UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Přírodovědecká fakulta Katedra demografie a geodemografie DEMOGRAFICKÁ DIFERENCIACE STÁTŮ USA Diplomová práce Bc. Sylva Hájková Praha 2010 Vedoucí práce: Prof. RNDr. Jitka Rychtaříková, CSc.
Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně, pod vedením školitelky Prof. RNDr. Jitky Rychtaříkové, CSc., a ţe jsem všechny pouţité prameny řádně citovala. Jsem si vědoma toho, ţe případné vyuţití výsledků, získaných v této práci, mimo Univerzitu Karlovu v Praze je moţné pouze po písemném souhlasu této univerzity. Svoluji k zapůjčení této práce pro studijní účely a souhlasím s tím, aby byla řádně uvedena v evidenci vypůjčovatelů. Praha, 2010... podpis
Děkuji vedoucímu diplomové práce Prof. RNDr. Jitce Rychtaříkové, CSc. za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce.
Abstrakt Práce se zabývá rozdílnostmi jednotlivých států Spojených států amerických z demografického hlediska a hledá jejich příčiny. Spojené státy americké se skládají z několika nesourodých územních celků, lišících se svojí polohou, velikostí, počtem a sloţením obyvatel či historickým vývojem. To vše ovlivňuje i demografické charakteristiky těchto územních celků. Pravděpodobnou hlavní příčinou diferenciace jednotlivých států je rasové sloţení, protoţe intenzita demografických událostí je specifická pro jednotlivé rasy či etnika. Liší se v úrovni plodnosti, úmrtnosti, sňatečnosti či vzdělaní. K potvrzení těchto předpokladů byla pouţita statistická metoda kanonická korelace. Pomocí shlukové analýzy bylo odhaleno, ţe existují i skupiny států, které mají podobný demografický profil. Nejvýrazněji se projevuje vliv etnického a rasového sloţení ve státech na jihu území Spojených států, kde je nejvyšší podíl černošského a hispánského obyvatelstva. Ovlivněna je tak především diferenciace míry kojenecké úmrtnosti či naděje doţití. Klíčová slova: Spojené státy americké, rasa, etnikum, černošská populace, hispánská populace, úhrnná plodnost, naděje doţití, kanonická korelace, shluková analýza Abstract This thesis deals with differences between individual states of the United States from the demographic point of view, and searches for causes of these differences. United States are composed of several disparate areas, which are different from each other in their location, size, number and composition of the population, and historical evolution. All this affects the demographic characteristics of those territorial units. Probably the main cause of differentiation of individual states is racial composition, since the intensity of demographic events is specific to each race or ethnicity. The states differ in levels of fertility, mortality, marriage or education. To confirm these assumptions, the statistical method canonical correlation was used. Using cluster analysis has revealed that there are groups of states that have similar demographic profile. Most notably, it shows the influence of ethnic and racial composition in the south of the United States, where the highest proportion of populations is composed by black race and hispanic origin. The differentiation of levels of infant mortality and life expectancy are mainly influenced. Key words: United States of America, race, ethnicity, black population, hispanic population, total fertility rate, life expectancy, canonical correlation, cluster analysis
OBSAH Seznam použitých zkratek... 7 Seznam tabulek... 8 Seznam obrázků... 9 1 Úvod... 11 2 Literatura a zdroje dat... 13 2.1 Literatura... 13 2.2 Zdroje dat... 14 3 Metodologie, základní pojmy... 15 3.1 Metodologie... 15 3.2 Konceptuální a terminologické poznámky... 16 4 Demografický vývoj USA ve 20. století... 22 4.1 Úmrtnost... 23 4.2 Plodnost... 26 4.3 Migrace... 30 4.4 Vnitřní migrace... 32 4.5 Vývoj jednotlivých států... 35 4.5.1 Vývoj počtu obyvatelstva... 35 4.5.2 Věková struktura... 36 4.5.3 Rasové sloţení... 37 5 Demografický vývoj USA v 21. Století... 41 5.1 Úmrtnost... 42 5.1.1 Naděje doţití při narození... 42 5.1.2 Intenzita úmrtnosti dle rasy... 44 5.1.3 Intenzita úmrtnosti dle věkové kategorie... 44 5.1.4 Intenzita úmrtnosti dle rodinného stavu... 45 5.1.5 Příčiny úmrtí... 45 5.1.6 Míra kojenecké úmrtnosti... 46 5.1.7 Diferenciace úmrtnosti dle států... 48 5
5.2 Plodnost... 48 5.2.1 Úroveň plodnosti dle rasy... 49 5.2.2 Úroveň plodnosti dle dosaţeného vzdělání... 49 5.2.3 Diferenciace plodnosti dle států... 49 5.3 Migrace... 50 5.3.1 Diferenciace migrace dle cílového státu... 51 5.4 Rasové sloţení obyvatelstva USA... 51 5.4.1 Hispánská populace... 52 5.4.2 Černošská populace... 53 5.4.3 Asijská populace... 54 6 Kanonická korelace... 56 6.1 Korelace mezi demografickými ukazateli... 56 6.2 Korelace mezi socio-ekonomickými ukazateli... 57 6.3 Korelace mezi demografickými a socio-ekonomickými ukazateli... 58 6.4 Kanonické proměnné... 58 7 Shluková analýza... 61 7.1 Shluková analýza dle demografických ukazatelů... 61 7.2 Shluková analýza dle kanonických proměnných... 65 Závěr... 67 Seznam použité literatury... 69 Přílohy... 71 6
Seznam použitých zkratek AL Alabama KY Kentucky ND Severní Dakota AK Aljaška LA Louisiana OH Ohio AZ Arizona ME Maine OK Oklahoma AR Arkansas MD Maryland OR Oregon CA Kalifornie MA Massachusetts PA Pensylvánie CO Colorado MI Michigan RI Rhode Island CT Connecticut MN Minnesota SC Jiţní Karolína DE Delaware MS Mississippi SD Jiţní Dakota DC Distric of Columbia MO Missouri TN Tennessee FL Florida MT Montana TX Texas GA Georgia NE Nebraska UT Utah HI Havaj NV Nevada VT Vermont ID Idaho NH New Hampshire VA Virginie IL Ilinois NJ New Jersey WA Washington IN Indiana NM Nové Mexiko WV Západní Virginie IA Iowa NY New York WI Wisconsin KS Kansas NC Severní Karolína WY Wyoming PRB Population Reference Bureau CDC Centers for Disease Control and Prevention BEA Bureau of Economic Analysis ČSÚ Český statistický úřad NCHS National Center for Health Statistics DHS U.S. Department of Homeland Security 7
Seznam tabulek Tabulka 1 Názvy jednotlivýchh států, v anglickém a českém jazyce... 21 Tabulka 2 Úroveň plodnosti a úmrtnosti v letech 1900 1950, USA... 28 Tabulka 3 Státy s nejvyšším podílem věkových skupin 0 14 a 65+ v letech 1900, 1950, 2000, USA... 36 Tabulka 4 Rozdíl vestandardizované míře úmrtnosti mezi lety 2005 a 2006, USA... 45 Tabulka 5 Halvní příčiny úmrtí v roce 2006, USA... 46 Tabulka 6 Halvní příčiny úmrtí u dětí do jednoho roku ţivota v roce 2006, USA... 46 Tabulka 7 Podíl bezdětných ţen v procentechv roce 1976 a 2006, USA... 48 Tabulka 8 Korelace mezi demografickými proměnnými... 57 Tabulka 9 Korelace mezi socioekonomickými proměnnými... 57 Tabulka 10 Korelace mezi demografickými a socio-ekonomickými proměnnými... 58 Tabulka 11 Korelace mezi demografickými a socio-ekonomickými proměnnými... 59 Tabulka 12 Korelace mezi demografickými proměnnými a demografickými kanonickými funkcemi... 60 Tabulka 13 Korelace mezi socio-ekonomickými proměnnými a socio-ekonomickými kanonickými funkcemi... 60 Tabulka 14 Základní charakteristiky první skupiny států... 63 Tabulka 15 Základní charakteristiky druhé skupiny států... 63 Tabulka 16 Základní charakteristiky třetí skupiny států... 63 Tabulka 17 Základní charakteristiky čtvrté skupiny států... 64 Tabulka 18 Základní charakteristiky páté skupiny států... 64 8
Seznam obrázků Obr. 1 Přírůstek obyvatelstva, v miliónech v letech 1900 2000, USA... 22 Obr. 2 Hrubá míra úmrtnosti v letech 1900 1955, USA... 24 Obr. 3 Naděje doţití při narození v letech 1900 1955, USA... 24 Obr. 4 Hrubá míra úmrtnosti v letech 1956 2000, USA... 25 Obr. 5 Naděje doţití při narození v letech 1956 2000, USA... 25 Obr. 6 Obecná míra plodnosti v letech 1909 1950,úhrnná plodnost v letech 1940 1950, USA... 27 Obr. 7 Obecná míra plodnosti a úhrnná plodnost v letech 1951 2000, USA... 29 Obr. 8 Počet osob, které získaly povolení k trvalému pobytu v letech 1900 1945, USA... 31 Obr. 9 Počet osob, které získaly povolení k trvalému pobytu v letech 1946 2000, USA... 32 Obr. 10 Druhá vlna Velké Migrace rozloţení černošské rasy 1940 1970, USA... 34 Obr. 11 Nárůst počtu obyvatel mezi roky 1900 aţ 2000, v milionech, USA... 35 Obr. 12 Vývoj sloţení populace podle ras v letech 1900 2000, v procentech, USA... 38 Obr. 13 Věkové pyramidy podle ras v letech 1900, 1950 a 2000, USA... 39 Obr. 14 Věkové pyramidy Hispánské a ne-hispánské populace v letech 1980 a 2000, USA... 40 Obr. 15 Rozmístění obyvatelstva dle jednotlivých státu v roce 2006, USA... 42 Obr. 16 Naděje doţití podle pohlaví a rasy, 1970 2006, USA.... 43 Obr. 17 Naděje doţití dle jednotlivých státu v roce 2006, USA... 43 Obr. 18 Míra kojenecké úmrtnosti dle jednotlivých státu v roce 2006, USA... 47 Obr. 19 Úhrnná plodnost dle jednotlivých státu v roce 2006, USA... 50 Obr. 20 Podíl Hispánské populace v jednotlivých státech v % v roce 2006, USA... 52 Obr. 21 Podíl černé populace v jednotlivých státech v % v roce 2006, USA... 53 Obr. 22 Počet narozených dětí na 1000 ţen ve věku 15 50 let dle rasy a původu matky 9
v roce 2004, USA... 55 Obr. 23 Dendogram,shluková analýza demografických proměnných... 62 Obr. 24 Bodový graf pro proměnné: míra kojenecké úmrtnosti a naděje doţití pro muţe... 64 Obr. 25 Bodový graf pro proměnné: míra kojenecké úmrtnosti a naděje doţití pro ţeny... 65 Obr. 26 Dendogram,shluková analýza prvního páru kanonických funkcí... 65 Obr. 27 Bodový graf pro skóry prvního páru kanonických proměnných... 66 10
