Právní prostředky ochrany průmyslového vlastnictví JUDr. Petr Kupka

http://pravniradce.ihned.cz/prirucka Právní prostředky ochrany průmyslového vlastnictví JUDr. Petr Kupka 5 2003 Duševní vlastnictví čili nehmotné statky nejsou podle platného práva věcmi ani právy samými, jsou však předmětem společenských vztahů. Za pojmový znak nehmotného statku bývá považována v souladu s tímto vymezením tzv. potenciální ubiquita, 1) tj. schopnost být kdykoliv a na jakémkoliv místě současně i následně vnímán a užíván neomezeným počtem subjektů bez újmy na podstatě či funkci nehmotného statku. Právo průmyslového vlastnictví 2) pak tvoří specifickou oblast právního řádu, která je svým rozsahem ve vztahu k pojmu duševního vlastnictví užší. 1. Průmyslové vlastnictví....................................... I Národní a mezinárodní rámec ochrany průmyslového vlastnictví..... I Průmyslová práva a způsoby jejich porušování................. I 2. Právní prostředky ochrany průmyslového vlastnictv................. III Správní prostředky ochrany průmyslového vlastnictví............ III Občanskoprávní prostředky ochrany....................... VII Obchodněprávní prostředky ochrany........................ XI Trestněprávní ochrana................................. XII I

M O N I T O R P O R A D N A F Ó R U M P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A P R Á V O R U B R I K A T É M A 1. PRŮMYSLOVÉ VLASTNICTVÍ Průmyslová povaha je charakteristickým rysem průmyslových práv. 3) Tato povaha znamená, že tato práva se zhodnocují až svým hospodářským čili průmyslovým užitím a tato opakovaná průmyslová využitelnost bývá kritériem pro udělení právní ochrany. Právo se v případě jednotlivých předmětů průmyslového vlastnictví účastní již na jejich pojmovém vymezení jako objektů občanskoprávních vztahů, neboť např. ne každé technické řešení je patentovatelným vynálezem ve smyslu právním. Průmyslová práva se vyznačují absolutní výlučnou povahou, působí erga omnes. Právo k předmětu průmyslového vlastnictví lze např. prodat, zastavit, lze vést výkon rozhodnutí nebo je lze spoluvlastnit. Významnou zásadou je rovněž princip teritoriality ochrany průmyslových práv, čili územně ohraničeného působení právní ochrany těchto práv. Průmyslová práva jsou chráněna vždy na určitém území, které v zásadě splývá s územím, na němž je platný určitý právní řád. Dalšími významnými rysy průmyslových práv je zejména souběh práv osobních a majetkových, časově omezená doba ochrany, formalita ochrany registrační zásada a veřejnoprávní poplatkový princip. NÁRODNÍ A MEZINÁRODNÍ RÁMEC OCHRANY PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ Právní předpisy, upravující průmyslové vlastnictví, jsou speciální úpravou vzhledem k úpravě občanskoprávních vztahů. Základní procesní normou je pak správní řád 4) a jednotlivé normy průmyslového vlastnictví obsahují speciální odchylky od tohoto subsidiárního právního předpisu. Těžištěm ochrany průmyslového vlastnictví z hlediska mezinárodního práva je zejména Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 (dále jen Pařížská úmluva ) a Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen Dohoda TRIPS ). Česká republika, resp. její právní předchůdce (ČSSR), přistoupila k Pařížské úmluvě ratifikací roku 1967. Předmětem ochrany průmyslového vlastnictví jsou patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory nebo modely, tovární nebo obchodní známky, známky služeb, obchodní jméno a údaje o provenienci zboží nebo označení jeho původu. Pařížská úmluva rovněž zavedla dvě významné vymoženosti, a to asimilační režim 5) a právo přednosti. 6) Unijní země jsou povinny zajistit svým příslušníkům účinnou ochranu proti nekalé soutěži, přičemž nekalou soutěží se rozumí každá soutěžní činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v průmyslu nebo v obchodě. Dohoda TRIPS je součástí Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) podepsané dne 15. dubna 1994 v Marrakeši. 7) Dohoda TRIPS představuje minimální úroveň ochrany práv k duševnímu vlastnictví, kterou se všichni členové WTO zavazují poskytovat. Závazky signatářských států TRIPS představují (příkladmo): stanovení obecných zásad řízení, týkající se dodržování práv, zejména oprávnění stran žádat soudní přezkoumání správního rozhodnutí; možnost majitelů průmyslových práv být zastoupeni nezávislým právním zástupcem, právo zdůvodnit své nároky a předkládat příslušné důkazy; soudní pravomoc rozhodnout předběžně; pravomoc soudních orgánů nařídit straně, aby upustila od porušování, s cílem mimo jiné zabránit propuštění dováženého zboží, které představuje porušení průmyslových práv, do obchodní sítě ihned po proclení takového zboží; soud může rovněž nařídit porušovateli, aby zaplatil majiteli práva výdaje, jež mohou zahrnovat i příslušný honorář právního zástupce; pravomoc soudních orgánů nařídit, aby zboží, které shledaly jako narušující, bylo bez jakékoliv náhrady odstraněno z obchodní sítě; odstranění materiálu a nástrojů, jež byly využívány převážně k vytvoření zboží, porušujícího práva majitele průmyslového vlastnictví bez náhrady; soudním orgánům může být udělena pravomoc nařídit porušovateli, aby oznámil majiteli práva totožnost třetích osob, zapojených do výroby či distribuce porušujícího zboží nebo služeb a jejich distribuční síť; soud může žádat po žalobci, aby prokázal jakýmikoliv přiměřeně dostupnými důkazy, že je majitelem práv a že jeho právo je porušováno, nebo že takové porušení bezprostředně hrozí a nařídit mu, aby poskytl záruku nebo odpovídající jistotu, jež by postačila na ochranu odpůrce a zabránila zneužití; zajištění, přinejmenším v případech úmyslného padělání ochranné známky, trestního řízení a trestů. PRŮMYSLOVÁ PRÁVA A ZPŮSOBY JEJICH PORUŠOVÁNÍ Průmyslové vlastnictví jako předmět právní ochrany se vyznačuje tím, že právě teprve společenské uplatnění jednotlivých předmětů průmyslového vlastnictví přináší skutečné naplnění jejich smyslu. To je patrné zejména v případě vzniku nových technických řešení, neboť většina případů vzniku těchto technických řešení vychází přímo, či nepřímo z dosavadního stupně vývoje a úrovně stavu techniky a výsledkem je vždy něco světově nového. Do této části průmyslového vlastnictví lze řadit zejména vynálezy, užitné a průmyslové vzory. Porušováním průmyslových práv je nutno rozumět zejména napodobování v nejširším slova smyslu, přičemž toto jednání je chápáno jako nepoctivé, tedy z právního hlediska nepřípustné, neoprávněné, a to zejména v případě, že k němu dochází v oblasti výroby a obchodu za účelem neoprávněného dosažení zisku. Napodobováním je např. kopírování designu či technických zařízení, padělání výrobků nebo nelegální označování výrobků, služeb či firem. Většinou jde o činnost vědomou, plánovanou a mnohdy organizo- II

