Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1976 III. volební období l Vládní návrh, kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Úmluva o promlčení při mezinárodní koupi zboží, přijatá dne 14. června 1974 na konferenci OSN v New Yorku a podepsaná za Československou socialistickou republiku dne 29. srpna 1975 Návrh schvalovacího usnesení: Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Úmluvou o promlčení při mezinárodní koupi zboží, přijatou dne 14. června 1974 na konferenci OSN v New Yorku a podepsanou za Československou socialistickou republiku dne 29. srpna 1975.
2 Důvodová zpráva I. Prones prohlubování mezinárodní dělby práce, který pod vlivem vědecko-technické revoluce se neustále urychluje a nabývá nových forum, zvyšuje význam právní úpravy mezinárodních hospodář ských vztahů. Dnešní stav majetkoprávní úpravy těchto vztáhli však neodpovídá potřebám rozvoje mezinárodního obchodu, neboť se opírá v podstatě pouze o vnitrostátní předpisy, obsažené převážně v občanských, popř. obchodničil zákonících jednot livých státu; tyto předpisy jsou přizpůsobeny vnitrostátním hospodářským stykům a neřeší uspoko jivým způsobem problematiku vznikající při usku tečňování mezinárodního obchodu. Donedávna jediným státem, který upravoval tyto vztahy předpisem odpovídajícím potřebám mezinárodního obchodu, byla ČSSR, a to od roku 1974 v zákoníku mezinárodního obchodu. Od 1. ledna 1976 obdobná úprava platí v Německé demokratické republice. Hlavním zdrojem právní nejistoty při dosavadním stavu je omezená možnost jednoznačně předem určit, který právní řád bude aplikován na úpravu daného práva. Kolizní normy, určující rozhodné prá vo, nespočívají v jednotlivých státech na totožných zásadách, takže posuzování otázky, který právní rád bude daný vztah v mezinárodním obchodě upravovat, je v podstatě závislé na tom, který soud bude v budoucnu spor rozhodovat. Ani řešení této otázky není jednoznačné, neboť úprava soudní pravomoci je v jednotlivých státech rozdílná a závisí i na tom, která strana bude žalující a která žalovaná. Vedle toho i obsah kolizních úprav většiny zahraničních států není jednoznačný. Právní nejistota, která pramění z tohoto stavu, je vážnou překážkou mezinárodního obchodu. K jejímu postupnému odstranění byla vytvořena Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní. Jejímž úkolem je postupná unifikace právních předpisů upravujících mezinárodní obchod. Oprava promlčení práv při mezinárodním prodeji zboží byla zařazena na návrh čs. delegace do pracovního programu této komise na prvním jejím zasedáni v roce 1968, neboť úprava promlčení má prvořadý význam pro právní jistotu v mezinárodním obchodu. Dosud jsou otázky týkající se promlčení upravovány vnitrostátními předpisy právního řádu rozhodného podle předpisů mezinárodního práva soukromého (důležitou výjimkou je úprava promlčení platná mezi organizacemi členských států RVHP. obsažená ve Všeobecných dodacích podmínkách z roku 1968). Délka promlčecí doby je v jednotlivých právních řádech velmi rozdílná (pohybuje se od několika měsíců až do 30 let) a i podmínky pro její přerušení a stavení, jakož i právní následky promlčení jsou velmi rozličné. Podle všech právních řádů však promlčení základním způsobem ovlivňuje možnost vymáhat pohledávky a má tedy základní význam pro právní úpravu mezinárodního obchodu. Návrh Omluvy je prvním výsledkem činnosti Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní a její konečné znění bylo přijato na diplomatické konferenci OSN, jež se konala od 20. května do 14. června 1974 v New Yorku. Úmluva byla za ČSSR podepsána 29. srpna 1975 v New Yorku. II. Předmět úpravy (Články l až 7) Omluva v čl. l vymezuje pojem promlčení, jež je předmětem úpravy, a to v podstatě tak, že za promlčecí lhůty se považují lhůty, po jejichž uply nutí nemůže být právo vykonáno v právním řízení. Vzhledem k rozdílnému chápání promlčení v jed notlivých právních řádech (např. v právních řádech evropského kontinentu mají promlčecí předpisy povahu materiálně právní, zatímco v angloamerickém právu povahu procesně právní] muselo být zvoleno takové pojmové vymezení, které by překlenulo toto rozdílné pojetí. Pojem vykonání práva, který užívá čl. l, je třeba vykládat s přihlédnutím k čl. 24 a 25. Úmluva se týká nejen práv, která vznikají přímo ze smlouvy (nárok na dodání zboží a zaplacení kupní ceny], nýbrž i práv, která vznikají z jejího porušení (např. nárok na náhradu škody, na smluvní pokutu, reklamační nároky, a pod. ), jakož i práv vznikajících z jejího ukončení (např. nárok na vrácení plnění ze smlouvy, jež byla zrušena odstoupením od smlouvy) nebo v důsledku její neplatnosti (např. nárok na náhradu škody při neplatnosti smlouvy). Poněvadž v právních řádech platí celá škála různých lhůt s různými právními účinky, je třeba stanovit, které z těchto různorodých lhůt jsou nahrazeny přijatou úpravou. Jako pojmový rozlišovací znak byla přijata povaha právního úkonu, který má být ve stanovené lhůtě uskutečněn. Spočívá-li tento úkon v zahájení právního řízení, jež zahrnuje soudní, rozhodčí a správní řízení k uplatnění nároku, jde o promlčecí lhůtu upravenou Úmluvou,
3 má-li být uskutečněn jiný právní úkon, jako např. oznámení určité skutečnosti (např. vad dodaného zboží), jsou nadále použitelné právní předpisy rozhodného práva. V článku 2 je vymezen pojem mezinárodní koupi zboží, který se velmi blíží vymezení tohoto pojmu, jež vyplývá z čs. zákoníku mezinárodního obchodu, a odchyluje se od vymezení tohoto pojmu v Haagských konvencích o jednotném zákonu upravujícím mezinárodní koupi zboží, kterými je vázána většina členských států EHS a některé jiné nesocialistické země (Izrael a Gambie). Odpor, který vyvolalo vymezení mezinárodni koupi zboží v Úmluvě, se podařilo překlenout možností dočasné výhrady podle čl. 38. Rozdíl od čs. úpravy spočívá pouze v tom, že je rozhodující podle Úmluvy místo podnikání, teprve podpůrně jako podle čs. úpravy sídlo u právnických osob a bydliště u fyzických. Obdobným způsobem jako u čs. zákoníku mezinárodního obchodu jsou vyloučeny z předmětu úpravy kupní smlouvy, jimiž se kupuje zboží k osobní potřebě [čl. 4 písm. a)]. Z článku 3 vyplývá princip reciprocity, tj. smluvní úpravy bude platit jen vůči zemím, jež se stanou smluvními stranami této úmluvy a budou tak aplikovat tutéž úpravu na právní vztahy, jichž se účastní čs. organizace. Začátek a trvání promlčecí lhůty (Články 8 až 12) V článku 8 je sjednána všeobecná promlčecí lhůta čtyř let pro všechna práva, na něž se úmluva vztahuje; z této zásady nejsou stanoveny žádné výjimky. V článku 9 je stanoven obecně začátek běhu promlčecí lhůty a v článcích 10 až 12 je tento začátek konkretizován u těch druhů nároků, u nichž by mohla vzniknout pochybnost o aplikaci obecné zásady článku 9. Účinky uplynutí promlčecí lhůty a její počítání (Články 24 až 