1 Úvod Spojené státy americké jsou federativní prezidentská republika. Přestoţe v mezinárodních vztazích vystupují jako celek, skládají se z padesáti států, území hlavního města, několika přidruţených států a samosprávných území. Obyvatelstvo je typické svojí rozmanitou rasovou skladbou, která je důsledkem vysoké imigrace. V historii se imigranti skládali převáţně z Evropanů, v současné době je to i obyvatelstvo Asie a Latinské Ameriky. Nedílnou součástí je i ilegální imigrace. Spojené státy dosáhly v roce 2006 hranice tři sta miliónů obyvatel a v roce 2010 zde ţilo 310 milionů. Historický vývoj zapříčinil rozdílné pozice jednotlivých států. První výrazný kontrast mezi státy vznikl postupným připojováním států k unii. Do začátku občanské války v 19. století byly západní státy, na rozdíl od většiny východních, součástí unie, občanská válka znamenala naopak rozkol mezi severem a jihem. Cílem této práce je zachytit současnou diferenciaci jednotlivých států a to především z demografického pohledu s vyuţití několika statistických metod. K charakteristice rozdílnosti jsou pouţity i sociální a ekonomické charakteristiky. Sledovaným rokem je rok 2006, za tento rok je k dispozici nejvíce aktuálních, kompletních a podrobných dat za všechny sledované státy. U novějších let nejsou vţdy k dispozici všechny údaje za dané státy, coţ bylo největší překáţkou při tvorbě datového podkladu k analýzám. Tato práce je pro přehlednost rozdělena do několika úseků. Po krátkém úvodu následuje v druhé části stručné seznámení s pouţitou literaturou a hlavními zdroji dat. Ve zmíněné kapitole jsou představeny vybrané publikace, získané především z internetových stránek různých institucí se sídlem ve Spojených státech. Pozornost je také zaměřena na zdroje dat a jejich dostupnost. Další, v pořadí třetí část, je věnována seznámení s pouţitými statistickými metodami a jejich teoretickému vysvětlení, které umoţní lepší pochopení principu uţití těchto metod při jednotlivých analýzách. Následuje seznámení se základní pojmy, jako jsou demografické ukazatelé a definice jednotlivých termínů, které jsou pouţity v této práci. Samostatná, čtvrtá kapitola se zabývá populačním vývojem Spojených států ve dvacátém století, tuto kapitolu jsem zařadila z důvodu objasnění vývoje, který vedl k současnému stavu populace. Historický vývoj je sledován za celou populaci, a zároveň jsou naznačeny mezirasové a sociální rozdíly. 11
V páté kapitole je nastíněn současný demografický obraz Spojených států v 21.století. Rozloţení jednotlivých demografických charakteristik je názorně zobrazeno pomocí několika kartogramů. Následující šestá kapitola zahrnuje výpočty a závěry z kanonické korelace, která je vypočítána za sociální a demografické ukazatelé. Pro větší názornost je kapitola doplněna výstupy ze statistického programu SAS 9.1. Sedmá část je zaměřena na sledování podobnosti (rozdílnosti) jednotlivých států na základě několika demografických charakteristik. Pomocí jedné z metod shlukové analýzy je hodnocena dosaţená úroveň vybraných charakteristik a jejich geografické rozloţení. Závěr práce pak shrnuje nejdůleţitější výsledky a poznatky. Jsou zde nastíněny hlavní příčiny územního rozloţení intenzity jednotlivých demografických událostí a odhad budoucího vývoje. 12
2 Literatura a zdroje dat 2.1 Literatura Pro poznání současné demografické situace v zemi je důleţité znát historické souvislosti vývoje. Podrobný přehled o vývoji obyvatelstva Spojených států představuje kniha A population history of the United States od Herberta S. Kleina (2004), která se jako první zabývá kompletní demografickou historií této země od příchodu člověka na západní polokouli aţ po současnost. Základní trendy v pohybu obyvatelstva jsou analyzovány v průběhu staletí, včetně měnící se ho charakteru porodnosti, úmrtnosti a migrace skupin obyvatel a různých faktorů, které ovlivnily tyto základní trendy. Širokou škálu údajů o demografických, sociálních, ekonomických trendech a trendech v bydlení za celou zemi jako celek poskytuje Population Profile of the United States (1999). Publikace obsahuje údaje za celé 20. století s důrazem na poslední desetiletí a je k dispozici na stránkách statistického úřadu Spojených států www.census.gov. Na této adrese jsou k dispozici i další publikace týkající se jednotlivých demografických událostí. Demografickým chováním jednotlivých etnik se zabývají publikace The American Community:Hispanics,The American Community: Blacks a The American Community: Asians z roku 2007, které vydává statistický úřad Spojených států. K vysvětlení demografických pojmů byly pouţity články z Teorie pro všechny publikované na stránkách www.socioweb.cz. Dále také stránky www.demografie.info, kde je výklad ke všem demografickým procesům a k historii oboru. Pravidelně jsou zde také publikovány zajímavé články a analýzy. Základní publikací pro studium demografických procesu představuje Základy demografie (1986), které jsou uceleným studijním textem. Zabývají se jak konstrukcí jednotlivých ukazatelů, tak i širší souvislostí a moţnými dopady populačního vývoje na ostatní činnosti lidské společnosti. 13
2.2 Zdroje dat Základní data jsou čerpána z několika internetových zdrojů. Velmi přehledným zdrojem dat je Population Reference Bureau dostupné na www.prb.org. Data jsou zde k dispozici za celé spojené státy, za jednotlivé státy USA a celý svět v několika kategoriích za konkrétní roky. Data jsou rozdělená i pro jednotlivá etnika, coţ v případě Spojených států je důleţité pro vysvětlení některých diferenciací mezi jednotlivými státy. Data týkající se zdravotního stavu populace nalezneme na Centers for Disease Control and Prevention dostupné z www.cdc.gov. Pomocí nástroje VitalStats můţeme vytvořit vlastní tabulky s daty za porodnost, kojeneckou a perinatální úmrtnost a celkovou populaci výběrem z více jak sta proměnných. Data za porodnost jsou k dispozici v rozmezí let 1990 aţ 2006. Dalším významným zdrojem dat pro analýzy v této práci jsou samozřejmě stránky U.S. Census Bureau. Interaktivní aplikace The American FactFinder umoţňuje přístup k Economic Census, the American Community Survey, k výsledkům sčítání 1990, 2000 a k nejnovějším odhadům počtu obyvatelstva. Významnou sloţkou demografického chování je i migrace. Yearbook of Immigration Statistics je přehled tabulek, které obsahují údaje o cizích státních příslušnících, kterým v průběhu fiskálního roku byly uděleny povolení k trvalému pobytu, povolení na přechodné období, ţadatelé o azyl nebo status uprchlíka, nebo ţadatelé o státní občanství. Ročenka je dostupná na stránkách U.S. Department of Homeland Security dostupné z www.dhs.org. Údaje k ekonomické charakteristice států jsou získány z Bureau of Economic Analysis dostupné z www.bea.gov. 14
3 Metodologie, základní pojmy 3.1 Metodologie K analýze dat byly pouţity dvě statistické metody, shluková analýza a kanonická korelace. Všechny výpočty jsou provedeny pomocí statistického programu SAS 9.1. Shluková analýza je metodou statistické analýzy, která rozděluje jednotlivé objekty do několika homogenních podsouborů, které se vzájemně odlišují. Tyto podsoubory se označují jako shluky (clustery). Existuje několik typů shlukové analýzy, které se liší postupem shlukování. Shlukování můţe být hierarchické nebo nehierarchické. Při hierarchické shlukové analýze kaţdá skupina můţe obsahovat několik podskupin niţšího řádu a sama můţe být součástí skupiny vyššího řádu. Výsledek se dá graficky znázornit dendogramem. Naproti tomu nehierarchická klasifikace rozdělí soubor na několik skupin stejného řádu 1. Tento dendogram graf - strom je tvořen soustavou linek mezi všemi objekty, které jsou tvořeny tak, aby kaţdá jednotka (uzel) byla spojena s jinou libovolnou jednotkou a přitom v síti nevznikaly smyčky. Kaţdý další uzel tak představuje větší vzdálenost mezi shluky. Stejně tak i délka linky vyjadřuje rostoucí odlišnosti obou spojených pozorování. Na jedné z os dendrogramu jsou nanášeny hodnoty zvolené vzdálenosti, na druhou osu jsou pak seřazeny jednotky souboru podle toho, jak se postupně spojovaly či připojovaly do shluku. Vzdálenost pak vyjadřuje podobnosti či odlišnosti mezi objekty (Horák, 2000). V této práci byla pouţita hierarchická shluková analýza. Výpočet algoritmu shlukové analýzy má dva základní kroky- analýza vzdáleností a vlastní shlukování jednotek. Analýza vzdáleností spočívá ve výpočtu zvoleného typu vzdáleností mezi všemi jednotkami a v jejich sestavení do symetrické čtvercové matice s nulami na diagonále (Heřmanová, 1991). Vlastní shlukování jednotek představuje druhý krok výpočetního algoritmu shlukové analýzy. Nejčastější a nejlogičtější způsob seskupování je představován metodou průměrné vzdálenosti, která je jednoduchým iteračním postupem sloţeným ze dvou kroků. Prvním krokem je nalezení prvku v matici vzdáleností a sloučení odpovídajících jednotek a jejich shluk je dále povaţován za jednu jednotku. Druhý krok představuje výpočet nových vzdáleností mezi 1 Institut biostatistiky a analýz, Lékařská a Přírodovědecká fakulta MU v Brně. 2006. Shluková analýza [online]. Brno:IBA, c2006[cit. 2009-05-19].Shluková analýza.dostupný z www:< http://www.iba.muni.cz>. 15
nově vzniklým shlukem a zbylými jednotkami resp. shluky (Heřmanová, 1991). Kanonická korelační analýza je vícerozměrná metoda, která se pouţívá ke zkoumání závislosti mezi dvěma skupinami proměnných. Pro vysvětlení první ze dvou skupin se povaţuje za soubor závisle proměnných y a druhá za soubor nezávisle proměnných x. Jde v podstatě o rozšíření metody vícenásobné lineární regrese a korelační analýzy. Podstata metody spočívá v tom, ţe se v kaţdé skupině proměnných vyhledávají koeficienty a a b tak, aby pro všechna n objektů vyčíslené kanonické proměnné U1i a V1i, i = 1,, n, vykazovaly maximální párový korelační koeficient. Po jejich nalezení se pak hledají další lineární kombinace čili kanonické proměnné U2 a V2, které mají druhý největší korelační koeficient za podmínky, ţe U2 a V2 jsou nekorelované s prvními kanonickými proměnnými U1 a V1. V kanonické korelační analýze jsou koeficienty a a b hledány tak, aby maximalizovaly korelaci mezi proměnnými U1 a V1. Po nalezení nejlepších odhadů a a b se U1 nazývá první kanonická proměnná závisle proměnných y a V1 první kanonická proměnná nezávisle proměnných x. Obě kanonické proměnné mají průměr roven nule. Korelace mezi U1 a V1 se nazývá první kanonická korelace a čtverec této korelace je nazýván vlastní číslo (Meloun, 2002). 3.2 Konceptuální a terminologické poznámky Spojené státy jsou jednou ze zemí s vysokým zastoupením různých etnik a ras. Rasa je definována jako skupina lidí, kterou spojuje dlouhodobý společný vývoj, v jehoţ průběhu se vlivem rozdílného prostředí vytvořily shodné morfologické a fyziologické znaky (barva pleti, barva a tvar vlasů, očí, rysy tváře, tvar lebky, nosu atd.) 2. Etnikum je pojem, kterým se běţně označuje historicky vzniklá skupina lidí, kteří údajně mají společný historický původ, rasový typ, jazyk, materiální a duchovní kulturu, mentalitu a tradice a obývají společné území; dá se tedy také srovnat s pojmem "kmen". Ve skutečnosti je představa společného genetického původu příslušníků jednoho etnika zavádějící, a to kvůli migraci a míšení různých etnik mezi sebou, a odborníci proto chápou etnikum spíše jen jako skupinu lidí, kteří sdílí společnou kulturu. Několik etnik můţe tvořit národ 3. Jednotlivá etnika a rasy jsou specifikovány i pro potřeby statistiky. Osoby hispánského původu mohou být jakékoliv rasy. Všechny ostatní rasy a etnické skupiny jsou označovány jako nehispánské (non-hispanic), proto je u občanů kromě rasy zjišťována i příslušnost do jedné ze dvou etnických skupin Hispánský nebo Latinská Amerika a ne Hispánský nebo Latinská 2 WIKIPEDIE.2010. Lidská rasa [online]. San Francisco: Wikimedia Foundation Inc.,2010 [cit. 2010-08-21]. Dostupný z www: < http://cs.wikipedia.org/wiki/lidsk%c3%a1_rasa#cite_note-aapa-0>. 3 WIKIPEDIE.2010. Etnikum [online]. San Francisco: Wikimedia Foundation Inc.,2010 [cit. 2010-08-21]. Dostupný z www: < http://cs.wikipedia.org/wiki/etnikum>. 16
