ČÁST PÁTÁ Informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele

POZMĚŇOVACÍ NÁVRH POSLANCE MGR. RADKA VONDRÁČKA k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. (sněmovní tisk č. 445) 1. V části první Čl. I dosavadní bod 33. se v úvodní části textu slova nové části třetí a čtvrtá, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 38 až 43 znějí nahrazují slovy nové části třetí až pátá, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 38 až 45 znějí a dále se doplňuje část pátá, která zní: ČÁST PÁTÁ Informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele 20w (1) Za účelem ochrany práv a právem chráněných zájmů prodávajících a spotřebitelů, spočívající v posuzování schopnosti a ochoty spotřebitelů plnit své závazky, se prodávající, kterým vůči spotřebitelům vznikají pohledávky z úvěrů nebo jiné pohledávky na dlouhodobé nebo opětovné plnění, mohou prostřednictvím informačních databází (dále jen registr ) vzájemně informovat o identifikačních údajích spotřebitelů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti spotřebitelů, a to i v případě, kdy je jim podle jiného zákona 44) uložena povinnost mlčenlivosti. Do činnosti registru musí být zapojeno alespoň 10 prodávajících, kteří jsou bankami podle jiného zákona upravujícího činnost bank, prodávajícími spotřebitelských úvěrů podle jiného zákona upravujícího poskytování spotřebitelských úvěrů, platebními institucemi podle jiného zákona upravujícího platební styk nebo poskytovateli platebních služeb malého rozsahu podle jiného zákona upravujícího platební styk. Registr může provozovat právnická osoba, která není prodávajícím a jejím hlavním účelem není podnikání (dále jen provozovatel ), za podmínek stanovených tímto zákonem. Pro vzájemné informování a zpracování osobních údajů v registru není zapotřebí souhlasu spotřebitele. (2) Údaje získané podle odstavce 1 jsou prodávající oprávněni použít výhradně k předcházení podvodnému jednání a k posouzení schopnosti a ochoty spotřebitele splnit jeho smluvní závazky (posouzení bonity, platební morálky a důvěryhodnosti). Prodávající a provozovatelé jsou povinni zachovávat získané údaje v tajnosti a chránit je před zneužitím tak, jako by šlo o údaje o spotřebitelích, kteří jsou s nimi ve smluvním vztahu. Za zpracování údajů povolené podle tohoto odstavce se považuje rovněž tvorba modelů, které vyhodnocují pravděpodobnost podvodného jednání anebo schopnost a ochotu spotřebitele splnit jeho smluvní závazky, a to jak ze strany prodávajícího, tak ze strany provozovatele. (3) Prodávající, který poskytuje údaje spotřebitele do registru, je povinen spotřebitele předem upozornit na skutečnost, že jeho údaje budou nebo mohou být vedeny v registru a v případě, že údaje obsahují informace o dluhu spotřebitele po splatnosti, je dále povinen informovat spotřebitele o existenci dluhu a vyzvat jej k úhradě takového dluhu. (4) V registru lze zpracovávat následující údaje a) identifikační údaje spotřebitele, b) údaje o finančních závazcích spotřebitele ze smluv mezi spotřebitelem a prodávajícími užívajícími registr, včetně údajů o potenciálních finančních závazcích spotřebitele ze smluv, o kterých spotřebitel s prodávajícím jednal, ale k jejichž uzavření nedošlo, 1