29) Rovněž účinky promlčeni jsou obdobné jako v čs. úpravě. K promlčení se přihlíží pouze na základě námitky dlužníka (čl. 24) a právo v tomto případě nemůže být přiznáno ani uznáno vykonatelným v jakémkoli právním řízení, jež bylo zahájeno po ukončení promlčecí doby. Rovněž ustanovení článku 25 odst. 2 Úmluvy odpovídá zásadě čs. úpravy ( 266 zák. mezinárodního obchodu). Počítání promlčecí lhůty je obdobné jako v čs. právu ( 72 zák. mezinárodního obchodu). Prohlášení a výhrady (Články 34 až 40) Výhrada čl. 34 je obvyklá v unifikačních úpravách a je obsažena například i v Haagských úmluvách o jednotném zákonu upravujícím mezinárodní koupi zboží. Výhrada podle čl. 35 umožnila překlenout rozpory týkající se předmětu úpravy; některé státy byly zásadně proti tomu, aby se Úmluva vztahovala i na práva vzniklá z neplatnosti smlouvy. Pro členské země RVHP má zvláštní význam omezení podle čl. 37, jež umožní, aby nadále zůstala v platnosti úprava promlčení obsažená ve Všeobecných dodacích podmínkách RVHP z roku 1908. Závěrečná ustanovení (Články 41 až 46) Úmluva je otevřena všem státům světa bez jakéhokoli omezení. Do konce roku 1975 mohla být Úmluva podepsána, po této době lze k Úmluvě přistoupit. Úmluva nabude platnosti šest měsíců poté, kdy se jejími smluvními stranami stane na základě ratifikace nebo přístupu alespoň deset států. Úmluvu lze vypovědět dvanáctiměsíční výpovědí podle článku 45. III. Koncepci Úmluvy podstatným způsobem ovlivnila čs. úprava obsažená v zákoníku mezinárodního obchodu, takže přijatá ustanovení v převážné míře odpovídají nebo se alespoň blíží tomuto čs. předpisu. V některých směrech byly přijaty k Úmluvě v souladu s potřebami mezinárodního obchodu i zásady čs. úpravy, které se odchylují prakticky od všech zahraničních právních úprav určených především pro vnitrostátní potřeby (jako např. určité výjimky z kogentní povahy právní úpravy promlčení). V některých směrech se však Úmluva od čs. zákoníku mezinárodního obchodu odchyluje. Platí to především o délce promlčecí lhůty, neboť místo tříleté promlčecí lhůty stanovené v čs. zákoníku mezinárodního obchodu byla přijata obecná čtyřletá promlčecí lhůta. Z tohoto důvodu je zapotřebí k provedení Úmluvy formy zákona a Úmluva podléhá podle čl. 36 odst. 3 ústavního zákona o čs. federaci schválení Federálního shromáždění a podle čl. 61 odst. l písm. a) tohoto ústavního zákona ratifikaci prezidentem republiky. Podle čl. 16 písm. b) uvedeného ústavního zákona náleží zákonodárná pravomoc do působnosti ČSSR. Vzhledem k omezení platnosti Úmluvy pouze na případy, kdy smlouvy o mezinárodní koupi zboží mají místo podnikání na území smluvních států (čl. 3), není zapotřebí novelizovat zákoník mezinárodního obchodu a jeho ustanovení o promlčení se nadále budou používat vůči účastníkům mezinárodního obchodu z nesmluvních států. S prováděním Úmluvy nebudou spojeny žádné výdaje ze státního rozpočtu.
4 Valné shromáždění OSN v rezoluci 3317 (XXIX) ze dne 14. 12. 1974 potvrdilo přesvědčení, že unifikace předpisů o promlčení při mezinárodní koupi zboží přispěje k odstranění překážek pro rozvoj mezinárodního obchodu a vyzvalo všechny státy, aby Úmluvu podepsaly a ratifikovaly nebo k ní přistoupily. S přihlédnutím k uvedeným důvodům je účelné, aby se ČSSR stala smluvní stranou uvedené Úmluvy. V Praze dne 30. září 1976 Předseda vlády ČSSR: Dr. Štrougal v. r. Ministr zahraničních věcí ČSSR: v z. Krajčír v. r.
