Inventář hudebnin piaristické koleje ve Slaném

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Teorie a provozovací praxe staré hudby Ing. Jan Staněk Inventář hudebnin piaristické koleje ve Slaném Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Jana Perutková, Ph.D. Brno 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Podpis autora práce

Na tomto místě bych chtěl poděkovat doc. PhDr. Janě Perutkové, Ph.D. za ochotu, se kterou se ujala vedení této práce a za připomínky, které mi poskytla. Děkuji také pracovníkům Státního okresního archivu Kladno, dále Mgr. Ireně Veselé, Ph.D. z Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně a paní Boženě Frankové z Vlastivědného muzea ve Slaném. Za pomoc při tvorbě databáze patří dík také Mgr. Karlu Štaudovi a Ing. Lence Hylmarové. V neposlední řadě děkuji Mgr. Kateřině Bobkové-Valentové, Ph.D. za velkou pomoc a cenné rady, které přispěly ke vzniku této práce.

Obsah 1. Úvod... 1 2. Vznik, organizace řádu piaristů a jeho historie na našem území... 2 3. Historie řádu piaristů ve Slaném... 8 4. Stav bádání o slánském hudebním inventáři... 13 5. Zařazení, popis a vznik inventáře... 22 5.1. Zařazení inventáře... 22 5.2. Vznik inventáře... 23 5.3. Zápisy a doplňky v inventáři... 26 5.4. Popis inventáře... 29 5.5. Struktura a obsah inventáře... 31 5.6. Další osudy inventáře... 36 6. Novodobý opis inventáře... 36 7. Postup zpracování inventáře... 39 8. Výstupy... 44 8.1. Informace o době zápisu skladeb... 44 8.2. Informace o osobnostech skladatelů... 48 8.2.1. Tituly skladatelů... 48 8.2.2. Skladatelé piaristického řádu... 49 8.2.3. Externí skladatelé zahraniční a čeští... 49 8.2.4. Poznámky a přízviska u jmen skladatelů... 52 8.3. Informace o jazyku textů skladeb a jejich autorech... 53 8.4. Srovnání s vybranými inventáři... 59 9. Závěr... 60 10. Resumé... 62 11. Seznam vyobrazení a grafů... 64 12. Prameny a literatura... 65

13. Přílohy... 71 A. Piaristické koleje na našem území v provincii Germania založené 1631 1751 B. Piaristické koleje na našem území v Česko-moravské provincii založené 1752 1867 C. Titulní list inventáře D. První strana soupisu skladeb Missae E. Soupis hudebních nástrojů F. Přehled oddílů a pododdílů inventáře G. Vývoj počtu hudebnin slánské piaristické koleje v letech 1661 1712 H. Vývoj počtu hudebnin slánské piaristické koleje v letech 1713 1760 I. Jmenný rejstřík skladatelů Skladatelé z řádu piaristů zapsaní ve slánském hudebním inventáři J. Jmenný rejstřík skladatelů Skladatelé externí italští, vídeňští a němečtí K. Jmenný rejstřík skladatelů Skladatelé shodní ve slánském a vybraných moravských inventářích L. Jmenný rejstřík skladatelů Skladatelé ze slánského hudebního inventáře působící v českých zemích mimo řád piaristů

1. Úvod Tato práce se zabývá zpracováním hudebního inventáře piaristické koleje ve Slaném, který vznikl v letech 1713 1760 a je jediným dokladem existence sbírky hudebnin tohoto řádového domu. Inventář je v současné době uložen ve Státním okresním archivu Kladno (Státní oblastní archiv v Praze), v neuspořádaném fondu: Piaristické gymnasium humanitní Slaný (1667 1865), neinventarizováno. Svou bohatostí i časovým rozpětím je cenným pramenem pro poznání provozovací praxe zejména liturgické hudby v prostředí řádové školy. Ačkoli slánské gymnázium nedisponovalo specializovaným hudebním seminářem, které existovaly např. v Mikulově, Kroměříži a Bílé Vodě, byla kolej ve Slaném hudebním centrem. Dokládá to jak studovaný inventář, tak skutečnost, že mezi jejími rektory najdeme také Vojtěcha Pelikána (Adalberta a S. Michaele), kterého lze dnes opět řadit mezi známé barokní skladatele. Vlastní sbírka hudebnin, která v návaznosti na provozování chrámové hudby ve Slaném vznikla, se do dnešní doby nedochovala. Přesto rukopisný katalog sepsaný roku 1713 dobře odráží téměř 100 let hudebních aktivit piaristického řádu ve Slaném, nejstarší zapsaná skladba totiž pochází z roku 1661 a zápisy končí 1760. Tento muzikologický pramen je hojně citovaný, avšak dosud nebyl v celé šíři zpracován. Ačkoli se jej bádaní dotklo již několikrát, stále zůstává aktuální výzva formulovaná před téměř šedesáti lety J. Květem v Hudebních rozhledech. Nejstaršími mezi význačnými z dosud známých inventářů hudebnin je kroměřížský z roku 1695 99. (Jan Racek Duch českého baroku, Brno 1940, str. 25, pozn. 21.) V okresním muzeu ve Slaném je však inventář ještě starší a velmi bohatý, neboť obsahuje seznam hudebnin bývalé piaristické koleje z let 1660 1760. Je v něm zapsáno 1419 skladeb tak, že je uvedeno jméno autora, pokud nejde o anonyma, rok zápisu a obsazení vokální i nástrojové. Upozornil na něj okresní archivář Vladimír 1

Slunečko. Zpracování celého inventáře by si vyžádalo celou knihu. Bylo by dobře, kdyby se někdo této vděčné práce ujal. 1 Cílem této práce je především najít cestu ke zpřístupnění inventáře pro další bádání s využitím současných technických prostředků, a také se pokusit o podrobný popis tohoto rozsáhlého soupisu hudebnin a přesné zjištění jeho obsahu. Součástí práce bude předvedení ukázek možných výstupů při použití zvolené metody zpracování pramene. Výstupy se předpokládají tyto: elektronická forma inventáře s možností třídění a vyhledávání v datech, souhrnné přehledy udávající počty skladeb zapsaných v jednotlivých letech, informace o jménech skladatelů a skladbách v inventáři nebo zjištění proměn nástrojového obsazení. Zhodnocením výstupů bude možné získat náhled na provozovací praxi piaristického řádu ve Slaném. Zvolená metoda zpracování by tak měla být dostatečně prověřena, zhodnocena z hlediska vhodnosti zvoleného postupu a případně také posouzena možnost jeho využití pro prameny podobného charakteru. 2. Vznik, organizace řádu piaristů a jeho historie na našem území Řád piaristů byl založen v Římě jako vyústění aktivity svého zakladatele Josefa Kalasanského (1556, Španělsko, hrad Calasanz, u města Peralta de la Sal v Aragonii 1648, Řím), který po morové ráně 1590 začal shromažďovat děti a mládež bez zaopatření a pečovat o ně. V roce 1597 otevřel v římské čtvrti Trastevere první veřejnou a bezplatnou školu, kterou nazval Zbožná škola. Brzy se přidávali další kněží, kteří pak dali vzniknout společenství nazývanému Řeholní klerikové zbožné školy 1 Květ, J. M. Piaristický inventář ve Slaném. Hudební rozhledy, 1956, roč. 9, č. 5, s. 208. 2

(Clerici regulares scholarum piarum). Z těchto slov se později vyvinulo označení pro členy řádu piaristé. Již roku 1614 papež Pavel V. uznal existenci zbožných škol, v roce 1617 pak schválil společenství jejich zakladatelů jako kongregaci vázanou jednoduchými sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Josef Kalasanský byl jmenován jejím generálním prefektem. V roce 1621 pak povýšil papež Řehoř XV. dosavadní kongregaci na samostatný církevní řád (ordo) pod ochranou Matky Boží se slavnými sliby. Od této doby piaristé skládají ještě čtvrtý slib, ve kterém se zavazují bezplatně vyučovat chudou mládež zbožnosti, dobrým mravům a všem dalším potřebným věcem. Poté roku 1622 papež schválil řádové konstituce, které sepsal Josef Kalasanský, doživotní generál nově vzniklého řádu, a potvrdil výsady žebravých řádů. V polovině 17. století prošel mladý řád krizí, která vyústila dokonce v jeho dočasné zrušení, v roce 1656 byl ale obnoven a 1669 definitivně potvrzen papežem Klementem X. Řád je od této doby nazýván Clerici regulares scholarum piarum, tj. Řád řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol nebo zkráceně Řád zbožných škol. Patrony řádu jsou Panna Maria, sv. Josef Kalasanský (blahoslaven 1748, svatořečen 1767) a sv. Anna se sv. Jáchymem. Heslem řádu je Ad majus pietatis incrementum K většímu rozmnožení zbožnosti. V čele řádu stojí generál (praepositus generalis) a každou provincii řídí provinciál (praepositus provincialis), někdy nazývaný také provinciální vikář. Krom toho jsou pro správu voleni členové provinciálního diskasteria (discasterium provinciale): sekretář (secretarius), čtyři konzultoři (consultores), čtyři asistenti (assistentes) a prokurátor (procurator) pro hospodářskou správu provincie. V čele koleje (collegium) stojí rektor (rector collegii) volený na dobu tří let. Jeho zástupcem je vicerektor (vicerector collegii). Hospodářskými záležitostmi a revizí účtů jsou pověřeni provizor a revizor (provisor collegii a revisor rationum). Členy řádu jsou převážně 3

kněží (pater) a dále laici (frater operarius). Do 18. století přijímali členové řádu řeholní jméno, které pak používali bez příjmení (např. Ambrosius a S. Antonio). Na gymnáziích vyučují především kněží (professor gymnasii), na nižších školách klerikové (clericus) nebo i novicové (novitius). Řádové domy se školou se podobně jako u jezuitů nazývají koleje (collegium) a podle ideálních představ měly být budovány ve dvou oddělených kvadraturách, z nichž jedna byla pro potřeby školy a druhá sloužila řeholníkům. Součástí řádového komplexu je také kostel, pro jeho umístění však nemají piaristé žádná zvláštní pravidla. 2 Vyučování na školách je, jak už předchozí výklad naznačuje, základním posláním řádu a proto piaristy označujeme jako školský řád. 3 Jeho činnost se nejprve soustřeďuje na poskytování základního vzdělání, posléze se rozvíjí i navazující latinské školy i filozofické kurzy a určité formy odborného školství. Výuka probíhala na elementárních školách ve třech ročnících (trivium), kde se žáci učili čtení, psaní, základy počtů a katechismus. Na gymnáziích v šesti ročnících, které byly analogické se třídami na jezuitských školách. Zde se již vyučovala latina, jež se posléze stala i jediným vyučovacím jazykem, literární formy a umění řečnictví, dále řečtina a v závěru studia také historie, přírodní vědy a základy filozofie. Součástí výuky byla hudba a každoročně se s žáky nacvičovaly divadelní hry a deklamace latinských textů. Učební osnovy piaristických škol byly schváleny pro veřejné školy až v roce 1694 a pro přípravu budoucích učitelů uvnitř řádu v roce 1698. 4 2 Buben, Milan M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. III. díl, III. svazek: Řeholní klerikové. Praha 2008, s. 51 59. 3 Mezi školské řády řadíme např. italské somasky nebo mladší salesiány, nikoli však jezuity, pro které je učení jen jednou z mnoha činností. 4 Bartůšek, Václav. Piaristické školství, jeho vývoj a tradice vzdělání. In: Piaristé. Tradice benešovské vzdělanosti a kultury. Ed. Bartůšek, V., Chromý, M., Procházková, E., Váňová, L. Benešov 1995, s. 72 86. 4