Amerika 4. Podle standardů NCHS je u dětí určována rasa na základě rasy matky. Pokud je matka míšenka havajské a jakékoliv jiné rasy, je do rodného listu zaznamenána havajská rasa. Pokud matka označí svojí rasu jako barevná, hnědá, negro nebo afro-americká, je dítě označeno za afro-americké. Kdyţ je matka označená jako Asiatka, ţlutá, orientální nebo mongolská a místo narození matky je v Číně, Japonsku, Filipínách, Havaji, Indie, Koreji, Vietnamu, Samoi nebo Guamu, rasa dítěte je určena na základě místa narození matky, pokud je místo narození jiné, je rasa dítěte asiat nebo obyvatel Pacifiku 5. Výrazný podíl na celkové populaci má obyvatelstvo hispánského původu. Jsou tak označováni lidé pocházející z Kuby, Mexika, Portorika, Jiţní a Střední Ameriky nebo z jiné španělské kultury bez ohledu na rasu. Další významná je afroamerická (černá) populace. Příslušník tohoto etnika má africký původ a tmavou barvu pleti. Následující podstatnou skupinu tvoří asijské obyvatelstvo. Patři sem lidé pocházející z některého z původních národů Dálného východu, jihovýchodní Asie a z indického subkontinentu. Méně zastoupenou sloţku představují obyvatelé, kteří tvoří výrazný podíl v konkrétních státech. Sem patří obyvatelé Pacifiku a Aljašky. Do populace Pacifiku se řadí lidé pocházející z původních národů Guama, Samoa, nebo z jiných tichomořských ostrovů. Specifické etnikum reprezentují obyvatelé Havaje. Obyvatelé Aljašky jsou společné s americkými Indiány vymezeni jako lidé, mající původ v Severní a Jiţní Americe (včetně Střední Ameriky) a kteří ctí kmenovou příslušnost nebo příslušnost ke komunitě 6. Do analýzy není zahrnuto obyvatelstvo Havaje a multirasového původu. Tyto etnika netvoří podstatnou sloţku v jednotlivých státech (kromě Havaje). Populace Pacifiku byla zahrnuta pouze z důvodu společného uvedení s Asijskou rasou v datových souborech. U černé a bílé rasy jsou analyzována data pouze za nehispánské obyvatelstvo. K charakteristice demografické situace v jednotlivých zemích byly pouţity základní mezinárodně srovnatelné ukazatelé. Pro hodnocení úrovně porodnosti byla pouţita úhrnná plodnost, která se získá součtem měr plodnosti podle věku. Vyjadřuje intenzitu plodnosti dané populace v daném časovém období 4 GRIECO E.M. 2010. Race and Hispanic Origin of the Foreign-Born Population in the United States: 2007[online]. Washington: U.S. Census Bureau, leden 2010 [cit. 2010-08-21]. Dostupný z www: <http://www.census.gov/prod/2010pubs/acs-11.pdf>. 5 MATTHEWS M.2003. 2002 Annual Report [online]. Atlanta: Centers for Disease Control and Prevention, c2003 [cit. 2010-08-21]. Dostupný z www: <http://www.hss.state.ak.us/dph/bvs/data/2002ar.htm>. 6 Jednotlivé definice ras jsou převzaty z internetových stránek Centra pro kontrolu nemocí a prevenci dostupné z www.cdc.gov (vlastní překlad). 17
(obvykle kalendářní rok). Udává počet dětí, které by se narodily ţivě jedné ţeně během reprodukčního období za neměnnosti hodnoty míry plodnosti dle věku. Měří intenzitu plodnosti ve fiktivní generaci, jejíţ řád plodnosti je sloţen z reálných měr plodnosti 35 generací 7. Plodivost ţeny se vztahuje k tzv. reprodukčnímu období, které je vymezeno ve Spojených státech věkovým rozpětím 15 50 let, některé statistiky však uvádí rozpětí 15 44 let. Jde tedy o počet ţivě narozených dětí připadajících na jednu ţenu ve věku 15 50 let, resp. 15 44 let 8. Významná hodnota úp je 2,1, je nezbytná pro zachování reprodukce v populaci, která by plynule nahrazovala předešlé generace s přihlédnutím na úmrtnost. Kaţdý plod, který vykazuje známku ţivota bez ohledu na délku těhotenství, se povaţuje za ţivě narozené dítě. Tento koncept je součástí definice stanovené Světovou zdravotnickou organizací (WHO) z roku 1950. Na základě doporučení Americké akademie pediatrie a Americké asociace porodníků a gynekologů byla v roce 1992 mírně rozšířena. Definice je nyní v souladu s definicí pouţívanou WHO v ICD 10 a Organizací spojených národů. Živě narozené dítě: úplné vypuzení nebo vynětí plodu z těla matky, bez ohledu na délku těhotenství. Pokud plod dýchá, nebo vykazuje jakékoliv jiné známky ţivota, jako je tep srdce, pulsace pupečníku, nebo určitý pohyb svalstvem, zda byla či nebyla přestřiţena pupečníková šňůra nebo placenta nebyla porozena. Srdeční tep je třeba odlišit od přechodných srdečních stahů. Dýchání je třeba odlišit od letmého respiračního úsilí nebo lapání po dechu 9. Současný systém registrace narozených ve Spojených státech zahrnuje 50 států, District of Columbia, New York City, Portoriko, Panenské ostrovy, Guam, Samoa a Commonwealth of the Northern Mariana Islands. Data jsou k dispozici za padesát států (včetně New York City) a District of Columbia. Od roku 1985 se statistika narozených všech států a District of Columbia zakládá na údajích ze souboru záznamů všech narozených ve sledovaných oblastech. Informace jsou přijímány elektronicky, obsahují jednotlivé záznamy za 50 států, District of Columbia, New York City, Portoriko, na Panenské ostrovy, Samoa a Commonwealth of the Northern Mariana Islands. Data jsou doručována do Národního centra pro zdravotnickou statistiku (NCHS). Data zahrnují narozené ve Spojených státech. Děti narozené mimo území Spojených států 7 BÁBIČKOVÁ, A.2006. Demografie [online]. Praha: Sociologický ústav AV ČR, c2006 [cit. 2009-07-30]. Porodnost a plodnost. Dostupný z www: <http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=243&lst=119>. ISSN 1214-1720. 8 Plodnost v 21. století je zpracována pomocí publikace Fertility of American Women:2006, která je vypracována na základě dvou šetření, CPS-Current Population Survey. k červnu 2006 a z ACS-American Community Survey za rok 2006. V CPS jsou zařazeny ţeny ve věkové skupině15-44let, v ACS je zkoumána věková kategorie 15-55let. 9 National center for health statistic. 2006. User Guide to the 2006 Natality Public Use File [online]. Atlanta: Centers for Disease Control and Prevention, c2006 [cit. 2009-07-30]. Dostupný z www: <http://wonder.cdc.gov/wonder/help/natality/natalitypublicuseuserguide2006.pdf.>. 18
americkým občanům nejsou zahrnuty do statistiky. Data pro Portoriko, Panenské ostrovy, Guam, Samoa, Commonwealth of the Northern Mariana Islands jsou omezena pouze na narozené, registrované v těchto oblastech 10. Úmrtnost je ovlivněna celou řadou faktorů, například ţivotním stylem jedince, genetickými predispozicemi, výskytem rizikových faktoru, chováním jedince, ale také např. kvalitou a vyuţíváním zdravotní péče apod. a tím můţe vypovídat o zdravotním stavu populace. Stejně jako u plodnosti i zde hraje velkou roli věková struktura (s vyšším věkem se zvyšuje počet zemřelých). Pro srovnání se tedy pouţívá ukazatel očištěný od vlivu věkové struktury - střední délka života (naděje dožití). Jedná se o indikátor vyjadřující průměrný počet let, které zbývají jedinci v daném věku na doţití za předpokladu, ţe stávající úmrtnostní podmínky by byly zachovány po celou dobu ţivota jedince 11. Specifickým ukazatelem je míra kojenecké úmrtnosti, která představuje podíl zemřelých kojenců do jednoho roku ţivota na tisíc ţivě narozených dětí. Lze také vypočítat součtem měr novorozenecké a postneonatální úmrtnosti 12. Tento ukazatel se také pouţívá jako ukazatel ţivotní úrovně. Je nutné dodrţování přesných definic ţivě a mrtvě narozeného dítěte, aby bylo umoţněno mezinárodní srovnání. Vzdělávací systémy a organizace jejich řízení se nepatrně liší stát od státu, takţe lze jenom obtíţně popsat jejich obecnou charakteristiku. Obecně lze říci, ţe ekvivalent našich středoškolských studií je v USA součástí povinné a současně tudíţ i nárokové jedenáctileté aţ třináctileté školní docházky. Z toho ovšem automaticky vyplývá, ţe její úroveň výuky na středních školách ve Spojených státech lze jen obtíţně měřit s jejich protějšky v ČR, neboť struktura a vyučovací osnovy českých středních škol jsou mnohem výrazněji diverzifikovány podle typu škol a schopností studentů, které je navštěvují. Navíc, základní školní docházka je zde rozdělena mezi školy třech stupňů, a to: elementary school (základní) od Kindergarten (přípravka pro 5leté) do páté, resp. někde šesté třídy, eventuálně osmé třídy (v tomto případě následuje hned studium na high/secondary school, middle school/junior high school od šesté (resp. sedmé v případě junior high school) do osmé třídy, high/secondary school od deváté do dvanácté třídy. 10 National center for health statistic. 2006. User Guide to the 2006 Natality Public Use File [online]. Atlanta: Centers for Disease Control and Prevention, c2006 [cit. 2009-07-30]. Dostupný z www: <http://wonder.cdc.gov/wonder/help/natality/natalitypublicuseuserguide2006.pdf.>. 11 DAŇKOVÁ, Š.: Demografie [online]. Praha: Sociologický ústav AV ČR, c2006 [cit. 2009-02-30].Úmrtnost. Dostupný z www: <http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=247&lst=119>. ISSN 1214-1720. 12 Definice převzata z internetových stránek Centra pro kontrolu nemocí a prevenci dostupné z www.cdc.gov. (vlastní překlad) 19
