hodinku a druhou část z Pucciniho triptychu Sestru Angeliku. Obě díla spojuje doba jejich vzniku. Ravelova opera měla premiéru v roce 1911, Pucciniho zazněla o sedm let později. Aktovky nám ukazují dvě z mnoha dalších cest, kterými se ubíral vývoj opery po období romantismu na začátku 20. století. Svým dějem i svým zpracováním ovšem přinášejí obě díla na jeviště kontrast. Jestliže Sestra Angelika je dramatickým příběhem mladé šlechtičny, která porodila nemanželské dítě a musela odejít do kláštera, je Španělská hodinka výbornou moderní hudební komedií o ženě hodináře Torquemada Concepción, která se v době pravidelné nepřítomnosti svého manžela schází se svým milencem Gonzalvem. Hodinka v naší opeře jí po řadě vtipných komických situací přinese nového milence. Obě opery budou v Plzni uvedeny vůbec poprvé. Z Ravelova operního díla kdysi plzeňská opera hrála jeho operu-balet Dítě a kouzla a z Pucciniho triptychu se naposledy v roce 1976 hrála opera Gianni Schicchi. Španělská hodinka zazní v českém překladu, Sestra Angelika bude uvedena v italském originále s českými titulky. Premiéra dne 26. ledna 2008 ve Velkém divadle. 28
Vážení přátelé divadla a baletu zvláště, mám-li příležitost takto vás oslovit na počátku nové divadelní sezóny jménem baletního souboru, chtěl bych především poděkovat stálým návštěvníkům našich baletních představení za krásnou diváckou atmosféru, kterou velmi citlivě vnímáme a která přestupuje divadelní rampu, aby proměnila námi tlumočený příběh v citový prožitek. Jsem totiž přesvědčen, že právě balet, jeho nonverbální sdělnost unášená hudbou, má své nezastupitelné místo v repertoáru velkých divadel, aby v jejich žánrové pestrosti rezonovaly skutečně všechny tóny dramatických umění. A to je i cíl poctivého uměleckého snažení našeho souboru; cíl možná nedosažitelný z pohledu jedné divadelní sezóny, ale jistě viditelný v perspektivě uměleckého růstu souboru. Hledím-li na náš baletní soubor právě z perspektivy posledních let, mohu tu poukázat na repertoárové stálice, které přecházejí do této sezóny, tedy především Edith Piaf vrabčák z předměstí, originální taneční a hudební opus Libora Vaculíka a skladatele Petra Maláska, a také na Čajkovského Labutí jezero, které spolu s Louskáčkem téhož skladatele nabízí vstup do romantického světa klasického baletu. Nepochybně závažná okolnost při hodnocení vývoje a růstu baletního souboru je jeho schopnost přijmout a dotvářet nová choreografická díla, kde je třeba zvládat nejen moderní taneční a výrazové prvky, ale také všechny inscenační nástroje k dosažení právě potřebné dynamiky vizuální a hudební složky představení. Zkušenosti nabyté v minulých sezónách v dramatických titulech jako byly na příklad Malý pan Friedemann Psycho nebo Macbeth uplatnil soubor v představení Peer Gynt, v němž je Ibsenovo drama s Griegovou hudbou tlumočeno neoklasickou baletní formou. Toto představení přechází rovněž do nové sezóny. Důležitým posláním divadla je jeho výchovné působení, samozřejmě i na dětské obecenstvo. Baletní soubor bude i v nadcházející sezóně nabízet dětskému divákovi vedle již zmíněného Louskáčka též Zahradu na motivy knihy Jiřího Trnky, v níž se tanec a výtvarná složka snaží probudit tu část dětské fantazie, která bývá někdy otupována šablonou konzumní zábavy. A rozverné situace v tomto představení jistě oživí i fantazii diváka dospělého. Do nové sezóny vstupuje baletní soubor dvěma žánrově odlišnými tituly. Především je to romantická Coppélia, jejíž skladatel Léo Delibes se nechal inspirovat pohádkovým příběhem E. T. A. Hoffmanna o oživlé loutce. I když od premiéry Coppélie uplynulo více než 130 let, vrací se k němu repertoár snad všech velkých baletních souborů, neboť je to vždy příležitost prezentovat baletní klasiku a také uplatnit inscenační a režijní nápaditost. I naše Coppélie chce takové příležitosti využít. Druhým titulem bude příběh Čachtické paní, v němž jeho autoři Libor Vaculík a Petr Malásek využívají tance k tlumočení dramatických událostí, emocí a vášní. Pro soubor představuje tato inscenace právě krok k onomu cíli moderního divadla, v němž umělecké výkony i technické možnosti souznějí s citovým prožitkem diváka. Přál bych si do nové sezóny, aby s každým baletním představením přibývalo nových diváků, jejichž umělecký zážitek bude spoluvytvářet onu atmosféru překračující divadelní rampu a s námi tak umocňovat vyznění díla. Byl by to šťastný krok k vytýčenému cíli. Jiří Pokorný, šéf baletu 30