V době pobělohorské rekatolizace, kdy již na našem území působili jezuité, zval roku 1622 pražský arcibiskup Arnošt kardinál Harrach do českých zemí také řád piaristů, avšak v té době ještě nebylo možné jeho přání vyhovět. První piaristé přišli na Moravu až 2. 6. 1631 na pozvání olomouckého biskupa Františka kardinála Dietrichsteina a usídlili se na jeho panství v Mikulově. Byla tak založena první piaristická kolej mimo území Itálie. Další koleje vznikly ve Strážnici (1633) a Lipníku nad Bečvou (1634). Zakladatel řádu Josef Kalasanský na to 25. 8. 1634 vytvořil novou provincii Germania a jejím prvním provinciálem jmenoval Peregrina a S. Francesco Tencani. Noviciát řádu byl po příchodu piaristů v Mikulově (1631 1633), krátce na to ve Strážnici a nakonec byl přenesen do Lipníku nad Bečvou (1634 1884), kde zůstává až do zrušení provincie Germania. Sídlem provincie byl až do roku 1856 Mikulov. Roku 1751 byla rozdělena Germania na dvě nové provincie: rakousko-rýnsko-švábskou a provincii českou (později česko-moravská, resp. česko-moravsko-slezská provincie). V období od založení první koleje 1631 do rozdělení provincie Germania 1751 již bylo zřízeno 19 kolejí, z toho 15 na našem území (mezi nimi také Slaný) viz příloha A. V Praze byla kolej založena až roku 1852 a následně sem bylo (1856) také přestěhováno sídlo provinciátu. V 19. století se řád nadále rozvíjel a koleje vznikaly v sídlech zemědělských a průmyslových center, např. Liberec (1837) 5 viz příloha B. Podobně jako jezuité zakládali piaristé při svých kolejích značné množství škol, jejichž činnost byla ale zaměřena na jiné příjemce. Soustředili se především na nižší a střední stupeň vzdělání určeného pro daleko širší část společnosti a věnovali se zejména chudým a sirotkům. V oblasti latinského školství si pak oba řády mohly konkurovat, avšak mocensko-politické postavení i finanční zázemí jezuitského řádu opravdovou soutěž neumožňovalo. Řádové školství bylo bezplatné, 5 Zemek, M., Bombera, J., Filip, A. Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631 1950. Prievidza 1992. 5

zázemí v podobě ubytování a stravy, případně i školních potřeb, poskytovaly žákům (především nemajetným) semináře dotované nadacemi. Díky odlišné struktuře se na piaristických školách více než na jezuitských gymnáziích uplatnil národní jazyk, část výuky (hlavně na nižších stupních) probíhala v češtině nebo němčině. Mezi piaristy bylo mnoho vzdělanců a vědců z nejrůznějších oborů filozofie, teologie, historie, bibliografie, archivnictví, lingvistika, právo, matematika, fyzika, astronomie, lékařství, fyziologie nebo numismatika. Krom toho piaristé často působili ve šlechtických rodinách jako kaplani, zpovědníci a vychovatelé, což souvisí i s provozováním hudby ve šlechtických sídlech. Hudba a divadelní hry (často autorské) se prováděly i na řádových kolejích jako součást výuky. Během představení běžně zněla instrumentální hudba a zpěv. V několika kolejích byly dokonce vystavěny samostatné divadelní sály, avšak v roce 1769 bylo státním nařízením zakázáno všem kolejím v zemi hrát divadlo (s výjimkou deklamací a školních akademií provozovaných výhradně ve třídách). Ve Slaném je doloženo provozování konkrétních divadelních her v letech 1730 dvě hudební dramata Alphonsus a Romanus, 1733 Jenovefa triumf nevinnosti, 1748 Imirze z perských dějin, 1750 Osiotes poustevník a 1764 hry o zrození Spasitele. 6 Základem provozování hudby na piaristických kolejích bylo přesvědčení, že hudba podobně jako výtvarné umění nebo architektura zušlechťuje člověka a vede ho k větší zbožnosti. Hudba jako samostatný předmět, se vyučovala ve specializovaných hudebních seminářích v Mikulově (1625 loretánský hudební seminář, 1631 založena piaristická kolej), Kroměříži (zal. 1688) a v Bílé Vodě (zal. 1724), do kterých byli posíláni nadaní žáci z celého okolí. Jejich úkolem bylo již během studia zajišťovat liturgickou hudbu v příslušném chrámu. Prokázané jsou 6 Zemek, M., Bombera, J., Filip, A. Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, s. 151 155. 6

kompoziční aktivity členů řádu a nastudování někdy až několikahodinových děl žáky koleje. Po ukončení studia absolventi semináře často působili jako kantoři, hudebníci ve šlechtických službách, pečovali o hudbu na dalších kolejích, kam byli vysláni, a často se také věnovali skladatelské činnosti. Na ostatních kolejích byl již na elementární škole v učebních osnovách zařazen zpěv (např. Slaný), ale pokud se v koleji hudba provozovala častěji, pak mimo vyučování. Samozřejmě především pro potřeby liturgie. Učitelé byli po 1 2letém působení na jednom místě odesílání na novou kolej a pedagogický sbor se pravidelně obměňoval. Byla tak zajištěna jednota výuky na všech kolejích a tato výměna pedagogů měla dobrý vliv i na předávání nových poznatků, knih nebo hudebnin mezi kolejemi. Díky kontaktům mikulovského hudebního semináře s Itálií se do kolejí dostávaly aktuální hudební novinky světové úrovně. Ve druhé polovině 18. století do činnosti piaristů silně zasáhla školská nařízení osvíceneckého státu, od 70. let 18. století pak i opatření regulující činnost řádů obecně, z nichž k nejcitelnějším patřil zákaz přijímat novice mladší 24 let. Nakonec byla roku 1781 vyhlášena nezávislost provincií na Římu, což umožnilo de facto podřídit správu řádu státu. Řád přišel o svoji samostatnost, přesto církevní reformou císaře Josefa II. nebyla v letech 1780 1790 piaristům zrušena žádná kolej. Vliv státních reforem a některá chybná rozhodnutí provinciálů řádu (např. pozastavení přijímání noviců) měly špatný vliv na všechny koleje v zemi. Počet členů se tak začal snižovat. Ještě v roce 1850 měl řád 500 členů a 26 škol, ale již roku 1861 to bylo jen 212 členů řádu, 18 kolejí a 4 rezidence (menší řádové domy). Ve Slaném to byli 4 kněží a 1 klerik. Do roku 1886 poklesl počet členů již na 85 a školní ústavy zbyly pouze čtyři. 7 7 Buben, Milan M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností, s. 67. 7

Po vzniku Československé republiky již piaristé nevedou žádnou školu a koleje zůstávají jen v Praze, Mladé Boleslavi, Litomyšli, Strážnici a Mikulově. V roce 1935 zůstává v provincii pouhých 15 členů řádu. Po druhé světové válce a zejména od roku 1950 byla činnost všech řádů potlačována a její členové internováni nebo vězněni. Právně ale nebyla Českomoravská provincie zrušena a po roce 1989 byla piaristům vrácena kolej v Litomyšli. Přesto je restituce řádu problematická a nově na našem území působilo od roku 1994 několik slovenských členů řádu a v současné době jsou pouze ve Strážnici tři piaristé z Polska. 3. Historie řádu piaristů ve Slaném Do Slaného přišli první tři piaristé 18. prosince 1658 z Mikulova: P. Alexius a S. Onufrio, (vl. jm. Tobiáš Eder, 1629 1690), první rektor koleje; P. Bernardus a Nativitate B. M. V., (vl. jm. Jan Bernard Riedel, 1635 1696) a F. Casimirus ab Ascensione Domini, (vl. jm. Martin Pistorius, 1636 1713). 8 Vznikla tak po Mikulově, Strážnici, Lipníku, Litomyšli (zal. 1643) a Moravském Krumlově (zal. 1644) v pořadí šestá piaristická kolej na našem území (sedmá v provincii Germania včetně koleje ve městě Horn v Rakousku, zal. 1657). Stalo se tak díky hraběti Bernardu Ignáci z Martinic, majiteli panství smečenského, nejvyššímu purkrabí království českého, který vydal 1. června 1658 fundační listinu s ročním důchodem 1300 zlatých rýnských a přislíbil vystavět budovu koleje. Podnět k tomu dal jeho bratr Ferdinand Leopold Benno, hrabě z Martinic, probošt vyšehradský, metropolitní kanovník pražský, příznivec a zastánce piaristického řádu. Od roku 1655 působili ve Slaném rovněž zásluhou Bernarda Ignáce z Martinic i františkáni původně usídlení v domě na náměstí (dnes č. p. 8), odkud se stěhovali roku 1658, když pro ně byla dokončena první část konventu. Piaristé se nejprve usídlili ve 8 Buben, Milan M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností, s. 93. Bartůšek, Václav. Z historie piaristické koleje ve Slaném 1658 1778. In Slánské rozhovory 2008 Piaristé. Slaný 2009, s. 33. 8

stejném domě na náměstí a 8. července 1659 se přestěhovali do školy vedle děkanského kostela sv. Gotharda a zde již byla také zahájena výuka. Původně byla podle zakládací listiny plánována jen obecná škola se čtyřmi třídami a malá kolej pro 12 členů řádu. 9 Učit se mělo jen náboženství, čtení, psaní, počty a zpěv. Již v roce 1659 hrabě Martinic upozorňuje piaristy, aby dodržovali znění zakládací listiny, nevyučovali v latinském jazyce a věnovali se především výuce stanovených předmětů (tj. také zpěvu). Podobně nástupce zakladatele Jiří Adam z Martinic si roku 1701 stěžuje na nedodržování výuky němčiny a hudby. 10 Stavba koleje Neposkvrněného Početí Panny Marie a u sv. Josefa (Domus Slanensis) byla zahájena položením základního kamene 19. dubna 1659 na místě několika domů zničených během třicetileté války a trvala až do roku 1666. Poté se do nové budovy 25. března 1667 piaristé přestěhovali a přesunuli sem i výuku. Ve stejném roce byla na základě dodatečného povolení zakladatele koleje zahájena také výuka latiny a tím založeno nižší latinské gymnázium. Ve školním roce 1667/68 na elementární škole studovalo 101 žáků a na gymnáziu 13 žáků zpočátku zde byli především studenti, kteří přišli z jiných kolejí. V roce 1671, kdy již bylo naplněno všech 6 ročníků gymnázia, se nižší gymnázium změnilo na normální. Roku 1668 byla také zahájena soukromá výuka filozofie a teologie pro členy koleje, která měla velký vliv na prestiž studií ve Slaném a trvala s několika přestávkami přinejmenším do roku 1688, kdy vzniklo řádové učiliště v Kosmonosech. 11 9 Zakládací listina je uložena v Římě, Archivo generale delle Scuole Pie, regestum provinciae Germania, 51 52. 10 Krecar, Antonín. Jubilejní památník na oslavu devětapadesátiletého trvání c.k. gymnasia v Slaném (1658 1808, 1858 1908). Uspořádal Antonín Krecar. Slaný 1908, s. 5. Bartůšek, Václav. Piaristická kolej ve Slaném (1658 1700) a její rektoři. In Středočeský sborník historický. Sv. 36, Praha 2010, s. 54. 11 Krecar, Antonín. Jubilejní památník, s. 5 a 7. Bartůšek, Václav. Piaristická kolej ve Slaném (1658 1700) a její rektoři, s. 54 55. 9

Obr. č. 1 Veduta slánské koleje, 1683. Pohled z východní a jižní strany. Archivo storico della Curia Generalizia delle Scuole Pie di Roma. 12 Roku 1683 zvýšil zakladatel koleje hrabě Bernard Ignác z Martinic důchod z fundace na 2000 zlatých ročně. Kaple (oratorium) Zasnoubení P. Marie (Desponsatio Beatae Mariae Virginis) v jihozápadním křídle kolejního komplexu byla vysvěcena již 11. listopadu 1666, ale dokončena až v roce 1674. Do té doby piaristům sloužil k bohoslužbám děkanský kostel sv. Gotharda poblíž koleje, ve 13. století spojený s později zaniklým proboštstvím ostrovských benediktinů. Další rozšíření budov koleje a stěhování školy do nových prostor následovalo v letech 1714 a 1720 až 1723, kdy byla kolej dokončena uzavřením kvadratury. Stavební úpravy jsou však doloženy ještě v roce 1729. 13 Přední část sloužila pro potřeby koleje a nalezneme zde také do komplexu včleněnou kapli. V zadní části se nacházely prostory školy (nižší česká a vyšší latinská škola). Budovu koleje dnes nalezneme v jihovýchodní části Masarykova náměstí, č. p. 159. V květnu 1777 bylo na základě rozhodnutí císaře Josefa II. latinské gymnázium zrušeno a místo něj vzniká čtyřletá hlavní škola německá (podle vydaného dekretu zůstává v Čechách jen 13 latinských škol). 12 Slánské rozhovory 2008 Piaristé. Slaný : Vlastivědné muzeum Slaný, 2009. 13 Vlček, P., Sommer P., Foltýn D. Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997. 10

