První pomoc pro každého Jiří Stelzer, Lenka Chytilová
Dr. Jiří Stelzer, Mgr. Lenka Chytilová PRVNÍ POMOC PRO KAŽDÉHO Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3007. publikaci Odpovědná redaktorka Zuzana Koutná Sazba a zlom Antonín Plicka Počet stran 116 Vydání 1., 2007 Vytiskla tiskárna PB tisk Prokopská 8, Příbram 6 Grada Publishing, a.s., 2007 Cover Photo isifa.cz ISBN 978-80-247-2144-6
/ Obsah OBSAH / Co znamená první pomoc?... 9 Poskytnutí první pomoci... 10 Vyhledání lékařské pomoci... 10 / Anatomie člověka... 11 Dýchací soustava... 12 Nos... 12 Hltan a průdušnice... 12 Plíce... 13 Mechanismus dýchání... 13 Oběhová soustava... 14 Srdce... 14 Cévy... 15 Krev... 16 Nervová soustava... 16 Centrální nervová soustava (CNS)... 17 Periferní nervová soustava (PNS)... 18 Kosterní soustava... 18 Lebka... 19 Páteř... 19 Hrudník... 20 Pánev... 20 Dolní končetina... 20 Rameno... 20 Horní končetina... 21 Svalová soustava... 21 Kosterní svaly... 21 Hladké svaly... 21 Srdeční sval... 22 Kůže... 22 / Jak rychle a správně pomoci?... 23 Zhodnocení okolí ( Rozhlédni se )... 23 Prvotní ověření ( Zkontroluj )... 24 Kontrola vědomí... 24 Otevření a uvolnění dýchacích cest... 24 5
PRVNÍ POMOC PRO KAŽDÉHO 6 Kontrola dýchání... 26 Kontrola vážného krvácení... 26 Fyzické vyšetření ( Prohmatej )... 28 Umístění do stabilizované polohy... 32 / Kardiopulmonální resuscitace (CPR)... 33 Infarkt myokardu a zástava srdce... 33 Postup kardiopulmonální resuscitace (CPR)... 34 Kontrola vědomí... 34 Otevření dýchacích cest a kontrola dýchání... 34 Úvodní vdechy... 35 Stlačování hrudníku (nepřímá masáž srdce)... 35 CPR u dospělých (starších 8 let)... 36 CPR u dětí (1 8 let)... 39 CPR u kojenců (do 1 roku)... 42 Ucpání dýchacích cest (dušení)... 45 Jak se postarat o dusící se osobu?... 47 / Automatický externí defibrilátor (AED)... 51 Práce srdce... 51 AED a jeho použití... 52 Použití AED... 52 Zvláštní situace... 56 / Šok... 57 Příčiny šoku... 57 Příznaky šoku... 59 Opatření proti šoku... 59 Obecná protišoková opatření... 59 Opatření u anafylaktického šoku (alergická reakce)... 61 Opatření v případě omdlení (kolaps)... 61 / Krvácení... 63 Vnější krvácení... 63 Samovolné zastavení vnějšího krvácení... 63 Tlakové body... 64 První pomoc při vnějším krvácení... 65 Vnitřní krvácení... 66 První pomoc při vnitřním krvácení... 66 / Rány... 67 Otevřené rány... 67 První pomoc u otevřené rány... 68 Čištění otevřené rány... 68 Přikrytí otevřené rány... 69 První pomoc u otevřené rány v případě amputace... 69 První pomoc u otevřené rány v případě zabodnutí předmětu... 70
OBSAH Vnitřní zranění... 70 První pomoc při vnitřním zranění... 71 Tetanus... 71 / Popáleniny... 73 Tepelné popáleniny... 74 Hodnocení tepelných popálenin... 74 První pomoc v případě tepelných popálenin... 76 První pomoc u popálenin prvního stupně... 76 První pomoc u malých popálenin druhého stupně (<20 % BSA)... 76 První pomoc u velkých popálenin druhého stupně (>20 % BSA)... 77 První pomoc u popálenin třetího stupně... 77 Chemické popáleniny... 78 První pomoc v případě chemických popálenin... 78 Elektrické popáleniny... 78 První pomoc v případě elektrických popálenin... 79 / Poranění hlavy a páteře... 81 Poranění hlavy... 81 První pomoc při ošetření ran na hlavě... 81 Zlomenina lebky... 82 První pomoc při zlomenině lebky... 82 Poranění mozku... 82 První pomoc při otřesu mozku... 84 Krvácení z nosu... 84 První pomoc při krvácení z nosu... 85 Poranění páteře... 85 První pomoc při poranění páteře... 86 / Poranění hrudníku, břicha a pánve... 87 Poranění hrudníku... 87 Zlomeniny žeber... 87 První pomoc při zlomeninách žeber... 87 Zabodnutý předmět v hrudníku... 88 První pomoc v případě předmětu zabodnutého v hrudníku... 88 Sající poranění hrudníku... 88 První pomoc v případě sajícího poranění hrudníku... 88 Poranění břicha... 89 Uzavřené poranění břicha... 89 První pomoc při uzavřeném poranění břicha... 89 Otevřené poranění břicha... 89 První pomoc při vyhřeznutí vnitřních orgánů z rány... 90 7