c) časové určení období, ke kterému se údaje vztahují, d) údaj o prodávajícím, který záznam zapsal. (5) Při poskytování údajů z registru prodávajícím se neposkytuje údaj podle odstavce 4 písmene d). Provozovatel, který registr vede, je oprávněn rozsah zpracovávaných a poskytovaných osobních údajů dále omezit. Pokud jsou z registru poskytovány údaje o dluzích spotřebitele po splatnosti, musí být společně s tímto údajem vždy poskytnut také údaj o tom, zda byl dluh splněn a kdy ke splnění došlo. Při výměně informací a při zpracování dat v registru jsou prodávající a provozovatelé oprávněni používat rodné číslo spotřebitele, pokud ho prodávající oprávněně získal. (6) Prodávající je oprávněn informaci z registru požadovat v přímé souvislosti s konkrétním obchodním případem, a, pokud se jedná o registr, který eviduje záznamy o závazcích spotřebitelů, u kterých nedošlo k prodlení, a o potenciálních závazcích spotřebitelů, vždy jen se souhlasem spotřebitele. (7) Souvislostí s konkrétním obchodním případem podle odstavce 6 se rozumí a) souvislost s rozhodováním o poskytnutí služby či o prodeji výrobku vedoucí, byť i potenciálně, ke vzniku pohledávky prodávajícího za spotřebitelem, ledaže všechny pohledávky prodávajícího za spotřebitelem budou splněny současně s uzavřením smlouvy nebo bezprostředně po něm, nebo b) souvislost s již vzniklou smlouvou nebo pohledávkou prodávajícího za spotřebitelem, ledaže všechny pohledávky prodávajícího za spotřebitelem z této smlouvy již byly splněny. (8) Podmínka souvislosti s konkrétním obchodním případem podle odstavce 6 vyžaduje, aby se požadavek týkal a) spotřebitele žádajícího o poskytnutí služby nebo o koupi výrobku vedoucí ke vzniku pohledávky nebo osoby spotřebitele, za kterým má prodávající pohledávku, b) osoby, která poskytla nebo hodlá poskytnout zajištění dluhu spotřebitele, nebo c) osoby, která je s osobou podle písm. a) nebo b) ekonomicky spjata, pokud posouzení její bonity má význam pro vyhodnocení schopnosti a ochoty splnit smluvní závazky osoby podle písm. a) nebo b), za takovou osobu se považuje zejména zákonný zástupce spotřebitele. (9) Spotřebitel je oprávněn vůči provozovateli, který registr vede, písemně vyjádřit nesouhlas s evidencí údajů o své osobě v registru, který eviduje záznamy o závazcích spotřebitelů, u kterých nedošlo k prodlení, a o potenciálních závazcích spotřebitelů. Provozovatel v takovém případě bez zbytečného odkladu odstraní z registru všechny záznamy, které se spotřebitele týkají, a učiní opatření směřující k tomu, aby další záznamy týkající se téhož spotřebitele nemohly být zapsány. (10) Provozovatel, který vede registr, je povinen s prodávajícími, kteří budou údaje do registru poskytovat a z registru je získávat, uzavřít písemnou smlouvu, ve které je zaváže dodržovat povinnosti podle odstavců 3 až 8 a jejíž součástí bude ujednání o organizačně-technických opatřeních k zabezpečení údajů. Provozovatel uzavření smlouvy odmítne, pokud ze všech okolností, které mu jsou známy, vyplývá, že dotčený prodávající neskýtá dostatečné záruky dodržování povinností podle odstavců 3 až 8, nebo od ní odstoupí či pozastaví její plnění, pokud takové skutečnosti vyjdou najevo dodatečně. Je však povinen stanovit stejné podmínky pro přístup prodávajících se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie a prodávajících se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Podmínky pro uzavření smlouvy zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Oprávněnost požadavku na poskytnutí informace z registru podle odstavců 6 až 8 doloží prodávající, který má do registru přístup, na vyžádání prodávajícímu nebo provozovateli, který vede registr. 2

(11) Údaje v registru o závazku spotřebitele mohou být v registru zpracovávány po dobu, po kterou závazek spotřebitele trvá, a dále po dobu 3 let po jeho splacení. Pokud závazek spotřebitele zanikl jinak než splacením nebo pokud jde o závazek promlčený nebo závazek, od jehož placení byl dlužník osvobozen podle jiného právního předpisu 45), lze informaci o takovém závazku v registru zpracovávat nejdéle po dobu 3 let od zániku takového závazku, od jeho promlčení nebo od okamžiku, kdy nastalo osvobození podle jiného právního předpisu. V případě, že nedošlo k uzavření smlouvy, mohou být údaje zpracovávány v registru nejdéle po dobu 