Buněčný cyklus, spojení se signálními cestami a molekulární mechanismy onkogeneze

Podobné dokumenty
Buněčný cyklus a molekulární mechanismy onkogeneze

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

ONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii

Onkogeny a nádorové supresory

Buněčný cyklus. When a cell arises, there must be a previous cell, just as animals can only arise from animals and plant from plants.

Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina

INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II

Struktura a funkce biomakromolekul

MUDr. Iva Slaninová, Ph.D. Biologický ústav LF MU

BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY

Mgr. Veronika Peňásová Laboratoř molekulární diagnostiky, OLG FN Brno Klinika dětské onkologie, FN Brno

arise from animals and plant from

růstu a buněčného dělění

EPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická

Nádorová transformace buněk. Marie Kopecká, Biologický ústav LF MU Brno 2006

Senescence v rozvoji a léčbě nádorů. Řezáčová Martina

Biomarkery - diagnostika a prognóza nádorových onemocnění

Buněčný cyklus, onkogeny a nádorové supresory

Buněčné jádro a viry

Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

Elementy signálních drah. cíle protinádorové terapie

Buněčný cyklus - principy regulace buněčného růstu a buněčného dělění

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

Nádorová onemocnění. rostou v původním ložisku, zachovávají charakter tkáně, ze které vznikly

Struktura a funkce biomakromolekul

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Mechanismy hormonální regulace metabolismu. Vladimíra Kvasnicová

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor)

Regulace enzymových aktivit

Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

(Vývojová biologie) Embryologie. Jiří Pacherník

Intracelulární Ca 2+ signalizace

zvyšování počtu jednotlivých mikroorganismů roste počet živých buněk exponencio- nálně otevřeném systému

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Nádorová onemocnění NÁDORY BENIGNÍ

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

Buněčné kultury Primární kultury

Maligní nádory. Nádorová onemocnění. Protoonkogeny. Maligní nádorová onemocnění. Protoonkogeny - amplifikace sekvence DNA.

Zárodečné mutace a nádorová onemocnění


PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Genetická kontrola prenatáln. lního vývoje

Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Genová etiologie nemocí

7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Buněčné kultury. Kontinuální kultury

RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná

Kongres medicíny pro praxi IFDA Praha, Hotel Hilton 27.září 2014

HD - Huntingtonova chorea. monogenní choroba HDF (CAG) 6-35 (CAG) čistě genetická choroba?

Souhrn 4. přednášky. Genetické metody

Inhibitory ATR kinasy v terapii nádorů

PŘENOS SIGNÁLU V BUŇCE. Nela Pavlíková

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

Buněčné kultury. Kontinuální kultury

STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL

Kmenové buòky a vznik nádorového onemocnìní Tumorigeneze jako onemocnìní kmenových bunìk (3. èást)

Molekulární mechanismy vzniku a vývoje mesenchymových a neuroektodermových nádorů. Zdeněk Kolář

Buněčná biologie, nádorová transformace, onkogeny a supresorové geny

AMPK AMP) Tomáš Kuc era. Ústav lékar ské chemie a klinické biochemie 2. lékar ská fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Regulace metabolických drah na úrovni buňky

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B10, 2015/2016 Ivan Literák

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

1. Genetická a molekulárně biologická podstata nádorové transformace

Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka,

Lekce z analýz genových expresních profilů u MM a návrh panelu genů pro ČR. Mgr. Silvie Dudová

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

Lékařská genetika a onkologie. Renata Gaillyová OLG a LF MU Brno 2012/2013

Zevní faktory vzniku nemocí. Biomedicínská technika a bioinformatika Prof. MUDr. Anna Vašků, CSc. Ústav patologické fyziologie LF MU Brno

Nádorové kmenové buňky - CSCs (Cancer stem cells)

SLEDOVÁNÍ BIOLOGICKÉ AKTIVITY KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU METODOU REAL - TIME PCR

Globální pohled na průběh replikace dsdna

BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí

Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B11, 2016/2017 Ivan Literák

Prognostické a prediktivní markery - část II. prof. MUDr. Ondřej Topolčan, CSc. Centrální laboratoř pro imunoanalýzu, FN a LF UK Plzeň