vanou, jejímž smyslem je klamat spotřebitele a dosáhnout finančního prospěchu. Napodobování se v praxi vyskytuje zejména u porušování práv na označení, kdy za padělané zboží je považováno zboží, včetně jeho balení, které je bez povolení označeno ochrannou známkou, která je shodná s ochrannou známkou, platně zapsanou pro stejné či podobné zboží, nebo takovou známkou, která od registrované ochranné známky nemůže být v základních aspektech odlišitelná. Za porušování průmyslových práv lze dále považovat zhotovování nebo přípravu ke zhotovování průmyslovým právem chráněných výrobků na komerčním základě, a to bez svolení osoby, které svědčí průmyslové právo. Dále jej představuje balení, vývoz, dovoz, tranzit, nabízení k prodeji, pronájmu, k půjčování nebo k jinému šíření, prodej, pronájem, půjčování nebo jiné šíření takových výrobků, a to opět za předpokladu, že se tato jednání uskutečňují bez souhlasu subjektu, kterému průmyslové právo svědčí a za účelem dosažení zisku. Porušování průmyslových práv zasahuje vážným způsobem do materiálních práv zejména právě z toho důvodu, že oprávněným osobám není za užívání tohoto statku poskytována úplata. Dalším důsledkem tohoto jednání je negativní zásah do poměrů konkurenceschopnosti soutěžitelů na trhu, neboť dochází jednak ke znevýhodnění a jednak k přímým i nepřímým ztrátám na straně oprávněných osob. V neposlední řadě má tato činnost vliv i na postavení a zájmy spotřebitelů. Přesto, že nelegální zboží je nabízeno spotřebiteli za výhodnější cenu, podmínky na trhu nejsou rovné a přirozené. Následkem toho může být i materiálně podmíněné omezování tvůrčích aktivit a nelze pominout ani daňové ztráty, které s přihlédnutím k objemu odbytu mohou být nezanedbatelné. 2. PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PRŮMYSLOVÝCH PRÁV SPRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY V oblasti průmyslových práv je základním právním nárokem veřejnoprávní povahy nárok na zvláštní ochranu, který uplatňuje fyzická či právnická osoba vůči státu. Znamená to, že v případě splnění zákonných podmínek má tato osoba na přiznání či udělení ochrany konkrétnímu předmětu průmyslového vlastnictví právní nárok a stát je povinen tuto ochranu garantovat. Nárok na tuto zvláštní ochranu je rozhodující v tom smyslu, že dojde-li k udělení právní ochrany, lze se na základě této ochrany domáhat dalších nároků, které z ní vyplývají. Tyto další nároky, vyplývající z již udělené ochrany, jsou povahy soukromoprávní a nejsou tedy již uplatňovány vůči státu, ale zejména vůči třetím osobám, zasahujícím do této právní ochrany. Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen Úřad ) 8) je ústředním orgánem státní správy České republiky a gestorem pro oblast průmyslového vlastnictví. Do přímé kompetence Úřadu spadá rozhodování o poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky a označení původu výrobků. 2) O udělení právní ochrany (o veřejnoprávním nároku) rozhoduje výlučně Úřad a významným způsobem se podílí i na rozhodování o následných soukromoprávních nárocích. Registrací u Úřadu, resp. od okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí o tom kterém předmětu průmyslového vlastnictví, má osoba, které bylo právo přiznáno, nárok na právní ochranu vůči třetím osobám. V kladném případě je výsledkem zvláštního správního řízení před Úřadem zápis do příslušného rejstříku. Před Úřadem jako jediným orgánem probíhají veškerá řízení o výmazu nebo zrušení průmyslového práva, která lze zahájit na návrh. Jde zejména o řízení ozrušení či neplatnost patentu, řízení o výmazu průmyslového či užitného vzoru a řízení o výmazu ochranné známky. Zprocesní stránky lze zdůraznit, že správní řízení před Úřadem jsou vedena podle správního řádu s tím, že zákony na ochranu průmyslového vlastnictví jsou ve vztahu speciality ke správnímu řádu a výslovně vylučují aplikaci institutů přerušení řízení, čestného prohlášení, lhůt pro rozhodnutí a opatření proti nečinnosti. Výrazným rysem přihlašovacího řízení je poměrně vysoký stupeň rigidity, neboť je kladen značný důraz na formálnost řízení. 10) Významnou výhodou, která vzniká přihlašovateli podáním přihlášky, je zejména právo přednosti 11) před každým, kdo by si chtěl později podat přihlášku s totožným předmětem průmyslového vlastnictví. Patenty Na vynálezy jako výsledky technické tvůrčí činnosti uděluje Úřad patenty. Patent lze získat na vynález, který je světově nový, je výsledkem vynálezecké činnosti a je průmyslově využitelný. 12) Zákonná kogentní norma však taxativním způsobem vypočítává případy vynálezů, na něž se patenty neudělují. 13) Patent: účinky patentu nastávají dnem oznámení o udělení patentu ve Věstníku Úřadu, rozsah ochrany patentu je dán patentovými nároky, popisem vynálezu a výkresy, bez souhlasu majitele patentu nikdo nesmí vyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo používat výrobek, který je předmětem patentu, nebo k tomu účelu výrobek dovážet či skladovat, anebo s ním jiným způsobem nakládat, nikdo nesmí využívat způsob, který je předmětem patentu, popř. nabízet tento způsob k využití, nabízet, uvádět na trh, používat nebo k tomuto účelu dovážet či skladovat výrobek přímo získaný způsobem, který je předmětem patentu, nikdo nesmí bez souhlasu majitele patentu dodávat nebo k dodání nabízet jiné osobě, než je osoba III