Graf č. 1 Vývoj počtu žáků za celou dobu trvání latinského gymnázia 1667 1777. 14 Dne 2. srpna 1795 došlo při požáru města ke zničení střechy koleje a později se probořila i klenba kaple se dvěma zvony z věže nad ní. Opravy byly odloženy, protože se předpokládalo využití prostor po klášteru františkánů, který měl být podle úředního návrhu z 19. dubna 1795 a podle císařského nařízení z 2. dubna 1802 zrušen. K tomu ovšem nedošlo a piaristé uvažovali o odchodu ze Slaného mimo jiné proto, že na obnovu původní koleje neměli dostatek finančních prostředků. Proto město Slaný uspořádalo sbírku s významným přispěním hraběte Karla Josefa Clam-Martinic a roku 1807 byla kolej obnovena, kaple 14. října znovu vysvěcena a krom hlavní německé školy byla na žádost občanů otevřena také vyšší humanitní škola. Výuka však netrvala dlouho, protože gymnázium bylo pro nedostatek finančních prostředků 1832 zrušeno a znovu zřízena německá škola. Výuka piaristů byla opět obnovena 1851 a nižší gymnázium otevřeno 1858. Od roku 1866 se vyučuje pouze v češtině. Během 70. let 19. století výuka postupně zaniká pro nedostatek 14 V roce 1680 je patrný pokles počtu žáků způsobený morovou epidemií, která ovšem postihla především mladší žáky elementární školy. Zřejmý je také postupný pokles počtu žáků od 2. poloviny 60. let 18. stol. až do uzavření latinského gymnázia v roce 1777. 11

piaristických učitelů 1873 na hlavní (elementární) škole a 1878 i na nižším gymnáziu. Důvodem byla také skutečnost, že piaristé nedokázali vyhovět požadavkům nového školního zákona. Poslední piarista P. Hink ze slánské koleje odchází 29. 2. 1888. Od roku 1878 byly zřizovatelem gymnázia ve Slaném obec, stát a v současné době Středočeský kraj. Obr. č. 2 Historický snímek budovy bývalé piaristické koleje ve Slaném. 15 Budova koleje byla v roce 1877 odkoupena městem Slaný, přestavěna podle návrhu Rudolfa Štecha (1858 1908) v neoklasicistním stylu, zvýšena o jedno patro a rozšířena. Zachováno zůstalo několik barokních detailů na průčelí budovy a interiér kaple Zasnoubení P. Marie s vrcholně barokním oltářem (kolem 1725). V letech 1895 1903 zde sídlilo Štechovo vlastivědné muzeum města a kraje slánského (založeno 1885). Od roku 1939 až dodnes jsou prostory bývalé koleje a gymnázia trvale užívány pro potřeby Vlastivědného muzea ve Slaném a od roku 1960 zde sídlí také Knihovna Václava Štecha. 15 Krecar, Antonín. Jubilejní památník. 12

Obr. č. 3 Současný stav budovy bývalé piaristické koleje ve Slaném. 4. Stav bádání o slánském hudebním inventáři Slovník české hudební kultury pod heslem Slaný vyzdvihuje význam piaristické koleje v tomto městě. 16 Prameny k heslu jsou uvedeny tyto: Průvodce po pramenech k dějinám hudby. Fondy a sbírky uložené v Čechách (Praha, 1969); ČSHS; A. Neumann: Piaristé a český barok (Přerov, 1933); J. M. Květ: Piaristický inventář ve Slaném (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 5, s. 208). A. Neumann ve své knize uvádí výsledky bádání v generálním archivu řádu piaristů v Římě, nenalezneme zde ale žádnou zmínku o provozování hudby v piaristické koleji ve Slaném, a to ani v samostatné kapitole Hudba. V uvedeném čísle Hudebních rozhledů z roku 1956 najdeme krátkou, ale zajímavou zmínku o inventáři skladeb slánské koleje. 17 16 Fukač, J. Slaný. Slovník české hudební kultury. Ed. Fukač, J., Vysloužil, J., Macek, P. Praha 1997, s. 838. Významným střediskem hudebního dění se stala piaristická kolej, jejímž rektorem byl na sklonku 17. stol. skladatelsky činný A. Pelikán. 17 Květ, J. M. Piaristický inventář ve Slaném. Hudební rozhledy, 1956, roč. 9, č. 5, s. 208. 13

Některé poznatky uvádí R. Hugo ve svém článku Hudba slánských piaristů, který byl zařazen do sborníku vydaného u příležitosti 350. výročí příchodu piaristů do Slaného (1658 2008): 18 zmiňuje existenci hudebního archivu piaristické koleje, který se ovšem nedochoval. Konstatuje, že existuje pouze rukopisný katalog hudebnin z roku 1713, který má však vzhledem ke svému rozsahu značný význam, a uvádí, že nejstarší zapsané skladby jsou z roku 1667 tento údaj je nepřesný, nejstarší datovaná skladba je z roku 1661. Krátkou poznámku o inventáři najdeme v diplomové práci J. Fukače Křižovnický hudební inventář. 19 V seznamu nejvýznamnějších inventářů zmiňuje také inventář piaristů ve Slaném (s. 272). V dalším textu uvádí (s. 159): Roku 1661 je patrně zakládána piaristická sbírka ve Slaném, přibližně v téže době i křižovnická sbírka u sv. Františka a na Moravě se formuje významné kroměřížské centrum. Lze to sledovat na dochovaných inventářích zmíněných rezidencí. Ve větší míře je slánský inventář zmiňován v diplomové práci J. Košuliče Hudba u piaristů v Mikulově. 20 V předmluvě prvního svazku uvádí, že zásluhou ředitele Okresního archivu v Mikulově Dr. Metoděje Zemka získal dlouho nepřístupný inventář hudebnin piaristické koleje ve Slaném. S nejvyšší pravděpodobností tato událost souvisí s pořízením opisu celého inventáře, kterému je věnována samostatná kapitola tohoto textu. Dále J. Košulič uvádí jména piaristických skladatelů zapsaných v inventáři a několik jejich životopisných dat (s. 45): V tomto inventáři z roku 1713 jsou zaznamenány skladby 21 piaristických autorů. Vedle známých skladatelů jako jsou: P. Adalberus a scto Michaele, vl. jm. Jan Pelikán, P. Joachimus a scto Adalberto, vl. jm. Frant. Jiří Bartach (též Partach), P. Remigius a scto Erasmo, vl. 18 Hugo, Robert. Hudba slánských piaristů příprava a realizace hudebního projektu. In Slánské rozhovory 2008 Piaristé. Slaný 2009, s. 65 68. 19 Fukač, Jiří. Křižovnický hudební inventář. Brno 1959. Diplomová práce. 20 Košulič, Josef. Hudba u piaristů v Mikulově. Brno 1972. Diplomová práce. 14

jm. Antonín Mašát, P. Simon a scto Bartholomaeo, vl. jm. Václav Kalous, zde nacházíme 17 dosud neznámých skladatelských jmen. Zvláštní přitom je, že autor označuje 4 skladatele jako již známé a dalších 17 jako zatím neznámé, avšak následující výčet jmen, včetně jednoho jména zmíněného v předchozí části textu, jich obsahuje pouze 12. Celkem tedy 16 piaristických skladatelů ze slánského inventáře a nikoli 21. Jako zdroj Košulič uvádí přímo slánský inventář včetně úplného latinského titulu a místa uložení (Okresní archiv Kladno, pobočka Slaný). Součástí obrazových příloh je také ukázka ze slánského inventáře hudebnin (s. 145) černobílý fotografický snímek. Na rozdíl od jiných prací J. Košulič zmiňuje ve větší míře i jména skladatelů ze slánského inventáře působících mimo piaristický řád: Henricus Aloisius Brückner, Vincentius Fux, Alberik Mazák, Joannes Pecelius a Filipp Jakob Rittler. V dalším textu se autor zabývá výskytem jmen piaristických skladatelů v inventářích kroměřížských piaristů, z Dubu na Moravě, z kůru piaristického kostela v Lipníku nad Bečvou a především v Mikulově. Významná monografie, společné dílo tří autorů, zabývající se působením piaristů na našem území, vyšla v roce 1992 v Prievidze: Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631 1950. 21 V první kapitole je popisován rozvoj řádu, zakládání nových komunit a vznik samostatné provincie Germania (první zaalpské mimo území Itálie). V následujících kapitolách nalezneme podrobnější informace o vzniku a působení jednotlivých kolejí v této provincii (včetně Slánské) a po roce 1951 také v nově vzniklé provincii česko-moravské. O slánském inventáři se dočteme v kapitole VII. Hudba (s. 174), kde je jako zdroj uveden originál inventáře z okresního archivu v Kladně (pobočka Slaný) a rovněž opis inventáře uložený v Hudebním oddělení Moravského muzea v Brně. V poznámkovém aparátu jsou zmíněny články J. Květa (1956) a T. Volka 21 Zemek, M., Bombera, J., Filip, A. Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 15

(1957) z časopisu Hudební rozhledy. Uveden je rok vytvoření inventáře (1713) a rok posledního zápisu (1760). Dále jsou vypsána jména nejvýznamnějších skladatelů zapsaných v inventáři: Adalbert H. Pelikán a s. Michaele Archangelo, Georgius Pelikán a s. Mansueto, Ambrosius Čermák a s. Antonio Pat., Adalbert Bernardi a s. Barbara, Simon Pirner a s. Paulo, Augustin Thomas Sackl a s. Josepho, Vincentius Fabr-Kovář a s. Joanne Ev., Ludovicus Kirchner a s. Francisco, Henricus Kučera a s. Severino, Joachim Partsch a s. Adalberto a Antonius Hoffer a s. Matre Dei. U vybraných autorů skladeb je v publikaci uveden rok narození a úmrtí, stručná životopisná data a případně rok nejstaršího zápisu jejich skladby v inventáři. Ve stručnosti je provedeno srovnání jmen objevujících se v inventáři ze Slaného a Kosmonos. 22 Upozorněno je na velké množství skladeb zapsaných již mezi roky 1670 a 1700, a také na české vánoční pastorely, např. Raduj se všechno stvoření od Georgia a S. Mansueto (Pelikána). V závěru odstavce, který se věnuje obsahu inventáře, je uveden názor, podle kterého lze doložit na základě skladeb zapsaných v inventářích proměnu vyjadřovacích prostředků v české hudbě po roce 1700: Uvedené inventáře také dokládají, že byly provozovány vokální skladby sólové i vícehlasé, někdy s doprovodem varhan, houslí a viol, a také to, že po r. 1700, kdy došlo v hudbě v českých zemích k nové proměně vyjadřovacích prostředků, a začal se prosazovat neapolský styl s plynulou melodikou, nezůstaly ani piaristické kůry pozadu. Na konci kapitoly je uveden výčet statí, které se zabývají hudbou v piaristických kolejích (Kosmonosy, Mikulov, Litomyšl, Strážnice, Kroměříž, Lipník nad Bečvou, Stará Voda, Bílá Voda, Příbor), pro kolej ve Slaném ale taková studie chybí. Druhá část knihy se v dalších kapitolách zabývá poznatky o duchovní činnosti piaristů, jejich školství, o vztahu k výtvarnému a dramatickému umění, hudbě, vyzdvihuje 22 Culka, Zdeněk. Inventář hudebních nástrojů a hudebnin piaristické koleje v Kosmonosích. In Příspěvky k dějinám hudby II. Praha 1972, s. 5 42. 16