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Mutace s dobrou prognózou, mutace se špatnou prognózou omezené možnosti biologické léčby pro onkologické pacienty

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

TUBULIN-FOLDING COFACTOR A (TFC A) u Arabidopsis

Bakteriální transpozony

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce

Mitochondriální genom, úloha mitochondrií v buněčném metabolismu, signalizaci a apoptóze

Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl

Buněčný cyklus. G0 M G1 G2 Aleš Hampl S. Replikace DNA. Buněčný cyklus skládající se z fází G1, S, G2 a M

Regulace enzymové aktivity

PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY

Antivirotika. Včetně léčby AIDS

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

Transkript:

Buněčný cyklus, spojení se signálními cestami a molekulární mechanismy onkogeneze MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc. Přehled regulace buněčného cyklu Základní terminologie: Cycliny evolučně konzervované proteiny s homologními oblastmi; jejich buněčná hladina výrazně osciluje během buněčného cyklu vlivem transkripční regulace a různě rychlé degradace proteinu. Cycliny jsou katalytické podjednotky aktivních cyklin-cdk komplexů. CYKLINY A, B1, D(1,2,3), E Cyclin-dependentní kinázy (cdks) protein-kinásy vyžadující jako katalytickou podjednotku cyklin a jejich aktivita je regulována fosforylací a defosforylací a pomocí cdk-inhibitorů. CDK 1,2,3,4,6,7 Cdc25 fosfatasy defosforylují cdk na N-konci a tím je aktivují. Substráty cyklin-cdk komplexů nejdůležitější je the retinoblastoma protein (Rb). Rb rodina: Rb, p107, p130. Cdk inhibitory váží se na a inaktivují cyclin-cdk complexy. E2F transkripční faktory heterodimery E2Fs (1-5) a DPs (1,2) aktivují transkripci genů důležitých pro syntézu DNA. Aktivita E2F transkripčních faktorů je inhibována Rb proteinem, event. p107 a p130. Pouze de(hypo)fosforylovaný Rb protein inhibuje tuto transkripční aktivitu. Po fosforylaci cyklin-dependentními kinasami je Rb protein inaktivní. Cílové promotery pro E2F: DNA polymerasa α, dihydrofolát-reduktasa, thimidin kinasa, Cyclin E, cyclin A, c-myc, E2F-1 (pozitivní zpětná vazba), cdc6. 1

Přehled cyklin-cdk komplexů a regulace během buněčného cyklu Fáze buň. cyklu Cyclin-cdk komplex inhibitor aktivace Substrát(y) G1 Cyklin D/cdk 4,6 p16 family, p21 family CAK, Cdc25A Rb protein G1/S Cyklin E/cdk 2 p21 family CAK, Cdc25A Rb protein, NPAT, cdc6 S Cyklin A/cdk 2 (Cyklin A/cdk 1) p21 family CAK, Cdc25 Rb protein, pre- RC, E2F G2/M Cyklin B/cdk 1 (Cyklin A/ cdk 1) (cdk1= cdc2) p21 family CAK, Cdc25C Mitotické proteiny (APC, laminy, kondensiny) Cdk inhibitory INK4 rodina: p16 (INK4a), p15 (INK4b) p18 (INK4c) p19 (INK4d) Inhibují pouze cyclin D/cdk 4,6 complexy p21 (Cip1) family p21 (Cip1, WAF1), p27 (kip1), p57 (Kip2) Univerzální inhibitory, inhibují cyklin D/cdk 4,6 complexy i cyklin E/cdk2 a cyklin A/cdk2 complexy. p14arf (p19arf u myši) stabilizuje p53 protein 2