M O N I T O R P O R A D N A F Ó R U M P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A P R Á V O R U B R I K A T É M A oprávněná využívat patentovaný vynález, prostředky týkající se podstatného prvku tohoto vynálezu a sloužící v tomto ohledu k jeho uskutečnění, jestliže je vzhledem k okolnostem zřejmé, že tyto prostředky jsou způsobilé k uskutečnění patentovaného vynálezu a jsou k němu určeny. Úřad rozhoduje zejména spory o zrušení ochrany, tj. zrušení patentu, ale také spory zjišťovací, tj. o určení, zda jistý předmět vůbec spadá do rozsahu průmyslověprávní ochrany. Zrušení patentu má zpětnou účinnost ode dne počátku jeho platnosti. Návrh na zrušení patentu může podat kdokoliv, tj. nejen osoba, která má např. ekonomický zájem na zrušení patentu. Užitné vzory Užitným vzorem je technické řešení, které je světově nové, přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti a je průmyslově využitelné. Právo k užitnému vzoru vzniká dnem zápisu užitného vzoru do rejstříku, vedeného Úřadem. Základním rozdílem oproti patentu je značně jednodušší řízení o přihlášce, kde probíhá pouze veřejnoprávní průzkum a v kladném případě dochází hned k zápisu do rejstříku. Získání užitného vzoru je tedy z časového hlediska mnohem rychlejší, na druhou stranu poskytovaná právní ochrana není tak silná jako u patentu. Výmazové důvody u užitného vzoru mají zvláštní význam právě proto, že se zde nedělá průzkum na novost. Na návrh kohokoliv lze provést výmaz užitného vzoru z rejstříku v případě, že technické řešení není podle zákona způsobilé k ochraně, je-li předmět užitného vzoru již chráněn patentem s účinky na území ČR či užitným vzorem s dřívějším právem přednosti nebo jestliže jde o předmět užitného vzoru nad rámec původního podání přihlášky užitného vzoru. Návrh na výmaz užitného vzoru však musí být věcně odůvodněn a současně musejí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá. Důvody výmazu včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny. 14) Průmyslové vzory (designy) Průmyslovým vzorem je vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, 15) tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení za předpokladu, že výrobkem je průmyslově nebo řemeslně vyrobený předmět, 16, včetně součástek určených k sestavení do jednoho složeného výrobku, 17) obal, úprava, grafický symbol a typografický znak, s výjimkou počítačových programů. Průmyslový vzor již není technickým řešením, jde o vnější úpravu čili design. Zákon stanoví, že průmyslový vzor je způsobilý ochrany, je-li nový a má-li individuální povahu. 18) Individuální povahu vykazuje průmyslový vzor tehdy, jestliže celkový dojem, který vyvolává u informovaného uživatele, se liší od celkového dojmu, který u takového uživatele vyvolává průmyslový vzor, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti. Rozsah ochrany průmyslového vzoru je dán vyobrazením průmyslového vzoru tak, jak je zapsán v rejstříku s výjimkou znaků, které jsou předurčeny technickou funkcí průmyslového vzoru, nebo znaků, které musejí být nutně reprodukovány v přesném tvaru arozměrech, aby mohl výrobek, v němž je průmyslový vzor ztělesněn nebo na kterém je aplikován, být mechanicky spojen s výrobkem jiným nebo umístěn do jiného výrobku, kolem něj nebo proti němu tak, aby oba výrobky mohly plnit svou funkci. Právo k průmyslovému vzoru vzniká jeho zápisem do rejstříku, avšak ochrana zapsaného průmyslového vzoru trvá pět let od data podání přihlášky. Probíhá zde pouze veřejnoprávní průzkum v tom smyslu, zda přihláška průmyslového vzoru splňuje zákonné požadavky. Ochranné známky Platné české právo rozumí ochrannou známkou označení tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku nebo jeho obalu, popřípadě jejich kombinací. Smyslem tohoto označení je jeho užívání v obchodním styku a je určeno k rozlišení výrobků nebo služeb pocházejících od různých podnikatelů. Ochrannou známkou je označení zapsané do rejstříku ochranných známek, vedeného Úřadem. 19) Zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, v platném znění (dále jen známkový zákon ), uvádí taxativně případy veřejnoprávních důvodů, kdy je označení ze zápisu do rejstříku vyloučeno, a to i tehdy, pokud by splňovalo výše uvedenou definici. Přestože zásadně platí, že každá ochranná známka by se měla vztahovat k jedinému subjektu, poslední novela známkového zákona 20) tuto zásadu prolomila ustanovením, že do rejstříku ochranných známek může být zapsáno i označení shodné s ochrannou známkou, která je přihlášena nebo zapsána pro jiného majitele pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby s dřívějším právem přednosti za předpokladu, že majitel nebo přihlašovatel ochranné známky s dřívějším právem přednosti udělí písemný souhlas se zápisem tohoto označení do rejstříku. Nejdůležitějším právním institutem pro ochranu subjektivních práv v době před zápisem označení do rejstříku jsou námitky. Základní podmínkou pro úspěšné podání námitek je to, aby námitky byly podány Úřadu ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění přihlašovaného označení ve Věstníku, a aby byly řádně věcně odůvodněny. Lhůtu tří měsíců nelze prodloužit akpozději podaným námitkám ani k důkazům, které námitky podpírají, se nepřihlíží. Osoby oprávněné k podání námitek zákon vyjmenovává taxativním způsobem. Námitkové řízení je sporným řízením, v němž Úřad rozhoduje o subjektivních právech dotčených osob, a toto řízení je díky koncentrační zásadě značně formalizováno. V praxi je častým případem podání přihlášky zaměnitelné či dokonce shodné ochranné IV

PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANYPRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ známky bývalým obchodním partnerem zahraniční osoby, přičemž tato zahraniční osoba má svou ochrannou známku ve své zemi platně zapsanou a po právu ji užívá. Český podnikatel de facto předběhne svého zahraničního partnera a přihlásí si shodnou nebo zaměnitelnou známku v České republice. V takovém případě zbývá zahraniční osobě pouze včas podat námitky, které mohou být úspěšné za předpokladu, že se podaří prokázat, že známka pro tuto zahraniční osobu získala v České republice v uplynulých dvou letech před podáním přihlášky rozlišovací způsobilost, anebo že se známka stala v ČR všeobecně známou. Pokud osoby, oprávněné k podání námitek, tuto možnost nevyužijí či pokud je řízení o námitkách ukončeno v jejich neprospěch, dává jim známkový zákon další možnost ochrany práv formou návrhu na výmaz ochranné známky. 