PRVNÍ POMOC PRO KAŽDÉHO 8 Poranění pánve... 90 První pomoc při poranění pánve... 90 / Zlomeniny, poranění kloubů a svalů... 91 Zlomeniny... 91 První pomoc u zlomenin... 92 Stabilizování poraněných končetin... 93 Jak postupovat při stabilizování?... 94 Uvázání šátku... 96 Poranění kloubů... 98 Vykloubení... 98 První pomoc při vykloubení... 99 Vymknutí... 99 První pomoc při vymknutí... 99 Poranění svalů... 100 Natržení svalu... 100 První pomoc při natržení svalu... 100 Křeč... 100 Postup pro odstranění křeče... 101 / Náhlé selhání organismu... 103 Infarkt myokardu... 103 První pomoc při infarktu myokardu... 103 Cévní mozková příhoda ( mozková mrtvice )... 104 První pomoc při cévní mozkové příhodě... 105 Omdlení... 105 První pomoc, pokud se osoba cítí na omdlení... 106 První pomoc, pokud osoba omdlela... 105 Záchvaty... 106 První pomoc při epileptickém záchvatu... 107 Cukrovka... 108 Hypoglykémie... 108 První pomoc při hypoglykémii... 109 Hyperglykémie... 109 První pomoc při hyperglykémii... 110 / Otravy a drogové závislosti... 111 Požité jedy... 111 První pomoc při otravě jedem... 112 Otrava alkoholem... 112 První pomoc při otravě alkoholem... 113 Drogy... 113 První pomoc v případě drogové intoxikace... 114 Otrava oxidem uhelnatým... 114 První pomoc při otravě oxidem uhelnatým... 115
CO ZNAMENÁ PRVNÍ POMOC? 1/ Co znamená první pomoc? Přestože úrazy nejsou v současné době hlavní příčinou úmrtí obyvatel České re publiky (nejčastějšími důvody úmrtí jsou onemocnění srdce a rakovina), počet smrtelných úrazů je možné považovat za alarmující. Mnoho postižených přitom neumírá přímo na následky poranění či okamžitě při náhlém selhání organismu. Smrt by mnohdy nenastala, kdyby někdo z přítomných poskytl postiženému rychlou a správnou první pomoc. Lidé často nerozeznají běžné příznaky ohrožení základních životních funkcí postiženého, neumí zkontrolovat jejich správnou činnost a v případě potřeby začít s okamžitým oživováním (resuscitací), často ani neví, jak ošetřit případná zranění. Jen malé zpoždění (v případě zástavy srdce jsou to pouhé 4 minuty) může znamenat smrt. Proto by měla být schopnost zhodnocení stavu postiženého a způsobilost poskytnutí první pomoci součástí základních znalostí a dovedností každého člověka, stejně jako schopnost čtení a psaní. Publikace, která se vám dostává do rukou, vás seznamí s tím, jak v případě ohrožení zdraví či lidského života poskytnout rychlou a správnou první pomoc a kardiopulmonální resuscitaci (CPR). Publikace je určena pro neodborníky v oblasti medicíny a respektuje nové směrnice American Heart Association Guidelines for Cardiopulmonary and Resuscitation and Emergency Cardiovascular Care a současně European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation z roku 2005. Příručka slouží jako praktický manuál s instrukcemi pro poskytnutí první pomoci a CPR při nehodě nebo v případě náhlého selhání organismu. První kapitola se věnuje anatomii člověka a nejdůležitějším poznatkům o funkci jednotlivých soustav lidského těla. Následující čtyři kapitoly naučí uživatele zkontrolovat základní životní funkce, v případě potřeby poskytnout CPR či použít automatický externí defibrilátor (AED) a zasáhnout v případě šoku. Poslední kapitoly seznamují s ošetřením krvácení, ran a zlomenin a s postupem záchranného jednání v případě otravy, drogové závislosti či náhlé nevolnosti (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda). V každé kapitole je čtenář nejprve seznámen s danou problematikou, poté ná sleduje přesný popis jednotlivých záchranných kroků. 9