3 měsíců. I po uplynutí lhůt podle tohoto odstavce je prodávající nebo provozovatel, který registr vede, oprávněn uchovávat anonymizované údaje pro statistické účely a dále uchovávat doklady, které v souvislosti s údaji v registru získal nebo si obstaral, pokud je to potřebné za účelem ochrany jeho práv a právem chráněných zájmů. (12) Vznik registru prodávající nebo provozovatel, který jej vede, oznámí Úřadu pro ochranu osobních údajů podle jiného zákona upravujícího ochranu osobních údajů. (13) Spotřebitel má právo, za úhradu odůvodněných nákladů, na výpis informací, které jsou o něm vedeny v registru. Spotřebitel má dále právo požadovat po prodávajícím nebo provozovateli, který registr vede, opravu nepřesných nebo nesprávných údajů, které jsou o něm v registru vedeny. (14) Prodávající nebo provozovatel, který registr vede, je povinen opravit nepřesné nebo nesprávné údaje v registru, dozvěděl-li se o tom, že tyto údaje jsou nepřesné nebo nesprávné. Pokud žádost spotřebitele o opravu nepřesných nebo nesprávných údajů, které jsou o něm v registru vedeny, není vyřešena bezprostředně, prodávající nebo provozovatel, který registr vede, údaje dotčené žádostí spotřebitele do vyřešení žádosti spotřebitele blokuje. Blokuje je takovým způsobem, že provede dočasné zamezení poskytování údajů z registru, které byly dotčeny žádostí spotřebitele. Místo takových údajů poskytne prodávající nebo provozovatel, který registr vede, informaci o tom, že údaje jsou blokovány. (15) Pokud jsou údaje vedené v registru předmětem sporu mezi příslušným prodávajícím a spotřebitelem, přičemž o takovém sporu je vedeno soudní, správní nebo rozhodčí řízení, v němž nebylo doposud vydáno pravomocné rozhodnutí ve věci samé, nebo mimosoudní řešení spotřebitelského sporu podle tohoto zákona, je prodávající nebo provozovatel, který registr vede, povinen tuto skutečnost na žádost spotřebitele v registru poznamenat. 20x Ustanovení této části se použijí rovněž na vztahy vzniklé v rámci podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti spotřebitele. Za poznámku pod čarou č. 43 se doplňuje následující text: 44) Například 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, 11 odst. 1 písm. g) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, 127 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví. 45) 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. a slova Dosavadní část třetí až pátá se označují jako části pátá až sedmá. se nahrazují slovy Dosavadní část třetí až pátá se označují jako části šestá až osmá.. 3

2. V části první článku I dosavadní bod 34 zní: 34. V 23 odst. 1 se slova 2, 3, 4 a 7 až 11 a 15 nahrazují slovy 2, 3, 4 a 7 až 11, 15 až 17.. 3. V části první článku I dosavadní bod 44 zní: 44. V 23 se doplňují odstavce 16 a 17, které znějí: (16) Dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem u profese vykonávané členem profesní komory s povinným členstvím provádí příslušný orgán stanovený zvláštním právním předpisem a zjištěné porušení postihuje podle zvláštního právního předpisu, s výjimkou profesí v oblasti finančních služeb, kde je k dozoru příslušná Česká národní banka. CELEX: 32005L0029 (17) Dozor nad dodržováním povinností při zpracování osobních údajů stanovených v části páté tohoto zákona provádí Úřad pro ochranu osobních údajů.. 4. V části první článek II zní: Čl. II Přechodná ustanovení 1. Prodávající jsou povinni upravit všeobecné obchodní podmínky podle 14 nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a práva a povinnosti s tím související se posuzují podle zákona č. 634/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. V informačních databázích obsahujících údaje spotřebitelů a případně dalších subjektů o záležitostech, které vypovídají o jejich bonitě a důvěryhodnosti, pokud bylo příslušné zpracování osobních údajů registrováno u Úřadu pro ochranu osobních údajů před účinností tohoto zákona, lze po dni nabytí účinnosti tohoto zákona zpracovávat údaje v rozsahu stanoveném tímto zákonem bez jejich souhlasu. Provozovatel, který takovou informační databázi vede a hodlá dále zpracovávat údaje spotřebitelů a případně dalších subjektů bez jejich souhlasu, je povinen databázi přizpůsobit úpravě tohoto zákona týkající se registrů do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.. 4