význam piaristických archivů a knihoven, upozorňuje na vysokou úroveň vzdělanosti uvnitř řádu a popisuje poslední vývoj v 19. a 20. století. Tomáš Hanzlík se ve své disertační práci Hudba piaristických skladatelů na Moravě a ve Slezsku v 17. a 18. století věnuje významu hudby ve školském systému piaristů, její výuce na piaristických kolejích i ve specializovaných hudebních seminářích, uvádí také životopisy nejvýznamnějších skladatelů řádu a jejich dosud známá díla; v několika případech včetně incipitů. 23 Zaměřuje se především na osobnosti skladatelů a uvádí podrobný rozbor pramenů a literatury zabývající se touto tématikou; představuje dostupné soupisy a seznamy jmen piaristických skladatelů a jejich děl. Nedílnou součástí práce jsou spartace čtyř skladeb včetně vydavatelské zprávy (Missa S. Adalberti od Jana Pelikána P. Adalbertus Hieronymus a S. Adalberto, Missa S. Attalae Abbattis od Antonína Mašáta P. Remigius a S. Erasmo, Missa S. Apolloniae Virginis od Václava Kalouse P. Simon a S. Bartolomaeo, Missa in a od Antonína Jana Nepomuka Brosmanna P. Damasus a S. Hieronymo). Slánský inventář a jeho opis je v této práci několikrát zmiňován především jako zdroj informací o skladbách uváděných u životopisů jednotlivých členů řádu. Opět je často porovnáváno uvedení skladeb v inventáři Slánském a Kosmonoském. Následující tabulka uvádí přehled skladatelů piaristického řádu, kteří jsou zmiňováni v literatuře představené v této kapitole a kteří se objevují ve slánském inventáři (ne vždy je jasně označen jejich výskyt v inventáři): řádové jméno vlastní jméno J. Košulič (1972) kolektiv Z.-B.-F. (1992) T. Hanzlík (2004) Adalbertus a S. Barbara M. V. Bernardi x x x 23 Hanzlík, Tomáš. Hudba piaristických skladatelů na Moravě a ve Slezsku v 17. a 18. století. Olomouc 2004. Disertační práce. 17

Adalbertus Hieronymus a S. Michaele Archangelo J. V. Pelikán x x x Ambrosius a S. Antonio Patavino S. V. Čermák x x x Antonius a S. Matre Dei J. A. Hoffer x x x Augustinus Thomas a S. Josepho T. Sackl x x x Benignus a Conceptione B. V. Mariae J. J. Sigl x x Eduardus a S. Antonio A. Zinner x x Georgius a S. Mansueto J. Fr. Pelikán x x Georgius a S. Joanne Evangelista J. J. Link x x x Henricus a S. Severino T. Kučera x x x Honorius a S. Carlo K. Veselý x Jaroslaus a Matre Dei J. A. Lekel x x x Joachimus a S. Adalberto J. Fr. Partsch x x x Joseph a S. Gabriele x Ludovicus a S. Francisco A. Fra. Kirchner x x x Marianus a S. Anna J. T. Fr. Klar x x x Oswaldus a S. Cecilia J. Fe. Richter x x x Remigius a S. Erasmo A. Mašát x x x Richardus a Jesu J. Fr. T. Leiner x x x Richardus a S. Josepho J. J. Stumpf x Simon a S. Bartholomaeo V. Kalous x x x Simon a S. Paulo P. Pirner x x x Vincentius a S. Joanne Evangelista J. Faber Kovář x x Wolfgangus ab Omnibus sanctis J. Offner x x x 18

Je zřejmé, že z tohoto hlediska je nejvíce komplexní práce Tomáše Hanzlíka. Pravděpodobně také proto, že vycházel z prací svých předchůdců. Z poznámkového aparátu jeho textu ale zjistíme, že pracoval pouze s opisem inventáře. V dodatcích uvádí jména autorů, u kterých se předpokládá kompoziční činnost, která zatím není nijak doložena. 24 Objevuje se zde také jméno Richardus a S. Josepho (vl. jm. Joannes Josephus Stumpf, 1707 1778). Ve slánském inventáři se v oddílu Salve Regina (1711) pod číslem skladby 37 objevuje autor Joannes Stumph (jméno je obtížně čitelné, písmeno po počátečním S je rozpité). Jeho totožnost s uvedeným piaristickým skladatelem však není možné na základě tohoto zápisu potvrdit vzhledem k tomu, že je datován rokem 1711 a J. J. Stumpf (Richardus a S. Josepho) se narodil roku 1707. V práci kolektivu autorů: Metoděje Zemka, Jana Bombery a Aleše Filipa je uveden seznam skladatelů ze slánského inventáře, 25 včetně jména Vincentius a S. Joanne Evangelista (vl. jm. J. Faber Kovář). V originálu inventáře (oddíl Concerti de Sanctis, 1675, Nu. 29, Multa Filia a 13) nalezneme jméno autora Joanne Faber, Soc. Jesu., který ale byl podle uvedené poznámky jezuitou. Na tuto skutečnost upozorňuje ve své práci i T. Hanzlík. 26 V Bio-bibliografické databázi řeholníků nalezneme jméno zmiňovaného piaristy Vincentia a S. Joanne (Joannes Faber, 1643 1692), kterého ale nelze podle poznámky v inventáři ztotožnit se zapsaným skladatelem. 27 Hanzlík také vyjadřuje pochybnost o členství v řádu piaristů u dalšího jména skladatele ze slánského inventáře Josepha a S. Gabriele. 28 Uvádí rovněž jméno externího skladatele píšícího pro piaristy Franze Daniela Thalmanna (v letech 1696 1711 dvorní skladatel Leopolda 24 Hanzlík, Tomáš. Hudba piaristických skladatelů na Moravě a ve Slezsku, s. 89 25 Zemek, M., Bombera, J., Filip, A. Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, s. 174. 26 Hanzlík, Tomáš. Hudba piaristických skladatelů na Moravě a ve Slezsku, s. 88. 27 Bio-bibliografická databáze řeholníků v českých zemích v raném novověku [on-line]. [cit. 2014-04-06]. Dostupné z http://reholnici.hiu.cas.cz/katalog/ Zde zpracovaná data vycházejí z práce K. A. F. Fischera Catalogus generalis provinciae Germanicae et Bohemicae ordinis scholarum piarum, Münchem 1985. 28 Hanzlík, Tomáš. Hudba piaristických skladatelů na Moravě a ve Slezsku, s. 90. 19

I.), 29 ale nespojuje jeho jméno přímo se slánským inventářem. Přitom v oddílech Concerti de Sanctis (1713, Nu. 91), Concerti de Beata Virgine Maria (1694, Nu. 19) a Hymni et Introitus (1693, Nu. 21) jsou uvedeny jeho skladby. Jméno tohoto skladatele uvádí ve své práci o moravských hudebních inventářích Petr Číhal (viz kap. 8. 4) 30 a v souvislosti s piaristickými hudebními dramaty také Jiří Sehnal. 31 Již od roku 1972 vychází edice s názvem Catalogus artis musicae in Bohemia et Moravia cultae. Artis musicae antiquioris catalogorum series, která v osmi svazcích dokumentuje významné hudební sbírky. V řadě byl vydán katalog hudební sbírky pražské Lorety (vol. 1), katalog hudební sbírky berounského děkana Josefa Antonína Seydla (vol. 2), kostela sv. Ignáce v Březnici (vol. 3), z kůru metropolitního chrámu sv. Víta (vol. 4), hudební sbírky arcibikupa Karla z Lichtesteina a Kastelkornu ze zámku v Kroměříži (vol. 5), milostných bratří z Kuksu (vol. 6), milostných bratří v Čechách a na Moravě (vol. 7) a z knihovny rodiny Kinských v Praze (vol. 8). 32 Na závěr se zaměříme na stav bádání o hudebních inventářích z hlediska geografického: Zatímco moravské sbírky jsou dobře známé a většinou i kvalitně zpracované, stav v Čechách už zdaleka tak uspokojivý není. Z moravských inventářů zapsaných ve druhé polovině 17. a během 18. století jsou nejznámější a nejlépe zpracované: inventář kolegiátního kostela sv. Mořice v Kroměříži (1695 1696 a 1714), farního kostela v Třebenicích (1699), inventář kláštera v Rajhradu (1725 a 1771), kostela sv. Tomáše v Brně (od 1749 do 1795), zámku v Brtnici (1752), farního kostela v Kvasnicích (1757 1772), kostela sv. Jakuba v Brně (1763 1781) a inventář kostela v Blížkovicích (1797 a 1798). Další inventáře jsou 29 Hanzlík, Tomáš. Hudba piaristických skladatelů na Moravě a ve Slezsku, s. 25. 30 Číhal, Petr. Moravské hudební inventáře. Brno 2005. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jana Perutková. 31 Sehnal, J., Vysloužil, J. Dějiny hudby na Moravě. Brno 2001, s. 76. 32 Úplné bibliografické údaje jsou uvedeny v seznamu literatury. 20

z kostela Panny Marie v Kroměříži (1659), chrámu sv. Marka v Litovli (1671/72 a 1690), ze Strážnické koleje (1675), farního kostela v Branné (1698 1699), zámku Tovačov (1699), z Uherského Hradiště (1730), ze sbírky olomouckého biskupa L. Egka (1759/60 a 1761), z Hradiska u Olomouce (1784) a z augustiniánského kláštera v Brně (cca 1770/80). Mezi českými hudebními inventáři vyniká obsáhlý soupis kláštera křižovníků s červenou hvězdou v Praze (1737 38), inventář cisterciáckého kláštera v Oseku (1706 a 1720 1733 a 1754) a katalog břevnovského benediktýnského kláštera v Praze (kolem 1800). Další inventáře pocházejí ze sbírky literátů v Netolicích (1650 1699), ze zámku v Českém Krumlově (1706), kostelů v Kostelci nad Labem (1707), literátského kůru P. Marie před Týnem v Praze (1763), z literátského kůru sv. Vojtěcha v Praze, ze Staré Boleslavi (1773, 1781, 1804), zámku v Duchcově (1775), chrámu v Žatci (1792 1793) a z hudební sbírky milosrdných bratří ve Valticích (70. 1. pol. 80. let 18. stol.). Známá je sbírka hudebnin z archivu premonstrátského kláštera na Strahově (18. 20. stol.). 33 Mezi hudebními inventáři piaristických kolejí jsou v Čechách nejvýznamnější inventáře koleje v Kosmonosech (1707 a 1712) a ve Slaném (1713 1760, více než 1000 skladeb). Připomeňme také inventář hudební sbírky z kůru farního kostela v Litomyšli (1803). Na Moravě jsou to inventáře ze Strážnice (1675, 155 skladeb beze jmen autorů) a Kroměříže (od 1691, 359 skladeb, uložen v zámeckém archivu). Významná je také sbírka hudebnin z kůru piaristického kostela v Lipníku nad Bečvou (2. pol. 19. Stol.), z mikulovské piaristické koleje (19. stol) a hudební inventář tamního kolegiátního kostela (1819). Prameny pocházející z moravské provenience jsou dobře známé a zpracované (Strážnice, Kroměříž), 34 33 Přehled inventářů viz SČHK, s. 429 430. 34 Sejbal, J. Hudební inventář strážnických piaristů z roku 1675. Časopis Moravského muzea, 1984, roč. LXIX, s. 117 127. Horehleď, Petr. Piaristické školství ve Strážnici v letech 1634 1884. Brno 2008, s. 40 44. Diplomová práce. 21

zatímco o přesném obsahu inventářů a hudebních sbírek piaristických kolejí z území Čech mnoho nevíme. Z uvedeného je také zřejmé, že slánský inventář patří mezi nejobsáhlejší z dosud známých inventářů piaristických kolejí. 5. Zařazení, popis a vznik inventáře 5.1. Zařazení inventáře Charakteristika tohoto typu pramene podle Jana Racka z článku Hudební inventáře a jejich význam pro hudebněhistorické bádání zní: Hudební inventáře jsou v podstatě stručné soupisy a popisy hudebního materiálu písemné nebo hmotné povahy (rukopisné a tištěné noty, aktový, listinný, ikonografický a trofejní materiál, který má jakýkoli vztah k hudbě, jakož i hudební nástroje) určité sbírky (hudebního archivu nebo knihovny) v jejich původním nebo jiném, chronologickém nebo věcném pořádku, které byly pořízeny buď pro potřebu kontroly, ocenění (např. při pozůstalostním řízení, prodeji) nebo orientace po původních fondech hudebního archivu nebo knihovny. 35 Uvedeným kritériím inventář skladeb slánské piaristické koleje plně odpovídá. Podle dalších hledisek lze tento soupis zařadit mezi inventáře ideální, neboť uvádí skladby bez ohledu na to, zda se dochovaly nebo ne (nepatří tedy mezi inventáře reálné). Avšak i tyto tzv. mrtvé inventáře se soupisem skladeb, které se na místě uložení nedochovaly, jsou důležitým zdrojem muzikologického poznání, protože v nich mohou být zaznamenány jinak neznámé skladby nebo autoři. Z hlediska funkčního patří slánský inventář mezi inventáře pořízené za účelem evidence, tj. pro potřebu hudebního archiváře nebo knihovníka, nebo jako soupis majetku piaristické koleje. Není inventářem tematickým, protože neuvádí incipity skladeb, ale obsahem zápisů je i nástrojové obsazení. 35 Racek, J. Hudební inventáře, s. 135 161. 22