balet
COPPÉLIA Clément Philibert Léo Delibes Libreto Charles Nuitter, Arthur Saint-Leon Úprava libreta Jiří Pokorný Choreografie a režie Jiří Pokorný Scéna a kostýmy Josef Jelínek Dirigenti Pavel Šnajdr, Jiří Petrdlík Výčet romantických baletů by nebyl úplný bez Coppélie, oživlé loutky, kterou nechává vždy znovu tančit dramaturgie snad všech velkých baletních souborů. Skladatel Clément Philibert Léo Delibes (1836 1891) se nechal inspirovat pohádkovým příběhem Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna (1776 1822) Der Sandmann (Pískař) a dodejme hned, že jiný příběh tohoto umělecky všestranně nadaného pruského vládního rady Louskáček nabyl baletní podoby v r. 1892 díky P. I. Čajkovskému. Coppélia měla premiéru v pařížské Opeře v roce 1870 a v historii baletu má své pevné místo právě díky choreograficky vděčné loutce. Ale abychom nekřivdili skladateli, také díky hudbě, která je snad nejzdařilejším skladatelovým opusem. Léo Delibes byl ve své době úspěšným skladatelem operetní hudby psal operety pro Offenbachovo divadlo Bouffes Parisiens a vedle Coppélie má v baletu své stálé místo i jeho Sylvie z r. 1876. Každé nové nastudování Coppélie znamená pro baletní soubor velikou příležitost prokázat svoji preciznost a zdatnost v klasickém repertoáru a pro diváka je to vždy milé a rozmarné představení s krásnou hudbou. Pro milovníky baletu ovšem bonbónek, který stojí za to si ho opakovaně vychutnat. Premiéra dne 13. října 2007 ve Velkém divadle. Zásluhu na tom, že Coppélia patří mezi prvoligová baletní díla stejně jako například Labutí jezero, má především hudba. Delibes ji na sklonku 19. století jako vůbec první v historii použil k vytvoření charakteristiky postav a přehledně líčí divákům hrdiny příběhu pomocí jakési symfonické kresby. Jiří Needrle, MF DNES, 7. října 2005 32
ČACHTICKÁ PANÍ Petr Malásek Libor Vaculík Hudba Petr Malásek Režie, choreografie a libreto Libor Vaculík Scéna Martin Černý Kostýmy Roman Šolc Baletní soubor přichází opět s taneční lahůdkou tentokrát se jedná o taneční muzikál, jehož autorem hudby je Petr Malásek Čachtická paní. V hlavní roli se představí Radka Fišarová známá jako Edith Piaf. Režisér, choreograf a libretista Libor Vaculík se nechal inspirovat románem Joža Nižnánského Čachtická paní. Děj románu se odehrává na rozhraní 16. a 17. století a čerpá látku ze skutečných událostí. V té době vládne Čachticím hraběnka Alžběta Báthoryová. O hraběnce kolují zvěsti, že vraždí mnoho nevinných dívek a vyžívá se v jejich mučení jen proto, aby se mohla koupat v jejich krvi, a tím si zachovat mládí a krásu. Příběh jako stvořený pro tanečně muzikálové zpracování, který zcela jistě zaujme náročného diváka a doufejme, že se tak jako Edith vrabčák z předměstí stane nejen pro plzeňského diváka divadelním bestsellerem. Pro úplnost dodejme, že texty písní jsou z pera Václava Kopty. Premiéra dne 15. března 2008 v Komorním divadle. 34
EDITH VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ Petr Malásek Libor Vaculík Choreografie a režie Libor Vaculík Hudební režie Petr Malásek Dirigent Jan Chalupecký Scéna a kostýmy Jan Dušek Asistent choreografie Miroslava Pešíková-Fialová Hlasový poradce Eduard Klezla Osudy slavné francouzské šansoniérky převedl do jevištní podoby přední český choreograf Libor Vaculík, autor libreta i režisér inscenace. Inscenace mapuje životní cestu Edith Piaf od prvních písniček v pařížských ulicích přes slavné kabarety až po triumfální vystoupení v Olympii. Od tuláckého dětství přes bouřlivé mládí po