NÁRODNÍ TŘÍDA jaroslav rudiš

NÁRODNÍ TŘÍDA jaroslav rudiš Labyrint

Kubovi

Vlci u dveří Jsou všude Není kam utýct UMAKART, VLCI U DVEŘÍ, 2012

7) I. Adolf Hitler mi zachránil život. Já vim, co chceš říct. Ale neřikej nic.

8) II. Slyšíš to ticho? To mírný ticho našeho lesa? To strašidelný ticho? Zkus ho poslouchat. Slyšíš, jak se kymácej větve stromů? Možná to nejsou stromy. Možná to sou starý římanský a germánský válečníci. Už přicházej. Je mi zima. Slyšíš, někdo někde zapálil oheň. Sou blízko. Musíme k nim. Slyšíš, jak ten oheň praská? Je mi zima. Najdi ten oheň a dotáhni mě k němu. Nalej mi. Ještě mi nalej. Je dobře, že hoří.

9) Ještě tu nejsou, ale brzy přijdou. Starý válečníci. Nalej mi ještě. A sám si taky nalej. A přilož. Ne, neboj se, to neni krev. To je jen barva. Nalej mi ještě. A zapal mi jednu. Podej mi ji. Poslouchej les a zkus poslouchat i mě. Protože to, co ti teď řeknu, ti nikdo jinej říct nemůže. Jenom já tě můžu poučit o životě. Jenom já tě můžu zachránit. Tak si sedni, nalej si a poslouchej.

10) III. Řikaj mi Vandam. Řikaj mi tak proto, že dělám dvě stě kliků stejně jako Vandam. Kolik děláš kliků ty? Nemusíš mi to řikat, jestli nechceš. Nemusíš, ale můžeš. Měl bys to totiž vědět. Měl bys bejt nachystanej. Měl bys cvičit. A neměl bys je poslouchat. Měl bys poslouchat jen sám sebe. Jen svý instinkty. Ne mozek. Instinkty. Ale teď poslouchej mě. Valej do tebe, že je mír.

11) Valej do tebe, že válka je v týhle chvíli na jiný straně planety a že to je strašně daleko, že to je dost možná úplně jiná planeta než ta, na který žiješ. Valej do tebe, že máš kliku, že do války nemusíš, protože žiješ v český kotlině, kde je klid a mír. A kde se dnes války odehrávaj jen ve tvým břiše. Když si dáš knedlo-zelo-vepřo a pivo, zažiješ ve střevech opravdovej Stalingrad. Valej do tebe, že máš bejt šťastnej. Valej do tebe, že si toho máš vážit. Valej do tebe, že jim máš dát při volbách hlas. Valej do tebe, že to s tebou myslej dobře. Valej do tebe, že máš svý práva. Valej do tebe, že si máš vzít půjčku a hypotéku a kredit. Valej do tebe, že máš nakupovat a nechat se koupit. Valej do tebe, že máš bejt šťastnej a roztlemenej a bezstarostnej a pozornej a hodnej. Valej do tebe, že na politiky se sice můžeš nasrat, ale to je tak jediný, co můžeš. Valej do tebe, že každej někdy udělá chybu. Valej do tebe, že oni to přece myslej dobře. Valej do tebe, že tu sou pro tebe. Valej do tebe, že musíš bejt šťastnej.

12) Valej do tebe, že dluhy to za tebe vždycky vyřešej. Valej do tebe, že jen když se zadlužíš, existuješ. Zadlužíš se a máš budoucnost, protože musíš splácet. Máš na tomhle světě najednou svý místo. Valej do tebe, že když je necháš v klidu, oni tě taky nechaj v klidu. Valej do tebe, že nejdůležitější stavby na světě sou tunely. Valej do tebe, že tohle je svoboda a demokracie. Valej do tebe, že kapitalismus rovná se svoboda a demokracie. Valej do tebe, že nic lepšího než tohle neexistuje. A když řekneš, že možná existuje, seš hned komunista nebo nácek. Valej do tebe, že i když se to někde finálně posere, zbytek lodi to vyrovná a díra se ucpe, prachy se daj vždycky natisknout, takže ať seš v klidu. Všechno se dá zase do cajku. Valej do tebe, že máš bejt spokojenej. Ale já vim, jak to je. Já sem poučenej o životě. Já vim, že politika je jenom hra se stínama v pozadí, co držej politiky v šachu a maj na autech nalepený čísla 1111 a 6666 a 1010. Tyhle kouzelný čísla, a ne politici, všude a všechno rozhodujou.