Inventář hudebnin piaristické koleje ve Slaném je tedy rukopisný seznam skladeb sepsaný roku 1713. Přičemž nejstarší zapsaná skladba je datována rokem 1661 a poslední zápisy jsou z roku 1760. Je zřejmé, že datace skladeb až k roku 1713 uvádí rok nabytí skladeb a pro další zápisy (po roce 1713) je rok nabytí totožný s rokem zápisu. Na začátku oddílů se často objevují skladby bez data nabytí nebo zápisu. Do hudební sbírky se pravděpodobně dostaly v letech od založení koleje 1658 do data zápisu skladeb následujících, nebo je také možné, že některé z nich již přivezli řeholníci s sebou. Z uvedeného vyplývá, že tento pramen je významný nejen počtem zapsaných skladeb, ale i délkou téměř stoletého období, v němž dokumentuje hudební historii piaristické koleje ve Slaném. 5.2. Vznik inventáře Důležité údaje nám poskytne titulní list, jehož text je vepsán do červeného rámu viz příloha C. Také letopočet 1713 a některá slova jsou psána červeným inkoustem: Inventariu[ ] R. P. Tobia Thoma à S. Elia[ ] Rectore[ ] 1713. Ostatní text je psán černým inkoustem. Při spodním okraji stránky uprostřed je umístěno kulaté razítko Městského archivu Slaný. Celý titul zní Inventariu[m] Rerum et instrume[n] torum Musicalium Chori Slanens[is] Schol[arum] Piar[um] Innovatum sub R[everendo] P[atre] Tobia Thoma a S[ancto] Elia Dom[us] Rectore. Anno Reparatae Salutis 1713. Což v překladu znamená: Inventář hudebnin a hudebních nástrojů slánského piaristického kůru obnovený za důstojného otce Tobiáše Tomáše od Svatého Eliáše, rektora koleje. V roce dovršené spásy 1713. O tomto v pořadí 14. rektoru slánské koleje Antonín Krecar uvádí: Thobias Thomas a S. Elia (vl. jm. Jelínek) narodil se r. 1667 v Litomyšli, učil a rektoroval. Do Slaného přišel 16. září [!] 1712 z Kosmonos a odešel odtud 1714 [!]. Zemřel 1700 [!] v Rychnově. 36 36 Krecar, Antonín. Jubilejní památník, s. 9. 23

Již podle údajů titulního listu se lze domnívat, že před rokem 1713 existoval jiný inventář skladeb, který byl ztracen nebo zničen a k jeho obnovení došlo právě za tohoto rektora slánské koleje. Přestože není jasné, na základě jaké předlohy sestavitel pracoval, ani proč na své předchůdce pouze nenavázal, ale vytvořil novou verzi díla, je zřejmé, že vytvoření soupisu hudebnin souvisí se snahou rektora Tobia Thoma a S. Elia, vl. jm. Mathias Gelinek (1668 1720), dát do pořádku písemnosti svěřené slánské koleje. 37 Hned na počátku svého působení totiž tento rektor nechal založit pro potřeby shromažďování úředních písemností a výkazů koleje knihu obsahující každoroční seznamy členů komunity s uvedením jejich funkcí (Familia domus), opisy vizitačních zpráv a nařízení řádových představených. 38 Z doby jeho působení pochází též první kniha historie koleje. 39 Protože chybí titulní list, není možné přesně zjistit dataci vzniku. Prokazatelně však byla sepsána před rokem 1714, protože záznamy od doby založení koleje až k tomuto roku jsou psány retrospektivně (tj. až do s. 41). Pod zápisem z 16. 10. 1712 ještě najdeme podpisy opsané, zatímco 13. 12. 1714 jsou již podpisy originální (zápisy z roku 1713 nemají podpisy žádné). Obr. č. 4 Zápis z 16. 10. 1712 s opisy podpisů: Thobias Thomas a S. Elia, Silvestrus a S. Laurentio, Bernardus a SS. Simone et Juda. 37 Životopisné údaje a forma vlastních jmen piaristů jsou převzaty z Bio-bibliografické databáze řeholníků v českých zemích v raném novověku [on-line]. 38 Národní archiv ČR, fond řád piaristů (ŘPi), inv. č. 556. 39 Historie koleje I (sine titulo), NA ČR, fond ŘPi, inv. č. 557. 24

Obr. č. 5 Zápis z 13. 12. 1714 s originálními podpisy: Thobias Thomas a S. Elia, Silvestrus a S. Laurentio, Bernardus a SS. Simone et Juda. Právě díky tomuto pramenu bylo možné určit autora slánského inventáře hudebnin i dalších kolejních dokumentů. Jeho podpis i ostatní zápisy v kolejních dokumentech jsou totiž psány stejnou rukou. 40 Silvestrus a S. Laurentio, vl. jm. Wenceslaus Koblížek (7. 11. 1668 Olomouc 17. 1. 1729 Korměříž), působil ve slánské koleji nejpozději od příchodu rektora Tobia Thoma a S. Elia (tj. 16. 10. 1712, viz zápis v historii koleje) a zastával funkce vicerektora koleje, hudebního prefekta (Prefectus Chori) a dohlížitele na účty. Ve stejném roce začínají také záznamy v soupisu členů koleje. Přepisy vizitačních zpráv spolu s výpisy z nařízení generálů a provinciálů řádu začínají v roce následujícím. V roce 1713 je rovněž sepsána velká část hudebního inventáře. Všechny tyto rozsáhlé dokumenty vznikají ve 45. roce života Silvestra a S. Laurentia, který ve Slaném zůstává ještě během působení následujícího rektora Theophila a S. Amando a z funkce pravděpodobně odchází spolu s nástupem nového rektora Juliana a S. Paulo. Záznamy v historii koleje před vizitací 20. 6. 1716 (s. 46) jsou prokazatelně zapsané ještě jeho rukou. Roku 1717 již ve funkci vicerektora koleje působil Bernardus a SS. Simone et Juda a hudebním prefektem se stal Henricus a S. Wenceslao (současně zastával i pozici hudebního instruktora Instructor Musicae). V publikaci z roku 2008 Václav Bartůšek uvádí nepřesný údaj o autorství historie koleje: Ze slavných osobností koleje můžeme připomenout 40 Na tomto místě bych chtěl ještě jednou poděkovat Kateřině Bobkové-Valentové za poskytnutí údajů zjištěných z pramenů. 25

zejména rektory [ ] P. Tobiáše Thomase Jelínka a S. Elia (*19. 2. 1668 Litomyšl, 16. 5. 1720 Rychnov nad Kněžnou), filozofa a prvního autora dějin koleje [ ]. 41 Přitom je z uvedených skutečností zjevné, že rektor koleje pravděpodobně pouze vydal pokyn k vedení historie koleje, ale vlastní zápisy prováděl vicerektor Silvestrus a S. Laurentio. 5.3. Zápisy a doplňky v inventáři Větší část skladeb (v cekem 899 záznamech) byla do inventáře zapsána přímo v roce 1713 (tj. všechny až do tohoto data uvedené). Až do roku 1715 jsou zápisy vedeny stejnou rukou a ve stejné formě včetně číslování skladeb arabskými číslicemi (celkem 986 skladeb). Je zřejmé, že všechny tyto zápisy provedl Silvestrus a S. Laurentio. Jeho nástupce ve funkci hudebního prefekta Henricus a S. Wenceslao, vl. jm. Joseph Casper (1682 1740) neprováděl zápisy žádné. V některých oddílech následují nečíslované skladby doplněné až roku 1745, kdy funkci hudebního prefekta zastával Andreas Corsinus a S. Floro, vl. jm. Adalbertus Matauschek (1718 1758). Dle dalších zápisů v historii koleje na této pozici působil v letech 1750 až 1753 Lucas a S. Barbara, vl. jm. Ferdinandus Albertus Wisner (1714 1787). V samostatných částech inventáře datovaných rokem 1751 s novými nadpisy oddílů černým inkoustem je uvedena další velká část skladeb (204 záznamů) označených římskými číslicemi, za kterými následují doplňky z let 1752, 1753, 1755 a 1756 opět bez uvedení čísel. Kdo mohl zapisovat skladby v průběhu roku 1755, není jasné. Víme ovšem, že v roce následujícím byl hudebním prefektem Otho ab Omnibus Sanctis, vl. jm. Franciscus Zwieržina (1722 1781). Poslední doplnění inventáře bylo provedeno roku 1760 (pouze 28 záznamů) a skladby jsou opět značeny římskými číslicemi. V průběhu tohoto roku působí jako hudební prefekt Stephanus a S. Vincentio, vl. jm. Josephus 41 Bartůšek, Václav. Dějiny škol a koleje piaristů ve Slaném. In Piaristé ve Slaném 350. Výročí příchodu piaristů do Slaného: Za barokními památkami slánských piaristů [on-line]. Slaný 2008 [cit. 2014-04-06], s. 6 7. Dostupné z: http://www.kultura.slansko.cz/upload/2008/09/ piariste_screen1.pdf. 26

Joannes Nepomucenus Himmel (1732 1793). Celkem inventář obsahuje více než 1000 skladeb v 1278 záznamech (pozn. podle Josefa Košuliče je to 1439 skladeb). 42 Příčinu, proč byl inventář doplňován právě tímto způsobem, lze vidět v nástupu nových hudebních prefektů (roky 1745, 1756 a 1760), ve snaze rektorů slánské koleje uvést kolejní dokumenty do pořádku, a nebo také v síle jejich zájmu o hudbu. Rozhodnout, od koho pochází iniciativa k náhlému doplnění inventáře, je obtížné. Po Tobiasi Thomasi a S. Elia, který zastává svou funkci podle zápisů v historii koleje ještě v roce 1715, se stává 15. 7. 1715 rektorem Theophilus a S. Amando, vl. jm. Joannes Zimerman (1671 1716). Narodil se v Kladně a studoval u piaristů ve Slaném, 1688 se stává členem řádu a od roku 1701 zde učil jako kněz. Následujícího roku již zastává funkci prefekta a od 1704 působí v Benešově jako rektor. Do Slaného se vrací 12. 7. 1715 již nemocen a 8. 5. 1716 umírá pravděpodobně na mor. Příštím rektorem byl od 18. 8. 1716 Julianus a S. Paulo, vl. jm. Wenceslaus Alexius Viegicžek (1678-1731). V letech 1714 až 1715 přibývají další skladby téměř ve všech oddílech inventáře. Vzhledem k pravidelným zápisům v tomto období, kdy ještě v koleji působí rektor Tobias Thomas a S. Elia, je pravděpodobné, že se jedná právě o jeho iniciativu. Přestože Silvestrus a S. Laurentio zůstává ve funkci hudebního prefekta ještě do roku 1716, po nástupu nových rektorů Theophila a S. Amando a Juliana a S. Paulo nastává delší období, kdy nejsou zapisovány skladby žádné. Roku 1745 se stává rektorem Zephyrius a S. Lucia, vl. jm. Joannes Svoboda (1690 1752). V tomto roce přibývají v inventáři další skladby (nečíslované záznamy) a také nastupuje do funkce nový hudební prefekt Andreas Corsinus a S. Floro. Antonín Krecar v Jubilejním památníku uvádí: 42 Košulič, [Josef?]. Inventář hudebnin a hudebních nástrojů kůru piaristické koleje ve Slaném z roku 1713. Nový opis. Nedatováno. Uložení: Moravské zemské muzeum Oddělení dějin hudby, Brno, G písemnosti, sig. G 239 a, b (opis inventáře a rejstřík). 27