5 ÚMLUVA o promlčení při mezinárodní koupi zboží Smluvní státy této úmluvy, považujíce mezinárodní obchod za důležitého činitele při rozvíjení přátelských vztahů mezi státy, jsouce přesvědčeny, že přijetí jednotné úpravy promlčení při mezinárodní koupi zboží usnadní rozvoj světového obchodu, se dohodly takto: ČÁST I. VĚCNÁ USTANOVENÍ Předmět úpravy Článek l 1. Tato úmluva stanoví, kdy nemohou být vykonána vzájemná práva kupujícího a prodávajícího, vyplývající ze smlouvy o mezinárodní koupi zboží, jejího porušení, ukončení její platnosti nebo její neplatnosti, vzhledem k uplynutí doby. Tato doba se dále v této úmluvě nazývá promlčecí lhůta". 2. Tato úmluva se nedotýká předpisů o lhůtách, podle nichž může být právo získáno nebo vykonáno, jen když některá ze stran vůči druhé straně učiní oznámení nebo právní úkon jiný než zahájení právního řízení. 3. Podle této úmluvy a) kupující" a prodávající" nebo strana" znamenají osoby, které kupují nebo prodávají nebo které se dohodnou koupit nebo prodat zboží, a jejich nástupce do práv a povinností vyplývajících z kupní smlouvy; b) věřitel" znamená stranu, která uplatňuje právo, bez ohledu na to, zda se týká peněžního nebo nepeněžního plnění; c) dlužník" znamená stranu, vůči níž věřitel uplatňuje právo; d) porušení smlouvy" znamená nesplnění smlouvy nebo plnění, které není v souladu se smlouvou; e) právní řízení" zahrnuje soudní, rozhodčí a správní řízení; f) osoba" zahrnuje i společnosti, sdružení nebo jiné právnické osoby, ať již soukromé nebo veřejné, které mohou žalovat nebo být žalovány; g) písemná forma" zahrnuje telegram a dálnopis; h) rok" znamená rok podle gregoriánského kalendáře. Článek 2 Pro účely této úmluvy a) za smlouvu o mezinárodní koupi zboží se považuje kupní smlouva mezi kupujícím a prodávajícím, kteří v době uzavření smlouvy mají místo podnikání na území různých států; b) ke skutečnosti, že strany mají místo podnikání v různých státech se nepřihlíží, jestliže tato skutečnost není zřejmá buď ze smlouvy nebo z jednání mezi stranami nebo z prohlášení stran uskutečněných kdykoli před uzavřením smlouvy nebo při něm; c) v případech, kdy strana má místo podnikání ve více než v jednom státu, je rozhodující místo podnikání, jež má nejužší vztah ke smlouvě a jejímu plnění, přičemž se přihlíží k okolnostem známým nebo zamýšleným smluvními stranami v době uzavření smlouvy; d) v případech, kdy strana nemá místo podnikání, je rozhodující její bydliště (sídlo); e) nepřihlíží se ke státní příslušnosti stran a ani k tomu, zda strany nebo smlouva mají obchodní povahu. Článek 3 1. Této úmluvy se použije pouze v případech, kdy strany smlouvy o mezinárodní koupi zboží mají v době jejího uzavření místo podnikání na území smluvních států. 2. Pokud tato úmluva nestanoví něco jiného, nepřihlíží se k právu, které by jinak bylo rozhodné podle mezinárodního práva soukromého. 3. Této úmluvy se nepoužije, jestliže její použití strany výslovně vyloučily. Článek 4 Tato úmluva neplatí pro koupě a) zboží určeného pro osobní potřebu, dále potřebu rodiny nebo domácnosti; b) na dražbách; c) při výkonu rozhodnutí nebo přímo ze zákona: d) cenných papírů a peněz; e) lodí a letadel; f) elektrické energie.