PRVNÍ POMOC PRO KAŽDÉHO Poskytnutí první pomoci První pomoc je okamžité ošetření zraněné osoby či osoby s náhlou nevolností. Nemá nahrazovat řádnou lékařskou péči či ošetření. Zajišťuje pouze dočasnou pomoc do doby, než se pacientovi dostane kvalifikované lékařské péče nebo dokud trvá šance na uzdravení bez lékařské pomoci. Mnoho zranění a nemocí lékařskou péči nevyžaduje. Správně poskytnutá první pomoc může způsobit příznivý zvrat mezi životem a smrtí, mezi možností rychlého uzdravení a dlouhým pobytem v nemocnici nebo mezi dočasnou a trvalou neschopností. Znalosti první pomoci lze využit k ošetření ostatních, ale stejně tak i sebe samotného. Vyhledání lékařské pomoci Je důležité vědět, kdy volat o pomoc Integrovaný záchranný systém (IZS), číslo 1-1-2. Proto je zapotřebí umět rozlišit, kdy je zranění nebo onemocnění nezávažné, a kdy život ohrožující. Ne každá řezná rána potřebuje zašít, ne každá popálenina vyžaduje lékařské ošetření. 10
2/ Anatomie člověka ANATOMIE ČLOVĚKA Přiměřené zhodnocení stavu postiženého a poskytnutí správné první pomoci vyžaduje znalost základní struktury a funkce lidského těla. Tyto znalosti jsou důležitým předpokladem pro správnou kontrolu životních funkcí zraněných či nemocných a pro jejich potřebné ošetření. kost čelní kost spánková kost lícní horní čelist dolní čelist čepovec klíční kost lopatka hrudní kost kost pažní žebro kost loketní kost vřetenní čelní sval kruhový sval oční kruhový sval ústní kývač deltový sval velký prsní sval dvojhlavý sval pažní (biceps) trojhlavý sval pažní (triceps) sval vřetenopažní přední pilovitý sval páteř kost kyčelní kost zápěstní kosti záprstní kostrč kost stydká kost stehenní čéška kost lýtková kost holenní zevní šikmý sval břišní přímý sval břišní krejčovský sval velký přitahovač stehna čtyřhlavý sval stehenní vaz čéškový vaz držící šlachy natahovačů společný úpon obou natahovačů prstů společný úpon obou natahovačů palce kost zánártní kost hlezenní kosti záprstní kloub mezi záprstními kostmi a články prstů prsty Obr. 1 Lidské tělo 11
PRVNÍ POMOC PRO KAŽDÉHO V případě zranění a náhlého selhání organismu jsou nejvíce ohroženy tyto soustavy: dýchací, oběhová a nervová. Jejich součástí jsou ty nejvýznamnější, a přitom velmi citlivé orgány: plíce, srdce, mozek a mícha. Další tělesné soustavy, např. kosterní, jsou také důležité a v případě nehody či náhlé nevolnosti mohou být vážně poškozeny. Dýchací soustava Tělo je schopno uchovávat potravu po dobu několika týdnů a vodu po dobu několika dnů, ale nedovede přechovávat dostatek kyslíku po dobu delší než jen několik minut. Obvykle to nevadí, protože vdechujeme takové množství kyslíku, jaké právě potřebujeme. Pokud je však dodávka kyslíku do těla přerušena např. dušením a není obnovena v průběhu 4 6 minut, může po uplynutí této doby nastat smrt. Pomocí dýchací soustavy se kyslík ze vzduchu dostává do krve. Poté přechází do jednotlivých buněk těla prostřednictvím oběhového systému. Součástí dýchací soustavy jsou nosní dutiny, hltan a hrtan, průdušnice a plíce. Nos Vzduch obyčejně vstupuje do těla v průběhu nádechu přes nozdry. Vzduch proudí přes vlhkou, hlenovitou sliznici v nose, kde se otepluje, zvlhčuje a filtruje. Pokud člověk dýchá ústy místo nosem, dochází k menšímu oteplování a filtrování. Hltan a průdušnice Ze zadní části nosu nebo úst vstupuje vzduch do hltanu. Hltan (pharynx) je společná cesta pro potravu a vzduch. V dolním konci se hltan rozděluje do dvou částí, jimiž jsou jícen (pro potravu) a průdušnice (pro vzduch). Jícen (esophagus) a průdušnice (trachea) jsou odděleny malou záklopkou (epiglotis), která po polknutí odklání jídlo od průdušnice. Normální řízení polykání nefunguje, pokud je člověk v bezvědomí. Proto by do úst člověka v bezvědomí nikdy neměla být vlévána žádná tekutina, a to ani za účelem oživení. Tekutina by mohla vtéci do průdušnice a udusit postiženého. Cizí předměty, jako jsou umělé zuby nebo kousek jídla, mohou také ucpat hrdlo nebo průdušnici, a zamezit tak proudění vzduchu. 12