Odůvodnění pozměňovacího návrhu I. Odůvodnění - obecná část V Česku existují mezisektorové registry provozované SOLUS, zájmovým sdružením právnických osob a CNCB Czech Non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o. Tyto registry mají jak v Česku, tak i v celém vyspělém světě důležitou úlohu při poskytování služeb a prodeji výrobků, u kterých dochází k úhradě ceny až poté, co bylo poskytnuto příslušné plnění, a samozřejmě také při úvěrování spotřebitelů. Registry slouží k ochraně spotřebitele jako forma prevence předlužení spotřebitelů. Správně vedené mezisektorové registry chrání poskytovatele služeb (v textu zákona o ochraně spotřebitele je používána legislativní zkratka prodávající podle 2 písm. b); je ovšem na místě zdůraznit, že se zpravidla jedná častěji o poskytování služeb nežli o prodej zboží a že pojem prodávajícího je třeba chápat šířeji, a to od okamžiku počátku prodejního procesu a v mezích 20w odst. 11 i po jeho ukončení) před nedobytnými pohledávkami a zároveň spotřebitele před předlužením. Přidaná hodnota registrů pro spotřebitele je dle studií OECD tím větší, čím více ekonomických sektorů je v registrech zastoupeno: mělo by se tedy jednat nejen o bankovní a nebankovní poskytovatele úvěrů, ale také o telekomunikační operátory, dodavatele energií a podobně. Takové registry přinášejí pro spotřebitele důležitou přidanou hodnotu v podobě zjednodušení přístupu ke službám, ať již službám finančním či nefinančním. Charakteristickým příkladem je zde zjednodušení přístupu ke službám mobilních operátorů po jejich zapojení do registrů sdružení SOLUS: zatímco předtím mobilní operátoři od spotřebitelů plošně vyžadovali při sjednání paušálních smluv složení zálohy v řádu tisíců korun, od jejich zapojení do registrů sdružení SOLUS vyžadují tyto zálohy pouze od spotřebitelů, kteří nesouhlasí s prověřením jejich bonity a platební morálky nebo jsou z jiného důvodu více rizikoví. Význam registrů je potvrzen i předpisy Evropské unie, neboť jak Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS tak nedávno přijatá Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 vycházejí z předpokladu, že v členských státech EU tyto registry existují a jsou věřiteli využívány k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Evropský soudní dvůr v rozsudku ve věci C-565/12 LCL Le Crédit Lyonnais SA proti Fesihu Kalhanovi konstatoval význam prověření spotřebitele v příslušné databázi pro ochranu spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Zpracování osobních údajů v registrech se v současné době řídí podle obecné právní úpravy, tedy podle zákona o ochraně osobních údajů (zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů). Z výše uvedeného by vyplývalo, že zpracování osobních údajů v těchto registrech je možné i bez souhlasu subjektu údajů podle 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů (dále též jen OchOsÚ ). Provozovatelé registrů nicméně, s ohledem na dřívější právní úpravu a na ochranu právní jistoty, zpracovávají osobní údaje v těchto registrech se souhlasem subjektů osobních údajů. V poslední době se ukázala jako sporná otázka toho, za jakých okolností může subjekt osobních údajů souhlas se zpracováním osobních údajů v registrech odvolat. Podle stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů, lze takový souhlas odvolat kdykoliv a provozovatel registru je potom povinen údaje o subjektu z registru odstranit. Podle uvedeného výkladu je vedení údajů v registrech pro subjekty zcela dobrovolné, přičemž mohou kdykoliv docílit toho, aby jejich údaje byly z registru vymazány. S ohledem na výše uvedené je nezbytné upravit provozování registrů zákonem tak, aby v nich bylo možné za předem stanovených podmínek zpracovávat údaje o spotřebitelích i bez jejich souhlasu. Jedná se přitom jednak o informace o tom, že spotřebitel má závazky po lhůtě splatnosti ( dlužník tak, jak jsou chápány v obecné řeči), tak o závazky dosud nesplatné ( dlužník ve smyslu občanskoprávních předpisů). Regulací činnosti registrů zákonem bude zároveň vytvořena překážka 5

proti v současné době častému předstírání existence registru, který následně slouží k tomu, aby od spotřebitelů byly vylákávány platby za výpisy o bezdlužnosti a podobná plnění, která pro ně nemají faktickou hodnotu. Stanovením jasných pravidel pro vedení registrů bude vytvořen dostatečný prostor pro to, aby věřitelé mohli dobře posoudit schopnost spotřebitele splatit jeho závazky. Spotřebitelé by tedy měli být v rozsahu, v jakém je to možné chráněni před přijetím závazků, které jsou nad jejich možnosti. Tento krok by měl vést mimo jiné ke snížení počtu exekucí a insolvenčních řízení. Navrhovaná právní úprava je plně v souladu se směrnicí 95/46/ES a ostatními evropskými předpisy a také zohledňuje přístupy pracovní skupiny WP 29 (poradního orgánů Evropské komise v oblasti ochrany osobních údajů) k otázce blacklistů a úvěrových registrů. Doporučení Světové banky a OECD navíc také směřují k tomu, aby byly v České republice provozovány dlužnické registry za podmínek a způsobem stanoveným zákonem. Také Úřad pro ochranu osobních údajů podle svých předchozích vyjádření nenamítá nic proti existenci dlužnických registrů, jejichž pravidla budou stanovena zákonem. Navrhovaná právní úprava si proto klade za cíl stanovit pravidla pro vedení registrů včetně stanovení údajů, které mohou být v registrech vedeny, po jakou dobu, za jakých podmínek mohou být zpřístupněna dalším prodávajícím, práv spotřebitelů na to, být informováni o tom, že jejich údaje budou zařazeny do registru, a jejich práva na zpochybnění zápisu a jeho opravu. II. Odůvodnění - zvláštní část K bodu 1 (k čl. I bodu 33 návrhu zákona): Část pátá obsahuje ucelenou úpravu práv a povinností při provozování registrů v novém 20w. V odstavci 1 se stanoví obecné oprávnění prodávajících sdílet v registrech informace o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitelů, a to i prostřednictvím provozovatelů, tedy třetích osob. V praxi je běžné, že více prodávajících založí za účelem sdílení údajů třetí osobu provozovatele nebo že se za tímto účelem prostřednictvím třetí osoby sdruží. Provozovatel může být osoba, která sama o sobě neprodává výrobky ani neposkytuje služby spotřebitelům, avšak pouze v případě, že hlavním účelem takové osoby není podnikání, a tedy dosažení zisku: vzhledem k tomu, že evidence v registru je některými společenskými skupinami chápána jako zásah do práv subjektu údajů, nepovažujeme za žádoucí, aby takový zásah vykonával subjekt založený za účelem zisku. Je ovšem třeba respektovat fakt, že si provozovatel registru bude produkty a služby nezbytné pro svoji činnost opatřovat na trhu, tj. zejména od podnikatelských subjektů. V rámci ochrany spotřebitelů se navrhuje vytvořit pouze registry, do kterých je zapojen určitý počet bank, věřitelů spotřebitelských úvěrů anebo platebních institucí (včetně poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu). Zapojení těchto subjektů by mělo garantovat, že údaje v registru budou mít určitou relevanci