C Článek 5 Tato úmluva se nevztahuje na práva vyplývající a) ze smrti nebo ublížení na zdraví osoby; b) z nukleární škody způsobené prodaným zbožím; c) zástavního práva nebo jiného věcného zajištění; d) z rozhodnutí v právním řízení; e) z listiny, na jejímž základě lze dosáhnout přímo výkonu práva podle právního řádu místa, kde se o takový výkon žádá; f) ze směnky nebo šeku. Článek 6 1. Tato úmluva se nevztahuje na smlouvy, v nichž převažující část závazků prodávajícího se týká poskytování prací nebo služeb. 2. Smlouvy o dodávce zboží, které má být vyrobeno nebo vyhotoveno, se považují za kupní smlouvy, ledaže strana, která zboží objednává, se zavazuje dodat podstatnou část věcí nutných pro jejich výrobu nebo zhotovení. Článek 7 Při výkladu a použití ustanovení této úmluvy se přihlédne k její mezinárodní povaze a k potřebě podporovat přitom jednotný postup. Začátek a trvání promlčecí lhůty článek 8 Promlčecí lhůta činí čtyři roky. článek 9 1. Promlčecí lhůta začíná běžet dnem, kdy právo lze uplatnit v právním řízení; ustanovení článků 10, 11 a 12 není tím dotčeno. 2. Začátek promlčecí lhůty neposouvá a] stanovení povinností, aby strana zaslala oznámení uvedené v článku l odst. 2. nebo b) ustanovení v rozhodčí smlouvě, že nevznikne žádné právo před vydáním arbitrážního nálezu. Článek 10 1. Právo vzniklé z porušení smlouvy lze uplatnit v právním řízení dnem, kdy smlouva byla porušena. 2. Právo z vad zboží lze uplatnit v právním řízení dnem, kdy zboží bylo skutečně předáno kupujícímu nebo kdy zboží nabízené k předání bylo kupujícím odmítnuto. 3. Právo zakládající se na podvodu, spáchaném před nebo při uzavření smlouvy nebo během jejího plnění, lze uplatnit v právním řízení dnem, kdy podvod byl nebo mohl být při náležité péči odhalen. Článek 11 Jestliže prodávající poskytl výslovně záruku na prodávané zboží, platnou po určitou dobu, ať již stanovenou zvláštní lhůtou nebo jinak, začne běžet promlčecí lhůta týkající se práva vzniklého z takového závazku, kdy kupující vyrozumí prodávajícího o skutečnosti, z níž právo vzniklo, nejpozději však dnem, kdy končí doba, na kterou byla poskytnuta záruka. Článek 12 1. Jestliže nastanou okolnosti, při nichž podle práva rozhodného pro smlouvu je jedna strana oprávněna odstoupit od smlouvy před dobou, kdy se plnění stane splatným, a tohoto práva využije, počíná běžet promlčecí lhůta týkající se práva, které vzniklo z takové skutečnosti, dnem, kdy strana oznámila odstoupení od smlouvy druhé straně. Jestliže nedojde k odstoupení od smlouvy před dobou, kdy plnění se stane splatným, začíná promlčecí lhůta běžet dnem jeho splatnosti. 2. Promlčecí lhůta, týkající se práva vzniklého z porušení smlouvy, jež stanoví dílčí dodávky zboží nebo placení kupní ceny, se počítá od příslušného porušení povinnosti k dílčímu plnění pro každé z nich zvláště. Jestliže podle rozhodného práva některá ze stran je oprávněna odstoupit od smlouvy pro takové porušení a tohoto práva využije, počíná běžet promlčecí lhůta ohledně všech příslušných dílčích plnění dnem, kdy strana sdělila druhé straně, že odstupuje od smlouvy. Stavení a prodloužení promlčecí lhůty Článek 13 Promlčecí lhůta přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, jenž se považuje podle práva místa soudu, za zahájení soudního řízení proti dlužníkovi nebo za uplatnění práva v takovém řízení již zahájeném. článek 14 1. Jestliže strany uzavřely rozhodčí smlouvu, přestane promlčecí lhůta běžet, když kterákoli strana zahájí rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo podle práva rozhodného pro takové řízení. 2. Nelze-li určit začátek rozhodčího řízení podle odstavce l, považuje se rozhodčí řízení za zahájené dnem, kdy žádost, aby o právu bylo