zralý věk ve světě show-businessu, zachycuje její osudové lásky i souboj s alkoholem, drogami a zákeřnou nemocí, které nakonec předčasně podlehla. Vzlety a pády Edith Piaf se staly impulsem k hledání nové formy vyjádření. Vznikl tak taneční muzikál divadelní forma v českém divadle nová a unikátní. V inscenaci zní nejslavnější a nejkrásnější šansony Edith Piaf ve strhujícím podání Radky Fišarové, světově nejmladší představitelky titulní role muzikálu Evita. Premiéra dne 27. května 2000 v Komorním divadle. Život a kariéra Edith Piaf je legendou. Pokusil jsem se divadelními prostředky prchavého umění, jakým je tanec, vzdát hold slavné zpěvačce. Z hvězdného prachu, který po ní zbyl, jsem skládal mozaiku. Předestřít divákům celý její životní příběh, se všemi událostmi, detaily a zákulisím nebylo možné, asi žádný umělecký útvar by nemohl zachytit fenomén Piaf, ten se dal prožít jen jedinkrát a jedinou osobou tou byla Edith Piaf. Libor Vaculík 36
LABUTÍ JEZERO Petr Iljič Čajkovskij Libreto V. P. Begičev, F. V. Gelcer Dirigent Pavel Šnajdr Choreografie a režie Jiří Němeček ml. Kostýmy a scéna Josef Jelínek Asistent choreografie Jan Kadlec Labutí jezero patří mezi stěžejní díla velikána novoromantického údobí ruské hudby Petra Iljiče Čajkovského, žáka petrohradské konzervatoře a učitele hudební teorie na moskevské konzervatoři, autora řady symfonií, suit, několika orchestrálních fantazií, deseti oper a tří baletů. Premiéru mělo v Moskvě 20. dubna 1877 v choreografii pozdějšího baletního mistra Národního divadla v Praze Václava Reisingera na libreto V. P. Begičeva a F. V. Gelcera. V Plzni bylo Labutí jezero poprvé uvedeno v roce 1940 Josefem Judlem, podruhé 25. června 1955 v choreografii a režii šéfa baletu Jiřího Němečka, který v plzeňském divadle úspěšně působil šest sezón. Není tedy náhodou, že jeho syn J. Němeček ml. přijal s radostí naši nabídku k novému nastudování tohoto čarovného pohádkového příběhu, který je dnes nejhranějším klasickým baletem, uváděným na všech baletních scénách světa. Premiéra dne 16. listopadu 2002 ve Velkém divadle. Hudební skladatel P. I. Čajkovskij vytvořil ve svých třiceti letech jednoaktový balet Jezero labutí pro dětské představení. O pět let později napsal libreto podle německé pohádky a hudbu k baletu, který nazval Labutí jezero. Příběh, v němž prince uchvátí při lovu krása jedné z labutí, si podmaní každého diváka a nepustí ho až do dramatického závěrečného souboje se zlou mocí Rudovouse. Mgr. Jiří Sekanina 38
LOUSKÁČEK Petr Iljič Čajkovskij Choreografie a režie Jiří Kyselák Dirigent Pavel Šnajdr Scéna a kostýmy Josef Jelínek Asistenti choreografie Jan Kadlec, Ondřej Boháč, Michaela Musilová, Michaela Koutníková Po úspěšném uvedení Labutího jezera se baletní soubor DJKT opět obrátil k dílu Petra Iljiče Čajkovského a přinesl baletní pohádku Louskáček. Na rozdíl od čistě romantického Labutího jezera je Louskáček odrazem dětské fantazie, alespoň té generace, jež podléhala čaromoci pohádek o krásných princeznách a statečných princích, o proměnách věcí nebo kouzelných bytostech. Avšak pohádkový příběh o proměně obyčejného louskáčka ve statečného prince a malého děvčátka v půvabnou princeznu jistě upoutá i dnešního dětského diváka, který je již asi nadměrně saturovaný počítačovými superhrami, a romantické melodie a půvaby klasického tance určitě potěší dospělého diváka, kterému připomenutí dětských snů a představ může být příjemným vytržením z uspěchané reality. Zhlédnout Louskáčka znamená vydechnout uprostřed shonu a nechat se alespoň na chvíli unést romantikou, která přece jen patří do našeho života. Premiéra dne 20. listopadu 2004 ve Velkém divadle. Pohádka o malé Mášence, které se zdá na Štědrý večer kouzelný sen o krásném princi, nadělila radost nejen dospělým, ale snad také nejmladším divákům. Ohlas v publiku naznačil, že vánočnímu tajemství ráda propadne i dnešní generace dětí, obdivující v literatuře třeba Harryho Pottera. Petr Dvořák, Plzeňský deník, 22. listopadu 2004 40