Mezi státy panuje značná diverzita v řízení vzdělávacích systémů i existence nestátních škol. Z toho vyplývá nestejná kvalita poskytovaného vzdělání, a to nejenom mezi školami státními a nestátními, ale i mezi státními školami v jednotlivých státech Unie. Na high school je rovněţ běţné, ţe student si vybírá obtíţnost studovaného předmětu s ohledem na svoje schopnosti, přičemţ je ovšem vţdy stanoven minimální počet hodin pro jeho absolvování. Míra znalostí jednotlivých předmětů je ověřována formou testů, které odpovídají stupni znalosti kaţdého jednotlivého předmětu. Ve vyšších ročnících středoškolského studia, zpravidla v 11. třídě (tzv. junior year) nebo 12.třídě (tzv. senior year) většina studentů podstupujeme tzv. SAT- zkoušky, coţ jsou standardizované testy s celostátní působností, které vyţaduje většina vysokých škol jako jeden z podkladů pro přijímací řízení. Na rozdíl od situace v ČR v USA stále platí určitá rovnováha mezi poptávkou a nabídkou po studiu na VŠ, coţ ovšem neplatí v případě renomovaných škol, které jsou ve výběru studentů vysoce selektivní. Základním pojmem v oblasti vyššího vzdělávání v USA je college. Obecně se jí rozumí čtyřletá instituce vyššího vzdělávání, která nabízí studijní programy v oborech podle svého zaměření. Mnoho college jsou nezávislé instituce, které udělují bachelor s degree (ekvivalent bakalářského titulu v ČR) na závěr dokončeného čtyřletého studia. Většinou ovšem nabízejí i studium magisterské či doktorandské. College ale mohou být i součástmi univerzity. Velká univerzita se zpravidla skládá z několika College, nabízejících pestrou škálu studijních programů, zakončených master s degree (ekvivalent magisterského titulu). Kaţdý stát Unie má svoji vlastní univerzitu a některé státy provozují řetězce kolejí a univerzit: např. The State University of New York má více neţ 60 kampusů (vysokoškolských areálů) na území států. Dokonce i některá města mají své vlastní veřejné univerzity. V mnoha oblastech působí tzv. juniorní (junior) nebo komunitní (community) College, které umoţňují studentům první dva roky vysokoškolského studia absolvovat za niţší cenu a v blízkosti bydliště a poté pokračovat ve studiu na college/univerzitách nebo studium ukončit získáním tzv. associate degree. Na rozdíl od veřejných základních a středních škol se na veřejných vysokých školách platí školné. Nicméně jeho výše je většinou niţší neţ ve srovnatelných soukromých institucích, které nemohou počítat s podporou z veřejných finančních zdrojů. Zhruba 25% College a univerzit je v USA řízeno církevními institucemi. Většinou jsou otevřeny studentům všech vyznání. Dále existuje celá řada soukromých institucí necírkevního charakteru. Jak je patrné z výše uvedeného, je pestrost a variabilita systémů vyššího vzdělávání ve Spojených státech obrovská. Od toho se odvíjejí také stupně vzdělání, kterých je moţné dosáhnout. Dělí se do zhruba následujících kategorií: 20
associate degree odpovídá zhruba titulu diplomovaný specialista, udělovanému v ČR na vyšších odborných školách bachelor s degree - ekvivalent bakalářského titulu v ČR master s degree ekvivalent magisterského titulu v ČR doctorate (PhD) ekvivalent tzv. velkého doktorátu, dříve CSc. Studia vedoucí k dosaţení associate degree či k titulu bakaláře se nazývají undergraduate studies, zatímco studia magisterská či doktorandská jsou tzv. graduate studies 13. Pro některé státy USA existují počeštěné názvy, které jsou pouţity i v této práci. Tabulka 1 Názvy jednotlivýchh států, v anglickém a českém jazyce Anglicky Česky Anglicky Česky Alabama Alabama Montana Montana Alaska Aljaška Nebraska Nebraska Arizona Arizona Nevada Nevada Arkansas Arkansas New Hampshire New Hampshire California Kalifornie New Jersey New Jersey Colorado Colorado New Mexico Nové Mexiko Connecticut Connecticut New York New York Delaware Delaware North Carolina Severní Karolína Distric of Columbia Distric of Columbia North Dakota Severní Dakota Florida Florida Ohio Ohio Georgia Georgia Oklahoma Oklahoma Hawaii Havaj Oregon Oregon Idaho Idaho Pensylvania Pensylvánie Illinois Illinois Rhode Island Rhode Island Indiana Indiana South Carolina Jiţní Karolína Iowa Iowa South Dakota Jiţní Dakota Kansas Kansas Tennessee Tennessee Kentucky Kentucky Texas Texas Louisiana Louisiana Utah Utah Maine Maine Vermont Vermont Maryland Maryland Virginia Virginie Massachusetts Massachusetts Washington Washington Michigan Michigan West Virginia Západní Virginie Minnesota Minnesota Wisconsin Wisconsin Mississippi Mississippi Wyoming Wyoming Missouri Missouri 13 Velvyslanectví ČR v USA. 2006. Vzdělávací systém v USA[online]. Washington (D.C.): Velvyslanectví ČR v USA, květen c2005[cit. 2009-03-05]. Dostupný z www: <http://www.mzv.cz/washington/cz/kultura/skolstvi/vzdelavaci_system_v_usa/index.html>. 21
4 Demografický vývoj USA ve 20. století Populace spojených států se mezi lety 1900 aţ 2000 více jak ztrojnásobila. K největšímu nárůstu došlo v devadesátých letech. Během dvacátého století se do Spojených států přistěhovalo 40 miliónů imigrantů, narodilo 330 miliónů dětí a 165 miliónů lidí zemřelo, celkový přirozený přírůstek je tedy 165 miliónů obyvatel v průběhu sta let (Hobbs, 2002). Růstová byla především oblast západu ve srovnání s dalšími třemi oblastmi, oblast severovýchodu je oblastí s největší hustotou osídlení, obyvatelstvo se zde koncentruje zejména ve městech. Podíl městského obyvatelstva se v celých Spojených státech ztrojnásobil. Nejpočetnější věkovou skupinou v roce 2000 byla 35 39 a 40 44 a to díky generaci z období baby boomu. V průběhu dvacátého století výrazně narostl počet osob ve věkové skupině 65+ a to z 3,1 milionů z roku 1900 na 35,0 milionů v roce 2000 (Hobbs, 2002). Tento trend pokračuje i nadále a stárnutí populace bude pokračovat i v budoucnu. Vývoj ve dvacátém století vykazuje výrazný posun od převáţně muţské populace k ţenské. Pouze sedm států si zachovalo převáţně muţskou populaci, všechny se nachází na západě země. Obr. 1 Přírůstek obyvatelstva, v miliónech v letech 1900 2000, USA 28,6 32,7 23,9 23,3 22,2 16,0 13,7 17,1 19,0 8,9 1990-10 1910-20 1920-30 1930-40 1940-50 1950-60 1960-70 1970-80 1980-90 1990-00 Zdroj dat: HOBBS F., STOOPS N. 2002. Demographic Trends in the 20th century[online]. U.S. Census Bureau, 2002[cit.2010-03-23].Dostupné z www: <www.census.gov>. 22
4.1 Úmrtnost Období od první světové války do konce druhé světové války bylo ve znamení několika významných změn. Pravděpodobně tou nejvýznamnější z demografických změn byl výrazný a trvalý pokles v úmrtnosti. Úroveň úmrtnosti se začala sniţovat v posledních desetiletích devatenáctého století, ale později začala klesat nebývalým tempem. Tento trend byl posílen výrazným poklesem úmrtnosti na infekční choroby, která postihuje všechny věkové skupiny, přičemţ nejvýrazněji je postiţena nejmladší část populace. Nejrychlejší pokles v úmrtnosti byl zaznamenán u kojenců a nejmladších dětí. Důsledkem změn v úmrtnostních poměrech byl stabilní a výrazný růst naděje doţití pro kaţdou novou generaci, narozenou v tomto období. Jako příčina poklesu úrovně úmrtnosti je především povaţována změna v hygienických podmínkách a později i v zavedení nových metod v medicíně. Standardem se stalo chlorování vody, veřejné prezentace zdravého stravovaní, pasterizace mléka a dalších mléčných produktů. Výrazný podíl mělo i zavedení očkování, které se stalo základní součástí veřejného zdravotnictví. Nejvýraznější pokles byl zaznamenán u úmrtnosti kojenců a dětí do pěti let. Míra úmrtnosti za všechny věkové skupiny poklesla o 20 % v období od roku 1914 do roku 1955. Míra kojenecké úmrtnosti klesla o 60 % oproti hodnotě v roce 1914, u dětí ve věkové skupině 1 4 roky poklesla míra úmrtnosti o 80 % a ve věkové skupině 5 14 let o 64 % 14 (Klein, 2004). Patrná byla i diferenciace v úmrtnosti podle rasy, socioekonomické úrovně a vzdělání. Přičemţ niţší úroveň úmrtnosti byla u bílé rasy a u lidí s vyšším vzděláním. V poválečném období mělo největší vliv na pokles úmrtnosti zavedení antibiotik, pokles byl zaznamenán ve všech věkových skupinách. Dle odhadu poklesla standardizovaná míra úmrtnosti u devíti hlavních infekčních onemocnění a jejich podíl se sníţil od roku 1938 z hodnoty 8,2 % na 2 % v roce 1952. Změna v úmrtnostních poměrech samozřejmě měla vliv i na ukazatel naděje doţití. V letech 1929 1961 narostla naděje doţití při narození o 9,1 let u muţů a o 12,3 let u ţen. Prodlouţila se i naděje doţití v 65 letech a to o 1,3 roku pro muţe a o 3 roky pro ţeny (Klein, 2004). 14 Data převzata autorem z Centra pro kontrolu nemocí a prevenci. 23
Počet zbyvajících let od narození Počet zemřelých na 1000 obyvatel Sylva Hájková: Demografická diferenciace států USA Obr. 2 Hrubá míra úmrtnosti v letech 1900 1955, USA 18,5 18,0 17,5 17,0 16,5 16,0 15,5 15,0 14,5 14,0 13,5 13,0 12,5 12,0 11,5 11,0 10,5 10,0 9,5 9,0 8,5 1900 1904 1908 1912 1916 1920 1924 1928 1932 1936 1940 1944 1948 1952 1902 1906 1910 1914 1918 1922 1926 1930 1934 1938 1942 1946 1950 1954 Zdroj dat: U.S.Census bureau: The 2009 statistical abstract: Historical statistic. Tabulka č. HS13. Live Births, Deaths, Infant Deaths, and Maternal Deaths: 1900 to 2001.Dostupné z www:< www.census.gov.>. Pozn. Výkyv v roce 1918 byl způsoben celosvětovou pandemií vysoce nakaţlivé formy chřipky, která měla mnoho obětí. Tato pandemie měla výrazný vliv na míru úmrtnosti a dokonce i na naději doţití ve všech věkových skupinách. Obr. 3 Naděje dožití při narození v letech 1900 1955, USA 76,0 74,0 72,0 70,0 68,0 66,0 64,0 62,0 60,0 58,0 56,0 54,0 52,0 50,0 48,0 46,0 44,0 42,0 40,0 38,0 36,0 34,0 1900 1904 1908 1912 1916 1920 1924 1928 1932 1936 1940 1944 1948 1952 1902 1906 1910 1914 1918 1922 1926 1930 1934 1938 1942 1946 1950 1954 Zdroj dat: U.S.Census bureau: The 2009 statistical abstract: Historical statistic. Tabulka č. HS16. Expectation of Life at Birth by Race and Sex: 1900 to 2001. www.census.gov. Pozn. Data pouze za státy, kde byla sledována statistika mortality. Muži Ženy 24