13) Já vim, že válka je. Že válku si každej nesem zasunutou v sobě od začátku všech časů, protože lidský dějiny sou jen dějiny válek a bitev a dobývání. Stejně jako život se ženskejma. Ale to je jinej příběh. Chci ti jen říct, že já vim, že v nás pochodujou příští vojáci a nafukujou se příští vojevůdci, protože mír je jenom iluze, protože my sme pořád ve válce. V čekání na válku. V přestávce mezi válkama. Mír tady přece nikdy nevydržel dlouho, což já vim, protože mě dějiny, války a vojevůdci zajímaj. Vždycky to tady někdo bude chtít převálcovat. Vždycky se necháme převálcovat. Jo, možná to je cesta, jak tady přežít. Možná ale taky ne. Mír je jenom přestávka mezi válkama. Moje babička vždycky řikala: Jez, hezky papej, chlapečku, protože až zas bude válka, budou tlustý hubený a hubený studený. A měla pravdu. Moje babička taky vždycky řikala: Mír je jenom přestávka mezi válkama. Takže musíš bejt nachystanej. Musíš bejt silnej. Musíš cvičit. Kdo nebude nachystanej, skončil.

14) Jo, já sem válečník. Ale válečník mírotvorce! Prsty nemám od krve, ale od barvy. Všichni velký válečníci chtěli zachovat mír, a že se to nepovedlo, že se to zvrtlo, neni jejich chyba, spíš souhra blbejch okolností a náhod. Když chceš mír, připravuj válku, řiká se. A je to pravda. Za války stejně podle mě můžou nejvíc ty, kdo ustupujou a omlouvaj se a modlej se a omlouvaj a zase ustupujou. Až neni najednou ustupovat kam. Já netoužim po ničem víc jako po věčným míru tohohle světa. Myslim to dobře, ale sem taky realista. K věčnýmu míru nás ještě čeká dlouhá cesta. Já to vim, protože já se umim dívat. Umim číst signály, stopovat jako čokl a najít sever, což je asi tak jediná dobrá věc, co mě naučili v pionýrským oddíle. Ale to je jinej příběh. Chci ti jen říct, že já chci mír se všema a hlavně sám se sebou, protože tohle je to nejdůležitější, to si musíš zapamatovat. U sebe musíš začít, když chceš něco změnit k lepšímu. Musíš se srovnat. Musíš sám se sebou uzavřít slavnej velkej vestfálskej mír, co kdysi zachránil Evropu. Na chvíli. Takže cvič. Soustřeď se.

15) Nádech. Výdech. Cajk. Cajk. Já sem srovnanej, já sem sám se sebou už vestfálskej mír uzavřel, protože já sem poučenej o životě. Ne, neser mě! Neřikej to! Já nejsem žádnej nácek. To neni krev. To je barva. Já sem Říman. Evropan. Na to já věřim. Na ideály. Na kulturu. Pochod na Řím! Všichni sme přece Římani. Ale já sem hlavně já, já sem Vandam, já sem poučenej o životě, já znám všechny bitvy světa. Všechny prohraný bitvy. Všechny vyhraný bitvy. Záleží totiž vždycky na úhlu pohledu. Záleží na tom, na jaký straně barikády v tý chvíli stojíš. Můžeš vyhrát. Můžeš prohrát. Ale hlavně musíš bejt při tom. Já vim, jak se to semlelo v září roku 9 v Teutoburským lese. Já vim, jaký to bylo v květnu 1434 u Lipan.

16) A v listopadu 1620 na Bílý hoře. A v prosinci 1805 u Slavkova. A v červenci 1866 u Hradce Králové. A skoro celej rok 1916 u Verdunu. A v červenci 1917 u Zborova. A v zimě 1942 a 1943 u Stalingradu. A v červnu 1944 v Normandii. A v dubnu a květnu 1945 u Berlína. A v srpnu 1968 v Praze. A pak ve Vietnamu. A v Afghánistánu. A v listopadu 1989 zase v Praze. A v září 2011 v New Yorku. Bagdád na jaře. Normandie v létě. New York na podzim. Stalingrad v zimě. Já znám tohle čtvero ročních období všech bitev světa. Někdy mám pocit, že já v těch bitvách byl, že sem si do tý krve namočil prsty. Možná řekneš, blbost, to se nemůže stát. Ale lidstvo je jenom jeden velkej válečník. Možná si tam byl taky. Blbost? Řikáš, blbost? Pak se tě zeptám: Byls už někdy předtím tady u nás v lese? Viděls ty stromy, jak lezou ze země, zas a znova?