21) Návrh na výmaz ochranné známky může podat kdokoliv a řízení o výmazu ochranné známky, které probíhá rovněž před Úřadem, nemá koncentrační povahu. Návrhem se lze domáhat výmazu ochranné známky zrejstříku v případě, že napadená ochranná známka byla zapsána v rozporu se zákonem. To neplatí, pokud svým užíváním v obchodním styku známka již získala rozlišovací způsobilost. Důvodem pro výmaz známky však není např. námitkový důvod z titulu práva předchozího uživatele, a proto je podání námitek pro tuto osobu v podstatě jediným právním prostředkem v řízení před Úřadem, jak bránit zápisu označení do rejstříku. Naproti tomu i po zápisu označení do rejstříku lze u soudu uplatňovat např. práva autorská či práva k obchodní firmě. Návrh na výmaz lze podat také v případě, že známka nebyla v ČR užívána po dobu nejméně pěti let před zahájením řízení o výmazu a majitel ochranné známky její neužívání řádně nezdůvodní. Novela známkového zákona posílila pozici navrhovatele výmazu, neboť stanovila, že k užívání ochranné známky, které započalo, popřípadě pokračovalo po uplynutí pěti let jejího neužívání, avšak ve lhůtě tří měsíců před zahájením řízení o výmazu známky, se nepřihlíží. Tento důvod výmazu lze uplatnit např. v situaci, kdy jiná osoba již fakticky v obchodním styku užívá označení shodné se zapsanou, avšak tzv. mrtvou ochrannou známkou a domáhá se výmazu za účelem zápisu této známky pro sebe. Majitel ochranné známky s dřívějším právem přednosti může rovněž požadovat výmaz ochranné známky, která je zapsána pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby v případě, že od jejího zápisu neuběhla doba pěti let. Úřad vymaže z rejstříku také shodnou nebo zaměnitelnou ochrannou známku, jestliže v řízení zahájeném na návrh majitele všeobecně známé známky zjistí, že užívání napadené ochranné známky by neoprávněně těžilo z rozlišovací schopnosti nebo dobré pověsti všeobecně známé známky nebo jí bylo na újmu, bez ohledu na to, zda napadená ochranná známka byla zapsána pro stejné nebo podobné výrobky či služby. Stejně jako v předchozím případě je podání tohoto návrhu omezeno dobou pěti let od jejího zápisu. Konečně Úřad vymaže z rejstříku ochrannou známku, jestliže v řízení o výmazu zjistí, že ochranná známka v důsledku činnosti nebo nečinnosti svého majitele ztratila svou rozlišovací způsobilost, protože se stala v obchodním styku označením obvyklým pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána (zdruhovění). Celní správa Celní správa České republiky je soustavou celních orgánů, kterou tvoří Ministerstvo financí ČR Generální ředitelství cel, celní ředitelství a celní úřady a právní rámec ochrany průmyslového vlastnictví je dán zejména zákonem č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví. Podle zákona č. 191/1999 Sb. mohou celní úřady uplatňovat zákazy a omezení v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví v případě, že celní úřad má důvodné podezření, že jde o padělek nebo nedovolenou napodobeninu u zboží, které je navrženo k propuštění do volného oběhu nebo je podána žádost o jeho zpětný vývoz, nebo které je propuštěno do některého z režimů s podmíněným osvobozením od cla nebo umísťováno do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu. Celní úřad přijímá opatření podle tohoto zákona ivpřípadě, že jde o zboží, které je odhaleno při provádění celního dohledu a celní kontroly v jiných případech. Předmětem úpravy tohoto zákona je i oprávnění celních úřadů nařídit zničení nebo jiné znehodnocení zboží, které bylo soudem uznáno za padělek nebo nedovolenou napodobeninu, a stanovení podmínek k projednávání přestupků a správních deliktů v této oblasti. Padělkem je: zboží, včetně jeho obalu, na němž je bez souhlasu majitele ochranné známky nebo známky všeobecně známé umístěno označení stejné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou zapsanou pro zboží, které tím poškozuje práva majitele ochranné známky, veškeré věci nesoucí stejné nebo obdobné označení (značky, loga, etikety, nálepky, prospekty, návody k použití, doklady o záruce apod.), a to i tehdy, jestliže byly celnímu úřadu předloženy samostatně bez příslušného zboží nebo jestliže je celní úřad samostatně bez příslušného zboží odhalil, obal, na němž je umístěno takové označení, a to opět i tehdy, jestliže byl celnímu úřadu předložen samostatně bez příslušného zboží nebo jestliže jej celní úřad samostatně bez příslušného zboží odhalil, forma nebo raznice speciálně určená nebo upravená k výrobě ochranné známky padělané nebo zboží, které je touto známkou označeno, nebo její počítačový model a také zboží porušující práva majitele nebo spolumajitele patentu. V

M O N I T O R P O R A D N A F Ó R U M P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A P R Á V O R U B R I K A T É M A Za nedovolenou napodobeninu se považuje: zboží, včetně jeho obalu, přímo nebo nepřímo vyrobené bez souhlasu majitele nebo spolumajitele patentu nebo majitele zapsaného průmyslového či užitného vzoru nebo bez souhlasu osoby oprávněné k výrobě tohoto zboží, které je kopií nebo v němž je kopie zahrnuta, jestliže pořízení kopie porušuje tato práva podle jiných právních předpisů, forma nebo raznice zvlášť určená nebo upravená k výrobě nedovolené napodobeniny, jestliže použití takové formy nebo raznice poškozuje nebo by mohlo poškodit práva majitele (v těchto případech je oprávněnou osobou majitel nebo spolumajitel patentu nebo majitel ochranné známky nebo majitel zapsaného průmyslového či užitného vzoru, zástupce oprávněné osoby nebo jiná oprávněná osoba). Právní ochrana je v České republice sice poskytována i nezapsaným průmyslovým právům, avšak u registrovaného předmětu průmyslového vlastnictví je prokázání tohoto práva, a tím i přiložení konkrétního dokladu, prokazujícího toto právo, v praxi snazší a běžnější. Průkaz majitelství k nezapsanému předmětu průmyslového vlastnictví, když taková osoba nedisponuje např. výpisem z rejstříku či osvědčením o udělení průmyslového vzoru, tak může v praxi přinést obtíže. Při prosazování svých práv se po přijetí žádosti oprávněná osoba setká s výzvou celního ředitelství k zaplacení přiměřené jistoty a další paušální částky. Jistota slouží k zajištění případně způsobené škody osobám, vůči nimž celní úřad přijal opatření, jestliže zrušil rozhodnutí o zajištění zboží, protože oprávněná osoba neinformovala celní úřad o tom, že soud nařídil předběžné opatření nebo bylo u soudu zahájeno řízení ourčení, že jde o padělek nebo nedovolenou napodobeninu, nebo jestliže se později ukázalo, že takto zajištěné zboží není padělkem nebo nedovolenou napodobeninou. Bylo-li soudem pravomocně rozhodnuto, že jde o padělek nebo nedovolenou napodobeninu, vlastník nebo držitel padělek nebo nedovolenou napodobeninu sám nezničil a nebylo-li rozhodnuto o propadnutí nebo zabrání tohoto zboží, celní úřad rozhodnutím na návrh oprávněné osoby nebo i zvlastního podnětu uloží vlastníku nebo držiteli padělku nebo nedovolené napodobeniny zničit zboží