a navíc by úprava měla podpořit vznik pouze velkých registrů, které bude jednodušší kontrolovat a jejich provoz bude ekonomicky náročnější jejich počet tedy bude menší. Nebude tedy možné vytvářet malé lokální registry o několika položkách, které by mohly být snáze zneužitelné. V odstavci 2 jsou stanoveny základní podmínky pro získávání údajů z registru. Získané údaje lze použít výhradně k tomu, aby prodávající mohl posoudit, zda spotřebitel bude schopen a ochoten splnit své smluvní závazky a k předcházení podvodným jednáním. Povolené je rovněž využití údajů pro tvorbu statistických prediktivních modelů, které jsou používány v praxi, jako nástroje k vyhodnocení pravděpodobnosti podvodného jednání anebo schopnosti a ochoty spotřebitele splnit jeho smluvní závazky. Zároveň jsou prodávající povinni uchovávat získané údaje v tajnosti a chránit je před zneužitím. 6

Odstavec 3 zpracovává doporučení pracovní skupiny Evropské komise k tzv. blacklistům a úvěrovým registrům. Spotřebitel by měl být předem informován o tom, že jeho údaje budou sdíleny prostřednictvím konkrétního registru. Toto oprávnění společně s oprávněními uvedenými v odstavci 13 až 15 by mělo spotřebiteli umožnit kontrolu údajů, které jsou o něm v registru vedeny. Pokud se o spotřebiteli v registru vedou údaje o dluzích po splatnosti, tedy údaje o tom, že spotřebitel v minulosti či v současnosti nedodržel či nedodržoval smluvní podmínky některých prodávajících, ukládá se prodávajícímu, který takové údaje o spotřebitelovi do registru předává, aby spotřebitele upozornil na jeho dluh a vyzval jej ke splnění dluhu. Spotřebitel by se tedy neměl dostat do situace, kdy je o něm v registru veden takovýto údaj, o kterém neví, a jehož vedení v registru neměl možnost zabránit tím, že příslušný dluh splní. V odstavci 4 jsou uvedeny informace, které mohou být v registru zpracovávány. Co se týče informací vztahujících se k finančním závazkům spotřebitele, zpracovávají se zejména informace o aktuální a potenciální výši pohledávky z dané smlouvy, vzniku smlouvy a jejím případném zániku, smluvním typu nebo obdobné kategorii, o povaze a struktuře závazků spotřebitele, o tom, zda jsou závazky v prodlení, aktuální, potenciální či je o nich zatím jen jednáno, historie platební morálky u jednotlivých smluv a podobně. Samozřejmě bude registr zpracovávat i údaje předepsané obecně závaznými právními předpisy, zejména tzv. timestampy evidující jednotlivé operace provedené s daty (srov. 13 odst. 4 písm. c) OchOsÚ). V odstavci 5 jsou stanoveny podmínky pro poskytování údajů z registrů. Je výslovně zakotvena povinnost anonymity, tj. prodávajícím není dána k dispozici informace, který jiný prodávající pohledávku do registru zařadil, ale pouze informace o povaze této pohledávky. Dále je zde k ochraně spotřebitelů zakotveno pravidlo, že pokud registr poskytuje údaje o minulých dluzích spotřebitele po splatnosti (již uhrazených), musí být vždy společně s údajem o tom, že v určité době existoval dluh po splatnosti, poskytnut z registru také údaj o tom, že dluh po splatnosti byl splněn a kdy k tomu došlo. V případě, že registr poskytuje tzv. pozitivní informace o platební morálce spotřebitele, postačí ke splnění této povinnosti, pokud je ve zprávě uvedeno, že od určitého měsíce již nejsou žádné pohledávky po splatnosti evidovány. Vzhledem k tomu, že je v zájmu spotřebitelů třeba co možná nejvíce předcházet nedorozuměním způsobeným duplicitou jména, příjmení, data narození a podobných běžných identifikátorů, výslovně se povoluje zpracovávat pro účely výměny informací rodné číslo. V odstavcích 6 až 8 je dále specifikováno, za jakých okolností je prodávající oprávněn požadovat údaje z registru. Předně se vždy musí jednat o údaje vztahující se ke konkrétnímu obchodnímu