Počet zbývajících let od narození Počet zemřelých na 1000 obyvatel Sylva Hájková: Demografická diferenciace států USA Obr. 4 Hrubá míra úmrtnosti v letech 1956 2000, USA 10,0 9,9 9,8 9,7 9,6 9,5 9,4 9,3 9,2 9,1 9,0 8,9 8,8 8,7 8,6 8,5 8,4 8,3 8,2 8,1 8,0 1956 1960 1964 1968 1972 1976 1980 1984 1988 1992 1996 2000 1958 1962 1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 Zdroj dat: U.S.Census bureau: The 2009 statistical abstract: Historical statistic. Tabulka č. HS12. Live Births, Deaths, Infant Deaths, and Maternal Deaths: 1900 to 2001 Dostupné z www:< www.census.gov.>. Obr. 5 Naděje dožití při narození v letech 1956 2000, USA 80,0 79,0 78,0 77,0 76,0 75,0 74,0 73,0 72,0 71,0 70,0 69,0 68,0 67,0 66,0 65,0 Muži Ženy 1956 1960 1964 1968 1972 1976 1980 1984 1988 1992 1996 2000 1958 1962 1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 Zdroj dat: U.S.Census bureau: The 2009 statistical abstract: Historical statistic. Tabulka č. HS16. Expectation of Life at Birth by Race and Sex: 1900 to 2001. <www.census.gov>. Pozn. Od roku 1959 jsou zahrnuta data za Aljašku a od roku 1960 i za Havaj. 25
Od osmdesátých let došlo k významnějším změnám v úmrtnosti. Degenerativní onemocnění se stalo nejčastější příčinou úmrtí, byla tak nahrazena skupina infekčních onemocnění. Objevila se vlna nového infekčního onemocnění převáţně mezi mladými lidmi. Výrazné zvýšení onemocnění virem HIV/AIDS dočasně zvýšilo i úroveň úmrtnosti především v mladších věkových skupinách, coţ mělo relativně malý dopad na celkovou úmrtnost (Klein, 2004). Vývoj úmrtnostních poměrů se výrazně projevil v prodlouţení naděje doţití, která se zvýšila o 30 let v průběhu dvacátého století, a v rapidním poklesu míry kojenecké úmrtnosti na hodnotu 10 zemřelých dětí do jednoho roku ţivota na tisíc ţivě narozených v roce 2000. Na začátku dvacátého století byla polovina populace Spojených států mladší 22,9 let. Na konci století vzrost věkový medián 15 na 35,3 let (Hobbs, 2002). Během druhé poloviny dvacátého století se výrazně projevila generace baby boomu ve věkové struktuře Spojených států. Tento vliv bude pokračovat i v budoucnu, například v roce 2011 se početně výrazně zvětší věková kategorie 65+, kdy první generace baby boomu dosáhne věku 65 let (Hobbs, 2002). Věková skupina 65+ vzrostla za sto let z hodnoty 3,1 miliónu na 35 miliónů obyvatel. Jediný pokles ve velikosti této skupiny obyvatel byl zaznamenán v devadesátých letech díky slabým ročníkům z dvacátých a třicátých let. 4.2 Plodnost Trend v poklesu úrovně plodnosti, který začal koncem devatenáctého století, pokračoval i na začátku dvacátého století. Spojené státy se tak dostaly na úroveň severní Evropy. Na začátku dvacátého století se tempo poklesu zpomalilo a došlo k několika výrazným výkyvům, které byly zapříčiněny vnějšími událostmi. Mezi tři nejvýraznější patří Velká hospodářská krize a dva válečné konflikty: první a druhá světová válka. Mnoho porodů bylo odloţeno především z ekonomických důvodů. Dvě světové války zapříčinily odchod mladých muţů, coţ je dočasně odstranilo ze sňatkového i reprodukčního trhu. Po konci druhé světové války a návratu několika miliónů muţů domů došlo k poválečné kompenzaci v plodnosti a sňatečnosti. Tento nárůst byl však dočasný. 15 věkový medián je střední hodnota, která rozděluje celou populaci podle věku na dvě stejně početné části. Udává tedy věk, kterého dosáhla právě polovina populace. Věkový medián je ovlivněn extrémními hodnotami méně neţ průměrný věk a ve srovnání s průměrným věkem je vţdy niţší. 26
Počet živě narozených na 1000 žen ve věku 15-44 let Úhrnná plodnost Sylva Hájková: Demografická diferenciace států USA Obr. 6 Obecná míra plodnosti v letech 1909 1950,úhrnná plodnost v letech 1940 1950, USA 130 125 120 115 110 105 100 95 90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 1909 1913 1917 1921 1925 1929 1933 1937 1941 1945 1949 1911 1915 1919 1923 1927 1931 1935 1939 1943 1947 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 Zdroj dat: U.S. National Center for Health Statistics. Tabulka č. 1-1. Live Births, Birth Rates, and Fertility Rates, by Race: United States, 1909-2000. Dostupné z www: <www.prb.org>. Pozn.:Data za úhrnnou plodnost jsou na stránkách PRB publikována od roku 1940. Od počátku dvacátého století klesala úhrnná plodnost z hodnoty 3,5 na hodnotu 2,1 v době velké hospodářské krize v roce 1936. Poté došlo k mírnému nárůstu na hodnotu 2,4 v roce 1945. Na vrcholu poválečného baby boomu v roce 1957 dosáhla úhrnná plodnost hodnoty 3,6. Poté opět nastal trend poklesu, prodluţovaly se meziporodní intervaly a odkládalo se narození prvního dítěte. Přesto průměrný věk při prvním sňatku byl niţší neţ standard v Evropě, kromě Francie. U ţen byl průměrný věk 20.9 let a u muţů 25.6 let. Stejně jako u úmrtnosti i u plodnosti existovaly rozdíly mezi bílou a černou rasou. Tak jako u populace bílé rasy došlo i u černošské populace k poklesu intenzity obou procesů v období 1914 aţ 1945, tento pokles však nebyl natolik výrazný, aby se vytratil rozdíl mezi oběma rasami. Úroveň plodnosti populace bílé rasy nikdy nedosáhla hodnot populace černé rasy. V roce 1917 byla úroveň plodnosti populace černé rasy o 15% vyšší, v roce 1945 byl rozdíl jiţ 26%. Velmi pomalý pokles plodnosti byl zaznamenán u původního obyvatelstva 16 a to i přes neustálé nucené přesidlování do novějších ale stále menších rezervací. U původních Američanů byly zaznamenány nejvyšší míry plodnosti, také nejvyšší podíl vdaných ţen a nejvyšší hodnota 16 Jedná se o Indiánskou populaci, bez původního obyvatelstva bílé a černé barvy pleti. 27
úhrnné plodnosti, v roce 1900 připadlo na jednu ţenu šest aţ sedm dětí na konci jejího reprodukčního období. Naopak u původních obyvatel byla zaznamenána i nejvyšší úroveň úmrtnosti (Klein, 2004). Tabulka 2 Úroveň plodnosti a úmrtnosti v letech 1900 1950, USA Rok Úhrnná plodnost Naděje doţití Míra kojenecké úmrtnosti v bílá rasa černá rasa bílá rasa černá rasa bílá rasa černá rasa 1900 3,56 5,61 51,8 a 41,8 a 110,8 a 170,3 1910 3,42 4,61 54,6 b 46,8 b 96,5 b 142,6 1920 3,17 3,64 57,4 47,0 82,1 131,7 1930 2,45 2,98 60,9 48,5 60,1 99,9 1940 2,22 2,87 64,9 53,9 43,2 73,8 1950 2,98 3,93 69,0 60,7 26,8 44,5 Zdroj dat: HAINES, M.2008. Fertility and Mortality in the United States [online]. EH.Net Encyclopedia, edited by Robert Whaples. March 19, 2008.Dostupné z www: < http://eh.net>. Pozn.: a data jsou za rok 1895 b data jsou za rok 1904 Poválečné období bylo ve znamení baby boomu. Výrazný nárůst v porodnosti byl pouze dočasný, proto jsou lidé narození v tomto období nazýváni baby boomers. Spojené státy představovaly jedinečný model vysoce vyspělé průmyslové společnosti s vysokou úrovní porodnosti. Baby boom trval po dobu patnácti let, ale Spojené státy ovlivňoval aţ do konce 21.století v podobě početných generací z tohoto období. Baby boom byl brán jako důsledek předchozího vývoje. Výrazný pokles úrovně plodnosti byl způsoben Velkou hospodářskou krizí, pokles zastavila druhá světová válka. V průběhu válečných let se drţela plodnost na nízkých hodnotách, především z důvodu odchodu muţů do války. Návrat těchto muţů po roce 1945 způsobil nárůst úrovně porodnosti aţ do šedesátých let. Poté následovala etapa dlouhodobého poklesu počtu narozených, označována jako baby bust, která měla výrazný vliv na věkovou strukturu ve všech státech (Hobbs, 2002). Faktor, který ovlivnil tradiční roli rodiny, byl poválečný ekonomický rozvoj v kombinaci s rychlou socioekonomickou mobilitou. Byl vytvořen pevný trh práce a došlo k nárůstu mezd. Vládní program zpřístupnil vzdělání širší části populace. Tyto dva faktory umoţnily zvýšení ţivotní úrovně a tak poskytly i lepší dostupnost bydlení. Průměrný roční nárůst mzdy u muţů v letech 1947 aţ 1957 činil 5 % (Klein, 2004). Američané si tak mohli dovolit mít více dětí. Sníţil se také věk při sňatku a věk při zakládání rodiny, coţ zvýšilo celkovou úroveň plodnosti. Průměrný věk při prvním sňatku u muţů klesl na 24,3 let a u ţen na 20,1 let. Tento stav nebylo moţné dlouho udrţet a věk při prvním sňatku začal opět postupem času stoupat. Nejvyšších hodnot dosáhl podíl vdaných ţen ve věku 20 24 let v roce 1960 a to na hodnotu 28
Počet živě narozených na 1000 žen ve věku 15-44 let Úhrnná plodnost Sylva Hájková: Demografická diferenciace států USA 70 %. Následný vývoj měl za následek pokles na 32 % ve stejné věkové skupině v roce 1990. Průměrný věk ţeny při narození prvního dítěte poklesl v roce 1930 na 21,3 let, do roku 1956 se dostal na rekordně nejniţší hodnotu 20,3 let. Do konce století vzrost opět průměrný věk prvorodiček na 25 let. Důsledkem tohoto vývoje bylo i zkracování meziporodních intervalů. Nekratší intervaly byly v období let 1930 1970. Od první poloviny šedesátých let se intervaly začaly prodluţovat. Vysokých hodnot dosahovala i úhrnná plodnost, která vzrostla od roku 1936 z hodnoty 2,1 dítěte na jednu ţenu na 3,6 dětí v roce 1957. Obr. 7 Obecná míra plodnosti a úhrnná plodnost v letech 1951 2000, USA 125 120 115 110 105 100 95 90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 1953 1957 1961 1965 1969 1973 1977 1981 1985 1989 1993 1997 1951 1955 1959 1963 1967 1971 1975 1979 1983 1987 1991 1995 1999 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 Zdroj dat: U.S. National Center for Health Statistics. Tabulka č. 1-1. Live Births, Birth Rates, and Fertility Rates, by Race: United States, 1909-2000.Dostupné z www: <www.cdc.gov>. Pozn. Data za obecnou míru plodnosti získána na základě 50% vzorku narozených. Od roku 1960 začala klesat porodnost, aţ se dostala na úroveň pokročilých průmyslových států. V polovině sedmdesátých let klesla úhrnná plodnost na 1,8 dítěte na jednu ţenu., nikdy uţ se nevrátila na poválečnou hodnotu. Změnila se i role rodiny. Postupně rostl podíl mimomanţelsky narozených dětí a neúplných rodin a s tím související i nárůst úrovně rozvodovosti. Mladé ţeny začaly preferovat svobodný ţivot před brzkým vstupem do manţelství a to po celých Spojených státech. Uţ na začátku sedmdesátých let bylo moţné pocítit měnící se sociální strukturu obyvatelstva. Poměr dětí narozených mimo manţelství činil v letech 1965 1969 maximálně 10 %. V dalším pětiletí vzrost podíl na hodnotu 15 %. V letech 1975 1979 se mimo manţelství narodila čtvrtina všech 29