Zephyrius a S. Lucia je zajímavý tím, že jest to první Slaňák, který se stal rektorem ve svém rodišti. Narodil se r. 1690, a jak se vlastním jménem jmenoval, jest mi dosud neznámo. Piaristou stal se r. 1708, studoval patrně ve Slaném. Učil se v různých kolejích, byl také učitelem piaristických noviců a do Slaného přišel 7. června 1745. Roku 1780 [1750?] byl jmenován do Strážnice, avšak neodešel ze Slaného jednak pro nemoc, jednak proto, že chtěl dohotoviti pro refektář hodiny. Hodin nedokončil, do Strážnice se neodebral, ale stále postonávaje, ulehl 9. listopadu ve své cele nadobro. Více z lůžka nevstal. Zemřel pacient 30. listopadu 1751[!] a pohřben byl 2. prosince v hrobce kolejní. 43 Zajímavé je, že právě v roce 1751 přibývá v inventáři značný počet skladeb (204 záznamů) označených římskými číslicemi v nově nadepsaných a datovaných částech. Je pravděpodobné, že tato část soupisu přímo souvisí s koncem působení rektora Zephyria nebo s nástupem následujícího rektora, kterým byl Floridius a S. Hyacintho, vl. jm. Joannes Hanausek (1703 1772). V době jeho nástupu působil již od předchozího roku ve funkci hudebního prefekta Lucas a S. Barbara. Proto lze odhadovat, že velké množství záznamů ve zmiňovaném roce inicioval právě nový rektor, který do Slaného přišel 18. 6. 1751 společně s vizitátorem a rektorem koleje byl prohlášen 22. 6. V následujících letech osobně prováděl zápisy v historii i katalogu koleje. Podle údajů v historii koleje setrvává v jejím čele až do roku 1757. Další doplňky menšího rozsahu bez číslování záznamů jsou z let 1752, 1753, 1755 a 1756, přitom v posledním uvedeném roce se stává hudebním prefektem již zmiňovaný Otho ab Omnibus Sanctis, ovšem v následujících letech se již v historii koleje neobjevuje. Dalším rektorem se roku 1758 stává Romanus a S. Petro, vl. jm. Carolus Josephus Hartvig (1709 1782). Přitom mezi léty 1757 1759 žádné nové zápisy nepřibývají. Nový hudební prefekt Stephanus a S. Vincentio nastupuje roku 1760 a v inventáři se objevuje několik posledních zápisů 43 Krecar, Antonín. Jubilejní památník, s. 10 28

opět značených římskými číslicemi a rovněž soupis hudebních nástrojů. Následující rektor Emanuel a S. Ferdinando, vl. jm. Daniel Mikovetz (1716 1794) je v historii koleje zaznamenán 3. 10. 1761 a ve funkci končí roku 1766. Na závěr je třeba zmínit se o značných rozporech mezi údaji o rektorech koleje uvedenými v Jubilejním památníku z roku 1908, který k vydání připravil Antonín Krecar, a mezi zápisy z historie koleje. 44 Uváděná jména některých rektorů se v historii koleje vůbec nevyskytují (Maxmilián a S. Joachimo) a naopak, jiná jsou zapsána v historii koleje a v Jubilejním památníku chybí (Romanus a S. Petro). Další rozpory nalézáme v dataci některých událostí (několik údajů je zjevně chybných). Vzhledem k tomu, že není jasné, z jakého zdroje byly informace do této publikace převzaty, přikláníme se v tomto textu k pramenným údajům z historie koleje. 5.4. Popis inventáře Skladby jsou rozděleny do 21 oddílů podle hudební formy liturgie, které byly pravděpodobně původně vedeny v samostatných sešitech o rozsahu 2 až 6 listů, čemuž nasvědčují i prázdné stránky na konci každého oddílu. Na posledním listu inventáře ještě nalezneme soupis hudebních nástrojů z roku 1760. Dnešní vazba v hnědém plátnu o rozměrech 330 x 215 mm je zřejmě novější. Na hřbetu je zlatými písmeny vyražen nápis Inventarium chori Slanens. schol. Piar. 1713. [Inventarium chori Slanensis scholarum Piarum]. Celý inventář je zapsán na ručním zažloutlém papíře stejného typu bez filigránu. Počínaje prvním oddílem je 147 stran dodatečně očíslováno vždy při vnějším horním okraji tužkou. Z toho je 75 stran nepopsaných (1 až 5 stran na konci každého oddílu). První prázdný list, obě strany titulního listu a poslední strana za soupisem hudebních nástrojů číslovány nejsou. V předsádce vazby jsou 44 Krecar, Antonín. Jubilejní památník, s. 7 13. 29

vsazeny dva nové listy bílého papíru odlišného typu. Původní inventář je tedy tvořen 76 listy. Jednotlivé oddíly jsou nadepsány červeným inkoustem, výrazně větším písmem, často zdobeným ornamentem. Následuje soupis skladeb provedený černým inkoustem v připraveném rastru svislých čar (vždy 6 na každé stránce). Stejným způsobem jsou připraveny i všechny nepopsané stránky, takže celý inventář byl pro zápisy jednotně připraven zřejmě již roku 1713. Zápis je proveden z obou stran listu a na každé straně jsou skladby uspořádány do dvou sloupců. Záhlaví jsou jednotně nadepsána na začátku každého oddílu: Annus (rok zápisu), Numerus (číslo skladby v příslušném oddílu) a např. v prvním oddílu Missarum, tj. označení formy liturgické hudby (v této části je zapsán název skladby, nástrojové obsazení a jméno autora skladby uvozené zkratkou Auth. výjimečně také celým slovem Authore) viz příloha D. Text inventáře je z větší části psán latinsky. V názvech skladeb a ve jménech autorů se ale objevují i oba zemské jazyky čeština a němčina. Český jazyk je nejfrekventovanější v oddílu Miscellanea, kde jsou zapsány například tyto skladby: O nebeský chlebe, Jedinké mé potěšení, Ach můj nejsladší Ježíši, Přesladký Ježíši, O Maria překrásná růžičko, Statisíckrát buď pozdravena, Svatý Václave kníže náš a další. Pokud se u skladby s českým názvem nalézá jméno skladatele, je to nejčastěji P. Simone a S. Paulo (Pavel Pirner) a dále P. Adalberto, P. Eduardo a S. Antonio (Antonín Zinner), Joanne Bautzek, Philipp Erlebach, Ant. Svoboda, Francisco G. Tham a dokonce Archangelo Corelli. Písmo titulního listu je kaligrafické imitující tiskové typy, ve vlastním inventáři je zběžné, pouze některé majuskule v titulech nesou kaligrafické znaky, typ písma odpovídá jazyku textu: převažující latinské zápisy a rubriky jsou psány humanistickou kurzívou, české a německé názvy 30

skladeb kurentem. V textu se střídá minimálně sedm písařských rukou, 45 které odpovídají různým, dnes neznámým autorům zápisů. 5.5. Struktura a obsah inventáře Přehled všech jedenadvaceti oddílů a jejich pododdílů je uveden v příloze F. V seznamech jsou zde zapsány jejich názvy a údaje o roku zápisu skladeb do inventáře (resp. rok jejich nabytí), interval původních čísel skladeb v oddílech a rozsah čísel stran, na kterých jsou skladby zapsány. Na začátku oddílu se často objevují skladby bez data zápisu a v pozdějších letech jsou zapsány také skladby nečíslované, potom je uveden alespoň jejich počet. Za každým oddílem tohoto přehledu následuje tabulka, která uvádí počty skladeb zapsaných (resp. získaných) v určitém časovém období: před rokem zápisu první datované skladby (např. před 1669), skladby datované až do vzniku inventáře (např. 1669 1712), skladby z roku 1713, skladby po roce 1713 až do ukončení první číselné řady oddílu (v tabulce oddělené dvojitou čarou, např. 1714 1715), následně zapsané skladby (v samostatných číselných řadách označených římskými číslicemi nebo nečíslované, např. 1745 1756) a součet všech skladeb v oddílu. Soupis počtu skladeb ve všech oddílech uvádí následující tabulka: Missae před 1669 1669 1712 1713 1714 1715 1745 1756 Celkem 13 78 14 6 64 175 Litaniae Solenniores, Litaniae Breviores před 1669 1669 1711 1713 1714 1715 1745 1760 51 19 5 31 106 45 V zápisech z let 1752 1756 lze identifikovat minimálně dvě ruce (M 1752 a 1756), ale v letech 1752 1754 není vyloučena ani účast dalších písařů. Jejich ruce však nelze kvůli malému rozsahu zápisů bezpečně identifikovat. 31

Concerti, Offertoria, Ariae de Sanctissimo Sacramento et de Amore in Jesum před 1669 1676 1712 1713 1714 1745 1760 2 48 1 4 19 74 Concerti, Offertoria, Ariae de Beata Virgine Maria před 1676 1676 1710/11? 1713 1714 1715 1751 1760 8 25 5 4 25 67 Concerti, Offertoria, Ariae de Sanctis před 1668 1668 1710 1713 1714 1715 1751 1760 22 61 15 7 23 128 Concerti, Offertoria, Ariae de Tempore před 1671 1671 1710 1713 1714 1751 11 45 5 4 26 91 Miscellanea před 1680 1680 1712 1713 1714 1715 5 87 35 8 0 135 Sonatae před 1753? 1753 a 1760 2 0 0 0 10 12 Vesperae před 1667 1667 1712 1713 1714 1715 1751 1760 27 1 3 13 44 Hymni et Introitus před 1667 1667 1711 1713 1714 1751 1760 4 39 5 3 8 59 Alma před 1670 1670 1711 1713 1714 1715 1751 1 14 5 2 4 26 Ave Regina před 1677 1677 1711 1713 1714 1715 1751 21 3 4 6 34 Regina Coeli před 1673 1673 1703 1713 1714 1751 17 4 1 8 30 32

Salve Regina před 1674 1674 1711 1713 1714 1715 1751 13 27 2 10 11 63 Adventualia před 1672 1672 1712 1713 1714 1751 a 1760 28 3 3 4 38 Natalitia před 1675 1675 1710 1713 1714 1751 a 1752 9 29 7 11+1 11 68 Quadragesimalia před 1668 1668 1712 1713 1714 1751 1760 6 14 3 5+2 12 42 Paschalia před 1673 1673 1712 1713 1714 1751 4 13 1 3 21 Pentecostalia před 1675 1675 1711 1713 1715 1751 a 1760 2 5 1 4 12 Te Deum před 1707 1707 1711 1713 1715 1751 2 1 1 1 3 8 Funebria před 1661 1661 1710 1713 1715 1751 a 1760 19 6 2 7 34 CELKEM 104 649 135 87 292 1267 Oddíly jsou v inventáři uspořádány v logickém pořadí. Nejprve jsou uvedeny: Missae mše, Litaniae Solenniores a Litaniae Breviores slavné a kratší litanie (prosebné modlitby), které se mohou lišit jen svojí délkou a nástrojovým obsazením. Následují Concerti, Offertoria, Ariae de Sanctissimo Sacramento et de Amore in Jesum, de Beata Virgine Maria, de Sanctis a de Tempore, kde concertus je instrumentální skladba, offertorium je zpěv různé délky k přinášení obětních darů s různými texty vázanými na příležitost, aria je skladba se sólovým zpěvem. Skladby o Nejsvětější svátosti měly široké použití při nedělních bohoslužbách, o lásce ke Kristu se uplatnily též při svátcích spjatých s Kristem (Epiphanie, Jména Ježíšova, 33