ve lhůtě stanovené celním úřadem, a to pod celním dohledem na jeho náklady, nebo vyřadit toto zboží z obchodování, aby nebyla poškozena práva oprávněné osoby, a to bez jakéhokoliv nároku na náhradu škody. Celní úřad je oprávněn odebírat vzorky zajištěného zboží a pořizovat dokumentaci, současně je povinen oznamovat orgánům činným v trestním řízení skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin nebo sám zahájit řízení o přestupku nebo správním deliktu. Za porušení průmyslových práv se tu přitom považuje situace, kdy tato osoba podá celní prohlášení na propuštění padělků nebo nedovolených napodobenin do volného oběhu, režimu vývozu nebo do režimů s podmíněným osvobozením od cla, kdy tato osoba dosáhla porušením celních předpisů propuštění padělků nebo nedovolených napodobenin nebo jejich umístění ve svobodném celním pásmu nebo ve svobodném celním skladu, kdy tato osoba podala žádost na propuštění padělků nebo nedovolených napodobenin ke zpětnému vývozu nebo požádala o jejich umístění do svobodného celního pásma nebo do svobodného celního skladu, kdy tato osoba dovezla nebo vyvezla padělky nebo nedovolené napodobeniny, a kdy tato osoba vlastní, drží, skladuje nebo prodává na území České republiky padělky nebo nedovolené napodobeniny. Sankcí za tato porušení je pokuta anebo propadnutí zboží, popř. celní úřad rozhodne o zabrání zboží, jestliže náleží pachateli, kterého nelze za přestupek stíhat nebo jestliže nenáleží pachateli přestupku nebo správního deliktu nebo mu nenáleží zcela a vyžaduje to bezpečnost osob, majetku nebo jiný obecný zájem. V případě propadlých nebo zabraných padělků nebo nedovolených napodobenin zajistí celní úřad jejich zničení, popř. odstranění na nich umístěných ochranných známek, jestliže tyto známky byly umístěny na zboží jiné třídy než zboží, pro které byla ochranná známka zapsána nebo provedení takových jiných úprav, aby tyto padělky či nedovolené napodobeniny bylo možno prodat, aniž by tím byla narušena práva oprávněné osoby. To vše na náklady pachatele přestupku nebo správního deliktu. Česká obchodní inspekce Právní postavení České obchodní inspekce upravuje zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, který rovněž uděluje této správní instituci poměrné značné pravomoci v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví. 22) Základní oprávnění České obchodní inspekce spočívá v kontrole právnických a fyzických osob, které prodávají nebo dodávají výrobky a zboží na vnitřní trh nebo poskytují služby nebo vyvíjejí jinou podobnou činnost na vnitřním trhu. 23) Česká obchodní inspekce kontroluje zejména zabezpečení jakosti zboží nebo výrobků, dodržování dohodnutých nebo stanovených podmínek a kvality poskytovaných služeb, dodržování ostatních podmínek stanovených zvláštními právními předpisy 24) či zda nedochází ke klamání spotřebitele. Inspektoři České obchodní inspekce jsou oprávněni vstupovat při výkonu kontroly do provozoven, 25) ověřovat totožnost fyzických osob, jsou-li kontrolovanými osobami, a též totožnost fyzických osob, které při kontrole zastupují kontrolované osoby, a oprávnění těchto osob k zastupování, požadovat od kontrolovaných osob potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení, odebírat za náhradu od kontrolovaných osob potřebné vzorky výrobků nebo zboží k posouzení, zda nedochází ke klamání spotřebitele, vstupovat do objektů výrobce, dovozce nebo distributora VI

a vyžadovat předložení příslušné dokumentace a poskytnutí pravdivých informací. Inspektoři České obchodní inspekce jsou oprávněni provádět kontrolu, zda nedochází ke klamání spotřebitele, také na základě podnětu majitele nebo spolumajitele patentu, ochranné známky atp. Inspektor na základě provedené kontroly zakáže do zjednání nápravy nákup, dodávku, prodej nebo použití výrobků nebo zboží, které neodpovídají požadavkům zvláštních právních předpisů. Česká obchodní inspekce je rovněž oprávněna uskladnit zajištěné výrobky nebo zboží, které neodpovídají zvláštním právním předpisům mimo dosah kontrolované osoby. Kontrolovaná osoba je povinna zajištěné výrobky nebo zboží inspektorovi vydat. Proti uloženému opatření o zajištění výrobků nebo zboží, které neodpovídají zvláštním právním předpisům, může kontrolovaná osoba podat do tří pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým opatřením písemné námitky místně příslušnému inspektorátu. Námitky nemají odkladný účinek. Ředitel inspektorátu uloží rozhodnutím kromě pokuty i propadnutí nebo zabrání výrobků nebo zboží, které neodpovídají zvláštním právním předpisům, 26) a zároveň rozhodne o jejich zničení na náklad kontrolované osoby, která tyto výrobky nebo zboží nabízela, prodávala nebo skladovala. Kontrolované osobě, která poruší podmínky stanovené zvláštními právními předpisy nebo nesplní opatření uložená podle zákona, uloží ředitel inspektorátu pokutu až do výše jednoho milionu korun. Za opakované porušení povinností v průběhu jednoho roku ode dne poslední kontroly lze uložit pokutu až do výše dvou milionů korun. 27) Řízení o uložení pokuty lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se ředitel inspektorátu o porušení povinnosti dověděl, nejpozději však do dvou let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Pokutu nelze uložit, uplynuly-li od porušení tři roky. 28) OBČANSKOPRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY Pravomoci Úřadu jsou v současnosti poměrně značné, přesto však těžiště právní ochrany průmyslového vlastnictví tkví v prostředcích práva občanského resp. občanského soudního procesu. 