17) Viděls ty tisíciletý strašidelný duby? Zkoušels pod nima usnout? Nejde to, co? A viděls v tom našem lese ten nejkrásnější strom? Ten starej jilm? Jedinej jilm široko daleko, co stojí zrovna uprostřed našeho lesa jako brána někam jinam. A já ti řikám, to neni náhoda. Víš, že jilm je strom smrti? Víš, že ptáci hnízděj na všech stromech, ale nikdy ne na jilmech? Že ptáci se jilmům obloukem vyhejbaj? Víš, že v jilmu nikdy pod kůrou nenajdeš červy? Víš, že když si uvaříš silnej odvar z jeho listí, odletíš do jinýho světa? Víš, že když germánský válečníci narazili v lese na jilm, že pod nim vždycky obětovali? Víš, že když v Teutoburským lese Germáni pokosili Římany, že pod jejich svatým jilmem obětovali všechny jejich ženy a děti? Víš, že všechny stromy klidně pokáceli a spálili, ale jilmy vždycky nechali stát? Brány někam jinam. Tak jim řikali. Vzpomínáš na ty děsivý sny o válce, jaks mi o nich řikal? Vzpomínáš, jak se ti pak točila hlava?

18) Tohle všechno pod tim jilmem najdeš a ucejtíš. A viděls ty velký šutry v kruhu pod jilmem, kde sedávali starý válečníci? A všimnul sis, že dva z těch velkejch kamenů chyběj? Ale to je jinej příběh. Radši mi ještě řekni, jestli si viděl i tu bažinu uprostřed? Viděls ty mračna komárů, co se v ní každej den roděj a umíraj a bodaj a umíraj a zase se roděj? Viděls to? A viděls ty zvířata v lese? Viděls ty lišky a divočáky? Viděls vlky? Co mi na to řekneš, co? Všechno je to jenom jeden velkej příběh. Můj příběh. Tvůj příběh. Náš příběh. Seš citlivej kluk. Vidim to. A to je dobře. To máš po mně. A já to mám po mým fotrovi. A on to má po svým fotrovi. Fotr byl citlivej. A já sem taky citlivej. Citlivej, ale ne přecitlivělej. Když je chlap přecitlivělej, tak to ani dějiny světa, ani žádná ženská neocení. Ženský si můžou dneska řikat, co chtěj, můžou se tvářit děsně samostatně a drsně a ostře, ale já vim, že nakonec chce každá pořádně chytit a přitisknout. Chce, abys s ní sved bitvu. A v tý bitvě nad ní vyhrál. Když prohraješ, nejseš pro ni dost dobrej a silnej a rozhodnej

19) celochlap, ale jenom měkkej a poddajnej polochlap. Nebude si tě vážit. Máš už nějakou holku? Nemusíš mi to řikat. Chlap má mít svý tajemství. Chci ti jen říct, že z toho, co se dneska děje, můžeš leda tak zblbnout, kdybys tomu všemu začal věřit. To platí pro ženský, politiku i pro svět. Musíš věřit jen sám sobě. Musíš věřit svým instinktům. Musíš na sobě makat, protože ti nikdo nic nedá zadarmo. Musíš bojovat. Mír je jenom přestávka mezi válkama. Zapamatuj si to. Někdy kratší, jindy delší. Ale vždycky jenom přestávka. Takže cvič. Makej. Dělej kliky. Běhej. Nejezdi výtahem a vždycky to vyběhni. Schody ber po dvou až k tobě nahoru. A když budeš mít nahoře dost, seběhni dolů a ještě jednou je vyběhni. A pak ještě jednou. Neboj, přežiješ to. Nejezdi sockou, ale choď pěšky.

20) Dělej sedy lehy. Boxuj. Hejbej se. Prostě cvič. Makej. Ale taky hodně čti. Knížky nejsou pro blbce. A ty seš chytrej kluk. Čti si o válkách a bitvách a velkejch slavnejch válečnících. Čti si stejně jako já. Cvič a čti a makej a čti a cvič, abys byl připravenej, až to zas bouchne. Protože tlustý pak budou hubený a hubený studený.