Křest Páně), ostatní pak při příslušných svátcích nebo o sobotních či květnových pobožnostech k Panně Marii. Miscellanea jsou směsí různých skladeb, sonatae instrumentální komorní skladby a vesperae nešpory (pravidelné odpolední či podvečerní pobožnosti). Hymnus je chvalozpěv a introit vstupní zpěv při bohoslužbě. Alma [Redemptoris Mater], tj. Matko, živitelko vykupitelova je hymnus k Panně Marii. Ave Regina, tj. Zdrávas královno je jedna ze základních modliteb, která používá slova zvěstujícího anděla Gabriela (Lukáš 1. 28). Regina Coeli [laetare], tj. Vesel se, nebes Královno je mariánský hymnus nebo též antifona užívaná v době velikonoční, tj. mezi Velikonocemi a Letnicemi místo Modlitby Anděl Páně a též na závěr mší. Salve Regina, tj. Zdrávas královno je jedna z rozsáhlých mariánských antifon užívaná v závěru breviáře (liturgická kniha určená pro denní modlitby tzv. hodinky), též užívána jako jedna za základních mariánských modliteb. Další oddíly jsou uspořádány podle církevního roku: Adventualia skladby (zpěvy) pro dobu adventní, Natalitia pro dobu vánoční, Quadragesimalia pro dobu postní, Paschalia jsou velikonoční zpěvy a Pentecostalia letniční zpěvy (ke svátku Seslání Ducha Svatého). Te Deum [laudamus], tj. Bože chválíme Tě je slavnostní, tzv. ambroziánský hymnus, který se zpíval na závěr procesí, na zahájení školního roku a na závěr některých velkých slavností. Funebria jsou skladby pohřební. Za posledním oddílem je ještě list se soupisem hudebních nástrojů Instrumenta Musica z roku 1760, což odpovídá dataci posledních zapsaných skladeb. Uveden je vždy název nástroje a počet kusů viz příloha E a následující tabulka: 34

Tubae campestres [trubky polnice] 4 Litui novi cum suis tubulis et S [nové lesní rohy s příslušnými dusítky?] 2 Tympanorum cum suis loris, flagellis et duplici clavi attractoria [tympány s řemeny/na nošení/, paličkami a dvojím utahovacím? klíčem] Violone 1 Violonczello [violoncello] 1 Fides [housle] 6 Brazzae [brač viola, původně viola da braccio] 2 Clavicembalum, vulgo Fligl? majus [větší cembalo, lidově křídlo] 1 Clavicordium [klavichord] 1 Tubuli lignei pro pompa funebri vulgo Sardinl [dřevěná dusítka pro pohřební slavnosti, lidově sordinky] 3 1 pár Bohužel zde není uvedeno, kde se nástroje nacházely. Možné je umístění přímo v kolejní kapli Zasnoubení P. Marie nebo na kůru chrámu sv. Gotharda poblíž koleje. Některé nástroje (např. klávesové) mohly být umístěny také v prostorách školy pro potřeby výuky, jiné se pravděpodobně přenášely podle aktuální potřeby (smyčce). Z uvedeného vidíme, že kolejní kaple byla pro liturgickou figurální hudbu poměrně dobře vybavena. Mezi standardní vybavení hudebního kůru patří smyčcové a žesťové nástroje spolu s tympány. Zřejmě ani ve Slaném nebyl příliš dodržován zákaz hry na tympány a trompety během procesí a mešních bohoslužeb z roku 1754. Výskyt lesních rohů nebo violoncella již v této době není ničím výjimečným, naopak violon je pozůstatkem období baroka. V soupisu nenalézáme žádné dřevěné dechové nástroje (hoboje nebo fagoty), jejichž výskyt by se kolem roku 1760 již dal předpokládat. 46 46 Aschenbrenner, Vít. Hudebně-liturgický provoz jezuitské koleje v Klatovech v 18. století. Praha 2011, s. 124 125. 35

V kapli se také dochovaly původní varhany postavené kolem roku 1760 varhaníkem Johanem Ignázem Schmidtem z Lokte, který v této době pracoval také v Peruci u Slaného. 47 Přenosný varhanní pozitiv nebo regál, který by bylo možné používat při procesích, ovšem mezi uvedenými nástroji není. 5.6. Další osudy inventáře Po zrušení piaristické koleje roku 1878 došlo k rozdělení její knihovny mezi farní úřad, gymnázium a muzeum ve Slaném. Lze předpokládat, že součástí mohla být i sbírka hudebnin včetně inventáře. Ve druhé polovině 18. století ale dochází ke změně hudebního slohu a starší hudebniny se stávají nepotřebnými, takže mohlo dojít i k jejich zničení. Pravý důvod, proč se ze slánské sbírky do dnešního dne nic nezachovalo, ovšem neznáme. V průběhu 20. století byl inventář uložen nejprve ve Vlastivědném muzeu ve Slaném. Na základě archivního zákona z roku 1959 se dostává do Městského archivu Slaný a při spojování okresu Slaný s okresem Kladno v roce 1960 přechází pod Okresní archiv Kladno. Nejprve byl uložen v depozitáři ve Slaném a později se dostává do Kladna. V současné době je inventář uložen stále ve Státním okresním archivu Kladno (náměstí Starosty Pavla 11/4), který je od roku 2002 vnitřní organizační jednotkou Státního oblastního archivu v Praze, bez inventárního čísla v neuspořádaném fondu: Piaristické gymnasium humanitní Slaný (1667 1865). 6. Novodobý opis inventáře Nejpodrobnějším a v pozdější literatuře také často zmiňovaným zdrojem informací o slánském inventáři je jeho opis uložený v Moravském 47 Hugo, Robert. Hudba slánských piaristů, s. 67. 36

zemském muzeu Oddělení dějin hudby, Brno. 48 Opis (strojopis) je vyhotoven jednostranně na samostatných listech průklepového papíru formátu A4. Skládá se ze dvou částí, z nichž první (sig. G 239 a) na jednom listu nadepsaném Inventář kůru piaristické koleje ve Slaném uvádí základní informace o vzniku inventáře (rok sepsání 1713, rok posledního zápisu 1760), krátce komentuje jeho obsah, upozorňuje na skladby s českými názvy v oddílu Miscellanea a na známé piaristické skladatele zapsané v inventáři (bez uvedení jmen), upozorňuje na piaristy dosud neznámé (P. Oswaldo a S. Cecilia, P. Wolfgangus ab Omnibus Sanctis). Také díky práci T. Hanzlíka jsou dnes již tato jména známější. 49 Dále jsou popsány rozměry a vazba inventáře. Uvedena je informace o aktuálním uložení inventáře v Okresním archivu Kladno, pobočka Slaný (dříve Městský archiv Slaný). Na závěr je vypsán latinský titul inventáře v úplném znění (objevuje se drobná nepřesnost ve slově Reparates, dle originálu má být Reparatae. Na začátku opisu je také poznámka o dodatečném očíslování stran inventáře tužkou a uveden celkový počet stran originálu (číslo 147 ovšem znamená jen počet stran se soupisem skladeb číslovány nejsou první prázdný list, titulní list a poslední strana za soupisem hudebních nástrojů, tzn. 5 nečíslovaných stran). Celý inventář má 76 listů (tj. 152 stran). Na následujících 88 listech následuje opis inventáře. Průběžně jsou (u levého okraje) uváděna i čísla stran v originálu. V závěru nechybí soupis hudebních nástrojů z roku 1760. Opis nezachovává původní formu zápisu do sloupců. Nejsou vypisovány latinské zkratky, tudíž se jedná o transliteraci (paleografický přepis). Porovnáním opisu s originálem inventáře bylo zjištěno, že počet položek je v obou stejný, tedy v opisu žádná část z originálu nechybí a nebyly zjištěny ani žádné jiné nedostatky. 48 Košulič, [Josef?]. Inventář hudebnin a hudebních nástrojů kůru piaristické koleje ve Slaném. 49 Hanzlík, Tomáš. Hudba piaristických skladatelů na Moravě a ve Slezsku. 37

Ve druhé části opisu (sig. G 239 b) je na 19 listech vyhotoven rejstřík skladatelů uspořádaný po jednotlivých oddílech s uvedením názvu oddílu inventáře, jména skladatele, čísla skladby (pokud byla číslována) a roku zápisu (pokud byl zapsán). U některých jmen se objevuje poznámka k osobě skladatele vypsaná z inventáře a v několika případech je doplněn název skladby v českém jazyce (oddíly Natalitia, Adventualia a Quadragesimalia), ale nejsou zde zaznamenány všechny výskyty. Kupodivu chybí tento typ poznámky v oddílu Miscellanea, kde je skladeb s českými názvy nejvíce. Srovnáním jmen skladatelů uvedených v tomto rejstříku s originálem inventáře bylo zjištěno, že není úplný a některá jména autorů chybí. V úvodu této části je opět uveden latinský titul inventáře a poznámka o celkovém počtu 1439 zapsaných skladeb. Podrobným rozborem ale autor této práce nezjistil více než 1267 položek v inventáři. Důvod rozdílných součtů (o 172) není jasný. Ani vynechávání čísel při označování skladeb v originálu inventáře spolu se dvěma skladbami nečíslovanými (viz úvodní text k příloze F), ani další nečíslované skladby v pozdějších letech zápisů (1745 a 1752 1756) nemohou být příčinou této nesrovnalosti, protože pak by rozdíl činil jen cca 50 až 80 skladeb, nikoli 172. Je možné, že J. Košulič zahrnul do součtu větší počet skladeb, pokud jsou zapsány pod jednou položkou (tj. pod jedním inventárním číslem), potom by bylo reálné se číslu 1439 přiblížit. U mnoha položek je obtížné rozhodnout, zda se jedná o části jedné skladby a je tedy vhodné evidovat celou jednotku v jednom celku, nebo skladby pod takovými položkami zapsané zaznamenávat samostatně. Nepříliš jasné jsou okolnosti vzniku opisu. Není zde uvedena žádná datace. Pouze na papírových deskách, ve kterých jsou listy vloženy, je rukou psaná poznámka: Opis pořídil p. Košulič podle původní předlohy. Pravděpodobně se jedná o Josefa Košuliče, který o slánském 38

inventáři pojednává ve své práci z roku 1972 Hudba u piaristů v Mikulově. 50 Autor zde uvádí, že získal ke svému studiu zásluhou ředitele Okresního archivu v Mikulově Dr. Metoděje Zemka dlouho nepřístupný inventář hudebnin piaristické koleje ve Slaném. 51 Objasnit vznik opisu se ještě můžeme pokusit srovnáním podpisů: Košuličova práce je podepsána v prohlášení o jejím samostatném vypracování a na první straně opisu inventáře nalezneme podobný podpis viz následující obrázky. Obr. č. 6 Podpis z prohlášení diplomové práce (vlevo) a podpis z opisu inventáře (vpravo). 7. Postup zpracování inventáře Pro zpřístupnění obsahu inventáře byla zvolena metoda databázového zpracování, protože při práci s velkým množstvím údajů jsou jiné způsoby málo efektivní. Tento přístup umožňuje provádět doplňování, opravy a průběžné aktualizace informací. Přesto získaná data nejsou přímo určena pro vydání kritické edice, mohou však sloužit jako základ pro její přípravu. Nejprve bylo třeba stanovit a následně také prověřit, jak by taková databáze měla být koncipována. Postupně byly definovány položky obsahující údaje z jednotlivých zápisů v inventáři a navrženo jejich uspořádání v databázových tabulkách a formulářích. Jako účelné se ukázalo doplnit pro lepší identifikaci některé údaje k osobám skladatelů (např. rok narození a úmrtí). Vzhledem k neúplnému zápisu jmen skladatelů a s přihlédnutím k faktu, že ne všichni skladatelé z inventáře 50 Košulič, Josef. Hudba u piaristů v Mikulově. 51 Košulič, Josef. Hudba u piaristů v Mikulově, s. 1. 39