29) Hmotněprávní úprava soudních prostředků ochrany průmyslových práv je obsažena v jednotlivých zákonech na ochranu průmyslového vlastnictví a dále lze aplikovat instituty nekalé soutěže, odpovědnosti za škodu a její náhradu a bezdůvodné obohacení, které jsou obsaženy v občanském či obchodním zákoníku. Právní nároky, týkající se porušování průmyslových práv, vznikají z titulu deliktů soukromoprávní povahy, 30) a dále z titulu smluv, zejména smluv o převodu, licenčních smluv či smluv zástavních. Předběžná opatření Účelem institutu předběžného opatření 31) v civilním řízení je prozatímní úprava právních (nikoliv faktických) poměrů účastníků do doby, než bude jejich věc soudem rozhodnuta. Předběžné opatření je rozhodnutí prozatímní povahy. Smyslem opatření je zabránit možnému zhoršení postavení účastníka nebo vzniku či zhoršení již nastalé újmy. Vydání předběžného opatření je dočasné opatření, které nijak nepředurčuje výsledek konečného rozhodnutí ve věci samé. Předběžné opatření může soud nařídit, je-li třeba zatímně upravit poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen (typicky, kdy žalovaný ve sporu o náhradu škody má prostředky, kterých se zbavuje, takže později přiznaný nárok nebude z čeho uspokojit), přičemž tvrzené skutečnosti se neprokazují, ale stačí jejich osvědčení (zdůvodnění). O návrhu na předběžné opatření rozhodne soud usnesením. Proti usnesení soudu prvního stupně je přípustný řádný opravný prostředek odvolání. Usnesení je vykonatelné uplynutím lhůty k plnění, která počíná běžet od jeho doručení, popř. doručením, nebyla-li v něm uložena povinnost k plnění. Při určování obsahu předběžného opatření musí soud zejména zvážit, zda nebude předběžné opatření zbytečně či nepřiměřeně zasahovat do práv a chráněných zájmů protistrany či třetí osoby. Předběžné opatření totiž poskytuje ochranu domněle oprávněnému účastníkovi a ukládá povinnost rovněž pouze domněle povinnému účastníkovi. Je-li návrh na vydání předběžného opatření podán v období mezi zveřejněním přihlášky vynálezu a udělením patentu, vzniká u patentů otázka příslušnosti soudu k vydání rozhodnutí ve věci, neboť účinky patentu nastávají až ode dne oznámení o udělení patentu ve Věstníku Úřadu. Je-li podán návrh soudu na předběžné opatření ve fázi zveřejnění přihlášky, tedy před udělením patentu, není v této době ještě dána příslušnost Úřadu ve věci určovacího řízení podle patentového zákona, neboť v té době ještě nebyl patent udělen, nebyly vymezeny patentové nároky a nelze tudíž provádět určovací řízení. Z uvedeného plyne, že přihlašovatel se může do okamžiku udělení patentu domáhat právní ochrany vůči osobě, která využívá předmět přihlášky vynálezu, pouze prostředky proti nekalé soutěži. Platný zákon o ochranných známkách neobsahuje výše uvedená speciální ustanovení o předběžných opatřeních, přesto je soud v případech porušování práv povinen rozhodnout o návrhu na předběžné opatření bezodkladně, nejpozději však do sedmi dnů poté, co byl návrh podán, takže obsahově je právní úprava předběžných opatření v případě ochranných známek stejná jako např. u patentů. Předběžné opatření však nelze nařídit v případě, kdy je pochybnost v základní otázce, zda lze přiznat ochranu práva ze zapsané ochranné známky, a k objasnění je nutné provést důkazní řízení. Institut předběžného opatření lze využít ivpřípadě žalob proti nekalé soutěži, neboť soudy již vydaly svá rozhodnutí v tomto smyslu. 32) Žaloby na určení Nároky z porušení průmyslového práva jsou ve zvláštních předpisech na ochranu průmyslového vlastnictví VII

M O N I T O R P O R A D N A F Ó R U M P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A P R Á V O R U B R I K A T É M A formulovány v podstatě jako práva na podání žaloby. Zjevně jde o nároky povahy hmotněprávní, jejichž splnění se lze domáhat u soudu, ale lze je také požadovat mimosoudní cestou. Žalobou jako dispozičním procesním úkonem může žalobce požadovat, aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva (žaloba na plnění) nebo určení, zda tu právní vztah nebo právo je, či není (žaloba určovací). Osobám, jejichž práva byla porušena příslušným zvláštním civilním deliktem, přísluší tedy kromě výše uvedených nároků dále: nárok na náhradu škody, nárok na přiměřené zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu, které může spočívat i v peněžitém plnění, nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je, či není (určovací žaloby), jsou z procesního hlediska skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci, a že na požadovaném určení je právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je, či není, má ten, kdo je účastníkem právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Žaloba na určení proto není opodstatněna v případě, kdy k porušení právního vztahu nebo práva již došlo, neboť tam je již třeba se domáhat ochrany žalobou na plnění. Určovací žaloba však může vytvořit základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejít případným dalším žalobám na plnění. 33) Právní zájem je dán ivpřípadě, kdy žaloba na plnění neřeší nebo nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Nedostatek právního zájmu na požadovaném určení není důvodem k zastavení řízení, ale k zamítnutí žaloby. Podle ust. 67 patentového zákona Úřad na žádost toho, kdo osvědčí právní zájem, určí, zda předmět v žádosti popsaný spadá, či nespadá do rozsahu ochrany určitého patentu na vynález, soudy však nejsou vázány určením vydaným Úřadem a mohou otázku určení rozsahu ochrany již udělených patentů řešit jako otázku předběžnou, tzn. že i takového určení se lze domáhat určovací žalobou v soudním řízení. Tato skutečnost však může v soudní praxi přinést obtíže, neboť posouzení, zda popsaný předmět spadá do rozsahu ochrany určitého patentu na vynález, bývá otázkou vysoce technicky odbornou, takže soud bude muset ustanovit znalce. I přes to, že soud vychází zrozhodnutí správního orgánu, nelze absolutně vyloučit případ, že soud dospěje k opačnému názoru ve věci, a to může zcela rozhodujícím způsobem ovlivnit výsledek celého soudního řízení. Za poměrně specifickou lze označit povahu určovacích soudních sporů mezi původcem vynálezu a jeho zaměstnavatelem. Typicky mohou takové spory o právo na podnikový vynález vzniknout ještě před tím, než patent nabyl účinnosti, a to v případě, že jak původce, tak i zaměstnavatel tvrdí, že právo k patentu přísluší jemu. I když jsou v tomto směru pravidla daná zákonem celkem jasná, přesto zejména původci se domnívají, že mají na patent právo, i když tomu tak ve skutečnosti není. Zákon ukládá původci, který vytvořil vynález ke splnění úkolu z pracovního poměru, z členského nebo jiného obdobného pracovněprávního vztahu, informační povinnost vůči zaměstnavateli. Zákonná cese zajišťuje právo zaměstnavatele, který na vytvoření vynálezu vynaložil finanční a technické prostředky. Zaměstnavatel však musí, hodlá-li uplatnit právo na vynález, tak učinit vůči původci do tří měsíců od vyrozumění, jinak právo na patent přechází zpět na původce. Může se dokonce stát, že přihlášku vynálezu podá osoba třetí, která není ani původcem ani jeho právním nástupcem, ani zaměstnavatelem, nebo že původců vynálezu je sice několik, přihlášku však podá jen jeden nebo jen někteří. Úřad