ANATOMIE ČLOVĚKA V horní části průdušnice, těsně pod záklopkou, je hrtan (larynx) (obr. 2), ve kterém jsou uloženy hlasivky. Hrtan je možné nahmatat na přední části krku jakožto Adamovo jablko. Plíce Průdušnice se větví do dvou hlavních průdušek (bronchie), každá vstupuje do jedné plíce. Plíce (pulmo) jsou uloženy v dutině hrudní (obr. 2). Obě průdušky se pak větví a dále rozdělují jako větve stromu. Každá z rozvětvených trubiček končí v malém váčku, tj. v plícním sklípku (alveolu). Plicních sklípků je několik tisíc a každý z nich je obehnán sítí drobných cév, tzv. kapilár. Přes tenké stěny kapilár se kyslík váže do krve na barvivo červených krvinek (hemoglobin) a vytváří se oxyhemoglobin, který je v krvi roznášen do všech částí těla. Oxid uhličitý a určité další odpadní plyny prostupují naopak z krve stěnami kapilár do plícních sklípků a následně jsou vydechovány z těla. hrtan (tvorba hlasu) průdušnice pravá plíce pravá plicní tepna vede krev do plic pravá plicní žíla vedoucí do srdce okysličenou krev z plic průduška průdušinky srdce žebro bránice Obr. 2 Plíce Mechanismus dýchání Proudění vzduchu do plic a ven se nazývá dýchání. Je to mechanický proces, střídavě zvětšující a zmenšující velikost dutiny hrudní. Při stažení svalu oddělujícího dutinu hrudní a břišní (tj. bránice) se hrudník roztáhne a vzduch je nasáván do plic (vdech). V plicích dochází k výměně kyslíku a oxidu uhličitého. Když se bránice uvolní, vyvíjí se tlak na plíce, který způsobuje proudění vzduchu ven (výdech). 13
PRVNÍ POMOC PRO KAŽDÉHO Stavba dýchací soustavy kojenců a dětí se od dospělých liší tím, že je menší a snadněji se zneprůchodní. Jazyk dítěte a kojence zabírá poměrně více místa v ústech, než je tomu u dospělého. Průdušnice kojenců a dětí má větší pružnost. Hlavní příčinou zástavy srdce u kojenců a dětí je problém s dýcháním. Obvyklá frekvence dýchání je u dospělého 12 20 úplných dechů (tj. vdechů a výdechů) za minutu, u dětí 15 30 za minutu, u kojenců 25 50 za stejnou dobu. Frekvenci dýchání kontroluje nervové centrum v mozku. Při zvýšené hladině oxidu uhličitého v krvi a tkáních (např. při svalové práci) vysílá mozek prostřednictvím nervů impulsy, které vedou k hlubšímu a rychlejšímu dýchání. Ve stejnou chvíli se zrychlí srdeční frekvence, čímž se zvýší přívod kyslíku dostupného pro tělo, neboť srdce pumpuje více krve přes plíce. Oběhová soustava Oběhovou soustavu tvoří krev, srdce a cévy. Krev roznáší v plazmě živiny a další produkty ze zažívacího ústrojí, v hemoglobinu kyslík z plic. Naopak také přenáší buňkami vytvořené odpadní látky do plic, ledvin a dalších vylučovacích orgánů, aby byly tyto látky odstraněny z těla. Srdce Lidská oběhová soustava je naprosto uzavřený okruh cév, kterými proudí krev. Srdce (cor) se stahuje a uvolňuje, tím pumpuje krev cévami. Srdce je silný, dutý, svalnatý orgán tvaru hrušky, umístěný nalevo od střední části hrudníku za kostí stěna pravé předsíně levá věnčitá tepna dutina pravé komory usazenina tuku v cévě neboli aterom Obr. 3 Srdce 14
ANATOMIE ČLOVĚKA hrudní (sternum) (obr. 3). Srdce je uprostřed rozděleno stěnou na pravou a levou polovinu, z nichž každá se dělí na horní síň a dolní komoru. Mezi oběma síněmi a jejich komorami a u výstupu hlavní tepny z každé komory jsou umístěny chlopně. Krev se nemůže vracet zpět díky otevírání a zavírání těchto chlopní ve správnou dobu během práce srdce. Krev bohatá na oxid uhličitý a chudá na kyslík přitéká z těla do pravé srdeční síně. Odtud postupuje do pravé komory. Z pravé komory ji srdce vypuzuje do plic. Z plic se do levé srdeční síně vrací krev okysličená a následně postupuje do levé komory. Levá komora vypuzuje do těla krev bohatou na kyslík. Z obou komor i síní je krev vypuzována souběžně při stažení srdce (systole), srdce se naopak krví naplňuje při uvolnění (diastole). Cévy V lidském těle jsou tři hlavní typy cév tepny, žíly a kapiláry. Tepny (arterie) jsou pružné svalové trubičky, rozvádějící krev ze srdce. V srdci ústí dvě hlavní tepny plicní tepna odvádí ze srdce krev do plic k výměně oxidu uhličitého s kyslíkem a srdečnice (aorta) rozvádí okysličenou krev do ostatních částí těla. Aorta se rozvětvuje na menší cévy, které končí ve spleti velmi drobných cév v kapilárách. Přes tenké stěny kapilár prostupuje kyslík a živiny prostřednictvím krevního oběhu do buněk