jsou v současné době známí, bylo možné takto identifikovat zhruba jednu třetinu autorů. Zdroje pro zpracování obsahu inventáře byly použity dva: originál uložený ve Státním oblastním archivu v Praze Státní okresní archiv Kladno, neuspořádaný fond Piaristické gymnasium humanitní Slaný (1667 1865), neinventarizováno a opis z Moravského zemského muzea Oddělení dějin hudby, Brno, G písemnosti, sig. G 239 a, b. Jako výchozí byl pro převedení do digitální podoby zvolen opis. Jednotlivé strany byly naskenovány a uloženy v rastrovém formátu TIF (rozlišení 600 dpi, 8 bitů na pixel, 256 barev). 52 Rastrové obrazy musely být očištěny filtrováním, byl upraven jejich kontrast, a převedeny do odstínů šedi. Výstupem je digitální verze opisu ve formátu PDF (Portable Document Format). Následně bylo pro část opisu se jmenným rejstříkem autorů použito počítačové rozpoznávání textu (OCR Optical Character Recognition), po kterém vždy musí následovat poměrně rozsáhlé opravy chybně rozpoznaných znaků. Text byl dále převeden do tabulky pro zpracování v programu Microsoft Excel. Vznikl tak rejstřík jmen skladatelů, který sloužil jako důležitá součást následujícího zpracování viz příloha I. Při zpracování rejstříku skladatelů bylo nutné vyřešit několik problémů. Jména se v inventáři často opakují v různých obměnách, takže je v některých případech obtížné rozhodnout, zda se jedná o stejného skladatele nebo nikoli. Proto byl seznam převeden do tabulky databáze 52 Pozn.: Pro digitalizaci dokumentů s barevnými hranami v obraze (tj. prudkými přechody mezi barvami, např. černá bílá) jako jsou tištěné texty nebo mapy, je naprosto nevhodné použití digitálního formátu obrazu se ztrátovou kompresí (např. JPG). Dochází pak ke ztrátě hran, ostrosti a kontrastu v obraze (objevují se šedé pixely okolo barevného přechodu černá bílá). Proto je třeba k digitalizaci takových dokumentů používat formáty s kompresí neztrátovou (např. TIF, PNG, GIF) a současně vhodně volit kódování digitálního obrazu a maximální počet barev v obraze, tzv. barevnou hloubku (1bitové kódování pro max. 2 barvy, 8bitové pro max. 256). V těchto případech je nadbytečné používat kódování 24bitové s více než 16 miliony barev, dochází tak k redundantnímu zvětšování datového objemu uložených souborů. 40

programu Microsoft Access, ve kterém probíhalo i celé následující zpracování obsahu inventáře. Postupně byly stanoveny tyto položky vztahující se k osobě skladatele: Titul vyskytuje se ve formě zkratky Fr. nebo Fra (Frater řeholní bratr, laik bez kněžského svěcení), P. (Pater otec, katolický kněz), R. P. nebo Rev. P. (Reverendus Pater důstojný, ctihodný otec) nebo Abbos (Abbas? opat, představený kláštera. U skladatelů externích, kteří nebyli členy řádu, se nejčastěji objevuje titul Auth. Dnò (Authore Domino autor pán). Některá jména najdeme ve verzích s titulem i bez něj nebo s různými tituly (např. Fr. a P.), což je vzhledem k různým datům zápisů v inventáři logické. Proto byly pro záznam titulů v databázi vytvořeny dvě položky: titul a titul2. Dalšími evidovanými položkami jsou jména skladatelů. Přitom se jako nutné ukázalo rozlišovat tyto možnosti: řádové jméno, které má ještě další položku pro jeho případnou alternativu, vlastní (tj. občanské) jméno s možností zápisu znění v češtině, pokud se vyskytuje, a vlastní příjmení (také s možností alternativního zápisu). Pokud bylo možné dohledat data narození a úmrtí skladatele, jsou do databáze doplněna také. U řádových skladatelů byla pro tento účel využita Bio-bibliografická databáze řeholníků v českých zemích v raném novověku. 53 Příklad výpisu těchto informací o osobě skladatele ve formě databázového formuláře je na obrázku č. 5. Obr. č. 7 Ukázka výstupu z databázové tabulky skladatelů. Při zpracování rejstříku skladatelů bylo snahou pokud možno odstranit všechny duplicity, ale ne vždy to bylo možné. Zejména v případech, kdy je v inventáři zapsána pouze část jména (např. bez jména 53 Bio-bibliografická databáze řeholníků v českých zemích v raném novověku [on-line]. 41

řádového nebo pouze vlastní příjmení bez křestního jména skladatele) a současně se vyskytují dvě osoby stejného jména. Konkrétně jsou to tyto případy: Adalbert (a S. Barbara nebo a S. Michaelo Archangelo), Brixi (Fr. Xaver nebo Šimon), Glettl (Johann Ruprecht a Johann? Melchior, nebo třetí varianta Jan Kř.), Schütz (Petr nebo Heinrich?). V těchto čtyřech případech musely být zachovány všechny možnosti a bylo třeba ponechat i variantu neúplného jména: Adalbert, Brixi, Glettle, Schütz, protože není jasné, o kterou osobu skladatele se jedná. Podobně u variant jména Tham (Franc. G. nebo Jan Georg) byla jako samostatná položka ponechána i možnost Jan Tam, protože není jasné, zda se jedná o nepřesnost zápisu nebo o jinou osobu. Přes svoji podobnost byla jako samostatná jména ponechána i dvojice jmen Pfleger a Phleger. Po těchto úpravách zůstalo v databázové tabulce skladatelů celkem 230 položek s 226 osobami skladatelů. Další práce byly zaměřeny na vytvoření seznamu všech oddílů a pododdílů, do kterých jsou skladby v inventáři uspořádány (21 oddílů s celkem 74 pododdíly) viz kapitola 4. Popis inventáře a příloha F. Seznam obsahuje také rok zápisu skladeb do inventáře (resp. rok nabytí), pokud je uveden, interval původních čísel skladeb v oddílech a rozsah čísel stran, na kterých jsou skladby zapsány, případně jen počet skladeb, pokud skladby nejsou číslovány. Tyto informace byly vypsány z originálu inventáře. V příloze F je také upozorněno na některé nesrovnalosti v číslování skladeb nebo jejich dataci, které se v originálu objevují. Tento seznam se stal základem následujícího zpracování databáze obsahu inventáře. Při dalším postupu byl znovu použit digitalizovaný opis a obdobným postupem jako při tvorbě seznamu skladatelů byla vytvořena tabulka, jejíž položky již představují jednotlivé zapsané skladby. Evidovány jsou tyto údaje zapsané v originálu inventáře: 42

- Annus: rok zápisu, resp. nabytí skladby - Numerus: inventární číslo (původní, pokud bylo zapsáno) - název skladby - nástrojové obsazení - autor skladby (pouze originální zápis: titul, vlastní jméno, případně řádové jméno) - přízvisko autora nebo jiná poznámka (pokud byla zapsána) a údaje nově k zápisu doplněné: - katalogové číslo (nově přidělené podle původního čísla skladby a příslušného oddílu s odlišením arabských nebo římských číslic, případně zcela nové, pokud není u skladby žádné zapsáno) 54 - název oddílu a pododdílu inventáře - počet skladeb pod jednou položkou v inventáři - jazyk textu skladby (latina, čeština, němčina) - číslo strany v inventáři (doplněné v originálu tužkou) - číslo strany opisu - doplněný pravděpodobný rok zápisu skladby (podle umístění a formy zápisu: před 1668, před 1671, před 1675, 1745, 1751 nebo 1752) - možnost zobrazení podrobných informací o skladateli (další jména, data narození a úmrtí), u řeholníků trvalý odkaz na Biobibliografickou databáze řeholníků v českých zemích v raném novověku. Při zpracování databázové tabulky se zápisy z inventáře byly nejprve připraveny prázdné položky podle přehledu všech oddílů a pododdílů. 54 Katalogové číslo je voleno tak, aby bylo možné pomocí něj identifikovat umístění skladby v inventáři: číslo oddílu (v rozsahu 1 až 21) číslo pododdílu (do max. hodnoty 8) / původní číslo v inventáři (např. 1-1/1). Pokud bylo původní číslo římské, je nahrazeno arabskými číslicemi a přičtena hodnota 1000 (např. I. = 1001). Pokud skladba v originálu číslována není, je přičtena hodnota 2000 (např. první skladba v oddílu bez čísla = 2001). 43

Následně byly doplněny názvy skladeb, nástrojové obsazení a všechny související položky (viz předchozí text). Zároveň bylo třeba přiřazovat k jednotlivým skladbám jejich autory z rejstříku skladatelů. Během této práce se ukázalo, že rejstřík z opisu není úplný a některá jména bylo třeba doplnit. Na závěr bylo nutné, znovu projít celý obsah inventáře a srovnat vytvořenou databázi s fotografickými snímky listů originálu inventáře z Okresního archivu v Kladně. 8. Výstupy Hlavní skupinou výstupů ze zpracované databáze inventáře jsou sestavy týkající se datace zápisů skladeb a osob skladatelů. Informace o nástrojovém obsazení se zatím nepodařilo zpracovat do takové formy, aby bylo umožněno bezchybné vyhledávání použitých nástrojů u jednotlivých skladeb a vytvářet tak vhodné sestavy. Příčinou je nesjednocený způsob zápisu tohoto typu dat. 8.1. Informace o době zápisu skladeb Skladby je možné vyhledávat podle roku zápisu do inventáře (resp. nabytí skladby), případně zjišťovat počty zápisů na zadaném intervalu let. Takto je možné zjišťovat počty skladeb zapsaných v určitém období. Ve většině oddílů se datace nejstarších zapsaných skladeb pohybuje mezi léty 1661 až 1680. Pouze v oddílu Te Deum jsou nejstarší zápisy až z roku 1707 (starší nedatované skladby jsou jen dvě) a v oddílu Sonatae z roku 1753 (starší nedatované skladby jsou také jen dvě). Pokud tedy vyhledáme všechny nejstarší zapsané skladby s výjimkou zmiňovaných oddílů, dojdeme k počtu 104 zápisů. Dále může být zajímavý součet počtu skladeb do roku vzniku inventáře (předpokládáme, že všechny byly zapsány právě v tomto roce), takových je celkem bez nedatovaných zápisů 784 a se započtenými nedatovanými zápisy 888. Do roku 1715 byly zápisy prováděny stejnou rukou a ve stejné formě. Až k tomuto datu bylo 44

zapsáno celkem 975 skladeb. Tedy přírůstek nových položek mezi léty 1713 (tj. od založení inventáře) až 1715 (tj. do ukončení první části zápisů vedených stejnou rukou) je 87. Další hudebniny byly pořizovány až v rozpětí let 1745 1760, kdy zápisy v inventáři končí (vedeny v různé formě a zjevně různými písaři). Těchto nových položek je v inventáři 292. Počty zápisů v inventáři vypovídají o vývoji množství pořizovaných notových materiálů pro piaristickou kolej ve Slaném mezi léty 1661 1760 (viz následující grafy a přílohy G a H). 55 Graf č. 2 Vývoj počtu hudebnin slánské piaristické koleje v letech 1661 1712. Graf č. 3 Vývoj počtu hudebnin slánské piaristické koleje v letech 1713 1760. 55 Pro potřeby těchto grafů byly nedatované položky na začátku oddílů přiřazeny k roku prvního zápisu v jednotlivých oddílech. Celkový počet takových položek je 104. 45