při podání přihlášky vynálezu nezkoumá, zda přihlašovateli svědčí skutečné právo na patent, neboť má zato, že tomu tak je až do okamžiku, než se prokáže pravomocným soudním rozhodnutím opak. Soudní spory se také mohou týkat přiznání práva na dodatečné vypořádání v případě, že odměna vyplacená původci se dostane do zjevného nepoměru s přínosem dosaženým pozdějším využitím nebo jiným uplatněním vynálezu. Osoba, jíž podle soudního rozhodnutí přísluší právo na průmyslový vzor, nebo její právní nástupce, je oprávněna podat návrh u Úřadu na odejmutí ochrany průmyslového vzoru dosud zapsaného vlastníka a rovněž může požadovat, aby byla jako vlastník průmyslového vzoru do rejstříku zapsána. Pokud nejsou tyto návrhy k Úřadu podány, Úřad je povinen provést výmaz průmyslového vzoru ex officio. V případě, že dojde na základě soudního rozhodnutí k zápisu oprávněné osoby jako majitele průmyslového vzoru, zanikají tímto zápisem ex lege i veškerá další práva včetně licencí, která poskytl původně zapsaný vlastník průmyslového vzoru. Žalobu na určení oprávněného přihlašovatele, popřípadě vlastníka zapsaného průmyslového vzoru lze u soudu podat do dvou let od zápisu průmyslového vzoru do rejstříku. To neplatí, jestliže přihlašovatel nejednal v dobré víře. Jestliže původně zapsaný vlastník průmyslového vzoru nebo třetí osoba, která od něho nabyla licenci k užívání průmyslového vzoru, před podáním žaloby na určení užívali nebo provedli vážné přípravy k užívání průmyslového vzoru, mohou v užívání průmyslového vzoru pokračovat, pokud požádají ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy je oprávněný vlastník průmyslového vzoru uvědomí o změně zápisu vlastníka VIII

průmyslového vzoru, o uzavření nevýlučné licence za obvyklých podmínek. To opět neplatí při nedostatku dobré víry při jednání na straně původně zapsaného vlastníka průmyslového vzoru nebo třetí osoby, která od něho nabyla licenci k užívání průmyslového vzoru. Narozdíl od podnikového vynálezu, kde zákon zásadně stanovuje přechod práva na zaměstnavatele, v případě průmyslového vzoru zásadně přechází právo na průmyslový vzor na toho, kdo původci vytvoření průmyslového vzoru zadal, není-li smlouvou stanoveno jinak. Spřihlédnutím k dikci ust. 26 známkového zákona se soudní žaloby na určení budou týkat zejména sporů o určení mezi majitelem ochranné známky a fyzickými osobami v tom smyslu, zda ochranná známka obsahující jméno a příjmení nebo vyobrazení, popř. pseudonym této fyzické osoby, porušuje práva na ochranu osobnosti či nikoliv. Obsahově obdobné spory mohou nastat mezi majitelem ochranné známky a právnickými osobami, kdy ochranná známka obsahující název nebo obchodní firmu právnické osoby zasahuje, či nezasahuje do její pověsti. Ten, komu svědčí práva k autorskému dílu se může rovněž domáhat určení, že ochranná známka zasahuje do těchto jeho práv. 34) Ve všech těchto případech je Úřad povinen na základě pravomocného soudního rozhodnutí, podle něhož ochranná známka zasahuje do výše uvedených práv, vymazat tuto ochrannou známku z rejstříku za předpokladu, že o tento výmaz požádá oprávněná osoba do šesti měsíců od právní moci soudního rozhodnutí. Na základě soudního rozhodnutí Úřad vymaže z rejstříku i shodnou či zaměnitelnou ochrannou známku, je-li podle tohoto rozhodnutí užití této ochranné známky nedovoleným soutěžním jednáním. Z výše uvedeného plyne, že v daných případech se lze bránit soudní žalobou na určení až v situaci, kdy je ochranná známka zapsána v rejstříku. Díky koncepci zákona o ochranných známkách, se není možné soudní žalobou domáhat přímo výmazu ochranné známky z rejstříku. Vzhledem k tomu, že o výmaz ochranné známky z rejstříku lze požádat pouze podle ust. 26 zákona o ochranných známkách, z jiných důvodů nelze zřejmě výmazu soudním rozhodnutím dosáhnout vůbec. Žaloby na plnění Žalobou se lze v občanském soudním řízení též domáhat toho, aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti vyplývající ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva. Tento druh žaloby tzv. žaloba na plnění je klasickým nárokem, který je v praxi využíván snad nejčastěji. Plněním může být vydání (odstraňovací nárok vindikační žaloba) určité věci, dodání nebo zaplacení určité částky nebo vykonání určitého úkonu, učinění určitého projevu vůle či uznání něčeho. Dále může být plněním zdržení se (zdržovací nárok negatorní žaloba) určitého chování žalovaným nebo strpění určitého chování žalobce žalovaným. Zdržovací nárok obecně směřuje zejména k tomu, aby se rušitel práva zdržel protiprávního jednání. Předpokladem vzniku tohoto nároku je to, že protiprávní jednání stále trvá nebo sice již netrvá, ale hrozí jeho opakování v budoucnosti. Za těchto předpokladů se pak oprávněná osoba může domáhat toho, aby toto protiprávní jednání dále nepokračovalo nebo nebylo v budoucnosti opakováno. Odstraňovací nárok nemá na rozdíl od nároku zdržovacího obecně preventivní povahu, tj. nesměřuje do budoucnosti, nýbrž má povahu restituční, tj. směřuje do minulosti. Tento nárok zakládá oprávnění žádat odstranění určitého, v současné době objektivně existujícího stavu, který nastal v minulosti a k němuž došlo v důsledku protiprávního jednání nebo chování odpovědné osoby. Podmínkou vzniku tohoto nároku je skutečnost, že závadný stav trvá, tj. minulé protiprávní chování nebo chování má nadále účinky a představuje v určité časové kontinuitě zásah do práv určité osoby. 35) K porušení práva k vynálezu dochází typicky využitím daného technického řešení neoprávněným způsobem, přičemž pod pojmem využití vynálezu je potřeba si představit několik forem užití: výroba výrobků, mezi než se řadí nejen ty, které mají spotřební charakter, ale i technologická zařízení, která vykonávají určitou funkci, využití vynálezu je uvádění výrobků do oběhu; jde v podstatě o obchodování s výrobkem, které se realizuje zejména kupní smlouvou, upotřebení vynálezu k účelu, ke kterému je určen; jde zejména o používání technologických zařízení ve výrobním procesu, kde dochází k upotřebení jeho funkce, použití postupu podle vynálezu (např. postupy výrobní, pracovní, diagnostické, měření apod.). Při posuzování, zda dochází k neoprávněnému využití předmětu vynálezu a k úspěšnosti žaloby na plnění, je nutnou podmínkou u všech forem využití, aby k němu docházelo při hospodářské činnosti. Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v platném znění, stanovuje zákaz přímého i nepřímého využívání patentu bez souhlasu majitele patentu. Žalobními nároky (obdobně platí i pro užitné a průmyslové vzory) se lze domáhat: aby se porušovatel práva k patentu zdržel využívání způsobu, který je předmětem patentu, aby se zdržel nabízení tohoto způsobu k využití, aby se zdržel nabízení, uvádění na trh, používání, dovážení či skladování výrobku přímo získaného způsobem, který je předmětem patentu, zákazu dodávání nebo nabízení další osobě (než je osoba oprávněná využívat patentovaný vynález) prostředků týkajících se podstatného prvku tohoto vynálezu a sloužících v tomto ohledu k jeho uskutečnění, jestliže je vzhledem k okolnostem zřejmé, že tyto prostředky jsou způsobilé k uskutečnění patentovaného vynálezu a jsou k němu určeny, práva na informaci o původu výrobků včetně informací, týkajících se uvádění výrobků na trh, které IX