3

Nefosforylovaný Rb blokuje transkripci Vysoká hladina E2F sekvestruje Rb od promoteru Fosforylace Rb komplexy cdk-cyklin inaktivuje Rb Onkogenní proteiny DNA virů inaktivují Rb Absence E2F-1 znemožňuje vytvoření represorového komplexu RB-E2F Buněčné procesy, které mají následek vystoupení z buněčného cyklu nebo přechodný blok v buněčném cyklu. Diferenciace. Diferencované buňky jsou vetšinou v G0 fázi buněčného cyklu. Terminální diferenciace norm. nedovoluje návrat do buněčného cyklu (neurony, myocyty). Diferencované buňky mají specifickou morfologii a exprimují specifické markery pro příslušnou tkáň. Blok a výstup z buněčného cyklu je zprostředkován tkáňově specifickými transkripčními faktory, které aktivují expresi blokátorů buněčného cyklu (např. inhibitorů cdk) Senescence (buněčné stárnutí). Replikativní senescence má za následek výstup z buněčného cyklu do G0 fáze. Z tohoto stavu nejsou norm. buňky schopny vrátit se do buněčného cyklu. Senescentní buňky mají specifickou morfologii a exprimují specifické markery. Buňky: normální imortalizované - transformované Checkpoints buněčného cyklu. Přechodný blok v buněčném cyklu po signálu (např. poškození DNA) Trvalé defekty v regulaci buněčného cyklu: Trvale porušená regulace buněčného cyklu u nádorových buněk. Většinou porucha regulace v G1 fázi a/nebo porucha kontrolních bodů 4

Cell cycle checkpoints (kontrolní body buň. cyklu) Checkpoints umožňují zpomalit nebo zastavit buněčný cyklus při poškození DNA, neúplné replikaci nebo chybě při sestavování mitotických chromosomů. - restriction point regulační bod v G1 fázi, po kterém je již buňka předurčena k dokončení buněčného cyklu nezávisle na přítomnosti mitogenů. - DNA replication checkpoint (v G2/M) buňka kontroluje v G2 fázi, zda nedošlo k chybám při replikaci a zda replikace byla kompletní. Po replikaci dojde vždy k mitóze, ale výjimečně v některých buňkách dochází k endoreduplikaci (opakování replikace bez mitózy). - spindle assembly checkpoint zajišťuje správnou segregaci chromosomů při mitóze. - DNA damage checkpoint(s) při poškození DNA může buňka zpomalit nebo zastavit cyklus v G1, S, i G2 fázi. Cytokinesa: konečný stupeň dělení buněk oddělení cytoplasmy 5

Analýza fází buněčného cyklu pomocí průtokové cytometrie 6

Anaphase promoting complex (APC) Je nutný pro dokončení mitózy a segregaci chromosomů. Specifický komplex umožňující rychlou degradaci proteinů. Signální cesty mitogenů a receptorů růstových faktorů konvergují při positivní regulaci G1 fáze (vstupu do S-fáze). 7

Přechod G1 S 1. Retinoblastoma protein: Rb >>> P-Rb aktivní inaktivní 2. Akumulace konc. cyklinů a cdk kinas, které fosforylují Rb Cyklin D-cdk 4,6 Cyklin E-cdk 2 Cyklin A-cdk 2 Akumulace proteinů nutných pro syntézu DNA: Thymidin kinasa, DNA polymerasa a, DHFR, cyklin A, cyklin E. Promotery jsou aktivovány E2F. 8

MAPK signální cesta zahrnuje kaskádu fosforylací třemi hlavními kinázami, Raf, MEK a ERK: RAS signalizace (ras: H-ras, K-ras, N-ras GTP-vázající membránové proteiny, s GTPázovou aktivitou), aktivní forma: GTP-ras (mutované ras proteiny jsou konstitutivně aktivní) u nádorů) RAF = MAP kinase kinase kinase (MAPKKK) MEK = MAP kinase kinase (MAPKK) ERK = MAP kinase (MAPK), extracelulárně regulovaná kináza (extracellular signalregulated kinase) proteinové substráty 9

Poruchy funkce regulátorů buněčného cyklu u nádorových buněk Cykliny: Cyklin D amplifikace genu, zvýšená exprese Cyklin E zvýšená exprese, porušená degradace Cyklin-dependentní kinasy: Cdk4 amplifikace, zvýšená exprese, mutace Cdk6 zvýšená exprese, amplifikace Cdc25A zvýšená exprese Rb protein: Mutace, delece = ztráta funkce Cdk inhibitory: p16(ink4a) mutace, delece, methylace promoteru = snížená exprese (p21, p27 zvýšená degradace) p53 protein bodové mutace Familiární formy nádorů Gen Lokus Somatické mutace u nádorů Rb 13q14 Retinoblastom osteosarkom, SCLC, p53 17p13 Syndrom Li-Fraumeni, většina nádorù NF1,2 17q11; 22q12 Neurofibromatosa typ 1,2 neurofibrom,.. p16 9p21 "Familiární" melanom melanom, ca. pankreatu, ca. plic,... WT1 11p13 Wilmsův tu. Další geny: BRCA 1,2, FHIT, APC, VHL, p300 10

