1
TYCHO BRAHE 2013 Byl nám blízký už od školních let, vlastně i celému národu. Zvláště vyprávění o jeho nemožnosti se vymočit. Působil na Hradčanech za vlády císaře Rudolfa II. Působil jako astrolog, astronom a alchymista. Větší slávu si později získal spíše jako alchymista, vše podrobně popisující. 2
Tělo bylo exhumováno 2001 za přítomnosti také dánských specialistů. Hrobku měl v dnešním Týnském chrámu. Použitím nemodernější techniky byly zkoumány jeho vlasy a vousy. Měla být vyřešena záhada jeho úmrtí, snad otrava rtutí nebo prasknutí močového měchýře. 400 let po jeho skonání dvouměsíční vlasy a několikadenní vousy neprokázaly významnější obsah rtuti! Na výstavním panelu, s poučením pro laickou veřejnost byl údaj o obsahu rtuti ve vlasech uveden v miligramech rtuti v jednom gramu vlasů tedy jasně smrtící dávka! Nepozorní odborníci tak totálně zpochybnili smysl předrahého výzkumu! Dávka měla být uvedena správně v mikrogramech rtuti v jednom gramu vlasů (či ještě menších jednotkách)! Je to pěkná blamáž pro Čechy, ještě že zahraniční návštěvníci výstavy česky neuměli! Neznámý ale pozornější náš návštěvník pak na panelu jednotky opravil fixem a to docela zadarmo, na rozdíl od věhlasných učenců! Tycho Brahe měl nosní protézu z mědi a zinku. O nos přišel při vědecké hádce učenců, v putyce. Celý život pak chodil s viditelně špatnou nosní protézou. Petr Vok z Rožmberka rád pořádal vinné pitky, s obžerstvím, na svém hradě. Pozval si na jednu i Tychona Brahe. Vědátor tam prý nadměrně popíjel víno a potřeboval si odskočit. Společenská etiketa tehdy nedovolala vzdálit se od jihočeského vladaře. Mohlo se stát, že mu ledvinový kamínek ucpal vývod z močového měchýře, ten pak praskl. K úmrtí vědce se takto písemně a domněle vyjádřili dva tehdejší němečtí lékaři. Skonal 11 dnů po banketu. Z výstavy jsem se vydal domů elektrickou tramvají. I já jsem v ní zažil dobrodružství. Z počátku jízdy celkem nic, pak ale, pod Olšanskými hřbitovy nastoupili dva statní revizoři. Začal masakr. Pražané už nemají peníze ani na tu jednu jízdenku. Jeden revizor kasíroval 800 korun od černého pasažéra vpředu, druhý se blížil na záď vozu. Chtěl vidět jízdenku mladého venkovského, čerstvě amnestovaného kriminálníka, jeho dialekt ani intonace hlasu nebyly pražské. Revizoři chtěli 800 korun nebo jeho občanský průkaz. Prý on nic nemá; takže si prý společně vystoupí. Souhlasil a natáhl si kapuci na hlavu, tu opřel bezstarostně o okno. Řidič tramvaje náhle a prudce zabrzdil, revizoři upadli na zločince. Na mne sedícího, dopadla jenom listonoška i s těžkým vozíkem pošty. Přežili jsme to, zatím bez krve. Připravil jsem si foťák a jel s nimi dále. Trojice skutečně vystoupila. Gauner s nimi chvilku postál, pak vyběhl do protější stanice. Pokřikoval na revizory sprosté nadávky a hrozil jim pěstí. Bezradní revizoři ho ani nepronásledovali, nemuseli by to nakonec ani přežít. Jen si bezmocně zapálili cigarety v polozasklené staniční budce (tam se nesmí kouřit). Kolemjedoucí policejní hlídka zastavila a dala jim pokutu za kouření v prostoru pro nekuřáky! Odpolední tramvají jsem se vrátil zpět, k našemu domu. Ani tam nebyl klid. Žlutý Desprát Vietnamec s textilem, se před krámem pral s urostlým, amnestovaným kriminálníkem. Ukradl mu sluneční brýle (vyrozuměl jsem to z pokřiku). Druhý Žlutý Desprát Vietnamec s potravinami, také zápolil rvačkou se třemi amnestovanými vězni. Jeden jako hrál na kytaru, druhý bleskurychle otevřel 3
dveře jeho krámu, třetí ukradl tři časopisy z regálu (celkem za asi 30 korun, taková je dnes bída v Praze)! Takhle, bez preventivní policejní gumoléčby pendrekem skončí i naše vytoužená demokracie. Zlosynové zvítězí nad slušnými lidmi! V jakém to důstojném poklidu tenkrát vlastně Tychone Brahe zemřel. Miloš Nekvasil 4
5
6
7