M O N I T O R P O R A D N A F Ó R U M P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A P R Á V O R U B R I K A T É M A má majitel práva k patentu vůči každému, kdo tato práva ohrožuje nebo porušuje. Nelze však úspěšně žalovat toho, kdo před vznikem práva přednosti majitele patentu využíval vynález nezávisle na původci nebo majiteli patentu nebo kdo k tomu vykonal prokazatelná opatření. Naopak, tento předchozí uživatel má právo domáhat se u soudu, aby jeho dřívější právo majitel patentu uznal. Ve sporech o porušení práva z patentu nese důkazní břemeno žalobce, kromě zákonem vyloučeného případu, kdy žalobce nemusí prokazovat, že shodné výrobky, byly získány způsobem, který je předmětem patentu (neboť soud je povinen považovat shodné výrobky za získané způsobem, který je předmětem patentu, je-li nanejvýš pravděpodobné, že výrobek byl vyroben způsobem, který je předmětem patentu, a majiteli patentu se přes přiměřené úsilí nepodařilo určit skutečně užitý výrobní způsob, dokud se neprokáže opak), a v tomto případě by zákonnou domněnku musel vyvracet žalovaný, neboť majitel patentu většinou nemá přístup do míst, kde dochází k výrobě sporného výrobku a takovou skutečnost by mohl prokazovat jen velmi obtížně. Ten, proti němuž byla vznesena žaloba pro porušení práv z patentu, se nemůže bránit tím, že o tomto porušování nevěděl. Žalovaný však může namítat, že vyrobené zboží nebo postup, podle něhož postupuje, a které jsou majitelem patentu napadeny, nespadají do rozsahu patentové ochrany. Střet patentu a užitného vzoru Zákon stanoví jako účinek užitného vzoru to, že práva vyplývající z patentu uděleného na základě přihlášky vynálezu s pozdějším právem přednosti nesmějí být v případě střetu vykonávána bez souhlasu majitele užitného vzoru. V tomto případě zákon staví majitele užitného vzoru do silnější pozice oproti majiteli patentu, který by bez takového souhlasu zasahoval neoprávněně do cizích práv. Náhrada škody u patentů U náhrady škody se omezím pouze na problematiku určení výše škody v případě porušení práva k patentu. Vyčíslit náhradu škody klasickou cestou může v praxi působit potíže zejména z hlediska důkazního. Poměrně snazší se jeví stanovit přiměřený poplatek, jak připouštějí některé právní řády zemí Evropského společenství. Někdy se škoda též charakterizuje jako neoprávněný zisk porušovatele práva, ten pak musí vydat to, co získal v důsledku porušení práva k patentu. Pokud jde o vyčíslení škod z porušování práva k patentu, není v České republice zatím tolik zkušeností jako v zemích EU. Většinou však majitelé patentu uplatňují nárok na náhradu škody, která spočívá zejména ve ztrátě na zisku, způsobené neoprávněným prodejem výrobků chráněných patentem, ztrátě zisku zprodeje chráněných výrobků, který mohl probíhat ještě v době po uplynutí platnosti patentu, ztrátě poplatků, které mohl majitel patentu získat převodem patentu či udělením licence k patentu. Další skupinou nejčastěji uplatňovaných nároků je zejména náhrada ztráty zisku způsobená prováděním reklamy o budoucím prodeji výrobků, která přinutila majitele patentu ke snížení ceny nebo objemu jeho produkce, náhrada ztráty zisku způsobená snížením prodeje náhradních dílů k chráněným výrobkům a náhrada ztráty zisku z prodeje výrobků, které sice nejsou předmětem průmyslového práva, ale které by jejich majitel prodával v souvislosti s prodejem výrobků chráněných. Specifika u průmyslových vzorů Práva ze zapsaného průmyslového vzoru platí ode dne podání přihlášky, takže nebyl-li průmyslový vzor zveřejněn, může jeho vlastník uplatňovat práva ze zápisu vůči třetím osobám jen tehdy, není-li průmyslový vzor užíván v dobré víře. Vlastník průmyslového vzoru nemůže svá práva úspěšně uplatnit proti osobám, jejichž jednání je uskutečňováno pro neobchodní nebo experimentální účely. Stejně tak se nelze těchto práv domáhat v případě, že někdo svým jednáním reprodukuje průmyslový vzor pro účely citace nebo výuky, za předpokladu, že tato jednání jsou slučitelná s poctivou obchodní praxí a nejsou nepřiměřeně na úkor řádnému užívání průmyslového vzoru a že je uveden zdroj. Ochrana známek Institut ochranné známky je v praxi zřejmě nejvýznamnějším právním institutem, který chrání označení užívané při podnikatelské činnosti (spolu s institutem firmy). Zákon vymezuje práva majitele ochranné známky pozitivním i negativním způsobem, 36) přičemž majitel ochranné známky má známku chráněnu pro konkrétní výrobky či služby (výjimkou je všeobecně známá známka, která je chráněna bez ohledu na seznam výrobků či služeb. 37) Způsoby porušení práv k ochranné známce představují: neoprávněné používání označení shodného či zaměnitelného s ochrannou známkou pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby, pro které je ochranná známka zapsána, užívání takového označení ve spojení s těmito výrobky nebo službami, zejména umísťování na výrobky nebo jejich obaly, nabízení či uvádění na trh výrobky takto označené, skladování za tímto účelem, dovážení nebo vyvážení výrobků s tímto označením užívání toto označení v obchodním jméně, korespondenci či reklamě. Přes takto relativně široké vymezení oprávnění majitele ochranné známky je zřejmé, že pokud někdo používá označení sice shodné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou, avšak pro jiné výrobky či služby, než pro které je ochranná známka zapsána, neporušuje tím ustanovení zákona o ochranných známkách. Majitel všeobecně známé známky se může úspěšně bránit v případě, že by použití takové známky na ji- X