těla, zatímco tělní buňky vylučují své odpadní látky do krevního oběhu. V kapilárách plic se uvolňuje oxid uhličitý a váže se zde kyslík. Kapiláry se pak spojují a vytvářejí žílu (venu). Žíly se postupně zvětšují, až konečně vytvoří hlavní kmen, který odkysličenou krev vrací z těla do pravé síně a okysličenou krev z plic do levé síně. Při každém stažení srdce je možné cítit vlnu krve jako puls v místech, kde je tepna uložena v blízkosti povrchu těla (kůže) a kosti. Mezi tyto oblasti patří: Krkavice (arteria carotis) hlavní tepna krku, která dodává krev do mozku. Tep je hmatný po obou stranách krku (nestlačuj obě tepny zároveň!). Femorální tepna hlavní tepna stehna, zásobující dolní končetinu krví. Puls je možné nahmatat v oblasti třísel. Radiální tepna hlavní tepna předloktí. Puls je hmatný na zápěstí (na straně dlaně) na palcové straně. Brachiální tepna tepna paže. Puls je možné nahmatat na vnitřní straně paže mezi loktem a podpažím. Zadní holenní tepna (arteria posterior tibial) umístěna za vnitřním kotníkem. Tepna nártu nohy (arteria dorsalis pedis) puls je hmatný na nártu nohy. 15
PRVNÍ POMOC PRO KAŽDÉHO Krev Krev (sanguis) má tekutou a pevnou složku. Tekutá část se nazývá plazma. Pevná složka, která je přemísťována v plazmě, obsahuje diskovité červené krvinky (erytrocyty), trochu větší bílé krvinky nepravidelného tvaru (leukocyty) a velký počet menších tělísek nazývaných krevní destičky (trombocyty). Okolo 90 % plazmy tvoří voda, zbylých 10 % představují ve vodě rozpuštěné minerály, cukry a další materiál. Plazma slouží jako médium pro přenos živin vstřebaných z trávícího traktu do buněk těla. Také přenáší odpadní materiál, jejž produkují buňky, do ledvin, trávícího traktu, potních žláz a do plic pro vyloučení v podobě moči, výkalů, potu a vydechovaného vzduchu. Červené krvinky, které dávají krvi její barvu, přenášejí kyslík do orgánů. Bílé krvinky tvoří součást tělesné obranyschopnosti proti infekci. Tyto buňky mohou cestovat kamkoli, kde je jich v těle potřeba k boji s infekcí, např. do rány v kůži nebo do jiné tkáně, která je nemocná či poraněná. Krevní destičky jsou nezbytné pro tvorbu krevní sraženiny. Pokud by krevní plazma nevytvořila sraženinu v místě rány, lehké říznutí nebo odřenina by mohly skončit smrtí vykrvácením. Nervová soustava Nervová soustava je soubor nervových buněk (neuronů), které koordinují práci všech částí lidského těla a udržují jedince ve spojení s okolním světem. Výběžky neuronů, tj. nervová vlákna, se spojují do svazků, jimž říkáme nervy. Neurony zaznamenávají podněty z vnějšího i vnitřního prostředí a přenášejí je skrze impulsy do nervových center v mozku a v míše. Poté se složitým procesem myšlení a podmíněných i nepodmíněných reflexů vytvářejí další nervové impulsy, které řídí a ladí veškeré lidské pohyby a funkce a ovládají tak jedincovo chování. Poškozené neurony neumí tělo zcela regenerovat. Nervový systém je možné rozdělit na centrální nervovou soustavu (CNS), již tvoří mozek a mícha, a periferní nervovou soustavu (PNS), zastoupenou sítí neuronů (navazujících na CNS), jejichž vlákna se rozprostírají po všech částech lidského těla včetně svalů, kůže a zvláštních smyslových orgánů, jako jsou oči a uši. PNS se dále člení na neautonomní (vlastní vůlí ovladatelný) a autonomní (vůlí neovladatelný) nervový systém. 16
ANATOMIE ČLOVĚKA Centrální nervová soustava (CNS) CNS tvoří mozek (cerebrum), který je obklopený lebkou, a mícha (medulla spinalis), která je uložena v polopružném kostním sloupci z obratlů tj. v páteři. CNS slouží jako řídící a kontrolní orgán těla. Mozek nám umožňuje myslet, usuzovat a jednat. Mícha tvoří hlavní komunikační kanál mezi mozkem a ostatními částmi těla. lymbický systém hypotalamus koncový mozek střední mozek šišinka hypofýza most Varolův mozeček talamus prodloužená mícha Obr. 4 Centrální nervová soustava Mozek je ústřední orgán lidské nervové soustavy. Je to nejspecializovanější orgán v těle. Je bohatě zásoben krví a vyžaduje ke