ţivě narozených dětí a podíl stále narůstá (Klein, 2004). Na konci dvacátého století se úhrnná plodnost pohybovala na úrovni 2,0 2,1 dítěte na jednu ţenu, výjimku tvořily ţeny hispánského původu, jejichţ úhrnná plodnost dosahovala hodnot okolo 2,5 a ţeny z oblasti Mexika, které dlouhodobě udrţovaly vysokou hodnotu úhrnné plodnosti (Klein, 2004). Následný pokles plodnosti byl především způsoben oddalováním narození prvního dítěte, prodluţováním meziporodních intervalů, efektivním vyuţívání antikoncepčních prostředků, legálními potraty a zvyšováním se počtu bezdětných ţen. Průměrný počet dětí připadajících na jednu rodinu klesl z 2,4 v roce 1965 na 1,9 v roce 2000 (Klein, 2004). 4.3 Migrace Velké změny proběhly i v objemu imigrantů v období 1914 aţ 1945. Na počátku této etapy dosáhla mezinárodní migrace Spojených států svého vrcholu, první zvrat nastal se začátkem první světové války, druhý výrazný obrat znamenala hospodářská krize v roce 1929. V letech 1911 aţ 1920 přišlo do Spojených států 5,7 miliónů imigrantů, tři čtvrtiny z nich pocházely z Evropy. Ve sčítání z roku 1930 označilo 83 % obyvatel ţijících ve Spojených státech, jejichţ místo narození bylo mimo Spojené státy, svůj původ v Evropě. To znamená, ţe změny v Severoatlantické ekonomice a politická situace měla dramatický vliv na imigrační toky. První změna nastala s první světovou válkou, která omezila přísun přistěhovalců z Evropy. To mělo dramatický dopad na pokles imigračních toků. Přesto před začátkem dvacátých let nastal vzestup masivní imigrace, Spojené státy proto začaly s omezováním imigrace. V roce 1917 byli negramotní a Asiaté vyloučeni z imigrace do Spojených států. Velká hospodářská krize znamenala další šok. Krize projevující se na pracovním trhu Spojených států výrazně ovlivnila přitaţlivost Ameriky pro pracující z Evropy. V roce 1921 vstoupil v platnost zákon o Imigrační kvótě, který omezoval počet imigrantů všech národností na 3 % z celkového počtu osob této národnosti trvale bydlících ve Spojených státech k roku 1910. To představovalo přibliţně 350 tisíc cizinců, kterým byl umoţněn vstup do Spojených států, tato hodnota byla výrazně niţší neţ skutečný, průměrný, roční počet přistěhovalců v letech 1900 aţ 1914. V roce 1924 Kongres Spojených států zpřísnil tuto kvótu na 2 % ročně ze stavu obyvatelstva k roku 1890. Snahou bylo omezit imigraci z východní a jiţní Evropy do budoucna. Tento krok uzavřel dveře pro masivní, legální imigraci na dalších třicet let. Změna nastala aţ v roce 1952. Efekt těchto opatření byl okamţitý. V roce 1914 imigrovalo do Spojených států 1,2 miliónů obyvatel, v poválečném baby 30
Počet přistěhovalců Miliony Sylva Hájková: Demografická diferenciace států USA boomu v roce 1921 činil počet přistěhovalců 800 tisíc ročně, v tomto roce byla zavedena první imigrační kvóta 17, do konce dvacátých let poklesl průměr na 300 tisíc osob ročně. Hospodářská krize a druhá světová válka zcela zastavily imigrační tok. Po roce 1930 přicházelo do Spojených států necelých 100 tisíc imigrantů ročně, v roce 1945 to bylo jiţ pouze 38 tisíc. Obr. 8 Počet osob, které získaly povolení k trvalému pobytu v letech 1900 1945, USA 1,4 1,3 1,2 1,1 1,0 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0,0 1900 1902 1904 1906 1908 1910 1912 1914 1916 1918 1920 1922 1924 1926 1928 1930 1932 1934 1936 1938 1940 1942 1944 1901 1903 1905 1907 1909 1911 1913 1915 1917 1919 1921 1923 1925 1927 1929 1931 1933 1935 1937 1939 1941 1943 1945 Zdroj dat: U.S. Department of Homeland security: Yearbook of Immigration Statistics:2008. Tabulka č.1. Dostupné z www: <www.dhs.gov>. V roce 1910 tvořily osoby ţijící ve Spojených státech, narozené mimo USA, 14,7 % z celkové populace, v roce 1940 poklesl podíl na 8,8 % (Klein, 2004). Od čtyřicátých let došlo k několika velkým migračním vlnám z Portorika a to především do velkých metropolí na severovýchodě Spojených států, první vlna představovala 151 tisíc přistěhovalců. V padesátých letech uţ to bylo 470 tisíc, v šedesátých 214 tisíc. Díky zavedení imigrační kvóty ve dvacátých letech dosáhlo mnoţství přistěhovalců do Spojených států svého minima, 23 tisíc ve čtyřicátých letech (Klein, 2004). V říjnu 1965 zrušil kongres veškeré kvóty, Spojené státy se tak otevřely pro zahraniční migraci a to nejen Evropě, která byla tradičním zdrojem přistěhovalců. Ve čtyřicátých letech tvořili Evropané 60 % amerických přistěhovalců, od sedmdesátých let uţ pouze 18 %. V této 17 1921 Emergency Quota Law - Cílem tohoto zákona bylo dočasně omezit počet přistěhovalců do Spojených států zavedením kvót odvozených podle země původu. Povolená roční kvóta byla pro kaţdou zemi původu vypočítána na 3 procenta z celkového počtu narozených cizinců z této země zaznamenaných v roce 1910 ve sčítání lidu Spojených států. Výjimkou byly kvóty pro státní úředníky a jejich rodiny, cizince, kteří USA procházejí nebo navštíví USA jako turisté, dočasní pracovníci, přistěhovalci ze zemí na západní polokouli a nezletilé děti občanů USA. Zákon se také nevztahuje na země s bilaterální smlouvou s USA o přistěhovalectví, nebo země v Asiatic Barred Zone. Zdroj: Campus Library - Serving University of Washington Bothell and Cascadia Community College: US immigration legislation. Dostupný z www: < http://library.uwb.edu/>. 31
době se projevily dva významné migrační proudy, imigranti mířící z Latinské Ameriky 18 a z oblasti Asie. Imigranti z Asie představovali 35 % z celkového počtu příchozích do Spojených států, nejvyšší podíl tvořili imigranti z Latinské Ameriky, 44 % (Klein, 2004). Obr. 9 Počet osob, které získaly povolení k trvalému pobytu v letech 1946 2000, USA Počet přistěhovalců Milliony 1,9 1,8 1,7 1,6 1,5 1,4 1,3 1,2 1,1 1,0 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0,0 1948 1952 1956 1960 1964 1968 1972 1976 1980 1984 1988 1992 1996 2000 1946 1950 1954 1958 1962 1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 Zdroj dat: U.S. Department of Homeland security: Yearbook of Immigration Statistics:2008. Tabulka č.1. Dostupné z www: <www.dhs.gov>. V roce 1986 byl přijat Immigration Reform and Control Act (IRCA), který byl reakcí Kongresu na nárůst nelegálních přistěhovalců. To zapříčinilo výrazná nárůst v letech 1989 1991. Tento zákon udělil amnestii přibliţně třem miliónům nelegálních imigrantů. 4.4 Vnitřní migrace První světová válka měla vliv nejen na mezinárodní migraci, ale také na strukturu vnitřní migrace Spojených států. V této době převaţoval přesun původní bílé populace do měst a směrem na západ. Zastavení přísunu pracovních sil ze zahraničí kvůli první světové válce znamenal zvýšení mobility Američanů díky velké poptávce po pracovních silách. Zablokování přílivu zahraničních pracovníků kvůli vypuknutí první světové války v roce 18 Latinská Amerika se skládá ze států: Belize, Guatemala, Honduras, Kostarika, Mexiko, Nikaragua, Panama, Salvador, Clipperton (fr.), Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Dominika, Dominikánská rep., Grenada, Haiti, Jamajka, Kuba, Sv. Lucie, Sv. Kryštof a Nevis, Sv. Vincenc a Granadiny, Trinidad a Tobago, Anguilla (brit.), Aruba (niz.), Bermudy (br.), Britské Panenské ostrovy (br.), Guadeloupe (fr.), Kajmanské ostrovy (br.), Martinik (fr.), Montserrat (br.), Navassa (USA), Nizozemské Antily (niz.), Panenské ostrovy USA (USA), Portoriko (USA), Turks a Caicos (br.), Argentina,Bolívie, Brazílie, Guyana, Chile, Ekvádor, Kolumbie, Paraguay, Peru, Surinam, Uruguay, Venezuela, Falklandy (br.), Francouzská Guyana (fr.), Jiţní Georgie a Jiţní Sandwichovy ostrovy (br.) Zdroj: FŇUKAL, M.: Geografie Latinské Ameriky a Karibiku. Olomouc: Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého, 2008.[cit.2010-03-19]. Dostupné z www: <http://geography.upol.cz>. 32
1914 zvýšilo mobilitu uvnitř Spojených států. V průběhu války se vytvořila obrovská poptávka po pracovní síle, zejména poté, co branná povinnost odváděla bílé obyvatelstvo z trhu práce. Pozvolná migrace směrem z jihu začala jiţ na konci 19. Století. Výrazný přesun nastal aţ po roce 1910, tzv. Velká Migrace Great Migration. V roce 1910 se 89 % černošské populace soustředilo na jihu Spojených států, do roku 1950 sídlilo pod Mason-Dixonovou linii 19 pouze 68 % černošské populace. Průměrný roční růst černošské populace byl 1,1 % ročně, v tomto období vzrostl průměrný růst na 3 % ročně v oblastech severovýchodu a středozápadu, coţ mělo za následek zvýšení podílu černošské populace v těchto regionech na čtvrtinu do poloviny dvacátého století. Jednalo se především o migraci z venkova do měst. Po druhé světové válce se začala bílá populace stěhovat do okrajových oblastí velkých měst a na venkov a černošská populace se tak dostala více do center velkých měst, kde se začala tvořit ghetta. V roce 1940 mělo 55 měst své černošské ghetto, do roku 1980 narostl tento počet na 179 měst ve Spojených státech (Klein, 2004). V padesátých a šedesátých letech došlo k několika významným přesunům obyvatelstva, které měly za následek změnu národnostního rozloţení v zemi. Významný proud představovala migrace černošského venkovského obyvatelstva, druhá vlna Velké Migrace Great Migration. Byla způsobena především situací na pracovním trhu, kterou ovlivnila mechanizace pěstování bavlny. Naopak lákadlo představovaly pracovní moţnosti na severu země, kterých přibývalo díky poklesu přílivu přistěhovalců. Migranti z jihu tak mohli zastávat částečně kvalifikované a nekvalifikované pozice. Ve čtyřicátých aţ šedesátých letech opustilo jih více jak jeden milion černošského obyvatelstva a to v kaţdé dekádě. Směřovali především do tradičních průmyslových států severu a to především do měst. Na konci druhé vlny Velké Migrace ţilo více jak 80 % černošského obyvatelstva ve městech. 53 % zůstalo na jihu země, 40 % ţilo na východě a severovýchodě a 7 % v západní části Spojených států (Holt). Mezi roky 1970 a 1980 začali Američané upřednostňovat teplejší podnebí v oblasti Kalifornie a Floridy oproti severským státům. Doposud byla většina zemí migračně ztrátových, díky odlivu obyvatel na západ v období 1950 aţ 1970, od období 1970 1980 se povedlo jiţním státům tento trend zvrátit, začal velkolepý růst jiţních států, které se brzy přiblíţily západu. Ztrátové se staly severovýchodní a středozápadní oblasti. 19 Mason-Dixonova linie byla ustanovena mezi lety 1763 aţ 1767, vytvářela hranici mezi britskými koloniemi a koloniální Amerikou. Vedla mezi Pensylvánii, Marylandem, Delawarem a Západní Virginií. Byla symbolem kulturní hranice mezi severem a jihem Spojených států. 33
Obr. 10 Druhá vlna Velké Migrace rozložení černošské rasy 1940 1970, USA Zdroj dat: In Motion The Africa-American migration experience: The Second Great Migration. Dostupné z www: <http://www.inmotionaame.org>. 34