ONKOGENY x SUPRESOROVÉ GENY Aktivace buněčných onkogenů: - bodové mutace (ras) - zvýšená exprese (transkripce) (jun,neu,.) - amplifikace genu (myc, myb, EGFR, cyklin D1.) - translokace do blízkosti silného promotoru/enhanceru (c-myc) - vytvoření chimerického proteinu translokací Abl-Bcr t(9;22) Pax3-FKHR t(2;13) - zvýšená stabilita proteinu bodové mutace a fúze translokací: vznik dominantního onkogenu Inaktivace supresorových genů: - bodové mutace (Rb, p53) - delece různého rozsahu (od několika bazí po ztrátu lokusu (LOH) - snížená exprese (transkripce) methylace promoteru (p16) - zvýšená degradace proteinu (p53 x mdm2) Genom retroviru: 2 identické molekuly RNA (každá 35S), cap na 3 -konci, polya na 5- konci sekvence RNA kóduje: gag - strukturní proteiny virové kapsidy pol - reverzní transkriptasu (+ proteasu) env - virový obal R U5 S.d. Ψ Gag Pol Env U3 R 11

Onkogenní DNA viry. Virus: Onkoprotein: Genom (kb): SV-40 virus large T Ag 5 Polyomavirus middle T (large T) 5 Adenoviry (Ad12) E1a (E1b) 35 Papilomaviry (HPV16) E7, E6 8 Hepatitis B viry Herpesviry, Epstein-Barr virus Poxviry Ras-signalizace RAS proteiny mohou být aktivovány (např. změna aminokyseliny v pozici 12 a 13 u K-ras, 61 u H- ras), a stanou se tak onkogenními mutace časté v nádorových buňkách. Fyziologicky jsou RAS proteiny aktivovány signálními cestami, např. epidermálním růstovým faktorem přes EGFR (=EGF receptor). Při hyperstimulaci ras proteiny aktivují checkpoint který má za následek blok v G1 fázi buněčného cyklu za předpokladu, že ostatní proteiny regulující buň. cyklus nejsou mutovány nebo inaktivovány (p16, p14arf, p53) Tento ras-indukovaný blok připomíná blok v b. cyklu při senescenci. Jestliže ras signální cesta je hyperstimulována (např. mutací) při současné inaktivaci supresorového genu (p16, p14arf, p53) nastává deregulace buněčného cyklu a vznik nádoru (u myší). Ras aktivita je za fyziologických podmínek nutná pro překonání G1/S bariéry, stimulací ras se zvyšuje hladina cyklinu D. Ras aktivuje: MAPK signální cestu a PI3K signální cestu (PIP3 Akt kináza důsledkem je zvýšená hladina cyklinu D posttranskripčně, translokace p21 a p27 do cytoplasmy). 12

13

14

Knock-out myši: GENOTYP FENOTYP Rb -/- embryon. letalita poruchy diferenciace nervových a krevních b., zvýš. apoptosa, abn. mitosy, pituitární tumory E2F-1 -/- viabilní ---> dysplasie exokrinních žláz, testikul. atrofie, pozdní nádory Ink4a lokus -/- viabilní ---> predisposice k tu. (fibrosarkom, lymfom) (p16 Ink4a +p19arf) p19arf -/- viabilní predisposice k tu. (fibrosarkom, lymfom) p16 Ink4a -/- viabilní zvýšená incidence tu. (melanom), hyperplasie thymu p21 -/- normální fibroblasty defektní v kontrole G1 fáze p27 -/- gigantismus, hyperplasie mnoha tk., pituitární tu, dysplasie retiny p53 -/- zvýšená incidence nádorů různých typů (zejména lymfomy a sarkomy) p107 -/- normální p130 -/- normální p107 -/-, p130 -/- neonatální letalita defekty ve vývoji končetin p300 -/- nebo CBP -/- embryon. letalita embryon. fibroblasty rostou pomalu 15