rozhodnuto v rozhodčím řízení, je doručena druhé straně do jejího sídla (bydliště) nebo místa podnikání, nebo jestliže nemá sídlo (bydliště) nebo místo podnikání, do jejího posledně známého sídla (bydliště] nebo místa podnikání. Článek 15 Při jiném právním řízení než uvedeném v čl. 13 a 14 přestane promlčecí lhůta běžet, jestliže věřitel uplatní v tomto řízení své právo za účelem uspokojení nebo jeho určení, pokud něco jiného nevyplývá z práva rozhodného pro toto řízení. Tato úprava se vztahuje zejména na právní řízení zahájené v souvislosti a) se smrtí nebo nezpůsobností dlužníka; b) s úpadkem nebo platební nezpůsobností vztahující se na všechen majetek dlužníka: c) se zrušením nebo likvidací společnosti, sdružení nebo jiné právnické osoby, jež je dlužníkem. Článek 16 Pro účely článku 13, 14 a 15 se považuje právní úkon spočívající v uplatnění protinároku za uskutečněný v době, kdy byl uplatněn nárok, proti němuž protinárok směřuje, jestliže jak nárok, tak protinárok se vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným v průběhu téhož obchodu. Článek 17 1. Jestliže bylo právo uplatněno v právním řízení v promlčecí lhůtě podle článků 13, 14, 15 nebo 16, avšak toto řízení skončilo bez rozhodnutí ve věci samé, má se za to, že promlčecí lhůta nepřestala běžet. 2. Jestliže v době skončení takového právního řízení již promlčecí lhůta uplynula nebo jestliže k jejímu skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí lhůta tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo právní řízení. Článek 18 1. Právní řízení zahájené proti jednomu dlužníkovi způsobuje, že přestane běžet promlčecí lhůta proti jinému dlužníkovi, jenž je spoluvázán rukou společnou a nerozdílnou, jestliže jej věřitel vyrozumí písemně o zahájení řízení před uplynutím promlčecí lhůty stanovené touto úmluvou. 2. Je-li zahájeno řízení proti kupujícímu osobou, které kupující koupené zboží prodal, přestane běžet promlčecí lhůta stanovená touto úmluvou, pokud jde o práva kupujícího proti prodávajícímu, jestliže kupující oznámí prodávajícímu písemně před uplynutím promlčecí lhůty, že bylo proti němu zahájeno uvedené řízení. 3. Jestliže řízení uvedené v odstavcích l a 2 tohoto článku skončí, má se za to, že promlčecí lhůta tam zmíněná nepřestala běžet, neuplyne však dříve než jeden rok po skončení tohoto řízení. Článek 19 Jestliže věřitel učiní na území státu, kde má dlužník místo podnikání, před uplynutím promlčecí lhůty jiný právní úkon než uvedený v článcích 13, 14, 15 a 16 a jestliže podle práva tohoto státu tento úkon má za následek, že promlčecí lhůta probíhá znovu, počíná běžet nová lhůta čtyř let od doby určené tímto právem. Článek 20 1. Uzná-li dlužník před uplynutím promlčecí lhůty písemně věřiteli svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí lhůta ode dne takového uznání. 2. Placení úroků nebo částečné plnění závazku dlužníkem má tytéž účinky jako uznání podle odstavce l tohoto článku, jestliže lze rozumně usuzovat na to. že tím dlužník uznal svůj závazek. Článek 21 Jestliže věřitel nemůže dosáhnout zastavení běhu promlčecí lhůty pro okolnosti, které nemohl ani odvrátit ani překonat a jež mu nelze přičítat, prodlužuje se promlčecí lhůta o jeden rok od doby, kdy uvedené okolnosti zanikly. Změna promlčecí lhůty stranami Článek 22 1. Promlčecí lhůtu a její účinky nelze měnit prohlášením stran nebo jejich dohodou s výjimkou stanovenou v odstavci 2 tohoto článku. 2. Dlužník může prodloužit promlčecí lhůtu kdykoli v jejím průběhu písemným prohlášením věřiteli. Toto prohlášení lze opakovat. 3. Ustanovení tohoto článku se nedotýká platnosti doložky v kupní smlouvě, v níž je stanoveno, že rozhodčí řízení musí být zahájeno v kratší promlčecí lhůtě, než je stanoveno v této úmluvě, jestliže taková doložka je platná podle práva rozhodného pro kupní smlouvu. Článek 23 Obecné omezení promlčecí doby Bez ohledu na jiná ustanovení této úmluvy skončí promlčecí lhůta nejpozději deset let po době. 7