svému výkonu značné množství kyslíku. Mozek má tyto hlavní části: přední mozek (prosencephalon), střední mozek (mesencephalon), zadní mozek (rhombencephalon) a prodlouženou míchu. Přední mozek je tvořen mezimozkem (diencephalon) a koncovým mozkem (telencephalon). Součástí mezimozku je talamus, kde se přepínají veškeré podněty z periferie. Talamus je považován za centrum zodpovědné za emoce, pocit hladu, agrese, strachu. V jeho horní části (epitalamu) se nachází žláza s vnitřní sekrecí šišinka (epifýza), v dolní části pak podvěsek mozkový (hypofýza). Je to místo, kde dochází k propojení nervového a hormonálního řízení. Koncový mozek (telencephalon) je nejmladší část mozku. Středním mozkem procházejí informace ze zrakového a sluchového ústrojí. Společně s prodlouženou míchou a Varolovým mostem je střední mozek součástí mozkového kmene, který vstupuje do lebky velkým otvorem v její spodní části. 17
* PRVNÍ POMOC PRO KAŽDÉHO Vlastní zadní mozek se skládá z mozečku (cerebellum), který zajišťuje udržování rovnováhy a řízení přesnosti pohybů, a Varolova mostu (pons Varoli), který kontroluje žlázy vylučující sliny a slzy. Prodloužená mícha (medulla oblongata) spojuje mozek a míchu. Zajišťuje řízení činnosti srdce, cév, dýchacích pohybů, polykání a sání. Prodloužená mícha a Varolův most zodpovídají za udržení základních životních funkcí. V určitých částech mozku jsou umístěna kontrolní centra konkrétních funkcí těla, jako jsou smyslová centra nebo centrum pro myšlení a paměť, které nám umožňuje ukládat, znovu si vybavovat a využívat minulé zkušenosti. Centrum zraku je uloženo v zadní části mozku, v týlním laloku. Ve spánkových lalocích po stranách mozku je centrum čichu a sluchu. Dutinky mozku obsahuji mozkomíšní mok, tzv. cerebrospinální tekutinu (CSF). Je to bezbarvý vodní roztok podobný krevní plazmě. Proudí mozkem a míchou, jimž slouží jako ochranný polštář, a vyměňuje živiny a odpadní látky. Mícha je měkký sloupec nervové tkáně, obklopený páteří a vystupující z dolní části mozku. Protože leží blízko stěny obratlů, zejména v oblasti krku a hrudníku, je obzvláště zranitelná. Poškození míchy je téměř vždy nevratné. Periferní nervová soustava (PNS) Na úrovni každého obratle po obou stranách páteře vystupují z míchy míšní nervy, které tvoří PNS. Jsou dvojího typu: senzitivní a motorické. Senzitivní nervy přenášejí vjemy ze smyslových orgánů, kůže a svalů do mozku a míchy. Motorické nervy zase přenášejí informace z mozku a míchy do svalů těla. Autonomní nervový systém je tvořen soustavou nervů kontrolujících dýchání, srdeční frekvenci, vylučování, pocení a další automatické procesy organismu. Tyto funkce nejsou kontrolovatelné vědomým myšlením, ale mohou být do určité míry ovlivňovány CNS. Kosterní soustava Lidské tělo je tvarováno kosterní soustavou. Bez kostí by se tělo zhroutilo. Kostra dospělého člověka je tvořena přibližně 206 kostmi. Jádro kostí tvoří živé buňky, pevný obal z vápníku dodává kostem jejich pevnost a tvrdost. Kostní buňky jsou dobře zásobeny cévami a nervy. Zlomené kosti se hojí pomocí kostitvorných buněk, které jsou uložené v pevné vazivové bláně okostici (periostu). Nová kost je znovu vytvářena ze zlomené strany. 18
ANATOMIE ČLOVĚKA V místě spojení dvou či více kostí je kloub. Rozsah pohyblivosti kloubů závisí na typu kloubu. Na povrchu většiny kloubů se nachází vrstva chrupavky, která je měkčí než kost a slouží jako poduška nebo nárazník. Kosti těchto kloubů jsou drženy pohromadě pevnými vazy, což jsou pásy velmi husté, tuhé, ale pružné spojovací tkáně. Klouby jsou uloženy v pouzdře (v tzv. synoviální membráně), což je vrstva tenkého materiálu zpevněná vazy. Uvnitř pouzdra se vylučuje hustá tekutina, která promazává a chrání kloub. Kosterní soustava se skládá z těchto částí: lebka, páteř, hrudník, pánev, kostra dolních končetin a kostra horních končetin. Lebka Lebka (cranium) má dvě části mozkovou (neurocranium) a obličejovou (splanchno cranium). Krevní cévy a mozkové nervy