4.5 Vývoj jednotlivých států 4.5.1 Vývoj počtu obyvatelstva V roce 1900 dosáhla populace New Yorku hodnoty 7,3 milionů obyvatel, stal se tak státem s největším počtem obyvatel. Od roku 2000 je nejlidnatějším státem Kalifornie s 33,9 miliony obyvatel. Nejrychleji rostoucím státem byla Florida, druhým byla Arizona, naopak ztrátová byla Iowa (Hobbs, 2002). V roce 2000 obyvatelstvo Kalifornie, Texasu a Floridy představovalo jednu třetinu celkové populace Spojených států. Pouze osm států se podílelo na více jak polovině populačního přírůstku v průběhu dvacátého století Kalifornie, Texas, New York, Florida, Illinois, Michigan, Ohio a New Jersey. Státy jihozápadu jsou povaţování za lídry v populačním růstu, naopak státy v severovýchodní oblasti se trvale řadí mezi nejhustěji osídlené (Hobbs, 2002). Nejhustěji osídleným státem byl do roku 1960 Rhode Island, na konci dvacátého století to bylo New Jersey. Nejřidčeji zalidněným státem je tradičně Aljaška 20, druhým Nevada. Devět států má podíl městského obyvatelstva vyšší neţ 90 %: Kalifornie, Connecticut, Florida, Maryland, Massachusetts, New Jersey, New York a Rhode Island (Hobbs, 2002). Obr. 11 Nárůst počtu obyvatel mezi roky 1900 až 2000, v milionech, USA Zdroj: HOBBS F., STOOPS N.: Demographic Trends in the 20th century. U.S. Census Bureau, 2002.[cit. 2010-03-26].Dostupné z www: <www.census.gov>. 20 Od roku 1959, kdy získala Aljaška status legitimního státu USA. 35
4.5.2 Věková struktura Spojené státy mají díky imigraci mladší strukturu obyvatelstva ve srovnání s většinou ostatních vyspělých států světa. Do šedesátých let byl jih regionem s nejmladší věkovou strukturou. Od roku 1990 do roku 2000 měl západ nejvyšší podíl obyvatelstva mladšího patnácti let. V období 1970 2000 nejniţší podíl obyvatelstva staršího šedesáti pěti let (Hobbs, 2002). Tabulka 3 Státy s nejvyšším podílem věkových skupin 0 14 a 65+ v letech 1900, 1950, 2000, USA 1900 1950 2000 Procentuální zastoupení věkové skupiny 0 14 Stát % Stát % Stát % Jiţní Karolína 42,8 Nové Mexiko 34,8 Utah 26,6 Mississippi 42,0 Jiţní Karolína 34,8 Aljaška 25,2 Texas 41,8 Mississippi 34,0 Texas 23,5 Arkansas 41,6 Utah 33,5 Idaho 23,4 Oklahoma 41,5 Alabama 32,7 Nové Mexiko 23,0 Georgia 41,5 Severní Karolína 32,3 Kalifornie 23,0 Severní Karolína 41,4 Arkansas 31,9 Mississippi 22,5 Alabama 41,3 Arizona 31,9 Arizona 22,4 Utah 41,1 Západní Virginie 31,7 Louisiana 22,4 Louisiana 40,7 Idaho 31,7 Georgia 22,2 Procentuální zastoupení věkové skupiny 65+ Stát % Stát % Stát % Vermont 8,1 New Hampshire 10,8 Florida 17,6 Maine 8,0 Vermont 10,5 Pensylvánie 15,6 New Hampshire 7,9 Iowa 10,4 Západní Virginie 15,3 Connecticut 5,6 Missouri 10,3 Iowa 14,9 Nevada 5,4 Maine 10,2 Severní Dakota 14,7 Kalifornie 5,2 Kansas 10,2 Rhode Island 14,5 Massachusetts 5,1 Massachusetts 10,0 Maine 14,4 Ohio 5,0 Nebraska 9,8 Jiţní Dakota 14,3 Michigan 5,0 Indiana 9,2 Arkansas 14,0 Wisconsin 5,0 Minnesota 9,0 Connecticut 13,8 Zdroj: HOBBS F., STOOPS N. 2002. Demographic Trends in the 20th century[online]. U.S. Census Bureau, 2002 [cit. 2010-03-30]. Age and sex composition. Dostupné z www: <www.census.gov>. 36
Mississippi a Utah jsou jediné dva státy, které se vţdy ve sčítání obyvatelstva dostaly do skupiny deseti států s nejvyšším podílem věkové kategorie 0 14 let. Nejrychleji ve dvacátém století zestárla populace Floridy, k výrazné změně došlo i ve věkové skladbě Arkansasu. Naopak výrazně omládla struktura obyvatelstva Kalifornie. Populace Spojených států se omlazovala směrem od jihu k západu, stárnutí postupovalo ze středozápadu k jihozápadu. Věková pyramida se výrazně v průběhu století proměnila. Základna se výrazně zúţila a znatelně se rozšířil vrchol pyramidy, od věkové skupiny 35 39 let. Od roku 1950 byla vţdy nejpočetnější pětiletou skupinou ta, která obsahovala narozené v poválečném baby boomu. V roce 2000 pouze sedm států mělo dominantní muţskou část populace: Aljaška, Colorado, Havaj, Idaho, Nevada, Utah a Wyoming. 4.5.3 Rasové složení Spojené státy měly na konci dvacátého století rasově rozmanitější sloţení neţ před sto lety. Na počátku dvacátého století byl kaţdý osmý Američan jiné barvy pleti neţ bílé, o sto let později byl tento poměr uţ jeden ze čtyř (Hobbs, 2002). Černošská populace se soustředila především na jihu země, přistěhovalci z Asie a Pacifiku se koncentrovali v západní části země. V průběhu století se tyto regionální rozdíly vytrácely. Naopak Indiáni a původní obyvatelstvo Aljašky se vţdy výrazně soustředili na západě. Hispánské obyvatelstvo se rychle rozrůstalo a v posledních dvaceti letech dvacátého století se tato populace zdvojnásobila. Více neţ 40 % se koncentrovalo na západě Spojených států. Nevyšší podíl hispánského obyvatelstva je v Novém Mexiku, do roku 2000 to bylo 40 %. Početní stav menšin se zvýšil o 88 % od roku 1980 do roku 2000, bílá, nehispánská populace vzrostla za stejné období pouze o 7,9 %. Ve věkovém sloţení menšin převaţovaly věkové skupiny do 25 let. Podíl věkové skupiny 65+ činil 16 %, věková skupina 0 25let tvořila 39 %. V roce 1980 tvořily více jak 50 % populace Havaje a Distric of Columbia menšiny, v roce 2000 se do této skupiny států přidala ještě Kalifornie a Nové Mexiko, Texas měl v tomto období 48% podíl menšin (Hobbs, 2002). Počet obyvatel černé pleti stabilně rostl v průběhu celého století, na konci století dosáhl čtyřnásobku hodnoty v roce 1900. Mezi roky 1900 a 1930 celkový podíl na populaci Spojených států klesal oproti podílu bílé populace. Od této doby se tento vývoj změnil a podíl černošské populace narůstal. Obyvatelstvo jiné neţ bílé nebo černé rasy tvořilo v letech 1900 1960 méně neţ 1 %, v posledních desetiletích dvacátého století začal tento podíl výrazně narůstat. Z 1,4 % v roce 1970 na 12,5 % v roce 2000 (Hobbs, 2002). 37
Podíl Indiánů a původního obyvatelstva Aljašky také neustále narůstal, přesto v roce 2000 dosahoval tento podíl přibliţně jednoho procenta. Obr. 12 Vývoj složení populace podle ras v letech 1900 2000, v procentech, USA Bílá rasa Černá rasa Ostatní 87,9 88,9 89,7 89,8 89,8 89,5 88,6 87,5 83,1 80,3 75,1 11,6 10,7 9,9 9,7 9,8 10 10,5 11,1 11,7 12,1 5,2 7,6 12,3 12,6 1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000 Zdroj dat: U.S. Census Bureau: Decennial census of population, 1900 to 2000. Dostupné z www: <www.census.gov>. Černošské obyvatelstvo společně s Asiaty a obyvatelstvem původem z Pacifiku jsou nejvíce regionálně koncentrované rasy. Více neţ polovina černošské populace ţije na jihu Spojených států, Asiaté a obyvatelstvo z Pacifiku se soustřeďuje na západě země. Nejvyšší procentuální podíl menšin mají Havaj, Nové Mexiko, Mississippi, Texas a Kalifornie. Američtí Indiáni a původní obyvatelstvo Aljašky si v průběhu dvacátého století si díky vysoké plodnosti udrţovali mladou věkovou strukturu. Bílá a černá populace začala stárnout výrazně dříve, neţ tomu bylo u ostatních ras. V roce 2000 tvořila 7 % bělošské populace věková skupina 75+, u černošské populace to bylo 3,5 %, Indiáni a původní obyvatelstvo Aljašky měli stále nejmladší věkovou strukturu s 2,1 % věkové kategorie 75+ (Hobbs, 2002). Věkové sloţení Asijské populace a obyvatel s původem v Pacifiku se výrazně odlišovala výrazným nepoměrem mezi pohlavím a výraznou produktivní částí populace. 38
Obr. 13 Věkové pyramidy podle ras v letech 1900, 1950 a 2000, USA Zdroj: HOBBS F., STOOPS N. 2002. Demographic Trends in the 20th century[online]. U.S. Census Bureau, 2002 Dostupné z www: <www.census.gov>. Hispánská populace se také vyznačovala mladou věkovou strukturou. Do roku 2000 mírně zestárla, ale ve srovnání s ne-hispánskou částí populace, byla stále znatelně mladší, nejpočetnější byla věková kategorie 0 5 let, u ne-hispánské populace to byla kategorie 40 44 let 21. 21 Jedná se o generaci poválečného baby boomu. 39
Obr. 14 Věkové pyramidy Hispánské a ne-hispánské populace v letech 1980 a 2000, USA Zdroj: HOBBS F., STOOPS N. 2002. Demographic Trends in the 20th century[online]. U.S. Census Bureau, 2002. Dostupné z www: <www.census.gov>. 40
5 Demografický vývoj USA v 21. Století Demografická situace ve Spojených státech na počátku nového tisíciletí se vyznačuje třemi hlavními rysy. Prvním je stárnutí populace, které je způsobeno stárnutím početné generace z poválečného baby boomu. Dalším je rostoucí počet imigrantů, kteří přispívají k populačnímu růstu a zmírňují celkové stárnutí populace. Posledním rysem je nárůst rasové a etnické různorodosti. Zvyšuje se podíl hispánské a asijské populace, coţ ovlivňuje sociální integraci (Frey, 2007). Díky vyšší úrovni plodnosti a intenzity imigrace mají Spojené státy výrazně rychlejší tempo nárůstu počtu obyvatel ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi. Stárnutí populace se vyznačuje i výraznými regionálními rozdíly. Mladé generace se přesouvají ze severu a středu země, tudíţ v současnosti mají tyto státy výrazně vyšší podíl věkové kategorie 65+. Nejhustěji osídlené je východním pobřeţí, a pás u Tichého oceánu, směrem do vnitrozemí hustota zalidnění klesá. Přibliţně jedna čtvrtina obyvatel ţije na severovýchodě USA, nejméně osídlené jsou pouštní území, velehory a sever Aljašky. 80% obyvatelstva se soustřeďuje v aglomeracích milionových měst. 41
Obr. 15 Rozmístění obyvatelstva dle jednotlivých státu v roce 2006, USA 5.1 Úmrtnost V roce 2006 činil celkový počet zemřelých občanů Spojených států 2 426 264. Úroveň úmrtnosti dlouhodobě klesá. Od roku 1980 poklesla standardizovaná míra úmrtnosti o 25,3 %. Ve stejném období naopak narostla naděje doţití při narození o 4 roky pro obě pohlaví (u muţů ze 70,0 na 75,1 let, u ţen ze 77,4 na 80,2 let). 5.1.1 Naděje dožití při narození Ve Spojených státech byla naděje doţití 77,7 let pro obě pohlaví v roce 2006. Pro ţeny 80,2 let a pro muţe 75,1 let. Uţ od začátku dvacátého století se prohlubuje rozdíl v naději doţití mezi pohlavím, svého vrcholu dosáhl v roce 1970, 7,8 let. Od té doby se rozdíl pomalu sniţuje na 5,1 v roce 2006. Rozdíl v naději doţití mezi bílou a černou populací je 5 let. Naděje doţití pro bílou populaci činní 78,2 let a u černé dosahuje 73,2 let. Tento rozdíl se dlouhodobě vyrovnává 22. Rozdíl mezi muţi a ţenami je výrazně větší u černošské populace (6,9 let) neţ u bělochů (5,1 let). 22 Centers for disease control and preventiv. 2009. National Vital Statistics Reports: Deaths: Final Data for 2006 [online]. Hyattsville: U.S. Department of Health & Human Services [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://www.cdc.gov/nchs/nvss.htm. 42