8 kdy počala běžet podle článků 9, 10, 11 a 12 této úmluvy. Článek 24 Účinky uplynutí promlčecí lhůty K uplynutí promlčecí lhůty se přihlíží v právním řízení, jen když se jej dovolá strana, jež se tohoto řízení účastní. Článek 25 1. Právo nemůže být přiznáno nebo uznáno v jakémkoli právním řízení, jež bylo zahájeno po ukončení promlčecí lhůty; ustanovení odstavce 2 tohoto článku a článku 24 tím není dotčeno. 2. Bez ohledu na uplynutí promlčecí lhůty strana se může dovolávat svého práva při obraně nebo při započtení proti právu uplatněnému druhou stranou, jestliže a] obě práva se vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným v průběhu téhož obchodu, nebo b) jestliže právo mohlo být použito k započtení kdykoli před uplynutím promlčecí lhůty. Článek 26 Jestliže dlužník splní svůj závazek po uplynutí promlčecí lhůty, není oprávněn požadovat vrácení toho, co plnil, i když nevěděl v době plnění, že promlčecí lhůta již uplynula. Článek 27 Účinky uplynutí promlčecí lhůty týkající se hlavního závazku se vztahují i na úroky. Počítání promlčení lhůty Článek 28 1. Promlčecí lhůta se počítá tak, že uplyne koncem dne, který označením odpovídá dni, kdy počala promlčecí lhůta běžet. Není-li takového dne, končí promlčecí lhůta koncem posledního dne posledního měsíce promlčecí lhůty. 2. Promlčecí lhůta se počítá podle data místa, kde je zahájeno právní řízení. Článek 29 Jestliže posledním dnem promlčecí lhůty je státní svátek nebo jiný den pracovního klidu, které vylučují náležitý postup v právním řízení, jež věřitel zahajuje nebo v němž uplatňuje své právo podle článku 13, 14 nebo 15, prodlužuje se promlčení lhůta tak, že končí prvého dne po státním svátku nebo dni pracovního klidu, kdy lze zahájit právní řízení nebo uplatnit právo. Mezinárodni účinky Článek 30 Pro účely této úmluvy právní úkony a okolnosti, na něž se vztahují články 13 až 19, jež se uskutečnily na území některého smluvního státu, mají přímé právní účinky v jiném smluvním státu, jestliže věřitel učinil všechna rozumná opatření, aby byl dlužník o nich co nejdříve vyrozuměn. ČÁST II. PROVÁDĚNI ÚMLUVY Článek 31 1. Každý smluvní stát, který zahrnuje dvě nebo více územních jednotek, v nichž podle jeho ústavy platí různé právní řády ve věcech upravovaných touto úmluvou, může při podpisu, při ratifikaci nebo při přístupu prohlásit, že tato úmluva se vztahuje na všechny jeho územní jednotky nebo pouze na jednu nebo několik z nich, a toto prohlášení může kdykoli doplňovat jiným prohlášením. 2. Tato prohlášení budou sdělena generálnímu tajemníku Organizace spojených národů a uvede se v nich výslovně, na které územní jednotky se tato úmluva vztahuje. 3. Jestliže smluvní stát uvedený v odstavci l neučiní žádné prohlášení při podpisu, ratifikaci nebo přístupu, bude se tato úmluva vztahovat na celé území tohoto státu. Článek 32 Jestliže tato úmluva odkazuje na právo státu, v němž platí různé právní řády, má se za to, že odkazuje na právní řád, jehož se odkaz týká. Článek 33 Každý smluvní stát bude se řídit touto úmluvou ohledně smluv uzavřených v den, kdy pro něho vstoupila úmluva v platnost, nebo později. ČÁST III. PROHLÁŠENI A VÝHRADY Článek 34 Dva nebo více smluvních států může kdykoliv prohlásit, že kupní smlouvy mezi prodávajícím. majícím místo podnikání na území jednoho z těchto smluvních států, a kupujícím, majícím místo podnikání na území jiného z těchto států, se nebudou řídit úmluvou, poněvadž tyto státy používají na věci upravené touto úmluvou tytéž nebo velmi podobné předpisy.