vstupují a vystupují z mozku přes otvory v lebce, většinou ve spodní části. Zde se nachází i velký otvor (foramen magnum), kterým prochází mozkový kmen. Přestože je lebka velmi tvrdá, může se úderem zlomit. Dokonce i když nedojde ke zlomenině, může náhlý náraz natrhnout nebo pohmoždit mozek a způsobit jeho otok. Protože lebka není pružná, poranění mozku je zhoršováno stálým tlakem uvnitř lebky. Bezvědomí nebo dokonce smrt může nastat v důsledku otoku (edému), tržné rány, krvácení anebo je příčinou jiné poškození mozku. Páteř Páteř (columna vertebralis) je tvořena z kostí nepravidelného tvaru, které se nazývají obratle (vertebrae). Obratle leží nad sebou, vytvářejí silný, ohebný sloupec a jsou k sobě pevně spojeny silnými vazy, ligamenty. Mezi každými dvěma obratli je meziobratlová chrupavčitá ploténka, sloužící jako pružný polštář absorbující otřesy. Obratle tvoří páteřní kanál, jenž chrání míchu. Páteř může být poškozena nemocí nebo zraněním. Rozdrcený nebo vysunutý obratel či ploténka mohou stlačit, natáhnout, natrhnout nebo přerušit páteřní míchu. Proto se s osobou, která má poranění zad nebo krku, musí zacházet velmi šetrně, aby nedošlo k dalšímu poranění míchy. Poškození míchy by mohlo mít za následek částečné nebo úplné ochrnutí končetin, poruchu citlivosti či vylučování nebo poruchu dalších míšních funkcí. 19
Hrudník PRVNÍ POMOC PRO KAŽDÉHO Hrudník je tvořen žebry (costae) a hrudní kostí (sternum). Kost hrudní je plochá, úzká kost umístěná uprostřed přední části dutiny hrudní. Klíční kost a některá žebra jsou připojena ke kosti hrudní. Čtyřiadvacet žeber (12 na každé straně hrudníku) jsou částečně pružné oblouky kostí, spojené s dvanácti hrudními obratli pomocí silných vazů. Přední části horních 7 párů žeber jsou přichyceny chrupavkou ke kosti hrudní (pravá žebra), 3 páry jsou napojeny na předchozí žebra pomocí chrupavek (nepravá žebra), poslední dva páry končí mezi svaly břišní stěny (volná žebra). Pánev Pánev (pelvis) tvoří dvě kosti kyčelní (os illium) společně s kostí křížovou (os lacrum), kostí sedací (os ischii), kostí stydkou (os pubis) a kostrčí (os coccygis). Pánev představuje dno dutiny břišní, drží močový měchýř, konečník, vnitřní část rozmnožovacích orgánů a pomáhá podpírat střeva. Dolní končetina Na vnější straně obou kostí kyčelních je hluboká jamka, do které je vložena kulatá hlava kosti stehenní (femur). Stehenní kost je nejdelší kost v lidském těle. Dolní část kosti stehenní je plochá a má dva hrbolky, které jsou spolu s kostí holenní připojené ke kolennímu kloubu. Spodní část dolní končetiny je tvořena kostí holenní (tibia) a lýtkovou (fibula). Na horním konci těchto kostí je koleno, na spodním kotník. Kolenní kloub (articulatio genus) je největší kloub v těle člověka. Na přední části je chráněn a stabilizován čéškou (patella), která má trojúhelníkový tvar a leží uvnitř šlachy stehenního svalu, před kostí stehenní a holenní. Rameno Kost klíční (clavicula) a lopatka (scapula) vytvářejí pletenec ramenní. Dlouhá, lehce prohnutá klíční kost je přichycena svým vnitřním koncem ke kosti hrudní a vnějším koncem k lopatce. Lopatka je naopak široká, plochá kost trojúhelníkového tvaru a je umístěna přes horní žebra na zadní části hrudníku. 20
ANATOMIE ČLOVĚKA Horní končetina Horní část paže je tvořena kostí pažní (humerus). Její horní část tvoří hlavici ramenního kloubu, dolní část je součástí loketního kloubu. Dvě kosti předloktí kost loketní (ulna) a vřetenní (radius) leží vedle sebe. Větší z nich, kost loketní, je na malíkové straně a spoluvytváří loket. Kratší a menší kost vřetenní leží na palcové straně. Zápěstí je tvořeno osmi malými kostmi nepravidelného tvaru, spojenými vazy. Dlaň ruky má pět dlouhých kostí. 