Obr. 16 Naděje dožití podle pohlaví a rasy, 1970 2006, USA. Zdroj: Centers for disease control and preventiv. 2009. National Vital Statistics Reports: Deaths: Final Data for 2006. Dostupné z www: <http://www.cdc.gov/nchs/data/nvsr/nvsr57/nvsr57_14.pdf> Obr. 17 Naděje dožití dle jednotlivých státu v roce 2006, USA 43
5.1.2 Intenzita úmrtnosti dle rasy Úroveň úmrtnosti se liší dle ras. Celkový počet zemřelých bílé rasy v roce 2006 činil 2 077 549, naděje doţití byla 78,2 let, standardizovaná míra úmrtnosti 23 764,4 zemřelých na 100 000 obyvatel. U černé populace zemřelo 289 971 obyvatel, naděje doţití dosahovala 73,2 let, standardizovaná míra úmrtnosti činila 982,0 zemřelých na 100 000 obyvatel. U amerických Indiánů a původních obyvatel Aljašky dosahuje počet zemřelých 14 037, 642,1 na 100 000 obyvatel a u Asiatů a obyvatelstva Karibiku zemřelo 44 707 obyvatel, 428,6 zemřelých na 100 000 obyvatel USA 24. U černošské populace je míra úmrtnosti 1,3 krát vyšší. Tento poměr se drţí uţ od devadesátých let. Dříve byl tento rozdíl nepatrně niţší. Míry úmrtnosti pro ostatní rasy nejsou zcela vypovídající z důvodu, nejasností s určením rasy na úmrtním listu nebo při provádění statistických šetření obyvatelstva. U amerických Indiánů a původních obyvatel Aljašky se úroveň celkové úmrtnosti pohybuje na 0,8 25 násobku hodnoty pro bílou rasu, v roce 2006 měli tedy o 20 % niţší pravděpodobnost úmrtí neţ příslušníci bílé rasy. U Asiatů a obyvatelstva Karibiku dosahuje 0,6 25 násobku hodnoty pro bílou rasu. Stejně je tomu také u obyvatelstva hispánského původu, kdy je odhadované podhodnocení dat za úmrtnost přibliţně 5 %. Míra úmrtnosti u hispánské populace je 564,0 zemřelých na 100 000 obyvatel. Data z roku 2006 potvrdila tzv. Hispánský paradox. Hispánská populace má mnohem niţší úmrtnost neţ je tomu u jiných chudých etnických skupin s nízkou úrovní vzdělaní. Vysvětlení pro Hispánský paradox je několik, můţe být výsledkem špatné klasifikace etnické příslušnosti, další teorie je zaloţena na tendenci Hispánců vracet se zemřít do své vlasti. Jiná teorie vysvětluje paradox jiným ţivotním stylem, který je zdravější. Proces asimilace však tento paradox sniţuje, protoţe se týká především těch, kteří se narodili mimo území USA 26. 5.1.3 Intenzita úmrtnosti dle věkové kategorie U věkových skupin došlo k nejvýznamnějšímu nárůstu úmrtnosti ve věkové kategorii 25 34 let, zvýšení činilo 1,8 % nárůst oproti roku 2005. Pokles úrovně úmrtnosti byl zaznamenán u věkových skupin 5 14let, 35 44let, 45 54let, 55 64let, 65 74let, 75-84 let a ve skupině 85+. U muţů poklesla úroveň úmrtnosti o 8,7 % ve věkové kategorii 1 4 let, dále klesla i ve věkových 23 Míra úmrtnosti očištěná o vliv věkové struktury. Míry jsou počítány přímou metodou, za standard je pouţita standardní populace USA viz příloha. Veškeré hodnoty v této kapitole jsou počítány pomocí standardizace. Pro srovnání vhodnější hodnota naděje doţití je uvedena pouze u bílé a černé rasy, pro které jsou počítány úmrtnostní tabulky. 24 Centers for disease control and preventiv. 2009. National Vital Statistics Reports: Deaths: Final Data for 2006 [online]. Hyattsville: U.S. Department of Health & Human Services [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://www.cdc.gov/nchs/nvss.htm. 25 Výpočet na základě dat za 25 států a District of Columbia. 26 BROWN, D.2008. Life Expectancy Hits Record High in United States: Differences Among Ethnicc Groups Shrank in 2006[online]. The Washington Post, June 2008. [cit. 2010-07-18]. Dostupný z www: http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2008/06/11/ar2008061101570.html 44
kategoriích 5 14let, 35 44let, 45 54let, 55 64let, 65 74let, 75 84let a 85+. u ţen se nejvýraznější změna projevila ve věkové kategorii 5 14 let, poklesla o 7,9 %, u ostatních kategorií nedošlo k výrazné změně 27. Tabulka 4 Rozdíl vestandardizované míře úmrtnosti mezi lety 2005 a 2006, USA Věková skupina Rozdíl v míře úmrtnosti mezi 2005 2006 v % Celkem Muţi Ţeny 0-0,3-0,8 0,4 1 4-3,4-8,7 4,8 5 14-6,7-5,4-7,9 15 24 1,0 1,3 0,2 25 34 1,8 2,4 0,3 35 44-1,6-1,8-1,4 45 54-1,0-1,2-0,7 55 64-1,8-1,9-1,6 65 74-3,5-3,7-3,4 75 84-2,8-2,7-2,9 85+ -4,0-3,9-4,1 Zdroj: Centers for disease control and preventiv. 2009. National Vital Statistics Reports: Deaths: Final Data for 2006 [online]. Hyattsville: U.S. Department of Health & Human Services [cit. 2010-08-24]. Dostupný z www: http://www.cdc.gov/nchs/nvss.htm 5.1.4 Intenzita úmrtnosti dle rodinného stavu Nejvyšší míru úmrtnosti ve věkové kategorii 15+ mají svobodní lidé ( never married ), následují rozvedení, ovdovělí a nejniţší mají sezdaní. Rozdíl mezi úmrtností svobodných a těch, kteří někdy uzavřeli sňatek činní 68,3 %, je také 2,3x vyšší neţ u lidí, kteří byli v okamţiku úmrtí v manţelství, ti mají o 93,4 % niţší úmrtnost neţ ovdovělí a o 96 % niţší neţ ovdovělí 28. 5.1.5 Příčiny úmrtí Nejčastější příčinou úmrtí jsou srdeční onemocnění, dále novotvary a na třetím místě jsou cévní onemocnění mozku. Od roku 2005 do roku 2006 úmrtnost na srdeční onemocnění, rakovinu, mrtvici, rozedmu plic, hypertenzi, diabetes, cirhózu jater a infekci krevního řečiště klesla, stejně jako počet úmrtí při nehodách a sebevraţdách. Největší pokles byl zaznamenán u chřipky a zápalu plic - téměř 13 %, pravděpodobně je to výsledkem mírnější chřipkové sezóny a většího vyuţívání vakcín proti chřipce 29. Srdeční onemocnění a rakoviny mají na svědomí 50 % všech úmrtí ve Spojených státech v roce 2006. 27 Centers for disease control and preventiv. 2009. National Vital Statistics Reports: Deaths: Final Data for 2006 [online]. Hyattsville: U.S. Department of Health & Human Services [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://www.cdc.gov/nchs/nvss.htm. 28 Centers for disease control and preventiv. 2009. National Vital Statistics Reports: Deaths: Final Data for 2006 [online]. Hyattsville: U.S. Department of Health & Human Services [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://www.cdc.gov/nchs/nvss.htm. 29 BROWN, D.2008. Life Expectancy Hits Record High in United States: Differences Among Ethnic Groups Shrank in 2006[online]. The Washington Post. June 2008. [cit. 2010-07-18]. Dostupný z www: http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2008/06/11/ar2008061101570.html. 45
Tabulka 5 Halvní příčiny úmrtí v roce 2006, USA Pořadí Příčina úmrtí 1. Onemocnění srdce 2. Zhoubné novotvary (rakovina) 3. Cévní nemoci mozku (mrtvice) 4. Chronické onemocnění dýchacích cest 5. Nehody (traumatická poranění) 6. Diabetes (cukrovka) 7. Alzheimerova nemoc 8. Chřipka a pneumonie 9. Nefritida, nefrotický syndrom a nefróza (onemocnění ledvin 10. Septikémie 11. Úmyslné sebepoškození (sebevraţda) 12. Chronické onemocnění jater, cirhóza jater 13. Hypertenze, hypertenzní onemocnění ledvin (vysoký krevní tlak) 14. Parkinsonova choroba 15. Napadení (vraţda) Zdroj: Centers for disease control and preventiv. 2009. National Vital Statistics Reports: Deaths: Final Data for 2006. Dostupné z www:< http://www.cdc.gov/nchs/data/nvsr/nvsr57/nvsr57_14.pdf>. 5.1.6 Míra kojenecké úmrtnosti V roce 2006 připadlo na 1000 ţivě narozených 6,69 dětí, které zemřely před dosaţením prvního roku ţivota, coţ je o 2,6 % méně neţ v předchozím roce. Téměř 70 % dětí umírá do jednoho roku na jednu z deseti nejčastějších příčin úmrtí. Tabulka 6 Halvní příčiny úmrtí u dětí do jednoho roku života v roce 2006, USA Pořadí Příčina úmrtí 1. Vrozené vady, deformace a chromozomální abnormality 2. Poruchy související s předčasným ukončením těhotenství a nízkou porodní hmotností, které nejsou klasifikovány v rámci jiné příčiny 3. Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS) 4. Postiţení novorozence způsobené komplikacemi v těhotenství 5. Nehody (traumatická poranění) 6. Postiţení novorozence způsobené komplikacemi spojenými s placentou, pupečníkovou šňůrou a blánami 7. Respirační potíţe novorozence 8. Bakteriální sepse novorozence 9. Neonatální krvácení 10. Nemoci oběhové soustavy Zdroj: Centers for disease control and preventiv. 2009. National Vital Statistics Reports: Deaths: Final Data for 2006. Dostupné z www:< http://www.cdc.gov/nchs/data/nvsr/nvsr57/nvsr57_14.pdf>. 46
Obr. 18 Míra kojenecké úmrtnosti dle jednotlivých státu v roce 2006, USA Míra kojenecké úmrtnosti je značně diferenciovaná podle rasy. Úmrtnost kojenců černé rasy do jednoho roku ţivota je 2,4krát vyšší neţ kojenců bílé rasy. Míra kojenecké úmrtnosti hispánské populace je 5,52. Je však velký rozdíl mezi jednotlivými podskupinami: Portoričané 7,69, Mexičané 5,67, Kubánci 5,26 a obyvatelé střední a jiţní Ameriky hispánského původu 2,84 30. Afro americká populace má téměř dvojnásobnou úroveň novorozenecké úmrtnosti ve srovnání se Spojenými státy jako celkem, na tisíc ţivě narozených připadá 9,3 dětí, které zemřely v prvním měsíci ţivota. Děti narozené v Afroamerické rodině tvoří 17 % všech narozených dětí ve Spojených státech, ale také zároveň 33 % všech dětí s nízkou porodní hmotností 31. Ţeny z chudých poměrů a s nízkou úrovní vzdělání mají výrazně vyšší pravděpodobnost předčasného porodu. Obecně nízká úroveň vzdělání je spojována s vyšší úmrtností kojenců 32. 30 Centers for disease control and preventiv. 2009. National Vital Statistics Reports: Deaths: Final Data for 2006 [online]. Hyattsville: U.S. Department of Health & Human Services [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://www.cdc.gov/nchs/nvss.htm. 31 Děti s nízkou porodní váhou jsou ţivě narozené děti s porodní váhou pod 2500g. World Health Organization. 2008. WHO Statistical Information System [online]. Switzerland: WHO, c2008 [cit. 2010-07-23]. Low-birthweight newborns (percentage). Dostupný z www: http://www.who.int/whosis/indicators/2007lbw/en/. 32 GREEN, J.2006.U.S. has second worst newborn death rate in modern world: Research: 2million babies die in first 24 hours each year worldwide. CNN, May 2006. [cit. 2010-07-23]. Dostupný z www: http://edition.cnn.com/2006/health/parenting/05/08/mothers.index/. 47