9 Článek 35 Každý smluvní stát může prohlásit při uložení své ratifikační listiny nebo při přístupu, že tato úmluva se nevztahuje na žaloby o neplatnosti smlouvy. Článek 36 Každý smluvní stát může prohlásit při uložení své ratifikační listiny nebo při přístupu, že není vázán článkem 24 této úmluvy. Článek 37 Tato úmluva se nedotýká mezinárodních smluv, které již byly nebo budou uzavřeny a jež obsahují ustanovení týkající se věcí upravených touto úmluvou, jestliže prodávající a kupující mají místo podnikání na území států, jež jsou smluvními stranami takové smlouvy. Článek 38 1. Každý stát, který je smluvní stranou platné mezinárodní smlouvy upravující mezinárodní prodej zboží, může prohlásit při uložení své ratifikační listiny nebo při přístupu, že bude vázán úmluvou, jen pokud jde o smlouvy o mezinárodní koupi zboží pojmově vymezené takovou platnou mezinárodní smlouvou. 2. Toto prohlášení pozbude platnosti prvního dne prvního měsíce po uplynutí dvanácti měsíců od nabytí platnosti nové úmluvy o mezinárodní koupi zboží, uzavřené pod záštitou Organizace spojených národů. Článek 39 Jiná výhrada než uvedená v článcích 34, 35, 36 a 38 této úmluvy není přípustná. Článek 40 1. Prohlášení učiněná podle této úmluvy budou oznámena generálnímu tajemníku Organizace spojených národů a nabudou platnosti dnem, kdy úmluva vstoupí v platnost pro stát činící prohlášení. Prohlášení učiněná později nabudou platnosti prvního dne prvního měsíce po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy byla doručena generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. 2. Každý stát, jenž učiní prohlášení na základě této úmluvy, může je kdykoli zrušit oznámením učiněným generálnímu tajemníku Organizace spojených národů. Toto zrušení nabude platnosti prvního dne prvního měsíce po uplynutí šesti měsíců po dni, kdy oznámení bylo sděleno generálnímu tajemníku Organizace spojených národů. Při zrušení prohlášení učiněného podle článku 34 se stane neplatným k účinnosti tohoto zrušení i vzájemné prohlášení učiněné jiným státem podle tohoto článku. ČÁST IV. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 41 Tato úmluva muže být podepsána kterýmkoli státem v sídle Organizace spojených národu do 31. prosince 1975. Článek 42 Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů. Článek 43 K této úmluvě může přistoupit kterýkoli stát. Listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů. Článek 44 1. Tato úmluva nabude platnosti první den prvého měsíce po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy bude uložena desátá listina o ratifikaci nebo přístupu. 2. Pro každý stát, který ratifikuje úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení desáté listiny o ratifikaci nebo o přístupu, vstoupí úmluva v platnost prvního dne prvního měsíce po uplynutí šesti měsíců ode dne uloženi listiny o ratifikaci nebo přístupu tohoto státu. Článek 45 1. Každý smluvní stát může vypovědět tuto úmluvu, jestliže o tom vyrozumí generálního tajemníka Organizace spojených národů. 2. Výpověď má účinnost prvního dne prvého měsíce po uplynutí dvanácti měsíců po dni, kdy výpověď byla doručena generálnímu tajemníku Organizace spojených národů. Článek 46 Původní vyhotovení této úmluvy, jejíž anglické, čínské, francouzské, ruské a španělské znění mají tutéž platnost, bude uloženo u generálního tajemníka Organizace spojených národů. StT 1 37831-78