případu. Prodávající tedy nemůže požadovat informace o jakémkoliv spotřebiteli bez toho, aby měl na získání takových informací konkrétní specifický zájem. V případě registrů označovaných v literatuře jako tzv. pozitivní, tedy registrů, které kromě záznamů o závazcích, u kterých došlo k prodlení spotřebitele, evidují i záznamy o závazcích, u kterých k prodlení dosud nedošlo, nebo o závazcích pouze potenciálních, je podmínkou také souhlas spotřebitele s dotazem. Naproti tomu u registrů označovaných jako tzv. negativní, tedy registrů, které zpracovávají pouze záznamy o závazcích, u kterých došlo k prodlení spotřebitele, není souhlas s dotazem vyžadován. Prodávající může požadovat informace o spotřebiteli v zásadě, pokud se spotřebitelem jedná o uzavření smluvního vztahu a rozhoduje se, zda je spotřebitel dostatečně bonitní a důvěryhodný, aby mu službu či výrobek poskytl nebo pokud již smluvní vztah se spotřebitelem má a potřebuje ověřit schopnost spotřebitele splácet v souvislosti s již existující pohledávkou. Nemůže ovšem vyžadovat informace z registru v případě, že smlouva, o které jedná, předpokládá placení ze strany spotřebitele předem (takříkajíc na dřevo ) nebo naopak již všechny závazky spotřebitele byly uhrazeny a smlouva nepředvídá vznik dalších. Kromě údajů o spotřebiteli může prodávající požadovat informace o osobách, které mají zajistit dluh spotřebitele (tedy poskytnout ručení či jiné zajištění dluhu), případně také o dalších osobách, jejichž údaje mají pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet své závazky význam (například v případě spotřebitele, který je současně společníkem veřejné obchodní společnosti, existuje bezprostřední vazba mezi bonitou této společnosti a jejího společníka, který neomezeně ručí za její závazky). V tomto ohledu je úprava obdobná jako dosavadní úprava bankovních registrů. 7

V odstavci 9 je zakotveno právo spotřebitele odmítnout zpracování svých údajů v pozitivním registru. Pro tento účel registr vytvoří seznam spotřebitelů, kteří si nepřejí být do registru zařazováni, a spotřebitele, kteří to odmítli, do registru zařazovat nebude. Takové prohlášení spotřebitele ovšem nebrání tomu, aby byl spotřebitel zařazen do registru negativního, pokud nastane na jeho straně prodlení. V odstavci 10 je stanovena odpovědnost prodávajícího nebo provozovatele, který registr vede, uzavřít písemnou smlouvu zajišťující, aby příjemci informací z registru dodržovali povinnosti stanovené tímto zákonem (písemná smlouva je zde požadavkem směrnice o ochraně osobních údajů). Prodávající a provozovatelé by měli jednak nastavit podmínky pro výběr a ověřování příjemců informací tak, aby tyto subjekty byly zárukou dodržování příslušných povinností, jednak by měli nastavit určité kontrolní mechanismy. V případě pochybností by měli mít povinnost zájemce odmítnout, ovšem tento postup nesmí být diskriminační vůči prodávajícím z jiných členských států. Účinnou kontrolu by měla umožnit i povinnost příjemců informací uložená v poslední větě odstavce 8. V odstavci 11 je stanovena maximální doba, po kterou mohou být v registru zpracovávány údaje o závazcích spotřebitelů. Obecně by měly být informace o závazku, který byl řádně splněn, v registru vedeny pouze po dobu, po kterou závazek trval, a dále nejvýše po dobu tří let. Poté by měla být informace o existenci závazku z registru odstraněna. U závazků, které zanikly jinak než splněním nebo byly promlčeny nebo od nich byl spotřebitel osvobozen v rámci insolvenčního řízení se stanoví lhůta pro jejich zpracování v registru na maximálně 3 roky od okamžiku jejich zániku, jejich promlčení nebo od okamžiku, kdy nastalo osvobození. V případě, že registr zpracovává informace o tom, že spotřebitel s prodávajícím o uzavření smlouvy jedná, aniž by k