14 kostí prstů dodává ruce její velkou pružnost. Palec je díky své chápavé vlastnosti nejdůležitějším prstem lidské ruky. Svalová soustava Pohyb těla je možný díky práci svalů. Schopnost svalů stahovat se (kontrahovat) na základě podnětů z nervových impulsů umožňuje svalové tkáni vykonávat práci. V lidském těle jsou tři druhy svalů: kosterní, hladké a srdeční svalstvo. Kosterní svaly Kosterní svalstvo, které je pod kontrolou lidské vůle, umožňuje všechna záměrná jednání: chůzi, polykání, žvýkání, smích, mračení, mluvení, pohyb očí apod. Většina kosterních svalů je zakončena pevnou, bělavou šňůrou šlachou (tendum), která připevňuje svaly ke kosti, s níž hýbou. Většina kosterních svalů je upevněna na jednom nebo obou koncích šlachou ke kosti. Některé svaly jsou přichyceny ke kůži, chrupavce či ke zvláštním orgánům (jako je oční bulva). Šlachy přecházejí do povázky (fascie), která pokrývá sval. Oblast, ve které se spojuje sval s kostí, je obklopena synoviální membránou, která vylučuje synoviální tekutinu. Ta umožňuje pohyb šlachy při stahování (kontrakci) a uvolňování (relaxaci) svalu. Hladké svaly Hladké svalstvo je málo nebo vůbec kontrolovatelné vůlí člověka a jeho pohybu si člověk obvykle není vědom. Hladké svaly tvarují stěny trubicovitých struktur, jako je zažívací trakt, močový systém, krevní cévy a průdušky plic. 21
Srdeční sval PRVNÍ POMOC PRO KAŽDÉHO Srdeční sval (myokard) je zvláštní typ svalu, jenž se nachází pouze v srdci. K tomu, aby tento sval pracoval správně, je nezbytné neustálé zásobování kyslíkem a cukrem. Kůže Kůže (integumentum) pokrývá celé tělo, chrání tkáně před poraněním, vysušením nebo napadením bakteriemi a dalšími cizími částicemi. Kůže pomáhá regulovat tělesnou teplotu prostřednictvím odstraňování vody a různých solí. Kožní receptory tepla, chladu, doteku, tlaku a bolesti předávají informace z vnějšího prostředí dále do míchy a mozku. Kůže je tvořena dvěma vrstvami: vnější (epidermis) a vnitřní (dermis). Vnější vrstva má různou tloušťku na různých částech těla (na dlaních a chodidlech je nejtenčí) a její odumřelé buňky jsou neustále odstraňovány. Vnitřní vrstva je bohatě zásobena cévami a nervovými zakončeními. Vlasy vyrůstají z vnitřní vrstvy, z vlasového váčku (folikulu). Potní a mazové žlázy vnitřní vrstvy se vyprazdňují na povrchu vnější vrstvy skrze póry. Pod vnitřní vrstvou kůže je podkožní vrstva, kterou bohatě zásobí tukové buňky. Tělesným potem jsou z těla odstraňovány některé minerální soli, hlavně chlorid sodný. 22
JAK RYCHLE A SPRÁVNĚ POMOCI? 3/ Jak rychle a správně pomoci? Pro poskytnutí rychlé a správné pomoci v případě úrazu či náhlé nevolnosti je nezbytné vědět, co dělat i čeho se vyvarovat. Při zhodnocení situace a při kontrole životních funkcí zraněného či nemocného je dobré postupovat podle předem osvojené posloupnosti činností, které ti pomohou určit, co není v pořádku, a tak zajistit bezpečnou a vhodnou první pomoc. Vyžaduje to pochopení každého hodnotícího kroku a také správné rozhodovací schopnosti. Zjištění, co se stalo a co není v pořádku, je první krok v poskytování první pomoci zraněné či nemocné osobě. Cílem tohoto zjišťování je: Rychle odhalit okolnosti ohrožující život a rychle je odstranit Určit ostatní problémy vyžadující ošetření Určit, zda zraněný potřebuje lékařskou péči, a pokud ano, zda by měl být převezen sanitkou nebo osobním autem! Pokud je zraněno více lidí, postarej se nejprve o ty, kteří jsou zticha. Tichý pacient nemusí dýchat nebo může mít zástavu srdce. Pacient, který mluví, pláče, křičí nebo je jinak bdělý, očividně dýchá. Zhodnocení okolí ( Rozhlédni se ) Pokaždé, když jsi vystaven záchranné situaci, je nezbytné prověřit okolí. Ujisti se o bezpečnosti prostředí, o příčině úrazu či nevolnosti (co se stalo?) a o počtu zraněných či nemocných. Potenciálně nebezpečná situace může vést k dalším zraněním tebe i ostatních. Pokud se zdá okolí nehody nebezpečné, nevstupuj tam! Nemůžeš pomoci obětem, když se sám staneš obětí! Nevystavuj se potenciálně nebezpečnému kontaktu s tělesnými látkami pacienta, neboť mohou přenášet nemoci. V případě kontaktu s krví a dalšími tělesnými tekutinami by měly být použity zdravotnické rukavice. 23
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.