uzavření smlouvy došlo, měly by tyto informace být zpracovávány nejvýše po dobu 3 měsíců. Prodávající a provozovatelé, kteří registr vedou, by měli být oprávněni i po uplynutí těchto lhůt dále uchovávat údaje v anonymizované podobě a dále by měli být oprávněni uchovávat doklady, které se k jejich činnosti vztahují (např. žádosti spotřebitelů a doklady poskytnuté spotřebiteli), pokud je to potřebné k ochraně jejich práv a právem chráněných zájmů. Odstavec 12 ukládá prodávajícím a provozovatelům, kteří vedou registry, z nichž budou poskytovat údaje jiným prodávajícím, aby předem o existenci registru informovali Úřad pro ochranu osobních údajů. Oznámení bude zpracováno podle 16 OchOsÚ. Odstavce 13, 14 a 15 představuje souhrn práv a povinností k ochraně spotřebitele. Spotřebitel má předně možnost vyžádat si výpis informací, které o něm jsou v registru vedeny, a to pouze a úhradu odůvodněných nákladů, tedy nikoliv za komerčních podmínek. Pokud spotřebitel zjistí, že jsou o něm v registru vedeny nepřesné nebo nesprávné údaje, je oprávněn požadovat po prodávajícím nebo provozovateli, který registr vede, opravu takových údajů. Pokud ze strany prodávajícího nebo provozovatele, který registr vede, není možné reagovat na žádost spotřebitele bezprostředně (např. je nezbytné obstarat si o situaci další podklady), je takový prodávající nebo provozovatel povinen do vyřízení žádosti dotčené údaje spotřebitele blokovat, tedy neposkytovat je z registru dalším prodávajícím. U údajů, které jsou sporné (zejména existuje-li spor mezi prodávajícím a spotřebitelem o existenci závazku nebo jeho výši), je prodávající nebo provozovatel, který registr vede, povinen na žádost spotřebitele učinit v registru poznámku o jejich spornosti. To však pouze v případě, že příslušný spor je řešen soudně, ve správním řízení (např. před finančním arbitrem) nebo v rozhodčím řízení. Spotřebiteli tedy nestačí spornost tvrdit, ale měl by v žádosti doložit, že o věci je vedeno příslušné řízení, ve kterém nebylo doposud ve věci samé pravomocně rozhodnuto. 20x stanoví, že ustanovení části páté se vztahují rovněž na vztahy vzniklé v rámci podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti spotřebitele. Důvodem je, že fyzická osoba podnikatel za své závazky z podnikání ručí celým svým majetkem a naopak závazky přijaté v rámci jejího nepodnikatelského života mohou zásadním způsobem ovlivnit její bonitu v podnikatelských vztazích. Bylo by tedy protismyslné rozlišovat mezi závazky z podnikatelské a nepodnikatelské činnosti spotřebitele, který je zároveň podnikatelem. K bodu 2 a 3 (k čl. I bodu 34 a 44 návrhu zákona): Je postavena na jisto pravomoc Úřadu pro ochranu osobních údajů k výkonu dozoru v oblasti mezisektorových spotřebitelských registrů 8

upravených v novém 20w. V evidenci Úřadu pro ochranu osobních údajů si každý bude moci prostřednictvím veřejné sítě internet ověřit, jaké registry existují, kdo je vede a jaké údaje jsou v nich zpracovávány. Z tohoto důvodu je pro tuto oblast také vyloučena pravomoc České obchodní inspekce. Úřad pro ochranu osobních údajů bude také podle zákona o ochraně osobních údajů sankcionovat případné nezákonnosti v činnosti registrů. K bodu 4 (K Čl. II návrhu zákona) Přechodné ustanovení má umožnit transformaci již existujících registrů do formy registrů upravených tímto zákonem. Je stanoveno šestiměsíční období, ve kterém jsou provozovatelé, kteří vedou dosavadní registry, ať již na základě souhlasu spotřebitele nebo například podle ustanovení 5 odst. 2 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, a registrovali je před účinností tohoto zákona u Úřadu pro ochranu osobních údajů, povinni je přizpůsobit úpravě podle tohoto zákona, pokud chtějí nadále zpracovávat údaje spotřebitelů bez jejich souhlasu. 9